Za tulipány do Keukenhofu
Jak bylo v deštivém Nizozemí
Cestopis z roku 2023 napsal Kajman77
Ve středním věku člověk dohání resty z mládí, protože má peníze, které předtím neměl - ale zas nemá čas, který předtím měl. Já jsem se rozhodl dohnat jeden z restů - návštěvu květinového parku v Keukenhofu.
Kdysi dávno, před skoro třiceti lety, jsem navštívil Amsterdam jako mladý skautík u příležitosti světového jamboree v Drontenu. Jako puk jsem koukal do proslulých výloh s děvčaty k nakousnutí, oděn do skautského kroje, a později politoval jednoho staršího spolubratra, který dotyčnou čtvrť přes veškerou snahu nenašel.
Dnes, jako muž středního věku, vybaven ženou, dětmi a taky trochu více penězi, rozhodl jsem se splnit si dávný rest a navštívit tulipánový park Keukenhof. Tahle atrakce je k dispozici jen tři měsíce zjara, v době květu tulipánů. Když jsem začal hledat letenky do Amsterdamu v tuto dobu, ceny nápadně připomínaly drahotu a nejinak tomu bylo s cenami ubytování. Navíc časové možnosti vyžadovaly trefit se do víkendu. Takže nakonec z toho vylezla moderní, progresivní, uhlíkově vyspělá a všeobecně přijatelná možnost – pojedeme nočním vlakem! (Kecám, jsem šotouš a držgrešle. Vyšlo to prostě levněji.)
Do pozice krále nočních vlaků se už nějakou dobu pasuje rakouská společnost ÖBB, tedy Rakouské spolkové dráhy. Mají flotilu nočních NightJetů a posílají je na všechny strany od Vídně. Při koupi dostatečně dopředu jsem se dostal na solidní cenu cca 200€ za celé lehátkové kupé (čili 5 lidí. Šesté lehátko se v tomto případě neobsazuje, skupina získá tzv. Privatabteilung – soukromý oddíl.) Jakožto Jihočech jsem za startovní místo vybral německý Pasov – z Budějc je to dvě hodiny autem a u nádraží je fajnový parkovací dům za 6€/24 hodin. V pátek v osm večer jsme vyjeli, ve 22,04 parkovali a ve 22,53 už seděli v kupé. Zatím všechno funguje skvěle.
Nightjet
Snídaně
Ráno jsme se vzbudili na nějaké vedlejší koleji v Kolíně nad Rýnem a bez lokomotivy, která tu zdechla. Stevard roznesl snídani – moc dobré křupavé houstičky, máslo, biomarmelády a čaj či kávu. Tady nelze vytknout nic. Čekání na nizozemský Vectron trvalo 70 minut a výluková činnost kolem Kolína nad Rýnem a Venlo spojená s mnoha jednokolejnými úseky zvedla zpoždění o dalších 20 minut, takže místo půl jedenácté nás Amsterdam přivítal v poledne. No nic. Návštěvu čtvrti s červenými lucernami jsme tentokrát oželeli – nevím, jak by to děti přijaly. Nakoupili jsme jízdenky na MHD v bílém domku šikmo vlevo přes prostranství před nádražím (na rozdíl od kilometrové fronty k automatu v nádražní hale tu nikdo nebyl). Koupili jsme na sobotu celodenní MHD Amsterdam (mimo vlaků!) za 9€/dosp. a 4,50 €/dítě a na neděli lístky Amsterdam+Region za 21€/os. (tady děti nemají žádnou slevu). Samotný bus do Keukenhofu stojí 17€ zpáteční!
Původní plán na procházku centrem nabouralo zpoždění, takže jsme popojeli tramvají na Bloemenmarkt – květinový trh na kanále. (Tedy jako ne že by tam byly loďky – jen ty stánky stojí nad kanálem. Zevnitř to nepoznáte.) Má drahá choť se rozšoupla a za chvíli jsme měli tašku nevzhledných boulí, z nichž by prý měly vyrůst úžasné tulipány. Inu nechť rostou, ale já se v hlíně hrabat nebudu. Začalo krápat.
Nádraží Amsterdam Centraal
Bloemenmarkt
Zdejší tramvaje mi přivodily těžkou duševní újmu, takže se s vámi o ni podělím. Nemáte zač. Systém odbavování totiž považuju za naprosto idiotský. Každá jízdenka je kartička, kterou musíte přiložit ke snímači jak při nástupu, tak při výstupu. Vždycky, v každém dopravním prostředku, při každém přestupu. Když jich v ruce máte pět, je to fakt super, zejména při tom vystupování. Tramvaje mají striktně oddělené dveře pro nástup a pro výstup – dokonce jsou tam fyzicky jednosměrné závory! OMG, why?? A u těch největších dveří je přes tři čtvrtiny šířky tramvaje obrovská bouda, v které sedí člověk, jehož úkolem je pouštět hlášení, aby si substrát postoupil dopředu, dozadu, z okna nebo kamsi jinam. Substrát se přesunuje stejně, protože těmi dveřmi nemůže vystoupit, musí dopředu nebo dozadu. Když bude chtít vystoupit dveřmi, kterými nastoupil, dostane pojeb. Vždycky jsem považoval Španělsko za zemi mnoha nesmyslných nařízení, pravidel a předpisů. Sorry, Španělé. Jste borci. Amsterdamské tramvaje žádná z vašich vychytávek nepřekonala. Když jsem se při výstupu snažil odpípat pětkrát kartičku, málem mi tramvaják zavřel a odvezl mě pryč. Zastavil ho jen můj řev. V dalších tramvajích jsem pochopil, že musím začít odpípávat hned po opuštění předposlední zastávky, jinak nevystoupíme. Cha, na mě si nepřijdete.
Dojeli jsme k přístavišti u Hard Rock Café, kde jsme měli rezervovanou plavbu po kanálech. Použili jsme společnost Blue Boat, měla dobré recenze, sice byla trochu dražší, ale plavba odpovídala. Trvala 75 minut, objeli jsme velkou část Amstru a sluchátka s výkladem byla k dispozici i v češtině. Akorát teda lilo, tak se přes okna moc fotit nedalo – mám spoustu krásných fotek mokrého skla.
Amsterdam v dešti
Ve 14,45 jsme vylezli z lodi a lilo. Pekelně. Rijksmuseum vzdálené odtud asi 200 metrů jsme infiltrovali mokří jak myši. Asi jsem se nelíbil typickému Nizozemci u vstupu (s vizáží Boba Marleyho), neboť mi zevrubně prohledal batoh. Dobře mu tak. Trochu jsem trnul, aby neobjevil naši večeři a nezařadil si mě k těm idiotům, co házejí na umělecká díla omáčky a zachraňují tak klima na planetě. Nevím, na které, protože té naší tato činnost téměř jistě nepomůže. Chlapík špagety objevil, omáčku však nenahmatal, takže cajk. Konečně jsme mohli dovnitř a 90 minut strávili prohlídkou největších špeků muzea, zejména Rembrandtovy Noční hlídky (před kterou z mně nepochopitelného důvodu stojí nějaký vehement, asi abychom to nevykoukali celé) a van Goghova autoportrétu.
Rijksmuseum
Noční hlídka s vehementem
Vincent himself
Bacha na to, co děláte venku
Trochu jsem doufal, že během našeho pobytu přestane pršet. Nepřestalo. Když se z nebe přestaly valit potoky, ale jen takové lehké pramínky, popojeli jsme tramvají na náměstí Dam a odtud k domu Anny Frankové. Se vstupenkami jsem zaváhal, nejbližší byly asi na půlku května. Obecně v Nizozemí musíte kupovat vstupenky dopředu a online, na místě u těch vyhlášenějších atrakcí neseženete ani prd. Tak jsme si dům okoukli aspoň zvenčí a zkonstatovali, že ho trochu zastiňuje monstrózní přístavba návštěvnického centra. Inu pokrok, Anna Franková by se asi nestačila divit.
Náměstí Dam
Náměstí Dam
Náměstí Dam
Anne Frank Huis
Pomník Anny Frankové
Stále prší, chvíli víc, chvíli míň. Už nás to trochu nebavilo, tak jsme popojeli se ubytovat. Nejlevnější se nakonec ukázal Meininger Hotel Amsterdam City West u stanice Sloterdijk, kde jsme za pětilůžák s příslušenstvím dali (včetně dost nehorázné městské daně) 219€. Zatím nejdražší nocleh za moji cestovatelskou kariéru. Využili jsme společnou kuchyni k uvaření večeře a pak tvrdě usnuli.
V neděli ráno nás čekal hlavní bod akce – návštěva Keukenhofu. Autobusová linka 852 jezdí ze zastávky RAI, která se nenalézá u stanice metra RAI, ale u stanice Europaplein. Simply clever. Místo lze dobře poznat, had zájemců o tulipány se vine poměrně dlouhou frontou, spořádaně usměrněnou zátarasy. Tasil jsem naše jízdenky Amsterdam+Region a obsluha mi sdělila, že asi nejsou platné. Na kartičku se totiž fixkou udělá puntík u typu jízdenky, který je zakoupen. No a ta dobrá žena včera udělala puntíky jinam. Naštěstí elektronické nahrání proběhlo správně, takže děvče od Arrivy po konzultaci s pípátkem uznalo, že máme jízdenky platné. Infarkt, který se mi blížil, naštěstí zase odešel, a už do třetího autobusu jsme se vešli. Začínám mít paranoidní pocit, že tohle město proti mně něco má. (Nevyžádaná rada: pojedete-li do Keukenhofu takto autobusem, přidejte si k cestovní době aspoň půlhodinu, abyste trefili časový slot vstupu. My měli vstup mezi 9-9,30, plán byl být tam na devátou, vstupovali jsme v 9,28.) Když přijedete takhle hned po otvíračce, možná chytnete volný některý z úschovních boxů u vchodu, pokud máte s sebou něco, co nutně ke koukání na kytky nepotřebujete.
Keukenhof je největší květinový park v Evropě a v době květu tulipánů (a dalších květin), tedy asi tři měsíce zjara, ho vyhledávají tisíce lidí, aby si nafotily tisíce selfíček na instáč. Selfie s tulipánem. Selfie s hyacinty. Selfie s tulipány a tchyní. Zamilované pusinkovací selfie mezi narciskami. A tak podobně. Na 32 hektarech můžete vidět něco mezi šesti a sedmi miliony cibulovitých květin, včetně několika expozic v pavilonech. Nejhezčí jsou ale stejně záhony v lesoparku mezi stromy. Strávili jsme tam asi tři a půl hodiny a bylo to tak maximum, přestože jsem všechny cestičky a zákoutí rozhodně neprolezli. S postupujícím dnem přibývalo lidí, všude se postupně prodlužovaly fronty a my usoudili, že už to stačí. Neprojeli jsme se na okružní tour na loďce mezi plantážemi (první volná loď byla inzerována na 16,15), ani jsme nevylezli na terasu větrného mlýna (trávit hodinu ve frontě nevypadalo jako good deal). Musím ovšem vypíchnout, že celou dobu v Keukenhofu bylo nádherné počasí, slunečno a teplo. To přejde. Kolem jedné jsme areál opustili, zařadili se do fronty na autobus a po hodině strávené okružní jízdou přes nějaké řitě vesmíru (zřejmě kvůli nehorázným zácpám, které vytvořili milovníci květin přesouvající se vlastními vozy) vystoupili zase u metra Europaplein. Nezapomenout odpípnout kartičku!
Linka metra, která nás z Europapleinu dopravila na hlavní nádraží, je zřejmě nejnovější a je to taková zkratka, protože metro jinak centrum města celkem uctivě objíždí. Vystoupili jsme před nádražím a začalo pršet. V nádražním podchodu jsme ulovili nějaké hranolky a bagety, protože jsme moudře usoudili, že v neděli odpoledne už nikde nic moc neseženeme. V plánu bylo totiž Amsterdam opustit.
Nightjet rakouských drah vozí své vděčné pasažéry po trase Amsterdam – Vídeň. Tedy kromě dneška. Zřejmě z důvodu výlukových prací je totiž dneska výchozí z Utrechtu. Při nákupu jízdenek jsem proto vymyslel boží vychytávku – navštívíme Naarden! Milovníci historie a modří už vědí, ostatním napovím – v Naardenu je pohřben učitel národů (tedy můj dávný kolega, i když v naší škole zas tolik národů není) Jan Amos Komenský. Pozvednu tedy kulturní úroveň svých dětí a hrob s muzeem navštívíme. Na naši pípací kartičku se přesunujeme vlakem do stanice Naarden-Bussum, která je umístěna pěkně mezi oběma městy, a odtud nám za chviličku jede autobus skoro ke Komenskému. Tedy, skoro znamená asi 450 metrů. To by samozřejmě nebylo nic zásadně špatného, kdyby ovšem pro změnu nelilo. A tentokrát lilo jako z konve. Doběhli jsme do muzea a schovali se v něm. Má celkem novou expozici (no, novou – když jsem tu byl v roce 1995, tak tu ještě nebyla. Takže jí je maximálně tak 27 a půl roku.) Během průzkumu expozice, která je i v češtině, dorazil český zájezd. Bingo – to chceš, v miniaturním muzeu padesát historiechtivých seniorů! J Ale zase jsme měli v kapli, v níž je Komenského hrob, podrobný český výklad. Za první republiky zakoupila budovu československá vláda, ostatní pohřbení byli přesunuti na jiné místo a kaple byla upravena na důstojné Komenského mauzoleum. Budova, v které se nachází dnešní muzeum, byla dlouho v užívání armády, a až po jejím odchodu v ní byla vybudována nová malá expozice.
Mauzoleum shora
Mauzoleum zdola
Requiescat in pace
Výklad
Takhle to vypadá zvenku
Zavírali v pět, tak jsme museli vypadnout. Do deště. Déšť se chvílemi lišil – buď lilo dost, nebo ještě o trochu víc. Šli jsme se podívat na Komenského sochu, která se nachází u mírně naddimenzovaného kostela (tam by se vešli všichni obyvatelé Naardenu i se svými předky do 17. století). Autorem sochy je známý český sochař Vincenc Makovský a socha je v životní velikosti – zlé jazyky tvrdí, že Nizozemci byli z její velikosti trochu rozpačití. Asi na tom něco bude, protože pomník Anny Frankové má velikost tak čtyřleté holčičky. U kostela se nachází ještě jeden pomník – dárcům orgánů. Nezvyklé.
V neutuchajícím dešti jsme se přesunuli na autobusovou zastávku, když jsme cestou potkali mírně opršelou výzdobu signalizující, že nějaká zdejší paní Karlijn má narozeniny. Pogratulovali jsme na dálku skrz okno (v Nizozemí je zvykem mít do obýváku nikoli okno, ale výlohu) a na zastávce vyčkávali příjezdu autobusu. Ten se objevil načas v 18,08 a po chvíli jsme byli na nádraží Naarden-Bussum.
Komenský made by Makovský
Kostelík
Dárci orgánů asi měli sraz
Happy Birthday
Plán nyní vyžadoval počkat na osobní vlak do Utrechtu v 18,41. Usadili jsme se v nádražní hale a v klidu vyčkávali. V 18,20 jsem se šel podívat, co se na nádraží děje, a zdali by se nedalo něco zajímavého vyfotit. V 18,22 jsem se podíval na ceduli, kde se zrovna u našeho vlaku do Utrechtu rozsvítilo "cancelled". Shit. Co teď? V 18,25 jel vlak zpět do Amstru, i skočili jsme do něj. Usoudil jsem, že se situace bude lépe řešit odtud. Ještěže máme moderní vyspělou dobu a mobily – po chvíli práce vyhledáno, že v 19,05 pojede z Amstru IC do Utrechtu, kde je tříminutový přestup na náš nightjet. Bylo rozhodnuto. IC jsme infiltrovali, jízdenky jsem neřešil, stejně nebylo komu je ukazovat. Po půlhodině brzdíme v Utrechtu, náš spací vlak stojí o peron vedle. Vybíháme schody (mají tam nadchody, pitomci), sbíháme o peron vedle, já v čele s batohy, za mnou děti, někde vzadu i žena. Řvu: „Wait! Wait!“ Syn se nedá a řve taky: „Stop! Stop!“ Je ve čtvrté třídě, neumí ještě tak dobře anglicky jako já. Průvodčí na nás kouká s výrazem „co řveš, vole, vždyť nikam nejedem“. Konečně jsme všichni ve vlaku, jako poslední skáču do dveří a můžeme vyrazit.
Cesta zpět do Pasova se protáhla jen o třičtvrtě hodiny, takže vlastně téměř včas. K snídani nebyly houstičky, ale celozrnný tousťák, což mě moc nenadchlo. V Pasově leje jako z konve. Překvápko! Platím parkování a vyjíždíme přes Strážný do Českých Budějovic. Volám do kabinetu, která z kolegyň za mě vezme první hodinu. Ještě že mám tak skvělé kolegyně.
Shrnutí: napadají mě slova klasika – tak bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát… Na rozdíl třeba od Barcelony, kterou jsem si zamiloval, mi Amsterdam přišel škaredý. A drahý – i proti Londýnu, který jsem doteď měl za synonymum drahoty. Kanály jsou zajímavé, někdy bych rád vzal kolo a objel amsterdamské opevnění (ano, protože jsem ujetý na památky UNESCO), taky snad někdy zvládnu dům Anny Frankové zevnitř a van Goghovo muzeum. Jinak už sem asi nemusím.
Jak se ti cestopis líbil?
Kajman77 procestoval 43 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 3 lety a napsal pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil10 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Fajn cestopis, dobre sa to čítalo.
Tak koukám, že jsem asi jediný, kdo byl v Keukenhofu autem. Jeli jsme to před pár lety jako prodloužený víkend a přidali návštěvu mlýnů, sýrových trhů a podobných atrakcí. Plus samozřejmě Komenského. U kanalů u mlýnů střílel nějaký kluk divoký kachny a já na ně dostal strašnou chuť. Tak jsem se ptal, jestli jsou na prodej. Jo, kus za 5 euro. Cena v pohodě, v autě spousta místa, ale překazila to manželka s tím, že to škubat nebude.
My vloni na Velikonoce. Počasí klaplo, kytky pěkný. Líbilo se. Parkoviště obří, přijeli jsme včas, takže ani nebyly takové fronty. Amstr se nám líbil, takže jsme letos dali Haag a Rotterdam opět na Velikonoce a taky to mělo něco do sebe.
Pěkně se to četlo, jedním dechem 👍 Škoda toho počasí, to vám nevyšlo.
My byli v Keukenhofu cca před 10ti lety, byla tenkráte tak dlouhá zima, že jsme vstoupili do areálu za plné vstupné a on nebyl nikde žádný tulipán, krokus, nic. Byly jen instalované bedýnky na asfaltových chodnících s kvetoucími rostlinami a byly samozřejmě rozkvetlé pavilony. Venku v zemi nula. Takže buďte rádi, že jste ty tulipány viděli 😄
Tak v tomto kontextu jsme měli vskutku nádherně 😀
Já to četla jako detektivku, hlavně ten konec. Holandsko znám z devadesátých let, nijak mě neláká z mnoha důvodů, tak jsem si to přečetla víceméně ze zvědavosti. Krásně napsané, kdybych věděla, kde v ČB učíte, pošlu tam syna na praxi.
Napište ještě něco, klidně z výletu do Třeboně.
Děkuju! (Učím na hotelovce 😀)
Návštěva Keukenhofu v březnu. Z Prahy Flixbusem ráno příjezd na AMS.Z letiště odjezd do Kaukenhofu/combo- vstupenka+zpáteční jízdenka/ Večer zpět Flixbusem.
Tak to bych už nedal, na noční cesty busem už nemám morál.
Napinavy pribeh, i kdyz az prilis destivy. Podobne to tak nekdy nekde zazil snad kazdy. Prave ta kvanta deste behem soboty a v nedeli odpoledne se jiste podepsala na tom, ze ti Amsterdam prisel skaredy. Vez, ze za krasneho letniho pocasi na kole nebo na lodich a ferry je take nadherny. A to i za soumraku v hrisnych ulickach okolo stareho kostela (oude kerk).
Pokud odmyslime Komenskeho, tak mesto Naarden na mape vypada jako uzasna hvezdicovita pevnost s retezci vodnich prikopu (kanalu). Osobne na miste uz tak pusobiva neni nebo jsi pro dest zadna fortifikacni zakouti ani nefotil?
Tuhle jsem mel do Naardenu namireno na stejnou jizdenku Amsterdam+Region loni v listopadu po navratu z cest. Casove jsem se tam ovsem nedostal, nebot mi pripravily vylukove prekvapeni Nizozemske drahy. Mel jsem kombinovane spojeni v ramci letenky od Brussels Airlines: vlak Amsterdam - Brusel, let Brusel - Praha. Nastesti jsem se predvecer v Amsterdamu na tento vlak informoval a ejhle vyluka, primy vlak zitra nepojede. Vysledek byl vyrazit o 3 hodiny drive (tim odpadla zamyslena navsteva Naardenu) a dale komplikovanejsi jizda 4 vlaky az na bruselske letiste (misto primeho spoje). Naplasti za tyto zmatky byly alespon neplanovane jednohodinove prohlidky mest 's-Hertogenbosch a Breda. Navic jako bonbonek klidna prochazka podel svudnych vitrin paralelni ulici s bruselskym severnim nadrazim. Dalsi smerovani domu provazel zruseny vecerni let, jez byl nahrazen rannim. Domu tedy navrat s temer dennim zpozdenim, ale spolecnost Brussels Airlines se o pasazery skvele postarala (vecere a noc v hotelu Sheraton, pozdeji i kompenzace).