Říjnový city trip po Rumunsku

Tedy navštívil, pokud počítám zamlada někdy v r. 1987 průjezd autobusem z ČSSR do Bulharska , kdy mi v paměti utkvěla pochmurná města se zasmušilými lidmi, kterým se evidentně dařilo hůř než nám. A tak když se mi uvolnil týden na konci října, naplánoval jsem si první ochutnávku dnešního Rumunska s následujícím itinerářem: let PRG - BUD s Ryanairem za cca 500 Kč, na který jsem narouboval hned hodinu po příletu navazující cestu Flixbusem za 319 Kč přímo od budapešťského letiště do města , které se kdysi jmenovalo česky Velký Varaždin a dnes je známé spíš pod maďarským názvem Nagyvárad a rumunským Oradea. O 5 dní později plánuju přelet Timisoara - Bukurešť Otopeni, který Ryanair nabízí za neodolatelných 10 € a po jednom dni v Bukurešti  mě čeká let s Laudamotion do Vídně za 20 € a odtud domu vlakem. Ovšem ouha, zatímco první a třetí let se mi podařilo koupit bez problémů, let TSR - OTP na webu Ryanairu kvůli nějakému bugu nejde koupit. Střídám karty, zkouším to den co den po 10 dní, pokus o zakoupení letenky vždy končí failem. Zkouším to ještě jeden den večer přes nějakou letenkovou agenturu, ani tam nejsem úspěšný - ráno mi volá slečna, že měl Ryanair asi výpadek a že se letenku nepodařilo vystavit a vracejí mi peníze. Se zákaznickou podporou Ryanairu to ani nezkouším, po dvou letošních zkušenostech vím, že to nikam nevede a  nechcete-li být posíláni od čerta k ďáblu, je lepší šetřit si nervy. S těžkým srdcem kompletuju přelet TSR - OTP za podstatně větší peníz s Taromem a tahle cesta mě vychází na 40 €. Utešuju se aspoň tím, že Tarom ještě v portfoliu aerolinií, se kterými jsem kdy letěl, nemám. 

Předposlední říjnovou středu se tedy vydávám na cestu, večerní let z Prahy do Budapešti proběhl bez problémů a kolem půl jedenácté večer už nacházím před letištní budovou stanoviště autobusů (letiště je malé, není to problém). Flixbus má jet za hodinu,  když už se ale autobus neobjevuje ani 15 min po stanoveném čase, začínám přemýšlet o noclehu v Budapešti a o alternativní cestě do Rumunska druhý den vlakem. Ve 23.40 h pojednou zelený autobus  přijíždí a já si nacházím uvnitř jedno z posledních volných míst. Flixbus nemá místenky a je to jen o tom, kde je volno. Příjezd do Oradey má být v 4,45 h a tak si říkám, že noc nebudu řešit  Prospím se v autobusu, beztak určitě přijedeme později a pak si počkám, než se začnou trousit brzy ráno první pracující, najdu určitě nějaký časně otevřený bufet a uvidím, jak se zařídím dál. Jenže můj plán se ukázal jako naivní a hodný nějakého cestovatelského nedouka. V autobusu jsem nezamhouřil oka a i přes 30 min. zdržení na maďarsko-rumunské hranici je autobus v cíli skoro o hodinu dřív. Před čtvrtou hodinou ranní rumunského času (hodinky se tady posouvají o hodinu vpřed) se ocitám v okrajové části města, utahaný jak pes a po nějakých časně spěchajících pracujících a otevřených bufetech není ani památky. Pár set metrů před zastávkou jsem si všiml osvětlené banky, tak se tam vydávám vybrat z bankomatu nějaké peníze a sláva - nejen, že držím hrst místních bankovek, ale o kousíček dál stojí i taxík. Řidič je evidentně překvapen zákazníkem ve čtyři ráno, nicméně mluví trochu anglicky a moje zadání najít nějaký penzion nebo hotel (a ne hned Waldorf Astoria) pochopil. Jako první že prý zkusíme hotel Bulevard na druhé straně města asi 2 km od centra. Bohové mi jsou naklonění - na zaklepání nejen vzápětí otevírá mladá recepční ale dokonce má poslední volný pokoj. Děkuji a platím taxikáři 12 RON a 20 min poté, co mě Flixbus vyplivl na periferii, lezu do postele. Spím jako mimino do 10 h a po krátké úvaze se domluvám s recepční, že zůstanu ještě jednu noc (260 RON/2 noci). Potom se vydám pěšky do města. Nejsem člověk, který by příliš obrážel muzea či památky, daleko víc mě baví nasávat pouliční život, vysedávat po kavárnách, zkoumat místní gastronomii a pozorovat cvrkot. Oč víc mě v noci při příjezdu vyděsily příšerné komunistické paneláky na periferii, o to půvabnější se mi teď jeví centrum plné opravených historických budov a paláců. Kousek od centra nacházím monumentální citadelu s krásnou restauraci Bastion a potulováním po městě a objevováním jeho kaváren trávím tento i následující den. Je krásné počasí, bunda je přes den nadbytečná a prakticky celý výlet chodím v tričku s krátkým rukávem. Trochu mě zklamala místní gastronomie - podniků rychlého občerstvení typu kebab, burgery, hranolky a jiné smaženiny jsou ve městě mraky. Restauraci, kde byste našli neco jiného, než zase podobné smaženiny, pomálu. Původně jsem měl v plánu navštívit i velký termální aquapark Nyphaea ležící asi 1,5 km od centra, nicméně recenze na netu o tom, že se často stojí i dvouhodinová fronta na vstup a vevnitř pak nekonečné fronty na občerstvení, mě odradily. Můj hotel se nacházel kousek od vlakového nádraží, tak jdu raději vyřešit jízdenku. Napadlo mě, že místo přímého přejezdu vlakem do Timisoary vložím ještě do itineráře město Arad ležící po cestě a tak kupuju v jízdenkovém automatu komunikujícím anglicky jízdenku první třídou (raději) za 56 RON a v pátek už notně přejedený kebabů a hranolků se skutečně přesouvám do tohoto města. 

Arad se přiznám, mi už cestou z nádraží nepřišel ničím dvakrát zajímavý.  Po ubytování v penzionu Belanco (187 RON/noc) se vydávám tramvají do centra zkoumat své obvyklé štace - kavárny, restaurace, tržnici atd. Pokud nepočítám jednu luxusní rybí restauraci, což je druh podniku, kterému se ve vnitrozemí raději vyhýbám, nenalézám opět nic než fastfoody, takže opět budu mít k obědu burger s hranolkama. Cesta mě zase zavádí k nádraží a tak kupuju v automatu jízdenku na druhý den na ten samý vlak, kterým jsem přijel a který pokračuje z Aradu dál do Timisoary, opět první třídou, tentokrát za 26 RON. Arad se stává jen takovou "povinnou" odškrtnutou destinací na mé cestě. Jako hlavní objev bych v Aradu označil pekárnu s úžasné dobrým pečivem s listového těsta plněnou masem nebo sýrem, nic jiného hodného pozornosti zde nenalézám. Místní gastronomie mě už jinak nepřekvapuje - kebab, burgery, hranolky. Druhý den se nechám taxíkem hodit na nádraží a pokračuju v cestě. Snad jen pro úplnost - trasu jede stejně jako den před tím poměrně moderní motorová jednotka, v níž se první třída vyznačuje úplně stejnými sedadly, jako jsou ve druhé, je jen od druhé třídy oddělená prosklenýma dveřma. 

Přijíždím do cíle dnešní cesty a tím je perla mého výletu, Timisoara! Rumunsky vysloveno "Timišara" a maďarsky "Temešvar" je skutečně krásným městem. Navíc se tady v době mého přijezdu konal vinařský festival, takže město bylo plné lidí a desítek stánků s nejrůznějšími dobrotami od pečených selátek přes miti (něco jako čevabčiči) a placky plněné vším možným až třeba po pečené kaštany. Před operou stálo pódium, kde se střídaly kapely a celé centrum bylo plné příjemných kaváren. Moje gastronomické zklamání je to tam a já jsem v sedmém nebi. Neustále se cpu nějakýma lahůdkama a mezi tím, samozřejmě, trochu bloumám po městě, prohlížím si kostely a chrámy včetně pravoslavné katedrály, která sehrála symbolickou roli při pádu Ceausescova režimu v r. 1989. Tady v Temešváru začaly jako úplně první v Rumunsku velké demonstrace proti diktátorovi a přímo na schodech katedrály byla zastřelena řada lidí. Přímo proti katedrále proto také stojí pomník revoluce ve tvaru kříže. Město samo je jinak opravdu velmi půvabné a centrum plné paláců evokuje dávné časy c & k monarchie, ke které tato část Rumunska tehdy patřila. Ubytoval jsem se v hotelu Casa Palace, jehož provozní byla Peruánka provdaná za Rumuna s nulovou znalostí angličtiny, naštěstí nám při komunikaci pomohl přítel Google (cena 300 RON/2 noci). Po dvou dnech plných obžerství a lenošení po kavárnách se s Temešvárem loučím a umiňuju si, že v tomhle městě nejsem naposledy v životě. Zvlášť říjnový termín onoho vinařského festivalu mi připadá jako ideální příležitost k opětovné návštěvě. Krátce poté, co mě taxík vyklopí na letišti, mě letitý Boeing 737-300 Taromu po ani ne hodinovém letu přenese do Bukurešti. Pamětliv rady z Cestujlevne.com nastupuju do autobusu 783, který mě za 3/4 hodiny vysadí přímo v centru na obřím náměstí Piata Unirii. Sedám do první kavárny, kterou nacházím a začínám řešit ubytování přes Booking. Ukazuje se, že nedaleký OldCity Hotel přímo na kraji starého města má volný pokoj v mé cenové relaci. Ubytuju se a vyrážím do města na svůj obvyklý program kavárny + jídlo, ovšem zařazuju i krátkou procházku k nedaleké hrůze, Paláci lidu, dílu pološíleného komunistického diktátora z konce jeho éry. Ta stavba je opravdu strašlivá. Dá se snad jít i dovnitř, ale příliš po tom netoužím a tak se vracím ke svému obvyklému bloumání a kavárensko-gastronomickému výzkumu. Zjišťuji, že kavárny jsou podstatně dražší než v Oradei nebo v Temešváru, ovšem konečně také v jedné z bočních ulic nalézám jídelnu s autentickou rumunskou kuchyni, takže se konečně dočkám zelných závitků sarmale plněných masem, kukuřičné polenty mămăligă, dušeného vepřového v zelí, halušek s bryndzou a škvarkama atd. K tomu ještě různé supy a ciorby, takže jsem ve svém živlu. Večer pak trávím potulováním po podnicích starého města, kde se můžete nejen pořádně zlít v nespočtu hospod a přecpat kebabů a hranolků, ale snědý mladík na ulici vám nabídne i nějaký "materiál" či prostitutku. Noc na starém městě má nevýhodu, že klid nastává až tak ve 2 h ráno, ovšem kdo čeká ticho, ať jde spát na mýtinu a ne do centra. Popravdě řečeno, na ochutnávku Bukurešti zřejmě jeden den stačí. Druhý den si zase dopřeju královský oběd v onom bufetu a pak už mířím autobusem 783 na letiště. Airbus 321 společnosti Laudamotion přistává s nepatrným zpožděním ve Vídni šestý den od chvíle, kdy jsem se vydal na cestu. Jízda vlakem ze zastávky pod vídeňským terminálem na Wien Hbf a přestup na railjet mířící domů je už rutina.

Oradea

Festival v Temešváru

Dobroty v Temešváru

Noční Temešvár

Kavárny Temešváru

Bukurešť - staré město

Pár postřehů aneb co v Rumunsku funguje?

√  taxíky. Jsou levné, Jízda stojí v přepočtu cca 10 Kč/km a řidiči dokonce nevyvíjejí žádné snahy vás okrást. V drtivé většině budete cestovat otřískanou Dacii Logan, ovšem na rozdíl od našich loupežníků se skutečně taxikářů v Rumunsku nemusíte bát. Jen jednou se mi stalo, že v Temešváru taxikář nezapnul taxametr, ovšem nebylo to proto, že by mě chtěl okrást, ale rozhodl se mě ten necelý kilometr k hotelu odvést zadarmo. Tak mě to dojalo, že jsem mu doslova vnutil 10 RON, tzn taxu, za kterou bych pořídil asi tak dvojnásobně dlouhou jízdu.

√  MHD. Ve všech městech jsem jezdil po městě tramvají. Jízdenky se obvykle kupují v trafikách či přímo ve stáncích dopravního podniku, v Temešváru funguje i aplikace na čárový kód, který sejmete  při nastoupení do tramvaje. Jízda stojí kolem 3 RON, podle města.

√  vlaky. Síť spojů je hustá a ceny přibližně jako u nás. Vetšina vlaků je sice dost retro, ale fungují bez problémů.

Co mě v Rumunsku rozladilo?

✓ jídlo. Rumuni až přiliš propadli rychlému občerstvení, prodejen kebabu je tolik, jako kdyby je shazovali z letadel. To samé platí pro luxusní restaurace s italskou či jinou mezinárodní kuchyni, restaurace podávající steaky, burgery atd., ani o ty není nouze. Podniků, kde ochutnáte autentickou rumunskou kuchyni, je pomálu, tedy alespoň tam, kde jsem byl.