Severní Polsko na prodloužený víkend

Výběr destinací, kam se dalo smysluplně jet na podzimní prodloužený víkend v době pandemie, se dosti zúžil. Podmínky jednotlivých zemí se měnily ze dne na den a tak jsme se čím dál víc začali klonit k variantě užít si prodloužený víkend někde v Čechách. A pak jsme začali hledat a dívat se na ceny... No a pak jsme se rozhodli, že do toho severního Polska přeci jen pojedeme :)

Den 1: Sloviňský národní park, Gdaňsk

Z Prahy jsme vyrazili v noci ze čtvrtka na pátek nějak mezi jednou a druhou hodinou ráno. Našim cílem byl Sloviňský národní park. Za normálních okolností by nejrychlejší cesta vedla přes Německo, ale to bylo tou dobou pro Čechy zavřené i pro tranzit, takže nezbývalo než zvolit delší trasu přes Polsko.

Na parkoviště jsme dorazili mezi desátou a jedenáctou dopoledne, koupili si vstupenky a vypravili se na procházku k baltským dunám. Začátek trasy připomínal klasický středoevropský listnatý les. O to pozoruhodnější bylo, když jsme vyšli z lesa a najednou se před nám rozprostřela bílá poušť.

Začali jsme se šplhat na jednotlivé duny a pro mě, jakožto milovnici pouští, to byla úplná pohádka. Není divu, že v této biosferické rezervaci zapsané na seznamu UNESCO za druhé světové války trénovali němečtí vojáci, aby se připravili na podmínky, které je čekaly v severní Africe.

Výhled z nejvyšší duny, kdy na jednu stranu člověk kouká na Lebské jezero a na druhou na Baltské moře, byl úžasný. Následně jsme se vydali právě k Baltu a po pláži jsme se vydali zase zpět směrem k autu. Celková délka celého "okruhu" byla nějakých 10 kilometrů po rovince.

Sloviňský národní park

Sloviňský národní park

Sloviňský národní park

Sedli jsme do auta a vydali se něco přes dvě hodiny dlouhý přejezd do Gdaňsku. Po příjezdu jsme se ubytovali a vydali se na večerní procházku tímto unikátním městem. Gdaňsk mě dostal během chvilky. Město má svou specifickou atmosféru a člověk si vůbec nepřipadá, jako že je v Polsku. Je třeba si uvědomit, že se jednalo o významné hanzovní město a komu toto území zrovna náleželo se dosti střídalo. A právě střet různých kultur a národností je zde extrémně znát a výsledek je nezaměnitelný a kouzelný.

Večerní Gdaňsk

Večerní Gdaňsk

Večerní Gdaňsk

Večerní Gdaňsk

Nakonec jsme zapadli do jedné z restaurací na nábřeží Visly a posléze se šli vyspat na další den.

Den 2: Hel, Gdaňsk

Ráno jsme vyrazili do dvě hodiny vzdáleného města Hel na stejnojmenném poloostrově (Helská kosa). Zaparkovali jsme a vydali jsme se na procházku místním lesem, kde je celá řada unikátního druhoválečného opevnění. Koukat na tyto obranné objekty na pláži je něco, co se u nás jen tak nevidí a rozhodně to mělo obrovskou atmosféru.

Helská kosa - druhoválečné opevnění, pozorovatelská věž

Helská kosa - druhoválečné opevnění, pozorovatelská věž

Helská kosa - druhoválečné opevnění, dělostřelecká baterie

Helská kosa - druhoválečné opevnění, dělostřelecká baterie

Helská kosa - druhoválečné opevnění, dělostřelecká baterie

Helská kosa - opevnění

Poté jsme se šli projít po nábřeží až k Fokariu, tedy záchranné stanici, kde se starají o nemocné tuleně, kteří uvíznou na baltských plážích. Většina tuleňů se po uzdravení vrací do volné přírody. Fokarium tato vypouštění sdílí na svých facebookových stránkách: https://www.facebook.com/Fokarium a vždycky se jedná o nádhernou podívanou :). Přišli jsme na krmení tuleňů a za pár drobných se tak mohli podívat na úžasné "psí" kusy, které u toho tuleni se svými chovateli předvádějí. Člověk si tak uvědomí, o jak chytrá a učenlivá zvířata se jedná. 

Hel - Fokarium

Hel - Fokarium

Hel - Fokarium

Hel - Fokarium

Hel - Fokarium

Hel - Fokarium

Po tomto úchvatném vystoupení (a nákupu plyšových tuleňů - nedalo se odolat...) jsme si dopřáli oběd v jedné z místních rybích restaurací a náramně jsme si pochutnali.

Muzeum rybářství v gotickém kostele sv. Petra z 15. století

Pláž v Helu

Z Helu jsme se vrátili opět do Gdaňsku a šli si užít město tentokrát za světla. Tady nás bohužel dostihly nástrahy pandemie, takže většina památek bohužel zavírala dřív, než bylo avizováno. Nicméně i tak jsme si město moc užili. Prohlédli jsme si Mariánský kostel, který je údajně největším cihlovým kostelem na světě a vyšplhali jsme se na jeho věž, z níž se nám dostalo krásného pohledu na celé město.

Gdaňsk - Mariánský kostel

Gdaňsk - Mariánský kostel

Výhled z věže Mariánského kostela

Výhled z věže Mariánského kostela

Naší další zastávkou byl Artušův dvůr, nádherný dům ze 14 století, ležící na hlavní ulici (Ulice Dluga), která tvoří jakousi přirozenou tepnu města. V té době bylo moderní stavět si sídla v duchu bájného Camelotu a pěstovat v nich ducha a hodnoty rytířství oné legendy.

Gdaňsk - Artušův dvůr

Gdaňsk - Artušův dvůr

Gdaňsk - Artušův dvůr

Následně jsem se toulali křížem krážem městem a večer jsme se vydali na ruské kolo. I přes déšť a bouřku, který začal jakmile jsme usedli do kabinky, se jednalo o super zážitek a výhled na noční město z ptačí perspektivy byl nezapomenutelný.

Gdaňsk - radnice

Gdaňsk - Neptunova socha

Gdaňsk - dominantní stavba je jeřáb, částečně původní z 15. století

Gdaňsk

Gdaňsk

Gdaňsk

Den 3: Gdaňsk, Malbork, Kwidzyn, Toruň

Ráno jsem se šla ještě projít po probouzejícím se městě. Zase mělo úžasnou atmosféru, byť zase úplně jinou a potom jsme se s ním s těžkým srdcem rozloučili s vědomím, že se sem určitě ještě někdy vrátíme a vyrazili jsme na jihovýchod na asi hodinu vzdálený hrad Malbork.

Ranní Gdaňsk

Ranní Gdaňsk

Gdaňsk - Muzeum 2. světové války

Gdaňsk - Kostel sv. Kateřiny

Symbol řádu Německých rytíř asi netřeba představovat. Jedná se o největší cihlovou stavbu na světě a jeden z největších hradů vůbec. Jeho monumentálnost je zřejmá hned na první pohled. Ale plně čověku dojde až když se x hodin toulá rozlehlými prostory komplexu. V pokladně mají i česky namluveného audio průvodce a vzhledem k rozlehlosti komplexu rozhodně stojí za to si ho vzít.

Malbork

Malbork

Malbork

Malbork

Malbork

Malbork

Jedná se v podstatě o souhradí, tvořené pozdámčím, středním hradem a vyšším hradem. Křižáci zde přišli na konci 13. století a během století následujícího vybudovali toto monstrózní sídlo.

Z Malborku jsem zamířili na jih na další z místních hradů Kwidzyn.

Kwidzyn

Z něj jsme pokračovali asi hodinu a půl dál na jih do našeho dnešního cíle - Toruně. Toruň, rodiště Mikoláše Koperníka, je krásné historické město. Nám na ni bohužel nepřálo počasí. Takže jsme si dosti promrzlí a schovaní pod deštníkem prošli hlavní památky a zapadli do místní tradiční restaurace.

Jedním z hlavních turistických cílů je právě Koperníkův dům, kde se tento polský vědec narodil. Historické centrum je rozděleno na Staré město, kde sídlili kupci a Nové město, které bylo centrem řemeslníků. Dominantou Starého města je náměstí s radnicí a kostelem Panny Marie. Rovněž se v něm nacházejí zbytky hradu a katedrála sv. Jana

Toruň

Toruň - zřícenina bývalého křižáckého hradu

Toruň - zřícenina bývalého křižáckého hradu

Toruň - radnice

Toruň - dům v němž se narodil Mikoláš Koperník

Toruň - Staroměstksé náměstí

Den 4: Poznaň

Poslední den nás čekal návrat zpátky domů. Cestou jsme se ještě zastavili v Poznani. Bylo pondělí a vnitřní prostory muzeí a památek byly zavřené. Přesto jsem si dali asi dvou hodinovou procházku městem, která rozhodně stála za to. Hlavní náměstí s dominantní radnicí je krásnou ukázkou místní architektury. Za zmínku rozhodně také stojí císařský zámek z počátku 20. století, kde se ubytovával císař, když dorazil do města.

Poznaň - radnice

Poznaň - hlavní náměstí

Poznaň - Hlavní náměstí - Neptunova socha

Poznaň - fontána na náměstí Svobody

Poznaň - Náměstí Svobody - Knihovna

Poznaň - Polské divadlo

Naši procházku jsem završili na Dómském ostrově. Jeho nespornou dominantou je Bazilika sv. Petra a Pavla, v níž jsou pohřbeni první polští králové - Měšek I. a Boleslav I.

Poznaň - Bazilika sv. Petra a Pavla

Interiér baziliky sv. Petra a Pavla

Interiér baziliky sv. Petra a Pavla

Zlatá kaple baziliky sv. Petra a Pavla s hroby dvou prvních polských králů Měška I. a Boleslava I.

Zlatá kaple baziliky sv. Petra a Pavla s hroby dvou prvních polských králů Měška I. a Boleslava I.

Interiér baziliky sv. Petra a Pavla

Z Poznaně jsme už pokračovali rovnou do Prahy, kam jsme dorazili kolem šesté večer.

Pár postřehů z Polska

Malbork… Prohlídka Malborku fakt rychlým tempem zabere alespoň tři hodiny, takže jestli to chcete na pohodu, s přestávkami, doplňujícími informacemi, číst všechno atd. počítejte alespoň půl den.

Los… Když autu před vámi skočí do silnice los, začnete mít k cedulím „pozor zvěř“ trochu větší respekt… (ale byl fakt hezkej – lépe řečeno byla).

Opevnění... ten pocit chodím v lese po bunkrech (byť jiných než u nás, tak pořád je to prostě podobný) a nejednou stojím na pozorovatelně a přede mnou moře… je prostě zvláštní (jakože super).

Covid… Poláci na to prostě kašlou… roušky nosí tak nějak podle nálady. Takže někde hrozně moc jo, jinde to vůbec neřeší. Podnik od podniku. Ale obecně platí, že na to spíš dost pečou. Třešničkou na dortu je jejich verze face shieldu, který je naprosto jedinečný v tom, že nezakrývá vlastně vůbec nic a pak to, že v kostelech roušky samozřejmě povinné nejsou… 

Řízení… Poláci netroubí. Poláci při předjíždění na okreskách ztrácejí pud sebezáchovy. Poláci jezdí rychle podle citu, nikoliv podle značení. Když jsme na vlastní peněžence vyzkoušeli výši jejich pokut, vlastně se jim ani nedivíme.

Gdaňsk… To město mě naprosto dostalo. Moc si nevybavuju, kdy by naposled nějaké evropské město natolik předčilo moje očekávání. Má super atmosféru a je tak nějak prazvláštně jedinečné. Moc se to nedá popsat, prostě tam jeďte.

Obecně se jednalo o nesmírně povedený výlet. Hlavní výhodu vidím v tom, že na téměř všech místech jsem viděli asi tak sotva polovinu toho, co bychom chtěli. Takže pravděpodobnost, že se na tato místa ještě někdy vydáme, téměř hraničí s jistotou :).