Kolumbie – konzervativní itinerář na 2 týdny aktivního cestování
Muuucho grande spectacular! Takhle bych asi popsal Kolumbii...
Cestopis z roku 2020 napsal miker90
V Kolumbií jsem strávil příjemné tři měsíce života, podařilo se mi trochu cestovat a vidět jistý kus země. Byť Kolumbie je veliká a zažít vše za tak krátkou dobu snad ani nejde. Když jsem přemýšlel nad tím, jak bych asi prožil dva týdny v Kolumbii na základě toho, co jsem viděl, a aby člověk nestrávil dlouhé hodiny v autobuse, tak mi vyšel následující plán.
Jedná se o takový mix známých, ověřených a dobře dostupných míst. Zkrátka ono otřepané alá “To nejlepší z Kolumbie”.
Bojový plán (nic pro lenochody):
Den 1 – Bogota – večer přelet do města Pereira
Den 2 – Salento (kávová farma, menší trek – až 3 možnosti)
Den 3 – trek Cocora valley, průzkum Salenta a odpočinek
Den 4, 5, 6 – trek napříč Národním parkem Los Nevados
Den 7 – odpočinek a termály
Den 8 – ráno přelet do Medellínu, průzkum města
Den 9 – Guatapé a vyhlídka Del Peňol, návrat do Medellínu
Den 10 – přelet do Cartageny
Den 11 – pláž Playa Blanca, Cartagena
Den 12 – přejezd do Santa Marty, šnorchlování Taganga
Den 13, 14, 15 – Národní park Tayrona
Obecné informace
Bezpečnost
Kolumbie má svojí pověst. Nikde jinde jsem neviděl tak ohromné množství bezdomovců. Na stranu druhou, nikdy jsem si nepřipadal v ohrožení, nebyl jsem okraden (jiní ovšem byli). Osobně si myslím, že pokud člověk nechodí kam nemá, hlídá si kapsy, tak je v pohodě.
Paradoxně mě okradl až jeden Slovák hned po příletu na letiště do Vídně, ale taky byla na vině moje naivita.
Jazyk
Celou Kolumbii jsem procestoval se znalostí asi 10 španělských slovíček. Samozřejmě, místy to nebylo snadné, ale vždy se člověk domluvil, nějak, nebo se objevil někdo, kdo uměl anglicky a bylo to. Na stranu druhou, Kolumbijci jsou ukecaní, pokud by člověk hovořil španělsky, tak se dozví ledacos.
Kdy vyrazit
Toť otázka. Kolumbie je veliká země. Navíc, počasí v horách není stabilní skoro nikdy. Obecně platí, že ideálními měsíci jsou prosinec – únor (v lednu cestuje po zemi velké množství Kolumbijců, takže místa normálně klidná nemusí být klidná více). Jiné vhodné období může být červen – srpen.
Ceny
Klidně bych řekl, že podobné jako v ČR. Něco stojí více, něco méně. Spíše je o fous levněji, ale záleží, kde člověk bydlí a kam chodí na jídlo. Co se týče peněz, tak jsem vždy vybíral z bankomatů, hotovost jsem si nevezl žádnou. Jsem fanouškem Revolutu. Popravdě jsem úplně nerozlišoval, kde si platí o pár korun více či méně.
Očkování
Doporučuje se proti žloutence, tyfu a žluté zimnici. Já se neočkoval a ok. Spíše doporučuji pojídat probiotika či vzít si něco na průjem. Hygiena zde není na nejvyšší úrovni.
Den 1 – Bogota
Hlavní město Kolumbie ležící v nadmořské výšce téměř 2,500 metrů nad mořem, mraveniště bez metra. Řekl bych, že při krátkodobějším pobytu v Kolumbii není vhodné zůstávat v Bogotě déle než je nutné. Sic k vidění jsou zajímavé věci, ale noci jsou chladné a jinde je prostě lépe.
Brzo ráno je ideální doba na návštěvu kláštera Monserrate. Ten ční nad městem a nabízí úžasný pohled na nekonečné město. Skutečně běžte hned ráno na stanici lanovky. Fronty se tvoří rychle a je zbytečné hodinu tvrdnou ve frontě, když stačí dorazit těsně po otevíračce a být nahoře raz dva. Ti aktivnější mohou nahoru vyběhnout po svých.
Následnou cestou do centra je možná správná chvíle na oběd. Když se stavíte do restaurace Hibiscus na polední menu, tak rozhodně nebudete litovat.
Další část dne lze odstartovat v nedalekém náměstí Chorro de Quevedo. Jedná se o část Bogoty, kde se mísí historické domky s tolik pro Kolumbii typickými grafitti. Což je i v části Bogoty, kde většina turistů pobývá v hotelech či hostelech.
Úzkými uličkami plných umění, kaváren, ale i aut, človek dorazí do srdce města. Na Plaza Bolívar. Myslím, že když se řekně Bogota, tak právě tento obraz se vybaví většině lidí.
Stojíme v historickém středu města. O pár metrů dále je možné navštívit Museum Santa Clara. Což dříve býval kostel s nejbohatější vnitřní výzdobou ve městě. Tedy, tak bohatou, až se kostel přerodil ve zmíněné muzeum. Vstupné je zdarma.
Následně je dobré vrátit se na náměstí a napojit se na ulici Carrera 7. Ulice funguje jako pěší zóna a je plná obchůdků se vším možným i nemožným a umělců dobrých i strašných. Každopádně se budete bavit… A cestou si klidně zastavte k Juanovi Valdézovi na kávu. Byť se jedná o kolumbijskou verzi Starbucks, tak právě tento řetězec stojí za jistou “evangelizací” Kolumbie, co se týče pití kávy. Právě Valdéz započal učit místní, jak pít kvalitní kávu, protože dříve drtivou většinu nejlepší kávy prostě vyváželi a sami pili splašky.
Další zastávkou musí být Muzeum zlata. Právě drahý kov stojí za tím, proč Španělé kolonizovali Jižní Ameriku.
V případě, že jste fanouškem komentovaných prohlídek, tak i Bogota nabízí populární “free walking tours”, kde na konci zaplatíte průvodci dýško. Já absolvoval “Politickou tour” a dozvěděl jsem se ohromné množství informací o tolik komplikované politické situaci v Kolumbii.
Tak či onak. Večer je dobré chytit letadlo do Pereiry, následně skočit na autobus do nedalekého Salenta (možno využít i taxík) a vyrazit za poznáním té pravé Kolumbie.
Den 2 – Salento
Již jsem nakousnul, že Kolumbie a káva, to jsou dvě spojené nádoby. Salento je součástí kávového trojúhelníku a ve své blízkosti má nemalé množství kávových farem. 100% natural, pochopitelně. Já osobně navštívil Fincu Don Elias. A nelitoval jsem.
Na farmu se lze dopravit třemi způsoby. Pěšky, autem či na koni. A právě poslední variantu bych doporučil. Stačí se zmínit na hotelu nebo se mihnout na náměstí, kde si vás už někdo odchytne a právě koňské taxi nabídne. Jízda by měla stát okolo 30.000 COP tam a zpět.
Den je ale stále dlouhý a možností hromadu. Záleží na vašem rozpoložení…
Pokud máte chuť na to si protáhnout nohy za pěkných výhledů na Salento a okolí, tak je k dispozici cca 12 km dlouhý okruh.
Ti zvídavější jedinci mohou zvážit návštěvu Přírodní rezervace Kasaguada. Absolvujete pár kilometrů dlouhý okruh za doprovodu odborného výkladu o místní krajině, rostlinách a zvířatech.
A ti ostatní, co si stále nevybrali, tak mohou vyrazit na vodopád Santa Rita. V jezírku pod vodopádem je možné se i vykoupat, ale studené to jest. K vodopádu lze dojít pěšky ze Salenta či dovézt se pod kopec taxíkem. V tomto případě smlouvat a smlouvat.
U vodopádu se mi přihodila značně kuriózní věc. Potkal jsem skupinu Kolumbijců a dal se s nimi do řeči. Došlo na onu tradiční otázku, odkud jsem. Obvykle jsem vídal výrazy ve tváři značící jisté zmatení, leč nikoliv tentokrát. Jeden borec na me začal mluvit plynulou slovenštinou. Něco málo přes rok totiž strávil na Slovensku při výměném studentském pobytu.
Ať si vyberete, co si vyberete, tak uděláte dobře.
Jo a den nelze zakončit jinde než shlédnutím západu slunce nad Salentem…
V Salentu pravděpodobně okusíte nějakou tu přeháňku, což ovšem otevírá spektakulární výhledy na okolí. Asi 200 metrů od vyhlídky na město, se lze pokochat se pohledem na údolí, což také chutí.
Den 3 – Cocora valley a průzkum městečka
Cocora valley je výlet klidně na půl dne. Podrobněji jsem vše sepsal v samostatném článku (nohynacestach.cz/cocora-valley-trek). Právě až 60 metrů vysoké palmy patří mezi ta vůbec nejfotogeničtější místa celé Kolumbie. Tento trek ovšem není jenom o palmách, ale také o kolibřících, džungli, mostech, skvělých výhledech či změmách počasí.
V odpoledních hodinách je dobré odpočívat. Zajít si na chutnou kávu třeba do Le k’fée či Café Gourmet.
A prostě si projít barevné Salento, nakoupit suvenýry a očekávat velké dobrodružství v dnech příštích.
A třeba potkáte i našeho Favorita...
Den 4, 5, 6 – Národní park Los Nevados
Kolumbie je známá svojí úžasnou a pestrou přírodou, vysokými sopkami a jistou neobjeveností přírody. Při poutích přes národní parky prostě nebudete zakopávat o davy turistů. Na druhou stranu, většina treků je poměrná náročná. Prudké kopce, vysoká nadmořská výška, nevyzpytatelné počasí.
Tak či onak, přes fyzickou náročnost se vyplatí strávit několik dnů v Národním parku Los Nevados.
Já absolvoval hned dvě výpravy. První byl přechod napříč národním parkem za doprovodu společnosti Paramo Trek. Byť se nejedná o levnou srandu, tak tento trek by nebylo snadné absolvovat na vlastní brdo. Podrobněji jsem výpravu popsal ZDE (nohynacestach.cz/trek-los-nevados-kolumbie).
Máknete si, ale uvidíte skvělé věci, prospíte se v horských chatách, prostě to bude vzrůšo.
A třeba si dopřejete i piknik či oběd na místech, kde už v životě nebudete hodovat. Tedy s výhledem na sopku či klidně v jejím vyhaslém nitru.
Ano, člověk si zpotí trenky či kalhotky. Ale trasy pro každý den jsou variabilní a člověk si může vybírat z kratších a delších variant dle svého uvážení a momentálního stavu. Cestou se prochází džunglí, přes pásy paramo, dostanete se do kráteru sopky a uvidíte naprosto úžasné scenérie. Pokud počasí bude přát…
Celý trek zvádl i pár ze Singapuru, bez jakékoliv kondice. Ano, každý den šli s průvodcem tu nejkratší variantu. Ano, nohy je bolely jako čert, ale dali to.
Druhou a neméně skvělou, ale náročnější, možností na tři dny je výstup na magickou sopku Nevado del Tolimo. Popsáno ZDE (nohynacestach.cz/vystup-na-nevado-del-tolima). Dobytí zasněženého vrcholu už je možné pouze pro borce se skutečně železnou fyzickou kondicí.
Den 7 – termály
De facto “malá neděle”, den odpočinku.
Oblast okolo Manizálesu, Santa Rosy je plná termálních lázní. Výhoda toho, když má člověk sopky za barákem.
Den 8 – přelet do Medellínu
Člověk se ale nemůže válet věčně a je čas se dát zase do pohybu. Cesta autobusem do Medellínu z Manizálesu či Pereiry by měla zabrat pár hodit. Nicméně, na konci roku 2019 se cesta nacházela uprostřed obrovské rekonstrukce, což z přesunu činilo celodenní dobrodružství. Proto doporučuji raději létat.
Medellín na vás okamžitě dýchne.
Tak či onak. První zastávka by měla být učiněna v Comuně 13. Svého času jedna z nejnásilnějších městských částí na světě. Comuna 13 pěkně dokumentuje postupnou přeměnu města z období teroru do světlejších zítřků. Byť to bude ještě cesta dlouhá a trnitá.
Jinak doporučuji shlédnout skvělý dokument o Medellínu s názvem The two Escobar’s.
Následně je dobré pokračovat na umělecké notě a dorazit na Boterovo náměstí. Botero je národní umělec, jež proslul svými osobitými sochami a obrazy. Nesouměrnost, to vystihuje jeho díla.
Pro milovníky bizáru doporučuji navštívit také nedaleký “fake land“. Tedy obchodní centrum plné kopií známých značek. Pokud se budete divit, že kdekdo nosí značkové oblečení a boty, tak to je samozřejmě fake zboží.
Ve chvíli, kdy se začíná stmívat, tak je dobré dorazit na Pueblito Paisa. Drobný kopeček ležící uprostřed města. Doslova jste obklopeni Medellínem. A teď si představte, že je tma a všude okolo vás svítí tisíce světýlek…
Den 9 – vyhlídka El Peňol a Guatapé
Na devátý den v pořádí je vhodné opustit Medellín hned v brzkých ranních hodinách a vyrazit směr Guatapé.
Guatapé je asi 2 hodiny cesty z Medellínu. Dojet do vesničky lze dvěma obvyklými způsoby:
1) zvolit si tour do Guatapé, kterou nabízí snad každý hotel či cestovka ve městě
2) nebo jak by řekl Míra Hejduk, pro ty, co si nechcou udělat díru do peněženky, tak mohou vyjet po vlastní ose, respektive autobusem – ten vyjíždí snad co 15 minut z autobusového nádraží (toho severního nedaleko metro zastávky Caribean), kdy okénko s nápisem GUATAPÉ, kde se prodávají jízdenky nejde minout
Doporučuji autobusem nezajíždět až do Guatapé, ale nejdříve si vystoupit u kamene El Peňol. Obrovský černý šutr nelze přehlédnout. Řidič většinou sám zastavuje, popřípadě k němu dojděte dopředu a řekněte STOP. On zastaví, vy si vyskočíte a je to.
Při vstupu na schody vedoucí k vrcholu se platí vstupné 20.000 COP. Skutečně doporučuji zde být spíše ráno či dopoledne a ideálně mimo státní svátky. To se potom vytváří i fronty a zážitek se značně znepříjemňuje.
Sluší se podotknout, že výhled je ovšem spektakulární.
Trochu oficialit. El Peñón de Guatapé, oficiálním názvem, je důležitým místem pro dvě sousední vesnice Del Peňon a Guatapé. Ti se dlouze přetahovali a hádali o tom, na čí území se skalní útvar nachází a jak přesně se bude jmenovat. Chvíli to vypadalo, že vypukne menší vesnická válka. Nakonec došlo k takovému řešení, že jsou v názvu místa uvedeny obě vesnice.
Do Guatapé se lze následně nechat dopravit tuk-tukem, chivou či taxíkem. Rozhodně nechoďte pěšky.
A jaké je Guatapé? Barevné, hravé, krásné. Prostě jedním z nejnavštěvovanějších míst celé Kolumbie. V dobrém i zlém.
Den 10 – Cartagena
To už nastává čas na přesun do Karibiku! Leteckých spojení mezi oběma městy je habaděj a let trvá sotva 40 minut čistého času.
Letiště je umístěno na okraji Cartageny, což je super. Cesta taxíkem na hotel zabere pár minut. Na letišti se nenechejte zlákat nabídkami na taxíky, ale běžte si k okénku, kde dostanete férovou cenu po zahlášení názvu hotelu. Cartagena je specifická v tom, že taxíky nemají taxametry. Cenu je vždy nutné domluvit před zahájením jízdy.
A Cartagena je prostě nádherná, byť trochu dražší v porovnání se zbytkem Kolumbie.
Cartagena bývala a je stále bohatým městem. Za to vděčí především zlatu a Španělům. Ti zde shromažďovali zlato vytěžené a pokradené z celé Kolumbie, Peru či Ekvádoru. Město tedy muselo být dobře zabezpečnené zejména proti útokům pirátů.
Hradby stále obkličují historický střed města a jsou ve výborné kondici Nicméně, jak je vidět na obrázku níže, tak Cartagena nežije pouze z historie, ale roste i do výšky.
Ono opěvnění je velmi fajn i ve večerních hodinách. Pokud si chcete poklábosit, popít a při tom myslet na vaši peněženku (jako ušetřit), tak si kupte pití někde ve večerce. Následně se posaďte na hradby a máte kulisy, které se jen tak někde nenaskytnou. Obecně platí, že noční život je v Cartageně velmi bohatý.
Den 11 – pláž Playa Blanca, Cartagena
Karibik = pláže. Jedna taková pěkná vlastním jménem Playa Blanca je na hodinu cesty od Cartageny.
Disclaimer – ta pláž je tak vyhlášená, že na ní jezdí mnoho lidí, zejména během sezóny. Navíc zde kvete takový ten “thajský” styl turismu, tedy hodně lodí, jet sky, prodejci všeho druhu.
My na pláž vyrazili taxíkem. Cesta nás vyšla na 60.000 COP, ale je nutné tvrdě smlouvat. Jakmile vystoupíte z auta, ocitnete se v úlu lidí, prodejců a začnete být znechuceni. Proto je nutné po příchodu na pláž vydat se doprava a jít a jít až dojdete ke kraji pláže, kde se přeci jenom dočkáte většího klidu a pohody. V případě, že se vydáte doleva, zažijete turistické peklo.
Další variantou je strávit noc na jednom z hostelů a hotýlků přímo u pláže. Po 15h totiž mizí většina návštěvníků pryč a vy si můžete užít pláž skoro jenom pro sebe.
Koupání jsme si zpeštřili šnorchlováním v asi 10 minut jízdou na lodi vzdáleném místě. Cena vyšla na 50.000 COP na hlavu za jízdu lodí, vybavení a hodinu šnorchlování. Korálové útesy jsou naprosto zdevastované, ale ryb jsme viděli docela dost.
Do Cartageny jsme se vydali na speed boat. Tyto lodě odjíždějí kolem 15h, lístek je potřeba si zajistit dopředu. Jízda je brutálním zážitkem, hlavně pokud čelíte vlnám. Rozhodně to ovšem není nic pro slabší povahy.
Ve zbytku odpoledne si odpočiňte a večer se nezapomeňte zase vydat do víru večerní Cartageny.
Den 12 – přejezd do Santa Marty, šnorchlování Taganga
Transfer do Santa Marty lze pojmout mnoha způsoby. Můžete jet luxusním autobusem, kde pravděpodobně uvidíte hromadu Kolumbijců, jak blijou do igelitových pytlíků nebo třeba vedle sedícímu pasažérovi na hlavu (v autobuse se jim prostě dělá špatně) nebo jet tranzitním přímým klimatizovaným spojem s Berlinastur. S nimi mám osobně dobrou zkušenost. Jezdí snad každých 30 minut, lístky nelze koupit online, ale na stanici.
Po tom, co se v Santa Martě ubytujete, tak můžete dostat chuť na koupel. Tu lze spojit i se slušným šnorchlováním, pokud si taxíkem vyrazíte do Tagangy.
Ve chvíli, kdy vystoupíte u pláže z taxíku, tak se na vás vrhnou prodejci všeho druhu. My za šnorchlování a lehárko na pláži Playa Grande zaplatili 60.000 COP. Upřímně, pláže nejsou nijak spektakulární, ale šnorchlování nás bavilo.
Šnorchluje se nedaleko útesů, hodně se musí plavat, ale k vidění je toho fakt hromada. Spousta ryb všeho druhu a barev, leckdy celá hejna, nechybí ani pestré rostliny. Paráda.
Osobně jsem v Santa Martě nepobyl, ale myslím, že večerní procházka po promenádě chutná vždy.
Den 13, 14, 15 – Národní park Tayrona
Velké finále ve výkladní skříni Kolumbie.
Národní pak Tayrona je prostě skvělý a zaslouží si více času na prozkoumání. Kombinací parádních pláží, džungle, výhledů a mnoha zvířat člověka bude bavit.
Jak na Tayronu jsem podrobněji popsal ZDE (nohynacestach.cz/narodni-park-tayrona-kolumbie-tipy-a-rady)
No a to je Kolumbie. Možností, jak si okořenit a pozměnit výjezd dle vlastní chuti a preferencí je hromada. Další články můžete okouknout na mém rozcestníku ZDE (nohynacestach.cz/category/kolumbie)
Abych to nějak shrnul, tak Kolumbie se mi líbila moc. Počítám se mezi milovníky přírody a viděl jsem hromadu věcí, co mé oko předtím nespatřilo. Ať už skutečně neskutečnou zelenou krajinu, netradiční farmy, pastviny, sopky, parámo, džungli, hromadu květin, art na každém rohu, slyšel veselou hudbu a často se divil. Kolumbie je z mého pohledu pestrá, grandiôzní země s mizerným jídlem, ale skvělým ovocem 😀
Nicméně, Kolumbie je i chudoba. Člověk si musí hlídat kapsy a nepouštět se do míst, kam by prostě neměl chodit, hlavně po večerech.
Je nutné zmínit, že Kolumbie je má pěknou řádku úžasných míst, kterou jsem nezmínil či ani sám dokonce nenavštívil... Pár příkladů za všechno - Cerro Tusa, Cerro Kennedy, El Cocuy, Jardín, Urrao, San Agustín, Amazónie, ostrov Gorgonilla, San Andrés a mucho grande dalších...
Tak adíos...
Cerro Tusa
Cerro Tusa
Cerro Kennedy
Cerro Kennedy
San Agustín
San Agustín
Jak se ti cestopis líbil?
miker90 procestoval 20 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 8 lety a napsal pro tebe 7 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil7 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Přečetl jsem si články o Kolumbii na blogu a je to pěkně sepsané se spoustou informací. Mám jen pár připomínek.
V centru Popayánu při mém 5-denním pobytu moc aut nejezdilo, i když žádný festival nebyl.
Píšeš: "Co vidět v Medellínu? Ve městě, jež má většina lidí automaticky spojeno s Pablo Escobarem… Město bylo založeno roku 75 před naším letopočtem jako menší vojenský tábor…“ To byl založený Medellín ve Španělsku.
Píšeš, že se dá vyjít do základního tábora Pico Cristóbal Colón, ale co vím, v této oblasti se dlouhodobě trekovat nedá, pokud si náhodou (asi přes známé) neseženeš povolení od místních. Jediné, co jsem našel, je tady: https://www.themanual.com/outdoo...-colombia/
Tato informace: "ještě v roce 2014 do Národního parku Los Nevados moc turistů nemířilo. V horách stále operovali členové drogového kartelu a rebelové." není s největší pravděpodobností pravdivá. Běžně tam chodili místní nebo třeba Honza Brotánek mající výborné informace o Kolumbii. Nikdo se o takovýchto problémech nezmínil. To bylo tehdy jen jižně od Popayánu v noci, ale jinde, kam jezdili turisti, bylo už bezpečno. Turisti třeba v tom parku běžně jezdili k Nevado del Ruiz. Jinak asi s ohledem na nadmořskou výšku a nutnost ujít velké převýšení nebude moc turistů v té oblasti, kde jsi byl, ani teď.
50 km tras v NP El Cocuy asi není. Co jsem se dočetl, může se tam ujít max. 58 km na 3 trasách, ale včetně zpáteční cesty po stejné trase, tj. je to asi 29 km tras. Je to s povinným průvodcem a spaním mimo park a nejsem si jistý, jestli bych to i s ohledem na náročnost treků a dlouhou cestu někomu doporučil (Pulpito vypadá úžasně, ale zbytek otevřené části mě na fotkách tak nepřesvědčil, když už jít, tak jedině s dobrou aklimatizací, aby se stihlo dojít včas k cíli, protože je i časové omezení pro návrat).
Bohužel po uzavření skvělého okruhu v NP El Cocuy už není v Kolumbii vhodný vícedenní horský trek, kde by se dalo snadno jít bez průvodce (za mlhy to nebylo snadné ani tam). Možná v Los Nevados, ale tam se člověk snadno ztratí, zvlášť v mlze (údolí poblíž Primavery se dokonce jmenuje Údolí ztracených). Můžeš se podívat na mé starší fotky, které jsem teď dal na web, z El Cocuy, ale třeba i z NP Puracé s nejhezčí vegetací, co jsem viděl v Kolumbii: https://www.zonerama.com/liborst...um/5969314
Díky za feedback.
Medellín, to je bota jako blázen...
Ohledně Pico Cristóbal Colón. Osobně jsem v základním táboře nebyl, ale Moncho (u kterýho jsme bydleli v hostelu blízko Cerro Kennedy ) nám říkal, že se do základního táboru dostat lze. Mluvil o nadmořské výšce 4.500 m.n.m, kde je dle mapy cestička k jezeru Naboba. Nahoru už to je pro horolezce. Na mapy.cz je značená cesta, ale osobně bych tam bez průvodce nebo někoho, kdo tam byl asi nešel. Co se týče povolení, tak nevím.
Ohledně Los Nevados, historku o bezpečnosti nám říkal místní borec. Je pravda, že né vše musí být nutně pravda, ale taky se říká, že není kouře bez ohně. Tak tam mohlo být pár "zbloudilců"... Po Los Nevados jsem se docela nachodil (oficiálně by tam člověk neměl chodit bez průvodce, ale kontrolují to jenom u check-pointu při vjezdu z Manizalesu). Osobně se mi cesta na Primaveru, kam jsem šel z Cocory sám,a trochu šmajdal po okolí zdála přehledná, cestičky vyšlapané od lidí a zvířat. Navíc, mapy.cz jsou v těchto oblastech hodně spolehlivé. Ale podepsal bych, že v Kolumbii je ošemetný kdejaký trek již terénem samotným, proměnlivé počasí, prudké svahy...
El Cocuy mi doporučovalo hodně lidí, co jsem potkal při cestě po Kolumbií, tak jsem trochu dal i na ně.
Na Primaveru se po hlavní cestě trefí i v mracích (já tam šel jen na páramo a zpět), ale na okruhu u ní jsi ztratil cestu, jak píšeš na blogu, nejdřív ty a pak jsi potkal ztracenou skupinu lidí. Jít odtamtud přechod hor okolo Tolimy (obvykle se chodí do Juntas) by v mracích/mlze bez průvodce nebylo snadné.
Ten přístupný kousek NP El Cocuy je odlišný od jiných přístupných kolumbijských hor, tak v tomto smyslu by zájemcům o hory za to stál, ale mně na fotkách v porovnání s okruhem přijde o několik řádů méně zajímavý (kromě Pulpita). Spíš bych doporučil jet místo toho do Peru do NP Huascarán a Huayhuash.
Btw. co jsi dělal v Kolumbii kromě cestování, jestli to není tajné? Trochu se divím, že ses za 3 měsíce nenaučil aspoň trochu španělsky, když jsi tam nebyl v partě Čechů, ale sám.
Ano, tam jsem sešel z hlavní cesty na takovou vedlejší a trochu dělal koniny. Kluci se ztratili, protože neměli pro jistotu žádnou mapu. Koneckonců, já si tam troufl sám, protože jsem nedaleko již absolvoval trek s průvodcem, tak jsem veděl, jak to tam cca vypadá. A taky, že se můžu spolehnout na mapy.cz, když jde do tuhého, byť ta vedlejší cestička byla v mapě značená, ale hned po pár metrech se jevila krkolomě, ale zvědavost mi nedala... Rozhodně souhlasím, že bez průvodce to místy není úplně sranda.
Španělsky jsem se nenaučil hlavně díky své jisté lenosti. Navíc jsem posléze zjistil, že s angličtinou to jde. Já na cestách vždy pracuji, především přes týden musím trávit čas na počítači. Na druhou stranu můžu být v cizině delší dobu.
A za tebe, kde se ti v Kolumbii líbilo nejvíc, když pomineme onen NP Puracé?
Mně se tam líbilo všude, kde jsem byl, viz fotky. Popayán byl pro mě asi nejhezčí město Jižní Ameriky (a vůbec na světě, protože španělskou architekturu mám nejraději), i když je v J.A. mnoho dalších taky moc pěkných. Valle de Cocora a trek z něj na páramo patří k jedněm z nejhezčím míst na spaní ve stanu a 1-denním výletům, co jsem měl za 13 měsíců v J.A. Okruh v El Cocuy považuju za jeden z nejkrásnějších horských treků na světě, pokud vyjde počasí (což tam nebývá běžné kromě začátku ledna), ale bohužel je už zakázaný. Pro mě byl top v Kolumbii tedy okruh v Cocuy, protože vícedenní treky bez průvodce jsou na cestách mým hlavním cílem (pokud je něco rozumného k dispozici) a tím, na co nejraději vzpomínám.
Diky za pripomenuti prirodnich zajimavosti Kolumbie, z nichz jsem osobne poznal jen nektere. Krome nesmirne rozmanite krajiny mam Kolumbii rad hlavne kvuli lidem, kulture, tradicim, proto mirim na mista predkolumbovske i pokolumbovske kultury. Za kolonialnimi mesty z Cartageny pres Mompox, Santa Fe de Antioquia, Buga, Popayan, Villa de Leyva, Tunja, Barrichara, San Gil, Giron treba do Pamplony. Myslim, ze nikdo by v Kolumbii nemel opomenout navstevu Cali (nejen salsoteky na Avenida Sexta, ale i zive ctvrti San Antonio a San Cayetano) a Medellinu (nejen bary v El Poblado, ale i Escobarovo metro a metrocable).
Muy grande o muy espectacular? ¡Adiós!
díky! hezky jsem si zavzpomínal na podzimní výlet. My jeli klasický dvoutýdenní okruh Bogota - Medellin - Guatape - Cartagena - Santa Marta - Tayrona - Minca - Bogota.
Byli jsme rozhodnuti jít trek Ciudad Perdida, byl ale zavřenej. Tak jsme si dali relax v horách v Mince.