JAR - safari, víno, tučňáci a Kapské Město

Rádi v zimě vyjíždíme do tepla a tak když se objevily akční letenky s Turkish Airlines do Kapského Města s delším přestupem v Istanbulu, nebylo moc co řešit. Kombinace přírody, zvířat a dobrého jídla zněla jako fajn plán na jeden lednový týden v roce 2024. Obrovskou výhodou JAR v našem zimním období je navíc to, že tu je časový posun pouze jedna hodina, takže žádný jetlag!

Pátek 19. 1. – Cesta do Istanbulu a rychlá prohlídka centra

V 9:30 odlétáme s Turkish Airlines do Istanbulu. Jelikož máme 11 hodin času do dalšího letu, chceme se kouknout do centra. Přímo Turkish Airlines sice nabízí pro tranzitní cestující bezplatný program Touristanbul, kde vás provezou autobusem a dostanete zdarma najíst, ale my se nechceme vázat na organizovanou skupinu a chceme jít i dovnitř do mešity, takže vyrážíme po vlastní ose. Trasa z letiště do čtvrti Sultanahmet je v podstatě logistická bojovka - nejdřív linka metra M11, pak přestup na M7, na M2 a nakonec na historickou tramvaj T1. Problém nastává hned u letištního metra, které má technický zádrhel a prostě nejede. Čekáme 20 minut, pak 40... Po hodině se naštěstí souprava rozjíždí, ale přestupy nejsou žádná sláva – linky na sebe na okraji města přímo nenavazují podzemím, takže musíme jít třeba 10 minut pěšky přes rušnou magistrálu, než se prokoušeme k další stanici. 

Po 2 hodinách konečně vystupujeme u Modré mešity (Sultanahmet Camii). Jdeme dovnitř, vstup je pro turisty zdarma a ten obrovský prostor pod kopulí je nádherný. Hned naproti stojí slavná Hagia Sofia, jenže od pondělí zavedli pro zahraniční návštěvníky zbrusu nové vstupné – 25 eur na osobu. To nám za pouhou návštěvu horní galerie přišlo fakt přehnané. Místo toho míříme do podzemí do Cisterny Baziliky (Yerebatan Sarnıcı), kam máme dopředu koupený lístek za 500 Kč. Obecně jsou historické vstupy v Istanbulu dost napálené v porovnání s levným jídlem a MHD, ale tady to stálo za to. Nádrž ze 6. století za vlády císaře Justiniána, která kdysi zásobovala vodou Konstantinopol a stojí na 336 mohutných antických sloupech, působí s moderním nasvícením skutečně magicky.

Potom přecházíme na Velký bazar (Kapalıçarşı), což je město ve městě s tisíci krámky, kořením a hlavně kabelkami – tolik padělků na jednom místě člověk jen tak neuvidí! Už ale pomalu zavírají, takže si jdeme sednout na zídku k nedaleké mešitě. Okamžitě se k nám přidávají místní a začínají do nás hustit informace o islámu a Koránu. Chvíli zdvořile posloucháme, ale pak raději nenápadně mizíme. Přecházíme Zlatý roh ke Galatské věži a dáváme si večeři – výborný talířový İskender kebab. Kolem deváté večer sedáme na metro směr letiště, protože se nám už po celém dni nechce nikde courat.

Istanbul na nás v centru působil trochu divoce – po zemi dost odpadků, neorganizovaný dav a všudypřítomné toulavé kočky a psi. Město nás na první dobrou úplně neučarovalo, ale na přestupní zastávku to byl dobrý program. Na letišti nás zachránil salonek se sprchou, kde se dáváme do kupy u teplého jídla a čekáme na noční let.

Sobota 20.1. - Přílet do Kapského Města a západ slunce na Signal Hill

V 1:30 v noci nasedáme do velkého Boeingu směr Kapské Město a let trvá dlouhých 11 hodin. Ve 12:20 vstupujeme na africkou půdu. Pasová kontrola probíhá hladce, kufr dorazil v pořádku a jdeme si objednat Uber. Hned u východu z terminálu se na nás lepí neoficiální taxikáři a vytrvale nás tahají do svých aut. Zůstáváme neoblomní, míříme přímo na vyhrazené nástupiště pro ride-sharing a necháváme se odvézt na hotel.

Kapské Město má neuvěřitelnou polohu přímo pod masivem Table Mountain. Nad vnitrozemskou částí města je vymetené nebe, jakmile ale objedeme masiv k pobřeží Atlantiku, kde máme ubytování v Newkings Boutique Hotelu, vjedeme do bílé tmy. Později zjišťujeme, co to je – známý meteorologický jev, kdy jihovýchodní vítr žene teplý vzduch přes hřeben hory, ten při pádu k chladnému oceánu prudce kondenzuje a vytváří slavný „ubrus“ . Mraky spadnou dolů, vzduch se příjemně ochladí, ale z výhledu na moře máte jen mlíko. Hotel je přímo součástí obchodního centra Piazza Da Luz v Sea Pointu, což je super – máme tam hned Spar a v noci je to bezpečná lokalita.

Po rychlém nákupu bereme Uber do historického centra. Veřejná doprava tu v evropském smyslu prakticky neexistuje - po městě jezdí tisíce bílých minibusů, které svážejí místní z periferií, ale pro cizince nejsou bezpečné ani přehledné. Pěšky se po městě taky nemá chodit, což mi předem kladl na srdce kolega z práce a na místě nám to potvrdil i průvodce. V centru se připojujeme na "free walking tour" - komentovanou prohlídku historického jádra. Jsme rádi, že jdeme ve skupině, sami bychom si v některých bočních uličkách netroufli – po centru se pěšky pohybují převážně místní a pro turisty to není moc bezpečné. Procházíme kolem radnice, z jejíhož balkonu měl Nelson Mandela v únoru 1990 svůj první slavný projev na svobodě, pevnost i parlament. Po skončení tour se průvodce každého ptá, kam pokračuje, a radí buď hned sednout do Uberu, nebo nabízí doprovod do hlídaných zón.

K večeři jdeme do restaurace Burger & Lobster by PAN Collection zkusit humra, který je v JAR díky lokálnímu rybolovu o dost dostupnější než v Evropě. Je fajn to zkusit, ale na zadek jsme si z toho nesedli. Na západ slunce vyjíždíme autem na kopec Signal Hill. Odtud je perfektně vidět celé město, Stolová hora i sousední špičatý vrchol Lion's Head. Zůstáváme až do soumraku, kdy nastává komplikace – nahoře nám úplně vypadne mobilní signál a nemůžeme si přivolat Uber. V Kapském Městě platí základní bezpečnostní pravidlo - po setmění se pěšky nechodí nikde, natož po neosvětlených silnicích. Oslovujeme mladý evropský pár, jestli by nás nesvezli kousek níž. Byli to sympatičtí Irové, kteří nás bez váhání hodili autem do osvětlené rezidenční čtvrti, odkud už v pohodě voláme Uber a jedeme na hotel.

Neděle 21. 1. – Vězení na Robben Island, barevný Bo-Kaap a větrná Camps Bay

Ráno míříme do nábřežního komplexu Victoria & Alfred Waterfront a odtud nasedáme na katamarán směr Robben Island – ostrov ležící zhruba 7 kilometrů od pobřeží, kde byl po léta vězeňský tábor s maximální ostrahou pro odpůrce apartheidu a kde 18 ze svých celkových 27 let věznění strávil Nelson Mandela. Po přistání nás naloží do autobusu a projíždíme ostrov kolem strážních věží a vápencového lomu. Vězni tu museli v šíleném žáru ručně lámat světlý vápenec. Ostré bílé odlesky slunce jim nevratně pálily zrak a ničily slzné kanálky – to je i důvod, proč Mandela později při vystupování na veřejnosti téměř nesundával sluneční brýle a fotografové při jeho projevech nesměli používat blesky. Potom nás zavedli přímo do bloku cel. Samotnou věznicí nás provázel bývalý politický vězeň, který si trest na ostrově sám odpykal. Jeho vyprávění o každodenní šikaně a izolaci mělo obrovskou sílu.

Po návratu na pevninu procházíme Oranjezicht City Farm Market s jídlem a suvenýry, kde mají vynikající jídlo a i vkusné dárky, a přejíždíme do čtvrti Bo-Kaap. Opět jdeme na "free walking tour". Bo-Kaap je historické centrum kapských Malajců – potomků zotročených lidí a politických vyhnanců, které sem v 17. a 18. století navozila Nizozemská východoindická společnost z Indonésie, Malajsie a Madagaskaru. Ty zářivě barevné fasády domů nevznikly jen tak pro turisty - za dob nadvlády musely být všechny domy povinně bílé a místní je začali přetírat sytými barvami na oslavu zrušení otroctví a konce apartheidu jako symbol svobody.

Podvečer trávíme na slavné pláži Camps Bay. Fouká tu ale tak brutální vítr, že když do vás narazí zvířený písek, regulérně to bolí, a během pěti minut ho máme úplně všude. Voda v Atlantiku má kvůli studenému Benguelskému proudu kolem 12 až 14 °C, takže koupání je jen pro otužilce. Západ slunce pozorujeme z baru Chinchilla by Kove Collection a na večeři pak jedeme do Nando´s, kde zbožňujeme jejich Peri Peri Chicken. 

Pondělí 22. 1. – Aquila Private Game Reserve

Ráno jdeme vyzvednout auto, které máme půjčené na 3 dny. Po pročítání recenzí jsme zvolili lokálního zprostředkovatele Around About Cars (https://aroundaboutcars.com/). Objednávali jsme malý sedan Suzuki Dzire v automatu s plným pojištěním s nulovou spoluúčastí, což nás na celé 3 dny vyšlo na 2 850 Kč. Celý proces od předání po vrácení proběhl naprosto hladce a bez skrytých poplatků, takže tuhle půjčovnu můžeme s klidným svědomím doporučit dál.

Řidič si chvilku zvyká na řízení po opačné straně, ale prakticky hned najíždíme na dálnici, kde už je to v pohodě. Jinak určitě se autě zamykejte a zastavujte jen na benzinkách, kde je ostraha. Cesta do vnitrozemí trvá zhruba 2 hodiny. Scenérie se rychle mění – majestátní horské hřebeny střídají vyprahlé pláně a chudinské osady. Přímo ze slumů vybíhají k okraji dálnice místní lidé, kličkují mezi auty a nabízejí řidičům květiny, hrozno a jiné ovoce. Zastavovat se v těchto místech z bezpečnostních důvodů nedoporučuje, i když by jim člověk rád nějaký rand nechal.

Kolem poledne dorazíme do Aquila Private Game Reserve. V oblasti Západního Kapska nejde o obří volný ekosystém typu Krugerova národního parku, ale o rozsáhlou oplocenou soukromou rezervaci, kde zvířata žijí v chráněném polodivokém prostředí. V ceně ubytování jsme měli all inclusive stravu  a hlavně dvě plnohodnotné vyjížďky za zvěří – jednu odpolední a druhou ranní. Náš pokoj byl v nejlevnější kategorii s výhledem na příjezdové parkoviště, ale areál nabízí i chatičky přímo na hraně rezervace. Celkově jsme platili 6 676 Kč.

Odpoledne usedáme do otevřeného terénního safari vozu a vyjíždíme do buše. Během chvilky vidíme žirafy, zebry, antilopy a nosorožce. Sloni procházejí v těsné blízkosti našeho auta a máme štěstí i na samce lva, který ale líně podřimuje ve stínu akácie. Náš ranger k tomu sype zajímavosti – třeba že buvol africký patří k nejnebezpečnějším zvířatům Afriky a dospělý kus dokáže v obraně stáda lva smrtelně zranit, nebo jak poznat afrického slona od indického podle obrovských uší, které tvarem kopírují africký kontinent. Zoo obecně považuju za nudnou záležitost a zvířata v klecích mě nebaví, ale vidět divokou zvěř v otevřené krajině byl neskutečný zážitek. Zvířata dokonale splývají se suchou buší - kolikrát jsme si ležícího nosorožce všimli, až když se pohnul kousek od cesty. Po dvou a půl hodinách drncání zastavujeme na vyhlídce na západ slunce, dostáváme sklenku jihoafrického šumivého vína a kocháme se. Ze zaprášených cest jsme špinaví od hlavy k patě, takže teplá sprcha na pokoji byla za odměnu. K večeři si dáváme výborné steaky a hromadu čerstvého ovoce. Noční pozorování oblohy nám kazí mraky, tak jdeme spát, protože budíček je nekompromisní.

Úterý 23. 1. – Ranní game drive a vinařství Franschhoeku

V 6:30 zvoní budík, dáváme si ranní čaj a v 7:00 už sedíme v otevřeném autě na druhé vyjížďce po Aquila rezervaci, která byla v ceně pobytu. Zvířata jsou po ránu mnohem aktivnější. Máme štěstí na dvě lvice procházející se kousek od cesty – v otevřeném autě se člověku trochu zatají dech při pomyšlení, jak křehká bariéra to je. Vidíme hrochy ponořené ve vodní nádrži i slony lámající větve stromů. Po návratu a bohaté snídani balíme a čeká nás hodina a půl cesty zpátky k pobřeží, do vinařského údolí Franschhoek. V překladu to znamená „Francouzský kout“ – na konci 17. století sem po zrušení ediktu nantského uprchly stovky francouzských hugenotů. Přivezli s sebou sazenice révy a know-how, díky čemuž dnes většina farem nese francouzská jména a údolí vypadá jako vystřižené z Provence.

V pravé poledne se vydáváme na 5km trek do kopců rezervace Mont Rochelle. Šílené vedro a nulový stín znamenaly pořádný záhul, ale ty výhledy do zeleného údolí s vinicemi stály za to. Pak se jedeme ubytovat do  Basse Provence Franschhoek. Areál je kouzelný, obklopený vzrostlými stromy a vinicemi. Dáváme pozdní oběd s degustací místního vína ve vinařství Rickety Bridge, zbytek odpoledne trávíme u bazénu na zahradě a večer jedeme na večeři do vyhlášeného vinařství Chamonix, konkrétně na degustaci do restaurace Arkeste. Jídlo i víno bylo vynikající, obsluha skvělá a zažíváme zde i náš první výpadek elektřiny v JAR, takže večeříme omylem při svíčkách. 

Ráno snídáme v zahradě Basse Provence. Chtěli jsme jít ještě na jeden trek, ale kvůli extrémnímu suchu a vysokému riziku požárů správci stezku uzavřeli. Otáčíme auto a míříme rovnou na Kapský poloostrov.

První zastávku děláme v Muizenbergu na slavné surfařské pláži lemované pestrobarevnými dřevěnými kabinkami. Písek je bělostný, vlny divoké. Pokračujeme do zátoky Kalk Bay, plné rybářských hospůdek a malých krámků s uměním. V přístavu jdeme na vyhlášené fish and chips – čerstvý smažený hejk je famózní, ale porce hranolek je obří. Zbytek balíme do krabičky a cestou k autu ho dáváme dvěma místním, kteří prohledávají kontejnery. Jejich nadšení je moc milé. Následuje zlatý hřeb dne - pláž Boulders Beach u Simon's Townu, domov volně žijící kolonie tučňáků brýlových. V lednu u nich vrcholí období hnízdění a pelichání, takže se nechodí přímo po písku mezi ně, ale po vyvýšených dřevěných lávkách. Tučňáci hnízdí v křoví a na písku jen pár centrimetrů od vás a to jejich neohrabané cupitání k vlnám je neuvěřitelně roztomilé. Odtud pokračujeme na samotný Mys Dobré naděje a Cape Point. Spousta lidí si myslí, že jde o nejjižnější bod Afriky, ale geograficky je to „jen“ nejjihozápadnější cíp kontinentu (tím nejjižnějším je Střelkový mys ležící o 150 km dál na východ, kde se také oficiálně střetává Atlantský a Indický oceán). Výhledy z útesů na rozbouřený oceán jsou ale dechberoucí. Cestou zpět do města volíme scénickou zpoplatněnou silnici Chapman’s Peak Drive, vytesanou přímo do strmých skalních stěn vysoko nad mořem.

Po návratu do Kapského Města vezeme auto k vrácení do půjčovny – po 3 dnech vše zkontrolováno během dvou minut a bez jakýchkoliv dohadů. Následně se ubytováváme v ANEW Hotelu na naše poslední 3 noci a večer zakončujeme 14chodovou africkou degustační večeří v restauraci GOLD. Nenechte se zmást počtem chodů – berou to v africkém sdíleném stylu, takže vám na stůl přinesou třeba mističku pečených batátů, dušené maso a pikantní omáčku, a každý tento talířek počítají jako samostatný chod. Jídlo bylo vynikající - ochutnali jsme jemné pštrosí maso, kapské rybí kari i pikantní kuře. Jako dezert byla kardamomová sušenka vykrojená do tvaru Afriky se skořicovou zmrzlinou. Celý večer provázela energická živá show s tradičními bubeníky djembe, tanečníky a malováním na obličej. Ano, bylo to hodně turistické, ale zážitek pěkný. 

Čtvrtek 25. 1. – Stolová hora, District Six a ústřice za babku

Ráno vstáváme brzy a míříme k dolní stanici lanovky na Stolovou horu – platí pravidlo čím dřív, tím líp, protože odpoledne se na vrchol často natáhne hustá oblačnost a lanovku při silném větru okamžitě odstavují. Samotná kabinka má otočnou podlahu o 360 stupňů, takže během jízdy vidí panorama úplně každý. Vrchol hory je rozsáhlá skalnatá plošina s kilometry upravených chodníků a neskutečnými výhledy na město, oceán i Robben Island v dálce. Po sjezdu dolů si dáváme ještě krátký výšlap na vyhlídku Kloof Corner. Slunce už začíná neúprosně pálit, takže po túře míříme k hotelovému bazénu, odkud máme i výhled na Cape Town Stadium, postavený pro fotbalové MS 2010.

Odpoledne jdeme do muzea District Six. Tahle čtvrť byla po desetiletí živým centrem Kapského Města – pospolu tu žili černoši, barevní (označení Coloured je v JAR dodnes oficiální demografická kategorie pro míšence), muslimové, indičtí obchodníci i bílí dělníci a společně tvořili slavnou jazzovou scénu. V roce 1966 ji však rasistický režim na základě zákona o skupinových oblastech prohlásil za zónu určenou výhradně pro bělochy. Více než 60 000 obyvatel bylo násilně vysídleno na nehostinnou periférii Cape Flats a jejich domy srovnaly buldozery se zemí. V muzeu jsou vystavené původní smaltované uliční cedule, které zachránil před zničením jeden z demoličních předáků, i osobní výpovědi lidí, kterým režim zničil sousedské vazby. Celé to mrazivě připomíná to, co známe z evropské historie kolem arizace majetku a ghett, jen s tím rozdílem, že v JAR probíhalo masové etnické inženýrství za bílého dne ještě hluboko v 70. a 80. letech. Kousek od muzea je skvělá francouzská kavárna Swan Café, kde dělají vynikající palačinky na sladko i slano. 

Den zakončujeme na plážích Clifton a Camps Bay a večeří v řetězci Ocean Basket. Dávám tu druhou životní šanci čerstvým ústřicím – nesmrděly, byly vytažené přímo z chladného Atlantiku a chutnaly fajn, i když na pravidelný jídelníček to u mě nebude. Cena byla neuvěřitelná - v přepočtu kolem 20 Kč za kus, což v Česku neseženete ani v akci. Jinak Ocean Basket má skvělé sushi i ryby, moc doporučujeme. 

Pátek 26. 1. a sobota 27. 1. – Mlha na Lion's Head, botanická zahrada a návrat domů

Budíček v 6:00, v plánu máme ranní výšlap na Lion´s Head. Počasí nám ale nepřeje – kopec zahalila neprostupná mlha a výhledy jsou nulové. Cesta vede po skalních římsách, místy jsou žebříky a řetězy, ale terén je upravený. Asi 30 minut pod vrcholem se manželovi začíná točit hlava z té mlhy a divnéhotlaku, tak neriskujeme a otáčíme to. Štvalo mě to, protože jsme se pomalu blížili nad hranici mraků, ale bezpečnost má přednost. 

Potom přejíždíme na východní úbočí Stolové hory do botanické zahrady Kirstenbosch, která patří k nejkrásnějším na světě. Zahrada se zaměřuje na unikátní květenu fynbos. Hledáme národní květinu JAR, královskou proteu, ale většina druhů kvete od podzimu do jara, takže v lednu vidíme jen pár dokvétajících kusů. Procházka po visuté lávce v korunách stromů je ale skvělá i tak. Odtud přejíždíme do Groot Constantia – nejstaršího dosud fungujícího vinařství v Jihoafrické republice, které založil guvernér Simon van der Stel už v roce 1685. Zkoušíme degustaci pěti vín párovaných s ručně vyráběnými čokoládami. Přikusování hořké čokolády s kořením nebo ovocem nádherně vytahuje skryté tóny ve vínech. Večeříme skvělé sushi v restauraci Salushi. 

V sobotu dopoledne balíme, dáváme si poslední smoothie bowl s čerstvým mangem a ananasem v Nourish'd Café, kde jsme snídali každé ráno, a míříme na letiště. Čeká nás 11 hodin nočního letu do Istanbulu, 3 hodiny do Prahy a návrat do mrazivé lednové reality.

Bezpečnost, politika a každodenní život

Řízené výpadky elektřiny

 Pravidelné vypínání proudu není náhoda, ale státem řízený mechanismus na záchranu přenosové soustavy před totálním kolapsem. Státní energetický monopol Eskom trpí desítkami let zanedbané údržby uhelných elektráren, obrovskou korupcí a zpožděním ve výstavbě nových zdrojů. Černý odběr elektřiny ve slumech je sice reálný problém, ale tvoří jen menší část ztrát – hlavní příčinou je systémová neschopnost státu udržet stárnoucí bloky v chodu. Výpadky jsou plánované do několika stupňů a lidé si v mobilní aplikaci EskomSePush kontrolují, kdy jejich čtvrť zrovna zhasne. Hotely, obchody i křižovatky fungují díky silným dieselovým generátorům a bateriovým úložištím, takže turista si výpadku všimne často jen podle zabručení motoru za budovou a vteřinového probliknutí světel. 

Lidé ve žlutých vestách

Jakmile zastavíte na jakémkoliv veřejném parkovišti nebo u chodníku, okamžitě k vám přiběhne člověk v reflexní vestě, naviguje vás do místa a gestem naznačí, že na auto dohlédne. Nepsaným pravidlem je dát hlídači drobnou minci, která vám zaručí, že auto najdete s celými okénky, a pro ně je to obživa bez nutnosti sahat ke kriminalitě.

Sociální situace, platy a kriminalita

Apartheid oficiálně skončil v roce 1994, ale ekonomická propast v zemi zůstává obrovská. Reálný problém tkví v tom, že drtivá většina nekvalifikovaných a minimálně placených pozic zůstává v rukou černochů, zatímco management, specializované profese a půda jsou stále z velké části v rukou bílé menšiny. V průměrných číslech domácností tak vzniká propastný rozdíl v příjmech. To v kombinaci s nezaměstnaností mladých živí vysokou míru majetkové i násilné kriminality. Z pohledu turisty stačí držet se základních pravidel -  po setmění nevycházet pěšky, nestavět na neznámých místech na dálnici, ve voze nenechávat na sedadlech viditelně telefony ani tašky a na přesuny po městě používat levný a spolehlivý Uber.

JAR můžeme jenom doporučit - příroda byla nádherná, jídlo i víno vynikající, lidé milí. Občas jsme se necítili úplně bezpečně, přece jenom, když všude vidíte vysoké ploty, kamery, security, tak si říkáte, že to má nějaký důvod, proč tam jsou. Při dodržení bezpečnostních pravidel si ale myslíme, že to není taková divočina :)

No a k nákladům? Týden se vším všudy nás pro dva vyšel na 77 900 Kč, níže podrobněji.

26 200 Kč – 2x zpáteční letenky Praha – Istanbul – Kapské Město s Turkish Airlines 

2 850 Kč – půjčení auta na 3 dny přes Around About Cars 

870 Kč – benzín

560 Kč – mýtné a dálniční poplatky

4 646 Kč – ubytování Newkings Boutique Hotel v Kapském Městě (2 noci)

6 676 Kč – ubytování v Aquila Private Game Reserve (1 noc, all inclusive strava + 2 safari vyjížďky)

2 800 Kč – ubytování ve vinařství Basse Provence Franschhoek (1 noc)

5 858 Kč – ubytování ANEW Hotel v Kapském Městě (3 noci)

1 000 Kč – vstup do Cisterny Baziliky v Istanbulu

1 500 Kč – trajekt a prohlídka Robben Island pro 2 osoby

3 400 Kč – Uber po Kapském Městě

21 540 Kč – veškerá ostatní útrata (restaurace, degustace vín, nákup suvenýrů)