Do Rwandy za gorilami
Zůstat tiše, nedívat se gorilám do očí. Kdyby se ke mně náhodou přiblížil vůdčí samec, měl bych zaujmout podřízenou pozici na kolenou.
Cestopis z roku 2022 napsal Daniel Valchovník
Jde se několik hodin deštným horským pralesem v nadmořské výšce přesahujících 2 300 m. Gorilí turistika je to hlavní, za čím se do Rwandy, Ugandy a východní části Konga jezdí. Fascinovaný životním příběhem Dian Fosseyové, autorky slavné knihy Gorily v mlze, jsem toužil vidět největšího primáta Afriky zblízka. Nebýt Dian, patřily by horské gorily na seznam vyhynulých druhů. I když jsem na africkém kontinentě tři roky žil, nikdy se mi nepodařilo za nimi vydat. Jejich domov se rozkládá na území tří sousedících států: Rwandy (národní park Volcanoes), Demokratické republiky Kongo (národní park Virunga) a Ugandy (národní park Bwindi a národní park Mgahinga). Ve zdejších pohořích žije posledních několik stovek kusů, a proto jsou gorily přísně chráněny.
Sbaleno na dva týdny
Vůdčí samec osmi členné smečky - silverback
Důvodem k ochraně je skutečnost, že tato forma turismu je hlavně pro Ugandu a Rwandu velký byznys. Vyhubení goril by znamenalo zastavení proudu peněz, který sem teče (a teď kvůli covidu na dva roky téměř vyschl). Ceny se liší podle země, ze které se vydáváte na cestu, a samozřejmě záleží na tom, jaký zvolíte do národního parku typ dopravy (veřejnou nebo privátní) a kolik vás bude společně cestovat ve skupině. Pouhý permit neboli povolení do oblasti, kde se horské gorily zdržují, stojí ve Rwandě 1 500 USD. Pojedete-li z Ugandy, povolení vyjde na 700 USD. Rwanďané zaplatí za permit pouhých 70 USD, přesto 99 % místních nikdy gorilu naživo nevidělo. Dokonce ani ti, kteří žijí v těsné blízkosti národního parku. Místní lidé zkrátka o podobné zážitky nemají zájem. Tuzemská turistika tady není vůbec rozšířená, i když výjimky potvrzují pravidlo. Nejlevnější permit pro cizince nabízí Demokratická republika Kongo, a to za přijatelných 400 USD. Má to však háček, nebo spíše několik háčků. Bezpečnostní situace v celé zemi, neuvěřitelná korupce, PCR testy na hranicích, check pointy, neudržované cesty a v neposlední řadě drahé a komplikované vstupní vízum, které je potřeba vyřídit před odletem za poplatek 3 500 Kč. Část peněz z každého prodaného permitu jde úředníkům a do státní kasy, ale nemalá částka skutečně míří na záchranu těchto tvorů, z čehož mám aspoň dobrý pocit.
Aby byl přehled o finančních nákladech kompletní, je nutné započítat také ubytování. Ceny v národních parcích jsou ve Rwandě v poměru k nabízeným službám opravdu šokující. Dvoulůžkový pokoj s plnou penzí ve standardním lodge (standardní = žádný přepych) vyjde nejméně na 450 USD za noc. Pokud chcete při návštěvě goril ušetřit za ubytování i permit, určitě se vydejte raději do Ugandy. V polovině srpna navštívil Rwandu jako turista i slavný závodník Formule 1, Lewis Hamilton. Minuli jsme se o pouhý týden. To jen potvrzuje, že přes vysokou cenu je ve Rwandě o gorilí turistiku obrovský zájem, který převyšuje nabídku. Počet turistů, kteří se ke gorilám dostanou, je totiž omezený. Rwanda povoluje maximálně 6 osob v jedné skupině, Uganda pak 8 osob. Skupin je denně tolik, kolik se právě v oblasti vyskytuje gorilích tlup přivyklých lidské přítomnosti. Toto číslo se pohybuje spíše v řádu jednotek. Na lidskou přítomnost si gorila zvyká prostřednictvím místních rangerů 2–3 roky. Až potom je možné dovolit turistům, aby se k ní přiblížili na dohled.
Cestu za gorilami jsem si rezervoval několik měsíců dopředu. Nejvyšší sezona tady trvá od začátku června do konce srpna a pro tento trek je to skutečně nejlepší možné období – až tolik neprší, ale přesto prší. Permit je nepřenosný, vydaný na jméno a platný jen s cestovním pasem. Pravděpodobnost, že se s gorilami nesetkáte vůbec, je minimální, každou jejich tlupu totiž celý den stopují 2–4 trackeři a prostřednictvím vysílačky průvodcům udávají jejich polohu. A v tom krajně nepravděpodobném případě, že budete mít smůlu, vám údajně vrátí část peněz nebo nabídnou možnost absolvovat trek jindy. Budíček před sobotní výpravou do nitra deštného horského pralesa je časný, a to ve 3 hodiny ráno. Vyrážím z hlavního města Kigali. Oblékám si funkční prádlo, nepromokavé oblečení (stejně před mokrem pořádně neochrání) a hlavně kvalitní boty. Nutný je PCR test, který nesmí být starší 72 hodin. Lze ho zajistit v hlavním městě Kigali za 50 USD, nicméně jsem vše zvládl ještě s platným testem z ČR.
Protože jsem na místo určení dorazil pozdě (mohl za to můj řidič, ale to je na jiné vyprávění), jsem až během pěší cesty za gorilami poučen o tom, co smím a čeho se naopak mám vyvarovat. Obvykle toto krátké školení probíhá před samotným výšlapem. Nakonec putuji nějakou dobu sám s nosičem a průvodcem, který je vybaven zbraní se třiceti náboji. Prý kdyby se nám do cesty připletl buvol nebo slon. Strážce by však střílel pouze do vzduchu, jen ve výjimečných případech přímo na zvíře.
nosič
stopaři
Průvodci a strážci kontrolují, jestli se na cestu nevydal někdo s kašlem nebo těžkým nachlazením. Cesta je fyzicky náročnější, pohybujeme se v nadmořské výšce kolem 2 500 m, i když tyto podmínky se denně mění podle toho, kam se gorily právě vydají. Pevné zdraví návštěvníků je však nutné především pro dobro goril, pro něž by mohla mít případná nákaza nedozírné následky. Při jejich pozorování si dokonce musím nasadit roušku, ale není to naštěstí úplně striktní pravidlo – když se s nimi fotím, můžu ji na chvilku sundat. Gorily se vás mohou dotýkat, vy jich v žádném případě. Dozvídám se, že se k nim nesmím přiblížit na méně než sedm metrů, což se posléze nepotvrdilo, byly jsme od sebe sotva dva metry. A že se vůdčímu samci nesmím podívat do očí, což jsem nakonec udělal, protože měl dle našeho rangera dobrou náladu. Samozřejmě se nesmí fotit s bleskem, jíst, pít, hlasitě mluvit, kýchat. Na pozorování goril mám pouhou hodinu, která utekla zatraceně rychle. Na cestu doprovázenou jak průvodci, tak strážci se zbraněmi mohou jít také nosiči, což jsou místní mladí muži, kteří za úplatu nesou batohy, ale hlavně vodu, které jsem vypil během několikahodinové túry přes tři litry. Většina trasy vede horským deštným pralesem, kam nedopadají téměř žádné sluneční paprsky. Občas se přidá jemný déšť, který v některých úsecích rozmáčí vyšlapané stezky. Když jsem odlétal z Prahy, bylo slunečno a teplota ukazovala 32 C, tady poprchává a je pouhých 19 C.
Někdy trvá cesta několik hodin, než se ke gorilám dostanete, jindy na ně narazíte již po hodině. Já to zvládl za čtyři, ale nikdy nevíte. Jak jsem psal, záleží jenom na tom, kam se tlupa rozhodne ráno vydat. Po usazení na zvoleném místě už v průběhu dne příliš necestuje, maximálně v okruhu stovek metrů.
Zážitek na celý život, když se z hustého porostu zvedne vůdčí samec, pozorně si mě prohlédne – jsem pár metrů od něj – a namíří si to přímo ke mně. Mám zaděláno v kalhotách a málem pouštím mobil, kterým fotím z ruky. Cítím velký respekt a strach zároveň. Všechno se odehrálo rychle a dobře dopadlo. Hlavně nepanikařit. Nejhorší je začít před gorilami utíkat. Nicméně místní stopaři, kteří se v jejich blízkosti pohybují celý den, znají velice dobře jejich chování a zvyklosti. Kdyby gorily začaly být jakkoli nervózní, okamžitě by všechny návštěvníky upozornili a odvedli do bezpečí.
Žádné mříže, žádné sklo jako v pražské zoo, žádné zábrany, jen skupina devíti překrásných goril, která po svolení vůdčího samce (jemuž je 45 let a váží úctyhodných 250 kg) zkracuje naši vzájemnou vzdálenost. Všechny gorily se chovají naprosto přirozeně. Pokud neuděláte nic zbrklého, co by je vyděsilo, nemusíte se jich bát.
Přesně po hodině průvodci zavelí a vydáváme se ve vlastních stopách z džungle zpátky do „civilizace“. Byl to mimořádně dlouhý a náročný den, na který budu po zbytek života vzpomínat. Teď již můžu říct, že jsem viděl africkou Velkou pětku i gorily. Jakmile dorazím do Čech, rád o svých zážitcích budu vyprávět rodině i přátelům. Proč jsem se na gorily nevydal do Ugandy, která je levnější? Na otázku odpoví kniha Bílý Afričan Bída a lesk svobody.
Rwanda
- elektronické jednovstupové vízum 50 USD, nutné vyřídit před odletem
- elektronické vícevstupové vízum pro tři země (Rwanda, Uganda, Keňa) 100 USD, nutné vyřídit před odletem
- buď ještě doma, nebo přímo ve Rwandě je nutné absolvovat PCR test (50 USD), který požaduje Rwanda před trekem ke gorilám. Test nesmí být starší než 72 hodin.
Po Rwandě jsem se vydal letecky s Air Rwanda do turisty opomíjené, leč velmi zajímavé země Burundi, abych navštívil nejen mistry v bubnování Abatimbo. Z Burundi má cesta pokračovala do Demokratické republiky Kongo, kde jsem se setkal s Pygmeji. Více najdete na Instagramu: @danvalchovnik nebo Facebooku: danikolemsveta
Jak se ti cestopis líbil?
Daniel Valchovník procestoval 165 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 16 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Ahoj. Gorily v Ugandě jsem navštívila loni v červnu. Nezapomenutelný zážitek. Skupinu jsme našli do hodiny a to bylo velké plus.
Omlouvám se, ale zeptám se, knihu teď studovat nebudu, proč jste jeli z Rwandy a ne z Ugandy? Daniela jela z Ugandy a byla očividně spokojená, tak ocením jakoukoli odpověď a názor. Děkuji.