Nebuď blbec na cestách
aneb jak si sbalit vše, co je potřeba
Cestopis z roku 2021 napsala Michaela Piňosová
Ahoj, píšu zde první článek a v kládám do něj naději, že mi pomůže se dostat z takového srabu, v jakém se momentálně nacházím. Moje cestovatelská dušička byla už rok posmutnělá, že se takřka nikam nemůže podívat, aniž by s tím bylo milion starostí ohledně covidu a tak si řekla, že počká do doby, kdy covid odezní. Minulý rok mi zrušili let na Azory, který jsem oplakala a řekla jsem si a dost! Tento rok jsem chtěla poznávat krásy Evropy a zaškrtnout si v cestovatelské mapě pár nových míst. Na instáči na mě vyskočila fotka kámošky, jak si válí šunky v městečku Calpe, které mě naprosto uchvátilo a řekla jsem si, že pokud ne teď, tak nikdy. Španělsko je destinace, kterou hodně lidí chválí a já tam ještě nebyla. Letenky jsem lovila dlouhé týdny tak, aby se vyplatily co nejlevněji. Díky chybě serveru mě vyšly na 250.- na cestu tam a okolo 600.- při cestě zpáteční. Což je parádní cena! Zverbovala jsem přítele a termín 27.6-30.6 nám už svítil v kalendáři.V plánu bylo přistát ve Valencii, projít si jí trošku na punk a nechat si doporučit místa přímo od zde žijících. Druhý den se vydat do kouzelného Calpe, kde si při západu slunce vylézt na Penyal d'Ifac a pochillovat na pláži. Další den projet stopem pobřeží a hurá zase na letiště. Prostě takový rychlodobrodrůžo.
Tak už se začalo balit. Ten den mi nebylo moc dobře, cítila jsem se dost nesvá kvůli situaci, která se děla na Moravě. Chytala jsem strach, že se něco takového přiřítí na naše domovy ve chvíli, kdy budeme pryč. Chytala jsem i záchvaty paniky, že se nám při cestě něco stane, že nezvládnu let apod. Jsem velký stresař a škarohlíd v tomhle ohledu. Moje dvě osobnosti se ve mě docela přou protože jedna chce vidět celý svět a ta druhá se neodváží nastoupit do letadla... tak to ve mě všechno vřelo
Večer před odjezdem jsem s přítelem po telefonu vyplňovali dotazníky, které mířily na Španělskou ambasádu, což je nutný krok při cestě do Španělska. Vzala jsem si občanku, opsala z ní číslo a zavřela notebook i s občankou s tím, že se do něj stejně ještě zítra budu koukat.Den D! Vyjížděla jsem s batůžkem do Prahy, kde se nasedalo na regiojet a frčeli jsme vstříc novému dobrodružství do Vídně, odkud jsme měli druhý den ráno vylítat. Už už jsme byli tam. Plní očekávání, co nám následující dny přinesou za nové dobrodružství. Měla to být jakási stmelovací zkouška vztahu. Jsme spolu teprve rok a půl a nikdy jsme spolu ještě mimo stát nebyly (když nepočítám Skotsko, kde jsme se na sběru malin poznali). Měli jsme asi 10 hodin do odletu a tak jsme si šli projít park. Sednout si na lavičku, sníst si čecháčkovskou svačinku v podobě toustů, a vyplnit nějaké formuláře kdyby se něco pos*alo. Ve formuláři chtěli opět číslo občanky. A tak vyndávám peněženku a hledám tu onu občanku. A najednou panika. V mozku mi přejely scénáře a vidina toho, kde přesně moje občanka leží. Zaklaplá v notebooku. Doma. V Náchodě. Přesně tam, kde by být neměla.
V tu chvíli mi v uších zazněla moje mamka, která mi den předem říká "vezmi si radši pas" a pak jsem si zazněla v uších já odpovídající: "neee, jsem v EU, to není potřeba"A tak jsme oba začali s panikou hledat na internetu, jestli je možný vycestovat bez nejdůležitějšího osobnostního dokladu. A nikde zřejmě nepočítali s tím, že tohle někdo může zapomenout. Všude jen samé " ztratil jsem", "byl jsem okraden o" ... ale můj problém nikde.
Plán zněl jasně, pojedeme hned na letiště a zeptáme se. Paní na prvních informacích říká, že by to neměl být problém s tím, když mám alespoň fotku občanky a řidičák. Ještě tu noc jsem zburcovala mamku, aby šla ke mě domů a poprosila jsem jí, jestli by mi mohla občanku radši i s pasem vyfotit. Pak jsme byli poslání na druhé informace, které byli přímo u společnosti Wizz air, se kterou jsme měli letět tam i zpět. Ve mě se zase probudil ten strach, že mě můžou pustit teď ale co takhle zpátky ze Špáňa domů? Nikdy by mě nenapadlo, že to nevyjde a že nás nepustí ani tam. Přiřítila se paní s přísným výrazem, která nám jasně řekla, že bez OP nebo pasu se nepodívám vůůbec nikam. A tak jsem propadla v hluboký pláč a zoufalství, že jsem úplná kráva a že se tohle může stát jen mně. Šli jsme se vyspat na ty děsně tvrdý lavičky na letišti ( kdo mi to říkal, že tam jsou nějaký pohodlný křesílka: neměl si pravdu!) a druhý den frčeli nazpátek domů :-)
A takhle propadly naše peníze za cestu, airbíčko a utratily jsme pár stovek za vlaky kvůli mé blbosti. A tak bych na závěr řekla jednu hezkou citaci, která je určena těm, kteří jsou stejné hlavyděravé jako já. - pokud někdo takový existuje, ozvi se mi
„Nebuď debil a bal si doklady.“
Jak se ti cestopis líbil?
Michaela Piňosová procestovala 24 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidala před 1 rokem a napsala pro tebe 7 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil19 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
taky máme podobnou zkušenost, ale u nás to naštěstí šlo ... po svatbě si manželka zapoměla vyměnit pas, všechny ostatní doklady ano, ale pas ne, a letěli jsme do Egypta, jenže letenky i ubytko už bylo objednáno na nové příjmení, zjistili jsme to asi 4 hod před odletem !... volal jsem tedy leteckou společnost a tam že to na letence změní protože pas byl stále platný na původní jméno, jenže na letišti to u odbavení aktualizované neměli, ale naštěstí to proběhlo v pohodě, ale říkala nám nepříjemná paní, že v Egyptě bude problém, u letecké společnosti říkali že ne .. no nic, v Egyptě při odletu samozřejmě nic aktualizováno nebylo, ale nejsou to blbci zeptali se na jiný doklad zda má na nové jméno, takže měla řidičák a tak vše proběhlo v pohodě ... :)
Stane se, nepříjemné, jsou i horší věci, podíváte se tam příště.
Jediné řešení bylo,zavolat domů a nechat si OP dovézt, času bylo relativně furt dost.:)
Něco podobného se mi stalo taky, nechala jsem v taxíku na letiště bundu ve které byl pas, naštěstí jsem měla v peněžence občanku, změna cestovního dokladu mě stála na přepážce na letišti 30 euro. A bundu i s pasem nechal pan taxikář na centrále, kde jsem si ji po dovolené vyzvedla. Ale těch nervů kolik to stálo... Mrzí mě, že vám oběma dovolená nevyšla :-(
Nechci říkat, že jsem ráda, že se Vám to stalo protože to člověk nepřeje nikomu, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama :D
Chybí mi tam "tlačítko" v hodnocení cestopisu "Toto NEchci zažít taky"
Souhlasím😃
Připomíná mi to jeden vtip, který vlastně není úplně hloupý, když se vztáhne na cestovní doklady. 😊
Pán si v tramvaji označí dvě jízdenky a jiný cestující se ho hned zeptá, proč?
"To kdybych jednu ztratil," zní odpověď.
"A kdybyste ztratil obě?"
"Tak to ještě mám tramvajenku."
Držím palce, ať to příště dopadne výrazně líp. 😉 BTW Kdysi jsem sprintoval domů z nádraží pro zapomenutý pas, nestihl vlak, musel volat tchána kvůli odvozu na přestupní nádraží a tam viděl vlak právě odjíždět, ale moc hodný výpravčí ho kupodivu zase zastavil. 😊
Tak máte štastnější událost než já :-)
To je o mě! Vypršela mi platnost Litačky (identifikátoru), tak jsem jel na jízdenku a přes aplikaci jsem v metru přesunul kupón nejdřív na platební kartu a pak do aplikace.
Aktualizuj si cestovatelskou mapu. Tohle je přesně ten důvod, proč si po Evropě beru pas. Ten se tak snadno nezapomene.
Jinak ta rada odcestovat bez občanky je taky TOP. Tohle se dá ještě doporučit při cestě domů, ale rozhodně ne před odletem ven, navíc s tak krátkým trváním. Ve výsledku to dopadlo dobře. Nestálo to ranec a příště se to už nestane.
TOP dementní, to je :-)) Ani domů bych to neriskoval... (samozřejmě záleží odkud).
Alespoň zkušenost a nikdy příště se to snad nestane! I těm, kteří toto přečetli až do konce se to myslím vrylo do paměti😁
Já také občas něco zapomínám. Většinou spoďáry, když jsem hodně nalitá.
Milá Míšo, je mi tě líto, ale fakt nechápu, proč si občanku zaklapáváš do notebooku...? Jinak si myslím, že pokud byste šli rovnou k bráně (neměli odbavené zavazadlo), tak by vás pustili bez občanky. Teď naposledy na Mallorku a na Menorku po nás ve Vídni žádný doklad nechtěli, stačil palubní lístek. Jasně, to nemůžeš vědět dopředu.
Cestou na Mallorku se nám stalo něco podobného. Ukazovali jsme občanky na hranicích s Rakouskem (jeli jsme autem) a řidič automaticky předal po kontrole s ostatními tu svou manželce, aby ji schovala. Jenže občanka zůstala v pase spolucestující, aniž si toho kdokoliv všiml. Na letišti Tomáš samozřejmě zjistil, že je bez dokladů... prohledal svoje věci, pak se ještě od check-inu vracel do auta, nic nenašel a let nestihl. Paradoxně, kdyby to neřešil a šel normálně k bráně, tak by odletěl, protože nikdo žádný doklad nechtěl. Spolucestující následně jeho občanku objevila v letadle ve svém pasu...
Doufám, že to aspoň posílilo váš vztah. :-)
Večer jsme vyplňovali formuláře pro Španělskou ambasádu a já jsem jen zavřela notebook s pocitem, že do něj ještě budu večer koukat. Nechávám tam často třeba karty od foťáku atp. … blbý zvyk.:-(
Bohužel jsem to nevěděla, tak jsem se šla zeptat paní u přepážky. Třeba bych se dostala tam, ale byl by problém nazpátek. Kdo ví. Teď už neexistuje žádné kdyby.
Přítel mě moc podržel, takže dá se říct že ano.
Děkuji za milý komentář a jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Vloni když jsem letěl z Kanárů, tak jedna holčina nemohla najít občanku ani pas, tak se prokázala ISIC.. a pustili ji.. :-)
a teď tu o karkulce ..
ano, vymýšlím si tady..🤦🏼
Věřím, kolegovi ukradli doklady v Barceloně na letišti a na let do PRG ho pustili na protokol o krádeži od policajtů, ale nějak moc to ani neřešili, prý je to v BCN běžný, takže by ho pustili na cokoliv.