MALLORCA za KAČKU
Španělská ostrovní perla - nádherné útesy, tyrkysové moře, starobylé vesničky uprostřed pomerančových sadů, tapas a sangrie, jejichž chuť vám vykouzlí úsměv na tváři i když vás okradou…
Cestopis z roku 2020 napsala CESTUJI za KAČKU
Španělská ostrovní perla - nádherné útesy, tyrkysové moře, starobylé vesničky uprostřed pomerančových sadů, tapas a sangrie, jejichž chuť vám vykouzlí úsměv na tváři i když vás okradou… Pro mě už navždy i krádež všeho cenného, peněz i identity, která člověka na moment zcela ochromí, ale ve stejnou chvíli ve vás vytřese všechnu energii, o které jste ani netušili, že existuje. Prostě Mallorca.
TERMÍN:
10. - 14.10.2020
KOMPLETNÍ CESTOPIS ZDE:
https://1url.cz/@mallorcazakacku.cz
PROČ MALLORCA?
Protože do Itálie je tři dny zpátky povinný Covid test. Neapol, kterou jsem na tento víkend plánovala, dobrovolně vypouštím a koukám po náhradním řešení. Mezi vyhledávací parametry řadím jediné - odlet z Vídně a ideálně v sobotu 10/10. Cíl je v podstatě jedno jaký, rozhoduje alespoň o pár stupňů tepleji než je v ČR a samozřejmě cena letenky. Neapol jsme plánovali ve třech, tedy kromě mé osoby ještě přátelé Martin a Andrejka, takže na to hledání nejsem sama. A je to právě Martin, který uloví Palmu.
Mallorca? Proč ne!
LETENKY NA MALLORCU
Letenku jsem kupovala u WIZZAIR, a to z Vídně. Zpáteční letenka Vídeň - Palma de Mallorca - Vídeň stála 700 Kč, odlet v sobotu 10/10, návrat ve středu 14/10. Do pondělí budu mít společnost, od pondělního odpoledne do středečního odletu zůstanu na Mallorce sama..
COVID SITUACE - OPATŘENÍ
Před odletem na Mallorcu je povinná registrace před vstupem do země a získání QR kódu (zde: https://www.spth.gob.es/). Stejně jako minulý týden na Tenerife. Opět pětikrokový dotazník, který můžete dokončit až 48 hodin před hodinou vašeho letu do země (dřív vás to nepustí). Po odeslání posledních dat dorazí na váš e-mail QR kód (pozor - padá do hromadné pošty!!).
QR kód musíte ukázat už ve Vídni před nástupem na palubu letadla, dále pak po příletu do země. Nic víc - žádné měření teplot, zbytečné zdržování. Na Mallorce kód po přistání chtěli vidět asi na 5ti místech, u poslední zastávky jej i naskenovali. Poté obdržíte sms zprávu, jak postupovat v případě příznaků Covid.
Na Mallorce jsou povinné roušky všude, dezinfekce je také samozřejmost na každém kroku a odstupy taktéž. Každopádně to už je vše tak automatické, že to člověka nijak nezarazí.
Víc než Covidu bych se na Mallorce bála krádeže… :)
Při odletu opět bez měření teploty nebo jakékoliv administrativy, navíc - jako všude ve Španělsku - nemusíte vytahovat z batohu při scanneru palubního zavazadla ani kosmetiku.
Po příletu do Vídně jsou nastoupení vojáci, ale když se vám stane to, co mě - spěcháte na bus domů a místo vytištěného tranzitního dotazníku pro Rakousko zjistíte, že máte dotazník pro Itálii (tzn. nemáte nic nachystaného a vyplněného a nemáte čas nazbyt) - ukážete jízdenku v telefonu s tím, že vám to za 10 minut jede do ČR, pustí vás bez mrknutí oka. A je to o to milejší, když posléze zjistíte, že jste neukazovali jízdenku, ale fakturu za jízdenku, kde žádný datum a čas odjezdu z Vídně do ČR uveden není. Jinými slovy - Vídeň pohoda jazz.
...tuhle roušku mi věnovala místní policie a musím říct, že kvalita nesrovnatelná! To, co dáváte za uši, vůbec necítíte. Jo a mimochodem - celkem nedávno jsem zjistila (po zapomenutí roušky v kapse), že jsou jednorázové roušky pratelné. Nic se jim na 40 stupňů v pračce nestane, jsou jak nové a ještě krásně voní. Doporučuji!
DOPRAVA Z/ NA LETIŠTĚ
My jsme hned po příletu půjčili auto a z letiště jeli po vlastní ose. Nicméně cestu z/na letiště jsem nakonec veřejnou dopravou absolvovala, takže:
Na cestu do centra Palmy a k přístavu jezdí autobus číslo 1A a cesta do 10 km vzdáleného města trvá asi 25 minut (do přístavu 35 minut). Autobusy jezdí každou čtvrthodinu od 5:30 do 1:00. Jednosměrná jízdenka stojí 5 €, ale v automatu na zastávce koupíte i jízdenku “return”, tedy i na cestu na letiště při vašem odjezdu, a to za 8 € (ušetříte tak na láhev sangrie v sámošce). Platit v automatu lze jen cash. Jinak nemáte-li čas nebo chuť na automat, lístek si koupíte i u řidiče. Tam už ovšem jen jednu jízdu za 5 €.
DOPRAVA NA MALLORCE
Na Mallorce jsem opět využila jak městskou hromadnou dopravu (cesta z/na letiště), tak i půjčení auta.
Auto jsem si půjčila na 3 dny. Půjčovala jsem u společnosti EUROPCAR, kde to vyšlo (bez předchozí rezervace, tedy v nejvyšší sazbě) sakumprásk s plným pojištěním na: 100 € (plus depozit 100 €, který mi dva dny po návratu auta uvolnili).
Cena benzínu se zde pohybuje: 27, 85 Kč/l
Spotřeba: 37,2 € (najeto 500 km)
Celkem náklady na auto a 3 dny (při obsazenosti auta 3 osobami): 1 300 Kč osoba.
UBYTOVÁNÍ NA MALLORCE
Jelikož jsme jeli tři, kdy je strach bydlet v nějaké levné variantě bydlení nižší, přemluvila jsem Martina s Andrejkou k ubytování v hostelu. Zvolili jsme snad to nejlevnější, co jsme v centru Palmy našli. Hostel měl slušné reference a lokalita se nám taky moc líbila. Nakonec jsem podlehla přání mých parťáků, že nevezmeme nejlevnější variantu, tedy desetilůžkový pokoj, ale čtyřlůžkový, kde je velká pravděpodobnost, že budeme samotní. Bylo to sice o pár euro víc, ale pořád dobrý. Pokoj jsme měli na ty 2 noci opravdu jen pro sebe a vyšel nás na 1 000 kč na osobu. Já jsem se tam rozhodla zůstat i dvě noci po jejich odjezdu - hostel byl opravdu v pohodě, čistej, milá recepce a super wifi, vlastně všechno super. Zvolila jsem však přes booking nejlevnější variantu “desetilůžkáče”, kdy cena za noc byla jen 13 € (364 Kč). No a jak jsem předpokládala - nechali mě v mém pokoji i za tuhle cenu. Hostel opravdu doporučuji a i to parkování, které zmiňují jako nemožné, není problém - do cca 900 metrů jsme zaparkovali oba dva dny, kdy jsme měli auto k dispozici. Jinak v hostelu dělali každý večer degustaci regionálních potravin (chleba, sýr, salám, víno a bylinný likér), takže když se tam nakonec ocitnete třeba okradení a bez peněz, tak víte, že se večer zadarmo najíte :)
Ubytování doporučuji všema deseti, bydlela jsem zde.
JÍDLO NA MALLORCE
Tapas, tapas a zase tapas. Tapas je STYL, ne druh konkrétního jídla. Jedná se o malé zobky, kterých vám donesou na talíři různé množství a je to kombinace jak teplé, tak i studené kuchyně. Vše v různých mističkách na jednom talíři. Například krevety nebo jiné mořské plody, jamón - vyhlášená španělská sušená šunka, klobásky, kuřecí nebo jiné maso, různé druhy sýrů, bagetky, brambory nebo lokální zelenina.Já si dala tapas dvakrát a pokaždé to bylo famózní! Cena tapas je různá, někde ho dostanete dokonce zdarma v menším množství i k vínu (oříšky, olivy, bagetka, sýr..). Jinak v průměru 7 - 12 € porce, které se přejíte.
No a když jsme ve Španělsku, tak nesmí chybět Sangrie a víno Cava.
Sangrie vyjde na 7 - 10 € džbánek (litr), nebo okolo 3 € sklenice. V sámošce koupíte 1,5 l sangrie do 3 € a není špatná. Víno Cava v supermarketu za 2 €, ve večerce v centru i za 10..
MALLORCA
Mallorca je největší z Baleárských ostrovů. Těmi dalšími jsou Ibiza, Menorca a Formentera. Je to ostrov, kde údajně svítí sluníčko 300 dní v roce (což jestli je pravda, tak já zažila hned dva dny z těch ostatních :D ). Každopádně jsou zde jak majestátné hory, tak i zelené lesy borovic, sady mandloní,olivovníků a fíkovníků a neskutečné pláže a útesy padající do moře. Nádherná architektura vesnic a měst, barevné balkony a okenice, pomerančovníky, větrné mlýny, ale i letoviska a vše, co si dovolenkář přeje zažít - vodní parky, delfinárium, atrakce, noční kluby.
Mallorca je prostě skvělý cíl jak pro individuální cestovatele, tak i pro rodiny. Jen bacha - trochu se tu krade :)
ITINERÁŘ:
DEN 1 - BRNO - VÍDEŇ - PALMA DE MALLORCA - SANT ELM - PUNTA BLANCA - PALMA DE MALLORCA
Takže jako už tradičně, i nyní trip začíná v Brně u hotelu Grand. I dnes využívám k přesunu na vídeňské letiště zelenou flotilu Flixbus. Musím říct, že jeden s pasažérů bral ochranu sebe i bližních fakt vážně...
Právě zde se setkávám se svými parťáky - Martinem a Andrejkou, se kterými dáme startovací stylovou plechovku dvojky Frizzante z Lidlu (mimochodem - skvělý nápad, Andrej!). Jízda busem na letiště jsou pohodové dvě a půl hodinky, kdy si sdělujeme narychlo vygooglené možné cíle a hlavně se definitivně rozhodneme, že si na Mallorce na dobu našeho společného pobytu půjčíme auto. Mám kreditku (zatím ještě 😁), taky řidičák (zatím ještě 😁 ) a poprvé v životě se na společném tripu s někým dalším nabídnu, že to prostě odřídím. Je fajn, že jsem nad tím neměla čas přemýšlet dopředu, to bych si to asi rozmyslela 🙃
Letištní salonek ve Vídni je jasná zastávka. Jsem překvapená, že Martin s Andrejkou ještě tenhle svět neobjevili… Mám štěstí, opět zde sedí na recepci známé tváře, takže v krásném rodném jazyce domluvím bezproblémový a bezplatný vstup jak pro mě, tak i pro ty dva (mám dvě platební karty) a jsem moc ráda, že ten jejich “první salónek” už bude navždy spjatý se mnou. resp. s Martini 🙃 (No a myslím, že příští jejich trip už budou mít vyřízenou kreditku taky 😁 ). Dáme jak Martini, tak i Prosecco, samozřejmě i něco dobrého na zub. Příjemnou novinkou je to, že ve Vídni už podávají i teplou kuchyni! Konečně. Bohužel ji začnou servírovat v čase, kdy už musíme k odbavení. Nicméně horkou polévku stihneme a za mě - obrovská pochvala kuchaři.
Let je pohodový, přestože i docela vytížený, opět na mě nějakým zázrakem vyšla hned tři volná sedadla vedle sebe.. Za dvě hodiny přistáváme v Palmě.
Na letišti v Palmě předložíme QR kód a během cca deseti minut od přistání letadla stojíme v příletové hale. Po cestě čtu informace na stránce Cestujlevně k letišti a k půjčení aut (díky bohu za tenhle web!!). Pročtu doporučení, kterým autopůjčovnám se vyhnout obloukem a které jsou ok. Obejdu hned tři z doporučených a díky překladači a nachystané základní otázce (chci auto od teď do pondělí 15 hodin, s plným pojištěním, jaká je cena?) zmapuji terén. Nabídky mám tři: 120, 110 a 100 €. Samozřejmě bereme Europcar za 100. Kreditka, řidičák, všechno sype jak po drátkách a za 4 minutky mám v ruce klíčky od auta. Parkovací dům všech půjčoven je přes silnici proti letišti. Značení je jednoduché a blbuvzdorné. Za další 4 minutky stojíme u auta. Bílá Audi 1, sportovní verze. Trochu skok z mojí Dacie..
Sedám za volant, snažím se “otevřít klíč”… Protože v Dacii máte klíč jak do baráku, nic, co se někde musí zmáčknout, aby klíč vyskočil, že. Nové auto je potřeba trochu prozkoumat. Zkusím autem vyjet z parkovacího místa, zkusím zpátečku, najdu blinkr a pustím rádio. Víc asi zatím potřebovat nebudu. Pak mě napadne zkusit ještě brzdu, což bylo dost prozřetelné. Kdybych na tu citlivou audi-brzdu hamstla tak, jak musím v Dacii, abych ji zabrzdíla, proletíme se všichni přes čelní sklo. Také zjišťuji, že i když mám v dacii 6 rychlostí a jedničku vůbec nepoužívám (i do kopce je nutný rozjezd na dvojku), tady v tom voze má jednička docela důležitou roli. Resp. můj automatizovaný rozjezd na dvojku se u Audi nesetkává s velkým pochopením. Poslední rozdílnost je to, že když v tomhle autě vyřadíte, musíte znovu přes start - tedy rychlost jedna, dva a dál. Zatímco když vyřadím v dacii, můžu tam hodit klidně čtyřku a jedu. Tady ne, tady to zdechne. Každopádně i přes tyhle niance - auto jede skvěle a já teď, když tohle píšu, zamačkávám slzu dojetí a stezku. Bylo to skvělý auto a poté, co jsme si na sebe za hodinku - dvě zvykly, už jsem si tu jízdu jen a jen užívala.
Jelikož je to poprvé v životě, kdy budu řídit v neznámém prostředí, navíc neznámé auto a vezu pasažéry, mám pocit, že jim dlužím objasnění mého řízení. Resp. něco jako “rozmyslete si, zda to fakt chcete”. Ostatně furt může řídit Martin... Takže svoje parťáky předně upozorním na vše, co při řízení nemám ráda, co mi vadí, co nesnáším, čemu se zásadně vyhýbám:
-
nesnáším řízení ve velkých městech - metropolích (čti Brno, v Praze jsem zatím nikdy neřídila)
-
nesnáším jízdu přes cesty, kde jezdí tramvaje (jojo, máme v Brně tramvaje, jen jim říkáme šaliny)
-
nesnáším průjezd městem, kde mimo značek a semaforů lezou do silnice i policajti a mávají rukama ve snaze “ulehčit dopravu”
-
nesnáším různé barevné čáry ve městech, které mají znamenat různé možnosti parkování, většinou zakazovat - jediné obrázky, které chápu na silnici naprosto přesně, jsou zebra a zákaz předjíždění
-
vadí mi děsivé značky jako pozor padající kamení, zejména tam, kde máte skály do nebe z obou stran, nemáte kam uhnout a to poslední, co teď potřebujete, je myslet na to, že na vás nějakej ten balvan sletí (to je jak ležet na pláži pod palmou a číst ceduli, že padající kokos zabije ročně nejvíc turistů)
-
nesnáším jízdu na dálnicích - koukání neustále do zpětného zrcátka a strach, že mě někdo z mrtvého úhlu rozstřelí (na dálnici jsem s ohledem na ostatní účastníky provozu raději nikdy neřídila)
-
nesnáším jízdu za šera, už vůbec ne za tmy (což mi připomnělo, že je nejvyšší čas zajít na oční - roky už na to mám!)
-
nesnáším jízdu úzkými historickými ulicemi, kde se auto skoro dotýká domů (ani jako spolujezdec!!)
-
nesnáším jízdu v serpentinách, zejména někde na útesech, kde i jako spolujezdec raději zavřu oči, dokud nejsme v cíli
-
nesnáším jízdu v dešti, kdy nestačí stěrač
-
nesnáším jízdu ve sněhou a na ledovce
...no a kromě posledního jsem si na Mallorce vyzkoušela úplně vše a rovnou v tom nejvyšším levelu!
Máme auto, vyjíždíme. Je kolem třetí odpoledne a ubytovat se můžeme až od 17 hodin dále. Nebudeme marnit čas touláním se v Palmě - když máme to auto - a jedeme mimo město.
SANT ELM
PUNTA BLANCA
PALMA DE MALLORCA
CASTELL DE BELLVER
DEN 2 - PALMA DE MALLORCA - VALLDEMOSA - DEIA - SÓLLER - MIRADOR ES COLOMER - CAP DE FORMENTOR - ALCUDIA - PALMA
KOMPLETNÍ CESTOPIS ZDE: https://1url.cz/@mallorcazakacku.cz
VALLDEMOSSA
Jo a kdo čte Aha, tak ví, že místní hřbitov nejde v mém případě minout..✌😁
DEIA
SÓLLER
MIRADOR DE SA FORADARA
MIRADOR ES COLOMER
CAP DE FORMENTOR
ALCUIDA
PALMA DE MALLORCA
DEN 3 - PALMA DE MALLORCA - CAP BLANC - CALÓ DEL MORO - PALMA
KOMPLETNÍ CESTOPIS ZDE: https://1url.cz/@mallorcazakacku.cz
FARO DE CAP BLANC
CALÓ DEL MORO
DEN 4 - PALMA DE MALLORCA
Vím, že mám dnes celý den na odpočinek u moře, takže žádnej budík. Dokonce se povaluju v posteli ještě dávno poté, co se vzbudím. Počasí je ráno stejně všelijaké, není kam spěchat. Nakonec se ale přemluvím, z postele vylezu a pobalím všechny věci na pláž. Všechny věci neznamená jen plavky, ručník, vodu, ale všechny svoje cenné věci, které nosím vždy a všude s sebou - přece je nenechám v hostelu, kde může do pokoje ledaskdo. Ani zámek a klíček od skříňky mi nepřijdou jako jistota. Zabalená a nachystaná na tu pohodu na slunku vyrážím na pláž.
Městská pláž v Palmě je od mého hotelu 1,8 km chůze, tedy asi 40 minutová procházka centrem, kolem katedrály a pak podél skalnatého pobřeží až k místu, kde konečně začíná písek. Počasí furt nic moc, ale cítím, že je to otázka chvilky a mraky se rozeženou. Pláž je široká a jak se vždy cpu blíž k vodě, teď z nevím jakého důvodu sedám na konec pláže. Nade mnou asi dva metry travnatý svah, nad ním cyklostezka, chodník a silnice.
Roztáhnu ručník, kraťáky hodím do batohu k ostatním věcem, ale svetr si raději ještě nechám. Kochám se pohledem na moře. Na pláži je nás pár, opravdu jednotky. Zvoní mi telefon, tak se posadím a volám. Během telefonátu si chci vyndat olivy z vaku, protože jsem od rána vůbec nic nejedla a padl na mě hlad. Jenže vak nikde. Byla to otázka pár minut.. Dvou nebo tří… Vak, který jsem měla vedle sebe...PRYČ. Nedokážu popsat ten pocit zoufalství, co mě v těch vteřinách zaplavil. Naprostá beznaděj. Srdce mi bušilo vztekem tak 200 úderů za minutu...ale nic to neřešilo. Vak nikde, nikdo kolem mě. Někdo musel jet na cyklostezce, neskutečně tiše, zručně slézt ty necelé dva metry, vak vzít a ihned odjet. Na dohled nikdo.
Myslím, že větší beznaděj jsem na cestách nezažila. Hlavou mi letělo jediné - nemám NIC. Nemám ani korunu, nemám platební karty, nemám řidičák, občanku, nemám PAS! A bez pasu neodletím. Taky nemám co na sebe...teda krom plavek, svetru a ručníku….No a pak jsem taky chudší o 200 euro v hotovosti, mobilní telefon číslo dva, vývrtku na víno, oblíbenou rtěnku a milované puntíkované šaty.
Zoufalá běžím k plavčíkovi. Okamžitě pochopí, co se stalo a volá nadřízené. Chci po něm jediné - aby zavolal policii. Já to bez ANJ a španělštiny nezvládnu. Přichází šok dva - plavčík odmítá. Prý mu to teď nadřízená zakázala, do ničeho se nesmí motat. Prosím, jsem zoufalá, slibuju, že do ničeho ho motat nebudu, ale že mi musí pomoct. Že nemám nic a nedomluvím se. Zakroutí hlavou a ignoruje mě. Takže asi tak. Zmar číslo dva. Mám chuť se zhroutit, ale na to tady není prostor.
Jdu zpátky k ručníku, pořád asi doufám, že se mi to celé jen zdálo...Jenže nezdálo. Vak tam opravdu není a mě dochází, že ta nejhorší noční můra cestovatele je tady. A že jsem na to sama.
Naštěstí mi zůstal telefon v ruce. Vyběhnu na cestu, kde vidím partu tří kluků. Na chvíli mě napadne, zda mě neokradli oni… Jenže nemám moc na výběr. Jdu za nimi a vysvětlím, že jsem okradená a potřebuji zavolat na policii. Dokonce jim dobrovolně podávám poslední věc, co mi zbyla - můj telefon. Kluci okamžitě pochopí situaci a ze svého telefonu volají na policii. Vysvětlí, co se mi stalo, že nemám nic, že zítra odlétám… A že jsem bez jazyku. Trvá to chvíli, ale za pár minut do telefonátu vstoupí česká tlumočnice. Popisuji jí, co se mi stalo a že potřebuji pomoc. Mezitím, co policie mluví s kluky, volám svojí bankéřce, aby mi zablokovala kreditní i debetní kartu. Naštěstí zatím nikdo nikde mojí kartou neplatil. Malá úleva, člověk v téhle chvíli musí myslet na každou trochu dobrou informaci.
Cestuji už dlouho a své cesty sdílím. Sdílím je na webu, taky na facebooku, ale i v komunitě bláznů, jako jsem já. Tedy na webu Cestujlevne. A právě tady mám pár přátel, kteří mě v sebevětší krizi nenechají na holičkách. Pomohli mi během březnové repatriace z Kostariky a pomáhají mi i teď. Drží mě psychicky hore a soustředí mou pozornost na jediné dvě podstatné věci - pas a peníze. Jakmile tohle bude, je dobře. Než dotelefonuji s bankou stran blokace karet, přichází mi telefonní kontakt na konzula na Mallorce. ČR zde má konzulát!!! Neuvěřitelné štěstí, protože jinak by byl konzulát až v Madridu, a to je sakra z ruky. Navíc nyní je Madrid díky Covidu uzavřený, takže by to snad ani řešení nemělo. Nejen, že dostávám kontakt na konzulát, kamarád už tam volal a konzulovi za mě moji situaci popsal, čímž mi teď ušetřil strašně moc času i energie. Taky mi zjistil, že je reálné vyřídit náhradní doklad (pas) do mého zítřejšího odletu. Zásadní je ale policejní zpráva, kterou se mnou musí policie sepsat a na jejímž základě je možnost náhradní doklad vyřídit. Tyhle informace se dovím jak z telefonátu s kamarádem, tak posléze i od konzula. Mezitím přijíždí na pláž policie. Nemám nic, tedy ani roušku, a policie se ode mě distancuje,. Jsem zoufalá - oni se se mnou bez roušky snad ani nebudou bavit!!! Co je tohle za dobu??! Říkám to na kraji zoufalství konzulovi, současně se loučím s těmi třemi kluky, co mi policii zavolali a připadám si jak uprostřed bizardního hororu s prvky komedie. Konzul ale zachovává klid a řekne mi, ať dám můj telefon na reprodiuktor a před policii. Během vteřiny ze sebe chrlí španělštinou, kterou by mohl závidět i rodilý mluvčí, všechny informace a já vidím, jak odemyká hradbu odstupu. Jeden policista sahá do kapsy a vytahuje náhradní roušku, kterou mi podává. Nasadím si ji a sklidím úsměv policisty číslo dva. Ten už hovoří s konzulem a já konečně cítím, že mi pomůžou…
Jakmile spolu ti dva domluví, konzul mi oznámí, že mě policie zaveze na hostel, abych se oblékla, odtud pak půjdu na policii sepsat ohlášení a s ohlášením pak za ním. Zní to jednoduše, ale….! Konzul je 50 km od Palmy a dojede až zítra. Jednak vyřizovat pas v den odletu je krajní záležitost, a hlavně - nemám peníze. Vůbec nic. Kamarád, který prověřil možnosti, jak ke mě nějaké peníze poslat, zjistil, že bez dokladu totožnosti (který žádný nemám) mi peníze nedají ani ve Western Union. A když to zjistil, napadla ho jediná možnost - poslat je na účet konzulovi (karta Revolut) a ten mi je dá v hotovosti. A protože kamarád věděl, že potřebuju jak pas, tak i nějaké eura, udělal to hned. Poslal konzulovi 2 tisíce s tím, že mi je dá a já si koupím jídlo, vodu, jízdenku na letiště… Jenže konzul mi teď v klidu oznamuje, že dojede až zítra dopoledne. Opět na mě padá zoufalství a sypu to na něj. Že zítra je pozdě. Prosím, škemrám a vysvětluju. Slituje se a nervózně mi odpoví, že možná dojede večer kolem sedmé (je 13 hodin, já od rána ani sousto, díky stresu lehce omdlévám, ale super - naděje tu je).
Policie mě veze policejním autem k hostelu - díky bohu za to, protože jít v plavkách 45 minut centrem města, to by mě dorazilo. Taky docela fouká… Jinak policejní auto v době Covidu je vesmírná loď Enterprise. Samej igelit, fólie, PVC. Připadám si jak ve skleníku. Celá ta situace je jeden obrovskej omyl. Za pár minut parkujeme u hostelu, kde zjistím, že nejenže recepce funguje až od 17 hodin (tedy za 4 hodiny), ale hostel je zamčený a bez karty (ve vaku) se do něj prostě nedostanu. Ti dva policajti už jsou ale na mé straně a díky překladači mi nabídnou dvě řešení - buď mi v restauraci vedle hostelu koupí kávu a pití, abych tam do 17 vydržela, pak se oblékla a došla na policii vše sepsat...nebo mě zavezou sepsat to na policii hned, tak jak jsem. Neváhám ani vteřinu, chci něco dělat, posunout se blíž k dokladu pro návrat domů. Sedám opět do auta a jedem. Je Covid, takže mě usadí před budovou na lavičku a jdou popsat situaci dovnitř.
Asi za 10 minut jeden z nich přichází a říká mi, že mám sedět na místě dál, že mě přijdou vyzvednout hned, jak seženou tlumočníka. Chce se rozloučit a říct něco milého. Vnímám to. Jenže na mě v tu chvíli nějak všechno dolehlo. Všechny emoce, které jsem do teď neměla čas uvolnit. A když vidím, jak se ten zprvu odtažitý policista nyní stará, rozbrečím se jako malá. Sedá si okamžitě vedle mě a snaží se mi zvednout náladu. Drží mě (jakože i v době Covidu se mě normálně lidsky dotýká!), říká páté přes deváté ve snaze mě rozesmát, taky to, že až zde půjdu na pláž příště, tak musím dávat víc pozor… To už se fakt směju. SMěju a brečím současně. Je ještě víc rozhozenej než já. Ještě chvíli vedle mě tiše sedí a hladí mi ruku (bez rukavic!) a já jsem ráda, že tam nejsem sama. Po chvíli se na něj usměju, rozloučíme se, naposledy děkuju. Vidím, jak odchází a ohlíží se, zda jsem opravdu v pořádku. Tak se držím, ale v hlavě myslím na svoje puntíkovaný šaty a vak Vans...tolik odžitého spojeného s těmito věcmi….a navždy pryč. Mojí chybou, mojí hloupostí. Zase měknu a zase cítím horko v očích. Naštěstí mi volá kamarád a vysvětlí mi, že teď už se vše zase otáčí k lepšímu. A že na to, co je pryč a ztracené, už myslet nemám ani vteřinu, protože tím stejně ničemu nepomůžu. A má pravdu. Opakuje mi dokola, co už se povedlo a co jsou dobré zprávy. Protože teď potřebuju jen dobré zprávy. Nejsem mrtvá, nemám nic zlomeného, nikdo mi neublížil fyzicky - to jsou všechno dobré zprávy! Opakuju si to. Mám alespoň oblečení a osobní věci na pokoji (teda snad). Mám zaplacenej hotel do odletu. Mám odbavenou letenku domů. Mám telefon, s kterým mohu vše řešit. Mám včas zablokované karty. Sedím před policií a za chvilku budu mít ohlášení, díky kterému se přiblížím k pasu…. Mám se vlastně skvěle!
Přijde pro mě policista a vede mě do kanceláře. Vypadá to zde jak v americkém filmu, všichni policajti zde - to je jak zákulisí soutěže Muž roku a ten polda, co mě vyfasoval, ten je jak absolutní vítěz celé kategorie. Je mi asi fakt líp, když tohle vnímám.
Sedám ke stolku a během chvilky zvoní telefon. Vyšetřovatel zvedne sluchátko a položí jej na stůl. Ze sluchátka se ozva “Ahoj, dobrý den, jste tu?” Když slyším češtinu, zase se skoro rozbrečím. Dnes už po tolikáté. Během chvilky popíšu tlumočnici všechny okolnosti krádeže a odpovím na vše, co policistu zajímá. Hovor končí, policista to jde naházet do stroje. Občas se na mě usměje, mrkne. Pak mu píšu osobní údaje na papír...datum narození, adresa bydliště, jméno… Opět to ťuká do PC, ale Bořitov mu tam nejde. Je bezradnej, že nemůže najít písmeno Ř. Tak mu škrtnu na papíře háček a on se smíchem klapne do PC erko. To by bylo. Všechno má své řešení. Sepíše to 2x, orazítkuje a jednu kopii mi dává. Chci se loučit a zvedám se, ale on, že mám sedět. Že mu jeho boss (jakože šéf) řekl, že mě nemají nechat chodit po městě v plavkách a že už volal kolegu, co mě vyzvedne a hodí na hostel. Tak teď jsem fakt na měkko. Jsou boží. Rozlučka je dojemná, další fešák mě hodí k hotelu a já už raději ani nedutám, že je hostel do 17 zavřenej, protože tady ti policajti by mě snad do pěti odpoledne vozili sebou. Jakmile auto odjede, měním kurz a sedám na lavičku v parku u hostelu. Obloha se proměnila a svítí tak intenzivně, že jsem za ty plavky na sobě vlastně ráda. Náladu mi zlepší telefonáty, odvedou pozornost a uklidní. Taky rozesmějou. S úderem páte přichází recepční.
Vysvětlím jí, co se stalo - stačí ukázat policejní zprávu a hned mi vystavuje novou kartu od pokoje. Taky vytahuje ze skříně kleště na zámek mé skříňky… Tady se musím fakt smát…
Na pokoji mi pomůže k mým věcem a já jdu do horké sprchy a následně do svého oblečení a zase si chvilku připadám jako člověk.
Volá konzul a chce k telefonu recepční. Nadiktoval jí svoji adresu (adresu konzulátu), požádal jí, aby mi dala něčeho najíst (což by udělala i tak - je přece degustace) a požádal jí, ať mi půjčí 10 EUR na jízdenku za ním konzulát. Kouknu do map a konzulát je 30 minut chůze od hostelu. Peníze si sice dám do kapsy, ale rozhodnu se šetřit a jít pěšky. Sraz mám s konzulem v 19 hodin, takže pomalu vyrážím na cestu.
Cestou zjišťuju, jak je Palma velká a krásná…. Taky mám hlad a chuť na sangrii….Nicméně konzulát je za chvilku přede mnou a tam i on. Moc se se mnou nevybavuje, aby jo - kvůli mě takové práce a ještě cesta do Palmy… Nicméně mě vyfotí, vypíše se mnou nějaké papíry a předá mi část zaslaných peněz na jeho účet. Část proto, že zhruba 40 EURO si strhne za administrativní poplatky spojené s vystavením náhradního dokladu (takže budete-li ve stejné situaci - 2 tisíc českých korun je minimum, co si nechte poslat). Zbývá mi tedy 23 EURO, ale to postačí. 5 stojí jízdenka na letiště, zbytek jídlo. Pošle mě ven s tím, ať se vrtím za 45 minut, že bude pas hotovej.
Kupuju si u Vietnamce krabičku sangrie, sedám na pangejt a koukám na život ve městě kolem sebe.
Pas je nachystanej v domluvenej čas, dokonce mi vytiskne i palubní vstupenku a já s policejní zprávou, zeleným dokladem k cestě zpátky domů a 20 eury v kapse jdu na hostel s pocitem, že jsem vyhrála jackpot. Podařilo se. Cestou nakoupím v sámošce - nejlevnější sedmičku vína, protože dneska bych jinak neusnula, tyčinku Bounty na snídani a pytlík oliv na večeři, díky nimž jsem zjistila svou ztrátu. Kochám se naposledy noční Palmou a s pocitem nějakého smíru a úlevy přicházím na hostel.
No a jestli si myslíte, že to nejhorší, co se vám na cestách může stát je to, že někde budete úplně samotní, bez znalosti jazyka a třeba na pláži vám ukradnou vak se všemi cennými věcmi - > platební karty (rovnou dvě), řidičák, OP (protože zcizení jednoho dokladu totožnosti je nuda), karty pojištění, 200 € cash (protože co kdyby se stal průser - třeba ztráta platebních karet), pas (bez nějž domů prostě od nikud neodletíte), starej iPhone (ale pořád super stroj a navíc ta růžová barva že), oblíbená červená rtěnka, legendární vak Vans (který je i na obálce vaší knihy), tyrkysové puntíkované šaty, které máte už deset let, jsou beztvaré a nelichotivé, ale máte v nich odžito a milujte je nejvíc ze všech...
...tak věřte, že to není nic vedle toho, koupit si za pár krkolomně zaslaných eur "na přežití" láhev nejlevnějšího vína a po celodenní lítačce mezi policií a konzulátem v hostelu zjistit, že to víno, co jste si cestou z konzulátu koupili, není šroubovací a že vaše travel vývrtka byla také ve vaku! To teprve naštve!!
Naštěstí vše má vždy řešení, takže si vzpomenu na radu kamarádky (díky Jolana Kupsová), že to jde i zubním kartáčkem..
Tenhle den si za rámeček nedám. Ale současně vím, že si na něj vždy vzpomenu, že mě posune, poučí a že se za pár let promění na vtipnou cestovatelskou vzpomínku.
DEN 5 - MALLORCA - VÍDEŇ - BRNO
KOMPLETNÍ CESTOPIS ZDE: https://1url.cz/@mallorcazakacku.cz
ROZPOČET:
-
letenka Vídeň - Palma de Mallorca - Vídeň: 700 Kč
-
ubytování 4 noci/ osoba: 1 728 Kč
-
doprava: půjčení auta, benzín, MHD: 1 574 Kč
-
jídlo, pití, ostatní: 1 500 Kč
Celkem 4 noci a 5 dní na Mallorce s půjčením auta a ubytováním v počtu 1 osoba: 5 502 Kč. Plus krádež, kterou bych odhadla cca na 15 tisíc.
ZÁVĚREM?
Na Mallorce jsem byla podruhé. Poprvé to bylo tři roky zpátky a moc dobrých dojmů jsem si nedovezla. Mallorca pro mě bylo jedno velký letovisko, hotel vedle hotelu, nic wau. Nyní to vidím úplně jinak. V hlavě mi už navždy zůstane vzpomínka na úžasnou audi-jízdu a moje překonání takřka všech řidičských mantinelů. Nejvíc nezapomenutelný bude určitě liják v serpentinách cestou z majáku, na ten si určitě několikrát v životě vzpomenu. Myslím, že od teď i ve staré Dacii vyjedu klidně na D1, protože na tom vlastně vůbec nic není. No a nebejt Mallorky, tenhle osobní posun by nebyl.
Také už navždy vyvolá slovo Mallorca připomínku starobylých nádherných měst - Valldemossa, Soller, Alcudia...Městečka uprostřed pohoří, s barevnými balkony a okenicemi a hlavně - s pomerančovníky, kam oko dohlédne. Taky výběžek Formentor, kde se mi na chvíli krásou a dojetím dech zastavil. No a samozřejmě tapas, které když zavřu oči, vidím a cítím na jazyku ještě teď.
Pro mě to byla báječná cesta a největší zásluhu na tom mají mí parťáci - Martin a Andrej. Můžete totiž zažít dobré i zlé, krásné i strašidelné - pokud vedle vás jsou lidi, s kterýma úsměv z tváře nezmizí a kteří vás motivují k tomu být v klidu i v centru Palmy za volantem - pak si nejen užijete naplno vše kolem sebe, ale i to nehezké ve vás nakonec zanechá krásný pocit. Třeba liják v Deia. Místo abych vzpomínala na zamračené deštivé místo, kde jsme zmokli jak myši, vzpomínám na půjčený deštník cestou k autu a pocit, že mám vedle sebe parťáky 1A. Dali jsme spolu už druhý trip v řadě, před námi je Portugalsko a já vím, že tím rozhodně nekončíme. Poznali jsme se ve správnou dobu a zažijeme spolu ještě strašně moc. A kdykoli se někde na cestách, kde vedle mě nebudou, napiju ze skleničky, kterou mi poslali Českou poštou, vždycky si na ty dva vzpomenu.
No a už opravdu navždy budu mít s Mallorcou spojenou vzpomínku na největší (školáckou!) cestovatelskou chybu mého života. Na krádež, která otřásla celým mým já. Krádež, díky které jsem přišla o osobní věci, peníze a všechny jistoty dnešní moderní doby - tedy pas, doklady a platební karty, což jsou základní stavební jednotky každé cesty, ale zároveň situace, která mě neuvěřitelně zocelila a posunula “vpřed”. Padl další mantinel, další věc, která se dříve či později na mých četných cestách musela stát. Jo, blbý, když je člověk úplně sám a když se moc nedomluví. Na druhou stranu mi právě díky tomuto extrému došlo, že každá situace má svoje řešení. Stačí se jen nadechnou. Zhluboka. Pak ještě jednou, pak se na ten dech soustředit. Pak přemýšlet ne nad celou tou pohromou a dosahem, ale jen nad základními, pro život nezbytnými, věcmi. Oprostit se od zbytečných emocí, které v tu konkrétní chvíli k ničemu nejsou. Jednat efektivně, rychle, racionálně. Pas a peníze, zablokovat karty. Zbytek později. Nejde to tudy (neochotný plavčík) - rozhlídni se po jiné cestě (tři kluci na ulici). Ta cesta vždycky je! Jen není cestou vzdát to. Nejde to zabalit, sednout na zem, dát hlavu do ruk a brečet. Nic se nezmění a nic se nevyřeší. Prostě se kousnout a slzy nechat až na moment, kdy vysílená sedím před policejní stanicí, všechno základní je zabezpečené a vedle mě je v té absolutní samotě člověk, před kterým se malinko zhroutit můžu. Který mě podrží, neodejde, je..na příjmu. A je tam tak dlouho, dokud je třeba.
Díky krádeži jsem ztratila peníze a na vteřinu identitu - věřte, že je to hodně zvláštní pocit v jednadvacátém století. Získala jsem ale pocit, že ať jsem třeba na druhém konci světa, nejsem sama. I když nás někdy od blízkých lidí dělí tisíce kilometrů, ty kilometry jsou jen číslo. A jako čerstvá čtyřicátnice na vlastní kůži vím, že číslo je jen číslo. Důležitý je, jak to člověk cítí. A já na tu dálku cítila jediné - ti nejbližší byli se mnou. Drželi mě, pomáhali a pomohli mi, nenechali mě myslet na cokoliv zlého, opustili vlastní komfortní zónu a svoje starosti, nedojedli rozjezený oběd a snažili se mě rozesmát. Za to jim děkuji a budu navždy dlužníkem.
Já na Mallorce přišla o balík peněz (protože 200 EURO je fakt ranec na cestě ZA KAČKU), ale současně jsem odjížděla jako neskutečný BOHÁČ. Protože uvědomit si, jak úžasní lidé jsou v mém životě, to je pocit k nezaplacení.
Na Mallorcu se chci co nejdřív vrátit. Jednak to tam bylo krásný, druhak mi tam ve stájích Europcar stojí moje druhá motoristická láska (jasně že můj rumunskej Knight hraje stále prim!), ale hlavně proto, abych si dokázala sednout na tu stejnou pláž a ...odpustit si. Protože ta chyba možná hodně stála, ale ještě víc mi dala.
Jak se ti cestopis líbil?
CESTUJI za KAČKU procestovala 51 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 41 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil73 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
👍👍👍👍👍👍
Děkujeme za info bude se to hodit 👍😉
Ahoj Katko. Tvoje rychlost cestování je opravdu zběsilá.:-)
I já mám zážitek s okradením. Dva roky zpátky, Zanzibar, výlet na kolech s manželem. Protože jsem rychlá jako vítr, tak při přepadení mačetou srazili manžela z kola. Ztráty - fotoaparát, speciální kamera, platební karty, řidičák, občanka. Potom už jen výslechy na policii, výpověď u soudu ( hodně jsme prudili tak se je podařilo chytit ). Dostali jsme zpět fotoaparát ( kamera se prostě místní policii moc líbila ). Výpovědi byly dost hard. Manžel umí anglicky jen číslovky a já se v té době učila angličtinu druhým rokem. Jako překladatele ( ze svahilštiny do angličtiny) jsme měli majitelku našeho ubytování, protože ambasáda nechala naše telefonování bez reakce ( návratu písemná stížnost na ministerstvo zahraničí a pak omluvný dopis). Naštěstí manžel má vždy pas jinde a batoh s penězma jsem měla na zádech já!!!! Tak závěr - měli jsme zkažený poslední týden dovolené, první přepadení v životě, dost hard zkušenost s místní policii a realitou vůbec, a žádné fotky, jen ty v mobilu. Prostě se to za těch 20 let cestování s batohem na zádech jednou stát muselo. Poučení - vždy kopii pasu, rozdělené peníze, nenechat si zkazit náladu a hlavně Afriku pořád miluju.
Ty jo, mám husí kůži!! Ale víš co - to poučení a závěr- pod to se podepisuji všema deseti!! Nenechat si jednou, byť fakt hnusnou situací, zkazit vzpomínky a lásku k místu, které za lidi prostě nemůže...
Držím palce, aby ta cestovatelska smůla před 2 lety pokryla celý vás život a nic podobného do sbírky nepřibylo!
A děkuji za komentář.
Tak já taky přidám mou "ztrátu" pasu nedlouho před odletem s dobrým koncem. Peněženku nebo doklady mi naštěstí nikdo neukradl. V závěru mé 1. dlouhé cesty (NZ a Austrálie na 6 měsíců před 22 lety) jsem jel stopem (po domluvě na benzínce) v kamiónu od severu do Brisbane a po přespání na parkovišti před městem (já na karimatce mezi fošnami na přívěsu) jsme vyložili náklad v přístavu v Southport a řidič mě odvezl na okraj Brisbane. Jel jsem do centra busem MHD a odložil jsem si (vnější) ledvinku s pasem a (tehdy ne elektronickou) letenkou na batoh a při odchodu z busu jsem na to zapomněl, takže ledvinka spadla při nandavání batohu na zem. Uvědomil jsem si to asi až za 10-20 minut a došel jsem na centrální autobusové nádraží MHD, kde dispečer po nahlášení linky a času příjezdu zkontaktoval řidiče, se kterým mi domluvil sraz, až bude zase na tom nádraží. Bylo to v pátek před pondělním odletem ze Sydney a v pondělí byl státní svátek, takže náhradní doklad bych jinak těžko získal. Zároveň to pondělí byl poslední den platnosti mého víza.
TOP destinace Evropy jsou opravdu individuální záležitost. Třeba pro mě je to Norsko (určitě v kategorii lowcost dovolené v krásné přírodě, byl jsem tam už 5x) a mám několik kamarádů, kteří nejezdí v Evropě snad jinam než na slovenské hory (několikrát ročně).
Libore, jsem ráda, že jsou i dobré konce!!! Díky za příběh bez depresivního nádechu. Zítra frčím pryč a už teď vím, že batoh k sobě snad přikurtuju 🙈😁
Norsko jsem zažila jednou, Bergen a okolí, a souhlas - krásné místo!!
Katko, předpokládám, že frčíš z Vídně... takže stále bude platit, že pro transfer nepotřebuješ test do Rakouska? (Asi jsem neviděl žádné oficiální prohlášení, které by to potvrzovalo.)
Ano ano. Včera v noci to bylo ještě neuplné, dnes už je to na stránkách MZV aktualizováno:
Osoby, které přijždějí z ČR na vídeňské letiště za účelem odletu nebo za účelem odvozu osoby blízké přilétající na letiště, nepotřebují test na Covid-19 za předpokladu, že cestu na letiště, popř. zpět z letiště na hranice s ČR absolvují na rakouském území bez zastávky.
Nicméně jsme se rozhodli pro klid duše ( a s ohledem na parkování mimo letiště ;) ) jet už dnes večer tak, abychom zaparkovali a přesunuli se tu jednu zastávku vlakem do letištní haly před půlnocí...). A 15 h na letišti - to je výzva!! :D
No to teda! Tak takový tvrďák nejsem :-))
My jsme to teď taky přehodnotili. Jedem ráno. Dám vědět co a jak.
Není to uplně ta samá situace, ale taky Mallorca - 2H před odletem na náměstí v Palma de Mallorca jsme si dali poslední oběd a vydali se na zastávku na bus na letiště. Když nastupujeme, zjistíme, že přítelkyně nemá celou kabelku se všemi našemi doklady, kartou, penězi... Okamžitý sprint do restaurace a štěstí v neštěstí, servírka nám ji schovala a nic se neztratilo. Nakonec vše dopadlo dobře, letadlo jsme stihli tak tak a doklady, ani peníze jsme neztratili, ale ten stres a zážitek fakt stál za to. Hlavně ten běh. :-D
Jinak Mallorca je super, v roce 2010 to byla naše prvni dovolena, ale to sjem si nepujčili auto, potkali jsme tam skvely lidi, pak jsme tam byli v 2018 a určitě ještě pojedeme. Druhá návštěva včetně zapujčení auta, ale i MHD a bez auta už ani ránu, ta nezávislost je tam neskutečně znát a bez toho člověk neobjeví tak zajímavá místa.Je tam stále co objevovat. :-) Za nás Mallorca s Maltou jsou TOP destinace z Evropy.
Už odbočuji jinam, byl jsem i Maltu (a to jsme měli k ruce kamarádku, která tam žila, plus čs komunitu), ale myslím, že TOP destinace Evropy jsou jiné :) Azory, Madeira, Irsko.... ale je to věc osobního názoru.
@Miroslav Šimeček...jsem ráda, že některé příběhy "ztrát " mají i své dobré konce!!!
Souhlasím s tím, že mít (kdekoliv!) auto je úplně jiný level cestování!
Mallorca krásná a Malta jedinečná. Souhlasím také.
Milane, jak říkáš...každej máme žebříčky své a svoje TOPky. Každej jsme jinej a každej oceníme něco jiného. Přestože Mallorca byla krásná a Malta výjimečná....pro mě je zatím evropský strop Island, Madeira, Makedonie a Rumunsko. No a samozřejmě po Teide Tenerife.
Omlouvám se, jestli to vyznělo nějak blbě. Tak jsem to nemyslel. Malta i Mallorca jsou úžasné, Malta i díky "jiným " možnostem a 14 dnům, Mallorca 2x, poprvé klasika s cestovkou, podruhé na vlastní pěst 10 dní. Takže projeto téměř vše a to jsme chtěli ještě i letos v dubnu pochodit "hory", než to zrušili.
A ano, bez auta ani ránu, to je základ:)
Ale jak jsem dodával a zdůrazňuji, že je to věc osobního názoru a líbí se mi víc jiné evropské destinace. Ať už přírodou nebo přístupem a pohostinností místních lidí a jiných věcí.
A jak píšeš, každý má to svoje TOP. A je paráda, že si v dnešní technické době můžeme předávat rady a zkušenosti.
Máš pravdu Milane. Tohle na dnešní době a na tomhle webu miluju nejvíc. INSPIRACI. Nacházím jí zde tolik, že nevím kam dřív! A stejně tak jsem ráda, když mi dá někdo odezvu (třeba na králové a zdánlivě beatraktivní Srbsko), že po přečtení těch PÁR řádků ✌🙈😁 koupil letenky...
Není podstatné vnutit někomu názor, že tahle konkrétní destinace je top. Hádat se a přesvědčovat. Důležité je mít radost z každého místa, cesty a příběhů, které tam člověk zažije. A když má někdo trošku čas, sepsat to a šupnout sem, ať se můžeme všichni inspirovat 💛
Podobna zkusenost z Mallorky...
Nam vykradli auto Albercutx Watchtower dopoledne , ale zjistili jsme to az odpoledne u Valldemosy kdyz jsme chteli natankovat.Udelali to bez poskozeni a z penezenek vybrali nastesti jen eurobankovky, ceske ani karty je nastesti nezajimaly.V pujcovne jen rekli ze to je docela bezne ze maji ty universalni klice na odemykani :-D dobre vedet
Tak to je mazec! A teď si vyber, který postup je správně...vše u sebe nebo ne...?? 🙈🙃
Asi to nosit po ponozkach a ve spodnim pradle jinak nevim :-D nebo nejezdit na Mallorku...jinde se me to zatim nestalo nastesti.
Ahoj,
taky mám bohužel jednu nemilou zkušenost z Mallorky před 2 rokama, vlastně 2 :) Ta první je víc zábavná, hlavně kvůli mé blbosti. Naházel jsem u pláže věci do kufru, a že ještě půjdeme pofotit. Jenže při otvírání kufru, jsem zmáčkl jen tlačítko na odemčení kufru, protože na mém autě to nemám. No holt jsem to chtěl vyzkoušet ve svých 42 :) Věci v kufru, bác, a během vteřiny pískot v hlavě. Klíče samozřejmě taky :) A auto automaticky zamčené. Panika, infarkt, co teď. Lámanou english jsem s barmankou v nedalekém baru zavolal do půjčovny, a že si mám přijet pro náhradní klíče. Ubytko od pláže 60km, letiště 80. Bylo 7 večer, paráda. Takže taxík, to jsem si dal k narozkám, které jsem měl druhý den :) Samozřejmě nejdražší taxi v životě:) Na narozky busem na letiště, klíče, busem na pláž. Vyřešeno:)
No horší to bylo o pár dní později. S neteří jdeme vyfotit maják, je 300m od parkáče. Cedulka nenechávejte nic viditelně v autě. Dobrý nic nemáme. Okolo další auta, tak si říkám, v klidu. No vrátíme se, jedem na ubytko a tam mi neteř chtěla vrátit nějaké eura. A prej, ze je nemá v peněžence. Jen pár drobných. Říkám to je divný. No nechala papírovou kabelku s koupenou solí a peněženkou na zadní sedačce, čehož jsem si nevšiml. Tak jí říkám, že ji to asi vypadlo v tom obchůdku. 60euro :) I nějaký jedno,dvou eura :))) No, než vracíme auto, tak šup do myčky a následně záhada odhalena. Zadní dveře netěsnily a teklo tama. Po bližším prozkoumání, drobně promáčklá karoserie u dveří, od páčení. Takže vyhli dveře, rukou si otevřeli, vybrali peněženku, vrátili tak, aby nebylo nic poznat, já otevřel dálkáčem, a to už jsme nepoznali nikdo nic.
Jednou bude vždycky něco poprvé, to je pro každýho.
O Mallorce se to ale říká, že se tam hodně krade.
Tak tohle teda pech na druhou! I tobě děkuji za sdílení zkušeností, věřím, že si dá hodně lidí na své věci více pozor...
Jinak o té Mallorce to slyším až od kunzáltu do teď 🙈
Tak do tretice vseho dobreho ,teda musim priznat ,ze uplne davno jsem jeden cestopis cetl, ale to bylo asi v tech zacatcich a ja to nejak nevnimal pozitivne a myslim ,ze jsem nebyl sam kdo,to tak vnimal ,ale od te doby se to naprosto zmenilo , takze ten bych nechal zapomenout a pocital ty tri
Napred jsem se pobavil tim pristupem k motorismu , ovsem krom mnohych mych zamestnani, diky nimz jsem mival nalepku notorickeho fluktuanta a porazitkovanou obcanku od shora dolu razitkama o prijeti a ukonceni pracovniho pomeru jsem se zivil i jako ridic kamionu , nebo ridic autobusu ,tak to trosku posuzuju jinak a hodne nerad sedam na sedadlo spolujezdce a radeji si vse odridim sam . Ovsem to dalsi pokracovani jsem hltal jednim dechem a me ty chvile pripominaly situce ktere jsem prozival pred 22 lety nebo pak o 4 roky pozdeji , kdy me sice nikdo neokradl ,ovsem cestoval jsem rok po USA a Novem Zelandu naprosto bez penez a byl odkazan jen na to co si vydelam ,nebo co mi kdo daruje a o ty 4 roky pozdeji pak stejnym stylem po jizni Americe a opet pak zpet do USA
Precetl jsem poctive tentokrat i ohlasy na tenhle cestopis a s nekterymi nazory nesouhlasim, pri tech mych cestach ,jsem spal v tom nejlevnejsim ubytovani co slo sehnat , nekdy i na lavicce venku nekde na zemi v charite , jendou dokonce i v jakemsi kamrliku v bordelu . myslim ,ze hostel je kolikrat dost slusne ubytovani
Co se tyka toho noseni vsech dokladu a vseho ceneho co pri cestach ma clovek u sebe , tak jsem tehdy mel u sebe naprosto vsechno a nikdy jsem se od toho neodlucoval bankovni karty byly pochopitelne vyrabovane do mrte cestovni doklady jsem obohatil i US ID pozdeji i US ridicakem ,ale stejne vsechno u sebe a dp dneska se od vseho odlucuji minimalne a doklady a penize nechavam jen kdyz jde o slusnejsi ubytovani s nejakym duveryhodnotnejsim zamkem
No a navic ted uz takhle k mori nelitam sam do vody se taky stridame Je ale fakt ,ze nekdy spoleham to ze kdyz uz jsem nekde sam ,.ze rozhodne nevypadam, na to ze by u me mohlo byt neco k ukradeni
Jinak mam jeste vyhodu ,ze se domluvim jak nemecky ,tak anglicky a trosku i spanelsky co jsem pochytil za tech pet mesicu v jizni Americe Jinak myslim , ze by se dalo nejak vzdycky prezit do doby nez by byl nejaky cestovni doklad Zastavam nazor ze pokud nejde o zivot jde o vis co -)) tak diky za zajimave cteni ja porad doufam ze kdyz uz bylo skoro cely rok jen litani mezi Irskem a CR , ze se to jeste do Silvestra vylepsi a bude to atakovat aspon tu tricitku coz by aspon bylo tech mych 50% predkoronavirovych rocnich letu a bude to i jinam i kdyz jak se skoro vsichni chystaji na Kanary, tak nevim jestli to bude to prave orechove
Děkuji za milá slova! Je to vážně pochvala a ještě víc od někoho,komu jsem na začátku nesedla. Cením si té upřímnosti a jsem ráda za ten posun.
Můj popis motoristických schopností je prostě realita, ale Mallorca byla víc než Sebelepší autoškola, takže přespříští trip, kdy už snad budu mít novej řidičák, plánuji půjčit opět vůz.
Stran toho ubytování - souhlas. Nesoudím, dokud tam nevlezu. Vše je o osobních zkušenostech. Taky o schopnosti snížit svoji komfortní zónu a jak zde už jednou moudře padlo...umět se správně zařadit. Já cestuji ZA KAČKU a píšu na CESTUJLEVNĚ, takže mi přijde ujetý někomu zrovna zde obhajovat volbu nejlevnější kategorie..🙈😁 Kór když na hotel obvykle dorazím ve večerních hodinách a za svítání vyrážím dál na cestu.
Jinak si říkám, že je tvůj život opravdu paleta zážitků a cest - navíc hodný DOBROdruha. Víc takových lidí! Sama bych si přála prožít život na cestách jak nejvíc to jde, protože právě na nich žiju nejvíc skutečně. Žiju, nepřežívám. A kdekoliv jsem, v letistnim salonku nebo v hostelu, přesně lidmi jako jsi ty se nejradeji obklopim.
Jinak toho Tenerife bych se nebála, zas takovej nával tam nebude, neboj. I já jsem dnes zvědavá, kde si načnu novoroční prosecco a zabilancuji nad svým covidovym rokem. I když je to ještě daleko, už teď vím, že jsem se "neposrala v koutě" ani když bylo sebehůř a vytěžila maximum. Tenhle rok byl - naprosto paradoxně!!! - prostě BOŽÍ ✈💛
Dily za reakci. ano asi jsem dobrodruh ,na Mallorce jsem byl 6 dnu v roce 1995 vcetne pujceni auta ,pracoval jsem tehdy pro jednu CK ,takze to byla spis sluzebni cesta bylo to na Mikulase ,ale pocasi jeste na kratasy a tricko i se dalo koupat ,jen ty vecery byly uz chladne a asi se tam tehdy tolik nekradlo , protoze zcela jiste vznikaly situace ,ze jsem memel sve veci vzdy pod kontrolou , byl jsem tam sam ,navic az pozdeji pri mych dvou cestach kolem sveta s batohem a prazdnou kapsou v roce 98/99 a v roce 01/02 jsem se naucil instinktivne vyhnout radeji mistum ,ktere se jevily rizikovejsi
Z toho motoristickeho hlediska nemyslim ze silnice na Mallorce byly az tak dramaticke ,urcite poznas jednou narocnejsi
Jinak v letistnim salonku se tezko muzeme potkat ,protoze jsem jeste nikdy zadny nenavstivil ,hostely jsou fajn tem se urcite nevyhybam i kdyz dneska uz volim takove ,ktere mohou nabidnout i dvouluzak ,protoze dneska uz cestujeme opet ve dvou ,zatimco ty cesty kolem sveta jsem absolvoval sam
V jednoduchych zarizenich narazis mnohem casteji na prijemnejsi lidi nez v 5 hvezdickovem hotelu i kdyz jsem kdysi absolvoval nekolik info cest, kdyz jsem pracoval v CK ,kdy jsme napriklad v Tunisu spali vyhradne v takovych
S CK jseme ovsem nejeli uz dobrych 15 let a to jeste ta cesta byla spis jen proto ze zena na to dostala prispevek FKSP ,ktery nesel jinak prouctovat
No a Tenerife se nebojim nakonec i na tomto ostrove mohu pochvalit hostel Los Amigos u Tenerife South ,ale mezi nase nejoblibenejsi Kanarske ostrovy patri Lanzarote a Fuerteventura a hodne nas taky oslovila La Palma Tam, by jsi si uzila ty oblibene serpentiny do sytosti -))
Na Kanarech si vetsinou pronajmeme apartman nebo studio pro dva a nikdy jsme nebyli zklamani
Jeste jen takovyy maly dotaz, jak kloubis ten volant s tim Prosecem nebo Sangriou ,za volantem jsem asi zodpovedny vic nez jindy, navic v Irsku byvalo 0,8 promile .uz to sundali na 0,5, profesional s kamionem jen 0,2 ale i kdyz velka cast zemi ma tech 0,5 ,tak porad jsou zeme s 0,0 ....?
Jinak tenhle rok ti trosku zavidim sice s poctem letu mozna budu atakovat letos 30 ,ale naprosto jednotvarne , kdezto ty mas uzasnou pestrost a zazitky Tak hura do dalsich -))
Nabízelo by se napsat, že je to hloupost tahat všechny osobní věci na pláž, ... kdyby se mi nestalo úplně to samé. Jednou v životě jsem si vzal cestovní pas na pláž a to bylo zrovna když mě (taky jednou v životě) okradli. To jsem si fakt vybral smůlu na hodně dlouho.
Bylo to před řadou let v Indonézii, už jsem tam nějakou dobu cestoval a cítil se bezpečně, ani jsem osobně nepotkal nikoho, koho by kapsáři obrali. Dojel jsem na nové místo a hned bylo jasné, že s ubytováním jsem šlápl vedle. Měl jsem samostatný pokoj je společným sociálním, ale u domu chyběly vchodové dveře, většina oken byla vymlácená a majitel byl neustále high (asi houbičky). U dveří mého pokoje chyběl klíč, takže nešly zamknout, to byl důvod proč jsem si vzal pas na pláž. Na pláži nikdo nebyl, šel jsem se koupat a když jsem se vrátil, moje taška byla pryč, a v ní pas, mobil, peněženka, sluneční brýle a klíč od skůtru. Viděl jsem jenom v dálce ujíždějící auto, očividně zlodějů. Nezůstalo mi nic, jenom plavky, které jsem měl na sobě. Narozdíl od Kateřiny jsem neměl ani mobil. Skůtr tam stál, ale bez klíče mi byl k ničemu. Chvíli jsem tam zmateně pobíhal, pak jsem potkal německý pár, kteří se procházeli po pláži a byli ubytovaní v blízkém luxusním hotelu. Vysvětlil jsem jim německy situaci a oni mě vzali ssebou na recepci hotelu. Za normálních okolností by se se mnou zaměstnanci vůbec nebavili, ale ti Němci byli očividně vážení hosté, a tak mi personál přinesl tričko a zavolali policii. Policajtům se nejdřív nechtělo pro mě přijet, tak mi ti manželé nabídli, že mi zaplatí taxík, ale nakonec to nebylo třeba, protože policejní auto dorazilo. Na stanici se mnou sepsali protokol, působili na mě dost demotivovaně, ale byli slušní a jeden z nich uměl velmi dobře anglicky. V ubytování jsem měl schovanou druhou platební kartu, vybral jsem si cash a s penězma je všechno jednodušší. Stalo se to tři dny předtím, než jsem se měl vracet do ČR, takže jsem si přebookoval letenku do Jakarty na další den, abych měl čas vyřídit pas na české ambasádě, tam mimochodem byli velmi ochotní. Od té doby si na pláž neberu nic, než naprosté minimum věcí. A i výběru ubytování věnuju hodně času.
Ahoj! Tak předně - tvá zkušenost mě mrzí. Úplně si tu bezmoc dovedu představit. Taky ten vděk za každou podanou ruku. Nyní samozřejmě víc než dřív..
Vážím si tvého komentáře, protože přiznat veřejně chybu a tím vlastně nahrát na smeč všem nepřejícím chytrolínům, kteří do teď prostě měli jenom "víc štěstí" - to chce kus osobní odvahy. Děkuji ti tedy za sdílení zkušenosti (podobné té, jakou jsem si odžila i já), protože sdílené neštěstí je vždy snesitelnější, protože mě tím ujišťuješ, že smůla se nejlepí jen na mé žabky, ale hlavně proto, že tím přiznáním se ukazuješ ostatním lidem na cestách, že stát se to fakt může všem! Bez rozdílu pohlaví, zkušenosti, počtu cest. Stejně tak, že se to může stát všude (i v neuvěřitelně přátelské Asii!). Přestože mně už ztracené šaty, vak Vans, rťenku a pár dalších drobností už nikdo nevrátí, stejně jako odcizené věci tobě, někdo další, kdo si tohle čte, si na to třeba příště na břehu moře nebo oceánu vzpomene. Vzpomene a nejen že si nepůjde zaplavat s věcmi na břehu, ani na vteřinu je nedá mimo zorné pole. A pokud to jednomu člověku zachrání "milované šaty" nebo ztrátu dne skrz vyřizování nového pasu, pak to vše zde napsané mělo smysl.
Chytrolín hlásí, že byl nejen okraden (shodou náhod taky v ES), ale i loupežně přepaden :-))), takže nevím co vlastně řešíte.
Jinak ovšem ta "neuvěřitelně přátelská" Asie (asi jste viděla jen tu přátelštější část) je zlodějíčků ráj, to není nic nového pod termonukleárním mozolem.
Ahmade, tak mě napadlo...po tom víc jak roce a tolika vyměněných intimnostech...už bysme si mohli tykat, ne? 😁
Skvěle napsáno, a to včetně nepříjemné zkušenosti, kterou silně a otevřeně popisujes.
Kromě aktuálnosti a spousty praktických informací je na tvých cestopisech zajímavá ta nástavba, jak vše vnímáš ty a taky, že když něco není zrovna na 1A, ale spíše na hezkou pětku, že se o tom rozepíšeš.
Stát se to může každému, se vzrůstajícím počtem cest roste i pravděpodobnost, že se něco pokazí ( ulétnutí letadla, dopravní nehoda, zdravotní komplikace, okradení, zombie apokalypsa s nějakým virem..atd). A ty těch cest máš v poslední době fakt hodně!
Je dobrý, že pravděpodobnost funguje i naopak a člověka může potkat na cestě nějaký mimořádně hezký zážitek, který by nečekal.
Podstatné je, že jsi to zvládla, vše rychle vyřídila a mohla odletět.
Tak hlavně, ať ty další cesty jsou silné na ty hezké zážitky a ty špatné se ti vyhýbají.:-)
Děkuji, Tondo.
Tou hezkou pětkou jsi to vystihl naprosto přesně. "Pětka" co do škály šílenosti naprosto sedí a "hezká" díky tomu, že jsem v nejhorších momentech poznala opravdové přátele, taky.
Dneska mě pobavil fórek "Docela mě znervózňuje, že jsem ještě nikde neviděl prodávat kalendáře na rok 2021..".. Ale já díky té své ztrátě vím, že ať přinese následující, a pravda - DNESKA nejistý rok cokoliv, toto přátelství zůstane.
A souhlasím - vybrala jsem teď tu opačnou stranu mimořádné hezkých zážitků, takže je na čase změna. Změna k lepšímu! Těším se na ni.
Docela šokující zkušenost... Taky mě kdysi okradli a vzali mi v Belgii pas a notebook věci asi za 30litrů při cestě na letiště, ale zůstala mi občanka v kapse(většinou mám 2 doklady) . Naštěstí v Belgii mluví i policajti dost slušně anglicky takže jsem vůbec žádné tlumočníky a konzula nepotřeboval. Ale byly to pěkné nervy a záhul na aortuvšechno popsat a sepisovat protokoly, když mi za 30min letělo letadlo.. Jo i v tom cestování asi platí
no pain - no gain
Bolelo to, to souhlasím. Bezmoc. Vztek. Ale nejvíc na sebe. Na ten telefon..na nepozornost. Na tu naprostou absurdnost. Na všechny svoje chyby...
Ale jak tady padlo už několikrát...nešlo o život. A člověk někdy potřebuje dostat na hubu, aby byl víc pozornější.
Dnes mě nejvíc mrzí ten vak, byl to dárek, a puntíkové šaty... No snad tomu zloději sedly no....
Jsem poučená. Bylo to drahý, ale asi jsem to potřebovala no. A lehký to fakt nebylo. Ještě že jsem na to nebyla sama.
A to buď hodně ráda, že jsi měla alespon ten mobil 😉
To jsem byla hned! Tak za ti, že jsem měla v batohu na pokoji náhradní nabíječku 🙏🙏
Jinak musím dodat něco přímo k Mallorce. Byla jsem tam shodou okolností skoro přesně před rokem a byť auto samozřejmě všechno ulehčí, na část výše zmíněných míst jsme se dostali autobusem z Palmy i v říjnu. Některé spoje jezdí holt jenom v plné sezóně. Ale i tak je Mallorca zajímavá destinace i pro neřidiče a má co nabídnout i v tuhle roční dobu.
Souhlas! Já tam byla naposledy se synem a Valdamossu i Soller jsme taky dali busem.
Jde to i do Alcudie. Větší problém je na podzim s východní částí ostrova, ale aspoň mám důvod případně se vrátit :)
Tak to jsem ráda! I já se tam vrátím!
Katko, prostě perfektně napsané. Fakt super.
Musím napsat, že ses naprosto bezdůvodně podceňovala, co se týká řízení. Cítili jsme se naprosto bezpečně a to i v serpentínách v dešti. Sranda je, že s lidma, kteří si o sobě myslí, jak jsou dokonalí řidiči, ten pocit často nemívám... To, že sis musela pár minut zvykat na start/stop režim, to je maličkost.
Jinak jak jsme říkali, s tebou kamkoli/kdykoli ,třeba zase do hostelu :-).
Jen ten závěr, to jednou stačilo...
Jo a elitka je na cestě :-)
No teď už o sobě hlásím, že jsem řidič par excellant ✌😁
Jinak hostel nás čeká v Portugalsku, neboj 😁😁🙈
Stalo se to proto, aby Katky cestopis byl ještě zajímavější a čtivější -:) Ale hlavně se ukázalo, že Katka zvládne vždycky všechno!! Moje heslo je a vtloukám to do hlavy svým dětem, že si musíš umět poradit v každé situaci. Díky za super čtení a za to, že se opravdu upřímně podělíš o zážitky ze svých cest - o ty pozitivní i o ty negativní.
A hele, není potřeba každý cestopis ozvláštnit detektivní zápletkou...
No a ty fešné policajty ti trošku závidím, škoda že jsi je nemohla víc fotit :-))
Tak to mě štve nejvíc!! Absence fotek policejního sboru 🤩 Protože ten, co mě měl na starosti...viděla jsi Corrada Cattaniho??? 🙈😁😁
Moc děkuji 💛
A s těmi dětmi naprostý souhlas. I já se snažím o totéž - naučit syna v situaci, kdy si myslí,že to nejde... že to vždycky jde. Ale je to bojovka no 🙃
Pokusím se ten příští (za týden z Portugalska) detektivní prvky vypustit ✌😁
Nechtěl jsem na to reagovat, ale nedá mi to. Katka, která se tu prezentuje jako zkušený cestovatel a hodně lidí ji tu tak vnímá, udělá takovou školáckou chybu. Myslím, že by si měla dostudovat základní pravidla single cestování , když už cestuje v poslední době sama Brat si pouze jednu kreditní kartu, všechny doklady totožnosti a všechny peníze sebou na pláž, je opravdu do nebe volající hloupost a známka toho, že kvantita ještě neznamená zkušenost.
Chápu, že se něco podobného jako tato krádež muže stát, ale od toho je druhá karta někde na pokoji, i když to vypadá nebezpečné ( možná proto je lepší připlatit za samostatný pokoj, i když se daji většinou dat cennosti i do depozitu na recepci) náhradní mobil na pokoji, druhy pas na pokoji a samozřejmě i nějaká hotovost.
Každopádně ji ctí, že se o tento zážitek podělila. Je to výstraha pro ostatní, jak se to opravdu nemá dělat :-). Někde jinde než na Mallorca by to totiž nemuselo dopadnout tak dobře.
Přesně tak. Máš naprostou pravdu. Byla to do nebe volající hloupost. Karty jsem měla dvě, ale vzala je na pláž obě. Stejně tak doklad totožnosti.
Nicméně přesně jak jsi sám zmínil, píšu to v celé hloupé pravdě proto, aby podobnou chybu nikdo neopakoval. Protože jsme lidé a chybujeme. Čas od času všichni.
Já ze sebe nedělám žádného guru cestovatele. Naopak. Neustále prezentuji, jak se na každé cestě učím. I tohle byla škola. Byť trochu drahá. Nicméně věřím, že udělat chybu jednou může každý (i relativně inteligentní člověk), ale opakovat stejnou chybu - to je fakt hloupost. Mně se to stalo poprvé a věřím, že ta série mých chyb už nikdy nedozná repete.
Doufám, že pro hodně lidí budou tyto řádky právě uvědomněním si, co dělat jinak. Lépe. Třeba i ta krádež na pokoji by byla přes zámek, tedy překážku a alespoň banka by něco zpětně proplatila...
Jinak děkuji za komentář, každá zpětná vazba je pro mě cenná.
Jak píšeš. Chytrý člověk se ze svých chyb poučí. Já jsem na podobné věci trošku blázen, od té doby co cestuju sám. Vozím karty 3. Jednu mám v kapsičce na krku, druhou někde v kalhotech v penežence na drobné, kterou vytahuje když platím. Na kartách stačí minimální obnos, nebo jsou ideální kreditky a hotovost mám rozstrkanou různě po špinavých ponožkách a pod vložkou starých bot :-) Když jdu na pláž, tak beru jen jednu kartu a, nějaké drobáky a jinak nic a ještě se mi z pokoje nikdy nic neztratilo a v hotelech s trezorem fakt nebydlím. Ale asi taky záleží jestli si na pláž jdeš jen sednout, smočit nohy a lupnout sedmičku, nebo jdeš plavat a musíš tím pádem chce něchce věci opustit. Na pláži to vedle zlodějů lidských mohou šlohnout i opice či psi, takže to je z mého pohledu pro singel cestovatele nejcitlivější místo na cestách.
niemandos: Vnímat jí jako zkušného cestovatele může leda tatar nebo týnejdžr... Nevím co by dělala, kdyby měla po cestách ještě dvě děti (a taky mě podobně okradli, akorát jsem to moc neprožíval, protože to byl čajíček proti dřívějšímu ozbrojenému přepadení v Africe).
Dále se mi zdá hodně "chytrý" si půjčovat auta v zahraničí, když zkušenosti mám takové, jak popisuje výše (výčet toho, čeho se bojí), tedy maximálně z Bořitova do Bořinova nad Nedvědicí. Ale komu není rady, tomu není vzájemné hospodářské pomoci.
Taky mi přijde dost zvláštní, když lidi v produktivním věku spí po hostelech za tři stovky, aby pak přišli o stovky euro :-) To nevymyslíš... Hostely dejme tomu ve Skandinávii, kde je relativně draho i pro naší střední třídu, ale i tam se dají najít slušný hotely bez hostelového "espritu". Ale kdo chce kam pomozme mu tam.
Trezory nevyužívám, i když bych mohl... Ono stačí, když si s trezorovým zámkem hraje syn tak, že tam buď něco zamkne a neví co s tím nebo spustí alarm :-)
Jinak se ovšem spíš divím, že není nakomandovaná na směny v kolabujících moravských nemocnicích...i když možná tedy je.
@niemandos - Souhlasím ve všech bodech. Moje další cesta bude o dvou kartách na různých místech a 3x 50 € na různých místech. Dva telefony jsem měla jako vždy, ale hloupost byla nosit je společně. Příště jeden na pokoji, to je jasný. Doklad jeden, a ten ofocený v batohu. No a zjistit si vždy dopředu konzuláty.
Jinak já bych nikdy nešla plavat, když jsem sama. Jsem na věci děsně úzkostná. Když cestuji ve dvojici, vstup do moře je vždy na střídačku.
A obávám se, že po Mallorce budu v nedůvěře ještě horší...
@Ahmad - ty nikdy nezklameš!!😁😁😁
Kvůli tvým intelektuálním komentářům se souvětími bez čárek, s prvky dramatu (ozbrojené přepadení), zvládnuté lépe jak Chuck Norris a ještě mobilizací zdravotníků...já bych se snad nechala okrást ještě jednou! ✌😁
I za tvůj komentář moc děkuji, jsem ráda, že stále hltáš každý můj příspěvek 💛
Po bitvě každý generál... někdy můžeš být opatrný jak chceš a stejně to neuhlídáš, nezvládneš situaci, uděláš špatné rozhodnutí... Někdy máš štěstí a nic se nestane, jindy smůlu. Při frekvenci Katčina cestování pravděpodobnost, že se jí něco takového přihodí, vzrůstá, vlastně je to spíš otázka času, kdy se něco semele. Ber to, Katko, jako takovou "daň" za to svoje cestování, že to k tomu patří, nakonec naštěstí -a zaplaťpánbu se nestalo nic tak hrozného, jak sama píšeš, nemělo to žádné fatální dopady ani následky pro někoho jiného... a věřím, že o těch pár tisícovek už jsi při jiných příležitostech taky přišla. Když nejde o život...
Já se teda musím Kateřiny zastat - přesně jak píše, nikdy se neprezentovala jako nový Hanzelka a Zikmund. Sama i v cestopisech komentuje některé chyby, které by už neopakovala. Ne každému na druhou stranu vyhovuje věčně přemýšlet, jestli v zamčené skříni nebo pokoji ještě má rozstrkat peníze do použitých fuseklí a prázdné tuby od zubní pasty. Chvilka nepozornosti, zvlášť když byl doteď člověk skoro vždycky zvyklý na uklidňující přítomnost parťáka, to se stane snadno. Pro příště bych snad jenom poradila zlatou střední cestu - pokud člověk nevěří zámku nebo dokonce trezoru, je ještě možnost zeptat se na recepci, jestli je možné tam nechat obálku s občankou/řidičákem a trochou peněz. V aspoň průměrném ubytování recepčnímu můžete docela věřit.
KO nehltám, nýbrž nudím se v karanténě.
mirjur: Ano, je to tak.
AS: Jo, jenže to vyžaduje bydlení aspoň nižší střední třídy, jinak jsou ty recepce dost podivný osobně bych tam nic nenechával (ovšem záleží na zemi, lokalitě, typu bydlení apod.). Já tedy raději dám o pár tisíc víc za noclehy než pak řešit šváby, bordel v noci, ožralé sousedy atd. A když chci lowcost, tak od toho mám karimatku a spacák a můžu spát skoro všude.
Tak jako všechno 2x(pas,mobil,karty ..) to už mi připadá jako slušná paranoa i to roztrkávání peněz všude možně považuji za nepraktické!
Osobně cestuji s jedním dokladem a i platební kartu beru vždy jednu (tu mám jako zálohu já vždy beru dostatečnou hotovost pro celý pobyt) - všechno toto mám v bezpečností kapsičce na těle takže možnost okradení kapsářem nulová!
Po příjezdu na hotel (využívám 3,4* hotely) vše dávám do trezoru na pokoji (to je podmínka ubytování) a s sebou pak beru jen záložní mini peněženku - pas/občanku beru jen ofocenou kopii.
O tu záložní peněženku jsem tedy jednou též přišel a to v athénském metru - tam byla pikantnost,že jsem tam měl i klíček od hotelového trezoru a to se ukázalo jako obr problém jelikož na hotelu jim trvalo sehnat náhradní skoro půlden a ujela mi zaplacené loď ..
Naštěstí byla cesta sóloakce a nikdo tě neukradl.
Já vytáhl tři lidi do Číny a první noc se nám jeden ztratil. Prostě v baru zahodil pas, kreditku a šel :-) A ráno nikde. V Číně se asi nekrade (všude kamery, trest smrti .....) a vrátil se ..... bez brýlí, bez bot, nohy špinavé, rifle ohrnuté. Slušný člověk, kravaťák ....... ale panáky v letadle, před odletem bez spánku, k tomu repák (jejich slovenská pálenka z řepy). A to byla první noc.
Mallorku neznám, zatím. Ale jak koukám i tam bych si dal něco k flákání:
Já bych tedy ten hostel zas tak neodsuzoval. Ne vždy je to otázka peněz. Už se mi několikrát stalo, že v hotelu je prostě nuda a mám zkušenosti, že čím dražší hotel, tím větší nuda. Každý na svém pokoji za zavřenými dveřmi, kdežto v hostelu to většinou večer dost žije, potkáš zajímavé a kulturně blízké lidí a ani nemusíš chodit někam do města. No a těmi rezervami na cestách také opatrně - právě z jednoho hostelu mám historku o tom, jak si cestovatel zašil do obnošeného batohu 300 USD jako železnou zásobu, kdyby ho okradli na cestě po Jižní Americe. Batoh nechával bez obav v různých uschovnách a když mu ke konci nevycházely peníze, batoh rozpáral a našel tam jen kousky novin...
Jinak je to snad ještě větší drámo než ta osmitisícovka bez kyslíku minule.
Taky nemám problém s hostelem. Potkas tam urcite víc fajn lidi, s kterými se dá pokecat a zaparit, než v 5* hotelu. Jen ty viceluzkove pokoje nemusím.
@lma .Zadna paranoia to není, ale normální chování cestovatele, který cestuje jinak než taxíkem po hotelech a letoviscich v EU atd. Existují jistě i země, kde ti hrozí i víc než okradení kapsařem o peněženku či mobil ze zadní kapsy kalhot ;-))
Padrino, do hotelu se většinou chodí spát nebo šukat a ne bavit s "kulturně blízkými" lidmi. Bavit se chodím do města. A když chci "kulturní blízkost" :-)), tak zapadnu v Káhiře nebo Chartůmu někam do zaprášený dvouhvězdy a po pár nocích jsem z kulturního sbližování rychle vyléčený.
300 USD je dobrej fór. Taky znám jednoho magora, co si před čtvrt stoletím prostě musel zašít do slipů asi 50 dolarů. Pak na ně zapomněl, ale na hranicích omylem vypsal do prohlášení i ty zašitý prachy. No, musel je vypárat, předložit a bylo po úkrytu. Spolucestující domorodci padali smíchy na podlahu.
niemand: Paranoia to není, jenže zemí, kde to využijete taky moc není. Za dva pasy taky můžete jít na výslech a mít problémy (přinejmenším ho prostě v nějaký zapadlý gubernii zabaví a nazdar) a tři karty se mi zdají až moc. Beru dvě plus cash. S tím, že jsou některé oblasti, kam bych asi bral jen jednu a ruličky bankovek.
lma přístup je taky trochu extrém, ovšem hodně záleží co v cizině člověk konkrétně dělá. Běžný turista většinou problém nemá, ale zkuste třeba chtít fotit v oblastech běžně nepřístupných nebo jen se zvl. povolením a budete mít o zábavu postaráno i bez bez paření na jednostromečkových hostelích v osmnáctipostelových dormitory...
Michal Zhor - opět jsem mrtvá 😁😁😁 Nicméně i tohle už jsem jednou zažila...ztrátu spolucestující.. I když to nepojala tak velkolepě s odhodem pasu a kreditky a příchodem bez bot... doteď je to legendární příběh! 🔝😁 ...jen víš jak...u chlapa vtipný, u holek se tohle nepíše ani mezi řádky 🙃
@lma..rozstrkávat peníze už asi začnu...takových 20€někde v batohu a mohla jsem si dát skleničku Prosecca v tom parku... Blbý na tom u nás holek je, že to může skončit v pračce ✌😁
Hotely,hostely...oboje má svoje plus a mínus a nic není špatně ani dobře. Trezor je někdy i v hostelu...ale já si věřila do teď nejvíc no.Jsem poučená.
A děkuji za komentář!!😊
@Padrino - souhlas. V hostelech je obvykle skvělá komunita a mnohdy víc zábavy než na ulici. Navíc tam jsou lidí obvykle víc free a radují se z maličkostí, což mi sedí nejvíc. Kvalitativně hostely
mnohdy převyšují levnější hotel, což jsem si musela sama párkrát prožít, abych uvěřila. Ale to některým lidem prostě nevysvětlíš (a některým vysvětlovat ani nechceš - protože co kdybys je pak v nějakém hostelu potkal, že🙈😁😁)..
No a hlavně - kdo zná moje cestování, tak ví, že spánek a vůbec čas na pokoji je u mě opravdu minimální...třeba i 5 hodin...takže varianta hostelu za 11 € za noc je pro mě rozhodně vhodnější než čtyřhvězda.
I když...teď jsem zrovna jednu v Praze navštívila a byla to senzace.
Prostě tohle normální člověk nesoudí,už vůbec neodsuzuje a bydlí si,jak mu vyhovuje. Ale to jsme zase u Ahmada, že 🙈🙈😁
Ano, některé hostely jsou kvalitativně lepší než nějaký ušmudlaný hotel. Zásada ovšem zní do tak ušmudlanýho a odpornýho hotelu vůbec nelézt. Leda jako součást etnoturistiky ve stylu jednou a dost.
Ne, nemusíte se obávat, že byste mě někde v hostelu potkala. Nelítám z Vídně, nespím v hostelích a neberu varianty ve stylu 11 euro za noc výhodnější než 200 euro v peněžence v rukou zlodějíčka :-)))
No ono to není jen o poznání místní komunity v hostelu , ale i o setkání se s fajn cestovateli .Od nich se dozvíš spoustu zajímavého a muzes spojit síly na nějaké akce.Jak pises do hotelu jdeš spat tak na co ti je ten komfort. Ale každý jsme jiny a cestujeme kvůli něčemu jinému. A jak bylo zmíněno, hostely jsou nekdy na lepší úrovni než kolikrát 4* hotely.
Mas pravdu, ze 2 karty stačí. Taky jsem psal, ze jsem v tomto trosku blázen. Peníze si nikam nezasivam. A většinou vozim jen kopie pasu. Špatně jsem ae vyjádřil. Po EU ale beru obcanku a pas.
niemandos - naprostý souhlas! Přesně jak říkáš - do hostelu se jdou ubytovat lidé, kterým nevadí...lidé. Kteří mají lidi kolem sebe rádi,rádi se seznámí, rádi s někým proberou svůj cestovní plán nebo spojí síly třeba na společný výlet. V hostelu si nedáš kávu v kuchyni nikdy sám. Do kávy ti ledaskdo půjčí mlíko a ty zas nabídneš snídaňová prosecco na oplátku. Hostel je prostě úplně jiná kategorie než hotel. Hostel je komunita. A já osobně ho na cestách, zejména sama, opravdu ocením.
Současně si umím užít i luxus čtyřhvězdy jako minulý týden v Praze. To jsem se cítila opravdu jako královna a užívala si každý detail od terasy s výhledem na Pražský hrad po dešťovou sprchu v koupelně.
Prostě každé má svoje. Hlavně svoje načasování a místo.
Jinak u dvou platebních karet zůstanu, akorát už je nebudu nosit sebou (dá se platit telefonem). Peníze u sebe i v batohu. Telefon taky tak. A výrazně zredukuji věci na cestách, protože méně je fakt někdy více.
Niemand: Na co je ten komfort se může ptát leda ptakoještěr. Ano, jsou lidé, kteří pracují tak málo (nebo vůbec), že jsou celý rok vždy odpočinutí a připravení na celonoční pařby a meetingy s dalšími cestovateli, většina z nás však pořád ještě chodí do práce a v hotelu si ráda odpočine a kvalitně vyspí. To se obvykle vylučuje s povlíkáním zatuchlých dek nejlacinějším povlečením, chytáním covidů ve společných sprchách, čekáním na uvolnění WC či sprchy, sdílením lednice, hluku, lowcostové snídaně a dalších typických rysů v ubytování hostelového typu.
Hostel poskytující vyšší kvalitu ubytování než běžný evropský 4* hotel bych rád viděl, prosím o tip. Rád si tam zajedu. Ano, taky jsem tak před mnoha lety začínal a není na tom nic špatného. Pro spoustu lidí je to ostatně jediná možnost jak vůbec lacino přespat. Nicméně když někdo točí letenky v byznysu na error fares a pak vyleze v ošmajdaných botaskách do nejbližšího sběrného tábora, pardon hostelu, tak tomu se česky říká navoněná bída. A tím fakt nemyslím nikoho konkrétního zde, ale obecný jev.
V létě jsem si bez problémů zaplatil na týden solidní čtyřhvězdu a nemusel jsem řešit nějaký pozdní check-in, kvalitu a rozmanitost snídaní pro děti, auto na vyhrazeném parkovišti, úklid, povlíkání atd. atd.
Fajn cestovatele znám a nepotřebuji se socializovat s dalšími v hostelech. Každý kdo má děti ví dobře jak rychle zapadnou mezi místní a socialising pak jde automaticky snadno a rychle přes rodiny zpřátelených dětí.
Mám pocit, že zaměnuješ individuální cestování, o kterém to v tomto vláknu bylo, s rodinnou dovolenou s detičkami a ženuškou :-) Ano já také s rodinou spím v kvalitním hotelu. Taky nejsem student a pracuju už desítky let a rad si odpočinu a můžu tě ubezpečit, že si odpočinku i v hostelu, kde často nejsou jen dvacetilůžkové pokoje, společné sprchy a záchody a zatuchlé povlečení. A nejsem chudák, co by si nemohl dovolit kvalitní hotel.
Z tvého vyjadřování jsem pochopil, že každý kdo nebydlí v hotelu je chudák a ty jsi borec, protože ty tam bydlíš. Asi jsem tě ze začátku špatně zařadil. To se stává :-)
Edit: Jo a já nepsal nic o hostelech v Evropě. V života jsem v hostelu v Evropě nebyl.
Nevidím rozdíl mezi rodinou dovolenou nebo individuální turistikou. Obojí se dá provozovat jak lowcostově pod stanem, širákem, atp. nebo jakkoliv jinak.
A ten zbytek jste holt pochopil špatně.
Tak ve čtyřhvězdě mezi rodinnou a individuální turistikou kromě počtu účastníků rozdíl skutečně není :-) . Já bych doporučil pro ještě větší pohodlí využít služeb renomované CK. Ale vážně - jestli Niemandos něco špatně pochopil, tak není sám. A hostely jsou ve většině naprosto v pohodě i co do čistoty, klidu atd.... ubytovaní jsou většinou inteligentní a ohleduplní k ostatním. Navíc mívají i soukromé pokoje pro 2, někdy i s vlastním sociálním. Při přestupech nebo 1-2 denních pobytech hostel žádný problém, v mém případě třeba Londýn, Lisabon... Ale každému, co jeho jest.
A to já bych zase renomovanou CK nedoporučil :-) (ano, ironii vidím). Nezávislost tříbí mysl ;-)
CK jsem využil snad jen dvakrát a to v záležitosti vízové podpory, protože to bylo nejjednodušší řešení.
Tuším sa tento web volá ,,Cestuj levně".
Hotel/hostel je samozřejmě věc vkusu/priorit a financí.
Osobně jsem v hostelu spal jednou v životě(ono v té oblasti nic jiného nebylo)v roce 2013 jednu noc na Novém Zélandu (klasický dvojlůžák,ale s hajzlem na chodbě) a stačilo mi to.....třeba vícelůžkový pokoj si nedovedu představit už vůbec.
Hostel je levný a jezdí tam dost pochybných lidí,kteří mají snížené hygienické nároky....samozřejmě nechci házet všechny do jednoho pytle,ale koncentrace jak to říci no prostě "socek" bude v hostelu určitě větší než ve 4 hv. hotelu!
Ve Vídni u vlakového nádraží jsem viděl osazenstvo hostelu na terase a upřímě - s těmito lidmi bych nechtěl sedět ani u snídaně natož třeba sdílet vícelůžkový pokoj !
Jaroslave díky za prezentaci zdravého rozumu. Musím přiznat, že tvůj komentář mě nejen pobavil a potěšil, ale hlavně...závidím ti, že dokážeš jednou větou holou říct vlastně úplně vše! 🙏😊
Z tohoto důvodu používám primárně mobilní platby a kartu nechávám na pokoji vč peněženky. Snažíme si osobní doklady a karty brát pokud možno jen v nutných případech a většinou si bereme jen 1, kdyby náhodou. Také používám na cestách Revolutku, je to dobrý pomocník při platbách v zahraničí a když jí ztratím, tak mě to tolik netíží, nebot tam nemám většinou žádné peníze, dobíjím pouze v den, kdy ji potřebuji.
Jinak hostely - já třeba osobně byl v pár hostelech a nikdy jsem neměl žádný problém. Naopak třeba v Dublinu jsem spal v hostelu a zažil jsem tam asi nejlepší sklepní párty v mém životě. Byli tam lidi z "celého světa" (Austrálie, USA, Brazílie, Norsko, Francie, Filipíny, Mexico, ... ), ne všichni byli tak dobří v AJ (hlavně parta Frantíků) - paradoxně s nima jsem pokecal nejvíc :-D , ale i tak jsme se skvěle bavili asi do 6am. Nechyblěa kytara, dobří zpěváci a skvělá nálada, včetně dobrého pití (které je teda v Dublinu poměrně drahé - my kupovali 1 pivo za 7€ :-D ). A tohle bohužel člověk na 4* hotelu uplně nezažije. Tam je spíš větší pravděpodobnost, že potkáte protivný a namyšlený rusáky a čecháčky v sandálích s ponožkama. :-) na druhou stranu, dobře se tam najíte.
Úžasný čtení, dekujuuuu 😇😇😍
Děkuji 🙃
Zaráží mě všechna ta okradení lidí výše. Osobně kromě 2x Španělsko a jednoho skoro přepadení v noci v Casablance nikdy nic. Ani Brazílie třeba. Po zkušenostech z Guatemaly, kde kvůli nefunkčnosti MC dva dny bez jídla, vozím jednu MC a jednu VISA a cca 1000$ cash, od 100,50,20,10,5,1 v nových, nikdy problém ani třeba na Jamajce v rodišti Marleyho, ani v Quitu nebo Limě, kde se dávají injekce v busech na uvítanou, desítky km sám po plazi... Vše nosím v plastovém A5 pouzdře spolu s pasem a vším ostatním, ne v batohu, ale v tašce přes ruku. V drahých hotelech s trezorem na pokoji nespím, rovněž ani v hostelech. Často ten hostel s vlastním příslušenstvím a "zajímavými" lidmi kolem stojí i dvakrát tolik než hotel, bohužel. Třeba v mém případě se ucho ještě utrhne a k nějakému okradení dojde. Názorově ohledně hostelu/hotelu viz postřehy AM.