Azory aneb São Miguel je na dýl jak pár dní

V Atlantiku je spousta ostrovů. Kanáry, Madeira, Island, Kapverdy… A k tomu i trochu opomíjené Azorské ostrovy. Koukala jsem, že cestopisů o nich tu moc není. Což mi přijde škoda.

Tahle cesta se udála na jaře v roce 2012 (nějak ten čas letí), tak některá fakta už nemusí platit. To hlavní ale zůstává, a tím je krásná příroda a úžasná atmosféra.

Tehdy žádné přímo linky z ČR nebyly, tak jsme letěli se SATA airlines z Frankfurtu. Ani dneska to není žádná sláva. Nejlépe se tam lze dostat s TAP Portugal s přestupem v Lisabonu. Na druhou stanu se toho dá celkem dobře využít k prohlídce města. Nebo naopak k letenkám „zdarma“ na další ostrovy od SATA airlines. Na tohle téma už tu ale proběhla spousta diskuzí, tak není potřeba rozebírat dál.

Místo víkendu na dva týdny

Jak jsem zmínila, Azory mají především krásnou s pro nás Středoevropany neokoukanou přírodu. Před cestou jsem se ptala jednoho místňáka ze São Miguel na tipy, kam zajít nebo zajet. Vyjmenoval tři - Caldeira das Sete Cidades, Caldeira Velha a Furnas. Že to je na víkend tak akorát. Já na něj, že jedeme na trochu dýl. Tak koukal a marně přemýšlel, co se tam dá ještě dělat dál. Kapku jsme tedy zaváhali, jestli jsme nepřecenili možnosti, 2 týdny na 2 ostrovy. No co, nějak to dopadne. A dopadlo to na výbornou. Nakonec jsme zůstali celou dobu jen na São Miguel a nikam dál se nepřesouvali. Výšlapy, válení v termálních pramenech, technické zajímavosti (Věděli jste, že tam mají například větrný mlýn?)…

Zelená všude, kam se podíváš

Caldeira das Sete Cidades

Lagoa do Fogo

Za východu slunce nad Caldeira das Sete Cidades

Přesný itinerář jsme neměli. Jeli jsme jako obvykle mapu a řídili se heslem „nějak to dopadne“. Mám ráda volnost, možnost zůstat, anebo se naopak přesunout kvůli počasí jinam.

Počasí je taky kapitola sama pro sebe. Říká se, že na Azorech je 5 ročních období. Jaro, léto, podzim, zima a všechno dohromady. Naše zkušenost byla taková, že jsme chytili jaro, léto, podzim a všechno najednou. Výhodou ale bylo to, že když se vám počasí nelíbí, stačí počkat čtvrt hodiny se svačinou pod přístřechem a zas je sluníčko. Jen jednou nám pršelo celý den, teploty nejčastěji okolo 15 °C.

Po ostrově jsou v hojné míře rozeseta místa na piknik. Někdy se jedná jen o stolek s lavicí, většinou je ale okolo i dokonale udržovaný parčík. Na těch lepších nechyběla ani voda, jednoduchý grill nebo naučná stezka po okolí.

Prostě domek

Jeden z mnoha picnic places

Bílé kostelíky a kapličky jsou tu typické

Jezdí se tu i rallye

Ubytování

Možností je spousta. Hotely, Airbnb, apartmány... Každý má jiné preference, takže tuto část s dovolením přeskočím. Jen prosím nečekejte žádné bungalovy u pláže, jak se kdysi ptal jeden z mých klientů... Pláží tam moc není. A hlavně – jste uprostřed Atlantiku, takže žádná vana a krapet fouká. Odvážní si ale odnesou fajn zážitek. Btw. je tam jedno místo, kde horký pramen vyvěrá přímo do moře (hledejte na západním pobřeží). Jen pozor na vlny. Za nich je to opravdu nebezpečné.

Bacha, zúžená silnice!

Pro rychlé přesuny je nejjednodušší půjčení auta. Po ostrově jezdí autobusy, ale chce to už trochu plánování, nemáte takovou volnost. A někam bus ani nejezdí... Autostop jde jak kdy. Za začátku jsme stopovali a auto si půjčili až pak. Nicméně dostat se stopem na některá místa, například ke dříve vyhlášeným pramenům ve Vale das Lombadas, by byla velká náhoda.

Něž si půjčíte auto, doporučuji zhodnotit řidičské dovednosti. Nejpůjčovanějším modelem tehdy byl Nissan Micra. Silničky jsou úzké samy o sobě. Někdy bez svodidel, někdy naopak jasně definované kamennou zdí. A až pak někde potkáte ceduli „pozor, zúžená silnice“, trochu ve vás hrkne.

Té o páté

Mnoho zdrojů tvrdí, že na Azorech je jediná čajová plantáž v Evropě. Není to tak úplně pravda. Jsou totiž dvě. První, větší a známější Chá Gorreana a o kousek vedle druhá Chá Porto Formoso. První už tou dobou nesla stopy turismu a babči, které čaj zpracovávaly, tam měly kasičku na „trinkged“ a prohlídla byla vedená průvodcem. V Chá Porto Formoso nás uvítal někdo, kdo šel zrovna kolem, řekl, kde co je, přidal poučku, abychom nestrkali prsty do ničeho, co se hýbe, a mohli jsme si jít, kam jsme chtěli. Obě ale byly fajn a pohled na zarovnané lány čajových keřů úžasný.

Zásoby čaje už mi pomalu dochází. Abych byla přesná, už došly. Poslední zbytek si šetřím „pro ten pocit“. Tak kdybyste měl někdo cestu kolem a byl ochoten mi něco přivézt, napište do soukromé zprávy.

Tak trochu Jurský park

Krajina a příroda na ostrově jsou úžasné. Některá místa ale vybočují. Například údolí Lombadas. Kdysi byl zdejší pramen termální a minerální. Pak se nějak hýblo podloží a zdejší pramen zůstal jen minerální. Nebýt zbytků budov po zmíněných lázních, tak máte pocit, že jste se zasekli v čase. Trochu jako v Jurském parku. Zelená, kam se podíváš, ostře řezané hrany údolíček a nikde nikdo. Když počasí přeje, dá se jít i kus podél potoka nahoru nebo naopak přes kopec směrem k Lagoa da Fogo.

Dalším místem byly termály Caldeira Velha. Oproti Lombadas stále příjemně teplé :) Povalujete se ve vodě, koukáte na vodopád, do jezírka se sklání obrovská kapradina… V roce 2012 jsme tam byli skoro sami. Jelikož jsme měli auto, tak jsme se tam zastavovali pokaždé, když jsme projížděli. Jen jednou tam přišel nějaký místní děda asi s vnoučaty. Uznávám, byli jsme tam na jaře, takže žádná sezóna, ale i tak. Nedávno jsem se tam „prošla“ díky Google mapám a místo se krapet změnilo. O převlékárnách a dalších vymoženostech jsme si mohli nechat jen zdát. Naštěstí se ale neřešilo vstupné, které je teď tuším 8 euro.

Caldeira Velha

Pozůstatky bývalých lázní ve Vale das Lombadas

Jedna ze zapadlejších silniček

Když počasí vyhlídkám nepřeje...

A teď pár bodů, co taky nevynechat (čistě subjektivní výběr):

• Východ slunce na nějaké vyhlídce nad Caldeira das Sete Cidades

• Výstup na Pico da Vara. A pěkně od moře :)

• Relax v Poça da Dona Beija. Levnější, klidnější, zajímavější a tak vůbec než v nedalekém Parque Terra Nostra. Zdejší „infinity pools“ nemají chybu.

• Ochutnat cozido. Nebo se alespoň podávat na výrobu. Snad mě skauti neukamenují, ale představte si to jako Setonův hrnec. Spíš než gurmánský zážitek to beru jako místní kulturu. Je zajímavé vidět „krtince“ s cedulkou restaurace, která tam zrovna vaří.

• Dejte si ananas. Ať už si dáte plátek ananasu v tom nejzapadlejším snack baru nebo si ho koupíte v obchodě, bude dokonale sladký. Mají je totiž z místních plantáží.

• Výlet k vodopádu Salto do Cabrito. Doporučuji parkovat nahoře a jít podél potrubí. Uznávám, zní to divně, ale je tam cesta a prochází celkem pěknou soutěskou.

• Hotel Monte. Pro milovníky urbexu.

Akvaduk. V pozadí je v podstatě vidět severní půlka ostrova.

Cestou necestou na Pico da Vara

Tam někde dole pod mlhou je Caldeira das Sete Cidades

Lagoa do Fogo. Jestli budete mít čas, zajděte i dolů.

Madeira versus Azory

Po Azorech, nebo tedy alespoň tom jednom, následovala ještě dvakrát Madeira. Jednou v červnu a jednou v září. Nevím, jestli to bylo tím, že na São Miguel jsem byla na jaře, kdy skoro každý den trochu sprchne, ale byl pocitově zelenější. Taky pozůstatky po vulkanické činnosti jsou zřetelnější, aneb 3 obrovské krátery na cca 90 kilometrech délky a 15 kilometrech šířky. Například Caldeira das Sete Cidades má v průměru 5 kilometrů. Na Madeiře se zase díky levádám dobře chodí. Tady byl postup mimo oficiální cesty téměř nemožný. Buď tam byla vegetace, nebo soukromý pozemek s pastvou. Na Madeiře zase všechno kvetlo a právem se jí říká zahrada Atlantiku. Oba jsou jedinečné a rozhodně si nejsou sobě náhradou.

Co jsem se bavila s kamarády, kteří shodou okolností jeli o dva týdny později na jiné dva Azorské ostrovy, každý z nich je naprosto jiný. Jen na všech fouká a požívají tam místo napajedel pro krávy vysloužilé mrazáky.

A to je vše. Kdybyste měli dotazy, klidně se ptejte. Všechno si už nepamatuju, ale co vím, poradím.