Cestopis

Z JAR k Viktoriiným vodopádům přes Svazijsko, Botswanu, Zimbabwe a Zambii.

Měl to být roadtrip po Jihoafrické republice. Když jsem ale mrkl na mapu a pár cestopisů, neodolal jsem a cesta se protáhla přes Svazijsko, Botswanu, Zimbabwe a Zambii až k Viktoriiným vodopádům.
Cestopis z roku 2018 napsal rodik
  • ...
  • Cestopisy
  • Afrika
  • Z JAR k Viktoriiným vodopádům přes Svazijsko, Botswanu, Zimbabwe a Zambii.

Příprava

Na svém "must see" cestovatelském seznamu jsem měl řadu pro mě doposud atraktivnějších zemí než JAR. To se změnilo, když se objevila akce na letenky za 3500 Kč do Johannesburgu s trasou přes Benátky, Řím a Káhiru. Tomu se nedá odolat. Neváhám a rychle obvolávám známé, jestli by se někdo nepřidal. Jedeme ve dvou.

Nejprve si říkám, že to bude roadtrip ve stylu okruhu po JAR. Koukám do mapy a vidím, vedle je Botswana a delta Okavanga.

Seriál Okavango jsem jako dítě zbožňoval. Doplňuji tedy itinerář. Znovu koukám do mapy a coby kamenem dohodil, na hranicích Zimbabwe a Zambie, vidím Viktoriiny vodopády. Tomu se nedá odolat! Znovu upravuji itinerář. Čtu pár cestopisů a napadá mě, že bych mohl na skok mrknout i do Svazijska a následně Lesotha, království o kterém jsem naposled slyšel snad při hodinách zeměpisu na střední. Itinerář tedy rozrůstá o další dvě země. Na 7 států a cca 4500 km autem mám 17 dní, respektive 12 dní na jihu Afriky. Nikdy mě nebavilo být déle jak den na jednom místě a tohle bude výzva.

Kvůli nekvalitě silnic si předem rezervuji Toyotu RAV4. Kromě jízdních vlastností to bude mít výhodu v podobě velkého kufru, ve kterém je možno po sklopení zadních sedaček poměrně pohodlně přespat, když nebude jiná eventualita. Možnost pronájmu expedičního 4x4 auta se stanem na střeše zavrhuji kvůli dvakrát tak větší ceně (25-30 tis. Kč) než mě bude stát RAV4.

1. fáze - přestupy v Itálii

V den odletu se projevuje důsledek toho, že na velké plánování nebyl čas a ubytování hodlám řešit operativně na místě. Náhodou se totiž dovídám, že letiště v Benátkách se po půlnoci zavírá a znovu otevírá až ráno.Původní plán byl zůstat přes noc na letišti. Kdo by řekl, že letiště zrovna v Benátkách, nebude otevřeno nonstop. Na rychlo tedy pár hodin před odletem sháním hotel. Centrum Benátek je beznadějně vyprodané, volím mezi posledními několika předraženými hotely na periferii nebo hotelem u letiště, který je skoro 3x dražší než průměrný hotel v Benátkách. Vyhrává druhá možnost s tím, že aspoň odpadnou výdaje za taxík - přilétáme těsně před půlnocí a autobusy již nejezdí. Doufám, že tenhle rekord v podobě ceny pokojového hotelu za jednu noc jen tak nepřekonám. Kleji, když mi kolega píše zprávu, že jsem si měl na letišti pronajmout nejlevnější auto a přespat v něm. :-) Dopoledne proběhneme centrum Benátek. Po poledni přelétáme do Říma a odtud do Káhiry.

2. fáze - přestup v Káhiře, Egypt

V Káhiře jsme těsně po druhé hodině po půlnoci. Hotel máme 2 km od letiště, tak nočními ulicemi probíháme pěšky. Ráno mám v plánu vyrazit do Gízy k pyramidám. Chci omezit dohadování se s taxikáři, tak raději pronajímám na celý den lehce dražší hotelové auto s řidičem. I tak se nevyhneme klasickým trikům a řidič nás chce vzít do "muzea koberců", což odmítám. Cestou stavíme na několika viewpointech.

Je poměrně brzy a v Gíze u pyramid zatím moc turistů není, takže si vysloužíme zvláštní péči od naháněčů s projížďkami okolo pyramid na koních, velbloudech a nevím čím dalším. Pár zemí v Asii mám projeto a tohle je fakt top level otravování turistů. :-) Prolézáme vnitřek pár pyramid a dáváme kolečko kolem areálu.

Zástavba v Old Cairo
Chodby uvnitř pyramid nejsou zrovna pro klaustrofobiky
Gíza

Cestou zpátky na letiště řidiče přemlouvám, aby to vzal přes centrum. Má spoustu výmluv, že střed Káhiry je v tuhle dobu ucpaný a bude to na dlouho, ale letadlo nám letí až po půlnoci, tak času máme dost a prosazujeme si svou. Centrum je opravdu zasekané, chudák řidič, fakt nekecal. :-) Staré město tvoří uzoulinké uličky s cestou se kterou by se mohla srovnávat lecjaká naše polňačka. Stará zástavba a ruch na ulici vytváří parádní orientální atmosféru. Vyskakujeme u řady kostelů a mešit, sem tam někam odběhneme, zatímco řidič čeká. 

Mešita a madrasa Sultana Hassana
Uprostřed Nilu
Část citadely

3. fáze - Jihoafrická republika a přesun do Botswany

Na letišti v Johannesburgu půjčuji auto. Jízda v levém pruhu je nezvyk. První dva dny mám občas při odbočení na křižovatce tendenci vjet do pravého pruhu. Po třech dnech se to srovnává. Auto jsem si schválně půjčil u Hertzu s tím, že pobočky má všude, takže je případná podpora v nouzi zajištěna i ve vedlejších zemích, kam mám zamířeno. Nicméně vyráží mi dech obsluha přepážky Hertzu s tím, že když se s autem něco stane mimo JAR, tak je to na mě a nehledě na pojištění či asistenci si musím poradit sám a dostat auto zpět do JAR. Paráda... To bude adrenalinu... :-) 

Z Johannesburgu se rovnou vydáváme do Botswany. Cestou vidíme několik žiraf, antilop a prasat bradavičnatých. Na hranice přijíždíme za tmy. Na přechodu je všude spousta kamionů, zmatek a černoši. :-) Říkám si jak tohle všechno dopadne... Naštěstí celní proces proběhl celkem rychle, bez potíží dostáváme potřebná razítka a po půl hodině jsme v Botswaně. Je relativně pozdě večer, tma jako v pytli, my nemáme jasno, kde se bude spát, v kapse jen dolary a ani flok botswanské měny, ale naplňuje nás pocit, jak to skvěle klape. Rozhoduji se ještě tak dvě hodiny jet, jinak by nás následující den čekal více jak 12ti hodinový maraton v autě... Obsluha v obchodě mě varuje ať jedu pomalu a opatrně, že v noci je na cestách dobytek. Nejedu tedy na okreskách štědře povolenou maximálkou 120 km/h, nýbrž 90tkou a po chvilce se přesvědčuji, že mi vážně nekecali. Každou chvilku se vynoří ze tmy osli postávající u silnice, v horším případě na silnici leží. Kde se jich tu tolik vzalo? Kdyby aspoň nebyli tmaví a tak skvěle maskovaní ve tmě. Raději tedy jedu celou dobu za autobusem, který bude případná stáda oslíků rozrážet. :-) Asi 120 km od hranic v Palapye hledám místo na přespání. Botswanskou SIMku se mi sehnat nepodařilo, přístup k netu tedy není, takže hledám hotely podle navigace. Ta se mnou vtipkuje a honí mě polňačkami po  místech, kde po hotelu není vidu ani slechu. Nakonec se podaří sehnat celkem fajn resort, cenu usmlouvám na pět stovek. Jsme tu jediní hosté. :-) 

V Botswaně všudepřítomní osli...
...a vraky
Typická cesta v Palapye vedoucí k jednomu z hotelů, člověk je rád za auto se zvýšeným podvozkem.

4. fáze - Botswana 

Další den nás čeká cca 600 km do města Maun, které je výchozím bodem pro výlety po deltě Okavanga a NP Moremi. Průběh cesty okořenili již tradiční osli a stav silnic. Po tom co jsem zažil v Botswaně, neřeknu ohledně stavu silnic v ČR ani slovo. Krátery na Point du Hoc jsou oproti koncentraci děr v asfaltu na botswanských silnicích slabý odvar. A když se k tomu přičte nejvyšší povolená rychlost 120 km/h a cestování v noci, tak vozový park tu asi moc nezastará... :) Těsně před soumrakem přijíždíme k Old Bridge Backpackers kempu v Maun, na který jsem měl doporučení z netu. Zdejší restaurace v plážovém stylu na břehu řeky působí sympaticky. Zkoušíme několik piv, hamburger a večer přespáváme v autě.

Centrální část Botswany vyplňuje solná pláň
Mokřady u kempu v Maun
Vesnice v Botswaně
Pohodová restaurace v Old Bridge Backpackers kempu
Old Bridge Backpackers kemp v Maun
V NP Moremi

Následující ráno necháváme auto v kempu a jedeme do delty Okavanga. Cestou vidíme první dva slony! :) U břehu jednoho ze slepých ramen Okavanga si nás převezme místní průvodce Keby a na Mokoru (malá loďka pro 3 lidi) vyrážíme na vodu. Zdejší rameno Okavanga má obvykle cca 2 metry a oba břehy jsou lemované rákosy. Marně v nich pátrám po aligátorech nebo hroších. Je na ně již moc horko. Všude okolo je množství ptactva, pelikáni jsou obrovští. Kebab nás rychle žene z loďky na břeh na malý kopeček, ať lépe vidíme, že na protějším břehu se žene menší stádo zeber. Vidíme obrovské plochy spálené trávy. Prý je to často kvůli odhozeným nedopalkům. Asi po hodině a půl vysedáme a Kebab nám sděluje, že si na noc postavíme stan támhle v křoví, abychom měli ochranu proti zvířatům. Paráda, bude adrenalin. :) Rozděláváme ohníček, Keby je asi zklamaný, že jsme z kempu nedotáhli maso na grilování. Jako toaletu pro nás kousek od křoví hloubí jámu. Luxus i v divočině. :) Keby mi mezitím dovoluje půjčit si mokoro a brázdit s ním mokřiny.

Plavba na mokoru po slepém rameni Okavanga
Vypálená savana
Naše tábořiště při pěším safari u Okavanga
S Kebym na mokoru

Ke konci odpoledne vyrážíme s Kebym na několikahodinové pěší safari. Užívám si nepopsatelný pocit, kdy se jde nekonečnou savanou, široko daleko žádný další člověk a mezi vámi a zvířaty není žádná bariéra v podobě mříží nebo dveří auta. Doufám, že narazíme na lvy. :) Keby nám dává přednášku o zvířatech, které vidíme. Pomaličku se přibližujeme ke stádům pakoňů a zeber. Žijí takhle spolu ve stádu, protože zebry mají skvělý zrak, zatímco pakoňové jsou na tom dobře s čichem, tak se navzájem doplňují. Bohužel příliš blízko se nedaří dostat a stádo utíká. Je to ohromný dusot kopyt. Dále narážíme na stádo buvolů, další zebry a pakoně, paviány a prasata bradavičnatá. Vidíme pár baobabů a krajinu doplňuje spousta termitišť. V dáli se mihne slon. Keby občas vyleze na strom nebo termitiště, aby měl lepší rozhled při hledání zvířat.

Na pěším safari v Botswaně
Jsme u napajedla, v tom kousek od nás do vody hupsne párek hrochů.
Krajinu savany umocňují desítky termitišť
Sotva nás spatří stádo zeber, utíká

V dáli slyšíme zvláštní chrochtání. Jeho zdroj identifikujeme, když přicházíme k jezírku ve kterém rochní čtyři hroši.  V tom asi 20 metrů od nás zarachotí rákosí a do vody se ženou dva další hroši. Paráda. Nejnebezpečnější zvíře Afriky máme odškrtnuto.  Večer trávíme pokecem s Kebabem a koukáním na jasnou oblohu s nespočtem hvězd. V noci nás budí spousta zvláštních zvuků a hýkání. Zvířata jsou nejčilejší večer a ráno, kdy je relativně příjemná teplota, takže vstáváme v 4:30 a vyrážíme na další pěší safari. Keby nám říká, že kolem našeho křoví v noci chodili hroši na koupačku k rameni Okavanga, což dokládá spousta trusu okolo. Teď abych dával bacha, kam šlapu :) Narážíme na stáda pakoňů, zeber, antilop a radost nám udělá velké stádo žiraf. Před polednem se vracíme zpět ke stanu. Balíme tábor a vydáváme se po řece zpět. Cestou nás překvapí v křovinách hroch. Máme štěstí a cestu máme zahrazenou třemi slony, kteří se pár metrů od nás napájí vodou. Musíme čekat, až odejdou a mezitím připlouvá několik dalších loděk. Jeden ze zkušenějších domorodců začne na slony pískat a ono to kupodivu funguje. Slony to vystrašilo a zdrhají. V tom jeden se obrací a startuje proti loďkám. Průvodci mají co dělat, aby stihli couvat. :) 

Žirafy během pěšího safari v deltě Okavanga
Stádo pakoňů. Ty jejich rohy mohou působit hrozivě, ale ve skutečnosti se pakoně bojí víc než lidi jich a vždy utečou.
Sloni u kanálu nám znemožňují proplout
Plavba v mokoru po deltě Okavanga

Další den brzy ráno vyrážíme z kempu směr Zimbabwe. Jedeme přes území NP Chobe. Žije zde skoro 50 tisíc slonů. To je mnohem více než na jakémkoliv místě v Africe. A opravdu. Projíždíme bránu parku a hned 10 metrů za ní hned u cesty, pár metrů od nás, slon! :) Od téhle chvíle sloni skoro skákají téměř pod kola - každou chvíli se u silnice nějaký objeví. Do toho sem tam žirafa, antilopy a pštrosi. Na silnici jsou rozestavěné veterinární kontroly, kde je nutné projet autem příkop s desinfikačním roztokem, aby se na kolech nepřenášely nemoci. V Zimbabwe je nařízeno mít v autě jako povinnou výbavu hasičák, dva reflexní trojúhelníky, dvě reflexní vesty a mít oblepené auto bílou a červenou reflexní páskou. Vše je možné pořídit v Kasane před hranicemi...

Sloni NP Chobe

5. fáze - Zimbabwe a Zambie

 V souvislosti se Zimbabwe jsem na internetu zahlédl hodně strašení ohledně chudoby, bezpečnosti a dostupnosti služeb. Bezpečnost vypadá v pohodě, chudoba tu je asi jako v každé rozvojové zemi a dostupnost služeb jsem nemohl dobře posoudit. Nicméně původně jsem měl v plánu na cestě zpět do JAR jet přes Velké Zimbabwe, ale kvůli nemožnosti vybrat peníze z bankomatů a horší dostupnosti funkčních benzínek jsem se operativně rozhodl zajet jen k Viktoriiným vodopádům a pak to vzít zpět znovu přes Botswanu. Přece jenom, kdyby došlo k problémům s autem "je vše na mě" a bez bankomatu se problémy obvykle řeší těžko... :) 

Jízdu k městu Victoria Falls zpestřovali opět sloni podél silnice a jiný ráz krajiny. Ubytko jsem vzal na zahradě celkem fajn hotelu obehnaného ostnatým drátem. Zajeli jsme tam autem a kempujeme v kufru u bazénu. K večeru se jdeme projít po městě. Je vidět, že to tu díky turistům prosperuje, o chudobě nemůže být řeč. Přesto se na nás lepí pár týpků a pořvávají, že mají hlad a žadoní o peníze nebo o rohlík. Nestačí několikrát říct ne, tak je ignorujeme, nicméně celou cestu jsou na nás nalepení a vyřvávají. Do toho mraky pouličních prodejců dřevěných sošek a dalších kýčů. Kupuji si na památku pár neplatných zimbabwských dolarů. A začalo peklo. :) Pár pouličních prodejců vidělo, že jsme ochotní nakupovat a drtili do nás svoje zboží. Dostalo mě tu, že v centru města byli běžně k vidění divocí sloni, opice, prasata bradavičnatá, antilopy a dokonce se přes náměstí přehnala smečka mangust. :) 

Zimbabwe a kempování hotelové zahradě obehnané plotem s ostnatými dráty
Topím se v miliardách
Viktoriiny vodopády
Tok řeky Zambezi, která tvoří Viktoriiny vodopády
Vegetace u vodopádů je díky veliké vlhkosti úplně jiná než ve zbytku Zimbabwe, místy připomíná deštný prales
Mohutný mrak páry dopoledne zahaluje větší část Viktoriiných vodopádů.

Ráno vyrážíme k Viktoriiným vodopádům. Jsou impozantní, nicméně asi nebylo nejlepší sem jít dopoledne, kdy Slunce ještě moc nehřeje. Vodopády tak jsou zahalené v obrovském mraku z vodní tříště. Vidět je kvůli tomu jen nepatrná část vodopádů a po chvíli jsme naskrz mokří. Zjišťuji, že byla chyba se posmívat změkčilosti japonských turistů, že si půjčují u vstupu pláštěnky. :) Člověk si tu připadá jak za slejváku v deštném pralese na Borneu. Jdeme se mrknout na vodopády i ze zambijské části.  

Viktoriiny vodopády
Most spojující Zimbabwe se Zambií. Pod ním teče řeka Zambezi.
Hranice do Zambie.
Kaňon Zambezi.

Ještě ten den se vydáváme zpět do Botswany. Čeká nás 550 km do Francistownu, kde jsem udělal den předem rezervaci v penzionu. Opět kličkování mezi osly a krátery v silnici. Je zima a stmívá se tedy dříve a ve tmě má jízda o to větší nádech adrenalinu. :) V penzionu naší rezervaci z bookingu nemají a tak musím zaplatit za ubytování podruhé. Po tomhle mě v Africe už ani nehne dělat rezervace předem. 

6. fáze - Jihoafrická republika

Další den musíme ujet 650 km z Francistownu do JAR k bráně Punda Maria do Krugerova NP. Silnice je již v lepším stavu, takže u brány jsme těsně po 18. hodině, kdy zavírá. Mně to nevadí, dovnitř NP jsem na noc stejně nechtěl, platili bychom zbytečně vstup a turistickou přirážku v kempu. Místo toho jedu cca 5 km zpět do nedaleké vesnice Mhingaville. Je tu parádní resort s chatkami. Copacopa Lodge and Conference Centre. Doporučuji. Beru chatku a jdeme do restaurace. Z pultu je možné si vybrat maso a před námi jej ugrilují. Platíme za to směšných pár desítek korun. Recepční Cedric je bezva starší pán a kupuji mu taky večeři. 

Ráno vyjíždíme brzy, abychom byli v parku těsně po otevření bran. Jenže na silnici 2 km před branou vidím dav lidí a nějaký bordel... Auta stojí při krajnici. Jedu blíž to prozkoumat. Ukazuje se, že to jsou místní vesničani, co protestují proti vládě. Na cestě před sebou mají poházené větve a šutry, aby autům zabránili v průjezdu. Říkám si, ale co, mám SUVečko se zvýšeným podvozkem, projedu jim to. Jo, šutry jsem projel, jenže ti vidláci se nehodlají uhnout, místo toho se nahrnou před auto, pokřikují a hrozí, že mi na auto začnou házet kameny. Do toho dva vidláci dělají rukou posunky pod krkem, jako že se bude podřezávat. No, když je někdo vidlák, tak ho asi nepřesvědčíš. Dávám tedy zpátečku a jedu zpět zařadit se do kolony čekajících aut... Čekáme 3 hodiny a stále se protestuje a zapaluje pneumatiky a větve na silnici, aby nikdo neprojel... Policie jen kouká a kouká. Došla mi trpělivost a měním plán. Musím si zajet 150 km k jiné bráně do Krugerova NP. Kvůli tomu přijdu o severní část NP, kde žijí nosorožci. 

Na bráně platím pobyt v NP na 3 dny. Brány parků a ohrazených kempů uvnitř jsou otevřené od 6 a do 18 hodin se člověk musí buď ubytovat v tamním kempu nebo opustit NP. Jinak se platí pokuta. Hned za branou narážíme na stáda slonů, antilop,pakoňů, buvolů, kudu a je tu spousta zeber. Fotíme vše... Bezva je, že zvířata před člověkem v autě neutíkají a je možné se tak k nim přiblížit na pár metrů. Z opěšalého člověka mají naopak strach a zdrhají.

Krugerův NP - v jednom kuse přebíhají přes cestu třeba zebry...
...nebo sloni
...sem tam narazíte na prapodivné ptáky
...nebo jedince, kteří už mají očividně dost upito a neudrží se na nohou. :)

V Krugerově NP je bezva objíždět hlavně prašné cesty, kde je méně turistů a napajedla. U jednoho jsme narazili na desítky zeber a slony. Pro ubytování na dnešní noc volím Olifant kemp. Je na kopci nad řekou Olifant, kam se chodí napájet sloni a hroši. Do 18. hod. máme čas a tak sjíždím prašnou cestou k řece. Máme štěstí a kousek od nás je hrošice s malým hrochem. 

Hroší rodinka u Olifant river.
Savana v JAR
Výhled z Olifant River kempu. Dolu k řece chodí před soumrakem stáda slonů.
Chatky v Olifant River Kempu jsou docela útulné. Každá má navíc gril.
Administrativní centrum v kempu Skukuza
Na jedné z prašných cest před západem Slunce

Kempy v Krugerově NP si člověk rychle oblíbí. Každý je takové malé městečko. Najdete zde čerpací stanici, obchody s potravinami a turistickými potřebami, restaurace, amfiteátr, pobočku banky a správu parku, která nabídne možnost fakultativních výletů. Podle mě jsou tyhle výlety zbytečné vyhazování peněz. Nespatří se toho o moc víc, než může každý vidět, když si trochu přivstane. Velká výhoda při hledání zvířat jsou tabule s mapou, které jsou v každém kempu, kam návštěvníci zaznamenávají pomocí magnetek lokality, na kterých byla naposled viděna zvířata z velké pětky. 

V každém kempu je takováto tabule, na kterou návštěvníci zaznamenávají poslední polohu spatřených zvířat
V Krugerově NP
Kudu
Pakoně

Další den mám za cíl zaměřit se na hledání kočkovitých šelem. Do půl hodiny po výjezdu na prašné cestě narážíme na hyenu a divokého psa. Štěstí se ale na nás usmálo na poměrně frekventované asfaltce, kde 4 hyeny u krajnice požírají mršinu. Máme je skoro 10 minut hned vedle okýnka auta a hyena se rázem stává mým nejoblíbenějším zvířetem. A ani ne 3 minuty jízdy odtud se proti nám objevuje levhart. Zbytek dne trávíme marným hledáním lvů. Bohužel tabule v kempech nepomohly. Bylo vidět spousta jiných zvířat, ale antilopy, pakoně atd. již ani nefotíme. Jsou skoro všude a již nás nudí. 

Asi strach z výšky... :)

Na další noc máme zamluvené ubytování v kempu Skukuza. V okolí se má údajně pohybovat dost levhartů a lvů. Ubytovali jsme se, do 18:00 zbývá ještě hodina a půl, tak se jedeme projet. Krajina je zde více křovinatá a zvířata se tak hůře hledají. Před námi na silnici stojí auto, tak se rozhlížím co sledují a vidím tři nosorožce. Paráda! Už jsem měl za to, že velkou pětku nezkompletujeme. :-) Dál objíždíme pár napajedel a vidíme hrochy, levharta a další již běžná zvířata. Večer dávám v restauraci obligátní hamburger. V JAR jsou hodně levné.

Baobab
Konečně se povedlo vypátrat nosorožce.

Cíl dalšího dne je jasný - najít lvy! Kvůli tomu prodlužuji pobyt v Krugerově parku o další den a zavrhuji myšlenku vydat se do Lesotha. Celý den jezdíme po savaně, hledáme podle tabulí a nic. Ostatních zvířat je jako v ZOO, ale lvi žádní... 

V parku je spousta takovýchto zabezpečených pozorovatelen, ze kterých je možné sledovat zvířata třeba u napajedel.

Ráno odjíždíme z NP směr Svazijsko. Najednou na silnici obrovská kolona. Tak se řadím a zkouším se zeptat, co se děje. Prý hyeny. Už je vidím. Sledují něco u řeky a najednou rozpoznáváme v dálce smečku lvů. Konečně. Těsně před branou z NP u Crocodile Bridge kempu vidíme druhou smečku lvů. :) Prostě zákon schválnosti. 

Konečně lvi.
A zanedlouho narážíme na další smečku
To se člověk probudí na hotelovém pokoji a metr nad postelí má takovouhle 7 centimetrovou společnost. :)
Pravidlo č. 1.: v národních parcích je zakázáno...vystupovat z auta. :)
Banánovníkové plantáže v JAR
Pohoří po přejezdu hranic do Svazijska.

Svazijsko je znatelně chudší. Krajina je tu kopcovitého rázu. Kolem cesty je množství lesů a pil. Celkem najedeme po Svazijsku něco přes 100 km a stáčíme se na Johannesburg. Projíždíme oblastmi, kde značky doporučují vůbec nezastavovat kvůli přepadením, vše ale vypadá v pohodě. V Johannesburgu vracíme auto a letíme přes Egypt a Itálii zpět domu. 

Zážitky pro tebe sepsal rodik

11. 11. 2018, poslední aktualizace 2018-11-11T22:49:56+01:00

rodik žije v České republice a procestoval 59 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 4 roky, napsal pro tebe 1 cestopis .

Další cestopisy

Čtení na 22 minut
Desetidenní cestování po Panamě
David Panama

Hory, džungle, karibské pláže, velkoměsto - prostě Panama

Čtení na 6 minut
Není čas ztrácet čas aneb Na skok do Kodaně

Jak poznat za co nejkratší dobu a nejnižší náklady hlavní město Dánska? Asi nějak takhle...

📷 Krásné fotky
Čtení na 38 minut
Gruzínský Kavkaz - pěšky z Tušetie až pod Kazbek

Téměř nedotčená příroda, minimum turistů, spousta strastí, zážitků a mnohá ponaučení. To byly naše 2 týdny v Gruzii.

Čtení na 10 minut
Marakéš a výlet do Casablancy

Týden v Marakéši, výlet do Casablancy

Další cestopisy

Komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)