Cestopis

2 kilometry, 3 minuty

Jak jsem se „bláznovou stezkou“ vypravil na skotské Orkneje za nejkratším pravidelným letem na světě.
Cestopis z roku 2019 napsal Kryštof Hájek

Když jsem se v březnu proletěl nejdelším letem světa ze Singapuru do New Yorku, bylo jasné, že někdy to musím vzít i z druhého konce. Unaven po cestovatelsky náročném prvním půlroce jsem další plány neřešil a užíval si klidu a pohody naší kotlinky. Ale znáte mě....

... jakmile jsem delší dobu na zemi, neprospívám. Krátký výlet do Aosty, o kterém jsem psal v minulém cestopisu, byl příjemným odpočinkem v Alpách, ale bylo jasné, že mě tahle cesta po letecké stránce úplně neuspokojí.

Nemusím přemýšlet dlouho. Mám nejdelší let na světě, bylo by pěkné mít v jednom roce i ten nejkratší. A protože jsem trochu rozmazlený, slovní spojení „bylo by pěkné“ v mém případě znamená „musím to mít stůj co stůj!“ 

Nejkratší let světa spojuje malý ostrov Westray s ještě menším Papa Westray na severu souostroví Orkneje, které leží při pobřeží Skotska. Měří něco kolem 2 kilometrů a letová doba je obvykle mezi 2 a 4 minutami. Jak to zrovna foukne. Málokdo využije tento let pro cestu z jednoho ostrova na druhý, od toho tu je mnohem praktičtější trajekt. Lety slouží pro cestu do Krikwallu, největšího města Orknejí, a protože by se nevyplatilo na každý ostrov vypravit speciální let, spojily (ke štěstí nás, leteckých nadšenců), dva lety do trojúhelníku a létají po trase Kirkwall – Westray – Papa Westray – Kirkwall nebo opačně.

Bláznovou stezkou do Skotska

Na Orkneje se dá dostat jen ze Skotska. Buď trajektem nebo několika linkami skotské národní aerolinky Loganair z Aberdeenu, Edinburghu, Glasgow či Inverness. Spojení do Edinburghu i Glasgow je z Prahy slušné, ale letenky odtud na Orkneje pekelně drahé. Jakž takž levně vycházejí z Aberdeenu, kam je ale zase mizerné spojení ze střední Evropy. Což mi ale nevadí. Mizerné spojení nabádá ke kreativitě v sestavování routingu. Po rychlé kontrole, co vlastně všechno do Aberdeenu létá, se mi v hlavě hned načrtla ďábelská (pro většinu lidí spíš asi dementní :D ) cesta! To bude polítání! 

Jak píšu výše. Ohledně létání jsem rozmazelný. A tak když začne červíček v hlavě hlodat, většinou díru vyhlodá celou a donutí mě koupit přesně to, co se mi líbí. Nehledě na cenu a nehledě na zdánlivou nesmyslnost. 

Dokonáno jest a tak mi jeden srpnový den zvoní (už docela tradičně) série budíků ve 3:30, 3:35, 3:40... Ten ve 3:45 mě konečně dostává z postele, abych se poslední noční 907 dokodrcal na letiště, v polospánku prošel plným terminálem 2 a zalitoval lidí, co museli vstávat ještě o 2 hodiny dřív na ty všechny ranní Burgasy, Hurghady a Kréty... Já dnes letím Ryanairem do Kodaně, výjimečně jsem si nekoupil sedačku u okna a systém mě hned trestá uličkou, ale žíly mi to vpravdě netrhá. Sednu, usnu a probudím se přistavený u gatu v Kodani. Může být :) 

Typické letní ráno na Ruzyni
Typické letní ráno na Ruzyni

Hodinka a půl na přestup. Čeká mě let s aerolinkou, kterou jsem měl už dlouho v hledáčku. Tím hlavním důvodem je velice netradiční zbarvení jejích letadel. No, zbarvení je asi silné slovo. Zkrátka vzali jedno ATRko, celé ho hodili do kádě s černou barvou, vylovili, napsali "Alsie Express" a bylo vymalováno. A když říkám celé, tak myslím celé. Černé je úplně všechno, včetně křídel, motorů, vrtulí i výškovky.

Pohřebák... v pozadí exotická aerolinka Air Greenland před cestou do Grónska
Pohřebák... v pozadí exotická aerolinka Air Greenland před cestou do Grónska

Alsie létají jedinou linku z Kodaně do 30tisícového Sønderborgu na jihu Dánska, kam mířím i já. Let trvá přesně 40 minut. Místní miniaturní letiště mě přivítá silným deštěm, což je trochu problém. Mám tu dost času a plánoval jsem jít do města pěšky. Je to nějakých 7,5 km po pěkném dánském venkovu, ale ten je pěkný jen když je suchý. On je jistě pěkný, i když je mokrý, ale já u toho musím být suchý :D Protože lilo opravdu fest, MHD okolo letiště projíždí jen ve všední dny a všichni tři pasažéři dávno odjeli, zbývá mi jen poslední možnost. Nastoupit do jediného taxíku před terminálem. Tohle bude bolet. A tak se ze sucha kochám mokrým dánským venkovem a každých 15 vteřin nervózně pomrkávám na taxametr. Řeknu to tak, že se zastaví na částce, která by mi přišla docela vysoká i v českých korunách :)

No jo, život je otázkou priorit a já už teď aspoň vím, na kolik si cením suchý zadek :D Déšť stejně nakonec ustal... A já mohl důkladně projít vylidněný Sønderborg. Mají tu pěkný zámek, malebné centrum a hezkou promenádu. Dohromady tu sice vlastně nic není, ale místo je to příjemné. K životu určitě. 

Letiště Sønderborg
Centrum Sønderborg
Sønderborgský zámek
Uličky jako z pohádky
Promenáda při kanálu oddělujícího ostrov Als od pevniny
Auta stojí, lodě jedou!

Čas překvapivě utekl a už mě veze vlak opět deštivou rovinou vstříc přístavnímu městu Esbjerg. Ty dánské železnice jsou ale zvláštní. Kromě toho, že jejich vlaky vypadají jako pes po operaci s ochranným límcem proti kousání rány, jsou taky mimořádně špinavé. Sice po mě nelezou brouci jako v Indii, jinak si ale ohledně čistoty indický a dánský rychlík můžou potřást ruce. Asi náhoda, říkám si, ale po přestupu na jiný vlak v půlce trase se situace opakuje. Tak nevím...

Eh? Pes po operaci, housenka či vlak?
Eh? Pes po operaci, housenka či vlak?

Esbjerg, 5. největší dánské město velikosti Kladna, mě vítá sluníčkem. Stavím se na hotelu odhodit batoh a mířím hned k přístavu, kde zrovna kompletují několik ropných plošin. Mám tu skoro celých 24 hodin, během kterých se vlastně jen tak toulám po Esbjergu a předměstích, po pláži, uličkách a je to celkově takové... milé. Nic moc tu není, ale žije se jim tu asi hezky.

Esbjerg
Esbjerg
V pozadí stavba ropných plošin, v popředí větrných elektráren

Já už ale potřebuji nabrat směr Skotsko, po poledni mířím autobusem na malé esbjergské letiště, odkud létají pravidelné linky jen do Stavangeru a Aberdeenu a také vrtulníky na ropné plošiny. Já letím s malou dánskou aerolinkou Danish Air Transport přímým letem do Aberdeenu. Ne však bez mezipřistání. Nejprve se zastavíme naložit pár lidí v Billundu (let Esbjerg – Billund je jeden z nejkratších přeletů čistě v rámci pevniny), pak doletíme do norského Stavangeru, kde pár lidí vyložíme a pár naložíme, a v podvečer skončíme v Aberdeenu. Celkem 4 hodinky zábavy a létání. Zkrátka takový šichťák pro lidi od ropy :D 

Letiště Esbjerg
V Dánsku jdou ode zdi ke zdi. Jedni mají letadla úplně černá, druzí zase úplně bílá... :D

Zatímco v Billundu během mezipřistání čekáme na palubě, ve Stavangeru se musí vystoupit, projít pasovkou a znovu zpět nastoupit. Všechny lety jsou poloprázdné a nesou se v uvolněné atmosféře s výborným občerstvením v ceně, které bych na tak krátkých skocích opravdu nečekal.

Hody na palubě
Přílet do Stavangeru...
... a za 35 minut zase odlet
Skotsko vítá svým typickým počasím

V Aberdeenu tak přistávám příjemně najedený i naladěný v typicky skotském počasí. Déšť, slunce, vítr, mraky, déšť, mraky, vítr, déšť, slunce, mraky, slunce... a tak pořád dokola. 

Skáču na autobus 727 a během půlhodinky už se procházím po centru Aberdeenu. Nejsou tu žádné turistické highlighty, přesto se mi město moc líbí. Taková stará dobrá Británie, klasické cihlové domky, hezky upravené předzahrádky, přístav, trochu ospalá atmosféra... zkrátka pohodové místo. Se setměním se jdu ubytovat do Airbnb poblíž nádraží, což se bude hodit ráno.

Přístav Aberdeen
Mercat Cross
Radnice
Typický Aberdeen

Den na Papa Westray

Ráno vstávám po šesté, měl bych stihnout autobus kolem sedmé na letiště, což se mi daří a cestou jen trnu, abychom dojeli včas. Řidič je buď nováček nebo spí, anebo je něčím úplně sjetý. Nejvíc mě vytáčí jeho neschopnost vjet na kruhový objezd, i když nic nejede ani v dálce, ale nakonec na letiště dorážím komfortní hodinu a 20 minut před odletem. Odbavení vyřídím v rámci vteřin, security je taky rychlá a tak můžu ještě skoro hodinu pozorovat neutuchající proud velkých transportních helikoptér, které se každé ráno rozlétají na desítky ropných plošin v Severním moři. 

Ranní rozlety na ropné plošiny
Ranní rozlety na ropné plošiny

Čeká mě krátký hodinový let do největšího města Orknejí Kirkwallu. Ranní linku operuje poměrně exotický Saab 340, malé vrtulové letadlo pro 30 lidí s překvapivě velkým prostorem uvnitř kabiny. Po cestě můžu obdivovat krásné scenerie skotského pobřeží:

Předměstí Aberdeenu
Severní Skotsko

Kirkwall mě vítá hustým deštěm a větrem. Na přestup směr Papa Westray mám přesně hodinu a tohle nevypadá dobře. Meziostrovní lety po Orknejích létá malinký Britten-Norman Islander pro 8 cestujících a podobných letadélkům větrné počasí s mizernou dohledností moc nesvědčí. Skotské počasí ale dělá čest své pověsti a během půl hodiny se stihne třikrát vyčasit do skorojasna a zase zatáhnout, zase tak horké to asi nebude.

Sympatický Saab po příletu do Kirkwallu
Za chvíli přiletí i můj Britten-Norman, zatímco v pozadí trénují letištní hasiči
Nástup na Papa Westray a vlastenecké Tesco :D

Odbavení na let probíhá tak, že se u okénka nahlásím. To je vše, žádný doklad, žádná letenka a ani žádná palubní vstupenka. Tři minuty před plánovaným odletem přijde jediný pilot tohoto letu a spolu s check-in agentem nás odvede k letadlu. Přesně na čas se vydáváme vstříc větrné obloze, po které náš Britten-Norman překvapivě ladně poskakuje. Nejprve míříme na ostrov North Ronaldsay, kde během 5minutové pauzy vyložíme část cestujících a pošty a část zase naložíme. Po dalších 13 minutách sedáme na jednom z nejmenších obydlených ostrovů Orknejí – Papa Westray.

Start z Kirkwallu
Britten-Norman je sice pěkné letadélko, ale déle než 20 minut v kuse bych v něm trávil nerad
Mezipřistání na North Ronaldsay
Welcome to Papa Westray

Dnes mě ještě nejkratší let na světě nečeká. Mám nějakých 6 hodin na průzkum ostrova, což je víc než dost. Na délku měří Papa Westray nějakých 5,5 km, na šířku má sotva kilometr. Po nezbytných spotterských povinnostech okolo letiště...

Po přistání na Papa Westray...
Letištní terminál :)
Někde mají před přistávací drahou typickou světelnou řadu a PAPI světla... Jinde namalovanou zídku
Těžká služba Britten-Normana. Nezdržel se ani 10 minut a už musí zase dál

... se po úzké asfaltce – hlavní silnici na ostrově – vydávám ke Knap of Howar, neolitickému farmářskému stavení z doby cca 3 700 let př. Kr., které bývá označováno za nejstarší dochovaný kamenný dům v severozápadní Evropě.

Počasí mi přeje, je teplo a polojasno, a tak se vydávám na sever se zacházkou ke kostelíku svatého Bonifáce do ptačí rezervace Noth Hill. Nezaujatým se může zdát, že tu nic není. Jen holé louky s pár kravami a jednou ptačí pozorovatelnou. Pro nadšené amatérské ornitology, ke kterým se rozhodně řadím, je tu ale ráj. Desítky druhů racků a chaluh jsou sice zajímavé, ale já pátrám po jednom z mých nejoblíbenějších ptáků, kterého jsem naživo ještě nikdy neviděl. Nakonec na ně na úplném severním okraji ostrova narážím! Papuchalkové. Roztodivní ptáci s trochu komickým vzezřením i chováním jsou všude okolo. Bál jsem se, že na Papa Westray bude těch 6 hodin trochu moc a teď skoro nestíhám!

Knap of Howar
Papuchalkové!
Hlavní město Papa Westray
Život na podobných místech už moc netáhne
Cestou přes ostrov
Loď už čeká

Za hodinu a půl mi jede trajekt na Westray, nasazuji rychlejší tempo, míjím centrum místní největší vesnice (= dva domy, jeden statek a jeden penzion/obchod/hospoda) a za doprovodu stovek krav a ovcí (naštěstí nás vždy odděluje plot) si to šinu k malému přístavnímu molu. Přesně na čas opravdu přijíždí menší loď, z Westray veze 4 pasažéry a psa, zpět pojedu jen já. Jede se 20 minut a lístek stojí 4,20 GBP

Připlouváme do největšího městečka na Westray, obce Pierowall. Jeden z lodníků mi nabízí odvoz do centra, což vítám, protože se zrovna rozpršelo a je to asi kilometr. Cestou mi vypráví, že 4x denně jezdí s trajektem na Papa Westray a v mezičase pracuje jako rozvoz pošty a dobrovolný hasič. V Pierowallu si v jedné ze dvou místních sámošek kupuju nějaký proviant a přes celou vesnici jdu do svého penzionu. Tady už je slovo "vesnice" na místě, Pierowall má všechno, co má mít. Obchody, školu, poštu, policii, banku, telefonní budku a především 5x tolik obyvatel jako celý ostrov Papa Westray (to znamená necelých 500). A má taky restauraci, na kterou narážím cestou a tudíž rovnou vyřeším večeři formou Fish and chips (nutno podotknout, že fakt skvělých, čerstvá ryba se prostě pozná). 

Den na Westray

Následující den mám volný režim, celý ho strávím na ostrově Westray, který už je o poznání větší než jeho menší kolega Papa... Na délku má přes 16 kilometrů, na šířku necelých 5. Ráno se budím s úplně rozlámanou nohou, takže volím decentnější vycházky v okolí Pierowallu. Jdu zkrátka za nosem tam, kam se mi zrovna zachce a obejdu tak větší část severní poloviny ostrova. Během dne se asi padesátkrát vystřídá jemný deštík s jasnou oblohou, fouká silný vítr, ale to je spíš plus. Nevím proč, ale už od dětství mám větrné počasí rád. 

Pláže na ostrově Westray
Místní hřbitov
Největší obec Pirowall
Hrad Noltland
Typická krajina ostrova Westray

Na Westray dohromady vůbec nic není, ale přesto je to krásné místo. Farmy a statky rozházené po sytě zelených loukách, kopcovitá krajina, všudypřítomné krávy a ovce i velmi příjemní místní obyvatelé vytvářejí idylickou atmosféru a jediné, co mi tu chybí, jsou stromy. Jedinou vegetací je tu tráva občas zarámovaná nějakými křovisky nebo kytkami na zahradách, ale to je vše. 

Den na Westray uběhl opět překvapivě rychle a jako bonus k opět výborné večeři (tentokrát jehněčímu) jsem přímo před svým penzionem mohl pozorovat rozkošná zviřátka :D 

Kuk, lachtane!
Dvojka Kulíků mořských
Leháááro
Poslední pohled na Pierowall

Nejkratším letem světa z Westray na Papa Westray

Den D. Důvod, proč jsem tady. Letí mi to v 9:52, vstávám ale brzy, abych stihl na 4 km vzdálené letiště dojít pěšky. Budím se však s úpornou bolestí palce u nohy, takže plány ruším a ptám se pana domácího na možnost odvozu. Říká, že by mě odvezl sám, ale musí do práce, volá mi taxi. Po deváté přijíždí pán, kterého už ze včerejšího dne dobře znám. Ráno jsem u něj v obchodě kupoval svačinu a večer mě kasíroval v restauraci. Cestou na letiště se stavujeme ještě pro krev v místním zdravotním středisku, která putuje do laboratoře kirkwallské nemocnice. Jsem trochu nervozní, je půl desáté a jsme stále v Pierowallu. Pan taxikář/převozník krve/prodavač/číšník mě ale uklidňuje, že bez něj to letadlo stejně nemůže přistát, protože pracuje i jako letištní hasič. Cestou se ještě svěřuje, že má i autodílnu. Inu, život v podobných vystrkovech bude překvapivě pestrý.

Na letišti jsme 20 minut před odletem, z taxikáře se během mžiku stává hasič a já se jdu odbavit. Říkám milé paní, která zastává (kromě hasiče) všechny ostatní funkce, tj. check-in, řídící letového provozu, ramp agent i nakládka kufrů, že bych se chtěl odbavit. Natahuje ruku po mém batohu a se slovy "Tak... a jste odbaven" mizí v útrobách terminálu velikosti zahradní chatky. Opět žádné doklady, dokonce ani na jméno a cílovou destinaci se nikdo neptá. Říkáš, že máš letenku, ok, tak je to asi pravda. Tohle lítání je prostě super!

Westrayské letiště
Na letiště se tu chodí jako na autobus. Stačí 10 minut před odletem

Na letadlo čekám venku u nízkého plotu a ani nemusím moc ostřit zrak, abych na druhém břehu viděl terminál a větrný rukáv letiště Papa Westray. Nevím, kolikrát se vám během cest stalo, že byste z letiště odletu pouhým okem dohlédli na letiště příletu :D

Za 10 minut už se na šedivé obloze objevuje dvojice světel malého Britten-Normana, během minuty z něj vyskakuje pár pasažérů a za další tři minuty už sedím na jejich místě. Ten samý pilot, který mě vezl předevčírem, se jen pozdraví s novými pasažéry, v rychlosti sdělí bezpečnostní instrukce a se slovy "Nemrkejte nebo si nevšimnete, že už jsme doletěli do cíle" nahazuje motory.

V popředí větrný rukáv letiště Westray. V pozadí terminál a větrný rukáv letiště Papa Westray
Přílet z Kirkwallu
Můj starý známý

Jde se na start, je čas zapnout stopky! Fouká ze špatného směru, takže už teď je jasné, že let bude delší než by mohl být. Jen pár metrů nad zemí točíme ostrou zatáčkou o 180 stupňů, přehopsneme průliv mezi ostrovy a... přesně za 3 minuty a 9 sekund sedáme na dráhu letiště Papa Westray.  Dalo by se, že to byl let s nejhorším poměrem ceny a vzdálenosti. Za minutu letu jsem zaplatil skoro 164 Kč! Ale zároveň s čistým svědomím můžu říct, že to byl můj nejlepší letecký zážitek... U podobných letů prostě člověk to létání tak nějak cítí na vlastní kůži.

Jsem jediný, kdo na Papa Westray vystupuje, letadlo za 5 minut pokračuje do Kirkwallu, což jsem mohl taky, ale představa, že na Westray nastoupím a na Papay vystoupím, byla lákavější. Navíc za hodinu a čtvrt letí do Kirkwallu další let, zase přes North Ronaldsay jako předevčírem. 

Krátce se projdu kolem letiště a za hodinku přesně na čas přistává to samé letadlo s tím samým pilotem, které mě před chvíli vezlo z Westray. Takže skok na North Ronaldsay, vyložit, naložit a hurá do osmitisícového velkoměsta Kirkwallu.

Procházka kolem letiště
Brána na pastvu? Kdepak, tady je letiště!
Pohled z druhé strany. V popředí runway na Papa Westray, v pozadí patrná dráha letiště Westray
Loučení s Papa Westray
Pozor, fouká!
Pobřeží ostrova Sanday...

Po příletu nikam nespěchám, autobus do města jede až za 20 minut a příletová procedura zabere... no asi 40 sekund chůze od letadla na zastávku. Jdu si odskočit, když se z letištních reproduktorů česky ozve, aby se pan Kryštof Hájek dostavil k přepážce Loganairu. Chvíli přemýšlím, jestli mi šíbe nebo jsem to hlášení slyšel ve skutečnosti anglicky a jen mi ho hlava nějak zvláštně simultánně přeložila, ale poslušně se odeberu k přepážce. Asi mi v letadle něco vypadlo z kapsy.

Za okýnkem už se na mě usmívá sympatický zaměstnanec Loganairu a opět česky na mě spustí, že si myslel, že by se mi "tohle" mohlo líbit podávajíc mi bílou obálku. Stále nevím, jestli mi šíbe. Z obálky na mě vypadne moc pěkný certifikát o absolvování nejkratšího letu světa a záhy se i potvrdí, že mi nešíbe. U Loganairu už řadu let pracuje Čech, o kterém se zmiňovali i kolegové nadšenci, kteří letěli na Papa Westray minulý rok. Příjemně si pokecáme o letadlech a životě na Orknejích, zkrátka a dobře Loganair je velmi sympatická aerolinka s velmi sympatickými zaměstnanci! 

Certifikát
Certifikát

Kirkwall a cesta na "pevninu"

Do Kirkwallu přijíždím chvilku po poledni. Je vidět, že tohle už jiná liga. Prostě město se vším všudy, i Lidl a Tesco tady mají. Po obědě rovnou tak skáču na autobus a jedu se podívat do půlhodinky vzdálené vesničky St. Margaret's Hope, kde je opravdu moc pěkně.

 

Kirkwall
Kirkwall
Přístav v Kirkwallu
St. Margret's Hope
Jeden z trajektů ze Skotska

... původně jsem se chtěl pěšky vydat aspoň kus po pobřeží zpět, ale noha mě stále bolí, takže zpět do Kirkwallu jedu opět autobusem. Podvečer trávím v centru a na malé promenádě poblíž přístavu a přemítám o životě. Při svých cestách se vždy ke konci těším domů, ale tentokrát se mi nějak nechce. Orkneje mě za ty tři dny docela uchvátily a i když se nerad vracím na stejná místa, tady asi udělám výjimku. A moc rád. 

Na druhý den dokonce se zvukem budíku ve 4:30 výjimečně nenadávám jako špaček, asi to tady na mě má opravdu nějaký dobrý vliv. V klidu vstanu a s dobrou náladou, kterou na jiných místech mívám až tak od 8:00, jdu ještě potemnělými a liduprázdnými uličkami na první ranní autobus linky X1. Ten hezky navazuje na první ranní trajekt z městečka Stromness na "pevninu" do Skotska. Jasně, já vím, že Velká Británie je ostrov, ale v kontextu cesty z Orknejí zkrátka všichni používají označení "na pevninu". 

Je krásné větrné ráno a vyplouváme akorát s vycházejícím sluníčkem. Takovou nádheru nejde pozorovat z interiéru a tak dobrou hodinu než se vymotáme ze souostroví stojím na horní palubě. Sice je ze mě za chvíli rampouch, ale stejně je to paráda. Další hodinu cesty strávím v restauraci na snídani, která jde přikoupit k lístku za krásné 4 libry. 

Ráno v přístavu Stromness
Vyplouváme!
Idylka na palubě
Kolem ostrova Hoy
Restaurace na palubě

Z přístavu Scrabster na každý trajekt navazuje místní autobus do Thurso, které je označováno jako nejsevernější město "pevninské" Británie (samotný nejsevernější bod leží asi 10 km od Thurso). Mám tu pár hodin čas, které strávím na pláži a na obědě. Obecně mě překvapilo, že na Orknejích i tady na severu Skotska není tak draho. Plnohodnotné jídlo v normální restauraci běžně seženete kolem 8 GBP, což není taková hrůza. 

 

Městečko Thurso...
... a promenáda u pláže

Čeká mě už jen odpoledne přesunů, ale protože kromě letadel jsem i železničním nadšencem, těším se na něj. Celou cestu z Thurso s přestupy v Inverness a Perthu až do Dundee pojedu totiž vlakem. A protože tahle trasa patří k těm nejhezčím v Evropě a vlak je pohodlný, rozhodně se člověk ani chvilku nebude nudit. Je zajímavé sledovat, jak se krajina z holých vřesových plání na severu pomalu vlní a zvedá do holých kopců, které se postupně mění v zelené kopce, abychom z nich sjeli do hustě zalesněných údolí plných vesniček a z Inverness na jih zase vystoupali do liduprázdných hor posetých pastvinami. Skotsko je prostě nádherné, škoda dalších slov...

 

Můj kočár do Inverness
Typický výhled z vlaku na severu Skotska
Krajina severního Skotska

Z Dundee přes Stansted do Brna

Mohl jsem jako slušný člověk vzít Ryanair nebo easyJet z Edinburghu rovnou do Prahy, ale to by pánovi bylo málo. I čtvrté největší skotské město Dundee má své vlastní malé letiště, ze kterého létá jedna jediná linka společnosti Loganair na londýnský Stansted. Když už budu poblíž, nejde tuhle příležitost jen tak ležet ladem. 

První let na Stansted letí v 6:55. Sice jsem před chvilkou tvrdil, že brzké ranní vstávání ve Skotsku mi nevadí, ale nic se nemá přehánět. Pro přespání tedy beru Best Western, který je jen 5 minut chůze od letiště a navíc nabídl velmi slušnou cenu těsně pod tisícovku. 

Už v terminálu je patrné, že složení cestujících bude diametrálně odlišné od předchozích letů. Zatímco po Orknejích byly lety plné učitelů, doktorů, dětí dojíždějících (vlastně dolétávajících) do škol, farmářů a přírodovědců, na letu z Dundee do Londýna budu jediný člověk, který na sobě nemá oblek. Až se v čekárně před odletem cítím v turistických botách a červené bundě trochu nepatřičně a podobné pocity zjevně sdílejí i ostatní pasažéři. Letíme opět se Saabem 340, což vždycky potěší. Cokoliv jiného než obligátní 737, 320, ATRka nebo Dášeny je velkým plusem.

Kapesní letiště v Dundee
Saab se probouzí do dalšího pracovního dne
Malý skotský koutek v low-costové svatyni

Na Stanstedu mám asi 4 hodiny, které využívám částečně k práci a částečně k obědu. Na tomhle letišti už jsem byl víc než desetkrát, ale stejně si na něj nikdy nezvyknu. Veřejná část je naprosto v pohodě, sámošky, nějaký fast-food, všechno přehledné a až po security, která odsýpá velmi rychle, proti Stanstedu nic nemám. Tranzit už je ale bída. Tenhle britský systém, kdy na jedno místo narvou tisíc sedaček a člověk tu musí čekat, až se těsně před odletem zobrazí číslo gatu, fakt nechápu. Pak následuje obvyklé pochodové cvičení až úúúúplně na konec terminálu k odletové bráně, kde se zarazím a sám sobě ťukám na čelo.

Letím do Brna, abych z něj jel rovnou vlakem domů do Prahy. Hned u vedlejšího gatu se v identický čas boarduje letadlo přímo do Prahy. Doteď mi není úplně jasné, proč jsem letěl takhle hloupě. Sbírání letišť v tom nebude, jelikož Brno jsem už využil mnohokrát. Možná byl let do Prahy vyprodaný a mě se ve vyhledávačích nezobrazil, nevím. Každopádně jsem tuhle myšlenku adoptoval za pravdivou. Do hlavy se mi hned vkrádá škaredá myšlenka, že všichni chtějí do Prahy a ti, co letí do Brna, ve skutečnosti chtějí taky do Prahy, jen už nesehnali místa v přímém spoji. Proti Brnu ale samozřejmě nic nemám :) 

... nic, až na místní hlavní nádraží, ze kterého se snažím co nejrychleji uniknout na Dolní nádraží. Aha, tak z louže pod okap :D Po příjezdu na pražský hlavák pak rychle mizím do metra, jen abych nemusel jít přes Sherwood. Asi si s Brnem nakonec nemáme vzájemně co závidět :D

Letošní rok jsem si splnil několik dlouho vyhlížených leteckých "nej". Ať už únorový let Convairem na Novém Zélandě, nejdelší let světa ze Singapuru do New Yorku nebo naopak nejkratší let světa z Westray na Papa Westray. Bez bázně a hany ale můžu říct, že právě výlet na Orkneje byl zatím největším letošním highlightem. Létání s velkými letadly z velkých letišť má taky něco do sebe, ale tohle "malé" letectví je zkrátka něco, co bude vždy mojí největší srdcovkou. 

Kolik to celé stálo?

Letenky

  • Praha – Kodaň (Ryanair): 259 Kč
  • Kodaň – Sønderborg (Alsie Express): 39 EUR
  • Esbjerg – Aberdeen přes Billund a Stavnager (Danish Air Transport): 65 EUR
  • Aberdeen – Kirkwall (Loganair): 69 GBP
  • Kirkwall – Papa Westray zpáteční (Loganair přes North Ronaldsay): 19 GBP
  • Westray – Papa Westray (Loganair): 17 GBP
  • Dundee – Stansted (Loganair): 49 GBP
  • Stansted – Brno (Ryanair): 389 Kč

Jízdenky

  • Vlak Sønderborg – Esbjerg: 60 DKK
  • Trajekt Papa Westray – Westray: 4,30 GBP
  • Celodenní jízdenka Kirkwall: 9,30 GBP
  • Trajekt Orkneje – Skotsko (Northlink Ferries): 25 GBP i se snídaní
  • Vlak Thurso – Inverness – Perth – Inverness: 25 GBP
  • Vlak Brno – Praha: 175 Kč
  • MHD v Aberdeenu: 7 GBP
  • MHD v Esbjergu: 24 DKK
  • MHD v Thurso: 1,30 GBP
Celková mapa letů...
... a detail přeletů po Orknejích

Zážitky pro tebe sepsal Kryštof Hájek

18. 09. 2019, poslední aktualizace 2019-09-18T22:55:12+02:00

Kryštof Hájek žije v České republice a procestoval 62 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 3 roky, napsal pro tebe 12 cestopisů a pomohl sepsat 45 průvodců .

4 komentáře

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

mikir

Super ,asi bych takovymi malymi letadly moc nemusel. ale hezky psane a hlavne urcite zajimave , jen s tim pocasim bych se asi moc nekamaradil -) a cekal jsem , ze to bude utok na penezenku a zatim to nevypada nijak zvlast dramaticky ,mozna tim, ze jsem to nesecetl -) Diky

Odpovědět
před 23 dny
zelig

Kryštofe super! Chválím netradiční destinaci, nechvástavý cestopis a příjemné čtení. Díky👍🏻

Odpovědět
před 26 dny
Avatar uživatele Karel
Karel

Ten taxík tam v tom závěrečném soupisu nemáš naceněnej :D

Odpovědět
před 26 dny
Jakub Langer
  • Právě online
  • Přidal se před 3 lety
  • Napsal 132 komentářů
  • Poslat zprávu

Diky za hezke vypraveni o dosud nenavstivenych oblastech. Orkneje, Hebridy i Faerske ostrovy vypadaji dost zajimave.

Odpovědět
před 27 dny
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy, které napsal Kryštof Hájek

❤️ Oblíbené
Čtení na 12 minut
Víkend v Alpách aneb Nejstrmější přistání v Evropě
Kryštof Hájek 2019-08-28T15:18:43+02:00 3 komentáře
Evropa 2019

Jak jsem se proletěl netradiční linkou Augsburg – Aosta a strávil pár dní pod Mont Blancem i v Basileji.

❤️ Oblíbené
Čtení na 14 minut
Jak jsem chytal Jaka
Kryštof Hájek 2019-07-23T21:24:29+02:00 11 komentářů
Ukrajina 2019

...aneb co letecký nadšenec neudělá pro to, aby se proletěl 45 let starým Jakovlevem Jak-40

❤️ Oblíbené
Čtení na 18 minut
V business class nejdelší linkou světa (poslední díl)
Kryštof Hájek 2019-05-30T01:15:29+02:00 11 komentářů
Napříč světem 2019

Jak jsem se proletěl 18 hodin ze Singapuru do New Yorku letem Singapore Airlines SQ22 v business třídě...

❤️ Oblíbené
Čtení na 23 minut
Putování po indických městech aneb od Kalkaty po Jaipur (5. díl)
Kryštof Hájek 2019-05-15T00:56:37+02:00 34 komentářů
Indie 2019

O tom, jak jsem se náhodou ocitl v Indii. Poprvé a nejspíš taky naposledy.

Další cestopisy