Země nekonečna

Proč vlastně jedeme na Island? Říkáme si, týden před odletem... " Co tam budeme 11 nocí dělat? " Podle mapy je ostrov jedna velká placka, s pár ledovci a nějaké vodopády... těch už jsme ale všude viděli, myslím si, dost. Ale nene, je tam přece gejzír, který jsme chtěli vidět vždycky, a ještě ho nikdy neviděli. Proud vody, který z ničeho nic vystřelí do vzduchu. Takže přece jen letíme...

Závěr naší cesty vám ale musím prozradit hned na začátku. Bude se zdát, že je to klišé, ale bohužel Island jinak popsat ani nejde. 11 nocí ani zdaleka nestačí na prozkoumání tak nádherné země jakou Island je. Island není placka! :-) Island nejsou jen tak obyčejné vodopády. Island nejsou jen tak obyčejné ledovce. Podle mě je Island země nekonečna. Nekonečno "hor", vodopádů, termálních pramenů a hot potů, nádherné přírody, drsného podnebí, pobřeží, ledovců, sopek, nekonečně dlouhé Route 1 (Ring road), nekonečno deště, větru... Gejzír? Tak ten byl z celé naší cesty Islandem v podstatě skoro to nejmíň zajímavé místo (trošku přeháním, samozřejmě to bylo skvělý). Prostě a jednoduše, když už si myslíte, že jste viděli na Islandu to nejkrásnější, popojedete o pár kilometrů (někdy i metrů) dál a necháte se vyvést z omylu. Je to začarovaný kruh. ;-)

Teď pár praktických informací (co jsme zařizovali před cestou, a kolik nás to stálo):

Letenky Praha - Keflavík od ČSA
Půjčení auta u Lotus Car Rental (berou debetní karty, tak proto)
Cestovní pojištění
Vyplnění vstupního dotazníku kvůli pandemii, vytištění bar code pro test, který jsme podstoupili na letišti (my ho ještě v té době měli zdarma)
Ubytování jsme dopředu nezařizovali, spali jsme v kempech
Jídlo jsme nakupovali zásadně v obchodech Bonus, Kronan a Netto a vařili jsme si sami na vařiči.
Nákup oblečení, které bude teplé, nepromokavé včetně bot. Péřové spacáky nutnost. Pončo, prosím, nechte doma :-D, pokud tedy nechcete vyprávět opravdu vtipnou historku, která se odehrála za deště a vichru na pobřeží Islandu. :-D
Islandské koruny jsme za celou cestu nedrželi v ruce. Všude jsme platili platební kartou. Na 100% doporučuji mít s sebou alespoň pár euro, které Vám mohou zachránit krk. Nevěříte? To si takhle přijedete do kempu v Thakgil, celý zpocení, vyřízení, nejspíš jste právě píchli všechny čtyři kola, už teď se vám z cesty zpět zvedají vlasy hrůzou a na dveřích recepce je nápis: Platba kartou nefunguje. Pouze hotovost. :-)).
Pro teplomilné osoby bych ráda napsala, že červen je na Islandu chladnější, celou cestu jsme měli okolo 7-10°C. Jeden den jsme zažili 20°C a to byl rekord. Navíc nebyl den, aby nepršelo.

Celá cesta nás, dva lidi, včetně vstupů, jídla, ubytování (11 nocí), benzínu, a prostě všeho dohromady, stála 29.000 Kč na osobu. Neříkám, že by nebyla možnost Island procestovat levněji, ale polovina ceny dělá letenka a půjčení auta.

Ještě poslední změření teploty kvůli covidu, co kdyby náhodou.... a vyrážíme. Letiště v Praze vypadalo jako z nějakého post-apokalyptického filmu. Nikde nikdo. Jediný let, který odlítá v nejbližší době je ten náš. Kdokoliv, koho vidíme s kufrem na letišti, letí pravděpodobně s námi do Keflavíku.

Letiště Praha 20.6.2020

Přes počáteční obavy let proběhl naprosto v pořádku. S rouškami je to sice otrava, ale ty čtyři hodinky se přece vydržet dají. Po příletu na letiště v Keflavíku, které je postavené ve stylu islandské krajiny, jsme se rozdělili do dvou front. Jedna byla "Testing Cov-19" a druhá byla "Quarantine", v té druhé nebyl nikdo. Připravili jsme si náš bar code a čekali ve frontě na test. My jsme byli skoro poslední a čekali asi hodinu a půl. Ten, kdo neměl vyplněný pre-registrační formulář a bar code, tak to mohl vyplnit na místě v automatu. Po odebrání vzorků z obou nosních dírek a pro jistotu ještě z krku, jsme prošli pasovou kontrolou, kde nás upozornili, jak se chovat než se dozvíme výsledky testů. A konečně venku. Konečně sundat roušky.

První dojmy? "Dýchej ten vzduch!! " vůně oceánu, ryb, svěží studený vítr. "Podívej, je normálně světlo, a to je jedna hodina ráno". Měli jsme štěstí, že jsme přijeli na Island těsně po letním slunovratu, takže dny byly opravdu nekonečné. S tím jsme počítali a proto jsme měli škrabošky na spaní s sebou. Co nás ale nenapadlo je, že ptáci budou zpívat skoro celou "noc", jako kdyby byl krásný letní den a špunty do uší zůstaly doma. :-D

Před letištěm v 1:00 ráno.

Po cestě jsme byli hodně unavení, ty roušky, čekání na otestování, hlad a žízeň, a tak jsme se šli ubytovat do hotelu na letišti. Hotel se jmenuje Airport Hotel Aurora Star. Jak je zvykem u hotelů na Islandu, jedna noc je opravdu drahá (5000 kč za noc pro dvě osoby), ale chtěli jsme se na další náročný den dobře vyspat, a tak jsme se dlouho nerozmýšleli. Hotel každopádně můžeme jen doporučit. Dojdete k němu z letiště pěšky za 5-15 minut (podle toho, jak dlouho se budete kochat prvním pocitem, že jste na Islandu). Recepci má otevřenou 24/7 a snídaně jsou bohaté.

Vzadu ta kostka je hotel u letiště.

Pokoj v hotelu.

Nápis v koupelně.

Co se týče vody na Islandu. Už dopředu jsme si zjistili, že voda na Islandu, je jedna z nejčistších vod, která kde může z kohoutku téct. A byla to pravda. Voda byla naprosto luxusní. V obchodě jsme koupili vodu pouze jednou, abychom měli nějaké lahve a pak už jsme jen napouštěli z kohoutku, ať to bylo v kempu na záchodech, či jinde. Všude byla výborná. Ještě teď mi chybí sirný zápach teplé vody z kohoutku při mytí nádobí.

Ráno, po snídani v hotelu, kde jsme poprvé ochutnali místní Skyr (chutnal něco mezi jogurtem a tvarohem, a byl opravdu výborný), si jdeme vyzvednout naše rezervované auto, kancelář půjčovny se nachází asi 5 minut od hotelu. Fouká a je nějaká zima. Jak překvapivé, když jsme na Islandu. Nikde nikdo, kancelář zamčená. No nic, tak počkáme. Po půl hodině čekání se rozhodneme zavolat na telefon vyvěšený na dveřích kanceláře. Do pěti minut tu paní bude. Protože jsme chtěli ušetřit, půjčili jsme si Toyotu Yaris, poměrně malé vozítko, které stačí, pokud nebudete zajíždět na silnice s označením "F", tzv. "F-roads". Na ty se může pouze s autem 4x4. Nicméně, pokud máte peněz nazbyt, investovala bych do 4x4 tak jako tak. Je tu spousta cest bez označení F, které ale nemají s klasickou silnicí nic společného. Ne, že by to vadilo, ale první zkušenost vás možná zaskočí. Jde spíše o zvyk. U nás jsme zvyklí, že jsou silnice většinou asfaltové, tady to není pravidlem ani zdaleka. Vypadalo to, že na asfaltování cest usilovně pracují, protože kousek asfaltový byl, kousek bahnitý, kousek kamenitý, ale ještě to bude asi nějakou dobu trvat, než všechny silnice dají dohromady.

Auto, kterým jsme Island objeli.

Islandké ovečky se pasou přímo u silnice.

S Lotus Car Rental jsme jinak byli velmi spokojení. Auto bylo čisté, v dobrém stavu, gumy odpovídali kvalitě silnic na Islandu tzn. byli silnější, než jaké používáme u nás doma. Sepsali jsme v kanceláři papíry, paní nás upozornila na to, že nesmíme řídit pod vlivem alkoholu, upozornila nás na rychlostní limity, které odpovídají těm naším, a co nás zaujalo je, že si máme dávat bacha na ovce. Ovečky jsou po celém Islandu a rády se splaší, pak vám vběhnou pod kola tak, jak to u nás rády dělají srnky. A opravdu, někdy to bylo o fous.

Naše první jízda vede směrem do obchodu s jídlem abychom nakoupili potřebné zásoby na vaření během cesty včetně plynové kartuše, kterou jsme si s sebou nemohli vzít do letadla. Zastavujeme asi 15 minut jízdy od letiště u komplexu, kde se nachází více obchodů najednou a vybíráme si Kronan. Co se týče cen jídla: Ano, je to dražší než u nás, ale např. oproti New Yorku, to byly ceny ještě přijatelné. Za celou cestu jsme byli nakupovat pouze 4x a celkem jsme za jídlo utratili 5 160 Kč.

Náš první cíl cesty :-).

Po nákupu jedeme směr NP Þingvellir. Je to jeden z cílů tzv. Golden Circle, ležících na hranici tektonických desek, proto tu vznikají různé praskliny v zemi. Pro Islanďany je to také velmi významné historické místo. Nadšenci do islandské historie, případně geologové tělem i duší si tu najdou své. Vidět toto místo bylo velmi zajímavé, ale nevím proč bych sem znovu nejela. Zase tolik nás toto místo neohromilo. Pro informaci, parkování bylo placené, platilo se na záchodcích platební kartou.

NP Þingvellir

Když jsem jela na Island ještě tentýž rok znovu, ale o dva měsíce později, vzala jsem s sebou mamku. Tento národní park jsme s prominutím vynechaly a raději jsme zvolily koupání v Reykjadalur Hot Springs u městečka Hveragerði. To bylo něco úžasného. Představte si, že zhruba po 3 km cestě od parkoviště (neplatilo se), s nekončícím stoupáním a neustále se měnícím počasím dojdete k průzračné řece, z které se zvedá pára. Najednou máte plavky a už se chystáte asi hodinu relaxovat v teplé řece s výhledem na nádhernou islandskou přírodu. Tak tam bych oproti tomu mohla chodit každý den :-).

Začátek cesty do Reykjadalur Hot Springs

Po cestě k Reykjadalur Hot Springs

Reykjadalur Hot Springs

Další cíl cesty je konečně ten dlouho očekávaný gejzír. Už jak jsme šli z parkoviště směrem ke gejzíru, tak nás zaujala pára vycházející všude kolem ze země. Poté ucítíte smrad sulfanu, opravdu smrad, který štípe i v očích. Ten smrad já velmi dobře znám ještě ze školy, když jsme sulfan připravovali v Kippově přístroji v laboratořích. Přesně ten stejný zápach, a přesto tady na Islandu je jiný. Tady vám nevadí, a cítíte, že pod slabou slupkou tady na povrchu pod vámi země žije svým vlastním životem a "ten pocit" nejde popsat. Po pár metrech přicházíte přímo k onomu gejzíru (Strokkur), který tryská do vzduchu zhruha každých 5, 10, 15 minut proud vody. Bylo to až příliš neuvěřitelné. Nic, nic, nic nic, pak jasně modrá bublina a rána, vytrysknutí proudu vody, kouř, a s hřmotem se voda valí zpět odkud vyšla na povrch. Vytrysknutí často provází úlek, padání fotoaparátu z ruky a rozmazanou fotku gejzíru. Někde jsem četla srovnání se sledováním toustovače. Víte, že toast vyletí hotový z toustovače, ale nevíte přesně kdy, když poté vyletí, leknete se, i když víte, že to přijde. :-)

Okolí Geysiru.

Strokkur

Posledním cílem tohoto dne je Gullfoss. Obrovský vodopád asi 5 minut jízdy autem od Geysiru. Přijeli jsme tam celkem pozdě a na parkovišti bylo pouze naše auto. Díky bohu že je světlo celou noc. Celý vodopád jsme měli sami pro sebe. Když jsme ho poprvé spatřili, nikdy, musím říci nikdy, jsme neviděli tak obrovský vodopád. Island nejsou jen tak obyčejné vodopády, opravdu ne. Bylo až neuvěřitelné vidět tolik vody pohromadě, jak se bez zastavení valí dolů ze srázu. Ani vyfotit to pořádně nešlo, jak byl obrovský. Do toho měl jakoby dvě části, první, viditelnou na první pohled a druhou, prudkou, která jde vidět až když jste úplně u něj. Trošku mě zamrzelo, že mé oblíbené Mumlavské vodopády v Krkonoších, se pro mě v tuto chvíli stávají obyčejnou peřejí :-).

První pohled na Gullfoss.

Gulfoss

Druhá část Gullfoss.

Gulfoss

Už začíná být opravdu zima a začíná pršet. Jedeme se ubytovat do prvního kempu. Vybrali jsme si městský kemp Selfoss, chtěli jsme být první noc poblíž města, kdybychom zjistili, že nám chybí některé zásoby. V kempu byl náš stan jediný. Recepce byla zamčená. V dešti jsme tedy postavili stan s tím, že zaplatíme až ráno. Noc pro dvě osoby nás tu stála 600Kč. Co se týče kempu, tak byl nic moc. Už bych se v něm znovu neubytovala. Proto, když jsme jeli o dva měsíce později s mamkou, vybrala jsem kemp ve Flúðiru, a ten byl mnohem hezčí. Takže příště určitě spíše sem.

Kemp Selfoss.

V kempu Selfoss sami.

Kemp Flúðir, výhled ze stanu.

Snídaně s mamkou, kemp Flúðir.

Druhý den po snídani vyrážíme směrem k Seljalandsfoss. To je vodopád, který jde obejít celý dokola. Můžete ho spatřit už z dálky, když k němu přijíždíte ze silnice. Parkovat lze přímo u něho. Na parkovišti jsou záchody. Kolem něho vede cestička, která není příliš dlouhá, za to dobrodružství si tam užijete až až. Nám se moc líbilo koukat na vodopád ze všech stran. Je to nezapomenutelný zážitek. Pokud chytnete krásné počasí, nenechá na sebe čekat ani duha, která se vlní v oparu vodopádu. Nezapomeňte si obléci pláštěnku až se k němu vydáte.

Seljalandsfoss

Pokud byste přespávali v kempu Flúðir, tak vám ještě doporučím návštěvu termálního koupaliště Hrunalaug. Je to z kempu kousek.Tam jsme si s mamkou zajeli hned ráno, byla zima a pršelo a tak nám krásně teplá voda přišla vhod. Hrunalaug leží na soukromém pozemku, na parkovišti stojí auto, kde mladík vybírá vstupné cca v přepočtu 200 Kč na osobu. Ale ty peníze za to stáli. Byli jsme tam úplně sami. Nádherné prostředí a výhled. Domeček s místem na převlečení do plavek, vytápěný teplou říčkou, která uvnitř protéká. No naprostá nádhera.

Hrunalaug.

Výhled Hrunalaug

Převlékárna Hrunalaug.

A protože Islandských vodopádů není nikdy dost, zakončíme náš den u vodopádu Skogafoss, kde budeme i přespávat v kempu, s výhledem na vodopád. To je sen, nechat se ukolébat zvukem padajícího vodopádu. Kemp byl suprový. S námi tam byly ještě asi 3 campervany a to bylo všechno. Záchody vyhřívaný, sprchy za poplatek, ale to nám nevadilo. Jedna noc pro dvě osoby opět vyšla na 600Kč v přepočtu. Před spaním jsme se šli ještě projít kousek cestou, která vede nad vodopádem. Je to začátek cesty vedoucí do Þórsmörku. Až sem příště pojedeme, tak bychom rádi prošli celý tenhle trail. Nahoře nad vodopádem najdete i udělanou vyhlídku, kde si můžete vodopád prohlédnout z vrchu. Přímo ke Skogafoss jsme šli až ráno. Večer už jsme nechtěli být promáchaní vodou. Pokud máte dobrou pláštěnku a jste odvážní, jde se k němu dostat poměrně blízko. Vodopád vám ale ukáže sílu přírody. Nepustí vás přímo k sobě ani kdybyste chtěli. Máte pocit, že kolem vás vzlétají čtyři helikoptéry, když jste blízko u něj. Nádherný pocit cítit tu sílu přírody.

Výhled ze stanu v kempu u Skogafoss.

Snídaně u Skogafoss.

Skogafoss.

Prázdný kemp Skogafoss.

Náš další den, kromě ranního osvěžení u Skogafoss, začínal u rozpadajícího se letounu amerického námořnictva, Douglas Super DC-3 Dakota, který tu chátrá již od roku 1973. Pokud nejste techničtí nadšenci a oželíte pořízení zajímavé fotografie, tak tam asi ani nemusíte chodit. Cesta k němu je nekonečná rovina (40 minut chůze tam a 40 minut chůze zpátky) a nám navíc foukal hrozný vítr, že se ani nedalo dýchat. Cestu zpátky jsme zmokli. Vrak nejde vidět ani z parkoviště a nejde vidět do poslední chvíle, než jste u něj. Jak nám řekla jedna místní paní: "Nothing special". A opravdu už je ten vrak hodně "sežranej".

Vrak letadla.

40 minut cesta.

Vyfoukaní vyrážíme k dalšímu cíli, a tou jsou útesy Dyrhólaey. Je tu parkoviště se záchody a vede tu hezká procházka podél útesů. Procházka je přímo nádherná pokud ale nechytnete liják, který způsobí, že i vaše nepromokavé oblečení promokne, déšť se vám jako jehly zasekává do obličeje a v botách máte rybník. To jsme hodně podcenili, ale chtěli jsme si známou bránu z útesu prostě vyfotit :-)). K bráně jsme došli, k majáku bohužel už ne. Dalo by se říci, že jsme promokli až na kost. Hodně jsme se tu zdrželi, protože jsme ze sebe museli sundat všechno mokré oblečení včetně termoprádla a sušili jsme pomocí větráků v autě, komplet všechno. Navíc nám byla i zima. :-)) Dalo by se říct, že od tohoto zlomového dne, už jsme celou cestu až do odletu jen sušili a sušili. Kam jsme přijeli, pršelo a pršelo a věci ne a ne doschnout a doschnout. První den jste naštvaní a další dny už se tomu jenom smějete. Možná smích zoufalství, ale hlavně, že se smějete. :-) Mělo to ale jedno velké pozitivum, viděli jsme tady naše první papuchálky :-)). Když jsem sem jela podruhé s mamkou, nebe bylo bez mráčku. A to byla nádhera. Přidávám fotky pro srovnání.

Dyrhólaey - červen 2020

Sušíme.

Dyrhólaey - srpen 2020

Dyrhólaey- srpen 2020

Pohled od útesů dozadu.

Potom, co jsme dosušili věci na přijatelnou vlhkost, jsme se odhodlaně přesunuli o kousek dál, na pláž Reynisfjara. Je tam parkoviště se záchodama. Tato pláž opravdu stála za to. Dokonalost sama. Akorát samozřejmě pršelo a my už byli promoklí tak jako tak, takže jsme si to tam moc neužili. To v srpnu, když jsem jela s mamkou, to byla jiná. To byl nádherný den strávený na islandské pláži s pozorováním houfu papuchálků a oceánu. Prostě ráj na zemi. Neuvěřitelné, když si vzpomenu na Seychely, kde byl písek na plážích bílý jako sníh a tady, úplně ten stejný jemný písek, ale černý jako uhel. Nádherná je naše planeta. Opět přidávám fotky z června i srpna pro srovnání.

Reynisfjara - červen 2020

Reynisfjara - srpen 2020

Po návštěvě pláže máme v plánu nakoupit v obchodě ve městě Vík. Už nám došli zásoby. A ejhle, jenom do 19:00. Kolik je hodin? A sakra. Je stále světlo, jako by byly 4 hodiny odpoledne. No nic. Bez zásob se vydáváme na cestu do kempu Thakgil. Cesta do tohoto kempu na mapě není nic, nad čím byste se pozastavili, možná 20 minut cesty. Ve skutečnosti jedete asi 1 hodinu. Cesta je nezpevněná, jen kameny, slepé horizonty, úzké cesty, prudké klesání a stoupání. Jak už jsem psala v cestopise o Seychelách, přítel je naštěstí dobrý řidič a i v největším bahně a lijáku dojel v Toyotě Yaris bezpečně do kempu a to i přesto, že jsme cestou potkali pár s campervanem, kteří měnili gumu. Nejvíce nás mrzelo, že nevidíme přes déšť ty nádherné výhledy kolem. Kemp nás natolik zaujal, že jsem cestu absolvovala ještě jednou v srpnu s !Toytou Aygo! s mamkou, a protože bylo krásné počasí, tak jsem po několika hrabání autem v kopcích zvládla dojet taky :-). Kemp byla opravdu pecka. Roztomilá boudička, sloužící jako recepce. Moc milý pán s pejskem na recepci. Máte pocit, že jste dojeli na konec světa. Jenom zelené kopce kolem vás, nikde nikdo, nikde nic. Až budu mít plný zuby lidí a všeho ve městě, pojedu se na týden zavřít sem a budu jako znovuzrozená. Jídlo si můžete nachystat v jídelně, která je udělaná v jeskyni, s krbem a hořícími svíčkami. Jsou tu i erární grily. Vyhřívané záchody a luxusní sprchy (teplá voda), které můžete bez poplatku využít. Zvenku je udělaná i sušárna, kde si můžete dát sušit třeba stan, nebo oblečení. Po okolí se dají dělat nádherné procházky. Zážitek nádherný. Noc nás pro dvě osoby stála 800 Kč.

Cesta do Thakgil.

Kemp Thakgil - pohled z jeskyně.

Jídelna v jeskyni - Thakgil.

Pohled na kemp Thakgil z vrchu.

Náš stan v kempu Thakgil.

Následující den velice neradi opouštíme tak kouzelné místo, kterým Thakgil bez pochyby je. Samozřejmě tomu nahrává prostředí, které je naprosto bez lidí, k čemuž by nejspíš nedošlo, nebýt pandemie. Ještě jsme se ráno vrátili kousek do Víku dokoupit zásoby, které jsme den předtím nestihli koupit, protože bylo zavřeno. Dalším cílem je návštěva kaňonu Fjaðrárgljúfur. Tam jsme zase zmokli, takže jsme si ho ani moc neprohlédli a došli jen ke druhé vyhlídce. Škoda. Ale za to v srpnu se dalo jít v kraťasech a ještě se opalovat. S mamkou jsme došli až nakonec k té největší vyhlídce. Opět přikládám fotky pro srovnání.

Fjaðrárgljúfur - červen 2020

Zase sušíme.

Fjaðrárgljúfur - srpen 2020

Další dvě noci máme v plánu přespat v kempu u NP Skaftafell. Kemp se platí v informačním centru za kempem. Cena pro dva lidi na dvě noci nás vyšla za 1125 Kč. Kemp je ale nádherný, nádherné vyhřívané koupelny i záchody. Krásné okolí (ledovce) a začátek různých tůr po národním parku na dosah ruky. Už jak jsme přijížděli do kempu, mohli jsme spatřit obrovské ledovce, které se vinou po okolí. Po příjezdu nás, jak jinak, čekalo překvapení v podobě neustávajícího lijáku. Po asi dvouhodinovém sezení v autě jsme se rozhodli, že nemá cenu na nic čekat, a šli jsme postavit stan. Počasí bylo zkažené po celou dobu našeho pobytu ve Skaftafellu. Nádherný pohled na kopce s ledovci jsem měla šanci poznat až o dva měsíce později v srpnu, když jsme sem jeli sami s mamkou. A to jsem se nemohla vynadívat. Opět přidávám fotky pro srovnání.

Stavíme stan, hory s ledovci v oparu mraku.

Pohled z vrchu - výhled na kemp Skaftafell..

Kemp ve Skaftafellu - srpen 2020

Východ slunce - Skaftafell srpen 2020.

Díky tomu, že jsme se v kempu Skaftafell ubytovali na dvě noci, jsme měli celý den čas prozkoumat okolí. Vyrazili jsme tedy na tůru, velmi dobře značenou, která vede přes Svartifoss až k vyhlídce Sjónarnípa. Místy nám tento park připomínal nejvýše položená místa našich oblíbených Krkonoš. Není divu, že je to tu uznáváno jako národní park. Tolik stromů pohromadě snad jinde na Islandu není :-). Svartifoss je nádherný vodopád umístěný do pozadí krásných čedičových sloupů. Tohle snad nemohla vymyslet sama příroda! Z kempu jste u něj zhruba za půl hodinu cesty. Další hodinu a půl jdete k vyhlídce Sjónarnípa, kde vidíte ledovec Skaftafellsjökull v celé jeho kráse s postupně se odlamujícími krami, které plují od ledovce dále k oceánu. Pokud jste zdatní turisté, tak ve čtyři hodiny odpoledne máte tůru za sebou a máte čas se ještě zajet podívat k ledovci Svínafellsjökull. Zde máte dvě možnosti, zaparkovat u hlavní silnice a dojít pěšky k ledovci. Nebo projet asi 1,5 km dlouhou cestu na parkovišti až přímo k ledovci. Říkate si, tak to je přece jasné, že pojedeme až přímo k němu. Ale ta cesta není jen tak obyčejná cesta. Je to Islandská cesta. Je to cesta plná vysokých ostrých kamenů, děr, výmolů. Ideální pro tank, nebo opravdu vysoké SUV. Naštěstí jak říkám, přítel je velmi dobrý řidič a zvládl to bez defektu s Toytou Yaris tam i zpět. I když po absolvování cesty radši pohledem zkontroloval podvozek auta. To my, v srpnu s mamkou, jsme zvolily první variantu a zaparkovaly u hlavní silnice a došly jsme k ledovci pěšky. Nádherné to bylo jak v červnu tak v srpnu. Nicméně první věc, která fandí červnu je ta, že celé okolí bylo plné krásně rozkvetlých lupin, a pohled byl naprosto surreální.

Svínafellsjökull červen 2020

Sjónarnípa červen 2020

Svartifoss červen 2020

Lupiny u Svínafellsjökull

Následující den balíme a vyrážíme dál. Plní dojmu z ledovců, myslíc si, že krásnější místo s ledovci na světě nemůže být, jsme vyrazili směrem na Jökulsárlón. Je to ledovcové jezero, které je plné ledových ker, které se uvolňují z ledovce. Kry postupně plují do Atlantiku, kde zaniknou a stanou se součástí nekonečného oceánu. Místo jde spatřit už ze silnice, přímo u mostu odbočíte a je tam parkoviště s toaletami pro návštěvníky a pár krámky se suvenýry a občerstvením. Můžete si zaplatit i výlet lodí mezi krami. Je to nádherné místo, kde dýcháte nádherný čistý ledovcový vzduch. Byli bychom tu celé hodiny a procházeli se podél vody, která unáší ledové kry do oceánu. Pokaždé, když vidíte rychle plující kru, nedá vám to, a musíte zakřičet:"Hele koukej, další, támhle plave!" Ty kry, které nestihnou roztát jsou vrhány zpět na pláž, které se říká diamantová pláž. Kousky ker na pláži vypadají jako diamanty, třpytící se na černém podkladu, tvořeným jemným černým pískem. Z ledovců, které leží na pláži stoupá kouř a pohled je naprosto kouzelný. V dálce na jezeře lze zahlédnout plavající tuleně. I když jen na vteřinku a hned jsou zase pod vodou. Pokud bych měla porovnat červen a srpen, v červnu bylo jezero mnohem prázdnější, v srpnu bylo plné ledovců.

Jökulsárlón - červen 2020

Diamantová pláž - kouřící ledovce.

Jökulsárlón - červen 2020

Parkoviště u Jökulsárlón

Jökulsárlón - srpen 2020

Ani nevím, v kolik jsme odjížděli od této ledovcové laguny, ale asi dost pozdě. Jak pochopíte z následujícího vyprávění :-). Po cestě jsme se rozhodli ohřát a vyrazili směrem k hotpotům Hoffell. Byly tam udělané takové bazénky na ohřátí. Cena byla 1000 ISK na osobu a dalo se platit kartou. Voda byla přímo vařící a moc se nám tam líbilo. Celí ponoření jste vydrželi tak průměrně 5-10 minut a museli jste na chvíli ven, rudí jako raci :-). Přírodní hotpoty jsou ale mnohem hezčí.

Hoffell

Ohřátí a vykoupaní odjíždíme do našeho dalšího tábořiště. Zamířeno máme přes východní fjordy do kempu v Borgarfjörður Eystri. Vzhledem k tomu, že jsme nebyli ještě ani v půlce cesty a bylo už skoro 20 hodin, museli jsme jet zkratkou horským průsmykem. Jak rychle tu zapomenete na čas! A ještě, když je světlo skoro 24 hodin denně. Mylně jsme si mysleli, že cesta už bude utíkat a do kempu dorazíme tak v půl desáté. Ale to byla chyba. Většina cest přes horský průsmyk byla nezpevněná a mlha ve vrcholcích kopců byla tak hustá, že jsme viděli maximálně tak 5 metrů před sebe. Do toho pršelo a foukalo. Bylo to jako když jedete a najednou před vámi bude prudký útes, kterým i s autem sletíte dolů. Do kempu jsme dorazili asi v 1:30 ráno. Byli jsme unavení, hladoví. I přesto, jsme našli sílu postavit stan a dát si do misek alespoň čokoládové kuličky s mlékem. Kemp nebyl úplně špatný, ale ve srovnání s kempem ve Skaftafellu byl o třídu horší. Ze všech kempů byl tento nejlevnější. Noc nás pro oba stála 416Kč.

Cesta přes V fjordy.

Po cestě nebylo vidět na krok.

Kostel v Borgarfjörður Eystri foceno v 1:30 ráno

Kemp v Borgarfjörður Eystri, záchody a kuchyně.

Kemp v Borgarfjörður Eystri

Další den jsme se po zkušenosti z předchozího dne rozhodli, že budeme hlídat čas, jinak bychom nestihli vše, co jsme si na tento den naplánovali. Prvním cílem bylo skalisko Hafnarhólmi, u kterého se dají bezpečně pozorovat papuchálci a vidíte je na velmi blízkou vzdálenost. Bylo jich tam snad milión a byli nádherní. Nebýt našeho časového plánu, člověk by tu vydržel několik hodin.

Papuchálci

Pohled na útes z parkoviště

Nedá se nic dělat, musíme jet dál. Navštívit chceme mohutný vodopád Dettifoss. Nachází se asi 1 km od parkoviště. Samozřejmě nám zase pršelo, ale na to už jsme si docela zvykli. A opravdu to stojí za to. Je tam pak ještě více vodopádů v okolí, ale ty jsme bohužel navštívit nestíhali. Dettifoss byl snad ten nejmohutnější vodopád, který jsme kdy v životě viděli. Je to sice trošku zajížďka z hlavní silnice ale opravdu ho nevynechejte. Fotek moc nemáme, protože nám opravdu lilo jako z konve.

Dettifoss.

Po návštěvě vodopádu vyrážíme mrknout na jeskyni Grjótagjá, kterou proslavil seriál Hra o trůny. Sama o sobě, až na to, že je úplně plná teplé vody a vevnitř je krásné teplíčko, moc zajímavá není. Pro fanoušky seriálu ale "must see place".

Vstup do jeskyně Grjótagjá

Uvnitř jeskyně Grjótagjá.

Na chvíli jsme se poté stavili u místa zvaném geotermální oblast Hverir. Vidět a cítit jde už z hlavní silnice. Jak to místo jenom popsat? Když tam jste, máte pocit, že jste opravdu na jiné planetě, ale to se vám na Islandu stane často. Cítíte síru, slyšíte všudypřítomné bublání a syčení země. Nechte si hlavně dost času na vyčištění bot od bahna až se vrátíte k autu :-).

geotermální oblast Hverir

Poslední místo, které tento den navštívíme, jsou termální lázně u jezera Mývatn. Neměli jsme absolutně představu, co nás tam čeká, a skutečnost mnohokrát předčila očekávání. Díky pandemii jsme měli cenu "2 fyrir 1" a vstup nás za oba vystál 955Kč. Po zaplacení dostanete žeton ke skříňce, v šatně si najdete prázdnou skříňku a klíček pak nosíte na gumičce navlečený na ruce. Po odložení věcí jdete do sprch. Ve sprchách mají vlastní sprchový gel, šampón i kondicionér. Nemusíte mít kromě plavek a ručníku nic. I fén tady mají. Voda byla krásně teplá, tyrkysově modrá. Zaujalo nás, že je tu voda sladká, narozdíl od Blue Lagoon, kde je voda slaná. Pocit z krásně teplé vody umocňoval i fakt, že počasí bylo hnusné a pršelo. Je tu také sauna a u restaurace je pro všechny zdarma připravená voda k pití i s citronem a mátou. Bokem je i menší bazének s vodou teplou 41°C. Strávili jsme tam krásné 2 hodiny a pak už jsme museli jet do dalšího kempu do města jménem Húsavík. Kemp nás vystál 520Kč za oba a sprchy se záchody opravdu nebyly nic moc pěkného. Už jsme se těšili, až z tohoto kempu pojedeme pryč. Húsavík jsme ale zvolili z toho důvodu, že jsme měli na následující den zaplacené pozorování velryb u Húsavík Whale Watching.

Mývatn lázně

Šatny Mývatn lázně

Kemp Húsavík.

Pozorování velryb nám začínalo ve 13:00, takže jsme měli dost času si přispat a v klidu se nasnídat. Lístky jsme koupili dopředu přes internet u společnosti Húsavík Whale Watching a díky pandemii jsme opět chytli akci "2 fyrir 1". Vyšlo nás to pro oba na 1862 Kč. Před odjezdem jsme se převlékli do teplých expedičních kombinéz. Díky bohu, že jsme je měli. Na lodi byla opravdu zima. Ale zážitek máme na celý život. Nejen že jsme viděli velryby, ale také delfíny a při cestě zpět jsme dostali každý skořicového šneka a horkou čokoládu. Během cesty nám také pán povídal zajímavosti o velrybím životě. Fotky se dělali ale těžko. Voda cákala až na loď a bez nepromokavého krytu na foťák to bylo obtížnější. Pár fotek se přece jen podařilo. Kdo se dostane až sem na sever, tak pozorování velryb určitě doporučujeme.

Centrum pro pozorování velryb.

Lidé připraveni v kombinézách.

Velryba.

Do Húsavíku jsme lodí zpět připluli v 16:30, na lodi jsme strávili 3,5 hodiny a uteklo to hodně rychle. Tento den se tak moc povedl, že teploměr v autě při cestě z Húsavíku ukazoval venkovní teplotu 20°C. To byla úleva, po týdenním mrznutí a moknutí :-). Po cestě do dalšího kempu jsme projeli přes hlavní město severu Akureyri, a zastavili jsme u přírodního hotpotu Fosslaug. Je to přírodní hot pot, takový malý bazének u říčky. Parkovat auto můžete asi 1 km od bazénku, u plotu, kde se pasou koně. Pak projdete asi dvěma brankami a jste tam. Poblíž je i krásný vodopád, na který se můžete také podívat. Musíte mít ale štěstí, aby byl hot pot prázdný, moc lidí se tam totiž nevejde. My tam přijeli asi v 19:00, byla tam rodinka místních, kteří ale už odcházeli a rádi nám přenechali místo. Bylo to naprosto kouzelné, nikde nikdo, jen příroda, teplý hot pot s výhledem na plující řeku a v dálce hukot vodopádu.

Cesta z Húsavíku - krásné počasí

Vodopád u Fosslaug

Fosslaug

Fosllaug.

Fosslaug.

Zdržení ve Fosslaug opět způsobilo, že jsme přijeli do dalšího kempu až ve 23:00. Vybrali jsme si kemp Grettislaug, jehož součástí jsou dva termální bazénky, které se platí zvlášť. Cena za dvě noci i s koupáním v bazéncích nás pro oba vyšla na 1000Kč. Kemp byl přímo u moře, foukal tu vítr, že jsme mysleli, že nám přes noc uletí stan. Ale kemp byl nádherný. Útulně udělaná kuchyňka a koupelny postavené ve stylu severských domků porostlých zelení neměli chybu. Koupání v bazéncích patřících ke kempu jsme si nechali jako ranní probuzení a neudělali jsme chybu. Měli jsme oba dva bazénky sami pro sebe s teplotou cca 39-40°C.

Kemp Grettislaug - foceno o půlnoci.

Kempování přímo u moře.

Kuchyňka v kempu Grettislaug.

Koupelny v kempu Grettislaug.

Koupání Grettislaug.

Po ranním koupání v bazéncích máme namířeno na místo jménem Illugastadir, kde by měla být možnost pozorování kolonie tuleňů. A byli tam a bylo jich tam moc. Vypadali jako psi, kterým z moře kouká jenom hlava. :-) Bylo legrační je pozorovat.

Malý tulínek

Tuleni

Dalším cílem mělo být projetí západních fjordů a ubytování v Melanes Camping u Raudasandur. Bohužel naše plány museli být změněny. Byli tu šílené povětrnostní podmínky, teplota klesla na 5°C a mysleli jsme, že auto odletí i s námi někam do povětří. Nedalo se nic dělat. Změnili jsme směr a plnou parou vpřed jsme vyrazili ubytovat se do kempu v hlavním městě Reykjavík. Když nepoznáme Z fjordy, tak alespoň hlavní město. Kemp byl oproti těm, na které jsme byli dosud zvyklí opravdu obrovský. Bylo tu snad milion záchodů a umyvadel a míst, kde člověk může složit hlavu. Cena na noc pro dvě osoby vyšla na 830 Kč. Nevím čím to bylo, ale asi tím, že jsme byli v hlavním městě, ale ráno jsme se probudili, nekecám, vedrem.

Křižovatka, kde jsme se rozhodovali zde pojedeme do Z fjordů nebo do Reykjavíku.

Kemp Reykjavík

Vaření v kempu Reykjavík.

Tento ten byl tedy vyhrazený pro Reykjavík. Ačkoliv jsme se ráno probudili vedrem, zhruba za necelé dvě hodiny začalo lít jako z konve a tento den vlastně nepřestalo až do večera. První jsme se jeli podívat na kostel Hallgrímskirkja. Je to taková dominanta Reykjavíku. Dá se parkovat přímo u něj a zdarma. Cože? Kostel je zavřený! Sakra, je úterý :-D. Máme to ale smůlu! Stojíme před zavřeným kostelem a prší jako z konve. No nenaštvalo by vás to? Co teď? Já mám ale plán. Jedeme se ohřát do Blue Lagoon a budeme tam, co nejdéle to půjde. Reykjavík musí jít stranou. Blue Lagoon jsou termální lázně, asi hodinu autem z Reykjavíku. Vstup nás pro oba stál 2000 Kč. V ceně máte vstup, masku na obličej (jen tu klasickou bílou, za poplatek jsou i další varianty), 1 pití u baru přímo v laguně, ručníky. S sebou v podstatě nepotřebujete nic, jen plavky. Ve sprchách vás opět čeká sprchový gel, šampon, kondicionér a hydratační krém na tělo vlastní značky Blue Lagoon. Při proplouvání lagunou jsou k dispozici pítka s čistou islandskou vodou. Jsou tu tři sauny - parní, finská a solná. Jsou to opravdu luxusní termální lázně, vstup není omezen časově, můžete tu být až do zavíračky. Protože bylo hnusně, vydrželi bychom tu celý den, celou noc. V srpnu, když jsme tu byli s mamkou, bylo asi 20°C a pražilo sluníčko a my seděli v rohu ve stínu, sotva jsme dýchali vedrem a chodili si pro masku za maskou abychom se ochránily před sluncem. To byla sranda.

Okolí Blue Lagoon.

Blue Lagoon - lázně.

Bar v Blue lagoon.

Blue Lagoon lázně.

Čeká nás poslední noc na Islandu. Moc smutná noc, protože je poslední. Vybrali jsme si kemp asi 8 minut od Blue Lagoon v Grindavíku. Kemp byl moc hezký, s moderně zařízeným zázemím. Pro poslední noc naprosto ideální. Cena pro dva nás vyšla na 625Kč na noc.

Kemp Grindavík - foceno srpen 2020

Ráno kemp Grindavík - foceno srpen 2020.

Odlítáme až o půlnoci. Využijeme tedy čas a vracíme se do Reykjavíku, konečně se podívat do kostela Hallgrímskirkja a projít se po hlavním městě. Kvůli pandemii bylo ale spoustu podniků zavřených, takže to byla opravdu jen procházka po městě. I tak se nám hlavní město moc líbilo, zaujalo nás, jak je barevné. Po cestě na letiště se ještě zastavíme podívat na bublající bahna v geotermální oblasti Seltún. Moc hezky udělané místo s novými čistými toaletami na parkovišti. Přes bahnitou oblast vedou lávky, proto tu nemáte tak špinavé boty jako na severu v oblasti Hverir. Bylo to tu jinak skoro stejné, jen mnohem menší. Hverir v malém. Bylo to pro nás takové poslední rozloučení s vroucím a bublajícím Islandem, plným sirných výparů ze země. Ponurá nálada, že musíme letět domů se nás stále drží.

Hallgrímskirkja

Hallgrímskirkja uvnitř

Reykjavík

Seltún

Asi vás po přečtení nepřekvapí, že první věta při příchodu na palubu letadla směrem domů byla: "No tak to né, sem musíme jet znova, a asi nejen dvakrát". Určitě si do budoucna nenecháme ujít Z fjordy a pěší stezku přes Duhové hory a půjčíme si auto 4x4 abychom se mohli vydat do ještě větších hlubin této země.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 5 x Velmi praktické!

📷 4 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 2 x To chci taky zažít!

❤️ 6 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala CamillaCZ

Cestopis byl naposledy aktualizován 2021-03-25T12:04:35+01:00

CamillaCZ procestovala 10 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidala před 4 lety a napsala pro tebe 3 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

8 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Martina jede

před 2 lety

Díky za praktické tipy. Island dvakrát za rok, to je paráda :) Chci se zeptat - byla loni povinná nějaká karanténa po příjezdu na Island, jako je to teď? To mě zatím odrazuje. Jinak ČSA sice prodává letenky na léto - otázka je, jestli opravdu poletí, nebo to časem zruší a nebude z toho nic.

Mauny

před 2 lety

Minulý rok člověk měl být v "karanténě", dokud neobdržel výsledek testu, nebo tak nějak to bylo, jestli si dobře pamatuji. Chtěl bych v květnu dát Island, ale teď u ČSA člověk prostě neví no :-)

CamillaCZ

před 2 lety

Karanténa byla povinná až od konce srpna a toto platí do teď (na 5 dní), my jsme obě cesty ještě stihli v době, kdy stačil na letišti jeden vstupní PCR test. Ale známí tam jeli v září a kvůli karanténě nestihli objet Island celý. Je to škoda, protože pět dní z cesty pak člověk stráví někde v hotelu a nesmí ani do krámu.

MIGUELAS

před 2 lety

Já tam byl v květnu asi 7 let zpátky, pár cest bylo ještě kvůli povětrnostním podmínkám zavřených, absolvován klasický okruh Fiestou podél celého ostrova a spaní jen v autě, a v euforii jsem vyjížděl i kousek po "zakázaných" cestách k ledovcům. Ptaci hnízdiště byla uzavřena, takže fotku papuchalků nemám... Hned bych se vratil.. Letos to ale kvůli zpoždění s očkováním nepůjde. Každý jezdí klasický okruh a nikde jsem neviděl, že by někdo byl na tom severozápadním výběžku... při dělání klasického okruhu proti směru hodinových ručiček.

Je to jen věc názoru, a rozhoduje to, že jste cestovali ve dvou. Já cestoval sám (a ve větším autě si dokážu představit takto cestovat ve dvou), proč platit kempy, stavět stany, vařiče, platit za bagaze v letadle navíc, dá se dobře spát v aute, zatopit si, usušit mokré hadry... nabit si telefony, foťáky...

Souhlasím i s tím, že Pingvellir bych vynechal. Vodopády a hlavně zlatý hřeb Jokulsarlon... Vidět a zemřít. V tom květnu tam bylo asi více ker ve srovnání s vašimi fotkami. Většinou to bývá tak, že každý první let aerolinky na Island v dané sezóně bývá nejlevnější. Já tak kdysi takto využil let Germanwings.

Byl jsem tam po pádu jejich koruny, každopádně tam bylo draho i tak a největší perla byla, když jsem ve vámi zmíněném marketu kupoval podezřele levné parky v konzervě a nakonec se z toho vyklubala sterilovana mrkev. S toustovym chlebem a celkem levným sýrem se to dalo přežít. Me oblíbené švédské masové kuličky v konzervě předražené.

Jen s alkoholem je fakt problém, něco si dovézt, zbytek dokoupit v duty free při příletu a pak už jen osmistupňová piva, v obchodech, co zavíraji hodně brzo. Na druhou stranu za celou dobu na Islandu jsem neviděl jedinou policejní hlídku. Každopádně díky za hezké čtení.

Libor_S

před 2 lety

Spani mimo kempy je od r. 2015 dost omezene nebo i zakazane: https://realcamplife.com/kempova...a-islandu/

MIGUELAS

před 2 lety

Libore, je to možné, jak říkám, byl jsem tam relativně už davno, rád bych se i vrátil, klidně letos, ale očkování není, pořád bych se místních restrikcí když to tam někde od dvou ráno do sedmi zapichnu bal méně, než že mě praskne nějaký chorvat, že jsem si dovolil spát v autě místo v predrazenem hotelu nebo jak mě vychytala rangerka na Novém Zélandu, naštěstí jsem byl tehdy v právu.

Terez N

před 9 měs

"..Každý jezdí klasický okruh a nikde jsem neviděl, že by někdo byl na tom severozápadním výběžku... při dělání klasického okruhu proti směru hodinových ručiček. .."

My jsme tam kus zajeli - na nejzápadnější bod k majáku a pak kus na sever k vodopádům Dynjandi. Dál už jsme ale nejeli, byť jsme to měli v plánu. I když jsme počítali, že ne všude bude asfalt a silnice se kroutí, byla postupová rychlost o dost nižší.

Kdysi jsem četla cestopis nějaké skupinky, co byli úplně nahoře (ta část bez silnic) a dost divočina. Pro dobrodružné introverty země zaslíbená. Největší "městskou" samotu jsem cítila na severovýchodě cestou do Raufarhöfnu. Tam jsou problémy klasického světa hodně vzdálené.

mirjur

před 2 lety

Island je jedna z největších pecek, které jsem kdy zažil, a tento cestopis mě jen navnadil se tam taky ještě vrátit. V tom červnu jste fakt měli pekelnou smůlu na počasí, protože červen se doporučuje jako nejpříznivější období a my jsme tam v tu dobu (pár let zpět) měli kromě 2 dnů skutečně letní pohodu na kraťasy, ale hned sis to vynahradila v srpnu, takže zadostiučinění proběhlo a konec dobrý - všechno dobré. Díky, super! Jo a ty tipy na koupačky oceňuji, nám se tenkrát nějak nepoštěstilo... :-)