Východní Timor, jedna z nejméně navštěvovaných zemí světa!
Také jedna z nejmladších...
Cestopis z roku 2020 napsal Daniel Valchovník
Východní Timor, portugalsky Timor-Leste je malý samostatný stát na východě ostrova Timor v souostroví Malé Sundy. Pro mě je to další třešnička na cestách za poznáním modré planety. Východní Timor je jedním z nejméně navštěvovaných států světa. Zavítá sem pouhých několik tisíc návštěvníků ročně. Některé údaje dokonce hovoří pouze o 2 000 turistů. Dle časopisu Travel Digest z roku 2018 šlo o 5. nejméně navštěvovanou zemi světa, nicméně údaje se liší. Zcela jistě je to jeden z nejmladších států, který byl oficiálně uznán v květnu 2002 a stal se tak prvním novým nezávislým státem 21. století a 191. členskou zemí OSN. Slavnostního ceremoniálu se tehdy zúčastnil i bývalý americký prezident Bill Clinton. Leží nad Austrálií, severozápadně od Darwinu. Hlavním městem je Dili (neplést si s indickým Dillí, které má na rozdíl od toho timorského v názvu dvě l). Po staletí dováželi Portugalci z Východního Timoru do Evropy santalové dřevo a místním lidem přitom vštípili katolictví a portugalštinu. Což se mi hodí, jelikož portugalsky stále hovořím. I když místním jazykem je „tetum“, domluvím se většinou bez problémů. S angličtinou je to problematičtější. Turismus, který má díky nádherné exotické přírodě velký potenciál, brzdí špatná dostupnost ostrova. Mezinárodní trajekty sem nejezdí a letenky do Dili jsou předražené tak, až se člověku skoro nechce. Letecké spojení navíc existuje pouze z Austrálie nebo Indonésie (Bali).
Přistávají zde v podstatě prázdná letadla. Z Bali nás letělo Boeingem 737-800 pro 189 pasažérů pouhých 22. Cena zpáteční letenky z Bali za dvouhodinový let začíná na 640 USD, což je částka představující zhruba 7 průměrných měsíčních východotimorských platů. Kontrola po příletu byla poměrně zdlouhavá a přísná. Hlavně kvůli koronaviru. Ruce jsme si museli při výstupu z letadla přímo na letištní ploše umýt v neznámé tekutině podobné Savu. Potom bylo potřeba vyplnit a odevzdat dva formuláře COVID-19, následovalo měření teploty a až pak jsem mohl jít k imigračnímu úředníkovi pro razítko. Český občan nepotřebuje vízum, pokud délka jeho pobytu nepřesáhne 90 dní.
Indonésie, která Timor okupovala, sem nepouštěla nikoho. Do Východního Timoru se dlouho skoro nedalo dostat. Potíže s vízy měli novináři, ale i běžní turisté. Během osvobozeneckých bojů zahynulo neuvěřitelných 250 000 obyvatel, což je čtvrtina celého národa! Když Indonésie koncem 20. století odcházela, doslova za sebou zbourala mosty, zničila telekomunikační kabely a zemi zanechala v absolutní chudobě. Okupace trvala neuvěřitelných 25 let a celou tu dobu proti ní Východotimořané urputně bojovali, až se nakonec dočkali vytoužené svobody. Dnes už je naštěstí všechno jinak a naše krátká cesta za dobrodružstvím může začít.
Pro malý státeček je značným zdrojem příjmů ropa a zemní plyn. Jinak jde o rozvojovou zemi, pěstují se zde kokosové palmy, rýže a dalších tropické plodiny jako mangostan, mučenka, hadí ovoce, červená pitahaya apod. Všechno jsem poctivě ochutnal, a dokonce si nechal v hotelu udělat na timorský způsob celou mořskou štiku, kterou jsem s kamarády koupil na místním rybím tržišti za pouhých 15 USD. Ve třech jsme ji nemohli dojíst a na oplátku jsme se rozdělili s personálem. Sám majitel hotelu, kde jsme bydleli, nám nabídl, že jeho kuchařka ji připraví včetně všech příloh a k našemu velkému překvapení zcela zdarma. Štiku jsme dostali se zázvorem, chilli, salátem a rýží. Vynechat jsme nemohli ani místní „burčák“ z palmových plodů, ale jeden hlt nám úplně stačil.
Timor-Leste je národ fotbalových nadšenců, jména a kluby našich nejlepších bývalých hráčů znají všichni dokonale. Poborský, Nedvěd, Čech, Rosický, Koller… Východní Timor není úplně levný. Platidlem, které země přijala po vyhlášení nezávislosti, je americký dolar (USD). Platné jsou sice i původní mince v hodnotách od 1 do 200 centavos (což je 2 USD), ovšem pouze pro místní. Ale americké centy tady neplatí. Pro začátek tedy drobný zmatek. Ceny dopravy, ubytování a jídla v restauraci jsou v porovnání se sousední Indonésií vyšší. Za jednu noc v hotelu přímo u moře platíme 100 USD, za jídlo v restauraci dáváme obvykle 10–20 USD. Točené pivo Tiger 0,4 l pořídíte za 4 USD. Ostatní piva jsou lahvová, značky jako Carlsberg, Super Bock, Sagres, Heineken nebo Bintang stojí od 3 USD za třetinku. Tvrdý alkohol v obchodech je naopak mnohem levnější než v Indonésii. Hlavní město žije nočním životem pouze v pátek, kdy hraje v jedné z restaurací živá hudba. Po desáté večer se všichni přesouvají do klubu Cast Away, kde přebírá štafetu jiná kapela a zábava pokračuje. Celá akce mi připomíná vesnickou zábavu, které dodává trochu noblesní nádech jen to, že si ji mohou dovolit pouze skutečně bohatí. Za jeden míchaný drink dáváme 8 USD, za točené pivo 5 USD. Pozor, snad v celé zemi nepřijímají MasterCard! Doporučuji mít s sebou hotovost v USD a nebo VISA kartu. Do této střešní restaurace se dostanete výtahem, který je zároveň jediný v celé zemi. Jinak je tady úplný klid, během týdne se nic velkého neděje. Země má pouze dvě pošty a šest bank. Po městě se dá jezdit místní dopravou za pouhých 25 centů, i když nám ze začátku účtovali až čtyřnásobek ceny. Už i tady se snaží z turistů dostat maximum.
V ubytování mimo hlavní město, ale někdy i v samotném Dili, není výjimkou pouze studená tekoucí voda. Zaplatíte za to ale mnohem více než například na Bali za pokoj s klimatizací, koupelnou a teplou sprchou.
Ve městě Dili můžete obdivovat celou řadu zajímavých katolických staveb a v jeho bezprostřední blízkosti naleznete i fascinující monumentální sochu Ježíše Krista (Cristo Rei of Dili), která patří mezi nejoblíbenější turistické atrakce země. Je 3. největší na světě za polským Kristem Králem v Świebodzině a samozřejmě známou sochou Krista Spasitele v jihoamerickém Riu de Janeiru. Socha měřící 27 m se nachází na mysu poloostrova Fatucama a nabízí jedinečný výhled na moře a okolní útesy. Stojí zde od roku 1996, kdy ji východotimorskému lidu darovala Indonésie. Na rozdíl od Ria tady prakticky nikdo není, jen skupinka místních sportovců, kteří v rámci tréninku několikrát vyšlápnou schody až nahoru. Nepotkávám jediného turistu, a tak mohu bez problémů pořídit slušné fotografie a kochat se okolní krajinou.
Najímáme si auto i s řidičem za 180 USD na celý den, případně je možné dojednat půldenní pronájem za 120 USD. Vše nám zařizuje velmi ochotný majitel hotelu, který nám dává také rady a tipy, jak třídenní návštěvu ostrova strávit co nejefektivněji. Svůj hotel Arbiru pojmenoval podle lodi svého otce, který byl portugalský mořeplavec. Původně si na tomto místě chtěl postavit velký dům, ale nakonec se rozhodl pro hotel. Zajímavostí je, že předtím pracoval jako vyšetřovatel vražd páchaných na timorském obyvatelstvu. Navštěvujeme pevnost Maubara, která leží více než hodinu jízdy od hlavního města směrem k indonéským hranicím. Její vznik se datuje do poloviny 18. století. Pevnost byla během své historie svědkem řady bitev včetně bojů mezi Nizozemci a Portugalci. Maubara byla totiž nizozemským královským územím v jinak portugalské části ostrova, což vyvolávalo mezi těmito dvěma státy časté spory. My můžeme obdivovat už jen pozůstatky této pevnosti, návštěva však určitě stojí za to i kvůli nádherným, úplně prázdným plážím v jejím okolí. A také kvůli místním usměvavým a ochotným obyvatelům, kteří přijdou s cizinci do styku jen zřídka. Některé děti dokonce utíkají před focením. Na cestě máme možnost ochutnat skvělou východotimorskou kávu, která se řadí k těm nejchutnějším na světě. Navštěvujeme rybářské vesničky, obdivujeme místní faunu a necháváme se unášet portugalskými rytmy. Po celodenním výletu se vracíme zpět do Dili.
Těm, kteří rádi objevují doposud méně navštěvovaná místa, ale i těm, kteří jsou milovníky přírody, zajímavých památek, liduprázdných pláží a pohostinných lidí, zastávku v této málo známé zemi doporučuji. Nejjednodušší a nejlépe dostupné se jeví návštěvu spojit s pobytem v sousední Indonésii. Co jsem bohužel nestihl, i když to prý určitě stojí za to, je výstup na horu Tatamailau vysokou 2 986 m. Nejvyšší vrchol země i celého ostrova leží 70 km jižně od hlavního města. Třeba příště. Naše cesta vede zpět na Bali.
Jak se ti cestopis líbil?
Daniel Valchovník procestoval 165 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 16 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil8 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Jednodušší bylo letět levně do Kupangu a od tam přeletět za 50USD do Dili v Timor-Leste.
Projeli jsme ho na pujčených motorkách: https://www.youtube.com/watch?v=5fy3g18m_co
Tech moznosti, jak se do Dili dostat, je spousta. At uz drazsi lety z Denpasaru nebo Darwinu nebo tento levnejsi let z indoneskeho Kupangu. Snad nejlevneji by to taky slo jet po zemi z Kupangu do Dili, bez problemu bezvizove vstoupit do Vychodniho Timoru. Ale pak se nazpet vracet do Kupangu na Zapadnim Timoru by mohlo jit hladce nebo take ne, nebot na tomto pozemnim prechodu nelze dostat vyjimku z indoneskeho viza. Pokud ma nekdo cerstvejsi info, necht sdili.
Jde to hladce. V obou směrech lze dostat vízum a překročit hranice po zemi. Otestováno před cca půl rokem. :-) Pořád vychází levněji letenka koupená aspon týden předem, než jet 18hodin v minibusu přes nezpevněný silnice Timoru za 22dolarů. :)
A myslím, že zrovna ty si mi psal a ptal ses na tyto informace cca před tím pul rokem. :D
Prakticky cestopis o naprosto unikatni zemi Timor Leste! Tusim, ze zejmena pro zajemce o lusofonni kulturu velmi prinosny. Snad jedine, co me trochu zaskocilo, byl pobyt pouhe 3 dny, behem nichz se jiste nelze dostat na daleky vychod ani do hornateho nitra ostrova. Rekl bych, ze i pres vyssi mistni ceny by si tato mlada zeme zasluhovala aspon tak 6 – 10 dni pobytu …
Libi se mi volba obdobi vasi cesty v obdobi destu, vse se krasne zazelenalo. Tedy zima a jaro by melo byt lepsim obdobim pro navstevu Vychodniho Timoru nezli treba podzim. Ted v zime, pokud jste tam nebyli v dobe Carnavalu, dozvedeli jste se alespon, jestli tam nejaky maly poradaji? Dale na nejake zajimavejsi portugalske kolonialni stavby jste tam narazili nebo spise slabota? O vyletu na protilehly ostrov Atauro jste neuvazovali?
Predem diky za eventualni odpovedi, Dane. Boa sorte noutras viagens!
Zdravím Vás Jakube. Děkuji za komentář. Musím souhlasit, že minimálně 6 dní to chce. Nicméně jsem rád i za 3. Trávili jsme s rodinami a dětmi dovolenou na Bali, což byla priorita. Naše polovičky, nám i přesto umožnili výlet absolvovat:). Delší pobyt proto nebyl možný. Počasí bylo ideální jak na koupání, tak cesty. Nakonec nepršelo a vše bylo krásně zelené. Portugalské koloniální stavby jsme po cestě objevili, nicméně většinu v dezolátním stavu. Se současných oslav? Vím, že před týdnem 3.března se slavil Den válečných veteránů, kteří bojovali o svobodu proti sousední Indonésii.
Paráda, jako vždycky od tebe. Fakt skvělá inspirace.
Děkuji.
Aktuálne z 09/2022: z Kupangu to už do Dili nelieta. 3x do týždňa ale lieta z Kupangu do Atambuy (po, st, pi) za cca 55 EUR a odtiaľ je to taxíkom na hranicu blízko.
Na hranici majú obednú prestávku do 14:00 a o 16:00 indonézskeho času sa hranica zatvára. Východní timorčania nám dali vstup zadarmo (ako pre EÚ), hoci podľa ich stránok sme mali platiť 20 USD za tranzitné víza alebo 30 USD za turistické víza.
Na hranici bol problém s autom do Dili. Odporúča sa rezervácia pre minibus vopred. Platili sme 13 USD za osobu. To museli všetkých s rezerváciami obvolať či prídu alebo nie. Napokon sme 2 miesta mali ale mali sme šťastie. Taxík, či minibusy mali rezervácie vopred a obsadzovali len toľko miest, koľko mali v minibuse. Zdržanie - 1,5 hodiny a do Dili sme prišli pri súmraku o 18:00. Cesta je na niekoľkých úsekoch prepadnutá aj o desiatky centimetrov.
V každom prípade, vďaka za cestopis! :)