ALBÁNIE AUTEM 2022
Cestopis z roku 2022 napsal MIRA _8
ALBÁNIE 2022- ITINERÁŘ
Plánovaná trasa 3560 Km Olomouc – Bratislava(SK)- Szekesfehervár(HUN)-Osijek(CRO)-Sarajevo(BiH) -Mostar-Trebinje-Cavtat(CRO)- Budva(Montenegro)-Bar-Shkoder(Albánie)-Berat-Himare-Sarande-Gjirokaster-Permet-Leskovik-Korce-Pogradec- Lin- Tirana-Kruje- Koplik- Thét-Koplik-Podgorica(Montenegro)-Sveti Stefan- Cetinje-Njeguši-Kotor-Sarajevo(BiH)-Osijek(CRO)- Szekesfehevár(HUN)-Bratislava(SK)-Olomouc
PÁTEK 27.5.2022 v 17:00 ODJEZD OLOMOUC- MOSTAR 920 km,15 hod. jízdy s přestávkami
SOBOTA – NEDĚLE 8:00 PŘÍJEZD MOSTAR (BiH)
28.-29. 5. 13:00 ODJEZD MOSTAR-CAVTAT(CRO)140 km, 4hod. jízdy s přestávku
17:00 PŘÍJEZD
ubytování 2 noci Apartmens Antonio
PONDĚLÍ 9:00 ODJEZD CAVTAT- 350 km, 8 hod. jízdy
30.5. 18:00 PŘÍJEZD BERAT
ubytování1 NOC ( Hotel Guva Mangalem)
ÚTERÝ-STŘEDA 12:00 ODJEZD BERAT- HIMARE -150 km, 3,5 hod jízdy
28.-29. 5. 15:00 PŘÍJEZD ALBÁNSKÁ RIVIÉRA
ubytování 2 NOCI ( Fane s apartments)
ČTVRTEK-PÁTEK 13:00 ODJEZD HIMARE- PERMET, 170 km, 4 hod. jízdy
2.6.-3.6. Příjezd 17:00
ubytování 2 NOCI ( Adriatic Guesthouse)
SOBOTA 4.6. 9:00 ODJEZD PERMET- POGRADEC (OHRIDSKÉ JEZERO) 190 km, 5 hod. jízdy k původní rybářské vesničce LIN
14:00POGRADEC, LIN
ubytování 1 NOC (Guest House Lin)
NEDĚLE-PONDĚLÍ 11:00 ODJEZD OHRIDSKÉ JEZERO- ALBÁNSKÉ ALPY THÉT
5.-6.6. 290 Km, 6 hod. jízdy
Přejezd přes TIRANU, KRUJE
ubytování 2 NOCI (Molla Guest house)
ÚTERÝ 7.6.2022 10:00 ODJEZD THÉT- ČERNÁ HORA (SVETI STEFAN) 160km, 5 hod. jízdy
14:00 PŘÍJEZD SVETI STEFAN ČERNÁ HORA
ubytování 1 NOC (Lovely Apartmens Sveti Stefan)
STŘEDA 8.6.2022 ODJEZD domů v 11:00
přes BOKU KOTORSKOU(KOTOR)-SARAJEVO-OSIJEK- MAĎARSKO-BRATISLAVU
ČTVRTEK 9.6.2022 PŘÍJEZD v 8:00 OLOMOUC cca.1200 km 14 hod. jízdy
Albánie slovem
Dva roky jsme měli naplánovánu Gruzii, hory, moře, víno…, žel bohu Covidová situace a napadení Ukrajiny Ruskem 24. února 2022 nám plány zcela zhatili, proto se nás 8 (čtyři manželské páry) Mira, Maruška, Honza, Maruška, Soňa, Viktor, Peťa a Erika rozhodlo pro novou destinaci-Albánii, cestování autem a ubytování přes Booking.
V pátek v 17:00 27.5.2022 jsme vyrazili z Olomouce zapůjčeným vozem VW Caravella, dlouhá verze pro 9 osob.
Nálada v týmu byla výborná, cesta od Brna velmi dobrá, cestou jsme se střídali 3 řidiči, večer a noc uběhla rychle.
Zvolili jsme ranní zastávku v Mostaru, ikonickém městě Bosny a Hercegoviny. Dominanta města, most přes řeku Neretvu, ranní káva v džezvě v kavárně s výhledem na tyrkysovou řeku, skoky místních kluků za vylákaná Eura od turistů z 24 m a posléze koupání ve velmi studené řece bylo po 15 hodinové jízdě určitě osvěžením na těle i duchu.
Cavtat-Dubrovník
V poledne jsme vyrazili směr Dubrovník, resp. letovisko Cavtat. Zvolili nebo spíše „zajeli“ jsme si vnitrozemím, kde stojí za zmínku nákup u cesty vynikající 0,7 l fíkové marmelády za 8 EUR poblíž Ljubinje (BiH).
Cavtat je velice pěkné menší chorvatské letovisko s pěknou promenádou, koupáním a pěkným malým přístavem. Strávili jsme zde 2 noci, s tím že jeden den jsme si vyjeli lodí do Dubrovníku. V plánu bylo ještě navštívit cca. 15 km jižně od Cavtatu i pláž Popoviči beach, kde jsme velmi dávno někteří z nás byli a moc se nám tam líbilo- vřele doporučujeme. Ovšem čekala nás delší cesta do Albánie, UNESCO městečka Berat (v překladu Bělehrad), proto jsme tuto téměř robinsonádu vynechali.
Cavtat
Berat z hotelu
Berat-UNESCO
Mostar
Do Beratu jsme přijeli navečer, cestou jsme u jedné benzínové pumpy nedaleko Skhodaru vyměnili EURa za Albánskou měnu LEKi, kurz 1 EUR=120 LEK , a to bez „papírů“( později při dalších výměnách v oficiálních směnárnách v dalších městech byl kurz 1:119), takže Eura v Albánii stačí, můžete s nimi platit skoro všude, na benzínkách, restauracích v ubytování apod., mimochodem cena nafty je cca. 50 Kč / 1 l.
Ubytování v rodinném Hotelu GUVA Mangalem bylo skvělé místo s výhledem na unikátní stavby 2500 let starého města. Skvělý majitelé, pohostinnost a poloha hotýlku s nádherným výhledem z terasy na starobylé stavby, procházky ve starobylých kamenných uličkách…úžasný zážitek. Ráno jsme se vydali na starobylí hrad, který je dominantou města, uvnitř hradeb opět nádherné kamenné uličky, všudypřítomné květiny, výhledy do údolí a na zasněžené vrcholky nedalekých hor (2400 mn.m.). Atmosféru doplňují malé restaurace a lehké albánské víno…
Po albánském obědě v hotýlku jsme se rozloučili s majiteli a j vyrazili jsme směr Albánská riviéra, městečku Himare.
Pozn. s tím, že se nám z každé destinace nechtělo, protože se nám v Albánii líbilo všude, jsme odjížděli a vlastně poté i přijížděli vždy pozdě, protože ubytování bylo vždy předem zamluveno i zaplaceno…
Cesta do Himare, resp. první dvě třetiny byli snad nejrychlejší z celého cestování po této zemi, protože okolo Tirany jsou části dálnice, resp. rychlostní komunikace s maximální dovolenou rychlostí 110 km/hod, jinak v obci je 50 -tka.
Poslední část přes vrcholky hor, serpentiny, vysoká převýšení, poté sjezd k moři, cesty nejsou nejširší, ale aspoň buď nové nebo zánovní. Je nutné počítat s nájezdem v těchto místech okolo 35-40 km/ hod.
Himare
Ubytování cca.100 m od městské malé a hezké pláže, cena 150 Kč/ noc / osobu !!! Pěkná promenáda, skvělá Albánská kuchyně- čerstvé mořské plody, zelenina, tzaziky, víno, káva, burek(zapečené listové těsto s balkánským sýrem nebo mletým masem, případně kozím sýrem, brokolicí apod., ovšem první dvě varianty jsou nejlepší) Ceny ovoce o něco málo menší než u nás, ovšem začala teprve sezóna), cena presa, v kavárně 60 LEK, capucino 120 LEK, moučník 200 LEK ( 1 EUR= 120 LEK)
Restaurace u Řeka Antonia 50 m od naší ubikace, resp. samotný „Toníček“ nás ihned po příjezdu lákal na čerstvé ryby , resp. večeři, kterou pro nás připraví, což se nám také po večerní procházce po promenádě splnilo.
Himare z balkónu by nihht
Pláž poblíž Himare
Himare jeskyně
Připravil pro nás menu o 4 chodech jako průřez Albánskou kuchyní, v níž dominovali čerstvé kalamáry a krevety, chobotničky byli kupované z obchodu (to se už pozná), čerstvá zelenina, ovoce, fíková marmeláda, pečivo, tzaziky, burek, sýry k tomu pár piv a pár litrů vína, útrata za 8 hostů 140 EUR. ?!Na závěr jeho Raki- pálenka na účet podniku.
Na ráno jsme si domluvili motorový člun s kormidelníkem, který nás provezl nejhezčími plážemi v okolí, 4 zastávky s koupáním na plážích ke kterým se dostanete pouze po moři, ostatně tato část Albánie, kterou omývá Jónské moře s křišťálově průzračnou vodou, byla balzámem na tělo i duši. Dvě noci v Himaře, ranní koupání a tradá do vnitrozemí, opět se nám nechtělo, proč asi?
Permet
Cestou jsme se zastavili pouze na foto u doku, ponorkové základně Albánského námořnictva. K objektu Porto Palermo, i když zřejmě opuštěném se ale nedalo dostat, je to zřejmě pořád pod kontrolou armády (od 1.4.2009 je Albánie právoplatným členem NATO)
Ponorkový dok vpravo dole
Pláž u vesnice Qepara
Most Ura e Kadiut
Termální jezírko
Termální jezero s výhledem na hory
Kaňonig v praxi
Krátká zastávka na koupání a oběd v téměř opuštěné Albánské destinaci s pláží, mestečko Qeparo, jako rozloučení s albánským mořem, k tomu grilovaná pražma za 7 EUR, Řecký salát, slunce , čistá voda , víno a dobrá nálada.
Cestujeme dál do vnitrozemí, do Permetu- město poblíž kaňovů a termálů, spojené též s raftingem na řece Vjose, jen okrajově míjíme větší město Sarande, další perlu Albánské riviéry.
Příjezd do Permetu večer, ubytování, a hurá na večeři. I když do doporučené restaurace, musím říct že přívětivost číšníka již nebyla tak srdečná jako v předešlých, ryze domácích stravovacích podnicích, prostě „normálka“ jako u nás. Jídlo ovšem nebylo špatné, ostatně Albánská kuchyně tvořená především mořskými produkty, sladkovodními rybami v blízkosti dvou velkých jezer, masovými specialitami ze skopového nebo jehněčího masa v různorodých kulinářských úpravách , skvělými ovčími sýry, zeleninou, i dalšími specialitami ovlivněnými řeckou resp. balkánskou kuchyní.
Typické albánské jídlo je Tave Kosi, jehněčí nebo skopové maso zapečené s rýží a omáčkou s jogurtu. Zajímavá kombinace.
Ráno po snídaní jsme vyrazili autem cca. 12 km ke kaňonu, který vytvořila řeka Vjosa, s tím že v této destinaci Banjat e Benje jsou přírodní termální jezírka a starý most Ura e Kadiut ( Soudcův most) vybudovaný v roce 1760 za Osmanské vlády Ali Paši Tepelenského ( Osmanská říše- Turci zde vládli od 15. stol. do roku 1912).
Hned vedle něj dvě jezírka z teplou vodou cca. 26-28 °C, která jsme nemohli nechat nedotknutá, přirozenou nadhodnotou byl výhled na zasněžené vrcholky 2000 m vysokých hor. Cestou dlouhou cca. 2 km korytem řeky Vjosy jsme se kochali nádhernou scenérií kaňonů, tyrkysové vody řeky a dalších jezírek s teplou vodou, z nichž některá se sirnatým zápachem. Tu a tam jsme byli po pás ve vodě a od cíle, který jsme si stanovili-vodopády po pravé straně kaňonu proti směru toku, nás mohlo dělit cca150 m, bohužel voda již byla po krk, a bláto na dně řeky, které nás stahovalo pod vodu, byly tou příčinou, že jsme tam nedošli. Nevadí zážitek to bylo pravdu velmi silný.
Navečer jsme se vydali opět do Permetu za gastro zážitky a noční procházkou městem. Tentokrát jsme dali na náš instinkt a zvolili spíše rodinné bistro, 50 m od našeho včerejšího restauračního pobytu. Zpočátku nedůvěřivost našich holek k tomuto podniku, lépe řečeno malé kuchyní a staršímu pánovy s Parkinsnovou nemocí, přerostl právě díky tomuto staršímu pánovi- kuchaři , jež tento podnik vlastnil, ve vyslovenou symbiózu. Opět nabídka Albánské kuchyně (pečená ovečka, šiškebab apod.) byla spojená se vším, hlavně kuchařským umem a přátelskou atmosférou. Připočteme li k tomu dobré víno a velmi dobré ceny( u nás by to bylo tak 2 x dražší), muselo z toho vyplynout jen to, že jsme zašli do auta a dali mistrovi kuchyně naši poctivou slivovici. Byl dojat, my též. Druhá noc v ubikaci a ráno po snídaní vyrážíme na delší cestu k Ohridskému jezeru rybářské vesničce Lin, 300 km cesty. Z počátku cesta SH 75 velmi hezká a hlavně úplně nová cesta (ještě před námi lajnovali dělící čáru), proto jsme díky této nové cestě rozhodli mírně odbočit na SH 80, čímž jsme se dostali až k hraničnímu přechodu s Řeckem, objeli jsme masiv 1200 m n m. a napojili jsme se opět na SH 75. Proč o tom tak důkladně píšu?, tahle cesta od Řeckých hranic, resp. pokračování SH 78 ( přechod Gline) přes Leskovik, Erseke až skoro po Korče, byla naplněnou hrozbou kterou jsme se obávali neznaje pravou situaci silnic v Albánii.
Ano jediná cesta která stála za prd, serpentiny, převýšení, k tomu úzká, že dvě auta se nevyhnou, to jsme očekávali, i zažili, ale všude jinde byl povrch aspoň normální, bez výtluků, velkých děr a chybějícího asfaltu – přežili jsme, ostatně nic jiného nám nezbývalo, pokud jsme chtěli k Ohridskému jezeru, které je zároveň i hranicí se Severní Makedonií, jiná cesta prostě nevedla.
Cestou hornatým vnitrozemím jsme potkávali stáda oveček, oslíky, koně, krávy, a to nejen na loukách a pastvinách, ale i na cestě.
Za zmínku stojí to že poblíž vesnice Barmash jsme se zastavili u pomníku partyzánům z doby 2. světové války, kdy Albánští partyzáni bojovali na celém území Albánie s Italskými fašisty, památníky na tyto události jsou všude po celé Albánii.
S tím souvisí i světový unikát v podobě bunkrů povětšinou menších pro dva kulometčíky, které nechal vystavět diktátor Hodža, který vládl Albánii od roku 1945-1985. Bylo a je jich na 700 000 ! , 6 na každý 1 km2 , což mimochodem stavbou odčerpalo značné finanční prostředky izolované Albánie, a s tím souvisela tedy i dřívější chudoba.
Když jsme se ptali na základní mzdu obyčejného člověka, 15 EUR / den, tedy v nejlepším případě do 10 000 Kč!!!!Všechno souvisí se vším (diktátorství, izolovanost Albánie od západního, ale i východního světa, protože Hodža nepekl ani se SSSR a ani vztahy s Jugoslávií, jakož to jediným sousedem kromě Řecka, nebyly též nejlepší). Chudoba po celou dobu diktatury vyvrcholila v 90 letech minulého století po pádu komunismu, kdy Albánie byla považována za nejchudší zemi v Evropě. To vše ale nyní mění v souvislosti s velkým nynějším boomem.
Samostatnost co se týče zemědělství, spousty ovoce, zeleniny, vinné révy, tolik olivových hájů ( jaktože máme v obchodech jen španělské a řecké olivy ?), nebo jejich výborný olivový olej, vše prakticky v bio kvalitě, protože velké agro komplexi spojené s umělými hnojivy tady nenaleznete, k tomu začínající rozmach turismusu…to vše posouvá Albánii vpřed a údajně co se týče vyspělosti šlape na záda ne-li je už předstihla, i Rumunsku a Bulharsku.
Zapomeňme na mafii, ta je skrytě všude, Albánie dnes je a snad i ještě dlouho bude v jejich rukou, nikoliv v rukou nad národnostních spolků a organizací…i když finanční skupiny celého světa se již snaží skupovat pozemky ve velkém a začínají zde stavět velké resorty, což by znamenalo, že bude jen otázka času, kdy se s Albánie stane pro turisty předraženým Chorvatskem. Škoda, každá mince má svůj rub a líc.
Projíždíme městem Korče, za zajímavost v celé Albánii stojí to, že místní dva pivovary ovládají trh s tímto lahodným mokem, zkusili jsme jak pivo Tiranu, tak Korče, obé velmi dobré, i když české pivo je české pivo. Cena v restauracích cca. 200 LEK za půllitr, litr vína 800 LEK.
Dojíždíme k pozdnějšímu obědu do Pogradce- největšímu Albánskému městu na pobřeží Ohridského jezera, které mimochodem vypadá svou rozlohou jako moře, voda čistá, městská pláž a u nepřeberného množství restaurací si vybíráme , Grill and Fish na hlavní promenádě. Skvělá volba, saláty, předkrmy a hlavní chod -Ohridský pstruh (u nás známí jako lososovitý pstruh), pečený na dřevěném uhlí přímo na terase s výhledem na promenádu a jezero.
Cca. 15 km od Pogradce dojíždíme do naší cílové jednonoční destinace, bývalé rybářské vesnice Lin, opět s malým zpožděním.
Nádherné ubytování a stromová udržovaná zahrada s lehátky a posezením a molem přímo u břehu sladkovodního jezera, voda průzračná s množstvím malých a větších rybek. Koupání ve studenější vodě oproti moři spíše osvěžilo v parném podvečeru.
Skvělá volba, proč tady nezůstaneme ještě jeden den?, to se nám honilo hlavou celý večer, který jsme strávili i u něco dražšího domácího vína ve společnosti staršího páru s Holandska. Ráno jsme se šli projít na kopec nad vesnici, zbytky byzantského kostela, pasoucí se osel a malý „řopík“ – bunkr, výhled na Severní Makedonii a průzračná voda jsou pohledy, které se nám z mysli jen tak nevytratí.
Pasáček ovcí a jeho svěřenkyně
Cesta vnitrozemím
Ohridští pstruzi
Lin se shora
Ubytování v Linu zahrada, terasa
Jeden z mnoha bunkrů
Odjezd a další dlouhá cesta z východu na západ a posléze na sever do Albánských Alp.
Volíme nejkratší cestu s využitím krátkých úseků okolo Tirany, hlavního města Albánie s cca. 800 tis. obyvateli, samotná Albánie má okolo 3 mil. obyvatel. Tiranu jen projíždíme, a cestou se zastavujeme neplánovaně ve městě Kruje ( albánsky Jaro), kde je dominantou hrad a Bazar Mosque, ve kterém Je množství krámků, antikvariátů, starožitnictví a restaurací.
Druhá normální zkušenost s gastronomií, albánská restaurace, kterou vede a vlastní 20 let zde žijící machrující Němec, to se nesmí počítat do dobrosrdečnosti Albánců, to neplatí.
Pojíme a vyrážíme do Théth, poslední vesnice pod albánskými Alpami ze západní strany, vede jsem slepá 60 km cesta SH 21, úzká plná serpentin, ale povrch výborný, po ní musíme jet posléze i nazpět. Druhá možnost- západní část 2 nejvyšší hory Maja e Jezerec (2694 mn.m.) je Valbone, obě vesnice Théty i Valbone spojuje cca. 6 hodinová svižná turistická cesta. Cestou do Théth musíme přes průsmyk Thore pass, 1685 m n.m., a protože i v zimě je cesta někdy průjezdná a přitom úzká, cestou Vás nesmí zarazit srolovaná svodidla od sněžné frézy.
Bazar v Kruje
Hrad v Kruje
Albánské Alpy I
Albánské Alpy II
Výhled z ubikace I
Výhled z ubikace II
Příjezd navečer a říká se že to nejlepší z Albánie nakonec. Ubytování v horské čisté a pěkné chalupě. Přivítala nás velmi mile majitelka paní (52 let ) hovořící anglicko- albánsky jejíž jméno jsme si nemohli zapamatovat, zato koho jsme si zapamatovali byli její rodiče paní Lulu (81)a jejího chotě(85), kteří uměli jen albánsky, ale když se cizí lidé chtějí domluvit, domluví se vždycky. Domácí rakije, albánská večeře o čtyřech chodech( jehněčí, zelenina, zákusek, polévka…), k tomu výhled na zasněženou Maju e Jezerec, a výhledy na údolí to byla nepopsatelná nádhera.
Měli jsme v plánu zdolat tuto horu příští den, ale cca. 15 hod tam i zpět turisticky odradilo nejen ženskou část výpravy, chtělo to prostě den dva dny navíc.., proto jsme zvolili půldenní procházku podél řeky do zapadlé horské vesnice Nderlysaj, cestou jsme viděli nádherný vysoký vodopád, cílem mělo bát modré oko- jezírko, která jsme bohužel nedosáhli, poněvadž začalo pršet.
Nevadí, přišli jsme na chalupu, byla přichystána ve spolupráci s vnučkou(Kristína) paní Luly, vynikající večeře, ryby a pečené kuře na rýži, pikantní bálkánský sýr jako teplý překrm a další a další pochutiny, domácí Raki, naše slivovica, víno, makedonské pivo(už jsme neměli ani české zásoby ani Albánské pivo), prostě gastronomický zážitek. Nemluvně o tom, že ráno kdy stará paní Lula šla s travnicí nakrmit krávu a telátko, jsme poté snídali čerstvé mléko a čerstvě ztlučené máslo, spolu se sýry, marmeládou, hořkým horským medem, domácím pečivem, palačinkami a něco na způsob malých langošů…., Všichni(hlavně chlapi) jsme spolu ochutnávali jejich i naši pálenku, při níž nám stará paní řekla, že i ona byla na Maje e Jezerec. V zimě už ale pobyt v horách nedává , 2 m sněhu a částečná nepřítomnost dopravy, kdy cesty a hory zapadnou sněhem ji po právu opravňují ke 4 měsíčnímu pobytu ve městě Skhodar. Chalupa ovšem díky její dceři a vnučce i zimě premává.
Při odjezdu nikdo z nás nezapomeneme na to jak stará paní Lula měla slzy v očích, ostatně my skoro také. Dojemné, milé, krásné, proto jsem na booking k tomuto pobytu napsal, „tady je svět ještě v pořádku, tady se máme co učit!!“
Vracíme se stejnou cestou zpět s pocitem, že bychom se měli sem ještě vrátit, projíždíme městečkem Koplik, které je známo i u nás rodinným vinařstvím a poté přes hranice do Černé hory, destinace Svetý Stefan.
Příjezd byl opět nad očekávání, ještě nikdy jsme nebyly v apartmánu tak blízko čistého moře, pár metrů od něj a ještě s výhledem na světoznámí poloostrov na Svatém Stefanu, který byl od nás vzdušnou čarou 300m. Skvrnou bylo jen to, že tento historicky rybářský poloostrůvek je rezort světového významu s kasinem, hotely apod., pro celebrity typu Silvestra Stalloneho, pro našince nedostupný, prostě Vás tam nepustí.
Chtěli jsme zůstat ještě jeden den u nádherného moře s nádherným výhledem, šlo by to, sezóna teprve začala, bylo volno, ale bouře a tornáda které jsme v den rozhodnutí viděli a zažili, včetně teplotního pádu nás utvrdili, že se budeme držet plánu a pojedeme domů. V 11:00 jsme vyjeli a cestu jsme si malinko cíleně „zkomplikovali“ cestou vnitrozemím, objížďkou Boky Kotorské v Černé hoře.
Sveti Stefan
Boka Kotorska
Odměnou nám byly neskutečné výhledy na tento záliv a cesta velmi úzkou, serpentinami protkanou silnicí s označením R1 do města Kotor. Cestou jsme se zastavili ve vesnici Njeguši, na oběd, abychom ochutnal i gastronomii v Montenegro. Hospůdka nás mile překvapila (lamb-jehněčí) bylo skvělé, zelenina saláty, šiškebab jakbysmet, ale to už se opakuji.
Co bylo ale zajímavé, tato vesnice je zřejmě jedním z velkovýrobců pršutu- za studena uzené šunky, tak jsme si hned koupili pár vzorků jako vzpomínku na letošní dovolenou.
Cestou zpět jsme se jaksi namotali cestou na Sarajevo ( v cca. v 22:00) a pak po stejné cestě přes Chorvatsko, Maďarsko domů, příjezd v 8:00 ráno.
Co k Albánii, jakož to hlavnímu cíli výpravy na závěr.
Nádherná země plná příjemných lidí, nádherného moře, vysokých hor, nádherných kaňonů, téměř nedotčené přírody, skvělé a zdravé gastronomii, plná starých ojetých mercedesů( ale v menšině i nových, luxusních), ve které jsou Albánci na svou zemi pyšni. Pří prvním kontaktu se Vás zeptají jak se Vám v Albánii líbí ?a není to jen klišé, jen tak ze zdvořilosti, chtějí znát odpověď a jsou za ni rádi. A když jim řeknete zhruba to co Vám zde sděluji, jsou velmi potěšeni. Jsou skromní, šťastní a pyšní na svou zemi, zemi s velkým potencionálem, který může být na druhé straně i kontraproduktivní. Přejme jim, ať co nejdéle zůstanou takoví, jací jsou, takový jaké jsme je poznali, to je to co nás asi uchvátilo nejvíc a když k tomu přičtete přírodní a historické krásy, zbývá se tam jen co nejrychleji vrátit, protože zdaleka na celou Albánii 8 nocí nestačí….
Fakta:
8 dospělých
1 zapůjčené auto pro 9 osob long verze, v podmínce nájezd max. 300 Km v průměru na den, půjčeno na 15 dní, limit 4500 km splněn
Najeto 3900 km
13 dní na cestách
11 nocí zaplacených přes Booking
Konkrétní cena za ubytování pro 8 lidí v tabulce, celkem za 8 lidí a 11 nocí cca. 32 000 Kč (nutno podotknout že sezóna teprve začala, přesto v Albánii je opravdu levněji )
Cena na pár +/ - celkem v průměru 35-38 000 Kč včetně všeho, od placených úseků, nafty, zapůjčení auta, občerstvení, jídlo, pití, půjčení člunu, zakoupení dárků apod.
A ještě rada na závěr, kdo má strach z dlouhé 1500 km štreky a necítí se na to, a přesto se chce okoupat na Albánské riviéře, Řecký ostrov Korfu je od Himare vzdálen odhadem 20-30 km, létá se tam pravidelně, stačí si zakoupit letenky, zjistit si trajekt do Sarande nebo Himary, objednat si ubytování přes Booking (funguje to spolehlivě) a na případné výlety si vypůjčit auto, to ale jediné nemáme prověřeno, ale určitě to půjde, za to ručím. Poté se stejnou cestou dostat domů.
Kdo chce vidět hory a jezera na severu, nechť letí do Tirany a pomůže si stejným způsobem.
Doufám, že se Vám tento příspěvek líbil, možná inspiroval, a ještě lépe pomohl ve Vašem rozhodování kam příště zavítat, Albánie za to stojí! Falenmiderit Albánie (Děkujeme Albánie)
mirmaj
Jak se ti cestopis líbil?
MIRA _8 procestoval 18 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Albánii mám moc rád, cestopis jsem zatím jen tak proběhl. Ovšem nikdy nezapomenou na kouzelné slůvko faleminderit.
Chápu, že každý má svůj styl, ale upřímně, nedočetl jsem. Příklad: jednou píšeš Sveti Stefan, pak Svetý Štefan a taky Svatý Štefan. Tak pro příště :)
Pred par dny jsme se vratilili z Albanie, tak pro porovnani jako reakce na ten zaver Absolvovali jsme to letecky pres Korfu ,ale zpet k tomu byla Tirana a Ohrid Takze let Viden -Korfu 40 euro na osobu jen prirucni zavazadlo ( dokoupene pak priority ) -Ryanair Lod Korfu -Sarende 20 euro na osobu Minibus Borsh 350 Lek
V Borsh se nam libilo vic, nez co jsme pak videli z dalsiho mimibusu do Tirany , ktery jede podel pobrezi ( zastavoval v Porto Palermo ,v Himare i ve Vlare a pak na odbocce do Durres i na par dalsich mistech na pobrezi, jak kdo potreboval Tento minibus stal 1300 Lek na osobu
Dalsi minibus Tirana -Ohrid podle udaje z internetu mel stat 14 euro na osobu koupil jsem ho v jakesi cestovce primo u mista kde bus odjizdel , chteli 20 euro
Ubytovani bylo 10 noci ( 1 noc Korfu, 7 noci Borsh , 1 noc Tirana , 1 noc Ohrid ) Trochu predrazeny nocleh na Korfu ale prileteli jsem vecer a rano byla lod ,takze jsme nechteli byt dal od letiste, ani od pristavu, takze 27 euro na osobu , v Borsh ubytovani vychazelo na noc a na osobu 18 euro, v Tirane 13 euro - primo v centru a na Ohridu 8 euro na osobu a noc Vse pres booking.com , vzdy sprcha a wc na pokoji ,balkon ,klimatizace (na Ohridu nebyla ) lednicka ,wifi ,
Vecere vcetne piti ( pivo, nealko , nebo karfa vina ) vysla kolem 1000 Lek na osobu max tech asi 1350 lek
Letenka Ohrid -Viden 30 euro opet jen prirucni zavazadlo (dokoupene pak priority ) -Wizzair
Mozna ze Severni Makedonie je jeste levnejsi nez Albanie ,ale uplne to nemuzu porovnat ,auto jsme nechteli ,Jen jsem zbezne koukal na ceny ,asi by se na nejaky ten den pujcil dalo ale pri teplote 31-36 stupnu jsme radeji vyuzili krasne a ciste more