West Highland Way
Pomalý hobiti na pěší cestě k moři skrz skotskou vrchovinu.
Cestopis z roku 2018 napsala Týna
Do Skotska jsme s konkrétním plánem - projít West Highland Way - vyrazili v půlce srpna 2018. West Highland Way je pravděpodobně nejpopulárnější dálková pěší trasa, která se ve Skotsku nachází a proto není divu, že se ji každoročně rozhodně zdolat několik tisíc lidí. Terén to není vůbec náročný a se svým začátkem v Glasgow a koncem v přímořském Fort Williamu je velmi dostupná. Celkem měří 96 mil, 154 kilometrů a většina lidí ji zvládne celou projít za šest až sedm dní. Naším plánem bylo zvládnout cestu za sedm dní, osmý den vylézt na Ben Nevis a za další dva dny ještě dojít k viaduktu známého z filmů o Harry Potterovi. Ne vždy se vše daří tak jak by mohlo...
Neočekávaná zastávka
Jako správně šetřivý studenti jsme zvolili cestu autobusem do Londýna a následně cestu dalším autobusem do Glasgow. Autobus do Londýna na hranicích samozřejmě nabral zpoždění, a tak jsme to měli i s dvanáctihodinovou prohlídkou Londýna. A také s nevyspáním se v mrazivém nočním autobusu. A s deštěm v Glasgow hned od rána.
Samotná "cesta" začíná v předměstí Glasgow jménem Milngavie, kam jezdí příměstský vlak a milí místní ochotně všechny navigují na náměstí. Zde se dá dokoupit jakékoliv kempingové vybavení, síťky proti muškám, repelenty, jídlo a nebo je zde také možno zakoupit "West Higland Way passport", do kterého se dají sbírat razítka z průběhu cesty. Báječný suvenýr, který na zádech nic neváží a zároveň obsahuje vzpomínku na všechna navštívená místa.
Odbočka na whiskey
Důkaz, že jsme tu správně
Po nákupu všeho potřebného jsme konečně za jemného mrholení mohli vyrazit a začít ukrajovat první kilometry. Velká výhoda této trasy spočívá v její "krátkosti" a zároveň rozmanitosti. Začátkem je městský park, který plynule přechází v jezerní přírodu, která se opět po pár dnech změní v pravou vysočinu, aby mohla skončit pod nejvyšší horou Británie. První den jsme zvolili vlažnější tempo, neboť část výpravy byla vůbec poprvé na cestě s těžkým batohem na zádech a po přibližně 16 kilometrech jsme se rozhodli postavit stany. Dalším důvodem, proč stavět již dříve, byl zákaz stanování na břehu jezera Loch Lomond, podél kterého jsme šli následující tři dny a s tím spojená snaha ušetřit za kempy. Ty sice nejsou nijak přehnaně drahé, ale pinta piva na konci cesty udělá radost větší.
Druhý den, již konečně krásně vyspalí, jsme vyrazili na první "kopec" celé cesty. Jak již bylo zmíněno, terén je mírný a proto si užíváme jakékoliv převýšení, ačkoliv jako například v tomto případě se jedná o pouhých 361 m n.m. Jezero Loch Lomond, které se z vrcholu Conic Hillu krásně rozprostírá, leží prakticky na úrovni moře. Po vyčerpávajícím sestupu, kde nás obtěžovali déšť, vítr a nízké teploty, jsme velmi rádi využili přítomnosti kavárny. Poprvé, a rozhodně ne naposledy, jsme doplnili síly horkou čokoládou s marshmallows a cibulovými kroužky.
Loch Lomond
Vzhledem k únavě a počasí jsme vybrali nejbližší kemp a zůstali v něm. Tady jsme nabrali zpoždění, které se nám až do konce nepodařilo dohnat a museli jsme pak opustit plán návštěvy viaduktu. O důvod víc se do Skotska brzy vrátit. Následující dva dny podél břehu jezera byly naprosto nádherné, nicméně velmi náročné. Překvapivě nás chůze po rovině zničila. Čtvrtý den cesty jsme jezero opustili a začali jsme se blížit té pravé vysočině z románů a filmů, kvůli které jsme tam byli. Počasí nám přibližně na dvě hodiny přálo a poprvé jsme mohli i sundat mikiny a užívat si sluníčka.
Vyjednávání území
Krásné vodopády na půl cesty
Většinou se jde po starých vojenských silnicích
Velkou výhodou je neustále dobrá dostupnost civilizace, která znamená hlavně úlevu zádům, jež nemusí táhnout všechno jídlo. Ne tak v našem případě samozřejmě, my máme stále batohy velmi plné a těžké. Každý den je rutina stejná - uvařit snídani, sbalit stan, ujít okolo pětadvaceti kilometrů, postavit stan, uvařit večeři a spát. Ale každý den je zároveň naprosto odlišný, neboť krajina se neustále mění a proto je WHW tak dobrou volbou, pokud nemáte čas na měsíční cestu skrz celé Skotsko. Hlavní cíl naší výpravy (to na co jsem všechny nalákala samozřejmě) byly chlupaté skotské krávy. Ovcí jsme viděli nespočet, ale správné krávy téměř nikde. Už jsme začínali zoufat, ale nakonec se nám přeci jen poštěstilo pár spatřit. Dobrý tip pro budoucí návštěvníky: Jsou hlavně na ostrově Skye a severněji než West Highland Way.
Cíl splněn!
Lairigmor
Jediné závětří nablízku
Předposlední den (pro nás sedmý) nás přivítal náročnější terén v podobě ďáblova schodiště (Devil's Staircase), které nabízelo úchvatné výhledy na všechna okolní jezera, moře u Kinlochlevenu a okolní hory, které se tyčily jako cukrové homole. Toto místo je bohužel turisticky velmi oblíbené, takže zde narazíte na další návštěvníky, kteří dole zaparkují a jenom si vyběhnou nahoru. Obecně jsme měli štěstí a mnoho lidí s námi celou WHW nešlo, ale určitá exponovaná místa byla návštěvníků plná. Kvůli kráse krajiny spolu s dostupnou civilizací se nelze nikomu divit a ani se na ně zlobit, protože to za to opravdu stojí. Bohužel po cestě dolů nás chytil silný déšť a až do večera nepolevil. Naopak se zkombinoval s drsným větrem a nám nezbylo než se snažit najít místo pro stan v co největším závětří. Což se ukázalo jako poměrně náročný úkol v širokém otevřeném údolí Lairigmor... Zachránili nás zbytky bývalé budovy, respektive zbylá zeď přilehlé ohrady. Po návštěvě hradiště z doby železné druhý den jsme už jenom sešli do posledního kempu (tentokrát opravdického kempu) ve Fort Williamu, kde celá WHW končí. S příchodem v pátek jsme si mohli užít Fish Friday s pintou piva a zaslouženě si odpočinout.
Trojitá duha v cíli
Konec!
Celkové načasování nám bohužel mírně nevyšlo, takže plánovaný výstup na Ben Nevis se posunul na sobotu. Na sobotu, kdy se pravděpodobně celá Británie rozhodla z charitativních důvodů zdolat nejvyšší vrcholy Skotska, Walesu a Anglie za 24 hodin. Všichni byli správně sladěni v týmových tričkách v příšerných barvách s nápisy všude. Dokonce měli vodiče na určitý čas (výběh na Ben Nevis za 2 hodiny, 3 hodiny, atd.). Naštěstí se řídíme pravidlem vyrážet co nejdříve, takže zatímco my už sestupovali, většina lidí byla teprve na cestě na vrchol. Naproti tomu jsme měli nádherné počasí - bez mraků, bez deště a relativně teplo. Nahoře nás přesto přivítala neproniknutelná mlha a teploty okolo nuly. Rychlé vrcholové foto a vydali jsme se rozmrzat směrem dolů. Vzhledem k celkové výšce Ben Nevis (1345 m n.m) by se mohlo zdát že se jedná o malý kopec, ale pata hory je na úrovni moře a tak si turista opravdu vyšlápne každý metr.
První záchytný bod
Pohled na jezero Lochan Meall An T-suidhe
Cílová mlha
Opravdický závěr
Cestu zpátky jsme zvolili vlakem - cenová úspora autobusem by byla příliš malá na to, jaké vlak poskytuje výhody. Projíždí nádhernou skotskou přírodou a během čtyř hodin zvládne celou trasu, kterou my jsme poctivě šlapali předchozí týden. Jako pozpátku projíždíme všemi místy, kde jsme spali, dávali si horkou čokoládu nebo jenom mokli a unaveně šlapali.
Volný den v Glasgow jsme pak využili na klasickou prohlídku města a spíše než objevování nových míst to bylo takové unavené posedávání po kavárnách. V místním knihkupectví mají Harry Potter koutek a dobré kafe, což nám ke spokojenosti stačilo více než bohatě. Celou výpravu jsme ukončili obžerstvím v restauraci, kde jsme pro změnu stihli Maxi akční porce. Cesta domů autobusem už bylo jenom nutné zlo, které ale naštěstí rychle uteklo.
Jak se ti cestopis líbil?
Týna procestovala 0 zemí světa světa, nejvíce . Na Cestujlevne.com se přidala před 4 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
West Highland Way máme dlouhodobě v plánu, tak snad to jednou vyjde. Když jsme byli u Loch Lomond, tak jsme si vylezli na Conic Hill, alespoň malá a krásná ochutnávka:)