Lofoty - červen 2026

Lofoty patřily dlouho mezi místa, kam bych se rád podíval. Když se před Vánoci objevily levné letenky z Prahy na letiště Harstad/Narvik, rozhodly jsme se s přítelkyní, že koupíme letenky na červen.  Loni stejnou dobou jsme byli na Islandu, kde jsme k sobě přibraly dvě holčiny, abychom trošku rozložili náklady na dovolenou. Vzhledem k tomu, že Nosko je podobně drahá destinace jako Island, rozhodli jsme se stejný postup zopakovat. Na inzerát se nám ozvalo pár lidí, z nichž jsme se domluvili na setkání se dvěma - Ankou a Jirkou. Oba působili v pohodě, ještě tentýž den objednali letenky, takže nezbývalo než čekat do konce května na odlet. Mezitím přišla ropná krize, a tím i rušení letů některých společností. Tahle nemilá věc se dotkla i nás, když nám Lufthansa zrušila původní let z 29. května. Naštěstí jsme nemuseli rušit celý výlet, a Lufthansa nám nabídla odlet 31.5. - sice zkrácení dovolené o dva dny, ale i tak jsme na Lofoty pořád měli cca 11 dní, což si myslím, že je dostačující. Vzhledem k tomu, že odlet z Prahy byl naplánován na 31.5. v 6 hodin ráno, rozhodli jsme se s přítelkyní vyrazit do Prahy již o den dřív. Další mírná komplikace na cestě nás potkala na hlavním nádraží, kde měl náš vlak cca 2-hodinové zpoždění. Naštěstí zbývalo do odletu stále dost času, takže kromě dvou hodin strávených na nádraží (i když jsou teda mnohem lepší místa na trávení volného času než ostravské hlavní nádraží) se nic hrozného nestalo. Večer jsme si prošli Prahu a noc strávili na letišti, kde jsme se v rámci možností "vyspali." Před odletem se k nám připojili Anka s Jirkou, takže bylo vše připraveno na odlet směr Lofoty.

0.den                                                                                                                                                                                                                                                  Z Prahy jsme odletěli včas, a následně nás ještě čekal cca 4hodinový přestup ve Frankfurtu. Nakonec se odlet z Frankfurtu zpozdil cca o hodinu a půl, naštěstí se jednalo o poslední mírnou překážku na celém pobytu. Na letiště Harstad/Narvik jsme přiletěli kolem 15. hodiny, a jako první nás čekalo půjčení auta. To jsem zajistil přes platformu Getaround, tzn. půjčení auta od místních. Vyjde mnohem levněji než půjčovna, konkrétně v tomto případě na 12 dní vyšlo půjčení auta cca 14tis. kč. Pro auto jsem musel jet do městečka Narvik, které je od letiště vzdáleno cca 70km. Abychom ušetřili náklady, jel jsem autobusem pro auto sám. A jak se ukázalo, byla to dobrá volba, protože autobus vyšel na neuvěřitelných cca 900kč, což je na takovou vzdálenost opravdu masakr. Tady jsem poprvé pocítil norskou drahotu. Vyzvednutí auta bylo naplánováno na 17h. Majitelka auta poslala syna, aby mi auto předal, po nezbytné kontrole a nafocení auta jsem vyrazil zpět směr letiště, kde jsem nabral zbytek posádky, a všichni společně jsme tak mohli vyrazit směr Lofoty. Vzhledem k tomu, že kvůli zrušení letu jsme přišli o dva dny, musel jsem trochu překopat plány i co se týče ubytování. První dvě noci jsem zrušil, a čekal nás tak poměrně dlouhý přejezd cca 3 hodiny na první ubytování v městečku Kabelvag. Na tento den jsme proto nic neplánovali, a cesta se tak nesla pouze ve znamení menších zastávek na focení. Na ubytování jsme dorazili kolem 22. hodiny, klíče jsme měli nachystané ve dveřích. 

1.den                                                                                                                                                                                                                                      Vzhledem k tomu, že Norsko je hodně drahá země, naše snídaně se nesly v drtivé většině ve znamení ovesných kaší nabraných z domova. Po snídani jsme se vydali na první místo z našeho itineráře, a to na výšlap na vrchol Floya. Auto jsme zaparkovali poblíž hřbitova ve městě Svolvaer (největší město na Lofotech), zapnuli aplikaci Easypark, přes kterou se zde nejčastěji platí parkovné, a vyrazili na výšlap. Vrcholky na Lofotech sice měří jen pár stovek metrů (konkrétně Floya 590mnm.), ale nenechte se zmást - člověk si dá dost do těla. Výstup začal po kamenných schodech, a pokračoval poměrně slušným stoupáním až k místu zvanému Djevelporten, neboli ďáblova brána. Jedná se o vděčné místo pro fotografy - kámen umístěný mezi dvěma skalami, na který se dá vylézt. Na obrázku to vypadá hůř než ve skutečnosti. Já, který mám celkem respekt z výšek, jsem neměl vůbec strach. Po této zastávce jsme pokračovali dále na vrchol Floya, ze kterého jsou krásné výhledy na město Svolvaer a okolí. Abych byl přesný, na úplný vrchol Floya jsme nevyšli, protože cesta tam byla dost krkolomná. Ale těsně pod ním byly výhledy i tak nádherné, takže nás to nemuselo dvakrát mrzet. Po návratu k autu nás čekalo nemilé překvapení v podobě ceny parkovného. Když jsem vyjel z parkoviště, vyskočila na mě v aplikaci částka kolem 600 kč (za 5 hodin parkování). Po téhle zkušenosti jsme se rozhodli, že pokud bude možnost, budeme dále parkovat už jen na místech, kde se neplatí - a to se povedlo, bylo to jedinkrát, kdy jsme na Lofotech platili parkování. Poté jsme se vydali do města Svolvaer, které je jak jsem zmínil největším městem na Lofotech. Prošli jsme si městečko, nakoupili nějaké potraviny v supermarketu (Kiwi, Rema 1000, Bunnpris), podívali se k přístavu, a vzhledem k tomu, že jsem měli ještě dost času (plus v červnu je na Lofotech světlo celý den), rozhodli jsme se ještě pro jeden výšlap. Jméno treku je Festvagting, a nachází se poblíž městečka Henningsvaer. Opět zde bylo placené parkoviště, ale po předchozí zkušenosti jsem se rozhodl vrátit autem asi 500m zpět, a zaparkovat na plácku poblíž cesty, kde se nic neplatilo. Hned u silnice pak začíná samotný trek, a musím říct, že tento byl pro mě možná nejnáročnější během celého pobytu. Cca 500m převýšení na pouhém kilometru. Už když se člověk podíval z cesty, tak viděl, jak je cesta strmá. Za celou dobu zde nebyl jediný odpočinkový úsek. Naštěstí počasí bylo krásné, a odměnou byly člověku nahoře nádherné výhledy. Janka s Jirkou se cestou zpět vydali ještě na tzv. Engagement rock, která je velmi vděčným místem pro fotografy. Jedná se dá se říct o "jazyk", něco podobného jako Trolltungen poblíž Bergenu. Mapy neukazovaly přestou cestu, takže s přítelkyní jsme se rozhodli vrátit k autu. Janka s Jirkou cestu našli, a odměnou jim byly nádherné fotky. Po návratu jsme se ještě chtěli podívat do městečka Henningsvaer, ale vzhledem k tomu, že zrovna asfaltovali cestu, nám řekli, že by nás už zpět nepustili, takže jsme se rozhodli nechat městečko až na cestu zpět k letišti. Tím pádem jsme se vydali k ubytování, poblíž městečka Leknes. I tady jsme měli klíče nachystané ve dveřích, což bylo super.

2.den                                                                                                                                                                                                                                          Další den nás opět přivítalo krásné počasí, a tak jsme se hned po snídani vydali na další trek. Kousek od ubytování se nacházela krásná pláž Haukland, která je častým cílem turistů. Opět jsme neparkovali na oficiálním placeném parkovišti, ale cca 500m od něj. Naším cílem byla kromě samotné pláže hlavně vyhlídka Mannen, ze které má člověk pláž jako na dlani. Po minulém výšlapu Festvagting se jednalo o poměrně pohodové stoupání, pouze jeden úsek byl trochu strmější. Ale ani tak se nejednalo o extra náročný výstup. Nahoře byl výhled na pláž opravdu nádherný, a aby to všechno bylo ještě zajímavější, nad hlavou nám proletěla stíhačka, což bylo na tomto místě opravdu zajímavé. Dolů jsme se rozhodli jít opačnou stranou, a pozvolným klesáním jsme se tak dostali až k další pláži Uttakleiv. Na té jsou krásně velké oblázkové kameny, a je to tedy zase trošku něco jiného, než písečná Haukland. Poté jsme se vydali po rovince kolem pobřeží zpět k pláži Haukland - jednalo se o velice příjemnou procházku, jednu z mála, kdy jsme se nemuseli škrábat do kopce.Poté jsme se vydali opět na další výstup, tentokrát na vrcholek Offersoykammen. Tady jsme výjimečně zaparkovali na oficiálním parkovišti u hlavní silnice, neboť zde bylo parkování na 4 hodiny zdarma, což nám dalo dostatek času na pohodlný výstup. Počasí se poprvé trošku začalo kazit, nicméně pořád bylo jen oblačno. Nicméně po cestě nahoru nás začala zezadu dohánět mlha, která nás bohužel na vrcholu dohnala, a místo krásných výhledů nás čekalo "mlíko", k tomu docela nepříjemná zima a vítr. Chvíli jsme se rozhodli počkat, zda se mlha nerozpustí, ale i kvůli docela nepříjemné zimě jsme to nakonec vzdali a vydali se na cestu dolů. Nicméně jsme si toto místo nechali v záloze na cestu zpět, kdyby bylo počasí lepší. Výstup nahoru byl zhruba na hodinku, a řadil se spíše mezi jednodušší (myšleno na lofotské poměry). Po návratu k autu jsme se vydali směr další ubytování ve městečku Fredvang. NIcméně jsme museli téměř 45 minut počkat, než nás pustí, a to kvůli rekonstrukci nedalekého tunelu. Na ubytování jsme se tak dostali poměrně pozdě. Klíče jsme si vyzvedli ze schránky na kód, a v klidu mohli vybalit, protože na tomto ubytování nás čekaly celkem čtyři noci.

3.den                                                                                                                                                                                                                                            Dostali jsme se na jih Lofot, kde se nacházela největší část věcí z našeho itineráře. První den našeho pobytu ve Fredvangu bylo počasí opět fajn (i když ne úplně jasno jako předchozí dny), takže jsme se rozhodli nechat si "top" místa na další den. Dopoledne jsme se proto rozhodli pro pohodovější trek na vyhlídky Roren a Mulstoa. Malé parkoviště bylo zdarma, pouze zde bylo upozornění pro řidiče, aby parkovali uprostřed vymezených bílých čar. A jak se ukázalo, mělo to své opodstatnění - cestou zpět totiž chlapci ve žlutých vestách fotili auta, které parkovali tzv. "na Pražáka" :D Jinak samotný trek byl spíše pohodovější procházkou, minimálně co se lofotských standartů týče. Nahoře mi příroda připomínala trošku Malou Fatru, a naskytly se nám krásné pohledy na blízkou Ytresand beach - vyhlídka Mannen byla sice jiný level, ale i tak to bylo hezké. Zbývalo ještě poměrně dost času, takže odpoledne nás čekal ještě jeden trek. Když přijíždí člověk do Fredvangu, tak musí přejet dva mosty, které jsou povinnou zastávkou téměř každého fotografa, který přivítá na Lofoty. Most s ikonickou horou Volandstind ve tvaru trojúhelníku je velmi vděčným zájmem fotografů. A právě výstup na tento vrchol nás čekal. Až na závěrečných pár set metrů byl výstup celkem fajn, a nahoře se nám naskytly krásné výhledy jak na Fredvang, tak především na ony zmíněné mosty. Obloha sice nebyla úplně jasná, ale i pod mrakem to byla hezká podívaná. Po sestupu jsme si ještě udělali krátkou procházku do vedlejší vesničky a pak už se odebrali zpět na ubytování ve městečku Fredvang.

4.den                                                                                                                                                                                                                              Předpověď počasí na další den slibovala krásné počasí hlavně dopoledne, tudíž jsme se rozhodli si přivstat a vyrazit na jeden z nejpopulárnějších treků na Lofotech. Konkrétně na vyhlídku Ryten a pláž Kvalvika. Parkoviště na trek se nachází jen cca 1,5km od ubytování, takže jsem se rozhodl hodit holky autem na začátek treku, a auto nechat zaparkované u ubytování s tím, že holky doženu. Jirka se rozhodl si pospat dýl a dohnat nás. Počasí se opravdu povedlo a trek byl po celou dobu krásný. Hned na začátku nás uvítala krásná jezírka, a výhledy byly po celou dobu krásné. Vyhlídka Ryten byla jen třešnička na dortu - takový výhled se opravdu neomrzí. Pak jsme se vydali kolem jezírek směrem k pláži Kvalvika, ale úplně dolů k ní jsme nakonec nešli - nechtělo se nám pak šlapat cestou zpět nahoru. Takže jsme si ji vyfotili, a vydali se zpět k autu. Na ubytování jsme si udělali oběd (resp. hotovku ze sáčku), a vydali se ještě autem projet nějaké pláže a fotogenické místa v okolí. Anka s Jirkou šli dolů jinou cestou, takže jsme je pak nabrali u pláže Vikten. Počasí bylo odpoledne už jako na houpačce, chvíli sluníčko, chvíli mraky, sem tam i pár kapek...ale pořád to vycházelo nad naše očekávání. Po krátké zastávce na jedné z dalších pláží jsme se pak vydali směr ubytování.

5.den                                                                                                                                                                                                                                                Dá se říct, že hlavní věci z itineráře v okolí Fredvangu jsme měli odškrtnuté, takže jsme hledali ještě místo v okolí, kam bychom se mohli podívat. Tento den jsme se rozdělili na dvojice - já s přítelkyní jsme vybrali vrchol Stornappstinden, Jirka s Ankou vrchol Hustinden. Na oba se vycházelo ze stejného parkoviště, oba byly podobné náročnosti (740 mnm, resp. 691 mnm), pouze na Stornappstinen byla psaná lepší cesta. Ta byla opravdu ve slušném stavu, i když zde evidentně moc lidí nechodí. Za celou dobu jsme snad nikoho nepotkali. První polovina cesty se nesla v duchu mírného stoupání, druhá polovina už byla náročnější, jednalo se taky o zatím nejvyšší převýšení, které jsme museli překonat. Výhledy stály jako obvykle za to, počasí bylo fajn (i když už jsme byli rozmlsaní úplně modrou oblohou), a cesta dolů utekla rychle. Následně jsme na mapě našli procházku kolem pobřeží poblíž vesničky Napp. Nicméně čekali jsme asi trochu něco jiného. Cesta byla dost podmáčená, spousta bahna, takže s přítelkyní jsme se rozhodli to vzdát. Anka pokračovala o něco dále, Jirka se ještě toulal jinde. Místo procházky kolem pobřeží jsme se tak stavili do blízké vesničky Napp, kde jsme se stavili do malého obchůdku s mořskými výrobky. Prodávali zde různá mýdla, koření, řasy atd. Nakonec jsme si dali karamelovou zmrzlinu v přepočtu cca za 150kč, ale nutno říct, že byla výborná. Také zde měli různé ochutnávky, např. máslo s řasama, které bylo opravdu výborné. Následně jsme jeli vyzvednout Jirku s Ankou, a podruhé se stavili do obchůdku, kde si prozměnu dal zmrzlinu a ochutnávky Jirka, a holky koupili domů nějaké koření v akci :D Následoval návrat na ubytování ve Fredvangu, kde nás čekala poslední noc.

6.den                                                                                                                                                                                                                                        Čekal nás přejezd na další ubytování (i když ne moc daleký) do městečka Sund. Tudíž jsme se nyní soustředili výhradně na jižní část, a nejvíce turistikou část Lofot. Ubytování ve městečku Sund jsme vybrali hlavně z finančního hlediska. Ceny za ubytování na jihu Lofot jsou totiž šílené, proto jsem rád, že se nám přes Airbnb podařilo sehnat ubytování v městečku Sund cca za 1000kč na osobu na noc (jinde bychom šli klidně na 2-3násobek). Předpověď počasí slibovala krásné počasí až později odpoledne, proto jsme se rozhodli první část dne vypravit se do poslední vesničky na Lofotech, s nejkratším možným názvem - Å. Už jen kvůli fotce s cedulí by sem nejspíše proudily davy turistů. Jinak je vesnička známá pro své typicky červené domečky nebo vyhlášené skořicové šneky z místní pekárny snad z 19. století. Vesničku jsme si prošli cca za hodinku, pak jsme ještě chtěli obejít místní jezero, nicméně cesta byla hodně rozbahněná, takže cestu nakonec absolvoval jen Jirka. My se nakonec stavili do zmíněné pekárny, ale zastavila nás cedule "vyprodáno" - bohužel místo je hodně populární, takže pečivo bývá často vyprodané již před polednem, přestože otevírací doba je do 15:00. Takže jsme počkali na Jirku a vydali se zase o kus dál.                                                                                                                                                                                                                                  Předpověď se jako obvykle nemýlila, takže jsme se rozhodli dát první výšlap v okolí, konkrétně Tindstinden. Na ten se vychází z parkoviště v městečku Sorvagen, které leží hned vedle "Áčka." Opět jsme nechali auto na volném plácku poblíž cesty, a dali se na cestu. Musím říct, že se jednalo z mého pohledu možná nejnáročnější trek na Lofotech, i když je ve článcích uváděn jako střední. Dost tomu "pomohlo" blátíčko, takže přes některé úseky jsme museli naházet kameny, abychom jakž takž suchou nohou prošli dále. Na některých místech se objevily řetězy, a hlavně druhá polovina výšlapu byl pořádný krpál, kde chvílemi lezl člověk skoro po čtyřech. Ale tohle všechno opravdu stálo za to, protože výhledy jak po cestě, tak na vrcholu byly naprosto úžasné. I když se nejedná o nejvíce provařený trek (cestou jsme potkali max. 5 lidí), osobně bych ho zařadil možná mezi TOP3, které jsme navštívili. Nahoře jsme chytli nádherné počasí, a tak jsme se mohli kochat pohledy na všechny strany. Cestou dolů se začala stahovat mlha, takže jsme měli štěstí, že jsme to stihli. Po návratu jsme se pak vydali na ubytování ve městečku Sund, kde nás opět čekaly čtyři noci.

7.den                                                                                                                                                                                                                                      Předpověď na následující den byla stejná jako na ten předchozí. To znamená přes den "nic moc", ale odpoledne a večer krásné počasí. S přítelkyní jsme se proto rozhodli vyzkoušet stopování. Ano, měli jsme sice půjčené auto, ale stopování na Lofotech je prý jednoduché, tak jsme se to rozhodli vyzkoušet. Chtěli jsme se dostat nejdříve opět do "Áčka" a vyzkoušet zdejší vyhlášené skořicové šneky. Hned po pár minutách stopování nám zastavil starší pár z Francie, který měl starší obytňák, takže jsme seděli vzadu na posteli. Pár jel do městečka Reine, takže nás vysadil poblíž, a my stopovali dále. Netrvalo ani dalších deset minut, a opět jsme měli štěstí. Tentokrát nám zastavili dva kluci ze Švédska - rybáři. Vyprávěli nám, že jsou zde kvůli rybolovu, a základnu mají v "Áčku." Ukazovali nám na fotkách své úlovky, a když jsem se z legrace zeptal, zda nemají nějaké "zbytky", tak řekli, že úplně v pohodě, že nám kousek ryby dají na ochutnání. No...kousek...když nám rybu dali v sáčku, byl to pořádný kus, odhadem možná 1kg halibuta, což je poměrně drahá ryba, jejíž cena se pohybuje v řádu vyšších stovek korun za kilogram. Po této "návštěvě" jsme se vydali směr pekárna, a tentokrát už jsme měli štěstí. Dali jsme si skořicového šneka plus ještě jeden speciál s meruňkami, celkem dohromady asi za 280kč...ale tak žijeme jen jednou. Oba byly super, ale klasický skořicový asi vyhrál. Po další krátké procházce po "Áčku" jsme se vydali stopovat, tentokrát rovnou na parkoviště, kde nás vzal norský pár do městečka Reine. Ti nám tentokrát dali na památku plechovky od vody s nápisem Lofoty, takže hezký suvenýr. Skoro jsme si až říkali, proč jsme si půjčovali auto :D Vesnička Reine je velmi vyhledávaná turisty, hlavně také kvůli výšlapu na vrchol Reinebringen. Vesnička je velice malebná, a na bezínce jsme si dali hot dog v akci, který nás vyšel v přepočtu cca na 35kč, takže konečně teplé jídlo, které nás nezruinovalo :D Stopování z Reine už tak hladké nebylo, čekali jsme opravdu dlouho, až jsme nakonec narazili na Anku, která také stopovala (a mezitím ji stihl napadnout racek:D). Nakonec nám zastavila holčina z Dánska, která nás vzala alespoň do vesničky Hamnoy. Tam už pro nás pak přijel Jirka, který si udělal dopoledne vlastní program.                    Po krátké zastávce na ubytování jsme se vydali na asi nejprofláknutější trek na Lofotech - vrchol Reinebringen. Parkoviště u cesty bylo zdarma, chytli jsme asi poslední volné místečko. Šli jsme podél cesty a pak narazili na začátek treku. Pak už to byly jen schody, schody a zase schody. Podle oficiálních údajů celkem 1978. Každých 100 schodů bylo očíslovaných, takže to leckoho může (de)motivovat. Odměnou byl samozřejmě pohled na městečko Reine, vzhledem ke zlepšenému počasí to opravdu stálo za to. I když to pro mě nebyl úplně TOP výšlap na Lofotech, určitě patřil mezi ty nejhezčí. Cesta zpět byla peklo pro kolena, takže jsme byli rádi, že jsme byli dole. Pak jsme si dali ještě repete v městečku Reine, tentokrát za hezčího počasí, a za "západu slunce" (i když reálně v červnu na Lofotech nezapadá). Pak už následoval návrat zpět na ubytování.

8.den                                                                                                                                                                                                                                                Jak jsme měli doteď štěstí na počasí, tak tento den bylo od rána dost pošmourno, do toho i pršelo. Takže jsme si ani nenastavovali budík, a cca do 15. hodiny jsme byli na ubytování. Ale tak odpočinek je také třeba. Pak se počasí vybralo, takže jsme se aspoň zajeli podívat na vesničky na jihu. Podívali jsme např. do Hamnoy nebo Moskenes, odkud jezdí trajekty do Bodo. Tento den se tedy nesl spíše ve znamení odpočinku. Následující dny opět hlásili krásné počasí, takže se to i celkem hodilo.

9.den                                                                                                                                                                                                                                                  Předpověď počasí nelhala, a čekal nás jeden z nejkrásnějších dnů na Lofotech. Rozhodli jsme se jej využít k výšlapu na vrchol Munken, přesněji řečeno Munken Nordkapp (na samotný Munken je náročný výstup)- Vyráželi jsme ze stejného parkoviště jako na vrchol Tinstinden. Jirka s Ankou se rozhodli jít nejprve na vrchol Hermanndalstinden, což je s 1029 mnm jeden z nejvyšších vrcholů na Lofotech. Cesta na Munken byla dlouhá cca 5,5km, což z ní sice činilo jeden z nejdelších treků, co jsme šli, ale zároveň asi nejkrásnější. Navíc to nebyl krpál celou dobu, ale byly tam i odpočinkové úseky, doplněné po celou dobu o nádherné výhledy. Pouze od chaty Munkebu cca 1,5km pod vrcholem začala cesta trošku výrazněji stoupat, ale rozhodně nic, na co bychom už na Lofotech nebyli zvyklí. Nahoře nás čekalo i poměrně velké sněhové pole, na kterém se někteří turisti hezky vyřádili. Kromě nás nahoře skoro nikdo nebyl, takže jsme měli nádherné výhledy téměř sami pro sebe. Až cestou zpět jsme potkali větší davy, přece jenom Munken patří mezi ty populárnější treky na Lofotech. Po návratu jsme ještě zajeli do městečka Sakrisoy, kde jsme si v místní restauraci dali rybí polévku a rybí burger. Obojí stálo dohromady cca 1000 kč, což je raketa, ale holt jednou jsme to chtěli vyzkoušet. Jirka s Ankou mezitím došli na Hemrnndalstinden, následně Jirka řekl, že na Munken už nepůjde, takže dole u parkoviště jsme čekali jen na Jirku. Já si zkrátil čas obchůzkou malého jezera poblíž parkoviště. Když se vrátil Jirka k autu, vydali jsme se ve třech směr ubytování, Anka to měla ještě hodně na dlouho. Nakonec přijela na ubytování stopem až někdy po půlnoci.

10.den                                                                                                                                                                                                                                            Tento den se nesl ve znamení dlouhého přejezdu na ubytování na severu Lofot v městečku Tengelfjorden. Cestou zpět jsme se nejdříve s přítelkyní zastavili na výšlap Offersoykammen. Počasí tentokrát vyšlo na jedničku, dokonce se jednalo o nejteplejší den během našeho pobytu, bylo snad kolem 24 stupňů. Jirka s Ankou nechtěli jít znovu na stejný výšlap, tak si vymysleli jiný program. Následoval přesun k městečku Henningsvaer (s ikonickým fotbalovým hřištěm, které ocení především dronaři). Těsně před městečkem se nachází pláž Rørvikstranda. Ta je opravdu nádherná, člověk by ani neřekl, že je v Norsku. Počasí přímo vybízelo ke koupání, ale přece jenom voda měla pořád jen někde okolo 10 stupňů. Jirka s Ankou se zde rozhodli zůstat, a my jsme mezitím jeli mrknout do akvária ve městě Kabelvag, kde jsme byli ubytováni první noc. Vstup do akvária stojí v přepočtu cca 350kč, což je na norské poměry celkem příznivá cena. Akvárium je menší, ale přišli jsme v době, kdy probíhalo krmení tuleňů a vyder, což bylo hezké. Po návštěvě jsme jeli vyzvednout zpět Jirku s Ankou a vydali se směr městečko Henningsvaer. Zavítali jsme i ke zmíněnému fotbalovému hřišti, ale bez dronu to prostě není ono. Kromě toho jsme si prošli toto rybářské městečko s hezkým přístavem. Celá procházka zabrala cca hodinku. Po cestě na ubytování jsme ještě zastavili vyfotit kostel Vagan, druhý největší dřevěný kostel v Norsku. Pak ještě krátká zastávka v obchodě ve městě Svolvaer, a pak už opravdu cesta na ubytování, která ze Svolvaeru trvala ještě dobrou hodinu.

11.den                                                                                                                                                                                                                                          Poslední celý den na Lofotech se opět nesl ve znamení dlouhého přejezdu, cca 3hodiného, konkrétně do města Narvik, odkud jsme půjčovali auto. Celou cestu nám propršelo, ale v autě nám to nemuselo zas tak vadit. Město jsme si prošli cca za 2 hodinky, po vesničkách na Lofotech to člověku přijde jako velkoměsto, i když zde žije jen přibližně 20 tisíc obyvatel. Nakoupili jsme si nějaké suvenýry domů - zvlášť doporučuji tzv. Vestlands klenning, což je typický "chleba" ze západního Norska. Jsou to dá se říct takové sladké palačinky, buď se skořicí nebo máslem - hlavně ty skořicové jsou opravdu výborné. Poté nás čekal přesun na poslední ubytování, které bylo cca 15km od letiště Harstad/Narvik. Ubytováni jsme byli ve dvou karavanech, což byla zajímavá zkušenost. Spalo se sice dobře, ale vzhledem k blízkosti silnice bylo ubytování trochu hlučnější.

12.den                                                                                                                                                                                                                                            Plán na tento půlden byl jasný - vrácení auta, a odlet. Auto jsme jeli vrátit společně s přítelkyní do Narviku, v 9:00 v pořádku vrátili majitelce, a obratem nasedli v 9:45 do autobusu směr letiště. Tentokrát naštěstí stál autobus jen cca 200Kč. Anka s Jirkou přistoupili do autobusu v Bogenu, kousek od místa, kde jsme byli ubytovaní. Čekání na odlet uteklo rychle, a tak jsme ve 14:00 odletěli směr Vídeň. Jirka s Ankou pak ještě pokračovali na přestup do Prahy, ale pro nás bylo výhodnější vystoupit ve Vídni, a být tak doma dřív. Našli jsme spolujízdu přes Blablacar, a cca kolem 22.hodiny byli zpět v Ostravě.

Závěr                                                                                                                                                                                                                                          Lofoty beze zbytku splnily naše očekávání, možná ještě předčily. Nejvíce jsme se báli počasí, ale to vyšlo až na malé výjimky na jedničku, pláštěnku jsme nepoužili ani jednou. Celkové výdaje na osobu bez jídla vyšly na 11 dní cca 24 tis. kč, s jídlem dejme tomu 26-27 000 Kč. Což si myslím, že je docela slušná cena. Ušetřit jsme sice trochu mohli, hlavně teda za rybí polévku a burger, ale zase člověk by si měl občas i dopřát, a nebýt jen na paštikách a hotovkách. Takže suma sumárum - krásná dovolená, kde si sice výhledy musíte zasloužit, ale výsledek rozhodně stojí za to :)