Portugalsko – letní Madeira na 6 dní

Madeiru jsem chtěl navštívit už dlouho. Když jsem na začátek léta neměl choutky na žádnou vyloženě koupací dovolenou, ostrov věčného jara byl jasnou volbou. Nečekal jsem žádné cenové bomby, což se i potvrdilo. Místo pláží a odpočinku to bude tentokrát chození a kochání se krásnou přírodou. Že to bude levné fakt nečekám. Trocha plánování dopředu mi dala jasné obrysy, co chci vidět a pak už se stačilo jen chystat na cestu.

Na konci tradičně rozpočet a tipy na cestu.

Termín: Červen 2026

1. Den: ČR – Madeira (Caniço)

Po Rakousku je tu další ranní odjezd a také jednou odlet z Prahy. Sobotní ranní přesun je naštěstí pohodový, takže na domluvené parkoviště dorážím s příjemnou rezervou a všechno zatím vypadá až podezřele jednoduše. To samozřejmě nevydrží dlouho. Na letišti zjišťuju, že u mého letu není možné klasické odbavení u přepážky, takže si jdu hrát s automatem. Pak se ukáže, že si musím sám odbavit i zavazadlo. Přesně ten druh moderního komfortu, o který jsem opravdu nestál. Po menších peripetiích se nakonec daří a já už jen čekám na odlet.

Po 4,5 hodinách nudného letu následuje první opravdu zajímavá část a to je přistání. To je na Madeiře opravdu náročné. Piloti tu musí procházet speciálním výcvikem hlavně kvůli bočním větrům. Už při přiblížení s námi letadlo docela hází a samotné dosednutí rozhodně nepatří do kategorie těch jemných. Spíš jsme s sebou pořádně flákli o zem. Ale jak se říká: každé přistání, od kterého se dá odejít po svých, je dobré😄.

Po krátkém čekání přebírám auto – zánovní Opel Corsa, najeto 6200km, automat. Zaplaceno hned na parkovišti a pak hurá směr hotel.

Hotel Cais da Oliveira v Caniçu, který má být další dny mým domovem je jenom kousek od letiště. Po zaparkování v zákazu je čas najít recepci. To zní jako banalita, ale hotelový areál tvoří tři propojené hotely, nikde žádná rozumná informace a všude kolem staré cedule, které už očividně roky neplatí. Takže po komplexu chvíli pobíhám jako idiot, než zjistím, že recepce je samozřejmě úplně na druhém konci.

Po krátké aklimatizaci následuje malý průzkum okolí. Končím na pláži Reis Magos. Je tu pěkná promenáda i hezký výhled po okolí. Pláž je jinak prakticky nepoužitelná ke koupání, průměrná velikost kamenů je o velikosti hlavy dospělého člověka😀.

Den zakončuji večeří 🍷🍗v nedaleké restauraci a pak už to balím. Druhý den mě čeká první pořádná túra, takže bude lepší nechat nohy chvíli na pokoji.

2. Den: PR 1.2 Vereda do Pico Ruivo – Machico

Budík zvoní brzo, protože první celý den na ostrově si žádá pořádný program.

PR1.2 je nejkratší a nejjednodušší způsob jak se dostat na nejvyšší horu Madeiry. Jedu na parkoviště asi hodinu. Už dopoledne je tu nechutně plno, naštěstí ale se mi povedlo se vcucnout na malé místo. Výstup na kopec začíná hned od parkoviště. Ze začátku je to ještě docela příjemné — cesta sice stoupá, ale vede hezkou přírodou a po obou stranách se otevírají krásné výhledy do údolí. Všude je kde zastavit, vydechnout nebo se kochat krajinou, což taky průběžně dělám😀 . Jenže později se přehoupnu přes jednu hranu kopce a poprvé vidím, co mě vlastně ještě čeká. Přede mnou se otevírá dlouhé údolí, kterým cesta pokračuje dál, a hlavně je v dálce konečně vidět i samotný cíl. Jak koukám na ty mravenečky nahoře na skále, jdou na mě trochu mrákoty. Takže směle do toho.

V bodě zlomu začínají rovnou schody, a pak další a další, které mi dělají společnost prakticky až do konce. Poslední úsek už je fakt makačka, toho kyslíku už asi taky není tolik a schody jdou pořád výš a výš. A najednou – jsem na vrcholu kopce. Kromě nejvyššího bodu jsou tu dvě vyhlídkové terasy, na každé straně jedna. Za jasného počasí, jako je dnes,  je výhled opravdu fantastický. Fouká tu slušně, což člověka nahoře vlastně ani nepřekvapí. Nahoru mi to zabralo asi hodinu a půl, zpátky pak necelou hodinu. Rozhodně to za tu cestu stálo. Jako první pořádná tůra a hned taková paráda.

Po návratu k autu je tu v okolí parkovací armageddon, i proto mám radost, že už odjíždím. Přijet už dopoledne se vyplatilo. Po cestě se zastavuji ve vesničce Faial, kde má restaurace A Chave super hodnocení a taky je tu pěkně plno. Vyhlášené jsou tu hlavně špízy, takže beru přesně ten. A k tomu dostávám něco, co považuju za nejlepší nealko pivo svého života. Když jsem ho v půlce začal cítit v hlavě, tak mi došlo, že asi bylo malé nedorozumění a je to normální alko😄🍺 .

Zbytek dne už patří odpočinku. Machico nedaleko letiště má jednu z mála písečných pláží🏝 na ostrově a tu si po ranním výkonu zasloužím. Jelikož je slunečný den, tak je tu pořádně plno a parkování nacházím až docela daleko. Voda je pěkně osvěžující, ale po ranním výšlapu dopo to přišlo vhod. Na závěr ještě výborná zmrzka u pláže a je čas jet domů. Večer končím v bistru nedaleko hotelu, které se během pobytu stane mým oblíbeným místem. Krevety, víno, klid a k tomu ještě krátká procházka na útes vedle hotelu a tím je den u konce.

3. Den: Achadas da Cruz - Boa Morte – Porto Moniz – Sao Vicente – Funchal

Třetí den patří západní a severozápadní části ostrova. Projíždím už trochu zasekaný Funchal a pak už odbočuji na V4 a dál na západ. I přes tunely a zkratky to není úplně krátká cesta. Jízda vede mezi horami, útesy a výhledy a i obyčejná cesta autem je často zážitek sám o sobě. Nakonec přijíždím k první dnešní zastávce.

V Achadas da Cruz se nachází stejnojmenná lanovka, která sjíždí ze 400m vysokého útesu dolů k pobřeží. Byl to jeden z bodů, na které jsem se těšil, a možná právě proto to nemohlo dopadnout normálně. Přijdu k lanovce a tam na mě čeká cedule „Mimo provoz“. To by mě mohl čert vzít. Aspoň že je tu stezka Vereda do Calhau, která vede po útesu a nabízí výhledy dolů na pobřeží. A nakonec to není vůbec špatná náplast. Cesta je brutálně strmá, úzká, bez nějakého velkého zabezpečení a navíc pěkně fouká, takže se po krátkém průzkumu vracím. Není tu dopoledne úplně teplo (teda ne na tričko a krátké kalhoty😄  ). Tolik času tu ani nemám, sakra, plánoval jsem jen tu lanovku. Jdu tak zpět k autu a mířím na další místo. Naštěstí je to blízko.

Miradouro da Boa Morte, tohle je po předchozí zkušenosti prostě pecka. Místa na parkování je tu minimum, ale je pořád relativně ráno, takže dobrý. Počasí je tu krásné a tak vyrážím po dřevěném chodníčku až na konec. Výhled na útesy je odsud skvělý a celé místo působí mnohem klidněji, než jsem čekal. Je tu i fotomísto, které ostatní poctivě využívají, já si tohle nechávám ujít. Poté mířím zpět k autu. Jak to prvně nevypadalo, tak cesta zpět je poměrně do kopce, takže je to trochu makačka.

Pak už mířím do Porto Moniz. Cestou ještě mám přestávku na vyhlídce Miradouro da Santinha. které se kromě výhledu hodí i jako strategický bod pro obhlídku parkování ve městě. A přesně to dělám. Nedaleko přírodních bazénků je velké bezplatné parkoviště, takže auto nechávám tam a vyrážím se koupat. Teda počasí na to vyloženě není, ale když už jsem tady, tak prostě nejde odolat. Hlášení o počasí – zataženo, vítr, vzduch 20°C, voda stejně, prostě letní den🥶. Vstup stojí 4 € a kolem bazénků se motá směsice lidí v plavkách a lidí v bundách, což docela přesně vystihuje situaci.

První vstup do vody je prostě děs, je to pocitově totální ledárna. Ale jak tam jednou skočíte celí, tak už to docela jde, tělo si po chvilce zvykne. Doplavu ke kraji, kde začíná otevřený oceán a vyjdu zase ven. Taky se chvíli kochám pohledem a přestávám dávat pozor. To se mi stává osudným, kdy přichází veliká vlna, která mě totálně ohodí až přes hlavu a málem mě srazí zpět do bazénu😂🌊. Lidi okolo se můžou posrat smíchy. Ještě chvíli relaxuji v areálu a pak se jdu balit na oběd.

První místo mi úplně nevychází a tak nakonec zastavuji až v Sao Vicente. Braseiro grill hned u moře byl nakonec fajn volba. Zaujal mě venkovní gril, který jel naplno, tak jsem se přidal. Dostal jsem obří porci za fajn cenu. Jen nealko pivo v 0,2l lahvičce je ostudné.

Vracím se pak kousek zpět na vyhlídku Miradouro do Véu da Noiva, odkud je super pohled na vodopád končící v oceánu. Škoda, že cesta k čemu je zabarikádovaná a nejde jít blíž. I tak to stojí za zastavení. Mimochodem, tady v rámci této silnice najdete pěkné vyhlídky na útesy každých pár km, občas je i kde slušně zastavit .

To už je ale odpoledne a je čas je pomalu vracet domů. Po cestě do Funchalu stojí ještě za zastavení vyhlídka Miradouro da Terra Grande s luxusním pohledem na údolí. Pak už je tu Funchal. Parkovací dům Almirante Reis je super volba, je přímo v centru a v obou případech tu bylo volno a transparentní parkovné platitelné kartou.

Lanovku už bohužel nestíhám, protože končí v 17:45 (Proč jezdit déle, když už pak opadne vedro a lidi by se zastavili po výletu, že?). Procházím aspoň pár uliček starého města a končím až u katedrály. Moje pocity jsou dost podobné jako u loňského Rethymna na Krétě, takže spíš turistické peklíčko - hodně turistů, hodně podniků, hodně lidí, ale jinak město, které mě úplně nechytlo. To byla poslední zastávka před návratem na hotel. Není po té náloži ani moc hlad, takže pivo a ponchu a jde se spát.

4. Den: Funchal – Santana - Levada da Silveira

Po snídani se znovu vydávám do Funchalu, tentokrát kvůli botanické zahradě a lanovce. Parkoviště u zahrady je ještě skoro prázdné, takže aspoň jednou ráno nezačínám bojem o místo. Po krátkém horském výstupu do hrůzného kopce probíhám zahradu a přesunuji se k lanovce. Že bych to musel vidět po druhé, to tedy rozhodně ne. Příště bych šel raději na nějaký trail a tohle spíš vynechal. Myslel jsem, že lanovka jede přes město, moje příprava měla v tomhle směru očividně mezery. Ono jsou tu ty lanovky totiž dvě. Přesto to nebyla ztráta času, výhledy přes údolí jsou pěkné a jako náhradní program prima.

Santana je další místo, které jsem zařadil na poslední chvíli do plánu. Ty slavné barevné domečky jsou samozřejmě hezké, ale celé to na mě působilo až moc jako turistická kulisa. Takové to místo, kde si člověk řekne „jo, dobrý, viděl jsem to“ — a tím to tak nějak končí. Každopádně se tu zastavuji aspoň na oběd a poprvé zkouším tradiční picado. V okolí hotelu jsem ho nikde neviděl, takže teď přišla jeho chvíle. Je to takové trochu gulášovité, ale není to vůbec špatné.

Hned nedaleko je neznačený trail Levada da Silveira (někdy taky popsaný jako „de Santana“). Jako najít začátek je fakt umění, značení žádné a google mapy v tomhle moc nespolupracují. Nejdu to úplně celé, ale je to poměrně pěkná leváda a člověk tu nepotká skoro živou duši. Kdybyste hledali taky, jděte po psím štěkotu, hned vedle začátku je i útulek pro psy😄 . Po cestě zpět v hotelu zastavuji (trochu neplánovaně) na vyhlídce Miradouro do Curtado. Tohle je ale naprostá bomba, počasí je už pěkné, takže je tu krásný výhled na celé údolí a taky tu prakticky nikdo není. Je to po těch ostatních místech příjemná změna.

Zbytek dne už zůstávám v odpočinkovém režimu. Celý ten den se nějak protáhl na to jet ještě na pláž. Machico bylo také celý den pod mrakem, tak proč si neudělat chvíli zasloužené pohody hned vedle pokoje 😀. Později ještě stihnu pár nákupů. Večer na promenádě pod hotelem už počasí vyloženě nepřeje, tohle je spíš večer na zimní bundu🥶  , vracím se tak raději domů.

5. Den: PR11 Levada dos Balcões - PR 8 Vereda da Ponta de São Lourenço

Poslední celý den na ostrově a hned dva traily. Už při rezervaci mi bylo jasné, že časově to nebude ideální, ale volné sloty prostě vyšly takhle. Takže je čas vyrazit.

Organizační okénko:

Po zavedení poplatků a rezervačních slotů na většinu tras se plánování výletů na Madeiře proměnilo v o něco náročnější disciplínu. Na papíře to možná zní dobře, ale v praxi jsem měl často pocit, že se vlastně nic moc nezměnilo. Lidí i aut bylo všude spousta, jako by žádná omezení snad ani nebyla. Registrace samotná je fakt zážitek. Není žádná mobilní aplikace, portál Simplifica https://www.simplifica.madeira.gov.pt/ opravdu není vzor uživatelského komfortu. Chaotické ovládání, spousta zbytečných kroků, opakované přepínání do portugalštiny a další chuťovky a celé to završí platba. Ani jednou z mých tří karet od dvou bank mi nešlo opakovaně zaplatit. Nepomohlo ani spouštění v mobilu, pc, tabletu. Jediné, čím mi šlo nakonec zaplatit, bylo Apple pay. Geolokací to nebylo, na místě jsem na tom byl stejně. Jo a Cabo Girão platbu přes mobil ani nenabídlo a kartou to překvapivě opět nešlo. Výsledkem bylo, že jsem tuto atrakci vynechal.

Hlavně okolo letní sezóny jsou kapacity těch oblíbených trailů jako PR6, PR 8 a PR 1 dost plné i pár dní dopředu. Sloty jsou po půl hodině, bohužel to ale neznamená míň lidí. Aspoň v mém případě jsem nezažil jediný náznak kontroly, nebo že by se někdo staral o to, jestli máte koupený slot. Tím nechci nikoho navádět. Sloty jsou také ještě dělené pro rezidenty a turisty, takže co vypadá na první pohled v portálu prázdné, už nemusí pro nás turisty být. Nenechávejte tak ta profláklá místa na poslední chvíli a sledujte stav předem.

PR11 Levada dos Balcões mám zaregistrovanou na brzy dopoledne. Už při příjezdu je jasné, že parkování bude zábava, a po návratu je situace ještě horší. Samotná leváda je ale naopak velmi pohodová. Cesta vede zelení, po trase se objevují soutěsky mezi skalami a na konci čeká terasa s krásným výhledem. Je tu pohled na celé to hlavní pohoří Madeiry a taky hluboké údolí. Potkáte tu i pár ptáků, kteří se občas nechají i nakrmit. Cesta tam i zpět zabrala asi hodinu a půl v pohodovém tempu i s focením.

Následuje krátká přestávka na oběd ve Funchalu a jede se na další kolo.

PR 8 Vereda da Ponta de São Lourenço je zlatý hřeb této cesty a ne nadarmo tu byla největší fronta na registraci. Po příjezdu nacházím tradičně všude plno a hromadu lidí. Auto tak zůstává už kousek za Dreams Madeira Resortem a hned asi 800m po silnici pěkně do kopce po svých.

Už po krátké době přichází první odbočka. Ponta do Buraco je krásná vyhlídka u startu když jste ještě fresh a chce se vám chodit mimo hlavní cestu. Jděte raději hned, cestou zpět už se vám možná chtít nebude😀 . Kromě toho ten výhled za to rozhodně stojí.

Cesta pak pokračuje střídavě nahoru a dolů až přicházím k rozbočce. Na jednu stranu vede cesta k pláži São Lourenço (mimochodem pěkné místo) a hlavně na druhou stranu je na návětrné straně vyhlídka Miradouro de São Lourenço. Tady je krásný pohled na útesy a skaliska a taky je tu neskutečný vítr. Tohle je každopádně naprosto povinná zastávka.

Pak je cesta chvíli docela pohodová. Radost mi ale nevydrží dlouho. Následuje další kopec a schody a navíc se opět zvedá vítr. Jednu chvíli je ten protivítr fakt pořádně silný. Někde v poslední třetině se cesta rozdvojí, já jdu horní cestou po hřebeni. Pod sebou mám tak dramatický pohled na útes a moře a to je přesně proč sem jít. Cesta končí v bistru, které je ofiko konečnou.

Dá se ještě pokračovat prudce do kopce po rozpadajících se schodech, oficiálně na vlastní nebezpečí a s dost pochybným zabezpečením. Takže ano, přesně tam jdu taky. Je to už dost záhul, hlavně po předchozím chození, ale výhled nahoře je skvělý. Odtud je krásně vidět konec výběžku i ostrůvek na jihu. Pak už zbývá jen sejít dolů a ideálně to přežít bez ztráty důstojnosti i rovnováhy. Mně se to podařilo, klukovi za mnou o něco méně.

Zbytek cesty zpět je potom ve stejném duchu. Ke konci už se na ty odbočky moc nechce a jdu přímo k autu. Celé mi to zabralo přes 3,5 hodiny i s tím bonusovým zakázaným výšlapem.  Ale bylo to v docela ostrém tempu. Dá se udělat víc zastávek, osvěžit se koupačkou v oceánu, nebo jen tak sedět na kraji útesu a kochat se, takže tu můžete být klidně půl dne.

Na hotel vracím až pozdě odpo, lehnu si na chvíli k bazénu a pak už se jde na véču a drink.

6. Den: Canico – Cristo Rei – ČR

Poslední den je tady a klasicky to uteklo rychleji, než by člověk chtěl. Na recepci ještě zkouším vyjednat pozdní check-out, ale hotel o tom nechce ani slyšet, takže po snídani naházím věci do auta a vyrážím aspoň na jednu krátkou závěrečnou zastávku.

Sochu Krista mám kousek od hotelu, tak je to příjemná odbočka. Proti Lisabonu nebo Riu to samo není tak majestátní, ale je to celkově pěkné místo. Dá se dojít až na konec útesu, odkud je hezký výhled na Caniço a na druhou stranu směrem k Funchalu. Pak se ještě vracím zpět k hotelu na oběd do oblíbeného bistra.

Následuje už jen poslední tankování a vrácení auta. To probíhá bez fyzické přítomnosti, jen nechávám v autě parkovací kartu a klíče a jdu si po svém. Na letišti už je to potom pohoda a přes trochu nudnou cestu přijíždím kolem půlnoci domů. Ráno mě čeká v práci návrat do reality, už se nemůžu dočkat 😀 .

Zhodnocení dovolené:

Jsem rád, že se mi po letech plánů a odkládání konečně povedlo Madeiru navštívit. Všechny ty přírodní krásy tu pořád jsou a těžko se to jen popisuje. Hory, hluboká údolí, dramatické útesy, levády, oceán a spousta míst, kde člověk jen stojí a říká si, že tohle se prostě neokouká. Určitě to pořád stojí za to i přes velké davy lidí. Program se dá nastavit od krátkých vyhlídek po dlouhé cesty a všechno mezi tím. Ano, je tu hodně lidí, není tu už moc levno a trailové rezervace člověku umí zkazit náladu ještě dřív, než vůbec vyrazí. Ale i tak to podle mě pořád stojí za to. Ubytování bylo i přes výhrady nakonec v pohodě, viděl jsem víceméně to hlavní, co jsem původně chtěl. Co bych klidně vynechal, byly Santana a Funchal a vyrazil na další treky. V záloze byla třeba PR 19.

Info o cestě:

Letenky: Smartwings s odbaveným zavazadlem

Ubytování: Cais da Oliveira, Canico. Výhodou je poloha kousek od Funchalu, stabilnější a teplejší počasí než na severu ostrova, dobré zázemí a výborné snídaně. Parkování je placené a navíc jen pokud na vás zbyde místo, jinak se parkuje na ulici, kde bývá dost plno. Nevýhodou bylo omezení spodních teras, které byly v horším stavu a zavřené. To mohl někdo dát vědět dopředu.

Doprava: Půjčené auto přes Stones rent a car, parádní servis, vyzvednuto na letišti. Zánovní Corsa automat, plná pojistka. Žádné pokusy o nekalosti, komunikace fajn. Celkově total spokojenost. Najeto 500km

Tip kam za jídlem a pitím:

Snack Bar Maré (Canico), nej místo v okolí. Sice menší výběr, ale parádní ceny a super přátelští majitelé (jako jedni z mála musím říct).

Braseiro grill (Sao Vicente), i tady vše v pořádku. Venkovní gril, fajn obsluha. Při cestě na sever dobrá zastávka.

Ceny obecně:  Trochu to připomínalo nedávné Rakousko, takže jídlo přes 15€, často ještě bez přílohy. K vidění bylo i pivo za 7€ (ale taky za půlku), proti středozemí tak ceny přece jen vyšší. Benzín 1,89€ v rámci kartelu snad všude.

Počasí: Hotel, Funchal a okolí kolem 25°C skoro jasno. I přes nižší stupně, to pěkně pálilo. Tady je to vždycky lepší než na zbytku ostrova. Od letiště dál na sever a severní pobřeží kolem 20-21°C a slunce jak kdy. V Santaně lehký deštík, ale dalo se to přežít v krátkém. Večer už to na krátké oblečení nebylo.

Rozpočet na 1 osobu:

Doprava + ubytování: 21330Kč

Místní daně a parkování: 1800Kč

Auto a benzín: 8670Kč

Celkem na osobu: 31800Kč

Ostatní náklady na 1 osobu:

Jídlo, pití, drobné výdaje: 5000Kč

Vstupy:  botanická zahrada 250Kč, lanovka 400Kč, traily 335Kč

Když už jste dočetli až sem, budu rád pokud i omrknete moje sociální sítě:
https://www.facebook.com/HonzaDovolenkar
https://www.instagram.com/dovolenkar_honza
https://www.youtube.com/@travelerhonza9339