Rumunsko - Kluž

V květnu jsme se rozhodli pro krátkou dovolenou a naše volba padla nakonec na Rumunsko. Jelikož jsme měli pouze týden, rozhodli jsme se jen pro malou část západního Rumunska v oblasti Kluž. Hlavní body a cílem bylo město Kluž, solný důl Salina Turda, město Sibiu, pohoří Fagaraš, Hunedoara a hrad Korvín. 

Cestu tam i zpět jsme zvolili přes Maďarsko a rozhodli se využít zastávek a koupání v termálních lázních. První den jsme tedy dorazili do Miskolce, lázeňské městečko kousek pod Košicemi. Ráno jsme vyráželi někdy kolem 8 - 9 a dorazili jsme asi kolem páté, takže to byl ideální čas stihnout drobný nákup a skočit do místních lázní. Trochu zklamání bylo, že místní unikátní lázně v jeskyni byly zavřené, kvůli požáru z roku asi 2023, ale aspoň máme důvod sem zase zavítat, pokud je otevřou :) Každopádně v tomto městě se nachází ještě centrum Elipsum, kde jsou také termální bazény, různé masážní lehátka a vše co k tomu patří. A mimo jiné tu mají opravdu hezkou část pro děti a také nějaké ty klouzačky, takže byli spokojení jak malý tak velký. Po celodenním sezení v autě přišly bazény a relax v teplé vodě vhod.

Druhý den ráno jsme vyrazili směr Kluž, cesta dobře utíkala a i když nám pršelo, zase se nám nějako kolem páté podařilo ubytovat v centru města. Trochu komplikace bylo, že z nějakého důvodu byl aktuálně do naší ulice zakázaný vjezd. Koukali jsme, jak to řeší místní. Ti prostě odsunuli zábranu se značkou, projeli a zase jí vrátili, případně to vzali po chodníku a tak jsme to vyřešili podobně.  
Hlavní město župy Kluž je celkem malé, tedy hlavně historické centrum. Prošli jsme se uličkami, podívali na kostel sv. Michala a pomník Matyáše Korvína, prošli jsem se k pravoslavnému kostelu a následně i k řeckokatolickému. Následoval malý nákup a rychlý návrat na ubytování, protože se blížily velké deště a opravdu pršelo silně celou noc.

Třetí den ráno nás čekala návštěva solného dolu Salina turda, nenapadlo nás, že největším problémem bude se tam vůbec dostat. Kvůli silným dešťům se totiž navalilo bahno na silnice a některá místa nebyla průjezdná. Navigace nás vedla všude možně, když se silnice změnila v polní cestu, nedalo se nic dělat a museli jsem to otočit. Nakonec se nám ale podařilo na místo dojet. Lístky jsme kupovali online v předstihu a musím říct, že i ve všední den tam bylo celkem dost lidí, především školy. Salina turda je solný důl ve kterém se nachází různé atrakce. V první části se sestupuje dolů po schodech do dlouhého tunelu.  Zde si můžete zvolit, zda vyrazíte na prohlídku solného dolu a různých částí, kde se nacházely třeba krystaly, těžební vozík, případně se dozvíte jak se těžilo dříve, je zde i místo, kde byli zapřažení koně, kteří pomáhali s těžbou, také je možné projít celým tunelem až ke starému východu, tady je jediné místo, kde se v celém areálu dalo koupit nějaké drobné občerstvení. Další možností je sestoupit do dolu, kde jsou umístěné různé atrakce, jako ruské kolo, minigolf, kulečník, dětské hřiště, divadlo apod, pak se dá dostat ještě níže, kde je velké jezero. Na jezeru je postavené molo, kde si můžete udělat okružní procházku a také je možnost si zde půjčit lodičku a projet se po černém jezeru. Do této části dolu se dá už sjet i vyjet výtahem, nebo po schodech. My si na výtah počkali, ale jelikož fronty byly dlouhé, cestu zpátky jsme si vyšlápli po schodech. Tady jsme strávili většinu třetího dne a i když celý den pršelo, tak tady nám to vůbec nevadilo. Když jsme se pak vraceli na ubytování, cesta už byla dobře průjezdná a bahno odhrnuto.

Čtvrtý den nás čekal výlet do přírody a hlavním cílem bylo pohoří Fagaraš. Vyrazili jsme někdy kolem osmé ráno a i když jsme věděli, že silnice Transfagarasan je ještě uzavřená, tak aspoň část k dolní lanovce Balea byla průjezdná. Při vjezdu do hor už se všude vyskytují cedule, které upozorňují na výskyt medvědů, a především zákaz krmení medvědů. Medvědy jsme ale bohužel během naší cesty nepotkali. U lanovky je několik hotelů a restaurací, v tuto dobu, mimo sezonu, bylo vše zavřené. Také tu byly otevřené pouze dva stánky, jeden se suvenýry a jeden s domácími produkty - různé druhy sýrů, salámů, sušeného masa a také nějaká drobná nabídka občerstvení, jako langoše nebo palačinky. K lanovce jsme dorazili kolem půl dvanácté a v tu dobu tam kromě nás byli pouze dva lidé. Trošku jsme měli obavy, zda se někam dostaneme, protože u lanovky je daná podmínka, že musí být minimálně 10 lidí, aby lanovka jela a pokud nebude tento počet, buď lanovka nepojede nebo se musí doplatit lístky za tento počet lidí. Pak se na nás ale usmálo štěstí a přijel plný autobus turistů, a to turistů z Čech. To byla moc příjemná náhoda a my hlavně už věděli, že se nahoru dostaneme. 
Když jsme vyráželi z dolní stanice, byla dost mlha a tak jsme vodopád Balea neviděli, cestou nahoru se ale postupně rozplynula a nám se naskytl úžasný pohled na nejslavnější silnici Transfagarasan. Po vystoupení z lanovky jsme se vydali na vyhlídku a udělali pár fotek této silnice, ale mezitím se vrátila mlha a i počasí se dost zhoršilo. Nahoře také dost foukalo a bylo mrazivo. Samozřejmě touto dobou zde byl ještě na některých místech sníh. Kromě nejslavnější silnice je tu také ledovcové jezero Balea, které určitě stojí za návštěvu. Brzy nám ale začala být velká zima a bohužel ani zde nahoře, mimo sezonu, nebyl žádný hotel ani restaurace otevřená. Tak jsme se šli schovat do stanice odkud vyjížděla lanovka. Ta mezitím přijela s další skupinkou českých turistů a tak jsme se vystřídali a vyrazili zase dolů. V tu chvíli dole zmizela mlha a vylezlo sluníčko a my měli možnost vidět i vodopád Balea. Dole jsme potkali další příjemnou skupinku českých turistů, tentokrát na motorkách. Prohodili jsme pár slov a vyrazili do města Sibiu.

Město Sibiu je menší, ale velmi hezké. Z těch, co jsme navštívili, se nám líbilo zatím nejvíce. Jsou zde dvě krásná náměstí, která se podle velikosti jmenují Velké náměstí a Malé náměstí, pak je tu několik krásných historických uliček a za zmínku určitě stojí i Most lhářů, kde legenda říká, že pokud na tomto mostě zalžete, tak vás shodí, nebo spadne. Zbytek dne jsme pak už strávili couráním městem. Na večer se přihnal déšť a tak jsme se schovali a šli po náročném dni brzy spát, další den nás totiž čekal další přesun. 

Pátý den jsme vstali a vyrazili na poslední zastávku na naší cestě a to město Hunedoara a hrad Korvín. Cesta utíkala rychle a na místě jsme byli už někdy kolem oběda. Jelikož ubytování ještě nebylo připravené, vyrazili jsme na oběd, na nákup, pak jsme se konečně ubytovali a vyrazili pěšky na hrad. Co nás překvapilo, tak to, že i když jsme se blížili, hrad nebyl nikde vidět. Většinou bývají na kopci a můžeme je pozorovat už z dálky. Hrad Korvín, překvapivě, nestojí na kopci, je v podstatě v úrovni města a až když jsme prošli náměstí a dostali se na cestu přímo k hradu, konečně jsme ho spatřili. Do hradu se šlo přes malé stoupání po upravené cestě, prošlo se hradní bránou na nádvoří, kde stáli dokola různé stánky se suvenýry, magnetkami, také malé občerstvení a zmrzlina. Za nádvořím, před mostem, který vedl do hradu, bylo okénko, kde se kupovali lístky. Kromě návštěvy hradu, bylo také možnost zakoupit vstup do muzea tortury. My vyrazili přes dřevěný most rovnou na hrad. Velmi mě překvapilo, jak vše bylo dobře připravené. Dostali jsme mapku, kde bylo celkem asi 35 bodů. Všude po hradě byly kovové cedulky, které ukazovali číslo a tak jsme si mohli pohlídat, že jsme nic nevynechali a plus tam byl i qrkód, díky kterému jsme se o hradě něco dozvěděli. Líbilo se nám, že hrad byl celý přístupný i průchozí. Ve sklepení jsme našli mučící nástroje, dalo se vystoupat do všech hradních věží i ochozů a projít všechny místnosti. Některé místnosti byly jako galerie obrazů, které se dali koupit, jiné byly jako výstavy uměleckých děl, některé místnosti byly vybaveny nábytkem dle účelu, ke kterému sloužili a některé také sloužili jako galerii pozůstatku zbraní a jiného náčiní. Hrad se nám opravdu líbil a strávili jsme tu půlku dne. Je pravda, že tolik schodů jsme asi nikdy nenachodili. Nakonec jsme si dali odpočinek na nádvoří se zmrzlinou a kávou, nakoupili nějaké magnetky s upíry a vyrazili zase na ubytování.

Šestý den jsme vyrazili zase brzy ráno, protože nás čekala cesta až do západního Maďarska a v plánu byla návštěva Balatonu a taky termální lázně ve městě Pápa. Cesta utíkala dobře a kolem oběda už jsme odpočívali u Balatonu. Počasí vyšlo skvěle, bylo teplo a někteří se už dokonce koupali. My zůstali u namočených nohou, ale celkově to byl moc příjemný odpočinek a to i díky tomu, že zde skoro nikdo nebyl. Loni v létě v sezoně se těžko hledal plac, kde by si člověk mohl lehnout. Trochu jsme si orazily a načerpaly energii ze sluníčka a vyrazili do lázeňského města Pápa. Ve městě jsme nejdříve skočily na nákup a doplnili svačinu na cestu a dokoupily maďarské dobroty a pak vyrazili do termálních bazénů. Proti Miskolci byly lázně menší, ale také moc pěkné včetně venkovního bazénu. Nebyl tu sice dětský vodní koutek, ale byl tu menší tobogán a venkovní divoká řeka. Zrelaxovali jsme se, odpočinuly, doma všechno připravily, abychom ráno mohly brzy vyrazit. 
A tak nastal poslední den a my byly na cestě domů. Z Pápy cesta utíkala rychle, i dálnice byla volná a chvíli po obědě už jsme byly před Prahou. Rumunsko se nám opravdu líbilo a máme v plánu ho prozkoumat a procestovat ještě více, třeba v létě.