Kouzelné Benátky aneb první rande až na letišti

Po delší době se dostávám k tvorbě ani ne tak cestopisu, jako k zápiskům z cesty. Všem se omlouvám, ale ani zde neuvedu jméno dotyčné. Většina mých známých však ví, o koho jde, a možná ji někdo z fotky výše pozná. Jednou větou: Romantické Benátky byla skvělá volba.

V hlavní roli Tinder

Musím říct, že Bari bylo jak z béčkového romantického filmu Danielle Steel, avšak tenhle příběh je spíše podle Rosamunde Pilcher. Jak vše začalo? Znáte to, klasický vlahý liberecký večer, kde buď jdeš do kopce, a nebo prší, a při tom všem si hrajete hru na Tinderu. Hra se jmenuje Líbí - Nelíbí. Vtom Vám napíše, jak se dnes říká, brilantní šťáva, dobře, uznávám, to je fakt strašný označení, a začnete si psát. Všechno probíhá dobře, ale vy si myslíte, že z toho, jako vždy, nic nebude. K tomu všemu se přesouváte na pár týdnů do Bulharska.

Po pár dnech však vidíte, že je to trošku jiné, a stále čekáte, kdy Vám napíše, a po telefonu tam je mnoho sympatií. Ležíte si tak v Bulharsku v posteli a přemýšlíte, kam se vydat dál. Tak trochu z hecu své „Tinder“ milé, kterou neznáte, nikdy jste ji neviděli a která bydlí v úplně jiném městě než vy, napíšete: „Pojďme se vidět.“ A jak už víte, každé mé setkání musí mít nějaký příběh. Přeci nebudu vyprávět: Potkal jsem svoji dívku na Tinderu, že jo!

Jak to vlastně celé vzniklo

Slovo dalo slovo a já při naší konverzaci navrhl: „Pojďme to udělat zajímavé, ať to není klasická hodinová Tinder káva.“ Kupodivu se slečna chytila a řekla: „Tak jo, jak to uděláme?“ Po téhle zprávě otevírám appky a hledám levné letenky. Po chvilce na mě vyskočily Benátky za cenu, které se nedalo odolat. Otevřel jsem Tinder appku a napsal: „Potkáme se poprvé na letišti a poletíme spolu do Benátek či něco jako Romantické Benátky? Co ty na to?“ Ano, přesně to jsem napsal dívce, se kterou jsem se v životě naživo neviděl.

Čekal jsem odpověď ve stylu: „Jsi úchyl?“ nebo „Ses asi zbláznil.“ Co Vám budu povídat, tohle kupodivu nenapsala. Naopak k mému údivu přistála na mém Tinder účtu odpověď: „Jasné, jedeme. Koupíš letenky? Já Ti to hned pošlu.“ Rozhodl jsem se a šel do rizika a ty letenky objednal. Nutno říct, že do odletu zbývaly asi dva týdny.

Západ Slunce na ostrově Lido

Krásná neznámá

Přijde nebo ne?

Dny se vlekly jako lanovka na Ještěd a já stále přemítal: „Fakt jako dorazí? Jaká asi bude? Zvládneme spolu čtyři dny?“ Stále jsme si psali, avšak řekl jsem si: „Dokud tam nebude, neuvěřím.“ V průběhu těch několika dní jsem zarezervoval ubytko a těšil se na to, co a kdo přijde.

Den „D“ je tu a výlet, který jsem si pojmenoval „Romantické Benátky“, se začal stávat realitou a pomalu se blížil ke svému rozuzlení. Nervozita stoupá. Sedl jsem na autobus a vyrazil směr letiště. Na místě jsem byl první. Postavil jsem se před odbavení na dvojce a vyhlížel svou vysněnou parťačku na cestu. Čas zavření gatu se blížil a ona stále nikde, když v tom mi cinkla esemeska, kde stálo: „Jsem tady, kde jsi?“ Rozhlédl jsem se kolem a tam nikde nikdo nebyl, že jo. Trošku jsem znejistěl a zvedl telefon. „Ahoj, jsem před odbavením na dvojce,“ řekl jsem. „Aha, jak na dvojce, já jsem na jedničce,“ odpověděla. „Lehce a tajně jsem se zasmál a řekl, že Schengen létá z dvojky a na Bali spolu ještě neletíme.“

Slečnu jsem po telefonu navedl, kudy má jít, a dál čekal. Čekání bylo dlouhé a pak se najednou zpoza rohu vynořila malá útlá černovláska s kabelkou a podpatky spěchající ke mně. Ano, přišla! Byla úžasná! Jak by řekl můj kamarád Radek: „Ty vole, to je přesně tvůj typ! Malá, útlá a usměvavá, prostě klasickej kapr!“ Asi nechci rozebírat, co znamená kapr, to je takový interní humor.

První den a Romantické Benátky

Vystáli jsme si společnou frontu k odbavení, prohodili pár vět a já postupně zjistil, že ta jiskra mezi námi je vzájemná. Došli jsme ke gatu a měli ještě asi půl hodinku na seznámení a povídání si o životě a postupné poznávání.

V letadle jsme každý seděli jinde a já většinu cesty dokoukával film Pád letadla. Uznávám, je to malinko zhýralé. Kupodivu jsem film dokoukal a příbližně po hodince a půl letadlo přistálo. Nejsem si jist, jestli lidé tleskali, ale rozhodně byli v uličce ihned po tom, co viděli přistávací dráhu! Počkal jsem, až fronta opadne, a také se zvedl a kráčel k východu. Slečna již čekala a krásně se smála. Vyrazili jsme společně ven a koukali po dopravním prostředku jedoucím do města. Nevím proč, ale myslel jsem, že jede do Mestre vlak. Díval jsem se po ukazatelích a vydal se špatným směrem. Po chvilce jsme se samozřejmě otočili a šli zpět.

Při cestě zpět ze stanice neexistujícího vlaku to přišlo! Zastavili jsme se a koukali, kam dál, a v tu chvíli jsme se poprvé políbili! Bylo to strašně fajn a bláznivý. Představte si to, líbáte se s „holkou“, co znáte sotva dvě hodiny v Itálii na letišti kousek od nejromantičtějšího města na světě! Byla to paráda!

Fiátek na ostrově Lido

Domy na ostrově Burano

Ubytování a krásné město kolem

Došli jsme k autobusu a vydali se do centra Mestre. Nebydleli jsme v Benátkách, a to proto, že jsme sháněli ubytování na poslední chvíli a Benátky byli beznadějně plné. Volba hotelu však byla skvělá. Teda alespoň mně se pokoj velice líbil, navíc do Benátek jsme jezdili vlakem za euro asi 10 minut. Ubytovali jsme se, hodili sprchu a po chvíli a pár polibkách jsme vyrazili vstříc Benátkám.

Do Benátek jsme se dostali v pozdním odpoledni a šli si projít místní úzké uličky. Kochali se gondolami a dali si zmrzlinu. V Aperolech, které jsme si dali v jedné z místních uliček, zapadalo slunce a vše bylo nad očekávání skvělé. Benátky jsou samy o sobě město, které musíte navštívit alespoň jednou v životě.

Dny utíkaly jako voda v benátských kanálech

Během těch několika dní jsme měli oči jen pro sebe a do toho si užívali památek v Benátkách. Jak by řekl klasik: „Romantika jak sviň!“ Jezdili jsme všude místním Boat taxi, rozuměj místní hromadnou dopravou, a navštívili i okolní ostrovy Burano a Lido. Na Lidu je krásná pláž, na které jsme odpočívali a užívali Jaderského moře.

Poslední den, ve znamení klasického spěchu na letadlo, jsem se modlil, aby naše letadlo mělo zpoždění. Na letiště jsme se přiřítili deset minut před zavřením gatu. V tu chvíli jsem začal hledat tabuli s prosebným výrazem: „Ať tam je Delay.“ To se naštěstí stalo. I díky tomu jsme se oba do letadla dostali včas a dorazili v pořádku zpět do Čech.

O Benátkách a co v nich vidět se dočtete v každém lepším cestopisu, tudíž mi přijde zbytečné vypisovat, co zde navštívit. Příběh, o tom jak jsem poznal tuhle skvělou paní, prostě na mém blogu alespoň ve zkratce být musel. Bohužel, jak to tak bývá, ač je skvělá a krásná, už spolu nejsme, ale s čistým svědomím můžu říct, že Romantické Benátky byly bláznivý, skvělý a rozhodně toho nelituji a navíc máme oba co vyprávět.

Vzkaz pro slečnu na závěr: „Díky K., že jsem to s Tebou mohl zažít!“

– K O N E C –