Z České republiky k moři na kole , na kole na Ukrajinu.
Jsi blázen slyšel jsem když jsem jel na východ. A to ještě netušili, že za 14 dní vstanu na pobřeží Černého moře na jižní Ukrajině. Co na tom , že jsem sem dojel na obyčejném jízdním kole.
Cestopis z roku 2018 napsal Petr78
Úvod před cestou
Právě končilo moje zkouškové období na Střední škole a moc jsem se těšil někam do dálek. Začalo plánování vhodné trasy . Můj sen zněl dojet na kole z ČR k moři. Nabízely se vhodné trasy jako klasické Chorvatsko nebo Polsko.
Kilometráž jsem měl danou na zhruba 100 km denně a minimálně tři dny pro volno u moře nebo odpočinek .V plánu bylo 22 dní na konci letních prázdnin. To Slibovalo možnost cesty až pro teoretických 1700 km s následujícím propočtem 100 km den mínus 3 dny volno mínus dva dny cesta zpět . V okruhu od Nového Jičína se tak nabídka rozšířila o země po celé Evropě, v rámci financí padla volba nakonec na ,, levnější "a neobvyklou destinaci- Ukrajinu.
Lvov , náměstí ve Lvově
Tak teď ještě byla v řešení otázka za co se sem dostat. Škola mi měla skončit někdy v Červnu věděl Jsem, že pokud chci prázdniny a dovolenou musím si zajistit brigádu. Stalo se tak díky práci kde už pracovala moje mamka nakonec jsem si s jejím šéfem brigádu domluvil sám a 2 měsíce oddělal klasickou farmářskou prací ,,u krav". V té době jsem dostal svůj první výdělek za 2 měsíce asi 30 000 Kč. Peníze na kolo i dovolenou tedy vyřešeny. Mým kolem na cestu se stalo kolo kategorie fitness vhodnější pro Silnice vhodné spíše jen na krátké tréninky.
Cesta Polskem:
Den D začal 17.6. 2018 velice Brzy ráno. K hranicím mě převezl autem děda abych si ušetřil cenné kilometry . Start proběhl na hraničním přechodu v Českém Těšíně. Před cestou se každý ptal kam jedu, pro jistotu odpovídám jen do Polska a kam dojedu se uvidí, možná kdyby rodina a kamarádi znali můj cíl dočkal bych se k nepochopení proč zrovna tam . A už vůbec ne že to dělám v 18ti letech a jako dopravní prostředek si volím obyčejné kolo koupené ve výprodeji za 10 tisíc korun.
První můj přejezd hranice leží ve městě prakticky jako by jste přejeli z práce domů, denní rutina,už několik let ji totíž nikdo nekontroluje tak jako ve zbytku Evropské unie. Přejezd se tedy neřeší, horší je to s prvními stoupajícími kilometry a s nevytrénovanou figurou. První svačina spadla do žaludku v parku ve městě Strumieñ, a pak rovnou přes louky kde se pásla stáda krav dál směr dobrodružství. Další bod byl smutnou zastávkou kde se svírá žaludek, na oběd si nechávám tedy lehce zajít chuť. Přijíždím totíž k bývalému koncentračnímu táboru v Osvětimi. Mám po prvních padesáti kilometrech a právě zde si užívám ikdyž smutného první kouzla ,,dálky a neznáma" . Dovnitř nejdu. Místo jsem navštívil již v minulosti dnes jen ,pokukuju" za plotem. I tak je to smutná podívaná na ostnaté dráty a věže kde byla smrt každodenním chlebem.
Osvětimská brána, kam mířili,,vlaky smrti"
Je léto Slunko odpoledne začíná nabírat na síle a já zjišťuji, že s potem, co ze mě začíná kapat to nebude zas až tak jednoduché. Nicméně po prvním dni jsem stále plný odhodlání a chtíče to dokázat. Dokonce přijíždím ještě za světla do více než 120 km vzdáleného Krakova. Město je od nás tak kousek, že by byl hřích se sem nedostat už dříve. Ovšem Centrum města mě čeká ještě ten den. Večerní rozjímání nad řekou Wislou a sněním o tom co bude v dalších dnech bylo tečkou za prvním dnem mojí cesty. V Hostelu na mě čekala sprcha a postel s polštářkem ,,se vzpomínkou k domovu" asi chtěli ať se cítím ,,jako doma".
V Hostelu , můj polštář:)
Na hlavním náměstím v Krakově a jeho známé Trhy
Je další den. Nový začátek. Z centra města se vymotávám vlakem, jen ze strategického důvodu abych nebloudil a jen do poslední městské zastávky s názvem Kraków. Snídani toho dne provádím až s výhledem na Solné doly Bochnia po asi 30 km jízdy. Zde si dělám i zásoby jídla, a to takové,že se to na kolo sotva vleze.
Solné doly u města Bochnia východně od Krakova
Můj stroj s plně naloženým nákupem v zadu
Další větším městem po trase je až Polský Tarnów. Zde mě udivuje jakýsi pomník k místní zrušené tramvajové dopravě , kde stoji dokonce i ona tramvaj . A celkově je to udělané moc pěkně připomíná mi to tramvaj na Václaváku nebo zrušenou ,,tramvajku" v Bohumíně u nás ,,na severu" .
Tramvaj v Polském Tarnově
Z Tarnova si zajíždím na ubytování vlakem do ,, Beskyd" ovšem těch Sadeckých u města Nový Sadec cenově jsem tu našel dostupnější ubytování než v Tarnově, vlak jede po zajímavé trati v horách. Jsou z něj krásné pohledy . A ještě více se starou až,,nostalgickou " soupravou vlaku.
Výhled na vlakovou soupravu při cestě vlakem k ubytování
Sadecké Beskydy v Polsku -pohled z vlaku
Ve městě Nowy Sadec , mě dá trošku práci najít můj hostel, jedná se o téměř neoznačený (označení bylo pouze na zvonku) věžák. Samotné ubytování byl ,,chudý " ale tichý hostel. Nakonec díky tichosti spolubydlících a celkové pohodě ve vnitř i spaní na válendě vyhovovalo. Koneckonců to bylo asi za 200 kč z bookingu takže velká cenová pohoda. Ráno ovšem budil brzký budíček už kolem šesté ranní a proběhla cesta vlakem zpět do Tarnova . Tady už se v malém počtu začali objevovat také minibusy jakých na Ukrajině říkají Maršurtky. Čím víc jsem pak pokračoval na východ tím se jejích počet začal zvyšovat. Vzhledem k řídnujícímu počtu měst po trase bylo místo dalšího nocoviště dnes jasné. Byl jím Řešov. Na Místním náměstí se nachází stylová restaurace Česká Hospoda. Umí zde uvařit různá Česká jídla a na čepu je třeba i Kofola pochutnal jsem si tak s pozdním obědem na Vepřu knedlu zelu s Kofolou a po pár schodech jsem přešel do hostelu :)) . Hospůdka s hostelem tak patřila k velice zajímavému bodu na trase.
Kofola v Polském Řešově
Budím se do parného letního dne s teplotami přesahujícími na Slunci 30°C. Brzy zjišťuji že to nebude zas tak lehké v obci Lancút kde je mimo jiné zámecký park se zámkem jsem na pokraji úpalu. Vysílen a téměř spálen. Vyčerpán. Doplňuji vodu a snažím se najít trochu stínu. V dalších minutách se snažím načerpat alespoň trošku energie .
U zámku Lancút
Horko těžko se pak plazím mým hlemýždím tempem na samý východ Polska. Dalším ubytováním je Motel u silnice na samých východních hranicích Polska. Únavu a energie dokázala uvolnit příjemná konverzace schopná Ukrajinská obsluha motelu v dámském provedení. K nakopnutí taky povzbudil ten fakt že k hranici Ukrajiny , zbývá asi 10 km což bych došel i pěšky.
Poslední město v Polsku další cíl je Ukrajina
Ukrajina volá!:
Ráno tedy vstávám už ve značně euforické náladě a po silnici mířím směr Medyka. Na hranici potkávám místní,,Bábušky" , které turistům prodávají různé ukrajinské pochutiny, vodka a cigarety nechybí. Tady už se hraniční kontrole jako v Polsku nevyhnu. Probíhá však v Klidu, celník se pouze podívá do pasu. A podivuje se nad mým kolem a mou cestou. Ukrajina Vítá s relativně staršími neopravenými paneláky a silnicí s četnými dírami! Ha jak typické pro Ukrajinu! Ovšem lidi zde cestovatele doslova přivítají i v obchodě mi paní prodavačka zdarma nabízí cukrovinky , že prý když jsem dojel až sem na kole tak mi alespoň něco nabídne.
Konečně Ukrajina!
Ukrajina Vítá
Razítko v pasu
První pohled na Ukrajinu
Hotovost vyměněna
Večer přijíždím až ke Lvovu. Zde bych měl mít po tak dlouhé době první větší pauzu. Budu zde dva dny. Do Lvova však z místního předměstí díky večerní době využívám služeb místních Ukrajinských železnic a nástupuju do stařičké elektryčky ta mě posune jen kousek do centra města abych nebloudil předměstími města Lvov a abych se dostal ve slušnou hodinu na Hostel. Zde může být pro Čechy zajímavý široký rozchod kolejí nebo nevšední ,, pochůzkový " prodej po vlaku od místních ,, Bábúšek"
V Ukrajinské električce
Na nádraží ve Lvově
Typický Pohled na Lvov
Po výstupu lze shlédnout typické obrázku Lvova a například místní žluté Maršurtky, malé minibusy (dodávky) , kterých zde jezdí nespočet.
Nyní v polovině trasy ve dnech 21.-23. 6. Trávím zaslouženou přestávku. V Hostelu se dorozumívám anglicky. Nicméně v téhle době to jde ještě s angličtinou z tuha a ani recepční v ní není dokonalá. Takže vytahuje překladač. Kromě místních,,kostelních " pamětihodnostech vylézám také k televiznímu snímači, kterým je jakýmsi nejvyšším bodem ve městě a lze u něj pozorovat město Lvov z výšky. Město Lvov je dnes již moderním centrem.
Bazilika sv. George Lvov
Televizní snímač -Lvov
Z Lvova do Ternopilu , mířím po Ukrajinské dálnici!. Cesta tady jako každá jiná jen lehce vyšší kvalita , kvalitativně podobná k českému průměru hlavních tahů nikoliv dálnic. Cyklisté zde můžou taky. V jednu chvíli se mi z kola utrhne brašna z řidítek . Slyším v záhy troubení a brašna je zas u mě. Podávají ji ochotní a všímaví, a také přátelští řidiči. Žádné nadávky se jak v Česku nekonají a další lidé se udivují nad mou cestou a mým plánem , který jim vysvětluji lámavou a teď se podržte ČechoRuštinoPosunkovou řečí. Jednoduše si ze školy, kde nás učili Rusky snad jediný rok pamatuji pár slov a frází, ale ne vždy dokonale, na zbytek museli stačit posunky rukama nohama. Což praktikuju na Ukrajině ještě několikrát po dobu cesty. Večer přijíždím do deštivého Ternopilu. Po těch všech dní vedra ani nevadí že prší venku je jinak příjemně.I Ternopil dnes patří mezi moderní Ukrajinská centra. V místním obchodním domě nechybí zástupci poboček známých značek jako je LG nebo MC Donalds. Kromě stařičkého vozového parku místní MHD by snad člověk ani nepoznali , že je v ,, zaostalé Ukrajině " na východě Evropy.
Trolejbus na ulici v Ternopilu
Thernopilske divadlo-Centrum města
Ternopil nápis na břehu jezera
Ubytování mám zajištěné v Ukrajinském baru za asi 100 Kč, což je doposud mým asi nejlevnějším ubytováním vůbec. Zjišťuji brzy tu chybu v noci do 2 h do rána hlasitá hudba, s tím, že vstávám před sedmou celkem nespavá noc.
Ale nepředbíhejme. Ubytování je ultrajednoduchý styl. Zasklený Pokojíček nad barem jako na půdě s jednou palandou a s koupelnou za barem , kterou používal i personál. Co bylo , ale asi nejhorší byli vypadávající dveře z pantů, které šly sotva otevřít. Po luxusním hostelu ve Lvovu. To byla celkem studená sprcha. Ráno se ptám na snídani -ještě nepřivezli , prý mohu dostat čaj. No nic vyrážím bez snídaně s tím, že záhy nakupují v obchodním domě. Dále zastavují v menších městech po cestě, které vypadají jako v 90. Letech u nás, typická Ukrajina.
Menší Ukrajinské město Volochysk.
Volochysk
Starý vozový park Ukrajiny
Na noc přijíždím až při setmění do Ukrajinského velkého města Khmelnytskyj, zde po dnešních 130 km v nohách se vyloženě těším na Hostel a doufám, že kvalitně bude lepší než ten předchozí. No ubytování bylo celkem fajn , dokonce tu byla i sauna a bodla i teplá sprcha. Ráno projíždím městem kolem krásných kostelíků nebo kolem stadionu či jezera.
Jezero ve Khmelnytskyj -Ukrajina
Návštěva Kostelního areálu v Khmelnytskyj
Stadion-Khmelnytskyj
Zde se už stáčí můj směr lehce na jih . Pokračuji střední Ukrajinou po místní dálnici. Čeká mě cesta asi 120 km . Zhruba v půlce mám velikou žízeň nicméně obchod tady k nedohlednu. Situaci kdy už mám tlak hezky vysoko a lapám po trochu kyslíku naštěstí zachraňuje benzínka . Po několika dalších kilometrech Vitá unaveného cyklistu další velké město Ukrajinská Vynnytsia. Pomyslným hlavním bodem ve středu střední Ukrajiny se stala právě ona. Dnes už naštěstí moderní centrum ve kterém kupují pumpu na kolo i jídlo a pití. Hostel tu má opět postarší ráz bytového domu, ve kterém evidentně majitel bydlí, nicméně postýlky jsou tu pohodlné se závěsy a osvěžující sprchu si tu dávám také.
Město Vinnytsia
Centrum města Vinnytsia
Raketový památník v centru Vinnytsia , ne není to naštěstí fotka z Ruského konfliktu v roce 2023 kdy město Ruské rakety skutečně zasáhly
Tramvaj ve Vynnitsi
Dále se můj směr již stačí ostře na jih. Při výjezdu z města u jedné z vesnic potkávám u benzínky smečku toulavých psů. Naštěstí jsou celkem přátelští a nejsou agresivní. Je 10. Den mojí cesty v časovém úseku jsem za Polovinou cesty. A dnešním dnem přes 900 km v nohách. Ve vesnici s příhodným názvem šitka zastavuji na autobusové zastávce. Bez jízdních řádů, bez označení bus stop atak podobně, ale je hezky opravená takže by člověk řekl, že tu občas něco projede. Já projíždím záhy krásnými Slunečnicovými poly. A Vitá mě Nemyrijský rajón jak cedule napovídá. Ve městě Nemyriv pak běží malý místní trh. V místě kolem rybníčků dostávám první defekt do kola. Píchlou duši v plášti, zalepují, brzy na po té ještě tato duše však pozlobí. Do města dnešního noclehu do Hajsynu přijíždím opět téměř s prázdným kolem.
V Hajsynu beru jediné ubytování v oblastí, které bylo v roce 2018 dostupné na bookingu za asi 350 Kč v přepočtu. Dostávám však luxusní Pokojíček s klimatizací a stylově zařízený ve stylové světle Fialové. Nicméně vypadá luxusně.
Vinnytsa a toulaví psi
Velice rychle mě na Ukrajině čeká oprášení azbuky ze školy
Zastávka v obci Šitka(Šitky)
Ukrajinské Silnice jsou občas tankodrom nejede-li po dálnici
Polední tržiště v obci Nemiriv
Defekt píchlé duše
Další den si dávám jednodušší přejezd do obce Beršaď, které je vlastně mým posledním bodem před příjezdem do 200 kilometrů vzdálené Oděssy. Začínají se na nás valit mračna a brzy začíná pršet. Naštěstí přijíždím k hotelu. Hotel je starý chybí zde inzerovaná WiFi na pokoji a o rezervaci jako by nevěděli. Kolo si ukládám kamsi do prádelny a brzy začíná pěkný tajfun , div že to netrhá okna z dřevěného rámu. K večeru si tu pochutnávám v restauraci na extra veliké pizze. Za 250 Kč si po 1000 km v nohách objednávám opravdu velikou porci jídla. Podle plánu se totíž musím pořádně najíst. V plánu je dalších 220 km projet za dva dny na jeden zátah, na kole to je celkem porce !
Pizza v Beršaď
V Beršaď se začíají stahovat mračna
V hotelu ještě na mě kdosi volá. Je to paní recepční, že potřebuje zkontrolovat pokoj. No neobvyklá situace, ale doufám , že nebudou komplikace. Samozřejmě za chvíli přibíhá, že jsem údajně rozbil džbán na vodu. Tedy jeho ucho, že se utrhlo. Mám vykulené oči a snažím se vysvětlit, že to tak již bylo no nic mě to není platné. Platím asi 120 Kč v přepočtu za náhradu. Ikdyž tohle byla vykonstruovaná a nastražená vada. Nevadí spravuji si chuť na typicky Ukrajinském trhu s ovocem a zeleninou , kde však prodávají snad vše. K večeru přijíždím lehce víc na jihozápad a zkouším místní úzkokolejku údajně nejdelší na Ukrajině. Jen aby se neřeklo, že jezdím vlakem popojedu s ní asi 10 km do Rudnitse. Kde stejně trať končí. Už na zastávce se nestačím divit co vše lidi jsou schopní narvat do úzkorozchodného motorového vozu. Moje kolo se vleze také ikdyž velice s těží do uličky a i průvodčí se diví proč, že s nimi vlastně jedu když nejedou víc než 30 km/h. Nicméně tuhle úzkokolejku jsem si chtěl vyzkoušet a projet se s ní.
Trhy Beršaď
Po cestě dále
Další městečko jsem rebelem na chodníku
Po dešti zkouška úzkokolejky , jezdí tu jeden vlak brzo ráno, druhý večer,jedu tím večerním
Bábuška s mnohými zavazadly v úzkém motoráčku
Když přichází noc
V noci lehce ztrácím shchopnosti užívání si. A trošku trpím to když po tmě projíždím téměř mrtvými spícími a nezajímavými obcemi a když k ránu začíná být zima a já už mám opravdu velice prosezené namožené tělo z kola. Nohy téměř pod tlakem ani necítím. Oproti tomu zadek naopak štípe z množství,,vlků" 🐺. Nakonec mě čeká, ale příjezd k Oděsse nejprve do jejího regionu . Poté se blížím i k jejímu předměstí. Po asi 1300 km v nohách a asi 15 dnech (+ 1 dni volna) přijíždím do Ukrajinského přístavu a Vitá mě město Oděssa
Ráno před Oděssou
Ráno v Oděsse
Oděssa
Jsem šťastný, nastupuje pocit euforie, vystřízlivění z toho co vše jsem dokázal, rázem jsem jak nabitý energií. Dojel jsem nejen z ČR na Černomořské pobřeží, ale projel jsem velkou Ukrajinu, velkým Polskem a po 1300 km jsem mohl dýchat mořský vzduch. Do Oděssy jsem dojel 4.7.2018. Někde v Oděsse jsem znovu píchnul duši, ale tak nějak to bylo na ubytování kousek. Kupuju si velikého litrového redbula jehož velikost jsem do té doby neviděl. A vlastně ani tři roky poté nikde ani v západních zemích ( můžete napsat zda vy ano) . Další tři dny nastává pro mě volno . Typicky ho využívám u pláže kam z ubytování jezdí za asi 2 Kč v přepočtu tramvaj s průvodčím , typická česká T3 na vlnitých Ukrajinských kolejích. Občas to vypadá jako spíš na lodi. Navštěvuji také město známé Potěmkinovy schody a přístav. Zpět mě čeká dvoudenní cesta vlakem Ukrajinských železnic ve vlastním spacím kupé. Asi za 1000 Kč v přepočtu jsem si rezervoval všechna místa ve čtyřčlenném kupé, a v 9 večer odjížděl abych následující den ve 4 odpoledne vstanul v Mukačevě. Zde málem ztratím i svůj pas, vracím se pro něj k hlídači do obchodního domu. A přes noc s odjezdem nad ránem pokračuji Leoexpressem do Košic. Kde přijíždím až další den ráno a navazuje na můj autobus vlak stejného Dopravce domů. Cesta trvala celkem 22 dní, čistá cesta na kole 15 dní, 4 dny volna a 3 dny cestování zpět do ČR. Byl to zážitek na celý život. Do dnes na něj velice rád a živě vzpomínám.
A kolik, že tato cesta stála? Ubytování bylo v průměru za 400 Kč za noc tedy za 16 dní v ubytovacích zařízení od hostelu po Hotel za 6500 Kč, za 22 dní jídlo výlučně potraviny a suvenýry asi i 3000 Kč, 2000 Kč veškerá doprava domů a vláčky a MHD v Oděsse. Krásně jsem se vlezl do 12000 . A do 25000 i s pořízením jízdního kola.
V cíli známé Potěmkinovy schody s výhledem na Černomořský přístav
Mořská pláž u Oděssy
Česká tramvaj T3 v Oděsse
Svačina se skoro litrovým redbulem a do té doby u nás neobjevenou modrou Fantou, balení této Fanty u nás dnes už známe, redbul jsem viděl jen v menším provedení necelý půl litr.
Národní divadlo v Oděsse
Kolo v cíli u moře
Jak se ti cestopis líbil?
Petr78 procestoval 31 zemí světa světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne.com se přidal před 7 měsíci a napsal pro tebe 15 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil12 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Způsob získání prostředků na kolo i cestu super, celý cestopis jsem si i jako občasný cyklista se zájmem přečetl. Bez tréninku obdivuhodný výkon! Trochu by to chtělo doladit jazykově (překlepy a chyby, neexistuje maršutka, je to maršrutka atd.) - ale na tvém sportovním výkonu a na zajímavosti cestopisu to nic nemění :-).
Poutavy cestopis do zeme cyklisticky zrejme ne zrovna vyhledavane.
Dal mi vzpomenout na nase putovni cykloexpedice, ktere se pred lety odehravaly po tuzemsku a mirne i u nasich sousedu a v Madarsku (Jeseniky, Krkonose, Inntal, Salzachtal, Donautal, Graz, Budapest, atd.).
Ovsem tato tva trasa az do Odesy se jevi velmi dlouha a navic po tech ukrajinskych dalnicich, kam smi i kola, v tom vidim trochu riziko. Hlavne, zes to v poradku zvladl, a pokud te cyklo bavi i nadale, jiste se opet nekam vydas a snad se i s nami podelis o prehrsli novych zazitku ...
Možná je lepší ukrajinská dálnice s velkou krajinicí než česká cyklostezka ve městě :)))) krajnice metr a půl až dva a půl je super. Je to sice dál, ale o to horší cesta jak by pravil klasik :)).
Skvělej plán a super výkon od startu (brigáda) až do cíle, jseš borec! Ještě za 50 let to budeš vyprávět vnoučatům a oni budou poslouchat s otevřenou pusou.
Já ti fandím! Sám sis vydělal na kolo i na cestu, nevytrénovaný (jak sám píšeš), a hned takováhle cesta👍
Respektuji nadšení začátečníka, ale mírnou jazykovou korekturu by to sneslo. A Lvov nikdy k Československu nepatřil.
beru to , bral se jako centrum Zakarpatské Rusy, celá však k Československu nikdy nepatřila spíš její kousek a pravda je že je už trochu mimo. Mohu souhlasit i s jazykovou úpravou přece jen jsem v začátcích. Zmínku o Československu jsem tedy vymazal Děkuji.
Váš cestopis se mi moc líbil, je to přesně to, co bych ještě chtěla zažít. Jen, když otevřu pas a vidím ten letopočet, tak si říkám.... Příjemné počtení i zasnění pro mě , děkuju.
Borec...! My boomeři můžem jen tiše závidět, bo naše zpohodlněná těla by to už nedala.
Já jsem si při čtení tu cestu s ním úplně odtrpěla, i když jsem se válela na gauči, tak jsem úplně živě cítila ten zadek jak naklepanej karbanátek a třesoucí se nohy po slezení z kola.
To jo. Já bych to asi i odšlapal, ale pak bych si půl roku nesedl a nechodil... :-)) (mimo jiné). Je fakt dobrej, to je jinej level než si koupit pár desetieurových letenek, z apanáže od rodičů, u Ryanu a spáchat hustokrutý trip do Milána (například). Tohle si musel odšlapat sám a má teda můj respekt.
Pro mě je to absolutní obdiv nejen ke sportovnímu výkonu (i když k němu samozřejmě taky), ale celkově prostě v 18 letech samostatně udělat plán (naplánovat trasu, časově, finančně), vydělat si na to svoje peníze těžkou prací, jet úplně sám (tedy prokázat schopnost samostatnosti a řešení různých problémů) atd. Ten pocit po dojetí do cíle musel bejt úžasnej. Bejt jeho mámou, tak se dmu pýchou, jakej chlapák vyrostl z mýho kluka. V porovnání s tím nějaká gramatika je pro mě nepodstatná, naopak jsem si při čtení říkala, že to k tomu tak nějak i dobře pasuje.