Johanitská Malta

Úvod

Představa "válecí" dovolené se pro mě rovná představě očistce. Naopak pro mého přítele představuje očistec má běžná dovolená. Tedy s příručákem odjedu na blízký východ, půjčím si auto a nějak tam funguju. Proto jsme hledali kompromis. Tedy pohodovou dovolenou s bydlením na jednom místě, kde je ale spousta památek, takže přes den budeme moci dané místo objevovat. Musím říct, že nás vlastně překvapilo, kolik takových destinací, na kterých jsme se shodli, bylo (občas s menšími nebo většími ústupky z partnerovy strany... :)).

Zvítězila nakonec Malta. Poměrně levné letenky, množství památek, krásné moře a "něco jiného" to nás na té zemi lákalo. Psal se začátek roku 2020 a o covidu buď ještě nikdo nevěděl nebo to byla nějaká záhadná "chřipka" v Číně.

Byť jsme se celé covidové jaro a léto obávali, zda vůbec odletíme, nakonec se poštěstilo a na konci srpna jsme přistáli na tomto malebném ostrůvku mezi Evropou a Afrikou. Bydleli jsme na severozápadě ostrova mezi Buggibou a St. Paul´s Bay. Jak jsem napsala na úvod, jednalo se o na půl odpočinkovou a na půl aktivní dovolenou. Proto vynechám ty dny (byly asi 3...), kdy jsme se bezcílně toulali po okolí nebo se váleli na pláži. Budu tedy popisovat ty aktivní dny, kdy jsme se věnovali poznávání ostrova. 

Den 1: Severozápad

Ráno jsme si půjčili auto a vydali se na objevování nejbližšího okolí, tedy severozápadu ostrova. Nejprve jsme vyrazili na pláž Golden Bay. Je považována za jednu z nejkrásnějších pláží Malty a hlavně za jednu z mála pláží "klasického" písčitého typu. Normálně tady prý bývá narváno. Ale v tomto covidovém létě tady bylo jen pár dalších turistů a úžasný klid.

Z pláže jsme pokračovali do města Mellieha. Vyjeli jsme až nahoru a auto nechali u hřbitova. Začali jsme skvělým ice cafe v Sea View Café and Bar. Z terasy této kavárničky je úžasný výhled na celou zátoku. Následně jsme si prohlédli Kapli Panny Marie. Některé fresky v ní se datují až do 11. století. Z venku jsme si rovněž prohlédli dominantu města - Mellieha Church. 

Z Melliehy jsme pokračovali dál na sever. Obecně si troufám říct, že na severozápadě se nacházejí ty nejkrásnější zátoky a laguny z celé Malty. Několik takových jsme potkali. Většinou tam byli pouze místní, kteří tam měli své chatičky nebo karavany. A koupání tam bylo nádherné. Já sama jsem se do této oblasti vydala ještě znovu jiné dopoledne, kdy jsem si šla "trochu" prodloužit svou obvyklou ranní běžeckou trasu, protože jsem se do téhle nádherné krajiny prostě potřebovala vrátit. 

Naší další zastávkou byla strážní pevnost Red Tower, kterou postavili Johanité v roce 1647. Bohužel byla zrovna v rekonstrukci, takže dovnitř jsme se nepodívali. Od Red Tower už to byl pouze kousek k nejsevernějšímu výběžku ostrova - mysu Dahlet ix-Xilep. 

Cestou zpět jsme se zastavili nad vesničkou Pepka námořníka, která byla vybudována v roce 1980 pro natáčení filmu Pepek námořník. "Dovnitř" jsme sice nešli, ale zátoka je naprosto pohádková. Pokračovali jsem cestou zpět se zastávkou u Selmun Palace z 18. století. 

Poslední zastávkou byly volně přístupné zbytky neolitické a římské vesnice nad letoviskem Xemxija. K vidění jsou zde římské lázně, vozové koleje vyježděné ve vápenci, sýpky, včelíny a mnoho dalšího. 

Den 2: Jihovýchod

Druhý den jsme se vydali naopak na úplně opačný konec ostrova. První část dne jsme věnovali prehistorickým chrámům. Nejprve jsme se vydali do městečka Qrendi, kde se nachází komplex dvou chrámů. Hagar Qim a Mnajdra. Nejstarší části chrámů pocházejí z doby 3600 let př.n.l. Strčí tak do kapsy takové velikány jako jsou pyramidy v Gíze nebo Stonehenge.  K tomu se pyšní nádherným výhledem na moře. 

Pokračovali jsme do městečka Tarxien. Vynechali jsme pohřební komplex Hypogeum, jelikož vstupné bylo v takové výši, že jsme seznali, že až tak moc nás to netáhne. Místo toho jsme zamířili do skupiny čtyř prehistorických chrámů s krásně zachovalými rytinami - Tarxien Temples. 

Přesunuli jsme se na východní pobřeží. Začali jsme procházkou po rybářské vesničce Marsascale s dominantní italskou zvonicí a pokračovali jsme do zátoky St. Peter´s Pool. Normálně tady údajně bývá narváno, protože se jedná o jedno z nejpopulárnějších míst na ostrově. Bylo tady sice víc lidí než jinde, ale pořád nic, co by se dalo nazvat byť jen vzdáleně davy. 

Po koupání jsme vyrazili na jih do rybářské vesničky Marsaxlokk. Historie vesnice sahá až do 9. století. Nicméně slávu jí zajistily pro Maltu tak typické barevné lodičky, které najdete na všech propagačních materiálech ostrova. Běžně se tady konají velké rybí trhy. Nicméně za nás byl covid a navíc odpoledne, takže jsme se procházeli přístavem plným prázdných taveren. O to větší romantika to ale byla. 

Cestou domů jsme se ještě zastavili ve vnitrozemském městečku Naxxar, jehož dominantou je chrám Panny Marie Vítězné, který byl dokončen roku 1606. Palazzo Parisio z 19. století naproti kostela byl bohužel zavřený, takže jsme pro dnešek zamířili domů. 

Den 3: Vnitrozemí

Poslední den, kdy jsme měli k dispozici auto, jsem se vydali vnitrozemím směrem na jih. První zastávkou bylo město Attard, kde jsme se šli projít do krásných San Anton Gardens, tedy zahrad stejnojmenného prezidentského paláce. Jsou plné unikátních subtropických rostlin a nachází se zde spousta pávů, kachen, slepic a jiných menších zvířátek. 

Mezi Attardem a Mdinou se nachází Malta Aviation Museum, které obsahuje úžasné exponáty letadel a popisuje roli Malty, kterou sehrála během druhé světové války. Muzeum je moc hezky popsáno (jako ostatně všechna, která jsme na Maltě navštívili). 

Z muzea jsme pokračovali do jednoho z highlightů Malty - Mdiny. Název městu dali arabové - "il Medina" tedy "Pevnost". Arabský vliv jde poznat ve většině názvů měst. Zejména také proto, že maltština a arabština jsou příbuzné jazyky. 

Mdina je bývalým hlavním městem ostrova. Na svém významu ztratila příchodem Johanitů. Ale dodnes je naprosto úžasnou ukázkou středověkého opevněného města. V mdinských uličkách jakoby se zastavil čas. Dominantou města je katedrála sv. Pavla ze 17. století, postavená na základech kostela ze století dvanáctého, s katedrálním muzeem naproti. 

Z Mdiny jsme se prošli do protějšího Rabatu. Malebného městečka s krásnými domy a kostely. Zde jsme zamířili do Wignacourt Complexu. V tomto se nachází jeskyně sv. Pavla (kde údajně pobýval sv. Pavel, když na Maltě ztroskotal), katakomby, kryty z 2. světové války a Wignacourtovo muzeum. Tady v muzeu nám naplno došel fakt, že maltské výtvarné umění se z 99% skládá z náboženských motivů nebo portrétů (většinou velmistrů). Vzhledem k historii země je to pochopitelné. Ale když to člověku na místě dojde, je to vlastně zajímavé uvědomění. Jako zpestření nám v muzeu posloužil nezbedný vrabčák, který do muzea vletěl a sveřepě odolával všelikým pokusům kustodky dostat jej ven. 

Následně jsme se v Rabatu ještě chtěli podívat do katakomb sv. Agáty. Ty byly ale bohužel uzavřené. A tak jsme došli zpět k autu a zamířili na jih. Našim cílem byly útesy Dingli. 

Cestou jsme se zastavili u Verdala Palace, který byl však uzavřený, jelikož se jedná o oficiální rezidenci prezidenta. Poté jsme již dojeli k Dingli Cliffs, tedy nejvýše položenému bodu Malty. Z útesů je krásný výhled a to i pokud zrovna nejste na proslulý západ slunce. Poté jsme se vydali na cestu zpět a den jsem zakončili vrácením auta. 

Den 4: Trojměstí

Naše prozkoumávání Malty jsme tímto ale rozhodně nezakončili. Jen jsme využili toho, že Malta má velice dobrou autobusovou sít hromadné dopravy. Vydali jsme se tedy do "Trojměstí". Původně se města nazývala Il - Birgu, L-Isla, Bormla. Po Velkém obléhání dostala města názvy nové. Vittoriosa, Senglea, Cospicua. Dnes se používají jak názvy nové, tak staré a hledat v tom jakékoliv pravidlo je spíše marné. Toto samozřejmě může turistu poněkud zmást, ale není to nic, s čím by se nedalo si poradit.

Zvolili jsme variantu "odzadu". Dojeli jsme tedy až za nejvzdálenější Vittoriosu do Kalkary a začali prohlídkou zdejšího vojenského hřbitova. Následně jsme se vydali směrem do Vittoriosy kolem Malta Film Studios, které prosluly především jako kulisy v Game of Thrones. 

Ve Vittoriose jsme si za cíl vybrali (po té co jsme se asi hodinu toulali jejími romantickými uličkami) Inkvizitorský palác z první poloviny 16. století. Inkvizice dorazila na Maltu v roce 1562. Celkem se zde vystřídalo 62 inkvizitorů. Palác skvěle popisuje jak život v paláci, jednotlivé inkvizitory, tak hlavně to, jak inkvizice na Maltě působila. V porovnání s tím, co se vybaví našincům ve spojitosti se šumperskými nebo jesenickými procesy, působí inkviziční soudní procesy na Mate až úsměvně. 

Cospicua, která byla během náletů za druhé světové války v podstatě srovnána se zemí, se dnes pyšní krásným přístavem. Nicméně stále slouží především jako příjemná spojnice mezi Vittoriosou a Sengleou. 

V Senglee jsme opět věnovali nemálo času toulání se místními uličkami. Dominantou města je bezesporu kostel Panny Marie Vítězné. Za návštěvu rozhodně stojí Safe Haven Garden, odkud je krásný výhled na Vallettu. 

Den 5: Valletta

Do Valletty jsme se opět vydali autobusem. Je skvělé, že v podstatě všechny autobusové linky se potkávají právě ve Vallettě těsně před vchodem do historického města. Když jsme vystoupili, vydali jsem se kolem Tritonovy fontány a přes City Gate jsme vešli do Valletty. 

Valletta je plná malebných uliček, historických budov, obchůdků, kaváren... každý si zde najde to svoje. My jsem začali katedrálou sv. Jana. U vstupu dostanete audioprůvodce (byť je fakt nemám ráda, tak tady to za to stojí) a ten Vás provede jednotlivými úžasnými kaplemi katedrály. Katedrála byla vysvěcena na konci 16 století. Troufám si říct, že jsem viděla řadu "top" světových katedrál, ale sv. Jan patří k tomu nejlepšímu. A odjet z Malty bez návštěvy této památky by byl skutečně hřích. Zlatým hřebem katedrály je chrámové muzeum, které ukrývá Stětí sv. Jana Křtitele od Caravaggia. 

Po této pecce jsme zamířili do nedalekého Paláce Velmistrů. Reprezentační místnosti byly bohužel v rekonstrukci, tedy uzavřené. Ale zbrojnice byla naprosto úžasná. 

Naší třetí zastávkou byla pevnost St. Elmo. V pevnosti se nachází skvělé muzeum dokumentující historii Malty. Disponuje jak nesmírně cennými exponáty, tak skvělým zpracováním, využívajícím nejrůznější moderní audiovizuální technologie. Jedná se o jednu z nejpovedenějších expozic, co jsme kdy viděli a návštěvu rozhodně silně doporučujeme. 

Zbytek dne jsme se toulali Vallettou a den zakončili úžasnou večeří v Palazzo Preca Restaurant. 

Den 6: Gozo

Gozo je ostrov vzdálený od Malty cca 25 minut jízdy trajektem. Trajekty vyplouvají z přístavu Cirkewwa na severozápadě ostrova. Trajekt nás vysadil v přístavu Mgarr. Odsud jsme autobusem zamířili do hlavního města Victoria, kterému propůjčila jméno královna Viktorie.

Našim cílem ve Victorii byla především Citadela. Hned za vstupem se nachází Pjazza Katidral. Náměstí je pojmenováno podle katedrály z přelomu 17. a 18. století, která je jeho dominantou. Celá citadela se dá krásně obejít po hradbách. Pro zájemce je zde rovněž ukryta řada muzeí. 

Z Victorie jsme zamířili do Marsalfornu, městečka na severu ostrova. Jedná se o oblíbené letovisko. Nacházejí se zde solné pánve a skvělé koupání, které jsme si zde náležitě užili. 

Na Gozu jsem ještě více než na Maltě (a to už je co říct) obdivovala řidičský um řidičů autobusů v extrémně úzkých uličkách, které však samozřejmě nebyly jednosměrky. Následně jsme trajektem a autobusem zamířili zpět do St. Paul´s Bay.

Závěr

Musím říct, že Malta nás v mnohém překvapila.  Díky covidu bylo na Maltě minimum turistů, takže jsme si ji mohli opravdu pořádně užít. Je to krásný středomořský ostrov s bohatou historií, krásnými městy, nádhernými zátokami a skvělým jídlem. Na Maltě se mísí historický vliv tolika kultur, že přirovnávat Maltu k nějaké jiné zemi dost dobře nejde a je skutečně svá a jedinečná.

Z věcí, co mě překvapily…

Za celou dobu jsme neviděli jediného bezdomovce, žebráka atd.

Maltština je opravdu prazvláštní jazyk, který zní jako kombinace italštiny a arabštiny. Jelikož spolu s maltštinou a italštinou (kterou jsme ale slyšeli minimálně, skoro vůbec) je úředním jazykem rovněž angličtina, všichni mluví plynně anglicky a například v televizi volně přecházejí a skáčou mezi maltštinou a angličtinou.

Neviděli jsme jediné stádo koz nebo ovcí, Malťané prostě nejsou pastevci. Naopak chovají králíky, kteří jsou (především) v dušené formě typickým národním jídlem.

Zvyknout si na to, že se jezdí vlevo, vjíždí na kruhový objezd doleva (mají jich tam víc než běžných křižovatek) atd. bylo vlastně dost jednoduché. O poznání méně snadný byl odhad na levou stranu.

Čekala jsem na Maltě dost silný italský vliv, ale ten je tam cítit naprosto minimálně (vyjma stejně výtečné zmrzliny a sortimentu v Lidlu).

Sečteno a podtrženo, na Maltě se nám moc líbilo. Je to země, která na extrémně malém území umí nabídnout každému něco. Jediné, co jí chybí k dokonalosti, jsou hory, ale i tak je prostě úžasná.