KAZACHSTÁN – Astana a útěk z policejní stanice + shrnutí
Tento článek není ani tak cestopis, ale spíše varování- když vás okradou v Astaně, nechte to radší být....
Cestopis z roku 2018 napsala Barys
Třemi slovy – úplně jiný svět. Po předchozích pár dnech utrpení na strašných silnicích, spaní ve špeluňkách, hroznýho horka a se všema možnýma zvířatama úplně všude nás vítá moderní velkoměsto, taková malá Dubaj.
Opravdu nevycházíme z úžasu. Když jdeme k hotelu, míjíme spoustu výškových prosklených budov, potkáváme kravaťáky a ženy v drahých kostýmkách. Nechce se nám věřit, že jsme v ještě v Kazachstánu. Přečtení spousta článků o tomto městě nás však dostává trochu do obrazu. Astana (od roku 2019 Nur-Sultan jako pocta prvnímu prezidentovi) má trochu hořkosladkou příchuť. Spoustu peněz jde do zvelebování hlavního města a na zbytek zkrátka už nezbývá.
Při procházení se s Ájou shodujeme, že je to celkem příjemný místo, kde bychom si dovedly představit i žít. Jenže průměrný plat je devět tisíc a byt v centru stojí deset. Taková ta klasika. Jo a je to Kazachstán. Suma sumárum tohle místo ale působí opravdu příjemně. Po úmorný procházce samozřejmě hledáme jídlo a nejlépe něco, co nejsou palačinky. Po chvíli bychom byly i za palačinky rády. Pořád nějak nemůžeme uvěřit, že takhle může vypadat Kazachstán.
Nebyly bychom to my, aby se nestaly nějaký trable a jdeme ohlásit krádež na policii. Asi za sedm hodin máme let zpět do Almaty a následně do Čech, sepíšeme lejstra a půjdeme si zabalit. Nic takovýho se neděje. Celá země používá google translator ale policisti ne. Nejen že nám nikdo nerozumí a přehazují si nás jako horkou bramboru, ale ani si nemáme kam sednout. Pan policista se nám snaží vysvětlit, že musíme počkat na překladatele a mezi tím nás strčí asi pátýmu policistovi, který nás odvadí do jiné místnosti.
Tato místost nejspíš slouží i jako vazba, protože zde spí chlap celý od krve. Ája a policista se usadí, pro mě není židle a tak si sednu teda na stůl. Tam opět už skrze translator vysvětlujeme, co se přihodilo. Ztrácíme trochu nervy, protože to vysvětlujeme už po šesté. Policista se zvedne a někam odejde. Naivně si myslíme, že třeba přinese papíry, on prostě jenom odešel a nás tam nechal s tím zakrvácenym chlapem.
Po patnácti minutách nám dochází, že se nevrátí a tak jdeme zpět k okýnku. Už jsme zde hodinu a nikdo se s námi nebaví. Snažím se tedy vysvětlit, že nám stačí, když napíšou papír a my už je nebudeme obtěžovat. Zde ale na psaní papíru má kompetenci pouze detektiv a ten vyšetřuje zabití. Ale chvilku máme počkat a příjde překladatel.
Vysvětlujeme, že máme za chvíli let a kdy teda někdo přijede, na to nastane trochu panika a pan policista zjišťuje, kde máme hotel a kdy letíme. V tom přichází s velkou slávou detektiv a nám pomalu padá kámen ze srdce, jak jinak než zbytečně. To, že je někdo kompetentní k napsání papíru neznamená, že ho doopravdy napíše. Začíná stejná série otázek dokola. Jenže tento pán do translatoru píše pět minut jednu větu. Vyjímečně tohle není ani trochu přehnaný.
Jsme zde už přes dvě hodiny a tak opět celkem diplomaticky píšeme, že máme dnes večer let a jestli by nám mohli napsat papír o tom, co jsme jim tam ty dvě hodiny dokola všem říkaly a my pak odejdeme. Tato zpráva neměla úspěch a opět přišla otázka, kterou nám položil pětkrát nejen on, ale daších deset před ním. Ája už začala plakat, protože to nikam nevede a já začínám být nasupená.
Když už po třetí napíšu, že máme dnes let a že bychom ho rády stihly, tato informace konečně začíná být vnímána jako důležitá. Bohužel opět strašně špatně. Ikdyž řikáme, že pasy máme v hotelu a že teda potřebujeme jenom ten papír a ten let ještě akorát stíháme, přijde salva otázek dokola – kde máte pas, kde máte hotel, v kolik vám to letí. Tempem věta za pět minut. Zabije mě otázka, zda můžeme let odložit. Já už to nezvládám. Zuřivě píšu, že do dvou minut odcházíme s papírem nebo bez.
Začne se něco dít. Chlapi zamknou stanici a odchází do jiné místnosti. Říkáme si že pro papír. Omyl. Chlapi nám přinesli po třech hodinách lavici, abychom se posadily. Nepřičetně začínám křičet, že sedět nechceme, že chceme odejít a že jim už na nějaký papír kašleme. Nadechnu se, uklidním a píšu jim, že jim děkujeme za ochotu, ale že už doopravdy musíme jít, protože máme ten let a jestli by nám mohli odemknout. Po dalších pěti minutách přichází otázka – “kde máte hotel”? Byla to poslední kapka. Dvě hodiny nám byly pokládány v různých verzích tři otázky- co se stalo, kde se to stalo a co vám ukradli. Další hodinu to byly otázky Co vám ukradli, kde máte pasy, kde máte hotel, v kolik máte let. Podotýkám, že na vše jsme dokola odpovídaly.
Poslední zbytky sebekontroly se vypaří, odpovím něco vkusného ve smyslu hotel je v pr*eli, zavelim Áje “jdeme pryč”, beru policejní klíče, odemykám, zařvu spasiba, Áju vystrčim ze stanice a bouchnu za sebou dveřma. Ája se mi v šoku snaží říct, že to asi nebyl dobrý nápad, ale už jí táhnu za loket k prvnímu autobusu. Počítáme hodiny a pořád let stíháme tak akorát. Ulevilo se nám, že už jsme konečně otamtud pryč a už nám ani nevadí, že nám pojišťovna nic neproplatí. Tím bohužel naše dobrodružství nekončí.
Přichází scéna jak z kobry 11. Za autobusem začnou blikat modrý světla, po chvíli se připojují houkačky. S Ájou se držíme za ruce a ani nedutáme. Policejní auto předjede autobus, zablokuje ho a policajt si pro nás jde do autobusu jak pro nějaký kriminálnice. Posadí nás na zadní sedadlo a podává nám telefon, jestli opravdu nemůžeme odložit let. Křičim. Už zase. Vystupuju z auta a křičim na Áju ať ihned vyleze a jdeme balit.
Policista se nenechá, pouští majáčky a ukazuje ať si nasednu. Tentokrát podává telefon ať mu po třicátý napíšeme název hotelu. On ho nenachází a podezřívává nás, že mu lžeme. Vyrvu mu telefon z ruky, najdu hotel I mapu a podám mu to. Neorientuje se ani v mapě. Po druhý křičim a opět vystupuju. Podruhý jsem nahnána do auta. Minuty ubíhají a já se klepu vzteky. Mám sto chutí ho pořádně praštit. Připravil nás o tři hodiny a připravuje nás o poslední čas I nadále. Podává nám zprávu, že nás odveze do hotelu a pak na letiště, kam přijede překladatel a sepíšeme tam tu zprávu.
Křičím na policistu, že to není taxikář, že od něj nechceme odvoz ani na hotel ani na letiště a jediný co jsme chtěli, byl papír. A jestli tam ten překladatel má teda jako přiletět, nebo dojet, když nebyl schoopný přijet během čtyř hodin a že si nenecháme kvuli bandě idiotů uletět spoj do Čech. Koukal vystrašeně na mapu a pořád se nechytal. Znovu ukazujeme adresu a říkáme, že za hodinu a půl odjíždíme taxi, tak když seženou překladatele, nebo papír, ať přijedou. Vystrčim Áju z auta a přes policistovy námitky odcházíme křovím daleko od silnice a běžíme do hotelu.
Neříkám, že nejsme paranoidní z každýho policejního auta, už víme, jak se cítí kriminálníci. Žádný policista se nám už ale naštěstí nesnaží pomoci a my díky tomu letadlo stihneme.
SUMA SUMÁRUM na kolik to vyšlo?
Kazachstán je v podstatě strašně levná země. Nejdráž výjde půjčení auta, vše ostatní je doslova za hubičku. Letenku jsme neplatily, jelikož jsme přejížděly z Kyrgystánu a tam stála cca 9000 kč
- Zpáteční letenka cca 9000 kč
- Auto půjčené na rychlo s možností vyjet mimo město 68$ (cca 1400kč) den
- letenka Almaty - Astana 3500 kč
- litr benzínu cca 9 kč
- noc v hostelu/guesthousu/pokojíčku 100-300 kč osoba, hotely ?
- chleba cca 8 kč, pivo 15 kč, palačinky 5 kč/kilo
- jídlo v restauraci 50 kč a výše
Jak se ti cestopis líbil?
Barys procestovala 48 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 4 lety a napsala pro tebe 3 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil16 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Ahoj, a co vám bylo ukradeno? Nikde jsem to nenašel nebo přehlédl.
Ahoj, byla to kabelka s telefonem, foťákem a peněženkou. Samotná krádež ale nebyla tak divoká, jako její nahlášení. Když se zavíraly dveře autobusu, kluk popadl kabelku a utekl. Potřebovaly jsme jen potvrzení o krádeži kvůli pojišťovně a takhle to dopadlo.
Tohle ve Střední Asii vůbec neřešte. Představa o potvrzení je hezká, ale představy asijkýho policajta o vašem kontě taky. Zbytečná práce, stres, nakonec dostanete třeba něco, co pojišťovna vůbec neuzná. A většina cajtů a ouřadů jsou zkorumpaný až po uši.
Kdysi jsme nechtěli dát úplatky na turkmenský hranici a vytuhli jsme uprostřed pouště 12 hodin.
my zatím měli jen zkušenost z Bali, kde nás okradli přímo na motorce a jak jinak, než v den odletu. Vše tam probíhalo dobře a místní policisté byli fakt dobrý - odvezli nás na stanici, běěhem půl hodiny sepsali protokol a odvezli nás zpět, kde jsme je odchytily. Ale je fakt, že jiní nás stavěli a vymýšleli si blbosti, takže jsme párkrát taky takhle trčely než jim došlo, že z nás nic nedostanou.
Zadny Kyrgychstan neexistuje, jedine Kyrgyzstan
No pokud to autorka nepřibarvuje a opravdu tam na policisty neoprávněně hystericky ječela,tak se celkem divím že si jí tam nenechali déle ..
Tak pokud to opravdu probíhalo tak, jak autorka popisuje, tak se jí moc nedivím, že už byla hysterická (10x opakovat to samé dokola, jestli je strčili do cely se zadrženým atd.). Přece jen se to stalo dvěma holkám v někde v Asii a ještě před odletem...
Jo, to je Střední Asie. Podobně jsme byli mnohokrát zatčení a vyslýchaní, i když je to už pár let. Bez ruštiny má turista smůlu, leda se zbaví přebytečných peněz :-) Obvzláště v tomto vyniká Turkmenistán.
Pokud potřebuje v ČR cizinec, který neumí česky, pomoc od policie, taky musí čekat na tlumočníka. Žádný "papír" bez toho nedostanete
Schválně, kolik lidí dá "To chci taky zažít!" ;)
Koukám, že nahlášení krádeže na policii může být ještě "zábavnější" než to, co jsem zažil v Indii. Jenom by mě zajímalo, jak moc by situaci vylepšila znalost ruštiny...
Nevím co jim bylo ukradeno (předchozí díly jsem nečetl), ale obecně v zemích ex. SSSR a zejména této části světa je většinou úplně zbytečné cokoliv hlásit a naopak je dobré se orgánům vyhýbat.
Byla jsem tam před měsícem - je to město duchů plné zajímavých ale nekvalitně provedených staveb.
Do budov zatéká, výtahy se zasekávají, mramorové obklady opadávají, dlažba praská, apod.
Být tam diktátorem, tak bych vedení těch stavebních firem veřejně pro výstrahu popravila.
A letenky se dají sehnat mnohem levněji Almaty - Nur Sultan (Astana) cca 500-800 czk jedním směrem a zpáteční z Prahy do Almaty cca 3600 czk když kupuješ včas.
My bydlely ve špeluňce, taže výškový budovy jsme mohly oceňovat jen z venku a mě se vážně srašně líbily. je škoda, že to nepostavili pořádně, když už jim do toho putuje takových peněz.
Ty letenky jsou super, my kupovaly do Biškeku v Kyrgychstánu dost pozdě, asi dva týdny před odletem a do Nur Sultan asi tři dny před odletem - původně jsme to vůbec v itineráři neměly a pak nám přišlo líto se tam nepodívat.
Obávám se Naděždo, že levným letenkám rok dopředu je s UIA konec. Minimálně v takové míře jako dřív...
když to napíši slušně, takové naivky aby člověk pohledal...