Okružní jízda Albánie léto 2025

30.7.-7.7.2025

Tradiční začátko-prázdninové Chorvatsko jsme se letos rozhodli vyměnit za Albánii, letecky, s půjčením auta na místě.

1-2 den.

Přílet na mezinárodní letiště matky Terezy v Tiraně jsme měli v jednu ráno, což nebylo příliš komfortní, ale pomocí http://www.rentfromlocals.al jsem vybrala auto jehož majitelé byli ochotni nám jej takto v noci přistavit na letiště. Cena za pronájem a spolehlivě fungující klimatizace vyvážila, že auto byl "střep" z roku 2007.

Arsenc přijeli na smluvené místo u letiště v Tiraně, předali nám klíče, my jim eura a jeli jsme se ubytovat do Dürres, kde nás také milý pán hostitel pustil ve 2 ráno do apartmánu.

Po probuzení jsme zamířili vyměnit peníze do nedaleké směnárny a poté na průzkum Dürres alias Drače.

Ve městě je poměrně hodně antických pozůstatků a jsou v podstatě volně přístupné, ať už to jsou lázně, amfiteátr nebo staré pece. Odpoledne jsme vyrazili na pláž nedaleko centra města s mostem, který je pro Drač typický. Pláž byla bez služeb (tedy městská, bez slunečníků), písečná, mělká a voda okolo mostu nebývale studená.

Zbytky antických lázní

Amfiteátr Drač

Městská pláž a most/molo v Drači

Benátská pevnost Drač

3. den

Ráno jsme odjeli z Drače.

Drobnou odbočkou jsme zajeli k pevnosti Beshtova, kde ale vlastně nic není....

V poli pevnost stojí...

Pohled z terasy (zavřené) restaurace

Dovnitř se nedá dostat, jen okolo

První opravdovou zastávku jsme si udělali v Národním parku Divjake-Karavasta. Dorazili jsme tam kolem poledne a žár byl spalující. Je zde i přístup k moři, ale pláž Divjake je písečná, mělká a na břehu byli vyvržení krabi a medůzy, tak nás to příliš nenalákalo na koupání. Koukli jsme na ptačí rezervaci, což bylo moc pěkné, pak jsme se zastavili v infocentru, kde mají hezkou expozici o ptácích kteří žijí v rezervaci, vystoupali jsme na vyhlídkovou věž (vstupné 100 LEK), kde mi paní poradila fajn restauraci na oběd. Jídlo bylo výborné, platba opět jen hotově :-(

Polední žár....

Pláž Divjake

Laguna Karavasta

Výhled z věže Kulla 360°

Pokračujeme v cestě dál na jih a zajímal nás klášter Ardenica, kde jako v jediném Albánském stále žijí mniši. Nesmí se fotit a za "dobrovolné" vstupné 100 LEK/osoba jsme dostali malou brožurku a mohli nahlédnout do kostela, který byl tedy moc pěkný.

O další kousek cesty dál jsme vynechali původně plánovanou zastávku v antickém městě Apollonia, protože jsme zhodnotili, že vykopávek jsme viděli zdarma v Drači plno ;-)

Jak jsme tak jeli, hojně jsme potkávali traktory s vlečkami naplněnými až po okraj melouny a podél cesty spoustu prodejců. Úrodná (nejen) melounová oblast.

V podvečer jsme se přiblížili k Vlorë a zajeli kouknout na poloostrov Zvërnec, kde je klášter a moc pěkný pravoslavný kostelík.

Manastiri i Shën Mërisë

Laguna e Nartës

Ubytovali jsme se a skočili na pláž ve Vlorë. Opět písečná, ale teplé a poměrně čisté moře. Ideální místo pro rodiny s menšími dětmi.

Večer jsme zakončili návštěvou centra Vlory a hlavně výměnou dalších peněz. Shodli jsme se, že večer bylo město určitě půvabnější než ve dne v letním žáru.

Mešita Muradie

Vrchol osmanské architektury v Albánii

4. den

Na snídani jsme si zašli na čerstvý burek do nedaleké pekárny a zapili jej dhallé (podmáslí), neboť to tak dělají i místní a je to výborné.

Projeli jsme celou Vloru kolem pláží a za Lungomare jsme narazili na tunel, kde byla kamínková pláž a místní s prázdnými barely na vodu... Pod skálou u tunelu vyvěrá pramen do jezírka, tak jsme si taky tu studenou a výbornou vodu nabrali a objevili prima pláž bez písku. Tady se vrátíme!

Nabízela jsem osádce zastávku v Orikum a návštěvu vojenské oblasti s dalšími vykopávkami, ale byla jsem odmítnuta, že je horko a nebudeme nikomu dávat naše doklady... A tak pokračujeme přes Llogarský průsmyk - horší cestou zato dál ;-) - vyhli jsme se tunelu. Potkáváme stádo koz na hlavní, koně za autem a vidíme krásné výhledy na pobřeží.

Kdo má asi přednost? ;-)

Když nemáš vozí pro koně :-P

Vyhlídka z Llogarského průsmyku

Drimadhë

Za Dhërmi a Ilias odbočujeme směr moře, kaňon Gjipe nám velmi připomínal Red Rock Canyon v USA. Z Illias se dá jít pěšky po hraně kaňonu, ale my míříme autem na parkoviště, kde nás skásli 400 LEK (půl dne) a musíme pokračovat pěšky cca 1,6 km na pláž Gjipe. Cesta nebyla úplně příjemná, přestože byla z kopce, protože jsme opět šli v poledne....

Gjipe na začátku přípomíná Red Rock Canyon v USA

Cesta k pláži zase připomíná Madeiru

Kaňon

Z pláže se dá dostat k jeskyňkám...

Voda je tu tyrkysová a až neuvěřitelně čistá

Pláž Gjipe je vybavená a lze si půjčit slunečník, občerstvit se v restauraci i přespat v kempu

Zpětně jsme se shodli, že i přes ztíženou přístupnost byla Gjipe nejkrásnější pláží v Albánii, asi také proto není přelidněná a dal se najít i kousek bez slunečníku, ve stínu mezi skalami. Osvěžit i najíst se dá v barech, které tam také jsou. Pokud bychom se někdy vraceli, sem určitě zavítáme znovu...

V pozdějším odpoledni, a tedy menším žáru, se vracíme do kopce na parkoviště a jedeme dál. Krátce zastavujeme u vyhlídky na vojenskou základnu Porto Palermo.

Bývalá ponorková základna

Zajímavá vyhlídka na tunel pro ponorky a vojenské lodě

Z cesty vidíme pláže i hrad Porto Palermo, nezastavujeme, ale hladoví (v mokrých plavkách z Gjipe) naopak zastavujeme u pramene v Borshi, za nímž je restaurace postavená na vodopádech. Místo je to překrásné, ale restauraci bohužel nedoporučím (jídlo slabota a platba opět pouze hotově).

Pramen v Borshi, kde jsme si nabrali vodu

Restaurace za pramenem

Prostředí 100* servis a jídlo 3*

Cílem pro tento den se stala Saranda, další letovisko v Albánii. Chtěli jsme se zastavit u promenády a prohlédnout si ji, ale nepodařilo se nám nikde zaparkovat a tak jsme se jeli ubytovat do hotelu na kopci nad Sarandou (jedno z nejhezčích ubytek na naší cestě), převlékli jsme se a šli do města na pěšky.

Saranda večer dost připomínala pouťový cirkus - spousta barev, zvuků, pouliční prodavači lodních výletů, retro fotek, cetek a hudba z restaurací plných lidí, kteří se zcela pochopitelně chtějí na své dovolené bavit a užívat si, ale nic pro nás! Bez další touhy zde zůstat další den se ráno balíme a vyrážíme opět dál.

4. den

Cíl? Ksamil. Co k tomu říct? Podívat se a hurá dál!

Je libo ubytování?

Ledová kávička z baru, kde se dalo platit kartou, hurá!

Letovisko Ksamil

Ruka Ksamilu

Celá pláž je v podstatě zabraná slunečníky za peníze a jako takové se platí i za vstup...

Insta :-P houpačka pláž Poda

Necelých 5 km za Ksamilem se nachází archeopark zapsaný v UNESCO Butrint. Nejdříve jsme se zastavili na vyhlídce na jezero Butrint. U archeoparku se kolem 11 už nedalo zaparkovat a dvojice českých turistů, kterou jsem odchytila jak vycházá z parku, to zhodnotila: "Je to hezké, je tam amfiteátr a další antické vykopávky, ale je tam horko, nedá se nikde schovat do stínu, člověk si prostě odškrtne: památka UNESCO" navíc se vstupným 10 EUR/osoba si tedy tuto kratochvíli neodškrtáváme...

Vyhlídka na jezero Butrint a moře

Vstup do archeoparku Butrint

Kalaja Trekëndore Venedikase - benátská trojúhelníková pevnost , ke které jezdí malý trajekt od Butrintu

Naopak jsme zatoužili vidět hojně propagované Modré oko, kam smeřuje mnoho organizovaných výletů. Opět jsme si výlet načasovali kolem poledne, tak bylo opravdu horko. Tentokrát jsme ale pohodlně zaparkovali na velkém parkovišti (platí se 400 LEK parkovné), kde je i spousta stánků, půjčovny moto-koloběžek a stanice vláčku (ani jedno jsme nevyužili), kde vám budou tvrdit, že je to 4 km :-P (ano, ale tam i zpátky :-P ).

Informační cedule u velkého parkoviště

Přehrada Bistrica

Syri i Kaltër - modré oko

Voda vyvěrá z hloubi a je studená jako led :-)

K "oku" se jde po nově vybudované asfaltce (aby měl kde jezdit vláček a moto-koloběžky) do parku samotného se pak platí ještě 50 LEK/osoba vstupné (cca 12,50 Kč). V oku, ani nikde v okolí pramene se nesmí koupat (přestože na propagačních snímcích někdo skáče do vody :-( ), což nás docela zklamalo, ale u restaurace je pitný pramen a tak jsme se alespoň notně polili a ovlažili tam. Jsou zde toalety a dvě restaurace, kde je možné se najíst a občerstvit u zurčící řeky.

Ještěže "střepu" funguje bezchybně klimatizace... Kolem nás ubíhá krásná horská krajina, další kaňon jako z USA, pěkný most kde jsme se chtěli vykoupat, ale okolo nepořádek a opravna aut :-/. Koupili jsme si alespoň nanuk a jedeme dál.

Nikde nikdo....

Krásný most Ura e Kordhocës

Pokračujeme do další UNESCO destinace, kterou je tentokrát Gjirokastër a podaří se nám skvěle zaparkovat hned u hradu na kopci. Zvažujeme prohlídku, paní nám dá rodinnou slevu a moc dobře jsme udělali, že jsme šli. Na hradě je úžasných chládek a ještě úžasnější výhledy na městečko, doporučuju!

Výhled na městečko zapsané do UNESCO

Z hradu jsme šli pěšky dolů do městečka, které je moc pěkné, kompaktní, maličké, spousta restaurací a prodejců tretek. Pod hradem pak můžete navštívit i bývalý vojenský tunel nacpaný tretkami.

Gjirokastër

Vstup do vojenského tunelu pod hradem

Mezquita del Bazar

Praděpodobně by bylo městečko moc pěkné i večer, ale plán máme našlapaný a tak musíme jet dál...Krajinou přírodního parku Zagoria míříme k městečku Permët, konkrétně k nedalekým sirným termálním pramenům.

K termálním pramenům Llixhat e Bënjës jsme přijeli už poměrně pozdě, tedy kolem 18:00. Staví tam mega parkoviště, ale zatím se dalo zaparkovat před ním. Největší nával už asi opadl, ale i přesto bylo v největším (a také nejteplejším) bazéně stále plno lidí a tak jsme šli proti proudu (poměrně teplé) řeky dál ke kaňonu Langarica.

Ura e Kadiut, Benje, Permet

Informační cedule a vpravo v pozadí největší a nejteplejší bazén

Menší a chladnější bazénky pak lze nalézt proti proudu

Další z bazénků u kaňonu Langarica

Kanioni i Langarices

Kaňon Langarica

Nakonec jsme se smočili v každém bazénku a zjistili, že ty blíže kaňonu nejsou vůbec teplé (max 24°C) a všechny jsou naopak smrduté, prostě sirné ;-)

Pod mostem je další bazének, moc krásné místo.

Přiblížil se večer a tak nezbylo než se poohlédnout po ubytování, které jsem vždy objednávala přes booking podle toho na kterém místě jsme ten den "skončili". Nejblíže bylo ubytování za krásných 30 EURo pro všechny i se snídaní a hodnocením 10* a nemělo tedy smysl číst recenze, což se ukázalo jako "fatální" chyba :-(

Ocitli jsme se se "střepem" na "cestě" která byla kamenitou horskou polňačkou zprvu plochou ale pak se 6 km jelo do prudkého kopce. Po 3 km jsem to chtěla vzdát, ale byla už v podstatě noc a manžel si tu jízdu užíval :-P

Ocitli jsme se v kopcích před 200 let starým domem s velmi milými hostiteli a po heslu na wi-fi trochu padla i jazyková bariéra. Snesli nám pomalu modré z nebe a nachystali večeři. Něco málo jsme pojedli a popili domácí rakiju a šli spát. Pokoj krásný, dali nám i větrák, ale uvnitř létal všemožný hmyz, tak jsme možná ani tu večeři nepotřebovali :-). Mně nedávaly spát obavy ze zpáteční cesty, ale zbytek rodiny se prý vyspal fajn.

5. den

Ráno nám milí hostitelé nachystali snídani, poseděli s námi, něco málo jsme "přeložili", napsali jim do knihy hostů samozřejmě ;-) pozitivní hodnocení a kolem 8 pádili pryč, abychom zjistili, že "střep" nestartuje.... No nic! Kontrolou motoru bylo manželem zjištěno, že se tou drncavou jízdou uvolnilo vstřikování nafty = pomohl tomu a my mohli jet dál! Hurá!!

Příště jedině na oslovi!

Most Ile nedaleko ubytka

Visutý most Ile přes řeku Vjosu

Řeka Vjosa

Když ti nejede MHD....

Oslíci u cesty nedaleko restaurace Te Ura u mostu, kde jsme se zastavili na ledovou kávu

V Tepelenë sjíždíme na klikatou horskou cestu (na mapě) a po včerejší zkušenosti jsme rozhodnuti, že pokud se změní na šutrovou, otáčíme se a jedeme zpět. Naopak! Vítá nás fungl nová asfaltka (z roku 2017) a nádherné výhledy, zde se dá říci, že "i cesta může být cíl". Jako první zastavujeme u Aquadukt Aliho Paši.

Náměstí Sheshi Selam Musai v Tepelenë

Ujësjellësi i Ali Pashait

Aquadukt Aliho Paši

Vyhlídka Luzat

Další zastávku jsme si udělali u vodpádu Progonat, který byl tedy poměrně skromný co se vody týče, ale to se dá v létě asi čekat. Nahoře pak byly "zelené oka" tedy vývěry vody se spoustou pulců a žabek. Dole pod vodopádem se lidé koupali, ale my až dolů nešli.

"Zelené oko"

Vodopád Progonat

Pohled pod vodopád Progonat

Od Progonatu pokračujeme kolem vojenského památníku uprostřed ničeho, po pěkné cestě SH76 vnitrozemím kolem Brataje, Lepenicë a u dalšího památníku v Drashovicë už se stáčíme k Vloře.

Jeli jsme na onu kamenitou pláž, kterou jsme objevili u tunelu s pitným pramenem, abychom stejně skončili na "betoně" ;-) Dali jsme si v restauraci u pláže velkou pizzu v přepočtu za 160,- Kč (v Chorvatsku bychom si museli vzít úvěr anebo prodat ledvinu :-P ) a slunili se do odpoledne. Ubytovali jsme se v krásném novém pokoji a šli ještě kouknout na západ slunce na písečnou pláž na severním konci Vlorë.

Moře u tunelu

Vpravo hotel New York

"Pláž" na jižním konci Vlorë

Okolí našeho ubytka

Západ slunce Vlorë sever

Při večerní procházce jsme si koupili opět burek a dhalle, které jsme druhý den ráno posnídali a vyrazili zase dál....

6. den

První dopolední zastávka byla u "jiné přírodní zajímavosti", kterou jsou ropná pole u městečka Fier což chtěl vidět hlavně manžel ;-) Smrdělo to tam teda významně a v tom horku nic moc příjemného....

Dále se zastavujeme u sirného pramene alias smrdutého koupaliště u Dimalu - Ura Vajgurore Llixha. Nově vybudované parkoviště, převlékací kabinky a to vše ZDARMA!! Navíc s námi přišli pánové, kteří celý bazének vyčistili - vyměnila se voda. Určitě by se zde dal strávit celý den.

Parkoviště

Bazének

Vpravo vyvěrá sirný pramen, křišťálově čistý, ale smrdutý :-)

Pokračujeme k další UNESCO zastávce a po předchozí dobré zkušenosti, opět zajíždíme až nahoru k hradu Berat a naštěstí nacházíme volné místo. Vstup na hrad se tentokráte neplatí, neboť jak jsem zaslechla od průvodce jedné skupinky, je tento stále živý = bydlí zde lidé a na území se nachází jednotlivé památky, které lze (některé) bezplatně navštívit a jiné jsou uzavřené.

Hrad Berat

Uvnitř parkují auta rezidentů

Vstup na hrad

Nejstarší kostel na hradě 13st.

Vzadu bílá mešita a stáje

Ve stájích živý koník!

Tentokrát jsme se rozhodli návštěvu městečka v podhradí vynechat a spokojili jsme se pouze s výhledy na něj, protože nás zlákala adrenalinová zábava v podobě jedniné zip-line v Albánii.

Na oběd jsme se zastavili v krásné restauraci Baresha Farm, kde se dalo platit kartou! a dostali jsme jako pozornost podniku i tradiční albánskou klobásku pečenou v mléce, všechno bylo výborné a tak doporučuji! Hned naproti je totiž také restaurace, ale nedá se platit kartou.

Těžební stroje na ropu jsou v celé oblasti

Skvělý zážitek!!

Cílová stanice odkud nás dovezli zpět na kopec.

Baresha farm

Náš pobyt se nachýlil ke svému konci a tak se předposlední den ubytujeme opět v Drači za až neuvěritelných 22 EUR pro všechny (4)!! a jdeme k moři koupat se při krásném západu slunce.

7. den

Poslední :-( Letadlo nám však letí až v osm večer a tak máme ještě skoro celý den k dobru... Začínáme jej burkem v nedaleké pekárně a pokračujeme ledovou kávou na terase kruhové retaurace v moři na pláži ve Vlorë, opět cena příjemná (50,-Kč), výhled k nezaplacení a možnost platby kartou. Nicméně, neloučí se nám ani příliš těžko, neboť pláž je opět písečná, posetá slunečníky za peníze a se spoustou lidí, moře mělké. Na závěr hodnotíme, jak jsme rádi, že jsme primárně nejeli k moři a nezůstali jen na jednom místě.....

Poslední bod návštěvy bylo hlavní město. Parkujeme, po měnším čekání ve frontě, v podzemním parkovišti pod hlavním Skanderbegovým náměstím v Tiraně.

Okolo poledne bylo náměstí prázdné...

Sheshi Skënderbej

Vedle náměstí je volně přístupná mešita Et'hem Bej a je samozřejmě potřeba se zahalit (měli jsme své šátky), na což dohlíží pán, který vybírá "doborovolné" vstupné ;-) a půjčuje zavinovačky a šátky, my už žádné peníze neměli, tak jsme tam hodili pár zbylých drobných, sice brblal, ale nevšímali jsme si toho a šli dál....

Edhem Beyova mešita

Interiér je moc pěkný

Pokračujeme prohlídkou nového bazaru, kde nic nekupujeme, neboť už nemáme hotovost a poplatek za výběr je nepřiměřený (účtují Albánské bankomaty - 600 LEK a výše), přitom také gorále by chtěl jistě každý ;-)

Krojový autobus

Nový bazar

Procházíme kolem muzea Bunk´Art, které je bezpochyby zajímavé, ale je tam fronta a vstupné 20 EUR/osoba, navíc asi nemáme dostatek času na podobné kratochvíle, tak třeba příště!

Další známá pamětihodnost je pyramida, která byla postavena v roce 1988 jako muzeum oslavující komunistického vůdce Envera Hodžu, ale po pádu režimu 1991 chátrala až byla v roce 2023 tato brutalistická stavba přetvořena na Mezinárodní kulturní centrum Pjetër Arbnori. Uvnitř je posilovna, restaurace a snad i kino a další kulturní zařízení. Na vrchol se dá vystoupat a je z něj pěkný výhled.

Pyramida

výhled z pyramidy

Park Rinia a kasino Regency

Ortodoxní katedrála Ngjallja e Krishtit

Interiér katedrály

U parku Rinia jsme se občerstvili zmrlinou a vodou s citronem, opět neocenitelná možnost platby kartou! a vyrazili pro auto. V garážích zhavarovala elektřina, tak jsme zaplatili poslední hotovost 200 LEK za 3 hodiny parkování a kolem 17:00 jsme z města vyrazili vrátit auto. Oněch 18km k letišti nám trvalo 45! minut :-O Ano, četla jsem historky o tom, že spousta lidí nestihla letadlo kvůli příšerné dopravě a zácpám, které jsou v Tiraně a ve všech větších městech běžné (přesvědčili jsme se o tom v Drači, Vloře i Sarandě). My měli spoustu času a tak jsme bez potíží vrátili střep, postěžovali si na neduhy, ale v podstatě pochválili, že nás dobře povozil, dostali zpět kauci a ukončili naše týdenní albánské dobrodružství.

Závěrem si dovolím zcela subjektivní hodnocení a to, že bych nikdy do Albánie nejela na dovolenou čistě k moři, protože nabízí mnohem krásnější místa, zážitky a dobrodružství, jejichž zlomek jsme měli tu radost a čest poznat. Pokud se někdy vrátíme, tak k moři jen okrajově a všem doporučuji to samé!!!

Na zdraví!

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 0 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 1 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala Romana Huskice

Cestopis byl naposledy aktualizován 2025-07-31T12:57:28+02:00

Romana Huskice procestovala 36 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 7 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

2 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Petra _7

před 4 měs

Pěkné čtení, jen škoda těch naprosto nekvalitních fotek :( nevím, zda to je nahráním z mobilu nebo čím, ale některé jsou opravdu strašně rozmazané

Romana Huskice

před 2 měs

Dobrý den, moc děkuji za pochvalu (teda asi ;-) ), fotky jsou pouze ilustrační a nejlépe je vše samozřejmě shlédnout na vlastní oči, tak alespoň (snad) nemůžu být nařknuta, že přikrášluju skutečnost a ano jsou zmenšené.