Rumunsko
Země hraběte Drákuly, hory, moře a hlavní město
Cestopis z roku 2020 napsala Šárka Skrbková
Rumunsko - země hraběte Drákuly, krásných hor a teplého moře
Letenky jsem objevila na jednom cestovatelském portálu a země Drákuly byl dlouho můj sen, ptám se bráchy, zda se mnou pojede a on souhlasí. Kupuji. Nejprve nám Wizzair posune odlet o dva dny zpět, potom posune i přílet o den a nakonec posune místo odletu z Constanty do Bukurešti. No co, letenky stály 8 stovek, tak si nemůže moc vyskakovat.
Dál nám hází klacky pod nohy corona virus. Někdo ve vládě si usmyslel, že po příletu musíme podstoupit test na covid nebo jít na 14 dnů do karantény. Zvláštní, že Lucembursko a Španělsko, které mají mnohem horší číslo, se podobné opatření netýká. Řekla bych, že je to spíš politika než otázka zdraví.
Nakonec se rozhodneme odletět. I když brášku musím trochu přemlouvat. Ale nemyslím si, že šance nakazit se v Rumunsku je vyšší než v Kauflandu u mě za barákem.
Den první – odlet
V pondělí ještě skočím na dvě hodiny do práce a pak už si to razíme do Prahy a letiště. Letiště je liduprázdné, nikdy ani jako letuška při nočních letech jsem tam neviděla tak málo lití. Protože já mam nalétáno hodně, pouštím bráchu k okénku. Na letišti a v letadle musíme mít roušky, ale vydržet se to dá, v Čechách jsme je taky nosili několik měsíců. V Bukurešti se čas posune o jednu hodinu dopředu a jdeme si vyzvednout rezervované auto. Trochu je problém s platbou, chtějí kreditní kartu pouze Visa nebo Mastercard, já mám Dinners a objednávala jsem auto u Sixt z důvodu, že tyto karty tato půjčovna bere. Jen bohužel ne v Rumunsku. Nakonec zaplatíme o 50 Eur navíc na pojištění a auto nám půjčí. Ubytovat se máme do 21 hodin a příjezd navigace hlásí ve 21:05. Píšu paní majitelce, zda to není problém a odpovídá, že na nás počká.
Bydlíme v krásném baráčku, kde je několik pokojů, dvě koupelny a kuchyňka. Majitelka si ho postavila vedle svého domu. Ráno si dáme výbornou snídani (v ceně) a razíme na Hrad Bran postavený v roce 1378. Tento hrad je často prezentován jako hrad hraběte Drákuly, ten zde však nikdy nebydlel. Tento hrad posloužil Bramu Stokerovi jako inspirace pro domov hraběte Drákuly. Hrad navštívíme, protože je pěkný, poté si projdeme trhy a využíváme, že máme k dispozici auto a razíme do hor. Jsou zde nádherné výhledy, krásné baráčky. Rumunsko na nás vůbec nepůsobí jako chudá země.
Den druhý – jedna z nejznámějších silnic a skutečné sídlo Vláda Tepeš a medvědi
Druhý den jedeme Transfagarasan magistrálou. Tento 90 km dlouhý úsek vedoucí skrz hory jezdí většina lidí pro pocit užít si jízdu, pokochat se nádhernými výhledy a udělat hromadu fotek. Silnice byla vybudováno v 70. letech a výška sedla je 2042 m.n.m.
Na rozdíl od hradu Bran, kde hrabě Drákula nikdy nebyl (ale hrad je pro turisty pěkný), tak na zřícenině Poenari Citadel Vlad Tepes opravdu žil. Zřícenina se nachází v horách, kousek pod přehradou Vindaru. V minulosti byl přístup uzavřen kvůli výskytům medvědů, nyní je cesta na hrad z obou stran oplocena elektrickým ohradníkem, aby byli turisté chráněni. Nahoru vede 1580 schodů a člověk je vyjde zhruba za půl hodiny. Z hradu bohužel zůstaly už jen obvodové zdi a dochovala se jedna věž. Přesto zřícenina rozhodně stojí za návštěvu, protože vás okouzlí magičnost místa a nádherný výlet do okolí. A kdyby někdo přece jen nevěděl, proč se Vladovi přezdívalo napichovač, jsou zde dvě figuríny napíchnuté na kůl, které vám to vysvětlí.
Největší zážitek vůbec – medvědi ve volné přírodě
Říkám bráchovi, že bych chtěla vidět medvědy ve volné přírodě. Vyslechnu si, jak jsem blbá, tak vysvětluji, že my bychom byli na jednom kopci a medvědi na druhém kopci, abychom je viděli docela zblízka, ale přitom oni to k nám měli daleko. Na netu jsem četla, že pravý hrad Vlada byl zavřený právě z důvodu výskytu medvědů. Ani ne 5 minut na to vidíme kolonu aut a nevíme, proč tam stojí … a oni medvědi !! Máma medvědice sedí u silnice a pozoruje (má obojek, takže jejich pohyb je monitorován), jedno medvídě spí a dvě mláďata si hrají a pošťuchují se. Zíráme na ně několik minut, děláme nespočet fotek a videí. Sen se splnil. Měli úžasně načechraný kožíšek, a že tam na ně čumí lidi v autě, jim bylo úplně fuk. Cestou od přehrady pak potkáme ještě jednoho medvěda, trochu pohublý a jen tak si jde po silnici. Super zážitek, ale když si pak jdu odskočit do lesa tak se bedlivě rozhlížím a naslouchám každému prasknutí větvičky.
Poté už přejíždíme zpět do Bukurešti, vrátit auto a najít ubytování. Cestu si zkrátíme pomocí elektrických koloběžek, používám je poprvé v živote a je to celkem zážitek.
Další den couráme po Bukurešti. Dříve se městu říkalo Paříž východu, nyní jej mnoho lidí označuje za jedno z nejošklivějších měst Evropy. Za celý den nachodíme 40 000 kroků, tedy 27 kilometrů, dá se tedy říci, že město projdeme důkladně. Nejvíce nás zaujmout fontány kolem kruhové objezdu, v době velkého vedra poskytují příjemné osvěžení.
Budova parlamentu je druhá největší administrativní budova světa (po Pentagonu v USA). Stavba začala v 80. letech a dosud nebyly práce ukončeny. Stavba začala v roce 1984, kdy Rumunsko dlouhodobě hospodářsky stagnovalo, a stavba byla v podstatě ukončena popravou Nicolae Ceauseskova. Budova je 270 metrů široká, 240 metrů dlouhá, 86 metrů vysoká a podzemí sahá do hloubky 92 metrů (má 8 podzemních pater).
Přejíždíme do města Constanta a jedeme na pláž. V podstatě dva dny strávíme na pláži, užíváme si sluníčko a úžasné vlny a teplou vodu, bráška ve vodě vydrží i víc jak hodinu v kuse, válet se na lehátku a nechat se pohupovat vlnami ho ohromně baví. Večer se procházíme po městě. Za mě rozhodně jedna z nejhezčích pláží, co jsem kdy viděla je NeverSea. Pláž zdobí přírodní slunečníky. Je krásně osvětlená, poskytuje zázemí v podobně několika stánků s jídlem a pitím, toaletou, sprchou, krásné místo na odpočinek včetně hromady polštářů, sedacích vaků a houpacích sítí a hlavně koše na tříděný odpad.
Nepříjemnost cestou zpět
Koupila jsem jízdenku na cestu zpět pro dvě osoby. Bohužel se ukázalo, že paní na pokladně mi nerozuměla a dala mi jízdenku pouze pro jednu osobu. Toto nedorozumění zjistíme, až když nás ve vlaku kontroluje průvodčí. Chceme si jízdenku dokoupit, bohužel neberou karty a my již rumunské peníze nemáme. Průvodčí je nesmlouvavý. Máme si v další zastávce vystoupit. Bohužel další vlak jede až za dvě hodiny a to už by nám uletělo letadlo. Nacházíme mladé lidi hovořící anglicky a vysvětlujeme jim situaci. Chtěli bychom půjčit peníze, že hned na nádraží bychom vybrali a peníze jim vrátili. Bohužel u sebe nemají hotovost. Ale aspoň nám pomáhají v komunikaci s průvodčím a vysvětlují mu situaci. Chceme si koupit lístek online, ale průvodčí opět odmítá, že by to bylo na vlak až za dvě hodiny, nikoliv tento, a že si musíme vystoupit. Chceme, aby průvodčí s námi šel na nádraží po příjezdu koupit jízdenku, ale opět odmítá. Zdá se, že mu v podstatě dělá radost nám zavařit a není ochotný přijmout jakoukoliv jinou variantu. Nakonec přichází paní a dává nám peníze, že ji nevadí, pokud jí je nevrátíme. Strašně moc děkujeme a prosíme mladý pár, aby ji vysvětlil, že hned na nádraží peníze vybereme a vrátíme jí je. Průvodčí si bere hotovost a vystavuje nám jízdenku a plus poloviny ceny jako pokutu. Má nám tedy ještě vrátit 6 RON, vrací pouze 1, a že těch 5 přinese (cca 30 korun). Bohužel se k tomu nemá a musíme se několikrát připomínat. Zrovna tomuhle pánovi nechci nechat ani korunu, za to jaké se nám snažil dělat nepříjemnosti. Po příjezdu jdeme spolu s mladým párem a paní, co nám půjčila peníze, vybrat a okamžitě vracíme 100 RON a 6 RON, které nám průvodčí nakonec vrátil. Milá paní samozřejmě 6 RON odmítá (36 korun). Důrazně trváme na tom, aby si je nechala. Kdybychom měli víc, nechali bychom jí víc, za ochotu pomoci. Všem moc děkujeme a loučíme se.
Test na Covid. Test se rozhodneme absolvovat na letišti, protože výsledky jsou do 24 hodin a není třeba se objednávat. Z nemocnice by to trvalo 48 hodin a je třeba se dopředu objednat. Vyhodíme 1750, tyčkou nám zajedou nosem až skoro do mozku a je to. Vysolíme 1750 (což značně znásobí cenu dovolené) a druhý den se dozvíme, že jsem negativní.
Rumunsko není tak levná země, jak jsme čekali, ale rozhodně je krásná a stojí za návštěvu. Kromě moře a legendy kolem hraběte Drákuly doporučuji čas udělat si na hory a naplánovat si tam klidně i několikadenní výlet.
Rozpočet:
letenky: 805 Kč + 300 Kč Flixbus z Vídně do Prahy
ubytování: 1 700 Kč (6 nocí, cena za noc 283 Kč)
vstupné na 2 hrady: 310 Kč (250 hrad Bran a 60 zřícenina Poenari)
pronájem auta: 1436 Kč s pojištěním a 413 Kč benzín (plus 50 EUR že jsme neměli správnou kreditku)
jízdenka Bukurešť – Constanta: 2x 330 Kč
za jídlo na cestě jsme zaplatili kolem 1000 Kč
Celkové náklady na dovolenou 6 700 Kč.
+ suvenýry, zážitky a drobnosti (jízda elekto koloběžkou, MHD, pojištění…)
Kdybyste se vydali s cestovou, tak je to 4 300 Kč, v ceně cesta autobusem, dvě noci v ubytování se snídaní a služby průvodce (takže ještě plus vstupy a jídlo) a velkou část 5 denní cesty strávíte v autobuse. Praha Bukurešť je 1 400 km a téměř 15 hodin na cestě.
Jak se ti cestopis líbil?
Šárka Skrbková procestovala 64 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 6 lety a napsala pro tebe 26 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Co vyplnit nadpis a nastavit úvodní fotku?
@David Eiselt: nešlo by to nastavit jako povinné, aby bez toho nešlo publikovat?
Byl to můj první cestopis publikovaný zde a trochu jsem s tím zápasila, úvodní fotku jsem měla, ale uložilo se to bez ní. Již upraveno :D