Rumunsko, balkánská láska
jakmile jednou Rumunsko navštívíte, omotá si Vás kolem prstu a bude Vás lákat stále zpět.
Cestopis z roku 2016 napsala Sarka Sokolova
Nejdříve pár tipů:
nejlepší způsob cestování: auto a pěšky.
Uvidíte tak nejvíc. Auto si rozhodně rezervujte dopředu přes internet, vyhnete se potom stresům na letišti. Po příletu na vás bude čekat řidič, který vás zaveze rovnou do půjčovny a předá vám auto. Velkých mezinárodních půjčoven aut se rozhodně nemusíte bát, my měly Budget a při druhé cestě AVIS. Zálohu v pohodě vrátí. Auto doporučuji si vypůjčit s full insurance, cesty v Rumunsku nejsou rozhodně žádná hitparáda. Byla jsem ráda za automat :)
naplňte si kufr jídlem ze supermarketu:
jestli nejste fajnovky, nepotrpíte si na hogo fogo restaurace a chystáte se zažít nějaké dobrodružství, vyplatí se vám cestou z letiště zastavit v supermarketu, kde naplníte kufr barely s vodou a dalším jídlem. Jídlo v supermarketech je mírně levnější než u nás, takže si rozhodně hlavu lámat nemusíte. Pár konzerv a jablka se vám při přejíždění rozhodně hodit budou. Skvělé místní restaurace potkáte i cestou, lepší je ale mít připravenou nouzovou verzi :) nám se osvědčila.
Když půjdete pěšky do vesnic v Banátu, vezměte si dlouhé hole
Nedělám si legraci, i když si to někteří turisté, kteří do cílové destinace přijeli autobusem, mysleli. Po cestě Banátem můžete pořád narazit na ovčácké psy, kteří cení zuby a štěkají, je možné, že když se nebudete mít čím bránit, tak vás i pokoušou... nám se ale naštěstí nic nestalo. Dobré je mít v kapsách i pár kamenů a házet je před psy, pokud by po vás šli. Jsou na to zvyklí od bači.
Bukurešť
Spolu se dvěma kamarádkami jsme si usmyslely, že se do Rumunska vypravíme a i přes odrazování ze stran našich rodin a blízkých jsme pořídily letenky, zarezervovaly ubytování a vydaly se na cestu.
Aneta a já jsme letěly z Prahy, Marieta z Londýna. Abychom si zkrátily čekání, tak jsme se po bezproblémovém vyzvednutí auta a Check inu na prvním ubytování vydaly objevovat velkoměsto....
Protože zrovna přijížděl autobus, rozhodly jsme se to risknout a naskočit, jet přibližně pět zastávek a potom vystoupit. Odvážnému štěstí přeje, a tak jsme se ocitly přímo u historického centra.
Pokud máte rádi hudbu, drinky a zábavu, rozhodně tuhle zastávku nevynechte a navštivte Nomad rooftop bar a kavárnu Urbanist. Obojí je top zážitek!
Nemusím snad ani říkat, že pro Marietu jsme na letiště ten večer nedojely... dojela za námi ona taxíkem. Bukurešť si nás získala svojí atmosférou a my se jí nemohly nabažit.
Sighisoara
Další dny patřily prozkoumávání krajiny. Vyrazily jsme nejdříve do Sighisoara, ale byly jsme jím zklamané. Místo sice patří na seznam památek UNESCO, ale nás rozhodně neuchvátilo a jeho návštěvu jsme vyhodnotily jako ztracený den.
Hrad Bran jsme se rozhodly nenavštívit, což jsem napravila při své druhé návštěvě letos a udělala jsem jedině dobře! Na Bran jsme letos s přítelem dorazili v dešti, hodinu před zavíračkou a celý hrad jsme měli sami pro sebe. Musím říct, že mě moc mile překvapil, protože po pročtení recenzí jsem očekávala turistickou atrakci. Hrad byl pro mě ale pravým opakem - tajné chodby, malé místnosti a spletité chodby, uprostřed malé nádvoří. Uchvátil mě svojí komorní atmosférou a kompaktností. Absence turistů určitě také sehrála svoji roli, ale hodnotím hrad Bran jako jeden z nejhezčích, které jsem kdy viděla.
Hrad Bran, pohled z 1. patra
nadvoří hradu Bran
Bran
Bran - interiéry
Salina Turda
Zpátky ale k naší cestě...
Marieta se pořád chtěla zastavit v nějaké solné jeskyni, protože jí to doporučovala kolegyně z práce. Jmenovalo se to Turda a bylo to trochu z cesty. Nakonec nás ale překecala a do Turdy jsme se vydaly. A udělaly jsme dobře! Z nejprve nenápadného malého vstupu u parkoviště jsme šly nejdříve trochu dolů pod zem a potom chodbou, která měla celkem asi 1 km. Z chodby vedly různé odbočky a my se jednou z nich dostaly k prosklenému výtahu, který nás svezl hluboko pod zem. Už cestou dolů jsme mohly pozorovat monumentální výhled na prostor dolu, ve kterém se v minulosti těžila sůl. Byl velký jako katedrála a podobně byl i vyzdobený. Designová světla krásně doplňovala krápníky, které visely ze stropu dolů. Možná se ptáte, co se tak dá dělat v solném dole... V tomhle solném dole si můžete zahrát minigolf, bowling, svézt se na ruském kole nebo si třeba zahrát ping pong.
most na ostrůvek s lodičkami
světelná instalace na ostrůvku
pohled na hlavní prostor dolu
pohled z lodičky nahoru na hlavní prostor dolu
Co vám ale určitě doporučuju nevynechat, je projížďka na lodičce po solném jezeře, uprostřed kterého jsou krásné světelné sochy.
Opět jsem zde měla víc štěstí než rozumu, protože díky našemu pozdnímu příchodu (hodinu a půl před zavíračkou) byla jeskyně prázdná a na nic se nestály fronty...
Hunedoara
Po návštěvě Turdy jsme se přesunuly do městečka Hunedoara, které bylo celé ne úplně hezké. My ale jely za jedním z turistických lákadel - hradem Hunedoara. Hrad má krásný most a okolo něj je vodní příkop. Rozhodly jsme se absolvovat prohlídku, ale naneštěstí pro nás rumunské hrady nemají mobiliář ve stavu jako hrady v Česku, takže jsme prošly pár prázdných místností a tím to haslo. Hrad tedy stačí vidět z venku.
Co Vám ale rozhodně zpříjemní návštěvu Hunedoarského districtu je restaurant Werk. Nachází se v těsné blízkosti hradu v krásné cihlové asi bývalé tovární budově. Navštívila jsem restauraci dvakrát a dvakrát jsem zažila gastronebe. Personál sice neumí anglicky a jídelní lístky jsou také pouze v rumunštině, ale to nevadí, protože ať si dáte cokoli, budete spokojeni. Mají skvělou kachnu se zelím, těstoviny, ale i dezerty a výbornou kávu.
hrad Hunedoara
restaurant Werk
restaurant Werk
restaurant Werk
Balea lake
Před námi byla cesta na Balea lake cestou Transfagarasan. Spoustu lidí zná Transfagarasan z Top Gearu jako jednu z nejhezčích silnic Evropy, takže jsme se vydaly zjistit, jestli je to pravda. Cestou nahoru to byla vyloženě zábava :) Další den druhou stranou dolů už tolik ne, tam těch zatáček bylo tolik, že jsme trochu usínaly :D
Balea lake je nádherné ledovcové jezero, od kterého je možné podnikat jednodenní treky. Protože jsme se zdržely jenom přes noc, udělaly jsme si krátký výšlap po dobře značené turistické cestě nahoru nad jezero. Výhled byl fenomenální a na druhé straně kopce jsme mohly obdivovat Capra lake. Kdybych sem jela znovu, určitě bych zůstala na Balea lake déle a podnikla alespoň dva jednodenní výlety v horách. Ubytování na Cabana Balea doporučuji objednat dopředu, v turistické sezoně je místo častým cílem motorkářů a rodin s dětmi a může se stát, že budou mít plno. Rezervace se dělají dopředu přes email a je nutné ubytování i zaplatit.
Transfagarasan
Balea Lake
Capra Lake
Balea Wwaterfall
Jako specialitu doporučuji sladké smažené koule Papanasi s tvarohem. Jsou vynikající - něco na způsob našich vdolků s povidly, akorát tady je dělají s borůvkami. Další skvělé místní jídlo je polenta se zelnými závitky (sarmale).
Balea lake - výlet na capra lake
Siriu lake
Siriu lake
Berca mud volcanoes
...
Banát
Poslední zastávkou naší cesty byl Banát. Já se tam těšila nejvíc, protože jsem o něm hodně slyšela. Zaparkovaly jsme ve Svaté Heleně, jednu noc tam přespaly u místních a vydaly se na cestu. Asi víte, že v oblasti Banátu mluví místní česky. Co nás ale zaujalo, byla strohost jejich projevu. Mluvili většinou v krátkých, nerozvitých větách, buď tázacích nebo oznamovacích: ,,Mlíko máš?" ,,Mám." ,,Večeři budete?" ,,Budeme"...jsme se už naučily odpovídat i my, po tom, co jsme pochopily, že místní babky nejsou na naše řeči moc zvědavé.
Na cestě do Gerníku se nám podařilo zabloudit, protože přesto, že jsou cesty značené, nejsou cesty tak jasné a dobře prošlápnuté jako u nás. Autem do vesnic nedojedete a ani bych vám to nedoporučovala, protože procházka po tolika dnech v autě přijde k duhu. Co se týká útrap na cestě, narazily jsme dvakrát na psy. Jeden se za námi rozběhl hned jak nás zmerčil z protějšího kopce, asi 400 metrů od nás. Měly jsme celkem nahnáno, protože vypadal, že vyloženě spěchá, aby nás dostihnul, takže jsme zahájily úprk i s krosnami na zádech. Podařilo se nám ho setřást. Podruhé jsme ale takové štěstí neměly, protože jsme narazily na celou smečku, která se vynořila přímo před námi, když jsme vyšly na kopeček. Holky se bály, takže jsem šla první, aby viděly, že je to v pohodě. Prošla jsem, ale když se holky nejistě vydaly za mnou, psi jejich nejistotu vycítili a nenechali je projít dál. Protože jsem šla směrem k nim, obklíčili nás všechny tři a my musely čekat než přijde bača a vysvobodí nás. Měly jsme celkem štěstí, že psi nebyli divocí.
V Gerníku na nás už čekal pan pekař Nedvěd. Nutno říci, že výletníky, kteří přijdou sami bez cestovky si tady náležitě cení a předcházejí, takže jsme mohli užívat všech požitků, které pekárna nabízela. K večeři jsme měly skvělý slepičí domácí vývar, pečené brambory z pece a pečené jehněčí. Ráno nás vzbudila vůně čerstvého chleba, který jsme si daly s domácím máslem a ovčím sýrem a vynikající koláče. Holt kdo přespí u zdroje, neprohloupí. Turisté cestovky už takovou kliku neměli, na ně koláče nezbyly.
Cestou zpátky do Bukurešti jsme viděly deltu Dunaje, pohled to nebyl špatný, ale zase taková hitparáda, jak popisují někteří průvodci, to nebyla. Snídani jsme měly ve skvělém bistru Dianei 4, na které jsem dostala doporučení odkamarádky, která tam byla na Erasmu. Ještě jednou jsme si připomněly, jak vypadá noční bukurešťský život a zamířily zpátky k letišti. Už tam jsem věděla, že to není naposledy co tam jsem.
západy slunce cestou po Rumunsku
Otázky a odpovědi:
Je potřeba si rezervovat ubytování dopředu?
Pokud se chystáte do oblasti Banátu v letních měsících a rádi byste bydleli u pekaře pana Nedvěda, doporučuji zavolat hodně dopředu. Ubytovací kapacita je dost malá a může se stát, že se na vás nedostane. Všude jinde jsme hledali ubytování den dva dopředu na booking.com, kde jsme měli skvělou zkušenost jak s penziony, tak se soukromými ubytováními.
Co rozhodně nevynechat?
Po dvou návštěvách Rumunska můžu říct, že rozhodně bych můj zážitek nebyl kompletní bez návštěvy solného dolu Turda, který podle mě patří mezi nejkrásnější místa Evropy. Další zážitek, o který byste se neměli nechat ochudit je cesta Transfagarasan.
Co to stojí?
Zpáteční letenky obvykle pořídíte okolo 5000,- Kč na osobu, vyplatí se ale sledovat akční nabídky. Letěli jsme jenom s příručními zavazadly (malá krosna) a bohatě nám to stačilo. Ubytování jsme měli okolo 700 Kč na noc se snídaní. Půjčení auta nás vyšlo i s pojistkou na 12500,- Kč v automatu. Nákup v supermarketu cca 1100,- Kč. Jídlo v restuaraci okolo 120,- Kč. Drinky v hlavním městě v luxusním baru okolo 150,- Kč. Benzin stojí podobně jako u nás.
Jaká je optimální délka výletu do Rumunska?
Pokaždé jsem tam byla 10 dní a bylo to tak akorát :) Pokud si půjčíte auto a itinerář připravíte dopředu, mělo by vám 10 dní stačit.
Kdy je nejlepší doba pro návštěvu Rumunska?
Vybrala jsem si červencové státní svátky, kdy v hlavním městě bylo teplo a v horách snesitelně čerstvo. Protože mám ráda teplejší počasí, letní sezona mi bohatě vyhovovala. Turistů tam bylo spíš méně.
Vrátila bych se sem?
I když jsem byla v Rumunsku dvakrát, pořád mám pocit, že jsem některá místa neprozkoumala dost. Konkrétně bych se vrátila do Bukurešti a na Balea lake, odkud bych podnikla pár výletů (a snědla pár papanasi)
Jak se ti cestopis líbil?
Sarka Sokolova procestovala 23 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Ahoj, krásně napsaný cestopis, díky za něj! :)
Nechtěla bys ty fotky dát k jednotlivým místům, abychom si udělali lepší obrázek o tom, jak to kde vypadá? Je jich škoda dole v galerii jen tak, jsou super :)
Dekuju za komentar! Moc rada bych vlozila fotky do textu, ale nevim jak :/
Naklikej více „galerií“ a pak přidej po jedné či více kouscích. Galerii můžeš mezi odstavci pak přesouvat přetažením.