Zářijový víkend v Tallinnu a Helsinkách

O prázdninách jsem na dovolené letecky nikde nebyl, a tak jsem dostal chuť využít ještě relativně teplé víkendy v září k nějakému alespoň krátkému (a pokud možno ne příliš drahému) výletu. Letenky jsem začal hledat docela pozdě, tudíž jejich cena do většiny oblíbených (zejména jižních) destinací byla už poměrně vysoká. Na Estonsko (kam bývají lety levné po většinu roku) jsem sice koukal už i předtím, ale minulý rok jsme byli v Lotyšsku, a tak mě další z pobaltských států zatím zase tolik nelákal. Nicméně nakonec nápad spojit Tallinn ještě s návštěvou Helsinek nezněl zase tak špatně a plán byl na světě. Koupil jsem letenky pro dva (za cca 2100 Kč/os.) na prodloužený první zářijový víkend s odletem z Vídně do Tallinnu v sobotu (7. 9.) a příletem zpět do Vídně z Helsinek v pondělí (9. 9.).

1. den - sobota (7. 9. 2024) - odlet z Vídně; Tallinn

Let z Vídně startoval už v 6:00 a tak spánku moc nebylo. Náladu nám spravil salonek Vienna Lounge, který otevíral akorát, jak jsme k němu přišli (4:30). Překvapilo mě, kolik lidí už na jeho otevření čekalo a jak rychle se pak po další asi půlhodině zaplnil. Občerstveni jsme se tedy pak přesunuli ke gatu a chvíli po šesté opravdu vzlétali a hurá směr Tallinn. Na tamějším útulném letišti letadlo společnosti Lauda (Airbus A320-214) přistálo krátce po deváté ráno místního času a my se chtěli místní tramvají dopravit blíže k centru, konkrétně na zastávku Linnahall a odtud zahájit prohlídku města. V současné době ale probíhá rekonstrukce části této tramvajové linky a letiště je tak dočasně obsluhováno autobusy čislo 2 a 15.  Lístky jsme koupili v automatu hned na zastávce linkou 15 se dopravili na zastávku Keskturg, odkud jsem chtěl jet tramvají číslo 2. Tato tramvaj ale po chvíli jízdy nabrala jiný směr, než by měla a my tak skončili místo na severní straně Starého města (staré centrum) na straně jižní. Nevadí, asi nějaká výluka. Nasedli jsme tedy na autobus, který nás měl na severní stranu odvézt, ale i ten nabral jiný kurz a vezl nás kamsi pryč od centra. Ihned jsme tedy zase vystoupili, došli zpět na nástupní zastávku na jihu Starého města (u Kostela sv. Jana) a až tam jsme si všimli důvodu, proč všechny linky jezdí jinak, než by měly. V tento víkend se totiž v Tallinnu běžel maraton, půlmaraton a další kratší běhy a tak byla část města (zejména ta přímořská) pro veškerou dopravu uzavřena.

Naše letadlo na letišti v Tallinnu

Ruské kolo na střeše domu

Startovní brána maratonu (náměstí Vabaduse väljak)

Přímo na Náměstí Svobody (Vabaduse väljak) pak byl start závodů, kousek od Památníku Války za nezávislost. Ve vedlejší ulici jsme pak došli ke Kostelu sv. Miluláše, naproti němuž stojí několik domů z původní historické zástavby (velice mi připomínající domy "Tři bratři" v Rize).  Odtud vedou schody nahoru k hradbám a do příjemné Zahrady dánských králů (Taani kuniga aed). Průchodem v hradbě se člověk dostane do horní části Starého města a je zde pěkný výhled na celou dochovanou část původního opevnění, včetně velké obdélníkové věže Neitsitorn a zejména kulaté věže Kiek in de Kök (největší věž celého opevnění).

Památník Války za nezávislost Estonska

Kostel sv. Mikuláše

Původní městské (hanzovní) domy

Zahrada dánských králů

Socha mnicha

Obě velké věže opevnění

Hned u hradeb pak stojí krásný pravoslavný Chrám sv. Alexandra Něvského a naproti němu gotický hrad Toompea, ve kterém nyní sídlí estonský parlament. Horní část Starého města tvoří zejména malebné úzké uličky, lemované historickými domy, spousty maličkých obchůdků a pokud se dojde až ke hradbám, nabízí se i krásné výhledy na město. Střed toho všeho tvoří luteránská Katedrála Panny Marie, kam je ovšem vstup zpoplatněn. 

Chrám sv. Alexandra Něvského

Hrad Toompea

Výhledy na město

Výhledy na město

Pohled na horní část Starého města

Z horní čaásti Starého města jsme sešli dolů a zamířili do tržnice Balti jaama turg. Ta je plná stánků s nejrůznějšími jídly, s ovocem a zeleninou, masem, rybami a spousty dalšího. Ochutnal jsem zde i jakousi variaci Kiluvõileib, tedy žitný chléb potřený máslem a na něm sleď a vejce. V mém případě byl sleď nahrazen lososem a doplněn salátem a klíčky. Kousek od tržnice se pak nachází i známá moderní čtvrť Depoo (jak už název napovídá, bývalé železniční depo), plná umělecky posprejovaných bývalých továrenských budov, předělaných v současnosti často na bistra, tržišťátka, antikvariáty a podobně. Zaujala nás zejména restaurace Peatus, kde se sedí přímo ve vagonech.

Čtvrť Depoo

Čtvrť Depoo

Čtvrť Depoo

Čtvrť Depoo

Nové domky v původním stylu

Jednou z posledních věcí, kterou jsme chtěli v Tallinnu tento den stihnout, bylo muzeum Lennusadam - námořní muzeum v bývalých hangárech pro hydroplány. Ve své době jedna z největších kopulovitých staveb na světě a i dnes působí monumentálním dojmem, zejména tedy zevnitř. Vstupné není zrovna lidové, běžná cena je 20 EUR, ale rozhodně za to ta částka stojí. Vnitřní (a poněkud tmavý) prostor je naplněn námořními artefakty jako jsou bóje, historické závodní lodě, námořní děla, podmořské miny, pod stropem je zavěšen hydroplán, jsou tu letecké simulátory, loďky na ovládání, fotokoutek a hlavně celá historická ponorka, do které se dá vejít. Opravdu velice poutavě udělané muzeum, jehož návštěvu doporučuji.

Muzeum Lennusadam

Muzeum Lennusadam

Muzeum Lennusadam

Muzeum Lennusadam

Muzeum Lennusadam

Muzeum Lennusadam

Kousek u muzea na nábřeží se nachází i postarší bojové čluny a celkově procházka okolo vody byla příjemná. Jen jsme tedy zrovna narazili na čas, kdy se okolo muzea běžel jeden ze závodů, kdy běžely stovky lidí v dlouhé koloně a nám tedy nezbývalo, než se chvíli rozběhnout s nimi a v běhu se davem lidí proskákat na druhou stranu ulice. Den se nachýlil do odpoledne a my se vydali podél moře omrknout brutalistickou stavbu Linnahall, postavenou prvotně pro účely olympiády v roce 1980 pro sledování závodů jachet, ale v současnosti se stala spíš místem k setkávání skupinek podivných lidí, i když výhled je z ní pořád pěkný. Procházkou skrz nábřežní čtvrť jsme si všimli, jak jsou i moderní domy postaveny velice decentně s ohledem na zachování historického rázu a celkově architektura nových bytovek hodně na toto dbala, ať jsme se pohybovali ve městě kdekoli.

Běžecký závod

Bojové čluny u muzea

Linnahall

Posledním bodem dne bylo samotné centrum Starého města. Do něj jsme vešli severní, tzv. Velkou přímořskou branou a zamířili ke Kostelu sv. Olafa a pak dále po ulici Pikk (opět plné historických domů) kolem orloje na Kostele Ducha svatého až na hlavní tallinnské náměstí Raekoja plats. Na něm stojí i historická budova radnice a je lemováno spoustou restaurací a hospůdek. Prošli jsme také známou Uličkou sv. Kateřiny a dostali se až k bráně Viru (Viru gate), jednoho z mnoha krásných vstupů do Starého města. Den jsme pak zakončili vydatnou večeří v restauračním řetězci Lido, do kterého jsem se těšil už od minulého roku, kdy jsme jej navštívili v Rize.

Kostel sv. Olafa

Ulice Pikk

Orloj na Kostele Ducha svatého

Raekoja plats

Ulice sv. Kateřiny

Brána Viru

2. den - neděle (8.9. 2024) - (Nestihnutý) trajekt; Helsinky

V neděli jsme potřebovali vstávat brzo, protože v 7:00 nám odjížděl trajekt do Helsinek. Kupoval jsem lístek se společností Viking Line za 22 EUR/os., což byla nejlepší cena na ten den. Ale abychom to neměli až příliš jednoduché, nenastavil jsem si omylem budík na neděli, takže když jsem se náhodou probudil v 6:30, už ani extrémně rychlé zabalení věcí a sprint cca 1,5 km do přístavu na terminál A nás nezachránil. Přišli jsme na terminál v 6:45 a to už nám paní řekla, že jdeme pozdě a už není možné nastoupit. Za 5 minut jsme viděli loď odplouvat a na nás tak čekalo kupování nových jízdenek. Nakonec se podařilo sehnat lístky na trajekt v 10:30 se společností Tallink za 44 EUR/os. a při čekání na terminálu nás aspoň rozptylovali namol opilí mladí Finové, kteří se očividně vraceli zpět do Finska po prokalené noci v o dost levnějším Estonsku. Pozorovat některé opravdu stálo za to. 

Mladí Finové a jejich "klobouky"

Terminál D v přístavu Tallinn

Náš trajekt

Před desátou jsme přešli z malého a starého terminálu A na velký a moderní terminál D, kde za chvíli začal boarding (velice podobný tomu do letadel). Trajekty jezdící mezi Tallinnem a Helsinkami jsou opravdu velké, pro pasažéry byly na naší lodi vyhrazeny 3 patra, převážně plné obchodů, barů, ale i koutků s automaty a dokonce tam měli i volně přístupný playstation. Cesta trvala cca 2 hodiny, my jsme se po projití obchůdků usadili na zadní polokryté venkovní terase a pozorovali moře a okolní provoz.

Za námi Tallinn, před námi Helsinky

Loď plná cenově dostupného alkoholu

Helsinský přístav

Výstup z lodi

Po připlutí do Helsinek jsme skrz šikovnou aplikaci HSL koupili lístky na MHD (na zónu A a B za 2,95 EUR/os.) a tramvají č. 7 se dopravili z přístavu na zastávku Senaatintori, odkud už je to jen kousek do přístavu Kauppatori. Z něj co chvíli vyplouvá malá loď (v rámci MHD) na ostrovy a stejnojmennou pevnost Suomenlinna. Ta je celá památkou UNESCO a dá se zde strávit příjemných pár hodin procházkami, prohlížením vojenských budov, děl, lodí, nebo i kostela spojeného s majákem. Na ostrovech žijí stálí obyvatelé a pozorování jejich poklidného života mělo také něco do sebe.

Suomenlinna

Suomenlinna

Suomenlinna

Suomenlinna

Suomenlinna

Suomenlinna

Okolo čtvrté jsme se nechali převézt zase zpátky na pevninu a po pozdním obědě na trzích hned v přístavu, sestávajícího ze smažených rybiček a koulí ze sobího masa (obojí vynikající), jsme započali krátké objevování Helsinek. Hned nad přístavem se ční pravoslavný Chrám věčného spánku Panny Marie a pod ním sídlo prezidenta Finska. Hlavním tahákem a dominantou města je ovšem krásná bílá Evangelická katedrála (Helsingin Tuomiokirkko) na již zmiňovaném Senátním náměstí (Senaatintori). Katedrála stojí na vrcholku nad náměstím a zespodu vypadá opravdu monumentálně. Přitom uvnitř je velice minimalisticky zdobena. Bohužel se katedrála zrovna opravuje a tak je její kopule zahalena do plachty. Protože jsme přijeli pozdějším trajektem a po návštěvě katedrály se už začínalo připozdívat, zamířili jsme skrz město na naše ubytování (do části Punavuori). Tím pádem jsme bohužel nestihli další zajímavá místa, která jsem původně měl v plánu navštívit (např. Amos Rex, kostel na Temppeliaukion, Sibeliův park atd.), ale co se dá dělat, třeba někdy příště.

Smažené rybičky s bylinkovým přelivem

Chrám věčného spánku Panny Mrie

Sídlo prezidenta

Evangelická katedrála

Interiér katedrály

Senátní náměstí

3. den - pondělí (9.9. 2024) - NP Nuuksio; odlet do Vídně

Poslední den výletu jsme se chtěli podívat i někam mimo města a tak jsme zvolili Národní park Nuuksio, kousek na severozápad od Helsinek. Díky velice dobře fungující MHD je tam cesta snadná, nejprve jsme ráno nasedli na helsinském hlavním nádraží (Helsingin rautatieasema) na vlak U a dojeli do města Espoo na západě od Helsinek a poté přímo u tamějšího nádraží přestoupili na autobus 245 jedoucí právě do NP Nuuksio. Jako výstupní zastávku jsem zvolil Punjonsuo, protože je tu jednak výběh sobů s možností jejich krmení (toto místo jsme vynechali) a také odtud vede žlutá stezka přímo do jakéhosi středu národního parku, kde se nachází i informační centrum. 

Helsinské hlavní nádraží

Helsinské hlavní nádraží

Od zastávky je to k němu asi 3 km a cesta byla lemována keříky plnými borůvek a mezi nimi občas i keřík s brusinkami. Národní park Nuuksio je ukázkou původní jihofinské krajiny a musím říct, že procházka po něm byla velmi příjemná a v pondělí dopoledne jsme zde potkali pouze pár dalších lidí. Je zde i několik malých jezírek, často okolo nich rozeseté chatky místních, tábořiště nebo mola pro nastupování do loděk. Od informačního centra, kde jsme si dali rychlou svačinku, jsme zamířili nejprve po modré a poté po žluté dále na sever až do místa zvaného Kattila, kam to bylo další asi 4 km. Protože bylo celkem teplo (okolo 20 stupňů) a protože jsme měli ještě dost času, rozhodli jsme se v jezírku Kaitlampi i vykoupat. Voda tedy teplá moc nebyla (spíš vůbec), ale nakonec jsme to oba zvládli a dokonce se ve vodě potkali s několika místními z jedné přilehlé chatky, kteří měli stejný nápad. 

Jezírko Nuuksion Pitkäjärvi

NP Nuuksio

Ostrůvek u informačního centra

NP Nuuksio

Jezírko Haukkalampi

NP Nuuksio

Bylo okolo třetí odpoledne a my jsme začínali být už uchození, tak jsme se přímo z Kattily dopravili autobusem 245 (má zde konečnou) zpět do Espoo a rozhodli se, že ještě před odletem musíme vyzkoušet finský řetězec rychlého občerstvení Hesburger. V obchodním domě přímo u nádraží jedna pbočka je a my si každý objednali meníčko za cca 12 EUR s burgrem, hranolky a pitím. Dobré to bylo, ale že by se to nějak výrazně lišilo např. od Mekáče se říct nedá. 

Z Espoo jsme se vlakem dopravili do zastávky Huopalahden asema a odtud pokračovali vlakem P přímo na letiště. Co si na Finsku nemůžu vynachválit bylo cestování MHD. Není sice nejlevnější, ale je rychlé, spolehlivé, dobrá síť linek a k tomu perfektní mobilní aplikace HSL, která sama určí, jaký lístek je potřeba a lze jej v aplikaci i koupit. Náš let měl odlétat ve 20:50, my na letišti byli s velkým předstihem a aspoň jsme tento čas využili jednak k nákupu malých 100 ml flaštiček, do kterých jsme přelili estonský rumový nápoj Vana Tallinn (pozor, jak jsme se dozvěděli z nápisů až na letišti - od 1.9. na letišti v Helsinkách opět nelze pronášet větší objemy tekutin, i když to v minulosti šlo) a také k návštěvě místního salónku Aspire Lounge. Ten je sice malý, ale příjemný, se slušným výběrem jídla a pití a navíc je z něj krásný výhled na letištní plochu. Nevýhodou všech místních salonků je brzká zavírací doba. Zvlášť když náš let začínal nabírat zpoždění, které se nakonec vyšplhalo až na 3 hodiny. Ve Vídni jsme tak (Airbusem A320-214) přistáli až kolem 1:30, což bylo sice nepříjemné, ale vyplacená kompenzace od Ryanairu nám pokryla bez pár stovek celou dovolenou. No neber to.

Přelívání tekutin na letišti

Letiště Helsinky-Vantaa

Naše letadlo do Vídně

Závěr

Celé naše třídenní putování vzniklo původně trošku z nouze a nebylo první volbou, ale nakonec se ukázalo jako volbou správnou. Ať už návštěva velice příjemného malého Tallinnu (který se mi líbil mnohem víc než třeba Riga), tak i dva dny ve Finsku. Helsinky toho sice na rozdíl od Tallinnu tolik nabídnout nemohou, ale i tak jsem se zde cítil dobře, vše vypadalo že funguje, lidé byli milí, počasí parádní, ceny vysoké... A okolní krajina uklidňující, rozhodně doporučuji vyrazit vždy při kratších výletech i mimo město, aspoň na chvíli. Člověk si oddychne od toho ruchu a načerpá energii na další objevování. Nebýt ujetého trajektu, byla by dovolená hodnocena jen kladně, ale i tak mě to nabudilo se minimálně do Finska ještě určitě někdy vrátit a zažít zde například pravou severskou zimu.