S Ladou po Albánii
"Ty musíš mít vždycky něco extra.", "Takhle si většina lidí dovolenou asi nepředstavuje." - to jsou některé z reakcí mého okolí poté, co se dozvěděli o cíli naší další cesty. O to lepší Albánie byla!
Cestopis z roku 2020 napsal Jan Pirič
Doba korony byla zlá a pořád je, jarní vyhlídky na jakékoliv letní dobrodružství ožívaly stejně rychle jako umíraly. WizzAir začínal vymýšlet docela zajímavé destinace z Prahy a jednou z nich byla Tirana. O Albánii jsem do té doby slyšel jen párkrát a to byl přesně ten důvod, proč mě nadchla. Po rychlém pročtení průvodce tady jsem měl jasno. Už jen počkat, až budou podmínky pro cesty obousměrně uvolněné a plán je jasný. Albánie se otevřela 1.6. a Čechy si klasicky dávaly načas, ale objevilo se pár neověřených informací, že od 1.7. bude návrat do ČR také bez omezení, takže letenky byly brzy v e-mailu. Stály cca 500 Kč, takže žádný stres.
Bylo náročné se rozhodnout, v jakém duchu se dovolená ponese. Auto? Obyčejné nebo 4x4? Nebo žádné auto? Kempování? Hotely? Dopadlo to tak, že vyhrála Lada Niva od The Lada Guys v Tiraně a převážně kempování. První tři dny jsme byli záměrně bez auta, abychom si trochu užili Tiranu a okolí.
První dny bez auta
Po příletu jsme na letišti vybrali peníze, bankomaty nechtěly žádné poplatky. Toho jsme si měli více vážit, protože jsme poté během pobytu bohužel někde museli vybírat s poplatkem 700 LEK. Takhle vysoký poplatek za výběr jsem snad nikde jinde na světě ještě platit nemusel. Náš cíl pro pátek bylo město Durres (česky Drač). Označený minibus čekal přímo u příletové haly a za pár minut už jsme si to svištěli do Drače. Stálo nás to 500 LEK na osobu. Ceny za hromadnou dopravu jsou v Albánii opravdu nízké. Drač je přímořské město a mám pocit, že když už nějací turisti jsou natolik odvážní, že jedou do Albánie na vlastní pěst, skončí v Drači u moře. Není to však pro koupání nejlepší volba, ale vlastně určitě ne nejhorší. Drač bývalo hlavní město a stále je námořním uzlem Albánie. Kromě amfiteátru (který je zajímavý a vstup je za 100 LEK) jsme toho mnoho neviděli, protože jsme měli ještě ten den namířeno vlakem zpět do Tirany.
Xhamia Durres
Drač
Durres Amphitheatre
Drač
Vlak v Drači
Vlak v Drači
Železniční doprava v Albánii rychle umírá a provoz již je jen na dvou tratích mezi Dračí a Tiranou a mezi Dračí a Elbasanem, jezdí dva páry spojů denně. Cesta trvala hodinu a rozhodně se jednalo o silný zážitek. Cena byla, myslím, 60 LEK na osobu, takže určitě nejlevnější varianta dopravy. Vlak nás "vyhodil" v okrajové části Tirany "Kashar", odkud jsme pokračovali autobusem do centra Tirany. I když jsme to ze začátku nevěděli a museli jsme se na "spoje" ptát místních, docela dobré informace má aplikace Moovit, která v Tiraně k vyhledávání MHD poslouží nejlépe. V centru jsme přečkali první noc. Centrum Tirany je živé, na Albánské poměry čisté a upravené a zanechalo v nás pozitivní dojem. Určitě stojí za to Tiraně minimálně jeden den věnovat.
Tirana
Park Rinia, Tirana
Tanners' Bridge, Tirana
Grand Park of Tirana
Mezinárodní kulturní centrum Pjetër Arbnori, Tirana
Následující noc jsme strávili v Dajti Tower Hotel, což je hotel umístěný na vrchní stanici (pravděpodobně jediné albánské) lanovky, která vede z okrajové části Tirany pod horu Mali i Dajtit. V balíčku, který stál 43 Euro pro dvě osoby (možná jsme měli slevu kvůli covidu) jsou zahrnuty jízdenky na lanovku, super večeře a snídaně v restauraci s výhledem na Tiranu, minigolf a ubytování v příjemném hotelu také s výhledem. Za tu cenu? Neber to. Kdybychom to věděli, bydleli bychom tam celé tři dny, co jsme byli bez auta. Přes den jsme si dali túru do hor, ale počasí nám nepřálo. Víc jsme toho nestihli, nicméně nic jiného rozumného se tam ani dělat nedá (ještě kromě projížděk na koních a dalších turistických atrakcích). Poslední, třetí den bez auta (neděli) jsme věnovali ještě znovu prohlídce Tirany a ubrali jsme se již směrem k dalšímu hotelu v městské části Sauk, poblíž jsme strávili večer v Grand Parku na jihu Tirany. Park rozhodně doporučuji, není vůbec daleko od centra. Cestu z parku jsme přesto chtěli absolvovat autobusem, nicméně ani po půl hodině čekání nepřijel. Místní mladík, který čekal s náma, říkal, že je to naprosto běžné, ale že je líný a bude čekat ještě klidně další hodinu. My jsme čekání po půl hodině vzdali a šli jsme pěšky (na konečnou, kam jsme potřebovali, to bylo asi 15 minut pěšky, takže jsme vlastně taky tak trochu líní). Když mladík zjistil, že půjdeme pěšky, nabízel se, že půjde s námi, že nám velmi rád pomůže. Vzhledem k jeho tvrzení o jeho lenosti předtím mi ale svědomí nedovolilo to po něm chtít, a tak jsme se do cíle vydali sami.
Mám pocit, že jakmile čtete jakéhokoliv průvodce o jakékoliv zemi, všude píšou, že jsou tam nesmírně milí lidé, takže bych toto klišé nerad omílal. Ale nedá mi to. V Albánii jsou ti lidé fakt milí, milejší než jsme zažili jinde. Překvapivě dobře umějí anglicky (alespoň ti, se kterými jsme se setkali my), snaží se pomoc jakkoliv to jde (jedna paní vytočila přes videohovor svoji dceru, aby nám pomohla s nalezením správného autobusu). Všude jsme se setkali opravdu jen s milými lidmi, nikdo se nás nesnažil ošidit (i když jsme byli na první pohled jasní cizinci), všude se zajímali o to, odkud jsme, kam jedeme, a snažili se nám všemožně radit.
Časy s Ladou
V pondělí ráno jsme si z hotelu došli pěšky do půjčovny k chlapcům The Lada Guys, převzali auto a šup k Bovilla Lake. Jednalo se o první off roadovou cestu, kterou jsme absolvovali. Měli jsme namířeno do městečka Krujë, po cestě jsme se pokochali krásnou scenérií Bovilla lake a trochu se svlažili, nicméně jsme nenašli žádné super místo ke koupání, takže to bylo jen na chvilku. Kupodivu - celou dovolenou jsme dost bojovali s tím, kde se zchladit, jezer na mapě bylo dost, ale většinou se nejednalo o jezera vhodná ke koupání. To nás dosti iritovalo, protože klimatizace v Ladě je velmi nevýkonná (takže jsme ji nepoužívali) a venkovní teploty se pohybovaly kolem 35°C
Castle of Kruja
Castle of Kruja
Bovilla Lake
Bovilla Lake
Po rychlé návštěvě hradu v Krujë a večeři v Kroi restauraci (doporučuji) jsme se co nejrychlejším (88 km/h) tempem vydali směr Komanské jezero, konkrétně do kempu Agora. Ten se mi opravdu líbil, krásné, klidné, čisté místo u jezera, super možnost ke koupání, dobrá restaurace a pěkné zázemí. Je to ideální místo, pokud druhý den ráno v 9:00 máte namířeno na trajekt Koman - Fierze. A to my jsme měli. A vy byste měli taky, protože za mě plavba byla jedním z nejlepších zážitku. Je nutné si plavbu rezervovat předem (v sezóně) a taky ji předem zaplatit (se slevou), bohužel pouze pomocí PayPalu, který jsem si za pár minut zařídil. Cesta z kempu k trajektu zabere cca 45 minut. Nástup na trajekt byl hektický, všude plno lidí a vozidel, ale málo místa. Plavba trvala asi 2,5 hodiny a celou dobu vlastně plujete obklopeni poměrně vysokými horami bez jakýchkoliv budov, apod. Asi v polovině cesty jsme najednou zamířili ke břehu a zničeho nic se vzal starý traktor, který potřeboval převézt o pár kilometrů dál, kde pokračoval ve vykonávání jiné práce. Dlouho jsme strávili přemýšlením nad tím, co tam dělal, jestli ho ta práce baví, atd., nicméně k žádné uspokojivé odpovědi jsme nedošli. Atmosféra na trajektu byla příjemná, hrála hudba, skupinka mladistvých Albánců popíjela vodku a pouštěla hudbu z přenosného repráku, my jsme seděli v autě a poslouchali hudbu svoji a kochali se výhledy.
Kemp Agora
Kdesi na Komanském jezeře
Po opuštění trajektu jsme se vydali směr Valbonë, kde začíná poměrně známý trek do Thethu. Díky Ladě jsme mohli dojet až do vesničky Rragam a tím si ušetři pár cenných kilometrů. Z Rragamu jsme odpoledne vyrazili směr Theth, cesta měřila asi 10 kilometrů a zabrala přes 4 hodiny, nicméně až do Thethu jsme nedošli. Skončili jsme v nejbližším možném guest housu ve vesničce kousek nad Thethem, zvané Hardedaj. Byla to spíše taková osada než vesnička, v guest housu jsme byli sami, dostali jsme tam fajn večeři a šli odpočívat, protože druhý den ráno nás čekala cesta zpět k autu do Rragamu. Po cestě oběma směry jsme snědli každý asi kilo lesních jahod, s takovým množstvím jsem se v ČR ještě nikde nesetkal.
Maja e Jezercës
Výborná večere v našem ubytování
Guest House gjelaj
Na cestě do Thethu
Maja e Jezercës
Poté, co jsme šťastně vpadli do Ladiných sedaček nás čekalo 6 hodin jízdy do národního parku Divjakë. Cesta byla zajímavá, hlavně ten začátek směrem do města Kukës. V cíli nás měl čekat super kemp, bohužel však čekal se zavřenou bránou. To byla naše největší chyba za celou dovolenou, že jsme si neověřili dostupnost předem. Skončili jsme tedy v hotelu Different, který mě dost stresoval tím, že jsme v něm byli úplně sami, přestože měl asi tři patra po deseti pokojích. Chtěli jsme si toho v okolí užít více (koupání v moři, výlet za pelikány, projížďka loďkou po mokřadech), nakonec jsme ale nestihli nic z toho a druhý den jsme pokračovali v plánech dál. Nicméně tento NP rozhodně doporučujeme, jen je potřeba víc času.
Další den ráno jsme vyráželi do městečka Berat, poté jsme měli namířeno jižněji k Policanu, kde jsme měli poté absolvovat poměrně dlouhý zajímavý off-road na nejvyšší autem dostupné místo Albánie. Z důvodu časově tísně (opět) jsme tento plán nakonec zrušili (čehož dost lituji) a našli jsme si kemp u Permetu, kam jsme tak i tak měli namířeno. V Beratu jsme si dali oběd u Liliho (Homemade food Lili na google maps), rozhodně doporučuji, velmi autentický a ojedinělý zážitek. V Beratu jsme dojeli autem na kopec k hradu, ale bylo takové vedro, že jsme to otočili a jeli pak rovnou do kempu v Permetu. Ecocamp Permet plný různých zvířátek a s velmi milými majiteli nám přirostl k srdci hned. V rychlosti jsme se zajeli vykoupat do blízkých termálních pramenů (Benjë). Nenechte se zmást slovem "termální", jejich teplota je naprosto ideální a v každém bazénku trochu jiná, takže si každý vybere to svoje. Pokud půjdete od parkoviště trošku dál kaňonem podél řeky, najdete tam více schovaných bazénků, kde můžete být úplně sami. Tento zážitek bych nazval jako jedním z těch nejlepších v Albánii. Večer jsme strávili v kempu, kde jsme se konečně taky něco dozvěděli ze života místních, díky hovorné majitelce kempu.
Benjë
Kadiut Bridge (Benjë)
Další den? Směr Ksamil a Jónské moře na nás už čekalo. Dostupnost kempu v Ksamilu jsme měli již ověřenou. Po cestě jsme se stavili na hradě v Gjirokastër. Já hrady nějak moc nemusím, ale tohle opravdu stálo za to. Rozlehlý komplex, velmi zajímavé prostory a výhledy. Toto město i s hradem za návštěvu určitě stojí, navíc to bylo krásně po cestě. Druhou zastávkou je poměrně dosti turistické "The Blue Eye", pramen vyvěrající ze země. Krásná podívaná, těšili jsme, že se vykoupeme, nicméně po pár vteřinách moje nohy začaly tou studenou vodou odumírat, takže jsme to nedali. Někteří nadšenci to však zvládli, většinou však motivací byla fotka na Instagram, takže tam většinou zůstali tak 2 vteřiny.
V cílové destinaci, v Ksamilu, jsme se ubytovali v kempu, postavili stan na střeše domu (což je trochu zvláštní, ale bylo to fajn). Povečeřeli jsme v jedné z restaurací u moře v turistickém centru Ksamilu. Ceny jídel v restauracích jsou na naše poměry nízké, takže jsme si v tomto ohledu poměrně často mohli dopřávat docela luxus.
Gjirokastër
Gjirokastër
Castle of Gjirokastra
The Blue Eye
Klasický pohled na jakékoliv stabvy v Albánii
Ksamil
Následující dva dny jsme měli už takovou vracecí se náladu. Ta se projevuje tím, že člověk omezí focení a aktivity. Není to tak, že by se nám chtělo domů, to ani náhodou. Ale z toho celotýdenního shonu jsme potřebovali trochu zklidnit. Předposlední noc jsme tedy strávili v kempu v okolí Dhërmi/Drimandhë, okolí i moře se nám líbilo. Poslední noc jsme si dopřáli trochu luxusu v 5* hotelu Durres Palace & SPA, který rozhodně doporučujeme. Pro nás byl vhodný z toho důvodu, že na červenec měl 50% ceny oproti normálu, takže to pro nás byl levný luxus.
Na závěr pár (praktických) rad a informací
V první řadě: Díky všem, kteří dočetli až sem, nejsem žádný spisovatel, takže pokud se tak stalo, tak si toho cením. Rád bych se podělil o nějaké postřehy a rady, které by mohly každému dalšímu cestovateli trochu pomoci.
Platby: S platbami kartou to je celkem složité. Ani na benzínkách není nikdy jistota, že kartou zaplatíte, mně se to ale nakonec vždy povedlo, i když jsme od pár benzínek museli odjet s nepořízenou. V restauracích se kartou většinou platit nedá. Rozhodně nechci nikomu dělat reklamu, ale i přes tyto nezdary nám Revolut posloužil dobře, měli jsme dvě karty, což znamená 2 krát limit výběru z bankomatů 4500 Kč, a víceméně to stačilo. Měli jsme ještě nějaká eura z ČR, doporučuju nějaké vzít, platit se s nimi dá velmi rozšířeně.
Spotřeba Lady byla při našich cestách 11 l/100 km, a to jsem ji na dálnicích nijak nehonil (max. cca 90 km/h).
Ceny benzínu se pohybují od 133 do 168 LEK za litr, (cca 29,50 až 37,30 Kč). Nejlevnější benzín se dá sehnat ve městě Fier (prý jsou v okolí nějaké vrty) a obecně nejlevnější benzínkou je Krasniqi, mezi ty dražší patří Kastrati, kterou však všichni milují.
Nad tímto logem jsme si dlouho lámali hlavu, schválně kdo bude vědět, o co jde?
Řízení v Albánii je kapitola sama pro sebe, různě se dočtete, jaká je to tragédie, rád bych uvedl na pravou míru. Kdo je alespoň trochu zvyklý na řízení v provozu a agresivní účastníky provozu, je naprosto v pohodě. Žádná pohroma se nekoná. Často lidi jezdí dost rychle a předjíždí, ale jsou k sobě velmi ohleduplní. Když jsem já chtěl někoho předjet, vždy mě všichni pustili, kéž by se lidé takhle chovali v ČR. Já se z ciziny obvykle vracím se závistí k tamním dopravním poměrům a nejinak je tomu i u Albánie. Plynulé, ohleduplné, občas agresivní, ale ani jednou jsem se nikým necítil ohrožen, kromě jednoho psa, který mi vběhnul přímo pod auta a ještě mi za to pak vynadal. Trochu odlišná situace je v Tiraně, tam je to opravdu ostré, nicméně každý si dává pozor na své auto, takže je to spíš jen taková hra. Nechci to zlehčovat, určitě to chce jisté zkušenosti a pevné nervy, ale já bych se toho nebál.
Kempování... Najít kemp je v některých oblastech Albánie poměrně náročně. My používáme aplikaci iOverlander, která dobře posloužila i tentokrát, jen se prostě připravte, že hustota kvalitních kempů není nikterak závratná. Ale najít se dá a vlastně my si vůbec nemůžeme stěžovat. Jen to chce trochu plánování a radši do kempu předem zavolat. Ne vždy musí být otevřený či volný.
Pro orientaci, jako v jiných zemích, nejlépe poslouží mapy.cz - především tedy pro tu pěší a pro větší detaily. Pro pohyb autem mají přesnější data Google Mapy, ale ne pro off-roady - tam opět vedou mapy.cz
Jako v každé zemi mimo EU si kupujeme vždy SIM kartu. Nabídka v Albánii není špatná, jednoznačně vyhrává nabídka od T-Mobile za 1500 LEK (cca 333 Kč), která platí 3 týdny a je v ní 20 GB dat (ani jsem tolik nepotřeboval, ale lepší nabídka nebyla), dostatek volání a SMS po Albánii a 10 minut volání mezinárodního.
Jsou dvě elektronické vychytávky, které vlastním cca půl roku, a vůbec nerozumím, že je nemám už deset let. Jedná se o výkonnou powerbanku a FM transmitter (věc, kterou na Wishi koupíte za 50 Kč, strčíte do zapalovače, připojíte bluetooth k telefonu, naladíte frekvenci a na jakémkoliv autorádiu díky tomu můžete poslouchat pomocí bluetooth hudbu ze svého mobilu). Bez těchto dvou věcí se již na dovolených neobejdeme.
Ještě dodám informace o tom, jak probíhal náš návrat do ČR. Jelikož v době našeho návratu nebyla Albánie mezi zelenými zeměmi, museli jsme podstoupit test na COVID. Měli jsme dopředu zjištěno, že nejrychleji výsledky dodá firma, která má pobočku na pražském letišti mezi Terminálem a ve spojovací chodbě. Proto jsme z letadla vylítli jako první a upalovali k odběrovému místu a vyplatilo se, čekali jsme cca jen 20 minut. Poté se začali trousit ostatní z našeho letadla a obávám se, že tam strávili několik dlouhých hodin ve frontě. Test samotný stojí 1750 Kč/ 65 Eur a trvá asi minutu a kupodivu není ani moc nepříjemný. Výsledky jsme se oproti původně deklarovaným 12 hodinám dozvěděli až po 25 hodinách, ale i tak se jedná (bohužel) o velmi rychlé dodání výsledků v porovnání s ostatními (např. nemocnice si fakt dávají načas). I přesto doporučím to udělat takto, doufám, že toto již nebude dlouho potřeba.
Závěr
Jako u každé země, kterou navštívíme, ani Albánie nebyla výjimka, kterou bychom si nechtěli zopakovat. V Albánii si každý najde to svoje - moře, hory, jezera, kempování, offroad, zelené národní parky, milí lidé. Možná by někoho mohlo odradit, že Albánie nemá úplně dobré pověsti co se bezpečnosti týče, ale z naší zkušenosti se určitě není čeho bát. Na čas strávený zde budeme moc rádi vzpomínat a jestli se poštěstí, rádi se tam jednou vrátíme. Co se týče našeho rozhodnutí pro Ladu od The Lada Guys, tak to byl určitě základ úspěšné dovolené a rozhodně každému doporučuji.
Máte otázky? Doplňující informace? Jiné zkušenosti? Budeme velmi rádi za vaše komentáře a případné sdílení! :)
Jak se ti cestopis líbil?
Jan Pirič procestoval 35 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 5 lety a napsal pro tebe 8 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil6 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Super! Za dva týdny bychom taky měli vyrážet, takže díky moc za inspiraci :) SIMku jste kupovali přímo na letišti?
Nakonec až v Drači, protože jsme tam jeli přímo z letiště, pobočka T-Mobilu tam je kousek ve směru jízdy autobusu. Mám pocit, že na letišti není, nebo jsem po ní nepátral. Ale je tam Vodafone a možná bude mít podobnou nabídku, jen nemá tak silný marketing. Nicméně mám u sebe pořád tu svojí, která by měla fungovat do 7.8., můžu případně v Praze předat.
Ahoj,
děkuji za super cestopis s praktickými informacemi!
Do Albánie se chystáme cca za týden a plánujeme Kruje, Berat, Girokaster, Sarandu a Himare. Na sever nepojedeme, až příště :-).
Sjednávali jste si cestovní pojištění? Sháním pojistku, která bude krýt i případně náklady na léčbu koronaviru (člověk nikdy neví), ale vzhledem k tomu, že Albánie je na semaforu bílá a MZV ČR nedoporučuje cestovat do Albánie, tak to vypadá, že na trhu není pojišťovna, která by korona výdaje pojistila.
Chtěli bychom si půjčit auto - v Tiraně, do Lady asi nepůjdeme :-). Myslíš, že je lepší půjčit hned na letišti anebo nedoručuješ zmiňovanou autopůjčovnu?
Děkuji moc za odpovědi!
V.
Ahoj, ohledně toho pojištění, informace by mohly být třeba tady: https://www.top-pojisteni.cz/ces...bne-vylohy
My jsme tohle vůbec nehrotili, s moc lidmi jsme se na přímo nepotkávali. Osobně bych to nehrotil, ale uvidíte. My jsme měli klasické cestovní pojištění sjednané přes epojisteni, ani jsme nezjišťovali, jestli covid je nebo není připojištěný.
Pokud nechcete Ladu, tak do té "naší" půjčovny určitě nechoďte, protože jiná auta nemají. Obecně je v pohodě si půjčovat auto už na letišti (platí to podle mě ve většině zemí světa). Další obecná rada je ta, že auto byste si měli rezervovat dopředu. Já nedám dopustit na tento srovnávač půjčoven https://cars-scanner.com/en/scan...searchcars
- pomocí tohoto odkazu tam je aktivovaný i nějaký promokód. Auta tam začínají s cenou 1700 Kč na týden, což je fakt fajn cena.
Doufám, že jsem odpověděl na všechno a včas! Případně jsem ještě k dispozici.
Právě jsme se z Albánie vrátili a pojištění jsme měli u ERV evropské pojišťovny. Léčebné výlohy na covid jsou v základu cestovního pojištění + je možné se připojistit, pokud byste se dostali do karantény nebo by vás kvůli teplotě např.nepustili do letadla. Pro klid duše jsme si to sjednali. Barva na semaforu nemá dle vyjádření pojišťovny vliv, zásadní je, že MZV nevydalo doporučení necestovat do dané země.
Honzovi moc děkujeme za doporučení Lili restaurace v Beratu. To byl skutečně slovy nepřenositelný zážitek :))
Tak to jsem rád, že jste byli u Liliho, často na něj vzpomínáme :D A snad se někdy vrátíme a taky vyzkoušíme cestu z Beratu do Permetu přímo a ne přes Fier.