Severní Makedonie s kachničkou Jarynem 🐥💛

Здраво! 🐥

Tři cestovatelé, tři noci, jedno město, jeden kaňon, jedna hora a asi tak sto pokusů uhodnout, odkud, kdy a kam vlastně nás zaveze autobus.. asi takhle vypadal náš výlet do Skopje a jejího okolí. Familiárně jsme tomuto nevyžádanému dobrodružství začali říkat „makedonský styl“ 🙏

Ale vraťme se v čase k plánování celého výletu, které nezačalo jinak než „levné letenky do Skopje – letíme!“ ✈️ Už u nás bývá zvykem, že na každé destinaci si najdeme něco zajímavého, proč ji navštívit, hlavně když cena letenek vyhovuje našemu budgetu a odlety našemu kalendáři. Letošní „tour de nic extra zajímavého“ pokračuje 👍

Harmonogram 🔦

Ultralevé letenky Praha – Skopje (950 CZK / os.) s Wizzem na prodloužený víkend znamenaly, že si v pátek po práci zabalíme batůžky s jedním náhradním tričkem a plavkami (v září je stále super počasí na koupání) a vyrazíme. Dobře, ještě náhradní fusekle.. ať reprezentujeme!

Ubytko v hotelech ani hostelech ve Skopje moc nefrčí, za to různých apartmánů k pronájmů a jiných ubytování typu airbnb je všude hafec a za velmi příjemné ceny.. na výběr jsou i takové perly jako socialistický panelák s původním vybavením, rozestavěná džungle v centru s vlastním hlídačem (neukradneš ani cihlu), či krásný apartmán v novostavbě v centru – ten jsme volili my.. ne že bychom retru nefandili, ale za tu cenu (300 CZK / osoba / noc) si rozvalím brka radši na fajnovým gauči.

Přes různé zprostředkovatele i místní cestovky je možné zakoupit organizované vyjížďky do okolí (např. Booking, GetYourGuide) – nejvíce táhnou kaňon Matka a hora Vodno ⛰️ V obou případech je ale možné dojet na místo místní hromadnou dopravou z pár šušňů, místo si projít vlastním tempem a ušetřené penízky projíst v tradiční hospůdce. My tedy žádné výlety tentokrát nekupovali a rozhodli se k průzkumu na vlastní pěst.. možná spíš, na vlastní nervy 😊

Naše vytyčené body.. Skopje, Matka, Vodno

Protože ve Skopje všeho všudy toho moc není, centrum je projité za hoďku (za dvě pro extra šouraly), stačí k návštěvě prodloužený víkend bohatě – za předpokladu, že z toho dva dny ještě strávíte výlety po okolí, protože jinak hrozí unudění 🤣 Náš itinerář sestával z pátečního odpoledního příletu a rychlého seznámení s městem, sobota patřila kaňonu Matka a neděle výšlapu na horu Vodno, plus večerní důkladnější procházce centrem. A v pondělí ráno.. zpátky na letiště.

Kromě letenky, ubytování a svačiny na cestu jsme tedy předem neměli nachystané vůbec nic a rozhodli se pro freestyle akci.. alias impro-trénink!

Přípravy, plány a rozpočet 💰

Protože Severní Makedonie není v EU, je třeba pas a vyměnit si místní penízky.. makedonské denáry. Kartou se dá platit spíše výjimečně, hlavně na turisticky frekventovaných místech a v supermarketech. Dokonce ani některé restaurace v centru města karty nebraly. My jsme si vybrali 6 000 MKD rovnou na letišti z bankomatu 💳 s drobným poplatkem za výběr (u různých bankomatů se pohybovalo mezi 250–350 MKD).

Největší položkou na našem budgetu bylo tentokrát překvapivě jídlo.. a to ne proto, že bychom toho spořádali více než obvykle – ale proto, že všechno ostatní bylo tak levné! Doprava autobusem (letiště, Matka, Vodno, letiště – celkem 220 CZK / os.), projížďka na lodičkách v Matce s návštěvou jeskyně Vrelo 200 CZK / os.

Za jídlo (vlastní snídaně na ubytování, obědové namazané chleby s sebou, večeře v restauracích, zmrzlinárny a cukrárny) jsme za tři dny celkem utratili 720 CZK na osobu.. a v bříškách nám rozhodně nekručelo 😋

Tak moment.. co že tady dostanu?

Celkem nás výlet vyšel na necelé 3 000 CZK.. příjemná cena za víkendový kurz makedonské trpělivosti, improvizace a telepatické čtení jízdních řádů 🤣

Doprava 🚌

Dlouho jsme studovali, jak na hromadnou dopravu, abychom se vyhnuli nákupu obligátní nabíjecí kartičky – dle recenzí mají totiž v dopravním centru, kde je prodávají, otevřeno v pondělí ráno a pak za rok v dubnu 😅 Opravdu v makedonském stylu 😏🙏 Platit se dá v hotovosti u řidiče (což byl v našem případě plán B), ovšem za vyšší cenu jízdenky (50 MKD), než když se platí elektronicky – kartičkou (35 MKD). Stáhli jsme si aplikaci SkopjeBus s logem červeného autobusu, která v základní nabídce sice nabízí pouze nákup balíčku 10 jízdenek nebo časových tarifů (7 dní), po registraci pomocí emailu se ale objeví ještě skrytá varianta „Tap as You Go“, kam si na účet můžete nahrát libovolnou částku v MKD a jednotlivé jízdy se z tohoto kreditu odečítají – my jsme si každý předem nabili 140 MKD na celý víkend (tzn. 4 jízdy x 35 MKD), abychom měli na oba plánované výlety (Matka a Vodno tam i zpět). V aplikaci se po nahrání kreditu vygeneruje QR kód, který v autobuse stačí načíst u validátoru a kredit za jízdu se odečte – funguje to i offline bez připojení k internetu!

Skopje v trochu "londýnském stylu"

Protože je Skopje opravdu malinké, jezdí zde pouze stylové dvoupatrové autobusy.. žádné metro ani tramvaje. A kdo nemá na autobusy nervy, jsou zde taxíky na každém rohu – pro nás vždycky v záloze jako plán C 😉 Bolt ani Uber tu nejsou. Po Skopje jsme ale všude došli pěšky – je to velká rovinatá placka a vše zajímavé k vidění je od sebe pár kroků.

Přílet a večerní ochutnávka Skopje 🛬

Let trval necelé dvě hodinky a přistáli jsme na malém letišti kousek od města – cca 45 min busem. Seznámení v makedonském stylu proběhlo už na letišti.. mezi příletovou halou a centrem Skopje jezdí kyvadlový autobus provozovaný společností ERAKTRANSPORTER (https://eraktransporter.com/) 🚌 Jízdenky na konkrétní den a čas se kupují online, jednosměrná jízdenka cca 84 CZK za osobu, časy odjezdů jsou vypsané v přehledné tabulce na webu. Jenže.. časy odjezdů busu a přílety jednotlivých letadel se moc nepotkávají – klidně je v plánu jen jeden bus za dvě hodiny, co má navíc odvézt pasažéry i ze tří letadel – a přesně tak to vypadalo i a na nástupišti.

Taková první makedonská lekce (navíc s ostrými lokty) hned po výlezu z letiště. Ony hned vedle postávaly taxíky pro ty, co nemají dost nervů nebo se jim nechce čekat. My nervy měli.. a odvahu k tomu! 😎

Už vás někdy pokousala kachna?!

Jízdenky s QR kódem jsme měli koupené předem online na konkrétní spoj. Jenže, co by to bylo za historku, kdyby Makedonci prodali jen tolik jízdenek, kolik je v autobusu sedadel 🤷 V daný čas přijel bus ze Skopje, ze kterého nejprve vyskákali cestující směřující dále k odletové hale, přičemž je místní „paňmáma" za jízdu kasírovala – evidentně ostřílená rutinou, protože kasírování zvládala rychleji než cestující samotné vystupování. Kdo měl QR kód, ukázal ho, kdo neměl, zaplatil cash. Jakmile skončila, nastal přetlak nastupujících – dav lidí se hrnul dovnitř a zakoupená jízdenka na daný spoj rozhodně neznamenala přednost v nástupu. Prodrali jsme se přes paňmámu dovnitř, ale dobrá polovina lidí zůstala stát venku na nástupišti.. prý měl přijet další autobus, ale jestli a kdy, to už jsme se nedozvěděli. A jestli se nedočkali, tak tam čekají dodnes 🤭

Batohy jsme hodili na ubytko a vyrazili na krátkou večerní procházku. K večeři jsme si objednali dobrotu v tureckém bistru Онур-беј v podchodu Starého bazaru (večeře pro tři za 550 MKD) a ještě zmrzlinu na cestu (60 MKD za kopeček).

Západ slunce nad Skopje

Turecká večeře ve Starém bazaru

Kaňon Matka a lodičky 🚤🏞️

V sobotu budíček na 6:00 a hurá na autobusové nádraží. Bus č. 60 směr Matka měl podle online jízdních řádů odjíždět v 7:45. Realita? Hned po příchodu na autobusák nás odchytnul místní strážný a intenzivně nám ukazoval papír s odjezdy autobusů vylepený na informační budce, ať si ho určitě vyfotíme.. spoj v 7:45? Nejel 🤷 Nejbližší až v 8:30. Ochotně nám ale ukázal nástupiště odkud bus odjíždí a my vyrazili na neplánovanou ranní kávu a svačinku do zaplivaného bufetu na nádraží, kde jsme se seznámili s dalšími zmatenými turisty, kteří si jako my našli spoje online, a společně jsme počkali na skutečný odjezd našeho autobusu.

Autobusové nádraží

Jízdní řád pro bus č. 60

Ranní spoj (přestože víkendový) nás dovezl až na horní parkoviště u kláštera (Manastir Kon Centar). Od parkoviště vede příjemná cesta podél jezera s několika možnostmi ke koupání, pár restauracemi a obchůdky s nanuky a vychlazenými nápoji – my měli s sebou zásobu namazaných housek. Kolem 9:15 se parkoviště už slušně plnilo a my zamířili rovnou k lodičkám. Na výběr byla buď samotná projížďka za 200 MKD / os., nebo projížďka s návštěvou jeskyně Vrelo za 500 MKD / os. Žádná rezervace předem není potřeba, prodejci si nás sami navigovali do front podle toho, o kterou variantu jsme projevili zájem. Zaplatili jsme cash (šlo i kartou) a hned nás posadili do odjíždějící lodičky.

Naplno vpřed!

Voda je průzračně dokonalá

Jeskyně Vrelo

Krápníky v jeskyni

Cesta lodičkou trvala 15–20 minut, u jeskyně nás kormidelník vysadil a vyhlásil 25 min na samostatnou prohlídku nasvícené jeskyně a pak vrátil zpátky do přístaviště. Na náš dotaz, zda by nás kormidelník nevyhodil cestou zpět na druhém břehu, odkud začíná trail ke klášteru sv. Nikola Šiševski, odmítavě odpověděl, že to nejde a musíme přes daleký most pěšky 🤔 Už to se nám zdálo podezřelé, proto jsme se po vysazení v přístavišti poptali na totéž ještě v pokladně, kde nám borec ochotně odkýval, že nás tam zavezou – stačí, když si každý připlatíme ještě 50 MKD.

Prostě nás jen chtěli zkasírovat dvakrát.. jo, vzali nás na hůl, šlo ale o takovou částku (asi 20 našich kaček), kvůli které se nám faakt hádat nechtělo 🙈 Vytáhli jsme cash a už jsme vystupovali na druhém břehu z lodičky vezoucí čerstvou várku turistů do jeskyně. Podle zkušeností ostatních výletníků, které jsme cestou ke klášteru potkali, to měl každý jinak – někomu kormidelník zastavil při návratu z jeskyně, druhého dokonce odmítl vyzvednout na druhém břehu a převést do přístaviště, takže museli jít stejnou cestou tam i zpět.. spolehnout se na to prostě nedalo.

Klášter nad kaňonem

Příkrým kopcem v polostínu a 35 °C jsme si vyfuněli kamenitý sráz ke klášteru sv. Nikola, odkud byl krásný výhled na celý kaňon ☀️⛰️ Dali jsme si oběd a vyrazili na pozvolný sestup k parkovišti. Stezka byla dobře značená, až na posledních cca 250 m, kdy nás cesta vyplivla přímo před úzký jez, který jsme jako baletky přetančili – nebylo potřeba se brodit a určitě někde podle mapy vedla i oficiální cesta, ale tahle fungovala taky dobře.

Do odjezdu busu (dle vyfoceného papíru z autobusáku, ne z online jízdních řádů) nám zbývala ještě hodina, tak jsme se šli poptat, odkud vlastně jede bus č. 60 zpátky do města, a dali si krátkou osvěžující koupačku v průzračné jezerní vodě – teplota 10 °C byla po výšlapu v horkém dni velmi osvěžující – jen to zasyčelo 🌊

Podle hlídkujících policistů, které jsme považovali za spolehlivý zdroj informací, byla zastávka asi o kilometr níž po cestě, kterou jsme ráno přijeli, u policejní stanice. Jenže.. mezitím o 3 km dál a dvě vesnice vedle, nám bus ujel 🚌🤭🙈

My totiž došli jen k zastávce ve vesnici Dolna Matka, kde jsme potkali čekající Španěly a společně usoudili, že dál pokračovat nebudeme, protože za rohem končila vesnice a jít až k další zastávce se nám zdálo nepravděpodobné. Jenže.. stále nám chyběla ta policejní stanice! Přesně v čase plánovaného odjezdu busu u nás zastavil taxikář, že jestli čekáme na bus, tak stojíme úplně blbě, autobus právě odjel z vedlejší vesnice, další jede za 2 hodiny a že nás doveze do Skopje za "super price" 👍Pěkně a slušně jsme poděkovali jemu a dalším asi 20 taxíkům, které se začaly náhle zjevovat za každým rohem s toutéž „nemilou“ zprávou a nabídkou svých služeb..

S námi ale žádný kšeft neudělali! Měli jsme dost času a došli na průzkum do další vesnice Glumovo – kde jsme nenašli ani zastávku, ani policejní stanici, zato jsme se osvěžili chlazenou limonádou a studeným párkem v místní sámošce. Ani místní zevláci se nemohli shodnout, kde přesně bus č. 60 do Skopje staví, tak nás aspoň postavili tam, kudy prý bus určitě pojede, ať si ho odchytneme.

Po dalších asi 50 minutách, kdy jsme se únavou z horka už doslova váleli po chodníku jak vagabundi (vymoženosti typu lavička tu nikde nefrčí), se objevil náš bus ze Skopje vezoucí čerstvou várku turistů do Matky a zastavil přímo před námi! 😯 Nakýblovali jsme se dovnitř, že bez nás řidič teda rozhodně neodjede, a s napětím čekali, kde se ona tajná konečná zastávka objeví.

A kde nakonec stála? Přímo před policejní stanicí 🤣🤣 Kterou jsme na mapách neměli a cestou do vesnice Glumovo úplně přešli.. prostě schovaná za rohem (Matka Kasarna - Kon T). Překvapivě tam navíc stála početná skupina turistů i místňáků, které jsme s řidičem posbírali a konečně vyrazili směr Skopje.. asi měli lepší instrukce.

Po návratu do Skopje jsme se hladově vrhli na pořádný makedonský burger v podniku Teteks (250 – 300 MKD) 🍔 Porce mají opravdu veliké a mezi housku kromě masa a zeleniny nacpou tolik hranolek s kari majonézou, že ani takový středně velký jedlík jako já nemá šanci. Vyčerpaní makedonskými reáliemi jsme se kolem 19. hodiny došourali na ubytko a odpadli.. večerní procházku jsme odložili na neděli. V telce navíc dávali chorvatskou verzi soutěže Na lovu, a to si přece nemůžeme nechat ujít.. už máme svá léta 😄🤷

Jak vypadá hlad..

Vodno, kříž a sladká odměna ⛪🍰

Po zkušenostech s dopravními patáliemi ze soboty jsme se do nedělního plánování vrhli s daleko větší vervou. Chtěli jsme se dostat na vrchol hory Vodno ke Kříži tisíciletí (Millennium Cross), ideálně i s vyhlídkovou jízdou lanovkou. Jenže ouha – z Google recenzí jsme čirou náhodou zjistili, že lanovka od května nejede a nikdo neví, kdy se zase rozjede. Taková malá nedůležitá informace, co jim nějak vypadla ze zmínky jak na webu lanovky, tak MHD Skopje.. asi zapomněli 🙈 Plán jsme tedy lehce upravili – bus č. 25 k dolní stanici lanovky (Sredno Vodno) a dál po svých.

Ne raboti..

V různých diskuzích se psalo, že linka č. 25 jezdí o víkendu zdarma, ověřit se nám to ale nikde nepodařilo, takže jsme si v neděli ráno v busu raději pípli QR kódem – a stejně tak to dělali i ostatní spolucestující, takže těžko říct. Nastupovali jsme tentokrát kousek od našeho ubytování, protože bus projížděl kolem a nemuseli jsme se táhnout až na autobusák.

Na absenci jakýchkoliv značek, znamení či nápisů v místě autobusových zastávek jsme si už začínali zvykat a prostě se jen postavili tam, kde jsme tušili, že by zastávka mohla být, a jen čekali, zda stojíme dobře. Někde jsou zastávky krásně značené i s budkou a tabulí s příjezdy autobusů, jinde není vůbec nic – možná krom kupičky vajglů. Nám se nejlépe osvědčila strategie čumil – stoupnu si a očumuju, co dělají místní, a pak dělám totéž 🙈🤔

Že jsme ve správném autobuse, jsme poznali na první pohled – batůžky a trekové hole místních důchodců připraveny🎒V dvoupatrovém busu jsme vyjeli z centra a začali odvážně stoupat po úpatí 1 066 m vysokého Vodna. Rozvážným tempem řidič podřadil na jedničku a cca 15 minut jsme se sunuli do kopce.. místy to vypadalo, že budeme muset vystoupit a tlačit (zejména když nás předjížděla už i babka na elektrokole), ale nakonec jsme zdárně dorazili až k lanovce.

Od parkoviště jsme se vydali po červeně značené trase k vrcholu – nahoru vede několik různých cest včetně klikaté asfaltky, nám ale vyhovovala nepříliš prudká pěšinka lesem v polostínu, ideální na horké počasí, které neustávalo ani v neděli ☀️ S sebou jsme měli v batůžku pár litrů vody a vydatnou svačinu – i když jak u dolní, tak u horní stanice lanovky bylo dost příležitostí koupit si něco drobného k jídlu i studeného k pití.

Vrchol se blíží!

Skopje pod námi

Na vrcholu, ve výšce 1 066 metrů (Krstovar, nejvyšší bod Vodna), se tyčí 66 metrů vysoký Kříž tisíciletí – vybudovaný v roce 2002 k oslavě 2 000 let křesťanství v Makedonii. Hned vedle stojí ležérně kroucená budova TV vysílače doplňující celý reliéf hory. Skopje je odsud jako na dlani. Jinak se nahoře moc dalšího dělat nedá – trasy vedou dál a dál, ale už chybí lesní stínek. Pomalým krokem jsme tedy sešli dolů ke stejné zastávce, kde nás bus vysadil – ten dorazil opět načas podle online jízdního řádu.

Kříž tisíciletí

Zpátky ve Skopje jsme vyskočili v centru, kde nás čekala zasloužená sladká odměna ve vyhlášené cukrárně Apche 🤤 Velká kovová vitrína, co pamatuje Jugoslávii, plná zákusků typu roláda a indián.. a to ve velikosti, že nám z toho glykemický index vyšplhal k rekordním číslům, jen jsme si čuchli. Povinností bylo ochutnat dezert ze tří druhů mléka Tres Leches a kvašený nápoj Boza – ve Skopje prý nejlepší. No nevím, jak chutná ten druhý nebo třetí nejlepší, protože mně tohle zkažené kakaové mlíko pro vegany úplně neuchvátilo. Zážitek to ale byl silný a vydatný 😅

Cukrárna Apche

Tady to vypadá jak za socíku!

Po spořádání týdenní kalorické zásoby jsme se odkulili na ubytko k odpolednímu odpočinku a večer si vyrazili na odloženou procházku centrem. Náměstí Makedonie, Kamenný most, tržnice a Starý bazar, pevnost, muzea a spousta soch cestou – Skopje je doslova městem soch, které tu vyrostli jak houby po dešti v rámci projektu Skopje 2014, kdy se zainvestovalo do výstavby nových monumentů a novoklasicistních budov. Město je velké, vzdušné.. ale zároveň místy dost špinavé, v postranních uličkách zasypané odpadky a smradlavé po smetí a čůránkách 😖

Kamenný most a Náměstí Makedonie

Archeologické muzeum

Starý bazar

Náš větší okruh městem i s večeří v podniku Kosmos (940 MKD za večeři pro tři) a posezením u dezertu Tulumba se vešel do dvou hodin čistého času – pak už jsme jen tak naslepo brouzdali uličkami starého města. Se zapadajícím sluncem v zádech jsme se rozloučili a druhý den ráno vyrazili busem na letiště, směr Praha.

Uličky Starého bazaru

Tavče gravče, kebapi a šopák

Odlet ✈️

Ani ranní doprava na letiště nezklamala a v makedonském stylu jsme si užili i poslední jízdu. Jízdenky na bus směr letiště jsme koupili stejným způsobem jako před příletem, dorazili na stejné místo, kde jsme první den vystupovali (před hotelem Holiday Inn), a několikrát si místo odjezdu ověřili na různých internetových zdrojích. Protože busy jezdí jen párkrát denně, museli jsme vyrazit spojem 3,5 hodiny před odletem – tím dalším už bychom letadlo sotva stíhali. Na místě už opět postávalo několik turistů s kufry.. což v Makedonii, jak jsme se poučili, ještě zdaleka neznamená, že stojíte správně 😅

Asi 10 minut před plánovaným odjezdem se odkudsi přiřítil bílý "no name" transporter s řidičem pokřikujícím, že jede na letiště.. a protože se kolem mezitím opět nahromadilo asi dvakrát víc lidí, než bylo míst v minibusu, statečně a neostýchavě jsme nastoupili společně s desítkou dalších cestujících. Při nástupu jsme řidiči jen stačili ukázat QR kód s dotazem "ticket ok?", načež přikývl a naháněl nás dovnitř. Jakmile jsme obsadili poslední sedadla, odfrčeli jsme spolu s dalšími odvážlivci na letiště. I kdyby po nás chtěli vybírat jízdné, už jsme stejně neměli ani denár a karty tu nikde neberou.. takže bohužel 🤑 Na letišti na nás ale čekala známá kasírující paňmáma, které náš QR kód stačil.. asi to byl jakýsi posilový spoj.

Po pasové a bezpečnostní kontrole jsme si ještě dali menší svačinu v Burger Kingu za makedonské ceny (placeno kartou) a nastoupili na dvouhodinový let zpátky do Prahy.

Довидување! 👋

Skopje je jedno velké dobrodružství, které nám neustále připomínalo, že cestujeme kvůli zážitkům.. jinak by to byla nuda! A pro případy nouze je tu vždycky plán B, třeba v podobě taxíku 🚕 Severní Makedonie nás bavila přesně tím kontrastem, který jsme čekali – stačí uhnout z hlavní ulice a skončí 21. století.