Bulharsko podle KAČKY
Cestopis, ve kterém se nedozvíte v podstatě nic, co už byste nevěděli od Kačky.
Cestopis z roku 2020 napsal JardaM
Úvodem úvodem
Nejprve bych chtěl poděkovat Kačce a jejímu cestopisu o Sofii (https://www.cestujlevne.com/cest...kacku-1096), ze kterého jsem čerpal spoustu informací a inspirace. Itinerář jsem ale přeci jenom malinko upravil (mimo jiné i díky komentářům pod ním), takže cestopis prosím hned nezavírejte a dejte mu šanci.
Úvodem
Jak jinak strávit Valentýnský víkend než v jednom z nejkrásnějších a nejromantičtějších měst na světě - Sofii? To byla otázkou, kterou jsem položil přítelkyni v lednu, kdy se objevila akce na letenky z Bratislavy do Sofie za 500Kč. Přítelkyně mi odpověděla tím, že mi prozradila své přihlašovací údaje do WizzAir discount clubu a díky tomu náš vztah posunula na úplně jinou úroveň.
1. den - Odlet
Let z Bratislavy odlétal až v 21:55, což je parádní, protože člověk nepřijde ani o den dovolené. Samotná letenka tedy stála pouhých 500Kč. My si ale samozřejmě museli ještě přičíst cestu autem z Prahy do Bratislavy plus slovenskou dálniční známku, což ve výsledku přidalo dalších 900Kč na jednoho. No, co se dá dělat, i tak je to mnohem levnější, než jakékoliv letenky z Prahy do Sofie a navíc jsem si mohl alespoň poprvé vyzkoušet bratislavské letiště.
Abychom trochu ubraly náklady, tak jsme místo oficiálního parkoviště na letišti zaparkovali na parkovišti u bratislavské IKEA. A protože byl Valentýn, rozhodl jsem se přítelkyni pozvat na romantickou valentýnskou večeři právě do zmíněné IKEA na vyhlášené masové kuličky. Za tohle všechno bych si podle mě zasloužil nějakou cenu přítel roku, protože: romantická večeře v IKEA, čisté svědomí za parkování díky útratě za kuličky a 44 hodin v Bulharsku. No, já myslím, že se ostatní chlapi můžou jít zahrabat.
Plán na víkend byl jasný, na sobotu si půjčit auto a trochu si zajezdit po Bulharsku a na neděli si nechat prohlídku Sofie. Popůlnoční přílet má nevýhodu v tom, že jedinou dopravou do města jsou taxíky. Takže jsme si samozřejmě zamluvili auto na čas hned po příletu. Druhou nevýhodou popůlnočního příletu na terminál 1 letiště v Sofii jsou otevřené autopůjčovny pouze na terminálu 2 a již nefungující autobusové spojení mezi terminálem 1 a 2, což ve výsledku znamená zbytečné peníze za taxík mezi terminály (protože pěšky je to opravdu kus). Tohle jsme ale nakonec vyřešili tím, že jsme si auto zamluvili u společnosti toprentacar, která je podle webových stránek otevřená 24 hodin denně na obou terminálech. Ve výsledku to znamenalo to, že po příletu na terminál 1 zde byla samozřejmě jejich pobočka zavřená. Společnost pro nás každopádně poslala svoji svozovou dodávku, která nás (a partu tří Čechů) odvezla zadarmo na terminál 2, kde došlo k předání auta. Auto (toyota corolla) byla trochu dražší, než bývá obvyklé i u nevýhodných jednodenních výpůjček, ale já raději v cizině jezdím s automatem, což se vždycky na ceně promítne. Půjčovna na mě působila velice solidně. S týpkem, který nám auto předával, jsme vše pečlivě obešli a zapsali každý škrábanec. Auto bylo vevnitř vyvoněné a čisté a pro odpůrce kreditních karet - umožňují i cash deposit ve výši 600Eur. Já každopádně právě kvůli půjčování aut v zahraniční kreditku mám a deposit mi uvolnili hned na místě po zkontrolování auta, takže mohu s klidem doporučit. Jediné, co nás ale trochu mrzelo bylo, že jsme se nakonec dostali na terminál 2, protože tam byla po půlnoci na rozdíl od terminálu 1 otevřená směnárna a my předtím sháněli bulharské leva po Praze, protože jsme věděli, že si nemáme kde v pátek nebo v sobotu směnit. Každopádně ale tip pro vás - kdyby někdo náhodou taky sháněl, tak pobočky směnárny EUROEXCHANGE mají levy.
Co se ubytování týče, jeho ceny nás celkem překvapily. Čekali bychom totiž na vnitrozemí Bulharska trochu nižší ceny než 400Kč za noc na jednoho (samozřejmě se daly najít levnější alternativy, ale ne s moc dobrým hodnocením). Ubytovaní jsme nakonec byli v Apartment Ina v samotném centru města na bulevardu Patriarh Evtimiy. Trochu jsme se báli parkování. Bylo sice zadarmo, protože od 19:30 do 8:30 se nemusí platit a my v sobotu vyjížděli v 6h ráno, ale neměli jsme jisté konkrétní místo a já už úplně viděl, jak o půl druhé ráno objíždíme ulice kolem ubytování křížem krážem a hledáme, kam to zapíchnout. Nakonec se objevilo místo v podstatě přímo před našimi dveřmi a my šli konečně ve tři ráno spát.
Ubytování bylo až na klasickou bulharskou koupelnu, kde můžete sedět na záchodě a zároveň se sprchovat, naprosto v pohodě, i když my na něm strávili jen nezbytné minimum času. Můžu ho ale s čistým svědomím doporučit, už jenom kvůli snad nejpohodlnější posteli, s jakou jsem se kdy v zahraničí setkal. Nevím, jak ji popsat, abyste mě chápali, ale byla to taková ta starší dřevěná mohutná postel s pořádně těžkými (ale neskutečně příjemnými) peřinami. Taková ta postel jak u babičky, což i samotná paní domácí, bydlící v bytě vedle, v podstatě byla.
Už chybí jen svíčky
2. den - Rila Monastery, Stobski piramidi, Rila Lakes, Skaklya waterfall
Abychom využili vypůjčené auto naplno, čekalo nás velice příjemné vstávání už v 5:30. Dvě a půl hodiny spánku, teplota pod nulou a přítelkyně s pohledem zabijáka aneb ideální ráno. Naštěstí můj malý zabiják usnul v autě během dvou hodinové cesty (130km ale z 550mnm do 1200mnm) do pohoří Rila, konkrétně k Rilskému klášteru.
Rilský klášter byl založen v 10. století Sv. Ivanem Rilským, v historii byl ale zničen lavinou a požárem, a proto je jeho dnešní podoba z 19. století. Možná i díky tomu a členství v UNESCO je celé prostranství kláštera, kostel na jeho nádvoří a 25 metrová kamenná věž, absolutně kouzelné a zachovalé. Kouzelnost místa dokreslují okolní hory, které se tyčí kolem kláštera a během naší návštěvy na nich byla krásně vidět hranice mezi tím, kde leží sníh a kde už ne. Klášter je možná nejvýznamnější památkou v celém Bulharsku, neskutečně důležitou roli hrál hlavně v době turecké nadvlády, kdy se v něm a v dalších podobných klášterech uchovával bulharský jazyk a tradice. Nejkrásnější na celém klášteru jsou zcela jistě sytě barevné fresky s občas velice zvláštními výjevy.
Z kláštera jsme zamířili 4km dále do hor k jeskyni Sv. Ivana Rilského. Bohužel je to k ní asi 20 minutová procházka lesem, kde bylo tak odhadem 20 cm sněhu, a proto z procházky sešlo. Horší bylo, že jsme se neměli kde otočit a sjet zpátky dolů ke klášteru, protože silnice byla díky prohrnutému sněhu na jedno auto příliš úzká. No a tak jsme pokračovali dál nahoru a nahoru doufajíc v nějakou vesnici, kde se budeme moct otočit. Díky tomu jsme se ale najednou ocitli ve vesničce Kirilova polyana na jejíž návsi se nám naskytl pohled jako v zasněžené pohádce. Po krátké foto pauze nás čekala krátká 35km cesta směrem zpět do Sofie se zastávkou na Stobski piramidi.
Na Stobski piramidi jsme byli úplně sami a to tak moc sami, že tam ani nikdo nevybíral vstup, který by normálně měl být 2 BGN. Ještě že tam byl alespoň velký pes, který nám zatím úspěšně hlídal auto. Až na úplný konec cesty je to asi 45 minutový výšlap, záleží, jak moc budete v průběhu cesty zastavovat, kochat se a fotit. V jedné části je to i malinko nebezpečně úzké a musí se vylézt po kamenech, ale určitě by byla škoda se tohoto zaleknout a nepokračovat dál, protože ten nejkrásnější pohled na piramidi je právě až na úplném konci stezky. Některé piramidi mají i přes 10 metrů a je jich nespočet. Občas stojí samostatně a někdy tvoří v podstatě taková malá pohoří s dalšími piramidami. Já teda normálně ve svých cestopisech nesklouzávám k sentimentu nebo infantilnosti a snažím se spíš věcně a někdy zcela výjimečně i vtipně popsat, co jsem kde viděl a zažil, ale ten pohled na úplném konci cesty po Stobski piramidi mě skoro až dojal. Oranžovo hnědo žluté útvary, za nimi sytě zelené stromy, v dálce zasněžené pohoří Rila a do toho jasně modrá obloha. Zůstali jsme na místě několik minut a jen zírali na tu nádheru, kterou bych od Bulharska snad nikdy nečekal. Zatím nás Bulharsko celkem dostalo a to ještě nebylo vše!
Trochu teď na chvíli odbočím od popisu sobotního dne. Já osobně nemám rád zimu. Nesnáším, když na sobě musím mít tunu oblečení, nikdy jsem nebyl lyžovat, ani na běžkách, neumím bruslit, a i když normálně řízení miluju a řídit na sněhu umím, tak si spíš užívám poslední zimy a obzvlášť tu letošní, i když samozřejmě vím, že je to pro přírodu problém. Každopádně všechno tohle „nemám rád zimu/nerad řídím na sněhu“ jsem si dnes dokonale vynahradil. Od Stobski piramidi následovala 60km cesta k Pionerske chate, do výšky 1585mnm, v únoru… Jak jistě tušíte, udělal jsem si zimní jízdy na několik let dopředu. Jednu chvíli jsem se už začínal bát, jestli to naše auto bez náhonu 4x4 vůbec zvládne, a proto jsme se raději zeptali na infocentru asi 4km pod chatou (abychom nebyli za takové ty typické Čechy, kteří chodí po Tatrách v sandálech a pak pro ně letí vrtulník - v tomto případě traktor až zapadneme), jestli to s naším autem půjde. Prý půjde a opatrně to nakonec i šlo. V městečku pod horou jsme začínali na pěkně mokré silnici, která se postupně změnila na břečku, poté na lehkou ledovku a nakonec na hlubší sníh, ale Toyota Corolla a můj řidičský um si poradili se všemi nástrahami.
Nahoře nás čekalo celkem snadné rozhodnutí, projdeme se jen kolem, dáme si čaj, protože tady už byly -2 stupně a sjedeme zase v klidu dolů, a nebo se jako největší blázni svezeme lanovkou do výšky 2100mnm, kam samozřejmě jezdili jenom lyžaři a snowboarďáci. Ano, tušíte správně, jsme blázni, a tak vyhrála druhá možnost. Takže jsme se asi jako jediní nelyžaři dne, možná týdne, možná historie lanovky v zimním období, nechali vyvézt do výšky 2100mnm k chatě Rilská jezera, která je výchozím bodem na túry po nádherných Rilských jezerech. V zimním období je ale samozřejmě konec lanovky vrcholem sjezdovky. Obousměrný lístek stál v přepočtu 255Kč na jednoho, ale protože to byl jediný vstup za celý den, tak nám to ani nevadilo. Lanovka jela asi 20 minut, ale naprosto nádherných 20 minut, díky výhledům na pohoří Rila. Bohužel na samotném vrcholu ale panovala brutální mlha, a tak jsme jen udělali pár fotek a zase se svezli dolů. Během fronty na lanovku jsme si vysloužili celou řadu hodně zvláštních a pobavených pohledů, ale chápu to. Oba dva v riflích, já v kabátu a s foťákem na krku… Vše završila obsluha vleku při cestě dolů, která nám se smíchem doporučovala, ať na jezera přijedeme přece v létě! To my samozřejmě moc dobře věděli, že si neuděláme túru po jezerech, ale asi jsme vypadali opravdu jako totální exoti, kteří v životě neviděli sníh. Já se teda ještě za sebe musím přiznat, že to pro mě bylo v 29 letech první svezení lanovkou na nějakou horu v zimě, takže… asi fakt ten exot trochu jsem.
Když jsme sjeli zpět do městečka pod horou, bylo teprve 15:30, a protože jsme měli auto až do 22h, tak se nám ještě nechtělo celý den ukončovat. Jenže kam jet? Bojanský kostel v Sofii zavírá v 17h, to bychom nestihli, trek k Bojanským vodopádům kvůli západu slunce v 17:50 také nepřipadal v úvahu, na Plovdiv bychom měli tak hodinu… a tak jsme narychlo našli vodopády Skaklya na sever od Sofie. Bylo 15:30, cesta měla trvat 2h15min (140km s posledním úsekem opět v horách), západ slunce 17:50, prostě takový náš klasický bláznivý plán. Rozvášnil jsem mocnou Toyotu Corollu a u vodopádů byl… v 17:40. Opravdu věřte tomu, co vám v Bulharsku ukazuje Waze, zdejší cesty nejsou nic moc, i když půjčené auto samozřejmě snese ostřejší zacházení. No a nadále nebudu chodit kolem horké kaše a říkat, jak byl vodopád skvělá podívaná, protože… byl vyschlý. Zas tak moc nám to ale nevadilo, protože samotná cesta k nim skrz hory byla opět nádherná (i když můj malý zabiják ji opět půl prospal) a výhled do údolí taky. Takže kdyby se někomu chtělo, stačí zaparkovat na návsi ve vesničce Zasele a poté se projít asi 500 metrů.
Dál už jsme kupodivu žádný bod programu nepřidali a v 20h jsme vrátili auto zpátky na letišti. Skvělé bylo, že nás toprentacar nechal vrátit auto opět na terminálu 2, takže jsme mohli rovnou na metro, které z terminálu 1 nejezdí. A pak už jen lístek z automatu za 1,6 BGN, 10 zastávek, jídlo, pár set metrů na ubytování a nakonec padnutí do postele až v 23h. Nájezd za celý den - 450km (z toho ani ne 200km po dálnicích), benzín - 940Kč, 5 nádherných zastávek - k nezaplacení. Bulharsko nás dokonale okouzlilo.
Mimochodem při nákupu jídla se nám povedlo nechtěně otestovat bulharské opačné kývání hlavou na ANO/NE, když se nás prodavačka ptala, jestli na nákup chceme sáček a my oba svorně zavrtěli beze slova hlavou, že ne, načež nám prodavačka samozřejmě okamžitě sáček podala.
Rila Monastery
Kirilova polyana
3. den - Sofie
Neděli jsme měli vyhrazenou čistě na Sofii. Což když nad tím tak přemýšlím, byla možná trochu chyba. Zpětně si tak říkám, že bych itinerář udělal takto: auto bych vypůjčil na oba dva dny a v neděli brzy ráno bych vyjel k pevnosti Belogradčik, která mě na internetu uchvátila. Kolem poledne bychom byli zpět v Sofii, někam zaparkovali auto, prohlédli si během 2 - 3 hodin město (což opravdu stačí), dojeli k Bojanskému kostelu, dali si večeři a jeli na letiště.
Náš program ale vypadal takto. Po 9h jsme se odubytovali s údivem paní domácí, jestli jako vážně plánujeme strávit celý den v Sofii (to později celkem dávalo smysl) a vyrazili jsme nejprve k Národnímu paláci kultury, což je nádherná pravá ryzí socialistická stavba, pro které mám od návštěvy Ukrajiny a Běloruska celkem slabost. Navíc je od ní skvělý výhled na pohoří Vitosha za městem. Dále už to bude od náboženské památky k náboženské památce přes náboženskou památku.
Během pár set metrů dlouhé cesty do centra památek v Sofii jsme minuli pěkný a opomíjený Seven Saints Church. Další zastávkou byl symbol celé Sofie a to katedrála Sv. Alexandra Něvského. Katedrála je ohromující zvenku, obzvlášť díky zeleným střechám, dvěma zlatým kupolím a své 53 metrové výšce. Vevnitř mi moc ohromující nepřišla, mám pocit, že jsem viděl spoustu hezčích interiérů pravoslavných katedrál. Navíc focení za 10 BGN? Ale no tak, Bulhaři… Katedrála byla vystavěna až na přelomu 19. a 20. století v novobyzantském stylu jako vděk ruskému carovi Alexandrovi II., díky kterému získalo Bulharsko v roce 1878 nezávislost (Rusko osvobodilo Bulhary od turecké nadvlády).
Hned naproti katedrále je menší cihlový kostel Sv. Sofie, který působí zvenku i zevnitř velice skromně, o to hezčí je ale jeho podzemí, vstupné do něj stojí 6 BGN. Dál jsme prošli kolem Národní umělecké galerie až k podniku Rainbow Factory, což je údajně nejlepší brunch podnik v celém Bulharsku, kam jsme samozřejmě jako správní hipsteři/mileniálové museli zamířit na nějaká ta vajíčka a avotoast. Odtud je to další kousek k Prezidentskému paláci, Ministerské budově a k rotundě Sv. Jiří, která se nachází v podstatě ve vnitrobloku Prezidentského paláce. Roztomilá cihlová rotunda ze 4. století je nejstarší stavbou v celé Sofii a nikde zde nenajdete žádného turistu (na ostatních památkách kupodivu ano), takže ji určitě nevynechejte.
Na konci bulváru, kde se nachází výše zmíněné tři stavby je stanice metra Serdica a hlavně další roztomilý kostelík Sv. Petky Samardžijské, který se nachází jakoby pod samotným bulvárem, pod úrovní silnice a chodníků vedle vchodu do stanice metra. Celkově to působí docela zvláštním dojmem, ale proč ne, nepamatuju si, že bych někdy někde viděl něco podobného. A proč je samotný kostel pod zemí? Protože byl vybudován ve 14. století, kdy křesťanské stavby nesměly být vidět z důvodů osmanské nadvlády. Hned vedle kostela Sv. Petky se nachází archeologické vykopávky Serdica - města, které zde založili v roce 29 př. n. l. Římané.
V podstatě pár metrů od Serdicy a Sv. Petky se nachází mešita Banja Baši, která mi zevnitř hned připomněla nedávnou návštěvu Turecka. Nakonec se mi asi začnou víc líbit interiéry mešit, než kostelů a katedrál, protože výzdoby stropů jsou pokaždé nádherné. Naproti mešitě přes ulici se nachází krásná budova tržnice, kterou rozhodně doporučuji navštívit i zevnitř. Kousek od ní se nachází Sofijská Synagoga, což je největší synagoga na Balkáně a na druhou stranu od mešity Banja Baši ještě zajímavější budova centrálních lázní. Od Sv. Petky na druhou stranu je potom další kostel Sv. Neděle, kde jsme měli možnost kouknout na bulharskou svatbu.
Celá tahle multikulturní procházka po Sofii měla pouhých 6km a kromě Národního paláce kultury se všechny památky nachází snad na 1km2. Takže i když jsou hezké, tak chtě nechtě, máte za pár hodin hotovo. My samozřejmě ještě končit nechtěli a sjeli jsme metrem ze Serdiky II na konečnou zastávku Vitosha, kde jsme vzali autobus číslo 64 k Bojanskému kostelu. Na výšlap k Bojanskému vodopádu už nám nezbývalo moc sil, navíc kdoví kolik by na něm bylo vody a taky bychom díky němu byli asi docela na hraně s časem, takže jsme navštívili pouze Bojanský kostel. Což je z historického hlediska nejvýznamnější památka v celé Sofii. Nachází se na seznamu UNESCO už od roku 1979 díky svým neskutečně zachovalým freskám z 10., 13. a 19. století, tak jak byly postupně postaveny tři části celého kostela. Vstupné je 10 BGN, dovnitř se pouští maximálně po 8 lidech a to pouze na 10 minut, kvůli zachování fresek. Fajn je, že je na místě průvodkyně, která podává výklad i v angličtině a můžete se jí na cokoliv zeptat. Po cestě zpátky autobusem na Vitoshu jsme vystoupili na moment na zastávce u místní skládky (zastávka jménem Fohar AD), od které byl krásný pohled na celou Sofii.
Nakonec jsme si dali na konečné Vitoshe večeři, sjeli na letiště a s hodinovým zpožděním odletěli zpět do Bratislavy. Auto nám naštěstí nikdo neukradl a my tak byli v 1:30 v pondělí ráno zase v Praze.
Mimochodem na to dnešní používání MHD jsme si zakoupili celodenní jízdenku za 4 BGN, která vás ale pustí přes turniket do metra jenom poprvé. Na každou další jízdu si musíte nejprve do kiosku za obsluhou nechat jízdenku pípnout a až poté vás turniket pustí. V autobuse jste v pohodě, protože na zadní straně lístku máte razítkem potvrzené dnešní datum.
Výhled z apartmánu
Národní palác kultury
Pohoří Vitosha
Seven Saints Church
Závěrem
Nakonec mi Sofie přišla jako celkem sympatické město. Není samozřejmě nijak extrémně krásná s úžasnými památkami, které musí před smrtí vidět každý, ale zároveň to není žádný hnus. Takový střed mezi těmito dvěma póly. Přítelkyně, alias odbornice na Balkán, byla Sofií dokonce velmi mile překvapena. MHD super (zastávky metra mě obzvlášť překvapily svojí čistotou a novotou), pár slov anglicky uměl skoro každý, s kým jsme přišli do kontaktu a památky a okolí Sofie byly krásné.
Samozřejmě vesnice a městečka, kterými jsme projížděli v sobotu, vypadaly často docela hrozivě. Není to prostě jako u nás, kdy jedete skrz vesnici a je v ní jen pár zbídačených domů, v Bulharsku mi to připadalo občas jako pravý opak, kdy jen pár domů bylo hezkých. Na druhou stranu vozový park mi nepřišel nijak strašný, u domů často stála velice pěkná auta, takže to na mě spíš působilo dojmem, že se lidem vyloženě nechce cpát peníze do opravy domů.
Bulharsko má ale před sebou jeden obrovský problém, protože od roku 1990 jim klesl počet obyvatel z 9 na 7 milionu. Do poloviny století má klesnout až na 5,4 milionu. Zaniklo 24 měst a dalších 170 měst je na pokraji zániku. O vesnicích samozřejmě ani nemluvě. Když přes ně člověk jede, tak se prostě nedá si nevšimnout, že nikde není nikdo mladý. Vidíte jen samé lidi nad 50 let (snad se teď tady nikoho nedotknu). Tohle je samozřejmě problém všech Balkánských zemí a upřímně mi přijde celkem neřešitelný. Když vám začnou takhle masivně odcházet mladí a inteligence, tak kdo bude ten stát nějakým způsobem zlepšovat, aby mladí neodcházeli? A když ho nebude mít kdo zlepšovat, tak budou zkrátka odcházet všichni. Prostě začarovaný kruh, který jakmile se jednou rozjede, tak se jen těžce zastavuje.
Abych tedy nekončil úplně depresivně, tak v širším okruhu Sofie je spoustu dalších zajímavostí, které jsme během těch pár hodin neměli šanci stihnout (Belogradčik, Belipast, Plovdiv, Pobiti Kamani, Devil´s throat cave, Devetashka cave, Rajsko Praskalo a tuna dalších jeskyní a vodopádů) plus nesmím zapomínat na treky kolem Rilských jezer v létě, takže mám takové tušení, že se z Bulharska možná stane taková každoroční valentýnská tradice.
Ceny na jednoho
Benzín Praha - Bratislava - Praha + Dálniční známka Slovensko - 1816/2 = 908Kč
Letenka = 519Kč
Půjčení auta i s pojištěním + projetý benzín - 1291Kč + 941Kč - 2232/2 = 1116Kč
Ubytování na 2 noci - 1629/2 = 814Kč
Cestovní pojištění, jídlo, vstupy, suvenýry - 1527Kč
Celkově na jednoho: 4884Kč
Jak se ti cestopis líbil?
JardaM procestoval 77 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 5 lety a napsal pro tebe 11 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil9 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Super cestopis Jardo, díky. Jinak teda já byl v Sofii hodněkrát, a musím říct, že v zimě a v létě je to úplně jiný město. V zimě to tam na mě působilo fakt depresivně, tak sovětsky ;-) , zatímco v létě se jsem se v Sofii cítil o hodně líp.
Jsem rad, ze se cestopis libil, diky moc. Chapu, my meli zase brutalne jasno, kdyby prselo nebo bylo hnusne, tak je to urcite jiny. Ja mel hrozne hnusne v Kyjeve a moc se mi nelibil a vsichni jsou tu z nej nadseni... 😄
Jardo boží!! 🔝👌👌 To je přesně Valentýn podle mého gusta! Za Kačku, originální, bulharský šopák zvýrazněný švédskou příchutí ✌️😂 Za Rilská jezera máš ode mě velkou poklonu – dostal ses k nim blíže než já! 💪 Sakra....škoda, že už jsi zadanej!😉
Jinak cestopis 1A! Já si teda stále myslím, že Sofie coby jedno z hlavních měst, je ošklivá a zanedbaná, až to oko bolí (a taky už jsem kousek toho Balkánu ukrojila) a hezká může snad být pouze pod nánosem sněhu, a to minimálně pod 5 metrovou pokrývkou. Nicméně s ostatním souhlasím a taky myslím, že jako příletové místo s letenkou za pětistovku, ji určitě ještě jednou zopakuji.
Kam letíte na MDŽ? ☺️ TĚŠENÍČKO 🙏
Diky moc za chvalu! No snad si neprecte ten komentar pritelkyne, jak zminujes tu zadanost 😄 Ne, delam si srandu 😄 ... Na Sofii se neshodnem, tak uvidime co Kosovo 😉 ... MDZ? No ehm par dni po nem pro zmenu kopiruju tvoje Srbsko 😄
Jardo, abys nedopadl jako Cimrman - všade druhý.
Valentýn v Sofii, MDŽ v Srbsku (vezmeš ji do toho koncentráku, viď??!) ... tak to chci vidět místo, kde ji požádáš o ruku 😂😂 A pak napiš cestopis/příručku pro muže “Jak na ženy za KAČKU”! Ti říkám, bude to bestseller! 🔝😂
A teď vážně – Srbsko je nádherný. Už se těším, až si jej v tvém dalším cestopise znovu připomenu!
padrino - V Kosovu budu o 4 dny drive jak Kacka, tak aspon neco 😄 ... Kacko - Akorat teda do Srbska beru mamku, pritelkyne uz ho ma za sebou 😄 Ale i tak na tou priruckou zauvazuju 😄 No a dockame se nejakych dalsich cestopisu od tebe? Obzvlast ted po basnicce? 😄
Máte to moc hezky napsáno, já pocházím z Sofie, jsem ráda že se vám tam líbilo! Doporučuji navštívit města Veliko Tarnovo,Arbanasi.
Tak to jsem moc rad, ze se cestopis libil a dekuju. A taky dekuju za tip, urcite tam zajedeme pri pristi navsteve.