Albánie - Říjen 2024
Cestopis z roku 2024 napsal cestofon
Letiště Tirana
Po pár letech se našel dobrodruh, který se přidal k mému výletu, tentokrát na konci října do Albánie :) Odpolední let z Prahy trvá téměř 2 hodiny a plán je načrtnutý v těch nejslabších obrysech. Už na letišti dochází k prvnímu rozhodnutí, kterým směrem vlastně putování po Albánii začneme. Hodinu jsme čekali v okolí na odjezd autobusu do Vlore a když jsme přišli chvíli před odjezdem, byl už obsazený a další odjezd za 2 hodiny. V tu ránu začnu řešit sousední autobus do jiného města. Nakonec nás původní mikrobus směr Vlore vezme a my trpíme skoro 3 hodiny na výklopných sedačkách v uličce :-)
Vlorë
Ve čtvrtém největším městě Albánie dáváme večer 2 piva na nábřeží a skromné jídlo za překvapivě velké peníze :-)
Když jezdím sám, solidní snídaně v mých cenových relacích někdy není možná . Když se ale jede ve dvou a do Albánie, dá se bydlet ve vysokém standardu se snídaní za 20€ na osobu :)
Ráno ztrácíme čas na autobusové zastávce, kde má každou hodinu zastavit autobus ve směru Sarande, z něhož jsme chtěli v půlce cesty vyskočit. Ptali jsme se asi 10 lidí a všichni kromě taxikářů tvrdili, že to tady co hodinu jede. Po 80 minutách čekání na to kašlem a jdem se projít kousek k moři :-)
2.5km pěšo víceméně nudnou hlavní silnicí se dostáváme na autobusák. Autobusákem rozumějte 4 mikrobusy zastavené u krajnice obyčejné ulice mezi normálníma autama. Každopádně odtud už to vypadá nadějně. Autobus nás o hodinu a půl později vyhodí v ostré zatáčce za osadou Ilias a výprava začíná opožděně až ve 13h.
Ilias > Himarë
První část výletu vede vrchem kaňonu s touto krásnou vyhlídkou :)
Když dorazíme na pláž, začínám být maličko nervózní. Ušli jsme sotva 3km, jsou 3 hodiny odpoledne a před námi mělo být ještě 10km.
Po krátké pauze na pláži, kde se dá zřejmě i pronajmout stan pokračujeme v cestě.
Při prudkém sestupu na pláž jsem tvrdil, že teď už bude cesta jenom lepší. To jsem netušil s jak zarostlou a doslova trnitou pěšinou budeme mít co do činění .Tady už je část bez trnů až nad hlavu :)
Ve 3/4 na 5 přicházíme do "civilizace", resp. vylidněného rezortu. Tvrdím opět to samý - teď už to bude jen lepší a těch 8km do cíle bude po široké cestě bez velkých převýšení na pohodu! Procházíme kolem pracujících bagrů až na místo, kde nám dělník říká, že dál je staveniště a máme jít po hlavní cestě. Což znamená asi 300 výškových metrů jen na hlavní cestu a celkem 15km do cíle. Vzhledem k tomu, že už se díváme na zapadající sluníčko, zkouším se zeptat jestli nemůže zavolat někomu, kdo by nás hodil do Himare. Zavolal a nevyšlo to. Tragédie začíná.
Měla naštěstí trvání pouze 2 minuty, protože bagristi mezi naším příchodem do rezortu a odchodem přestali dělat a když prý počkáme 15 minut, tak nás do Himare hodí!
Vše se řeší za pochodu, ubytování dopředu nerezervujeme, nikdy nevíme kde skončíme. Booking slouží pouze pro orientační pohled, já nemám ani data. Tento hostel s oblíbeným artiklem - sprchou na záchodě - bookujeme na místě. V místnosti s 10 matracema na palandách jsme sami.
Pepa zhodnotil, že na ubytku stálo 90% ceny snídaně :) Himare je přesně typ malého přímořského městečka, který mi vyhovuje. Včetně fíglu zřejmě proti přívalovým srážkám, který se může stát zároveň osudným :) Takových nástrah bylo v Albánii nespočet.
Opět Vlorë
5 dní není na Albánii moc. Zvažujeme, že když už jsme na jihu, mohli bychom zahodit zpáteční letenky do Vídně, pokračovat dál do Sarande a letět z Corfu. Tam jsem byl 14 dní dozadu :) Bohužel je po sezoně a z Corfu už skoro nic nelétá, takže se musíme začít pomalu vracet na sever zpět do oblíbeného Vlore.
Daří se nám půjčit pofiderní kola za 10€ na den. Jedno kolo nebrzdí, druhému zbývá poslední desetina milimetru pláště a každý kamínek v okolí mě děsí. Samozřejmě mi taky spadl řetěz :) Dáváme si odpolední 30km projížďku za město k Manastiri i Shën Marisë të Zvërnecit :)
Časy odjezdů různých autobusů a minibusů jsou dost nahodilé a moc neodpovídají rozpisům, co se dají najít na internetu a ani místní vůbec neví. Je taky důležitý neřešit kam přesně který bus jede. Často stačí mít jen správný směr a řidič na dálnici přibrzdí a vy nějaký kilometr dojdete. A takto přesně se ocitáme v 9 večer na periferii v Durres. Po půl hodině chůze přicházíme k vytipovanému hotelu a bereme pokoj.
Durrës
Večerní pochod za zábavou byl poměrně strastiplný. Nakonec v ruce svírám tuplák, za který chtěli 700 LEK, tj. 180 Kč :-)
Opět bydlení za 20€ se snídaní v luxusu :) Grilovaná zelenina při zdejších snídaních je příjemná změna.
Jdeme opět do půjčovny kol. Obyč. za 7€ a elektro za 10€ na den, takže volba je jasná, poprvé v životě zkusím elektrokolo! Jsem v šoku, že i takový šrot jede i na 1-2 rychlost ze 4 prakticky sám, do prudkého kopce jsem dal pro srandu 4 a ujíždíme autům. Už nikomu neskočím na větu, že se na elektrokole musí taky šlapat :) Každopádně o to větší to byl dnes relax... s místním pivem Korča :)
V Albánii jsem se rozhodl jít v restauracích cestou místních jídel, takže jsem vyzkoušel mořské plody, tento filírovaný jazyk s cibulovou marmeládou, plněný papriky rýží a taky zapečenou misku jogurtu s jehněčím masem :)
Elektrokola využíváme až do setmění. Všichni nám dávají přednost na cestách i chodnících, nikdo netroubí, všichni v klidu. Něco mi říká, že v Česku je za volantem nepoměrně více nervozity :)
Během týdne jezdí po celé zemi jen 6 vlaků v časech a směrech, které bohužel nešlo do "plánu" napasovat. Toto je trať v Durres směrem na letiště a Tiranu, kde už letos měl jezdit moderní vlak. Měl :)
Krujë
Poslední den ráno se loučíme s mořem a míříme do Kruje. Autobusy opět jedou jindy a odjinud, Albánie je v tomhle ohledu opravdu logisticky náročná. Po příjezdu to bereme zkratkou přes roxory až na Castle of Kruja.
Procházíme město, těsně před odletem kupujeme suvenýry.
Těsně před odletem taky zjišťuju, že v Tiraně nefunguje online check-in Ryanairu a musíme na letiště dorazit s vytištěnou letenkou. Ve městečku řešilo tuto komplikací více lidí a místní "copy-centrum" tuto díru zalepuje tiskem za 1 € :)
Pepa si dal na závěr jehněčí žebra. Ze srandy jsem řekl, že můj kamarád má raději kosti než maso. Nevím jestli si to vzal obsluhující 14tiletý kluk k srdci :)
Zdá se, že může být výhodnější dělat check-in až na poslední chvíli, kdy zůstanou bez příplatku lepší místa. Ačkoliv jsme měli já i Pepa rozdílné rezervace, já dostal 1C a Pepa 1D, takže první lajna a ještě vedle sebe. A ke všemu jsem poprvé v životě vystoupil první z letadla! :-)
Jak se ti cestopis líbil?
cestofon procestoval(a) 29 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 7 měsíci a napsal(a) pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Jen ze zvedavosti jsem koukl na velikosti albanskych mest. Podle posledniho scitani obyvatelstva v roce 2023 vnitrozemske mesto Elbasan poctem obyvatelstva o fous trumflo pobrezni Vloru. Jestlipak je tomu tak i nadale ...
Docela me prekvapilo oznaceni mistnich mikrobusu ci minibusu jako maršrutky (maršutky neznam). Spise bych tento nazev zaradil nekam do republik byvaleho Sovetskeho Svazu. Albanii jsme pred par roky jezdili radeji furgony.
Pokud se stale nerozjel novy vlak, pak byste se tim soucasnym dostali maximalne z Drače do Elbasanu. Tiranu objizdi, ale o balkansky zazitek byste jiste neprisli. Snad priste ...
Jen ze zvedavosti jsem koukl na velikosti albanskych mest. Podle posledniho scitani obyvatelstva v roce 2023 vnitrozemske mesto Elbasan poctem obyvatelstva o fous trumflo pobrezni Vloru. Jestlipak je tomu tak i nadale ...
Docela me prekvapilo oznaceni mistnich mikrobusu ci minibusu jako maršrutky (maršutky neznam). Spise bych tento nazev zaradil nekam do republik byvaleho Sovetskeho Svazu. Albanii jsme pred par roky jezdili radeji furgony.
Pokud se stale nerozjel novy vlak, pak byste se tim soucasnym dostali maximalne z Drače do Elbasanu. Tiranu objizdi, ale o balkansky zazitek byste jiste neprisli. Snad priste ...
Děkuji za komentář, v textu jsem upravil. Vlakový balkánský zážitek jsem vloni zvládl v Černé Hoře, tam toho jezdí trochu víc. Vlastně jsem nečekal, že bude pro návštěvníka z pohledu veřejné dopravy Albánie o tolik nepřehlednější než v Černé Hoře i jiných podobných zemích. A to i přes to, že spustili celkem přehledný https://www.etransport.al/ - bohužel jsme s tím několikrát narazili a nejjistější bylo doplahočit se na "autobusák" a zeptat se přímo řidiče, kdy jede :) Ani to ale nefungovalo v Himare . Dorazili jsme na místo, odkud měly jezdit autobusy dle výše uvedeného webu (i dle mapy.cz), 40 minut po plánovaném odjezdu přijel autobus a zavezl nás o kilometr dál, odkud reálně vyjížděl o další hodinu později :-D Lidi na ulici taky nevěděli kdy a odkud to jede. Tohle jsem nezažil na žádné výpravě na balkáně ani blízkém východu. Každopádně náladu nám to nezkazilo! :-)
Děkuji za komentář, v textu jsem upravil. Vlakový balkánský zážitek jsem vloni zvládl v Černé Hoře, tam toho jezdí trochu víc. Vlastně jsem nečekal, že bude pro návštěvníka z pohledu veřejné dopravy Albánie o tolik nepřehlednější než v Černé Hoře i jiných podobných zemích. A to i přes to, že spustili celkem přehledný https://www.etransport.al/ - bohužel jsme s tím několikrát narazili a nejjistější bylo doplahočit se na "autobusák" a zeptat se přímo řidiče, kdy jede :) Ani to ale nefungovalo v Himare . Dorazili jsme na místo, odkud měly jezdit autobusy dle výše uvedeného webu (i dle mapy.cz), 40 minut po plánovaném odjezdu přijel autobus a zavezl nás o kilometr dál, odkud reálně vyjížděl o další hodinu později :-D Lidi na ulici taky nevěděli kdy a odkud to jede. Tohle jsem nezažil na žádné výpravě na balkáně ani blízkém východu. Každopádně náladu nám to nezkazilo! :-)