RUMUNSKO za KAČKU
Země, ve které jsem se ocitla úplnou náhodou, neměla od ní žádné očekávání a o to víc mě překvapila. Neskutečné hory, úchvatná příroda, dechberoucí hrady a zámky… Jedním slovem pohádka!
Cestopis z roku 2017 napsala CESTUJI za KAČKU
Termín:
21. - 24. červen 2017, 4 dny/ 3 noci
Proč Rumunsko?
Tak tady je naprosto jednoznačná odpověď - protože levná letenka. A když říkám levná, tak myslím svoji dosud nejlevnější letenku ze všech. Cesta z Bratislavy do rumunské Cluje a dokonce i zpátky do Bratislavy 🙈😂 vyšla na neuvěřitené 4,5 eura na osobu!! Od téhle země jsem opravdu nečekala vůbec nic, vlastně i ty letenky jsem pro sebe a svou cestovatelskou parťačku koupila na blind s tím, že když nám to třeba časově nevyjde, je to "blbejch" 120,- Kč v koši. Jediný důvod nákupu byla tedy nízká cena letenky a naopak velká chuť někam na chvilku vypadnout. No a když k tomu přičtu fakt, o kterém jsme se nesčetněkrát přesvědčily na vlastní kůži - že je vlastně úplně jedno kam jedeme, protože my si to uděláme hezký všude - bylo vlastně rozhodnuté s potvrzením platby za letenky.
A o to větší překvapení pro mě Rumunsko bylo...
...prostě Rumunsko
Letenky do Rumunska
Jak již bylo řečeno, zpáteční letenka Bratislava - Cluj - Bratislava byla za neuvěřitený za 4,5 eura a byla od letecké společnosti ww.wizzair.com. Let trval hodinku, sotva jsme vzlétly, už se přistávalo 😁 Akce letenek na mě vyskočila na facebooku a hned jsem kupovala . Bylo to v roce 2017, teď už ale wizzair z Bratislavy do Rumunska nelétá a ani jsem na Rumunsko dlouho žádnou akci neviděla. Velká škoda, klidně bych si to zopakovala!
Ubytování v Rumunsku
Ubytování, stejně jako celé Rumunsko, naprosto předčilo naše očekávání! Bydlely jsme za 350 Kč na osobu a noc, ale v takovém pokoji, který by u nás dostal označení apartmán čtyř *hotelu. Dívala jsem se na booking, kde jsme samozřejmě rezervovaly i v roce 2017, a ceny jsou pořád stejné. Stejně skvělé :)
Hostel Paltinis
Hostel Paltinis
Hostel Paltinis
Hostel Paltinis
Hostel Paltinis
Doprava v Rumunsku
Naše čtyři dny byly “horkou jehlou” a “z rychlíku” naplánované jako ochutnávka Rumunska zpoza volantu. Roadtrip. Jediný cíl bylo objet vyhlášené transylvánské hrady, a ty nejsou zrovna blízko u sebe na relativně málo našeho času. Celkem jsme najely téměř tisíc kilometrů. I proto jsme si zamluvily auto s vyzvednutím a vrácením na letišti. Veliká byla legrace, když jsme zjistily, že autopůjčovna na letišti sídlo nemá (což samozřejmě mít měla :D ). Asi po hodině telefonátů do Rentalcars.com, kde jsme si auto rezervovaly a zaplatily a následně po dalších dvou hodinách otravování spřátelených kiosků této společnosti, jsme nakonec klíčky od auta dostaly. Bylo to peklo, asi dosud nejhorší zkušenost při půjčení vozu, co jsem kdy zažila. Ale když nad tím přemýšlím, každé půjčení auta v mém životě byla vždycky jobovka, takže asi jenom takovej horší průměr.
...náš rumunskej fešák (y)
S naším rumunským fešákem jsme vyjely z letiště směr první cíl a po cestě jsme googlily, jak je to s dálniční známkou v Rumunsku. Na autě nebyla, nás nenapadlo zeptat se u půjčení, už vůbecne číst smlouvu a navigace nás táhla na dálnici. No přiznávám, vážně jsme moc přípravě nedaly... Dálnice jsou v Rumunsku naprosto neuvěřitelný zážitek. Jely jsme po ní asi 100 kilometrů, a to po nádherné cestě, tak rozdílné oproti naší D1…🙈😂 Navíc jsme za celou dobu v obou směrech potkaly maximálně 10 aut! Prostě silnice jen pro nás. Co silnice! Dálnice jen pro nás! No kde tohle zažijete?! :D Nevím, zda místní mají průjezd dálnicí zpoplatněn a je to na ně velká částka nebo byl důvod jiný, každopádně takto prázdnou dálnicí jsem v životě nejela. Jinak naše autíčko, a z fotky je jasné, že to nebyl žádnej jeep, za ty tři dny najelo mrak kiláků a zdolalo neskutečné cesty, serpentiny a vůbec terén, kterej by byl spíš pro teréňák typu obojživelník. Velká pochvala! Za odměnu jsme ho před odevzdáním na benzínce vlastnoručně umyly 💪👌 ...i když jsme na letišti po uschnutí rozpatlaného písku na kapotě auta naznaly, že jsme mu tím rozhodně ke kráse a eleganci nepomohly, i tak si naši péči zasloužil! Poslední noc jsme v autě i přespaly, protože jsme měly odlet už v 7 ráno a to se nám zdálo zbytečné platit za hotel :) Noc na letišti v autě, pod dohledem policistů, byla nezapomenutelná, další nový zážitek 🙈😂 Ještě větší pak to, když jsme dle domluvy hodily klíčky od auta na letišti do příslušné kovové schránky a asi deset minut před uzávěrem brány (nespěchaly jsme se odbavit, měly jsme koupenou výbornou sedmičku vína), a právě v tu chvíli, kdy už jsme měly spíš fofrovat k odbavení jsme zjistily, že jedna peněženka s doklady zůstala v autě 🙈 Nastala neskutečná bojovka - sprint ke schránce, vypáčení schránky, jedna běh k autu, druhá s pomocí policajtů rovnala plechy schránky do původní polohy....no stihly jsme všechno a do dnes je to jeden z našich TOP cestovních zážitků 😍 Půjčení auta na 4 dny vyšlo na 2300,- Kč, což znamená ve dvou 1 150,- na hlavu. S benzínem jsme se vlezly do 1 500,- na osobu a ještě jsme ušetřily za jednu noc.
Jídlo v Rumunsku
Tak jídlo bylo výborné a musím říct, že ceny ještě lepší, takže jsme jedly hodně i v restauracích, nejen v místních sámoškách :) V té době jsme lehce ujížděly na aperolu, takže ten byl denně alespoň 3x, no a mezitím víno, takže i pitný ržim byl řádný. Neutratily jsme víc jak 300,- osoba a den takže když to přestřelím do 1 200,- Kč na osobu. Vyloženě místní dobrotu už nedoporučím, mě nejvíc dostaly na jednom z hradů maliny v kelímku a luxusní kukuřice :D
Itinerář cesty
Den č. 1 - Hunedoara - KORVÍNŮV HRAD
Po příletu jsme půjčily auto a vyrazily do 180 km vzdálené Hunedoara.
Město připomínalo spíš průmyslovou zástavbu s obytnými bloky v sovětském stylu. A nebylo to úplně město, spíš větší vesnice, na které oprvdu moc krásy nebylo. To, co opravdu mile překvapilo, bylo naše ubytování. Nejen to!Naprosto předčilo očekávání, protože z Hostelu v názvu se vyklubal v ČR slušný 4* hotel. Vyházely jsme batohy a hrnuly k dominantě tohoto města, kterou je Korvínův hrad, náš první cíl. Jde o vůbec největší rumunskou gotickou stavbu. Byl postaven ve 14.století. No postaven - byl vytesán do skály tureckými zajatci, a to na místě bývalého římského opevnění. V polovině 15. století výrazně přispěl k obnově hradu Matyáš Korvín. Jedná se opravdu o pohádkově krásný a udržovaný hrad. Individuálně se zde můžete pohybovat po celém hradě. I ve městě jsou velice dobře umístěny ukazatele k hradu. Do hradu je přístup veden přes dlouhý úzký most nad vodním příkopem. Nejkrásnější fotopoint (y) Celá stavba je zdobena množstvím věží i malinkých věžiček, ale interiér je božsky prostý. Část hradních prostor dnes slouží jako muzeum. Hrad jsme si prohlédly pěkně za tmy a další den si to zopakovaly s ještě větším úžasem...
Den č. 2 - JEZERO CINCIS a ZÁMEK PELES
Po dopolední prohlídce Korvínova hradu za denního světla, ze kterého jsme byly naprosto unešené, jsme nasedly do auta a jely asi jen 10 km k vyhlášenému jezeru Cincis. Jezero Cincis bylo vybudováno v roce 1950, aby dodávalo vodu pro ocelárny. Dnes je jezero především letoviskem pro rumunské turisty. 10 km zní sice jako pár minut jízdy, ale ve skutečnosti to byl nekonečnej horor :) Myslím, že takovej terén auto z půjčovny ještě nazažilo! A ani my na tuhle offroad jízdu nezapomneme. Zcela normální silnice přestala být z ničeho nic průjezdná ve dvou směrech, posléze téměř nešlo projet i zbývajícím jedním pruhem, nedejbože potkat zde auto do protisměru. Všude ze skal napadané masy kamenů a suti, takže nejen překážky v cestě, ale občas i tíseň z nestability skal a možnosti pádu dalšího balvanu. Do toho začaly serpentiny, šílený kopec nahoru a pak zase dolů. Už nám bylo jasné, proč jsme cestou žádné jiné vozidlo nepotkaly... Sem by jel jen blázen :D Dostala zabrat jak brzda, tak spojka, hlavně ale naše odhodlání nepolevit a k cíli opravdu dojet. To se nám nakonec podařilo a výhled na jezero byl neskutečnou odměnou. Musím říct, že hezčí místo jsem v Rumunsku neviděla. Naprostá dokonalost, žádní turisté, klid, krásná příroda a hlavně magická vodní hladina. Sednete si tu do trávy a jen hledíte a stejně jak jsem psala už stokrát - tohle je přesně to místo, kde neprovádíte jen pasivní nádechy a výdechy, ale kde se vám dech i tep na chvíli zastaví a vy tu chvíli cítíte každou buňkou. Přemýšlím, jak ten pocit popsat a napadá mě jen jedno slovo... Být zde, to vše přede mnou vidět a uvědomit si to celým svým já, to je prostě dar.
Sedím v té trávě a přemýšlím nad cestou, kterou jsme právě zdolaly. Přemýšlím nad tím, že kdybych dopředu věděla, jakej terén nás čeká, možná se na tu cestu ani nevydám a tuhle nádheru nezažiju..
„Jenže o tom přesně život je. O kráse nevědění. O překvapení. O změnách. O pohybu. Vpřed, nikdy vzad. O “konstantách”, které v jednu chvíli jsou a opírá se o ně celé naše bytí a další den jsou pryč a ono se vlastně zas až tak nic nestane. Protože všechno odvane čas a ve vzpomínkách zůstane jen to krásný a vyjímečný - třeba jako tenhle výhled na jezero.. Aniž si toho všimneme, objeví se zase nová konstanta a včerejšek s veškerou sutí v cestě vybledne do ztracena. A přitom všem zažíváme neustálou sinusoidu našich "nahoru a dolu". Ta sinusoida je jako naše EKG křivka. A přesně tak to má v životě být. Život potřebuje křivky. Protože dokud není rovná čára, žijeme. A všechny chvíle, které nám tou tepovkou hejbou nahoru a dolu, všechny jobovky a pády na holou zem střídané pocitem štěstí, všechno nám ten život dělá živějším. Životaplnějším. “
Nevím, co se stane za hodinu, zítra, za rok a každej krok, aniž si to uvědomuju, řídím celý svůj chod vlastně do stejného neznáma jako před chvílí "k nedalekému jezeru"... Je jen na mě, jak každou cestu ustojím a co z každé životní zatáčky, serpentiny nebo balvanu v cestě vytěžím. A není to jen o samotné cestě, terá může být velkou neznámou, ale i o nás samotných. Mnohdy totiž skutečně neznáme ani své vlastní "jízdní vastnosti", protože řada věcí, skrytých závad, se projví až při zátěži... Takže každá nová cesta je vlastně pokaždé jízda testovací 😊
...no a pocit božského daru nám nezkazilo ani to, že když jsme se z panoramitické vyhlídky pokusily posunout přímo k jezeru, kempovali tam místní a musím říct, že jsme z auta po jejich vražedných pohledech nejen ani nevystoupily, ale hlavně jsme uháněly celou tu šílenou cestu zpátky do “civilizace", a to minimálně desetkrát rychleji než tam :)
Dalším dnešním cílem byl asi 15 - 20 km vzdálený zámek Peleş... Co k němu říct? Rumunsko je prostě pohádka. Ráno Korvínův hrad a teď toto... Prostě nádhera, nádhera, nádhera! Koukám na další pohádkovej výjev jako na zjevení a nechápu, že jsem do teď neměla tucha, co za krásu lze v Rumunsku, za letenku za 4,5 eura!!!!, najít... Zámek stojí uprostřed anglického parku a připomíná svou architekturou zámky bavorské. To má ale svůj důvod. Nechal ho totiž postavit rumunský král, který byl ale německého původu 😉 Hned z kraje je brána, pak cesta stoupá obloukem k zámku. Cestou míjíme hospodářskou část. Ta sama o sobě je skoro zámek. Je vidět, že to zde stále patří k vládním budovám, někam se dokonce stále nesmí. Je zde malinké nádvoří, které má dvě brány téměř vedle sebe. Před zámkem jsou přenádherné terasy. Sama stavba zámku je uchvatná, má více než 100 pokojů, téměř 800 vitrážových oken a interiérová výzdoba je honosná. Pokoje jsou zdobeny perletí a ebenem, na stěnách jsou benátská zrcadla, cenné malby a perské koberce. Prostě pohádka!
No a ať nejsem moc sentimentální a vy víte, jaký jsme ve skutečnosti telata ....někde na cestě mezi jezerem a zámkem nám do oka padly nádherné domečky v jakémsi "satelitním městečku"... Dodnes nevím, jak se to satelitní městečko jmenovalo, ale byl to opravdu nezapomenutelný moment celého tripu. Ani né tak architektonickou nádherou, jako spíš adrenalinem, kterým jsme v tento konkrétní moment byly spíš předávkovány :D
Když jsme projížděly kolem, byly jsme od pohledu ze silnice naprosto fascinovány vším tím kováním a krásou každého domku, že jsme se na nejbližším místě otočily a vjely do kouzelného městečka. Zaparkovaly jsme auto a šly se projít kolem těchto nádherných domů. Občas jsme nějaký i vyfotily... Po chvíli jsme si všimly, že ve městě u stává normální chod života a všichni obyvatelé domů nejprve jakoby zkameněli a pak nevěřícně šli od svých vchodových dveřích směrem k plotu, k nám… Začaly jsme z toho mít opravdu divný pocit a začaly jsme s tímto pocitem i couvat. Couvání se během chvilky změnilo v rychlou chůzi směrem k našemu zaparkovanému autu, ale i ta rychlá chůze během chvilky přišla v běh. My jsme neběžely, my jsme opravdu sprintovaly! Bylo to jak s nepovedeného akčního filmu, kdy hlavní hrdinky utíkají z místa nějaké hrůzy k autu a divák v kině trne, aby to stihly dřív, než je nestvůra chytne za nohu, zatáhne a sežere. Přesně to jsme zažily na vlastní kůži, akorát ta nestvůra byl dal místňáků ozdobený zlatými řetězy kolem krku... Těžko se to někomu, kdo něco podobného nezažil, navíc v jednadvacátém století, vysvětluje. Ti lidé za námi opravdu běželi! Nepochopily jsme proč, nevěděly jsme, co jsme udělaly, ale co nám došlo okamžitě bylo to, že s námi rozhodně nehodlají diskutovat a cokoli nám vysvětlovat. Že jsme prostě někde, kde nemáme co dělat a že musíme hodně kopnout do vrtule a co nejdřív sednout do auta a odlepit se z tohoto místa směr ...kamkoli pryč.. Běžela za námi celá vesnice! Nasedli jsme do auta a rychlostí světla opravdu vystřelily z této prapodivné vesnice. Až mnohem později jsme se dozvěděly, že toto místo je satelitní městečko nějakého známého mafiánského klanu a že se tam neodváží nikdo. Ani pošťák. Teď, s odstupem let, se tomu už smějeme. Vlastně jsme se tomu smály myslím už ten večer na pokoji… Ale prožít to, to bylo vážně docela na krev. Něco podobného už bych na svých cestách asi zažít nechtěla. A možná i tenhle zážitek je jedním z důvodů, proč bych i přes veškerou pohádkovou krásu Rumunsko dvoum samostatně cestujícím ženám rozhodně nedoporučila. Holky, pokud vás některou tahle země uchvátí a bude inspirací, přibalte si sebou nějakého chlapa!
Den č. 3 - BRAN CASTLE, SIGHISOARA, KLUŽ
Drákulovo! Konečně hlavní náš cíl! Hrabě Drákula je samozřejmě fiktivní postavou ze stejnojmenného románu Brama Stokera. To jsme náhodou věděly ✌️😁 Autor se inspiroval skutečnou osobou valašského šlechtice Vlada II. Tepeše – despotického vládce, který zabil dvacet tisíc lidí. Poddané mučil a nepřátele narážel na kůl. Tak vznikla i jeho přezdívka Vlad-Narážeč. Druhou přezdívku – Drákula – si vydobyl už jeho otec Vlad I., který razil mince s obrázkem draka. Proto mu lidé říkali Drac (drak). V rumunštině navíc Drac znamená i ďábel.. A my jsme teď tady. V místě opředeném legendami...
Krásně opravený hrad Bran leží v srdci Karpat, v Transylvánii, kterou dnes navštěvují turisté. Mystika místa je určitě jen jedním z důvodů. Tím hlavním budou ale spíše dechberoucí hory.. 😉 Podle vyprávění měl právě na Branu Drákula žít, jenže... Vlad II. Tepeš ve skutečnosti většinou pobýval na hradě Poienari. Z toho se však do dnešních dob zachovaly pouze ruiny, a ty se špatně ukazují turistům 😁 Proto Rumuni umístili pověst o Drákulovi právě do hradu Bran. Jinak se mu říká mezi českou populací rumunský Karlštejn a něco to do sebe vážně má :) Tenhle hrad má neuvěřitelnou atmosféru, kterou cítíte od prvního pohledu, který se vám na ni naskytne. Kříže v podhradí jsou až strašidelné… Celý hrad, i když je plný turistů, vyvolává opravdu mráz v zádech. Krása i určitý respekt. Nám se tady navíc stala neuvěřitelná věc. Vprostřed nádherného dne, slunečného a takřka bez mráčku, v momentě, kdy jsme k hradu vstoupily, zatáhlo se zlověstně nebe. Zničehonic. A nejenom to, spustil se neuvěřitelný liják a součástí tohoto deště byly kroupy velikosti fazolí. Hleděly jsme na to a nemohly věřit vlastním očím a uším. Během chvilky byl zelený trávník pokrytý vrstvou bílého ledu. Rychle jsme přeběhly na nádvoří hradu a sledovaly tu podívanou a taky bubnování krup o střechu hradu z pod vikýřů. Dokonce mám dodnes natočené video a pokaždé, když si to pustím, nemůžu tomu vůbec věřit. Stejně rychle, jako déšť a kroupy začaly, tak i skončily. Během chvilinky byl opět nádherný slunečný den. A pro nás – neuvěřitelná vzpomínka na Drákulův hrad.
Z tohoto úžasého hradu jsme vyjely v odpoledních hodinách směr Kluž kde jsme v autě přespaly do rána a den č. 4 už v 7.15 hodin frčely domů. Cestou nás ale čekala ještě jedna zastávka. Sighisoara.
Sighisoara je nádherné městečko regionu Sedmihradska. Je to malebné barevné městečko, které nejen že leží na seznamu UNESCO, v první polovině 15. století se zde taky narodil Vlad III., přezdívaný Drácula. A to jsme si na naší transylvánské tour nemohly nechat ujít! Vedle citadely, kolem níž jsou mohutné hradby ze 14. století, vedle Hodinové věže s orlojem, schodiště studentů, náměstí a jiného je tu i rodný dům Drákuly :)
Den č. 4 - odlet
Finální rozpočet Drákulova 4 dny/3 noci:
- Letenka Bratislava - Cluj - Bratislava: 120,- Kč
- Ubytování dvě noci na osobu: 700,- Kč
- Půjčení auta, benzín na osobu: 1 500,- Kč
- Vstupy,: 800,- Kč
- Jídlo, pití: 1 200,- Kč
Celkem tedy tento transylvánský trip vyšel na 4 320,- Kč, a to je fakt za Kačku :)
Rumunsko je hodně levná země, ale také hodně chudá.... Na jednu stranu mafiánské čtvrti zbohatlíků, na tu druhou a bohužel mnohem větší, výjevy obrovské chudoby. Podvýživení lidé, podvyživená hospodářská zvěř… Samozřejmě jsem ráda, že to byl opravdu nízkonákladový trip, ale téhle zemi bych lepší podmínky pro život opravdu přála.
A co říct závěrem? Někdy je život o plánech a někdy o spontánních rozhodnutích... oboje mám svým způsobem ráda. Plánování cest je pro mě vždy velké těšení, poznávání míst dopředu a pak trošku porovnávání skutečnosti s vlastní fantazií. Naopak spontánnost má v sobě ducha nečekaného a adrenalinu a taky minimální riziko zklamání, protože když nevíte, do čeho přesně jdete, jste tak nějak připraveni na všechno. Kór s letenkou s cílovkou někde v Rumunsku 😁Tato cesta bylo jedno z těch opravdu spontánních rozhodnutí. Na začátku vážně nebyl žádný velký cíl. Teda krom "Drákulova" a chuti vypadnout na chvíli z města. To, co následovalo po přistání a v jakém duchu proběhly všechny čtyři dny předčilo vše. Né nadarmo se říká, že je lepší nic neočekávat, že pak člověk není zklamanej, naopak jen mile překvapenej. Rozhodně nebudu daleko od pravdy, když zhodnotím tento trip nejen jako hodně milé překvapení, ale i jako jeden z nejúžasnějších tripů roku 2017. Vlastně jsem si uvědomila, že když mám ze všech svých cest někomu říct tu TOP, nejsou to Filipíny, Maledivy ani Srílanka. Obvykle mi jako první proletí hlavou Rumunsko.
Rumunsko se mi navždy vrylo do srdce a kdykoliv bude možnost cestu tam zopakovat, nebudu váhat ani chvilku. Dechberoucí příroda, panoramata! Jsme sice od nás z České republiky na krásu přírody zvyklí, naše země je v tomto směru úchvatná, ale Rumunsko – to je vážně o level jinde. Prostě čarokrásná pohádka. Všechny ty hrady a zámky na pozadí impozantních kopců a hor, to je vážně nádhera, kterou by měl každý alespoň jednou vidět. My jsme tady za 4, v podstatě 3 dny viděly/zažily opravdu nezkutečně moc. Strach o holý život, jobovku při půjčení auta i po vrácení, kroupy uprostřed nádherného slunečného dne, dokonalou prázdnou dálnici i nejhorší možnou cestu, několik výjevů, kdy se nám dech i tep dojetím zastavil a pak zase rozběhl jako splašený kůň. Doufám, že takových neplánovaných tripů a pohádek v jednom mě čeká ještě mrak! Ale i kdyby ne, tak platí přesně to, co jsem zmínila na začátku. Když vedle sebe máte opravdu dobrého parťáka, je v podstatě úplně jedno, kam se vydáte. Můžete si koupit letenku za desítky tisíc nebo za 4 a půl eura… Je to vážně fuk. Místo dokonalým nedělá ani tak místo/město samo o sobě, ani úchvatné výhledy. To nejdokonalejší na cestách jsou všechny kameny a překážky v cestě, které překonáte a osoba blízká, s kterou jste na to společně. Na dobré i zlé a také na vzpomínky ♥
Kdysi mi jedna profesorka řekla něco, co si pamatuju do dnes. Chceš-li poznat přítele, vem ho do hor. Až bude nejhůř - sevře vás v horách zima, únava, nepohodlí, nedejbože ochromí-li vás zranění - tehdy poznáš skutečného přítele, skutečného člověka vedle sebe. Byla to tuším báseň O kamarádovi a pokud se nepletu, napsal ji Vladimir Vysockyj. Často si na to vzpomenu. A i tady, v rumunské road movie, mi to nejednou proběhlo hlavou. Jet cestu k jezeru, nejkrásnějšímu místo celého "mého" Rumunska, nadupaným teréňákem, vůbec bych si neuvědomila, jaké mám štěstí. Ne na dokonalou vyhlídku, ale na parťáka vedle sebe. To jenom s tímto konkrétním (a úzkým kruhem dalších), dokážu podobné vý.ery zdolávat nejen v klidu, ale i s úsměvem na tváři. Navzdory x-krát strachy sevřeným všem mým svěračům, několikrát chuti to vzdát, otočit auto a ve zdraví vyjet zpátky na pohodlnou, komfortní a bezpečnou silnici, neudělaly jsme to. Hnala nás touha vidět "to" za tím vším, chuť pohlédnout za závěsy, zvládnout všechny strasti cesty a nepovolit. Nepos.at se v koutě. Byly jsme si totiž jisté, že spolu nás nic nezastaví a když jo, zase to nějak zvládneme rozhejbat. Navíc už dobře víme, a díky tomuto tripu zase o to jistěji, že stejně jako v životě, obvykle ty nejhorší a nejkomplikovanější cesty vedou k těm nejkrásnějším vyhlídkám... A jak již padlo - na konci této cesty nás čekal opravdickej DAR. Vím, že kdybychom to tenkrát vzdaly, kdykoli bych si na Rumunsko vzpomněla, měla bych jizvu na rtu a výčitku. Zklamání ze sebe sama a taky pocit selhání. Lítost, že jsem to vzdala těsně před cílem, který mohl být něčím, co se stane jen jednou v životě.. A takyže byl!! Jsem ráda, že mám za sebou tolik komplikovaných, sutí a balvany zapadených cest a že jsem to zatím nikdy nevzdala a nevrátila se předčasně zpátky do komfortní zóny. I když by to bylo mnohdy jednodušší a bezpečnější, vím, že by moje tepová frekvence v těch klidných nevzrušených vodách hasla a můj život by byl nežitý, nevyužitý, život bez života. Prostě - potřebuji záchvaty emotivních turbulencí, díky nimž mi krev tepe ve spáncích - strachem, nejistotou, očekáváním, těšením se, vzrušením...a pak momentem úlevy a štěstí při pohledu na scenérii, jako zde, u jezera Cincis. A taky potřebuju parťáky! Takové, které můžu vzít nejen na dokonalou pláž, ale i kdykoli do jakýchkoliv hor. Třeba i do těch rumunských ✌️🙈
Jak se ti cestopis líbil?
CESTUJI za KAČKU procestovala 46 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 4 lety a napsala pro tebe 68 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil18 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Super! Jen doplním, ze do Kluze lítá Wizzair z Vídně a to občas za fajn ceny :)
Ani, z Vídně létají, ale to je pro mě + 700,- a né úplně navazující busy do Brna nebo parkování, které neodpovídá režimu za Kačku 🙈😁Bratislava byla TOP...škoda jí...
A za super děkuji 🙏😉
Pěkný :)
Díky za další super cestopis! Moc ráda si je čtu. Tento mi tak trochu nahradil cestu za kamarádkou do Rumunska, kterou jsem nemohla na začátku měsíce absolvovat kvůli škole. V Rumunsku mám několik přátel, tak snad se opět brzy naskytne příležitost se za nimi podívat.
...to já děkuji :)
Krásné čtení. V Rumunsku jsem byla pracovně před dvěmi lety a uchvátilo mne. Chystám se tam v září a věřím, že tam pojedu víckrát. Je tam opravdu co vidět... přeji další dech beroucí zážitky a těším se na další vaše povídání. D.
Dášo děkuji. Vážím si takovéto zpětné vazby! A v září si to tam užijte i za mě!! :)
Díky za další super inspiraci! Teď už jen sehnat toho parťáka... :-)
Jako vždy HDR na 100%. Fotky jsou hrozné.
Máš naprostou pravdu. Je to dva roky zpátky, měla jsem tehdy hodně blbej foťák a s filtry se to dalo...
Budu tam muset zajet znova a vyfotit si to líp :)
To bych ráda, jenže já je v originále nemám. Fotky promazávám a nechávám jen minimum. Tyhle starší fotky (cestopisy 2017 a starší) jsem si upravila, ulozila a diky tomu je to nevratny dej.
Je to skoda, protoze i ja ted vidim tu hruzu.. Asi jako kdyz se divam na fotku z detstvi a vidim se ve zvonech 🙈😂😂😂Chcete to vygumovat, ale nejde to 😂 Kazdopadne jak uz tu kdosi napsal - nerozjizdim fotodatabanku a ani se neprezentuji jsko nejaky fotograf. Ani takovou ambici nemam. Fotky jsou sice soucast cestopisu, ale neni to to hlavni. Alespon pro me ne.
Krásně řečeno...
Ale zvony už fakt nikdy ;)
Super cestopis. Až je mi líto, že jsem byl naposledy v Rumunsku jen na 2 dny a ještě je strávil ve městě.
Nebyla tohle https://goo.gl/maps/7tAHUEVb6rBaFrz38 náhodou ta ci... ehm vesnice rumunských spoluobčanů nepříliš legálně vydělávajících ve Velké Británii? 😂
Ne, toto jsou exteriéry z nově připravovaného seriálu Čechovi na TV Barrandov.
Doufám, že je všechny bude hrát Jaromír Soukup. 😁
Jasně že je! Jaks’ to našel??! 😂
Jinak ani nemluv.. Nemůžu věřit, že je to víc jak dva roky, co jsem tam byla.. Bylo to tam neuvěřitelný po všech stránkách.. 💛
Tak umím trošku googlit, no. :) Jinak už tuším v roce 2014 v britském bulváru psali, že to místní úřady chtějí strhnout, protože je to postavené vesměs nelegálně, bez ohledu na bezpečnost a ještě za peníze z trestné činnosti. 😊
😂😂😂 Goooglit fakt umíš! A nejen letenky 🤪😂
Tam se nikdo cokoli strhávat neodváží 😂