Bosna a Hercegovina - letní cesta od severu k jadranu za 6 dní

Jak letos využít svoji bonusovou dovolenou? Vzhledem k omezenému rozpočtu jsem hledal něco finančně nenáročného. Bosna tak byla od začátku favorit. Jelikož cílím hlavně na jižní oblast, uvažuji o letu do Chorvatska a přejezd autem. Nakonec ale po porování cen vyhrála totální hamižnost, i sleva může být cíl😄.

Na konci tradičně rozpočet a tipy na cestu.

Termín: Červen 2025

0. Den: ČR – Vídeň

Tohle už je klasika při ranních odletech z Vídně. Ráno do práce, odpoledne rychle domů, beru už připravený batoh a hurá do Vídně. Abych to neměl tak jednoduché, tak se cestou spouští totální průtrž a k tomu hodinu a půl sedím v koloně u Stockerau. Večer se ubytovávám v penzionu ve Fischamendu až kolem 10 večer a jdu spát😴. Tohle nebude moc dlouhá noc a zítřek bude masakr.

1. Den: Banja Luka – Jajce – Mostar

Budík ve 3 ráno, opět. Tohle je prostě hnus. Nechávám auto vedle u Pandy a chvíli na to jsem u letiště. Po krátké pauze v salónku sedám do letadla. Krátce po startu usínám a probouzím se, jak začínáme klesat. Vzhledem k délce letu to zrovna moc odpočinku nebylo😥 . Letiště Banja Luka je opravdu malinké, takže rychle probíhám imigračním, procházím dveřmi a najednou jsem už venku z haly.

Po chvíli dorazí frajer s autem, nemluví ani slovo anglicky, přes telefon se domlouváme na základu. Když ho konfrontuji s placením kartou, tvrdí, že nic neví a že to vyřešíme, až budu auto vracet. Dává mi kartu od auta (nojo Renault specialita), kopii smlouvy a lámané instrukce jak zaplatit parkování a po srbsku se ztratí.

Megaletiště😄

Půjčené žihadlo

Vodopád v Jajce

Sedám do auta a vyrážím na cestu. Malinko mi to komplikuje nefunkční eSIM a tak jedu podle offline map ze seznamu. Po asi hodině jízdy přijíždím do Jajce. Parkuju u vodopádů. Nemám ale žádné peníze do automatu na parkování, takže dělám jen rychlou čumendu a raději pokračuju v jízdě, než si někdo přijde pro pokutu. Zbytek cesty je opravdu luxusní. Jednak mě mapy vedou naprosto debilní cestou a taky už melu z posledního. Nedostatek spánku si vybírá daň i s úroky. Další zastávky ani v nejmenším nepomáhají. Konečně Mostar. Ubytko nacházím opravdu snadno. Mám tu parkování a fajn pokoj kousek od centra. Prvně využívám wifi, abych zprovoznil eSIM. Stačilo číst návod, což je někdy problém😁. Jdu konečně vyměnit peníze za roh do banky a na chvíli se svalím na postel.

Když se trochu vzpamatuju, je konečně čas na průzkum města. Skoro za rohem mám Křivý most, který vypadá jak zmenšená kopie toho hlavního o kousek dál. Chvíli se courám starým centrem, je tu teda víc lidí, než bych čekal. Sbíhám dolů k řece, odkud je super výhled na most i okolní budovy.

Moje procházka pokračuje přes Starý most.

Stavba původně z 16. století spojuje obě poloviny města přes řeku Neretvu a taky je to asi největší symbol města (a možná celé Bosny). Most je dlouhý 30 metrů a vysoký 24. Během jugoslávské války došlo k jeho zničení chorvatskou armádou a po válce byl postavený znovu. Tady to chce vhodnou obuv, jinak to může být trochu o hubu (jak několikrát vidím na vlastní oči). Z ochozených kostek na mostě se po letech staly svině klouzavý😄.

Pohled na křivý most a staré město

Mešita Nezir Agina

Starý most od řeky

Výhled z mostu

Jdu dál skrz Kujundžiluk Bazar, k mešitě na vyhlídku a pak ještě kus dál podél řeky. Potom se vracím jinými uličkami zpět na pokoj a trochu se ochladit. Venku je pořád jak v pekle, teplota stoupá ke 35 stupňům🌡. Večer vybírám jednu z taveren v centru, objednávám najisto čevapi a pivo. S jídlem spokojenost, s pivem moc ne (takové sladší, nic moc říz, sklenice od Staropramenu by to vysvětlovala). Čekám u mostu ještě na západ slunce, dělám pár fotek okolí. Před spaním si jdu spravit chuť do hospody s craft pivy, kterou mám cestou. Vyklopím do sebe jednu IPU 🍺a jdu spát.

Procházka centrem

Pohled na most z druhého břehu

První večeře, co jiného si dát 😄

Večerní pohled

2. Den: Mostar – Medjugorje - Kravice -Blagaj

Ráno po malém náznaku snídaně vyrážím hned na cesty. Snažím se dělat zastávky v jiném pořadí než místní cestovky a tak mám většinou štěstí na menší počet lidí.

Medugorje je městečko nedaleko Mostaru. Údajně tu mělo dojít ke zjevení Panny Marie. Nyní je jedním z nejnavštěvovanějších katolických poutních míst současnosti. Kostel vypadá z venku dost impozantně, ale uvnitř je poměrně strohý. Areál je uzpůsobený na obrovské akce pod otevřeným nebem, je tu spousta míst k sezení. Prakticky za rohem je velké parkoviště zdarma, super. Mám zrovna smůlu, že uvnitř probíhá bohoslužba. Ta se jeví naprosto nekonečná, takže to vzdávám a jedu dál.

Vodopády Kravice je další známé místo v okolí, kam jezdí úplně všichni. Jízda mi trvá asi půl hodiny. Dá se zůstat na velkém parkovišti za závorou, kde zaplatíte v automatu, nebo je druhé parkoviště hned před ním. Tady se platí na ruku, klidně i Eurem a dostanete ho i vrácené zpět. Vstup do areálu je za 20 marek, dá se platit kartou, hurá. Takže i pro třeba denní návštěvu z Chorvatska se dá obejít bez výměny peněz.

Z parkoviště je to už jen kousek cesty, ale zase strmě dolů. Je tu spousta schodů, takže pro lidi s horší pohyblivostí to moc není. Za dvě marky tu taky jezdí v sezóně turistický vláček, tím se dá část zjednodušit. Toulám se chvíli po areálu, lidí tu není zrovna málo, ale ještě to ujde. Samotné vodopády jsou pořád krásné a určitě stojí za podívání. Trochu to kazí houf restaurací na břehu. Voda je teda ledová jako prase, ale i tak je pár odvážlivců ve vodě. Já si aspoň namočím ruce a nohy a trochu se tu ochlazuji. Je tu i možnost krátké projížďky na lodích za šílené ceny. Později během dne opravují i lávku, která vede až k vodopádům. Dá se tak vlézt až prakticky pod ně. Nakonec tu zůstávám i na oběd za překvapivě slušnou cenu a potom už pokračuju v další cestě.

Medugorje kostel

Medugorje

Vodopády Kravice z výšky

Vodopády Kravice

Počitelj mám po cestě zpět do Mostaru. Zastavuji pod starým městem a jsem tu odpoledne skoro sám. Vydávám se vzhůru do kopců. Pod mešitou pokračuji dál, až se dostanu do míst, kde je cesta ve stínu pod stromy s hromadou zeleně. Dělám pár kroků nahoru a najednou vidím pod nohama pohyb. Podívám se pořádně a on, ty vole, had. Zbaběle otáčím, že se vydám jinou cestou. Dojdu nad mešitu na vyhlídku, kde si dávám krátkou pauzu. Přemýšlím, že půjdu dál nahoru k pevnosti a hele, on další had. Vybírám si poslední krátký úsek a pomalu to balím. Nemusím mít všechno.

Blagaj je dnes moje poslední zastávka. Původně jsem zamýšlel sem jet až další den, ale vyšlo mi to akorát a mám to po cestě. Opět nechávám auto na neofiko parkovišti na soukromém pozemku. Hlavní tahák je dervišský klášter u pramene řeky Buny. Dávám chlapíkovi dvě marky a jdu na průzkum. I tady je hospod jako máku, procházím areál jen zvenku a pak se vracím do města.

Dneska večer jsem už v lepším stavu, takže jdu prvně do restaurace s bosenskými specialitami. Restaurace Šadrvan je plná prakticky pořád, co chodím okolo. Mám ale štěstí, stačí mi chvilka čekání a osobního kouzla😊 na holčinu, která organizuje frontu a už sedím😄 . Luxusní plněné papriky a místní víno mi udělaly dobře. Tohle mi ale nestačí. Nedaleko centra je podnik Via Vino🍷, který nabízí degustace vín od místních vinařů. Sem směřují moje další kroky. Tady mě to totálně odbouralo. Víno je parádní, ale co je tu ještě o level víc je obsluha – ukecaná, příjemná a rozumí tomu, co prodává. Degustace se rozšířila ještě o kalíšek navíc zdarma a delší pokec. Pak už se loučím a využívám pozdní večer k procházce městem. Město za tmy má svoje kouzlo, a když jsou aspoň ti denní turisté pryč, je tu hned líp.

pohled na Počitelj

Blagaj

Luxusní véča

Ochutnávka ve Via Vino

3. Den: Mostar – Fortica- Neum-Stolac

Poslední komplet den ve městě se musí naplno využít.

Mostarská věž míru mi přijde zajímavá, protože nabízí krásný výhled na město. Asi do poloviny cesty jede výtah, ale pak dobrou stovku schodů musí člověk ještě po svých. Škoda, že se nedá jít nikam ven, ale i přes sklo je pěkný pohled.

Kolem poledne vyjíždím na poslední výlet do okolí. První místo je Fortica, kopec nad městem s vyhlídkou. Je tu Zip line a taky částečně prosklená vyhlídková plošina ve tvaru „U“. Tohle je jen pro odvážné a na tohle asi nejsem dost. Jdu kousek a když slyším to skřípání a cvakání pod nohama, tak to balím. Vidím tu ale každopádně pár lidí, kteří se na konci fotí, brr.

Věž míru

Fortica výhled

vstup pro odvážné

Odpoledne jedu na docela dlouhý výlet. Cílem je město Neum, což je jediné bosenské letovisko u moře🏝. Cesta sem je docela dlouhá, naštěstí od města Stolac dál už vede pěkná nová silnice. Nechávám auto na parkovišti, rozplácnu se chvíli u vody a je mi fajn⛱. Zkouším i koupačku, je to pěkná ledárna🥶, ale ponořil jsem se celý. Připadal jsem si jako na Baltu😄. Čas tu utíká nebezpečně rychle. Na skok ještě přejíždím na protější poloostrov Klek a pak už je čas se vrátit. Po cestě zpět se ještě zastavuji u vodopádů Provalije a potom už večer přijíždím do svého dočasného domova.

Pláž u parkoviště

Výhled na město a Pelješacký most v Chorvatsku

Neum z výšky

vodopád Provalije

Jdu na véču na stejné místo jako první večer, tentokrát zkouším telecí, které je tady dost populární. I přes vyšší cenu to za to stálo. Po cestě do postele mám ještě další zastávky. Prvně se na skok vracím do Via Vino a neplánovaně se nechávám ukecat na skleničku ke krátkému pokecu. To hlavní je teprve přede mnou. Craft beer garden je opravdový pivní ráj. Kromě spousty píp je tu i velký výběr ve skle nebo plechu z ostatních pivovarů z okolí. Dominuje ale místní pivovar OldbridZ. Prvně mám opáčko z prvního dne, jejich IPA je naprosto parádní. Testuji sour ale a na konec ještě west coast pilsner🍻. To už mám slušně nakoupeno a mizím spát🥴.

Tohle místo ale opravdu žije. Kromě výčepu mají i otevřenou budovu přes ulici, kde je krásný výhled na centrum. Jelikož jim to asi přišlo málo, tak okupují i kus ulice, kde mají stolky. I pozdě večer ve všední den tu bylo pořád hodně živo. Obsluha super, mluví anglicky, vyzná se, a když máte kliku, funguje i terminál na karty😀 .

Telecí, bylo výborné

večerní toulka městem

večer na pivku

4. Den: Mostar – Jablanica - Sarajevo

Čas se rozloučit s Mostarem. Vyjíždím dopoledne a moje cesta vede kaňonem Neretvy do první zastávky Jablanica. Město je známé hlavně muzeem, které připomíná Bitvu na Neretvě. Šlo o bitvu mezi jugoslávskými partyzány a německou armádou. V rámci venkovní instalace je tu vidět parní lokomotiva a za ní napůl zřícený most do řeky.

Nemusím vidět všechna muzea tak detailně, takže tady dojdu dolů k řece a zpět, vnitřek vynechávám a pokračuji díl v cestě. Místo, které chci vidět ještě cestou, je Tunel Spasa, po našem Tunel naděje, někdy také popsaný jako sarajevský tunel.

Historické okénko: Tunel byl vybudovaný mezi březnem a červnem 1993 uprostřed bosenské války. Postavila ho Armáda Bosny s cílem propojit Sarajevo, které bylo odříznuté srbskou armádou, s územím ovládaným Bosnou na druhé straně sarajevského letiště. Tam byla oblast kontrolovaná OSN. Tunel spojoval čtvrti Dobrinja a Butmir, umožňoval přísun potravin, válečných zásob a humanitární pomoci do města a umožňoval lidem dostat se ven. Tunel se stal hlavním způsobem, jak obejít mezinárodní zbrojní embargo a poskytnout obráncům města zbraně a zásoby.

Na straně Butmiru je budova, kde je původní vstup. Areál je opravdu malý, je tu cca 20m původního tunelu a asi 100m upraveného podzemí v místě původního tunelu. Jsou tu k vidění informace o celém prostoru a životě zde. Určitě zajímavá podívaná. Platí se 20 marek a pouze cash.

Cesta kaňonem Neretvy

Jablanica

Tunel Spasa vstup

Pokračuji dál do centra města k mému ubytování. S majitelem apartmánu jsme domluveni na srazu. Nejdřív nechávám auto v parkovacím domě a pak už to mám hned za rohem. Parádně zařízené. Zvenku vypadá dům dost ošuntěle, ale uvnitř mě přivítá krásný moderní byt, tohle je naprostá paráda.

První cesta vede do bistra hned vedle, Kašika Viljuška Nož 🍴je malý podnik se super domácí kuchyní a příjemným majitelem, byla radost se sem ještě vrátit. Po dobrém obědě (jejich guláš je naprostý top) jdu obejít ty hlavní taháky v okolí.

Ubytko z venku nic moc

Uvnitř ale super

Bosenský guláš, naprostý luxus

Kousek od obytka je památník Věčný plamen věnovaný obětem druhé světové války. Pokračuji pěší zónou Ferhadija. Prakticky po pár metrech je Katedrála srdce Ježíšova. Za další kousek následuje ikonická Gazi Husrev-begova mešita. Na to jít dovnitř bohužel nejsem vhodně ustrojen, ale i z venku je to pěkný areál a stojí za aspoň krátké zastavení. Po krátké procházce docházím na trh Baščaršija, kde prakticky končí staré město. Je teda všude nechutně moc lidí (stejně jako v Mostaru).

Bosna že je neobjevená turistická perla? Procházím okolní uličky a podél nábřeží k latinskému mostu a muzeu atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda. Jo, tady prostě kráčí všechna možná historie na pár metrech. Dostat se dovnitř mi není přáno, tak aspoň pár fotek a jdu dál k národnímu divadlu. Pak se otáčím do centra, stíhám ještě muzeum obléhání Sarajeva. Provedením trochu podobné jako to v Mostaru, tentokrát věnované zase místním podmínkám. V poslední části jsou potom popsané příběhy lidí, kteří válku zažili. Vstup za 15 marek, zaplatíte i kartou (s příplatkem). Jak je pořád vedro🥵, zastavuji na jedno ne levné pivko🍺 u katedrály a na skok jdu zase k sobě dát se trochu dokupy.

památník Věčný plamen

Katedrála srdce Ježíšova

Gazi Husrev-begova mešita

Baščaršija

Večer se mi povedlo urvat místo v jedné z ćevabdžinic . Jsou to malá bistra specializovaná na gril, většina je jen nealko. Testuji místní telecí klobásky, což je další bod ze jídelního seznamu, který můžu odškrtnout. Poté se hned vedle mešity zastavuji v baru na dvojku vína a toulám se ještě přeplněnými uličkami. Potom je čas jít spát.

Místo atentátu

muzeum obléhání Sarajeva

jeden z drsných příběhů

Ćevabdžinica Specijal 2

5. Den: Sarajevo

Ráno znovu do akce. Na začátku moje cesta vede do olympijského muzea. Už samotná budova je vzhledově moc pěkná. Expozice uvnitř je ale docela malá. Mám taky smůlu, že po příchodu tu nikdo není, zkouším se motat kolem pokladny, jestli se někdo neobjeví. Když se nic neděje, tak aspoň nakouknu do patra u vstupu a jdu pryč. Později si říkám, že ten kluk co dole před vchodem tokal s nějakou kočkou, byl asi zaměstnanec. No jo, všechno je otázka priorit😄. Poté se toulám v rámci centra jinými uličkami, až dojdu na vyhlídku nad městem.

Žlutá pevnost (a ještě jedno místo kousek vedle) nabízí super výhled na celé centrum Sarajeva. Cesta do kopce je ale dost brutální, zvlášť v tom letním vedru. Po cestě je ještě hřbitov Kovači, který taky stojí za zastávku.

Pokračuji k nábřeží kolem budovy radnice přes řeku. Kousek od nábřeží je obrovský komplex pivovaru, mimochodem na průmyslové pivo je to jejich dost dobré. Prakticky za rohem je kostel Sv. Antonína. Mám smůlu, že prakticky všechny tyto budovy nacházím zavřené. Odsud už to nemám daleko k impozantní budově ministerstva obrany a jdu pomalu zpět k ubytku.

Je akorát čas na přestávku na oběd, využívám stejné bistro jako předchozí den. I dneska odcházím nadmíru spokojený a s majitelem je vždy dobrý pokec. Po obědě to chce malý odpočinek, protože mě čeká ještě dost chození.

Muzeum OH

hřbitov Kovači

Žlutá pevnost

kostel Sv. Antonína

Kopec Trebević je v Sarajevu naprosto ikonické místo. Téměř 2km dlouhá lanovka🚡 mě vyváží do horní stanice ve výšce přes 1100m nad mořem. Mimochodem, turisté to mají o dost dražší než místní. Teda teplo je překvapivě i tady.

Nejen, že jsou ty stezky pro pěší i cyklisty, ale je tu i jeden známý urbexový tahák. Prakticky každý chce vidět bobovou dráhu z olympiády 1984. Celá se dá projít a taky projet třeba na kole nebo čemkoliv dalším dle chuti. Většinou dost souběžně vede cesta, takže se dá jít / jet i okolo. Já teda jdu přímo korytem, v cíli jsem za 15 minut svižné chůze. Cca uprostřed je docela velké otevřené prostranství, zde se zdržuje nejvíc lidí (taky sem jezdí cestovky), v cíli jsem potom naprosto sám. Cesta zpět každopádně zabírá daleko víc času, ono se to nezdá, ale je to nechutně do kopce.

Míst z olympiády je v okolí Sarajeva k nalezení víc. Zjištění až doma, že jsou v podobném stavu k vidění i skokanské můstky, to fakt zamrzí. Nojo, nedostatečná příprava.

Kousek od lanovky je potom pěkná vyhlídka na město s lavičkami. Koho baví procházky, tak se tu může toulat a kochat výhledy fakt celý den. V trase lanovky jsou potom ještě kýčovité fotopointy, kde se dá vyfotit přímo s lanovkou.

Jízda předraženou lanovkou

Odkazy na OH jsou všude

Bobová dráha

Stav po letech nic moc

Já toho mám ale dost a jedu vpodvečer zpět do města. Než se doplazím na byt, tak toho mám už plné zuby. Po krátkém odpočinku jdu ještě do víru velkoměsta. Zastavuji se na véču a trochu místního vína (to tu mají dobré snad všude). Večer se ještě vydávám projít se starým městem a nakonec se odhodlám jít i nahoru nad centrum na vyhlídku. Jen se mi už nechce na žlutou pevnost, ten kopec je fakt nechutný. Zkouším jít druhou stranou, ale tady to není tak super. Po cestě domů zjišťuji, že je Baščaršija plná lidí, je tu i nějaký koncert. Chvíli se zdržím a pak se už belhám domů, to už mám v nohách asi 18km a je to znát😀 .

Poslední véča a víno

Noční život v centru

Koncert, kapsáři povolali posily😄

6. Den: Sarajevo – Banja Luka – Vídeň - ČR

Den odjezdu. Dneska už není moc co poznávat. Ráno běžím pro auto a vyrážím na cestu k letišti🚗. Cesta trvá asi 3 hodiny, docela slušnou část po dálnici. Kousek před letištěm ve vesničce Laktaši stíhám rychlý oběd, dotankuju auto a frčím na letiště ho vrátit. Možná i proto, že jsme měli po mailu dohadování ohledně toho jak nakonec (ne)jde platit kartou, čeká na auto holčina v krátkým tričku a legínách, asi abych měl to vracení příjemnější😄. Vrácení proběhlo rychle a bez potíží, platím cash a jdu si po svém. Letiště v BL je opravdu mikro, uvnitř je jen pár přepážek, jeden rentgen na zavazadla a zadní části malý prostor a dvoje dveře ven. Jediné bistro bylo prázdné, všechno pití prodávají jen ve skle po 0,2l a za ceny, že by i v Praze záviděli. Čekání je delší, než by bylo milé, letadlo ale nakonec přistává, kontrolu velikosti zavazadel nikdo neřeší a po krátkém přískoku jsme ve Vídni. Cesta domů už je potom pohoda.

Prakticky celý odletový prostor😀

Letíme domů

Zhodnocení dovolené:

Bosna a Hercegovina se mi rozhodně líbila. Je tu zajímavá příroda i města kudy kráčela historie a to všechno za ještě pořád příjemné ceny. Jídlo typický Balkán ale trochu říznutý starým Rakouskem. Nejblíž má stylem asi k Albánii. Ne tak kladným nálezem bylo už docela velké množství lidí. Každopádně Mostar i Sarajevo paráda a výlet se myslím vydařil. Obě města se dají dobře projít pěšky, mezi nimi jezdí moderní vlak, ze kterého je pěkný výhled a do okolních míst se dají případně objednat výlety s místními agenturami. To hlavní je možné zvládnout i bez auta. Dá se sem i docela dobře odskočit při dovolenkování v Chorvatsku.

Základní info o cestě:

Letenky: Ryanair z Vídně, dokoupené sedadlo

Doprava: Půjčené auto přes Rent a Car Banja Luka - Start Line, Renault Clio diesel, namotaných 197000km, ale nezradilo. Komunikace v poho, až na tu mystifikaci s platbou kartou. Najeto celkem 950km.

Ubytování:

Mostar – Arch Apartment, super místo u hlavního obchvatu. Parkování ve dvoře, pěkný apartmán, kromě pračky je tu všechno. Večer byl klid, přitom do centra pár kroků a hospoda hned za rohem. Majitel ochotný, možnost platit kartou. Naprosto ideál.

Sarajevo – Karaula apartments, na ulici za katedrálou. Z venku vypadá nic moc, ale uvnitř krásný super moderní byt. Jedinou nevýhodou byla tramvaj, co projížděla hned pod okny. Pěšky všude do centra kousek a parkování v garážích hned za rohem v ceně. Taky spokojenost.

Jídlo a pití: balkánský gril je prostě pojem a tady je na každém rohu. Překvapivě 😀 tu nenajdete moc vepřové, ale nechybělo mi. Oblíbené je naopak telecí. Jsou tu i pozůstatky starého Rakouska, takže najdete i místní verzi guláše nebo plněné papriky, atd. Obě města mají svoje velké pivovary, minimálně sarajevské jsem ochutnal a dobré. Dost se rozvíjí i craft scéna, kdy OldbridZ v Mostaru dělá super kousky. Víno od lokálních vinařů bylo výborné a v pohodě bylo i rozlévané v restauraci.

Tip kam za jídlem a pitím:

Mostar:

Šadrvan, je tu prakticky pořád plno, nemají tu jen gril, ale dost jídel místní kuchyně i dobré víno.

Craft beer garden + Via Vino, kdo hledá dobré pivko, případně víno, tohle jsou ty správné adresy

Sarajevo :

Kašika Viljuška Nož, skvělá domácí kuchyně za super ceny.

Ćevabdžinica Specijal 2, jedna z mnoha ćevabdžinic okolo centra, sortiment i ceny prakticky všude těchto místech stejné. Zrovna tady mají navíc i hrany, což může být pro někoho bonus. Večer dost plno.

Ceny obecně: jídlo a pití v dobré restauraci v centru se dá zvládnout kolem 250Kč, mimo turistické trasy je to samo lepší. Nafta 27Kč, bydlení se dalo najít za slušné prachy. Dost plateb jede v hotovosti, hlavně parkovací automaty jsou většinou jen na mince a to ještě ne na všechny, někdy je to jak v casinu😄. Platba eurem jen někde, na jihu u Chorvatska je šance větší. Většinou je to někde uvedené, nebo se stačí zeptat.

Počasí: Jasno, vedro, dost přes 30°C celý pobyt. Ve vnitrozemí navíc nulový vítr.

Rozpočet na 1 osobu:

Letenka: 1750Kč

Auto a benzín: 5700Kč

Ubytování: 6400Kč (bez noci před odletem)

Celkem na osobu: 13850Kč, pro cestu ve dvou by to bylo pod 9000Kč/os.

Ostatní náklady:

Jídlo, pití, drobné výdaje: cca 4000Kč (nešetřil jsem se, jídlo v centru, craft pivo, degustace vína, atd.)

Vstupy: Muzeum Mostar 255Kč, Věž 125Kč, Muzeum Sarajevo 230Kč, Lanovka 385Kč, Kravica 260Kč, Tunel 260Kč

Cesta na letiště + parkování: 3100Kč (Parkování Panda je největší položka)

Když už jste dočetli až sem, budu rád pokud i omrknete moje sociální sítě:
https://www.facebook.com/HonzaDovolenkar
https://www.instagram.com/dovolenkar_honza
https://www.youtube.com/@travelerhonza9339

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 1 x Velmi praktické!

📷 1 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 4 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Dovolenkář Honza

Cestopis byl naposledy aktualizován 2025-07-30T05:54:43+02:00

Dovolenkář Honza procestoval 34 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 2 lety a napsal pro tebe 18 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

4 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Mat

před 4 měs

Bosna je super! Len nechápu to dokoupené sedadlo na ten let, já nejprv letenku koupil a až potom se pozrel kde ta Banja Luka vlastne je, za mna nejkratší Ryanair let zatím :D

Dovolenkář Honza

před 4 měs

Bylo to super. Sedadlo dokupuju vždy kvůli checkinu dopředu, nechci spoléhat na nedostupná data, výpadky, atd. U mě s délkou zatím vede MUC-PRG, to bylo fakt jen poskočení😀

Jakub Langer

před 4 měs

Dle prilozenych fotek pocasi vyslo bajecne!

K historicke casti dovolene bych mozna pridal delsi prochazku po Jajcich a take blizkem Travniku.

Jinak skoda, ze se v tom tajemnem Pocitelji na slunci vyhrivalo tolik hadu, a to zkazilo delsi prochazku po tomto celkem utajenem historickem skvostu Hercegoviny.

Dovolenkář Honza

před 4 měs

počasí možná až moc😄, tak aspoň o 5 stupňů míň by bylo lepší, ale přežil jsem. Na Jajce už bohužel nezbyl čas a taky únava udělala svoje. Pocitelj jsem prošel aspoň část a určitě super místo