
Koupání a sáňkování v zimním Oslu
3 dny v zimním Oslu
Cestopis z roku 2024 napsala Lucie _B
Neděle
Je neděle brzo ráno a my opouštíme upršený Londýn. Let je pohodový a po zhruba hodině a půl přistáváme v zasněženém Oslu. Letiště je moderní a velmi přehledné. Do centra se dostaneme regionálním vlakem R12. Jízdenky se dají koupit v automatu před eskalátory, které vedou dolů k nástupišti. My je kupujeme přes aplikaci Ruter, která umí i vyhledat spoj a na něj zakoupit konkrétní jízdenku. Do centra z letiště se jede přes 4 zóny, jízdenka stojí 124NOK, je platná 2 a půl hodiny a je přestupní na jakýkoli dopravní prostředek v Oslu, tudíž na ni můžete jet v rámci Osla téměř všude.
Za 20 minut vystupujeme na stanici Oslo S a odtud jdeme pěšky na hotel. Check–in je až od 15 hodin, ale ubytují nás už v poledne. Ubytovaní jsme na dvě noci v hotelu Anker se snídaní za 110GBP, 15 minut pěšky z hlavního nádraží nebo 5 minut tramvají.
Jelikož nám ještě platí jízdenka, jedeme autobusem č. 30 na poloostrov Bygdøy do muzea Fram. V létě se tam dá dostat za 10 minut lodí z nábřeží u radnice. Muzeum je poctou norským polárním badatelům. Uprostřed místnosti dominuje samotná loď Fram, dá se jít do jejích útrob, a vidět jak Nansen nebo Amundsen žili celá ta léta na moři. Pěkně je popsán závod mezi Nory a Brity o to, kdo se dostane na jižní pól jako první. Muzeum je velmi interaktivní a užijí si ho i děti. Vstupné je 140NOK. K naší smůle nám ujel autobus zpátky do centra, a navíc se venku slabě rozpršelo. U zastávky autobusu je malý supermarket, máme chuť na pivo, ale to tam mají v lednicích zadělané kartony. V neděli si tu pivo nekoupíme. Dočasné útočiště najdeme v místní hospodě Café Hjemme hos Svigers a ochutnáváme naše první norské pivo za 125NOK. Hospoda je to moc pěkná, tradiční, teď v neděli je tady docela plno. Připomíná mi trošku naše lokální kolařské hospody na Opavsku.
Přes Ruter si za 127NOK kupujeme 24h jízdenku. Stejným autobusem se svezeme zpátky do centra k hlavnímu nádraží. Ve večerce Narvesen, která je na každém kroku si kupujeme kávu za 20NOK a jdeme okouknout bronzovou sochu tygra, která byla vytvořena z 1000. výročí založení Osla v roce 2000. Oslu totiž Norové říkají Tygří město, tak ho totiž nazval známý norský básník Bjørnstjerne Bjørnson v jednom ze svých děl z roku 1870.
Hned vedle tygra stojí socha obřího kladiva jako památka odboje během druhem světové války.
Pokračujeme krátkou procházkou k vodě k budově opery. Dá se obejít, ale střecha je kvůli náledí zavřená. Stavba je to poměrně nedávná, otevřená v roce 2008. Část budovy je pod hladinou moře, což přidává iluzi plovoucí kry. Operu určitě nevynechejte.
Poté jsme se přesunuli do irské hospody Sir Winstons pub na zápas Chelsea vs Liverpool. Měli tam moc dobrý Guinness za 106NOK. Po zápase máme namířeno do restaurace U Schrøderů v ulici Waldemara Thrana. Milovníci Harryho Holea jistě pochopí. Lokál má atmosféru Nesbøvých krimi příběhů. Harry tu má dokonce i svůj koutek a plakát k filmu Sněhulák. Dáváme si norskou specialitu sobí karbanátky, masové kuličky z losa a hovězí bifteky z bramborem za 249NOK a celé to zapíjíme norským pivem Ringnes za 99NOK. 10 z 10. Po večeři jdeme zhruba 30. minutovou procházkou do hotelu, po cestě ještě nakoupíme sladkosti v supermarketu Extra poblíž.
Pondělí
Vstáváme kolem 7 hodiny a jdeme na snídani, na tu jsme se těšili asi ze všeho nejvíc, a nezklamala. Uzený losos, brunost, makrely, palačinky, sýry, plno čerstvého chleba.. prostě všechno. Po snídani jdeme pešky na stanici metra Grønland a jedeme linkou číslo 1 až na konečnou Frognerseteren. V centru nastupují lidi s lyžemi a rodiny s dětmi v barevných kombinézách. Zhruba po deseti minutách zpomalujeme, souprava se táhne pomalu do kopce a my se nestačíme divit těm výhledům. Zasněžená krajina, modrá obloha, norské domečky a zelené borovice naprosto všude, nechápu jak dvacet minut za hlavním městem, může ležet taková nádhera.
Na konečné sejdeme po klikaté cestičce dolů k penzionu, kde si za 150NOK pujíčíme každý sáňky. Vedle nás se prohánějí běžkaři. Jsme tu skoro sami, ještě s jednou rodinou, všichni dospělí. Jde vidět, že tu nejsou poprvé. Jdeme na to. Sedáme na sáně a já si připadám jako kdyby mi bylo zase 10, kdy jsme jezdili s bráchama na bobech za humny u nás barákem. Jede to fakt rychle, všude okolo stromy a skokanské můstky. Takový klid půl hodiny od hlavního města. Celý sjezd trvá zhruba půl hodiny až k zastávce Midtstuen, kde nastupujeme na metro a jedeme to ještě jednou a pak zase.
Celí promrzlí a mokří jdeme vrátit sáňky a spěcháme na metro. Před cestou do města ještě stihneme okouknout slavný skokanský můstek na Holmenkollenském kopci. Nahože se nachází muzeum, ale tam nejdeme. Je tady dost rušno a všude stojí lešení. Za týden se tady pořádá Světový pohár v biatlonu. Ještě se projdeme k Holmenkollenské kapli, její černá barva na bílém pozadí totiž nejde přehlédnout.
Vystupujeme na zastávce Majorstuen a jdeme se projít do Frognerského parku okouknout slavné Vigelandovy sochy, jejichž autorem je Gustav Vigeland. Sochy jsou to docela bizarní a v každém musí vyvolat nějakou reakci. Co lze říct, že Gustav určitě neměl s nahotou problém. Dominantou parku je 14 metrů vysoký Monolit zobrazující 121 vzájemně propletených nahých těl.
Z parku jedeme k opeře a jdeme se poprvé v životě saunovat. Předem jsme si za 150NOK na osobu zarezervovali místo ve sdílené sauně u společnosti Oslo Badstuforening. Je tam malá sdílená šatna pro všechny, studená venkovní sprcha a pítko na vodu. Doporučuju si vzít sebou cukle nebo náhradní ponožky. 10 minut sauny a pak už jen skočit do ledového Oslofjordu, teploměr ukazuje, že voda má 1.5 stupně, a takhle to opakujeme ještě několikrát. To všechno při pěkném výhledu na operu při západu slunce. Sedí tam s náma i takoví blázni, kteří v té vodě regulérně plavou třeba i deset minut, na to ale odvahu nemáme.
Po hodině a půl v sauně se cítíme jak znovuzrození. Jedeme se na hotel převléknout a vyrážíme pěšky do restaurace Den Glade Gris, která má jako jedna z mála v Oslu v menu velrybí maso. Stůl jsme měli rezervovaný předem. Dáváme si každý jejich tříchodové menu a moc to doporučujeme. Velryba na předkrm je moc dobrá, chutné tučné maso, skoro jako jehněčí. Na hlavní chod máme obrovské vepřové koleno. Lepší už mají jen v Rohově U Komárků. A na dezert jakousi čokoládovou pěnu, ještěže jí je tak málo, protože jsme úplně plní.
Před cestou na hotel ještě za tmy stihneme omrknout nasvícený Královský palác, který stojí hned vedle. Jsme tu téměř sami. Palác mi připomíná ten v Londýně, akorát že bez plotu. Tady může jít člověk až k bráně nebo k vojákům. Sejdeme to nákupní třídou Karla Johana do hospody Los Tacos, kde ještě stihneme jedno pivo než se odebereme na hotel.
Úterý
Dneska je poslední den, po přecpání se na snídani se jdeme sbalit a necháme si kufry na recepci. Letí nám to až v 15h. Ve večerce Narvesen si koupíme kafe na zahřátí za 20NOK, pije se tady hodně filtrovanoá káva. Jdeme pešky okouknout volně přístupnou pevnost Akershus z 13. století založenou králem Haraldem k obraně města. Z pevnosti jsou krásné výhledy na město i okolí.
U pevnosti ještě na narychlo koupíme pohledy a známky a jdeme omrknout radnici. Budova radnice je postavena z červených cihel a má dvě věže. Uvnitř je moc pěkně vyzdobena nástěnnými reliéfy zobrazující Eddu, islandskou sbírku mytologických písní. Každý rok v prosinci se zde uděluje Nobelova cena za mír.
Času už moc nemáme, v kavárně Espresso House s výhledem na radnici si dáme kafe a napíšeme pohledy. Tramvaj číslo 12 nás sveze k hlavnímu nádraží. Mimochodem tohle bylo páté co nás kontrolují v dopravním prostředku revizoři. Byli jak v metru, tramvaji tak i v autobuse. V obchodě Normal na nádraží se stavíme ještě nakoupit nějaké norské sladkosti a jedeme vlakem R12 na letiště.
Za 5 minut už jsme v bezcelním prostoru letiště a dáváme si na rozloučenou naše nejdražší pivo v životě.
Jak se ti cestopis líbil?

Lucie _B procestovala 20 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Severní Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidala před 4 lety a napsala pro tebe 4 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil0 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.