Mallorca - útěk z covidové reality

Mallorca - útěk z covidové reality - inspirace na 4denní trip

Naše ministerstvo zdravotnictví se jednoho říjnového dne rozhodlo, že vyjme Kanárské a Baleárské ostrovy z červeného seznamu. Jelikož Španělé statečně obsazovali první příčky covi-žebříčku, nereagovali ani na naši zhoršující situaci a tak se stala Mallorca jednou z destinací, kam bylo možno vycestovat bez nechutných testů a nerdské karantény. Zoufalý Ryanair nestihl včas zareagovat a ponechal zpáteční letenky na krizových 700 korunách, což byla dokonalá příležitost k plánování letos tak vzácné dovolené. Rotace byly vždy v pondělí a pátek ráno, bohužel s koncem října tato sezónní linka prozatím končí. Nejlevněji vyšly letenky od pondělka do pátku (12-16.10), ale jelikož příležitostí k čerpání dovolené bylo letos jako šafránu, nepředstavovalo to pro nás žádný problém.

První den - Palma de Mallorca + Magaluf

Odlet z Prahy se konal v pondělí v brzkých hodinách - už 6:30. Jelikož máme rádi stres, rozhodli jsme se využít první ranní spoj ze Zličína v 5:20. To se ukázalo jako dobré rozhodnutí a kromě 20 zaměstnanců letiště jsme skoro jako jediní turisté vystoupili na terminálu 2 kolem půl 6. Na letišti byl klídeček, do 5 minut jsme stihli projít teplotní zkouškou, security i prolítnout freeshopy (věděli jste, že otvírají už před 6?) a pomalu jsme hledali ten nejvzdálenější gate. Letadlo bylo z 95% plné, o to hůř probíhala rošáda o místa vedle sebe, ale povedlo se a my se radovali z ušetřených milionů. Když jsme měli startovat, promluvil pilot s tím, že máme technickou závadu na stroji. Během následující půlhodiny nastoupilo několik instalatérů a letadlo opravili. Se spokojeným pocitem perfektního bezpečí jsme mohli konečně pokračovat vstříc dobrodružství.

Po příletu jsme opět museli přes teploměry - mrknutím oka jsme si s panem měřičem potvrdili, že moje hlava je chladná stejně jako moje srdce. Pak už stačilo ukázat QR kód, který se do Španělska musí vyplnit a hurá na svobodu.

Poprvé v životě jsem si půjčoval auto a teda povím vám, to je porod, na který jsou i dva inženýrské tituly málo. Pojištění, spoluúčast, excess, u každé firmy pročíst několik dokumentů s podmínkami, které jsou dělané tak, aby se jim nedalo rozumět, pak zjistit, že je všechno úplně jinak, když nemáte kreditku.. Inu šel jsem se raději provětrat a nechal to zařídit přítelkyni. Nakonec se nám podařilo pronajmout auto za 1€ za den, avšak kvůli absenci kreditky jsme museli vzít pojištění přímo od půjčovny na místě za 20€ na den. Zkoušeli jsme jim podstrčit debetky jako kreditku, paní za pokladnou byla ale pozorná a nenechala se opít rohlíkem a naše úspory ji nebyly dost dobré. Výhodou pojištění od půjčovny ale je, alespoň jak jsem se dočetl, velice jednoduché vrácení vozu, což mohu potvrdit.

Náš první cíl bylo hlavní město. Celou dovolenou jsme se rozhodli pojmout trochu odpočinkově, tak jsme navštívili pouze pevnost Castell de Bellver a poté se prošli přes centrum do Katedrály Panny Marie. To je určitě nejkrásnější místo v celé Palmě, velmi vhodné k relaxaci. 

Odpoledne uteklo rychleji než trvanlivost českých anti-covid opatření a my jsme konečně jeli k hlavnímu bodu naší výpravy. 4* hotel s polopenzí ve stylu all-inclusive za 40€ na noc! Kolik to asi stojí normálně? Dostali jsme skvělý pokoj s výhledem na bazény a rozhodli se otestovat, jestli se dá v půlce října ještě koupat v moři. Pláž byla vzdálena jen asi 3 minuty cesty a jelikož moře mělo příjemných 22°C a vzduch zrovna tak, odpověď je ano. Těžko říct, zda to bylo koncem sezóny nebo covidem, ale pláž byla téměř prázdná a 90% podniků zavřených, a to včetně držáků jako superkuře, mek a hnusking. Naštěstí all-inclusive večeře měla asi 80 chodů a neomezeně piva a vína. Dál si na nic nevzpomínám.

Druhý den - Caló del Moro a okolí

Ráno se nám nějak podařilo vstát a po královské snídani jsme vyrazili na útesy, krajinky a okolí k oblasti Caló del Moro. Celá Mallorca má lepší dálnice a silnice než ČR, takže přesuny jsou rychlé a příjemné. Zaparkovali jsme na téměř prázdném parkovišti a vydali se na tůru.

Taky občas mapám tak věříte, že se bez jakýchkoliv recenzí vydáte po neznámé cestě? Myslím, že příště trochu líp zvážím chůzi po černé šrafované čárce v aplikaci mapy.cz. Tou cestou evidentně dlouho nikdo nešel, museli jsme se prodírat trávou, spadlými stromy i útesy. Aby cesta líp utíkala, mluvil jsem o tom, kde všude by na nás mohli číhat hadi. Po tom, co jsme překonali asi 2 km za hodinu, se konečně začaly rýsovat toužené pohledy.

V cíli jsme už konečně potkali i další turisty, tak jsem měl dobrý pocit, že sem nás neztratil. Jsem hrdina, čas na pláž a pivo. Kombinace, která byla k sobě zrozená, synergie jako mezi ponožkami a sandály. Jelikož nám zbyl ještě nějaký čas, navštívili jsme okolních pláží hned několik. Fotku jsem samozřejmě nezapomněl nasdílet a užíval si komentáře svých pracujících kamarádů.

Třetí den - Valldemossa, Deiá a strastiplný trek na jednu z nejvyšších hor ostrova

Znáte to - když už nevíte coby, vymýšlíte blbosti. To jsem si tak řekl, že bychom mohli zkusit vylézt na nějakou tu horu, když už tu jsme. Shodou okolností přes několik z nich vede stezka začínající a končící v malebných horských vesničkách. Mapy ukazují 13 km a 6 hodin. Haha, nohy máme pořád obě a kocovina není překážka, ale výmluva. Za 3 jsme zpátky a pak půjdeme na pláž. Plán máme.

Dorazili jsme do krásné vesničky Deiá jen v tričku a kraťasech, bohužel z nebe začaly padat kýble s vodou a v horách se pěkně ochladilo. Autobus nazpět v nedohlednu. No nic, pivo na cestu a jdeme, není cesty zpět.

Cesta poměrně pěkně utíkala, občas mrholilo, ale ještě se to dalo. Do nějakých 600 m.n.m. Že jsme byli jediní turisti na stezce, to je asi jasné, bohužel jsme pak vešli do mraku a začalo být větrno. Dostat kvůli tomu teploty v době covidové není zrovna ten nejlepší nápad. Tak jsme zrychlili, uběhlo pár hodin a vystoupali jsme do téměř 1000 m.n.m. Bohužel byla taková bílá tma, že se nedalo ani fotit, přitom tam mají být úžasné výhledy. Místo toho jsme spěchali dolů a trochu to připomínalo boj o přežití, který jsme - jak vidno - vyhráli. Abych to shrnul, stezku asi i doporučuji, ale opravdu pozor na počasí. Na jihu ostrova bylo krásně slunečno, ale v záhoří bylo celý den hnusně. Nezbývalo, než porelaxovat u posledního sluníčka a napravit se trochou ginu a vypít hotelové zásoby u večeře.

Poslední den - Cap de Formentor a Alcudia

Na poslední den jsme si nechali tu nejhezčí část - maják Formentor. Už na začátku útesů byly úžasné vyhlídky. Super bylo, že jsme tam byli úplně sami, stejně tak i dále po cestě. Aspoň nějaké výhody cestování v dnešní době. 

Myslím, že cesta k majáku nebyla ani na mapách - ale opravdu jde dojet až k němu po úžasných úzkých cestičkách. Pozor na místní kozy a protijedoucí autobusy. Na majáku je úžasný výhled do okolí a super místa k sezení. Teď když tu tak sedím a píšu, tohle místo mi chybí nejvíce.

Další cíl bylo městečko a pláž Alcudia. Bohužel tady dolehl konec sezóny nejvíc - opravdu všechno bylo zavřené, dokonce i pláž. Z googlení best paella in Alcudia se stalo hodinové hledání čehokoliv otevřeného. Ve starém městě naštěstí pár podniků jelo a konečně jsme vyzkoušeli místí paellu.

Tak se nám tam zalíbilo, že jsem sledoval, zda se nezlevní pondělní letenky. To se nakonec ve čtvrtek stalo. Bohužel nám pracovní povinnosti nedovolily se zdržet déle a odletěli jsme podle plánu v pátek ráno. Opět plným letadlem.

Na letišti v Praze nebyla žádná kontrola, a tak skončil náš výlet, opravdu bez testů i karantény. Doufám, že to letos nebyl poslední let...

Náklady stručně

• Hotel - 4400 kč/4 noci + polopenze i s pitím
• Letenky 2000 kč
• Auto + benzín 3000 kč
• Obědy + alkohol + suvenýry 3000 kč

Celkem tedy cca 6 tisíc na osobu. To by šlo. Zbylo na příště...