Temešvár s kachničkou Jarynem 🐥💛

Bună! 🌞

"Levné letenky do Temešváru! Hmm.. kde to je? A co tam budeme dělat?" 🤔 Přesně takhle začalo plánování naší letní dovolené. V rámci přípravy jsme si samozřejmě dostudovali přesnou polohu na západě Rumunska, nedaleko srbských hranic, v krajině Banátu.. že tam je ale velký 💩, u toho jsme zůstali. A stejně nás to neodradilo!

Tři pašáci, tři dny a tři batůžky s náhradníma fuskama a spodkama.. nic víc jsme v červenci nepotřebovali. A hlavně jedna kachnička! 🐤

Harmonogram 🔦

Temešvár (velký asi jako poloviční Brno) se dá obejít za jeden den klidně dvakrát.. my ho za tři dny obešli třikrát a jednou na kole 🚴‍♂️ Marně jsme sháněli jakékoliv organizované výlety po okolí – buď jen pěší procházky po centru s výkladem, nebo celodenní zájezdy do Bukurešti a Transylvánie, kde jsme ale už před pár lety byli, včetně hradu ctihodného pana Drákuly 🧛‍♂️ Skoupí byli i takoví zprostředkovatelé jako GetYourGuide nebo Tripadvisor, kde se vždycky něco sežene.. tady nic!

Nezbylo než pojezdit prstem po mapě, udělat si malý brainstorming a nechat si poradit od pana Googla.. jeden den na procházku centrem až až, druhý den výlet vlakem, třetí den půjčení kol. A kdyby nás to nebavilo, tak dlouhý seznam cukráren a zmrzlináren k obcházení jako plán B 🍧🍦🍨 Nakonec? Zmrzlina byla.. 4×, ale jen proto, že byla tak dobrá, ne že by na ten emergency plán opravdu došlo.

Přípravy, plány a rozpočet 💰

Zpáteční letenka Praha - Temešvár za 1 000 CZK.. no neber to! 🤑 A ještě na termín červencových svátků, takže ušetříme dovolenou. Vše podle hesla: s Wizzem až na konec světa! ✈️🌍

Ubytko bylo klasicky první, co jsme sháněli po nákupu letenek.. hotely ani hostely tu nefrčí, 90 % trhu ovládají místní s Airbnb apartmány. My si vybrali jeden, kousek od centra, za 380 CZK na osobu za noc, s možností self check-in, protože jsme přiletěli něco po půlnoci místního času (v Rumunsku je o hodinu více).

Protože v noční hodinu už nejezdí žádné MHD a jedinou variantou, jak se dostat z letiště, je taxi, bookli jsme si přes Booking rovnou i tágo.. za nějakou pětistovku, s vyzvednutím přímo v příletové hale 👍 Bolt nebo jiné místní taxi by nás v noci vyšlo dost podobně, přestože se přes den dá dostat taxíkem na letiště pod 200 Kč.

V číslech to vychází na necelých 4 000 CZK na osobu: za jídlo jsme nechali každý 250 CZK na den (1x oběd v restauraci, jinak jsme se stravovali zejména u stánků rychlého občerstvení); ubytování v soukromém apartmánu na tři dny 1 200 CZK / os.; místní doprava cca 300 CZK / os. (1x taxi z letiště, vlak, MHD); půjčení kol 470 CZK / os.; letenka za krásných 1 000 CZK / os.

Den 1 – Noční přílet a centrum Temešváru 🌃🎷

Noční leteckou linku Praha – Temešvár trvající hodinu a pět minut jsme skoro celou prozívali, a už jsme stáli na rumunské půdě 🧭 Od našeho posledního výletu do této destinace stihlo Rumunsko vstoupit do Schengenského prostoru (přestože je součástí EU, Schengen jí chyběl) a my tak odlétali z pražského Terminálu 2 bez pasovky.. což urychlilo i celý návratový proces na temešvárském letišti.

V příletové hale na nás čekal objednaný taxi šofér, dokonce držící kartičku s naším jménem v ruce.. to tu ještě nebylo! Úplná VIPka kachna 😅 Cesta do centra trvala asi 20 minut, provoz minimální, letiště je vzdálené jen pár kilometrů od města.

Za chvíli budu chtít i červený koberec.. vlastně žlutý!

Od našeho pana bytného jsme měli jasné pokyny, kde vyzvednout klíče a jak se dostat do apartmánu 🔑 Vše úplně hladce (zajímavě nezvyklé 🤭) a už jsme naspávali těch pár hodin, co chybělo do rána.

Na druhou stranu s budíčkem jsme se tu nijak neukvapovali – věděli jsme, že plán na první den je jasný a město dost malé.. z domu jsme tak vyrazili příjemně občerstveni před polednem. Nikam jsme se nehnali, fotili každou památku, stavili se v cukrárně.. a stejně jsme byli s obhlídkou města po 14. hodině hotoví. A dál? 🤔

Takové to kachní tempo..

Vytáhli jsme seznam občerstvovacích stanic.. a zapíchli prst do tradiční a doporučované rumunské restaurace Berăria 700. Nutně jsme potřebovali ochutnat pivo z místního pivovaru a nějaké ty lokální speciality 🍺🥟Chutnalo nám.. sarmale – zelné závitky plněné masem a rýží, mămăligă – kukuřičná kaše à la polenta se zakysankou a sýrem.  Odcházeli jsme s mastnýma hubama, za celkem přijatelnou cenu.. Mimochodem, rumunština zní trochu jako mimoňština.. stačí říct „una banana" a všichni rozumí 😄

Co se nám ohromně líbilo byla pěší zóna v celičkém historickém centru – nikde ani auto, jen široké ulice, kavárničky a chill zóny. Tohle se Rumunům povedlo 👏 Podobně nás nadchlo množství parků a zeleně.. vlastně se neustále procházíte buď historickými náměstíčky nebo všudypřítomnými parky.

Tip na cestu: Pokud vás cestou přepadne nouze, hned vedle hotelu Continental najdete v nákupáku čisté záchody zdarma 🚻 A pro žíznivce jsou v centru i v parcích veřejná pítka.. sice neoznačené, ale místní z nich běžně pijí, tak jsme to prubli.. a dobrý 👍💧

Po pořádném jídle uzrál čas na šlofíka.. v Temešváru ten večer vrcholil festival jazzu a večerní představení (zdarma) slibovalo zajímavý zážitek 💫 Abychom to do 22 h večerní vydrželi, horizontální odpočinek na ubytku bodnul.

Ve stylu „pohoda, jazz" jsme po 19. hodině opět vyrazili do ulic města nasát trochu kultury. Oproti liduprázdnu ve dne se ulice začaly plnit jazzovými příznivci.. stále však v klidné a příjemné atmosféře.

Co nás na festivalu zarazilo nejvíc, byla totální absence stánků s jídlem a pitím.. na hektarovém náměstí s kapacitou pro tisíce lidí se krčil jeden malý vinný stánek.. s citronádou 😝 Postávající místní žmoulali v ruce plechovky Pepsi ze samoobsluhy na rohu, málokdo plechovku piva. Asi suchej festival?! Zajímavé.. to by u nás neprošlo 😁

O kus dál v Růžové zahradě (Parcul Rozelor) se konal další festival.. přehlídka kulturních tanců, který už tak suchý nebyl 😉 Zahrady lemovaly stánky jako z food festivalu, nabízející rumunský fast food.. vařená kukuřice, langoš s brynzou, masové speciality na grilu.. mezi nimi i mici [miči].. grilované válečky z mletého masa, kterými jsme se ládovali pro velký úspěch i druhý den 😋

Ne že bychom byli nějací kulturní barbaři.. ale zrovna jazz není úplně náš šálek kávy. Trochu jsme to tušili, když jsme se o jazz festivalu dočetli, ale nějak jsme nechtěli připustit, že bychom to alespoň nevyzkoušeli.. hrdě jsme zůstali asi 20 minut.. a pak vzali do zaječích 🐰 Pěvecká diva vydávající podivné skřeky do rytmu piana a basy nás prostě neoslovila 🤷‍♀️

Kachničky jazz nerady?

Večerní headliner Asaf Avidan už typicky jazzový naštěstí nebyl a dokázal strhnout i nás.. a napravit tak reputaci celého večera! Kdo by to byl tušil, že budeme pařit do půlnoci! 🎊

Den 2 – Vlakem do lázní Buziaș 🚂♨️

Vstávačka druhý den už tak velkorysá nebyla.. v 8:00 nám odjížděl vlak do nedalekého lázeňského města Buziaș. Buď ten, nebo další spoj napřesrok v říjnu 🤭😅

Až tak marné to tu s vlaky není, ale spojení je velmi vlažné a vlaky mezi oběma městy jedou asi jen třikrát denně. Na nádraží Timișoara Nord jsme došli z ubytka asi za 30 minut i s návštěvou pekárny po cestě, kde jsme se vybavili čerstvě upečenou svačinou! 🥖🥐 Byla to taková pecka, že jsme se sem pro svačinu vrátili i druhý den – tradiční, rumunská, poctivá a zdejší paní pekařská vedoucí vždy se smíchem opravovala naši děsivou rumunskou výslovnost 😁

Una covrigi! 🥨

Kde nám ale čelist poklesla, bylo nádražní putování zpátky do minulosti, minimálně o padesát let 🙈 Tu mají snad stroj času! Když nám nádražák ukazoval, kam máme jít na nástupiště 1R, ovanul nás skutečný retro nádech.. přistavený vlak byl opravdu muzejní exemplář! 🚂 Ještě jednou jsme se ujistili u průvodčího, že nasedáme do správného vlaku.. zahoukali a vyrazili. Nejprve nesměle, rychlostí asi tak 5 km/h.. jeli jsme tímto tempem asi 30 minut a nepřekvapivě jsme furt byli v Temešváru. Na dalším nádraží jsme zkejsli dalších neplánovaných 20 minut kvůli čekání na přípoj, a než jsme opustili město, měli jsme na naší hodinové cestě už asi 45 minut zpoždění.

Pak se ovšem země zatřásla.. strojvedoucí na to šlápl! ⚡️ Nabral takovou rychlost, že se všechno třáslo.. sedačky, dveře od hajzlíku, pneumatiky dobře živené rumunky.. masáž pozadí v ceně jízdenky 👍

Jak poznáme, kdyby z toho kostitřasu něco upadlo? 😂

Kupodivu vlak dokázal z této nadzvukové rychlosti v zastávkách vždy zastavit a nebylo třeba vyskakovat za jízdy. Ovšem nato, že jízdenky jsme si kupovali online přes internet (zpáteční 16 RON/os.) a průvodčí jsou vybaveni hypermoderními pípáky, byla jízda touhle herkou velkej nostalgickej bizár 🤷‍♀️😁🙈

Mám rozhrkaná peříčka 🪶🐥

V Buziașu nás přivítalo roztomilé vesnické nádraží jak z předminulého století. Tady se čas opravdu zastavil 🕰 Městečko jsme si vybrali právě díky jeho zajímavé historii a možnosti nekonečných procházek zdejším lázeňským parkem i přilehlými lesy.. a tak trochu hlavně proto, že nic zajímavějšího v okolí nebylo 🤭 Nádraží je asi 30 minut chůze od centra a samotná procházka parkem vystačí na hodinu (i se zastávkou na svačinu). Volili jsme tedy zpáteční spoj ve 12:00, tedy asi 3 hodiny na místě.. stačilo bohatě.

Překvapivě, namísto nasávání místních léčebných pramenů nás víc opojila smutná historie celého místa, které doslova bojuje o své místo na slunci.. a při procházce je na každém kroku vidět, jak mu dochází dech 🤷‍♀️ Bývalé proslulé lázně, založené už Habsburky, kteří se sem jezdili rekreovat, srazil na kolena covid a finanční krize, načasovaná přesně do okamžiku velkých investic a rozvojových plánů.. dnes zůstala jen hrstka funkčních služeb a pár zkomírajících hotelů. Člověk tak prochází nádherným zeleným parkem, starou dřevěnou kolonádou.. a pozoruje tu blížící se zkázu.

Ještěže jsme s sebou měli baštu z pekárny, co nám vrátila úsměv do tváře. Pokochali jsme se, stačilo, vzhůru na nádraží. Už jsme si znovu chystali zadky na tu jízdu.. jaké bylo ovšem naše zklamání, když místo vyhlíženého kostitřasu přijel normální vlak „středoevropského" typu.. i s odpružením! 😅

Zpátky v Temešváru jsme si nakoupili v supermarketu zásoby na odpolední siestu a po vzoru předchozího dne vyrazili do apartmánu dát si 20..

Není kam spěchat.. večerní program nám neuteče. Hlavně ten den už zbýval v programu jen jeden bod – Vaporeto, lodní MHD, co jezdí z jednoho konce kanálu na druhý a cestou sbírá pasažéry na břehu 🛥 Za 5 RON na osobu na 60 minut, můžete nastoupit a vystoupit, kde chcete – jezdí oběma směry.. cca jednou za hodinu, v létě poslední spoj kolem 17 h. My volili pro nástup zastávku Catedrala Mitropolitană a dojeli až k mostu Mihai Viteazul. Odtud jsme procházkou podél břehu došli k tržnici Piața Badea Cârțan a pak k pevnosti Bastionul Maria Theresia, kde jsme si chtěli obhlédnout zastávku autobusu E4/E4b na letiště na další den 🚍

Den 3 – Cyklovýlet k srbským hranicím a odlet 🚴🌾

Po pohodových předchozích dvou dnech bylo na čase podat nějaký (pro nás na cestách obvyklý) výkon.. v tomto případě cyklovýkon 🚴‍♂️ Sice jsme si kola v půjčovně Domestique Cycling předem rezervovali (přes WhatsApp), ale i kdybychom přišli neohlášení, nějaké to kolo by na nás zbylo. Za 100 RON za kolo jsme mohli vyrazit na celý den (od 10 do 18 h), kam jsme chtěli 🗺 V ceně byl i profi servis před odjezdem, dopumpování kola, nastavení sedla a tak. Dostali jsme tři opravdu pěkné kousky, žádné hrůzy z druhé ruky, jak bývá zvykem..

Na cyklostezku jsme se napojili hned před obchodem a podél řeky šlapali směrem k srbským hranicím.. Temešvár je od nich necelých 40 km, což by se za den stihnout dalo, my ale nechtěli trhat asfalt ani rekordy a dohodli se na denní dávce 45 km (tzn. 20 km tam, 20 km zpět a ještě malá projížďka po městě). Naše prdelky už tak byly slušně naklepané z předchozího dne 😅

Cesta utíkala svižně, všude totální rovina, stezka byla asfaltová, místy popraskaná a prorostlá trávou, ale na kolo dobrá 👍 Hlavně tu skoro nikdo nebyl! Potkali jsme pár cyklistů, ale většina z nich byli místní rybáři na rozvrzaných herkách, co je dovezli pár km za město.. žádná elektrokola, žádní osvalení profi jezdci. Jen pár rekreačních nadšenců jako my 💛

Cestou jsme využili i dvě občerstvovny, kde jsme v chládku vyzunkli velké pivo a sklenici socată – místního nealko moku z nakvašeného bezového květu (celkem 40 RON za 1 pivo a 2 limonády) 🍻

Kola jsme vraceli kolem 17 h, tak akorát abychom se stavili ještě nakoupit něco k večeři, dát si poslední zmrzku a vyrazit busem na letiště. Taxi by nás stálo kolem 180 Kč, ale bus vycházel na 5 RON na osobu (asi 23 CZK), a jako obvykle jsme nikam nespěchali. Do Prahy nám to letělo kolem 21:00.

Jediný malinkatý zádrhel za celou dovolenou nastal u placení jízdného v autobusu – měli jsme předem nabrífováno, že není třeba kupovat žádné jízdenky předem, ale v MHD stačí přiložit platební kartu k terminálu a píííp, jedeme 💳 Jenže ten náš prostě nefungoval – vyzkoušeli jsme všechny platební karty, co jsme u sebe měli, a všechny to odmítlo.. dokud jsme si nevšimli, že u řidiče je ještě jeden menší žlutý terminál.. zamířili jsme k němu a píííp, jeli jsme! 👍🚎 Nevíme, na co je ten větší oranžový, který je u každých dveří, ale na platební karty nám prostě fungoval jen ten malý žlutý u řidiče.

Stejně jako je malý Temešvár, je malé i samotné letiště, a do prostoru za bezpečnostní kontrolu vás závory pustí až 3 hodiny před odletem.. aby se jim tam nehromadilo moc lidí. A protože jsme byli poslední letadlo, co ten den odlétalo, bylo všude spousta místa k sezení, nástup probíhal svižně a za hodinu a 10 minut jsme už přistávali v Praze 🛬

Pa! 👋

A když to shrneme? 🤔 Temešvár možná není mega destinace na týdenní dovolenou, ale na víkend je to parádní kombinace pohodového městečka, historického centra plného parků a náměstí, kousku historie a nekonečně rovných cyklostezek.. a to vše za pár rumunských lei. Tři pašáci, tři batůžky, kachnička a spousta zmrzliny.. přesně jak jsme si to představovali 🐥💛

Kachna spokojená, prdelky vyklepané, žaludek napapaný!

Sledujte i moje další cestovatelská dobrodružství - tady: https://www.instagram.com/jaryn_...ling_duck/