Ó hory, ó hory.

Na světě je několik oblastí kam se opakovaně rád vracím a v Evropě je to kromě Kanárských ostrovů i oblast východních Dolomit a Julských Alp. A nejinak tomu bylo i letos. Již dlouho mě lákalo vrátit se na majestátní horu Civettu, na níž jsem sice při mé minulé návštěvě vystoupil, ovšem v dešti, větru a mlze, s minimálním výhledem a nebezpečným sestupem. Hora měří 3220 metrů a prvovýstup uskutečnil pravděpodobně roku 1855 Simone de Silvestro. Žádná z výstupových tras není jednoduchá. Já zvolil pro výstup nejvýše položené příjezdové místo a tím je salaš Casera della Grava ( 1627 m.n.m.). Odbočka k salaši je v obci Chiesa pod Passo Duran na SP 347 mezi obcemi Ágordo a Dont kousek za mostem doleva ve směru jízdy od Passo Duran ještě před odbočkou ze státovky do centra obce. Silnička je místy štěrková a úzká na jedno auto, ale dobře sjízdná i pro běžná auta. Před tímto mostem vlevo u potoka je výborné místo na zakempování. Nevím, jestli se lze ubytovat na salaši, ale na stanování zde moc místa není. Na nocování je dobré místo asi 20 minut chůze od salaše u Forcella delle Sasse směrem k Civettě. Pro výstup na vrchol jsem zvolil Ferratu Atillo Tissi, pro sestup Alleghesi a celý okruh zvládnul asi za 12 hodin. Kousek nad koncem ferraty Tissi na křižovatce s výstupovou trasou Via normale stojí ve výšce 2984 m.n.m.menší chata Refugio Maria Vittoria Torrani. Lze se zde občerstvit i přespat, ale myslím, že zde bývá v sezóně často plno. Obě ferraty jsou hodnocené jako velmi těžké, Alleghesi je navíc i dosti dlouhá. Nic pro začátečníky. Nutná je kompletní výbava na ferraty včetně helmy. Místy zde mohou přetrvávat, hlavně v první polovině léta zbytky zmrzlého sněhu, jejichž překonání může být bez stoupajících želez (maček) buď velmi nebezpečné nebo nemožné . Nepodceňoval bych ani aklimatizaci, hlavně v případě noclehu na chatě Torrani. Via normale jsem nešel, ale prý je to též ferrata ohrožená pádem kamení. Je možné též podniknout trek kolem Civetty. I přes náročnost je Civetta (Sýček) poměrně hodně navštěvovaná. Potkal jsem tu dokonce vojáky na cvičení. Mnohem méně navštěvovaná je blízká legendární ferrata Costantini se slavnou Andělskou římsou (Cengia Angelini), na které jsem jednou ztroskotal právě proto, že jsem si nevzal mačky a musel přečkat mrazivou noc mezi kameny nedaleko bivaku a vracet se zpět výstupovou trasou. Na podruhé to již dopadlo. Je to též velmi těžká ferrata s nástupem z Passo Duran. O něco lehčí ale neméně krásná je ferrata Reali v nedalekém Valle dei Canali s bivakovací boudou na konci ve výšce 2595 m.n.m. Výstup od bivaku k sošce Madony na Croda Grande (2849 m.n.m) je již horolezeckou záležitostí. V celé popisované oblasti je mnoho míst takřka nedotčené přírody i spousta značených turistických stezek různé náročnosti. Jelikož rád kombinuji hory s možností si zaplavat, tak se velmi rád vracím do Julských Alp ke kouzelnému jezeru Lago di Predil. Leží nedaleko města Tarvisio a je úžasné tím, že ač je čisté a výborné na koupání, tak se na jeho břehu nenachází žádné ubytovací zařízení ani restaurace. Silnice nad jezerem je v létě často beznadějně obsazena obytnýma autama a jelikož parkoviště za jezerem, kde se dříve tábořilo již uzavřeli závorou, jezdí se teď kempovat asi 3,5 km od jezera směrem na passo Sella Nevea. Jezero je poslední dobou též populární na paddleboarding. V okolí je opět spousta prvotřídních turistických cílů. S ferrat např. slavná cesta s Pipanovým žebříkem na Jof di Montasio (Montaž). Pro náročné se nabízí těžký přechod po ferratách mezi Jof di Montasio a Jof Fuart (Viš) s noclehem na nezapomenutelném bivaku Luca Vuerich (2531 m.n.m.), kde vás možná navštíví i sám kozoroh. Zde opět nezbytná kompletní výbava na ferraty včetně helmy a maček. A jako všude v horách sledovat počasí. V blízké vesnici Cave del Predil lze navštívit zajímavé hornické muzeum nebo přejet přes Passo del Predil nádhernou dolinou do slovinského Bovce a vrátit se přes sedlo Vršič a Kranjskou Goru nazpět. Zajímavá je i odbočka k chatě Mangartska koča. V Kranjske Gore je spousta možností ubytování i horolezení v okolí a lze zde též levněji natankovat. Na blízkých jezerech Laghi di Fusine již na italské straně se v létě koná zajímavý fest No Border Music Festival. Už ho též stejně jako vjezd k jezerům v sezóně zpoplatnili. Lze zaparkovat kousek před závorou a k jezerům dojít pěšky. K prvnímu je to zhruba 20 minut chůze k druhému pak dalších 25. Cestování zdar. Zbyněk.