Cestopis

Tři dny v Lisabonu s výletem na nejzápadnější bod evropské pevniny Cabo da Roca

Lednová cesta za portugalským sluncem.
Cestopis z roku 2019 napsala Tereza Šofrová

V listopadu kupuji u Ryanair dvě zpáteční letenky do Lisabonu za 68 euro, tím chci říct jednu letenku za 34 éček! Byla to naprosto spontánní koupě, o které jsem nijak nepřemýšlela. Jen mi později došlo, že se letí z Berlína a že bude potřeba se tam nějak dostat. Odlet je ale až koncem ledna tak si s tím zatím nedělám starosti.

Den odletu je tady a my se řítíme z Liberce po dálnici směr Berlín. Nejlepší i nejlevnější variantou je nakonec auto. Parkování zajišťuji přes McParking, na čtyři dny za 21 euro. Na letiště nás z parkoviště veze kyvadlový autobus, který takhle pendluje co půl hodiny.

Do Lisabonu přilétáme v pět večer na terminál č.1. Sestup do metra je hned za prosklenými dveřmi letištní haly. Kupujeme dvě kartičky za 0,50 euro a dobíjíme další částkou, ze které se nám při každé jízdě v metru, autobusu i tramvaji strhne 1,50 euro. Značení v metru je jednoduché, podobné jako v Praze. Nemáme tedy problém se zorientovat a míříme do stanice Rossio. Z metra vystupujeme na náměstí Rossio, které celé přecházíme až k vlakovému nádraží Rossio, jinak se snad ani jmenovat nemohlo. Cílem naší cesty je Sintra, kde máme zamluvené ubytování. Vlak jezdí v desetiminutových intervalech, dlouho tedy nečekáme. Kupodivu kartička koupená v metru se použít nedá, kupujeme tedy další za 0,50 euro plus dobíjíme částkou 4,50 euro, která stačí i na cestu zpět do Lisabonu.

DEN 1.

Ráno vstáváme do deště, který naštěstí netrvá dlouho. První zajímavostí je Sintra Nacional Palace, kam nesměle vstupujeme bránou a zjišťujeme, že tam sídlí národní garda.

 

Sintra v mlžném oparu
Sintra Nacional Palace
Sintra Nacional Palace
Opuštěná zákoutí v Sintře

Naše kroky vedou dál do kopce až ke Quinta de Regaleira. Místo bych popsala jako velký park protkaný cestičkami, ve kterých se snadno ztratíte. Největší lákadlo tohoto místa je tzv. iniciační studna, kterou sestoupíte až na dno a dostanete se do podzemních chodeb. Se svými barefootovými botami jsem to dost podcenila a měla je hned mokré. Platíme vstupné 8 euro za osobu.

 

Iniciační studna
Podzemní chodby
Jeden z výlezů z podzemí
Dno studny

V parku se zdržíme déle než jsme plánovali a pokud chceme stihnout náš hlavní cíl, nejzápadnější bod Evropy Cabo da Roca, musíme se vzdát návštěvy Palace Pena, který se tyčí vysoko nad námi a pěšky to k němu trvá hodinu. Vracíme se tedy k vlakovému nádraží, od kterého jezdí autobus č. 403 a čekáme na zastávce až přijede. Místo autobusu u nás zastavuje chlápek v tuktuku a nabízí svezení za 15 euro. Nabídku přijímáme a s vidinou, že zažijeme něco extra, nasedáme. Ke Cabo da Roca přijíždíme za třicet minut a jsme rádi, že jsme to přežili. V jednu chvíli jsem nevěřila, že se v zatáčce udržíme na silnici.

 

Chlápek s tuktukem
Cabo da Roca
Jen my a oceán
Vítr mě málem shodil ze zábradlí

Dojmy z cesty netradičním dopravním prostředkem brzy překonává atmosféra navštíveného místa. Jen my, pár dalších turistů, a nekonečný oceán. Víc na západ už to nejde. Silný vítr rozfoukává mraky a slunce se dere do popředí. Procházíme se po útesu bezpečně ohraničeným zábradlím, nastavujeme tvář slunci a kocháme se pohledem na Atlantik.

Od majáku vede několik cestiček dál podél útesu. Vydáváme se po jedné z nich a po chvíli z výšky vidíme pláž Praia da Ursa. Sklesáme k ní kamenitou stezkou a obtiskujeme naše stopy do písku. Zdá se, že před námi tu nikdo nebyl. Jen hejno racků vyrušených naší přítomností zvedá kotvy a odlétá nad oceán. Sundávám punčocháče a bosé nohy nechávám omývat chladnou vodou. Můj muž, říkejme mu Ká, se hrdinsky vrhá do vln a užívá si kompletní koupel. Do čeho se utře, řeší až pak.

 

Stezka k pláži
Klesáme k pláži
Zkouším vodu
Ká tam leze komplet

Když si dostatečně vychutnáme tohle místo, vyrážíme na zpáteční cestu, která nám zabere půl hodiny. Nasedáme do autobusu, který jezdí v třicetiminutových intervalech, platíme 4,60 euro za lístek a vracíme se do Sintry. V místní kavárně se zahříváme polévkou, čajem a dalšími dobrotami a s plnými žaludky jdeme čekat na vlak do Lisabonu.

Zamluvený hotel je kousek od nádraží kam v pohodě dojdeme pěšky. Tady budeme trávit dvě noci a to doslova. Po odložení batohů na pokoj, provádíme průzkum okolí a hledáme sámošku. Podle množství lidí za výlohou jednu oblíbenou opravdu nacházíme a nakupujeme zásoby na další den. Hotelový pokoj má i jednoduchý kuchyňský kout, ve kterém si ráno můžeme připravit snídani a lehkou svačinku na dopoledne.

DEN 2.

První den v Lisabonu začínáme na Praca do Comércio, rozlehlém náměstí otevřeném k řece Tejo. Po zaplacení vstupného 3 euro stoupáme na vítězný oblouk Arco da Rua Augusta, odkud se nám naskytne výhled na celé město.

 

Arco da Rua Augusta
Praca do Comércio
Pohled z výšky
Praca do Comércio

Dnešní den chceme dojít až do čtvrti Belém. Téměř celá naplánovaná trasa vede podél břehu řeky Tejo s pohledem na "sanfranciský most" Ponte de 25 Abril. Teď bych asi měla napsat něco o tomto mostě, já si ale při cestách spíš vychutnávám celkovou atmosféru místa bez ohledu na historické informace, které v tomto článku tedy nečekejte.

Návštěvě daného místa obvykle předchází projíždění internetu, čtení různých cestopisů a výběr míst podle fotek na instagramu. Takhle se do iterináře dostala i růžová ulička Rua Nova do Carvalho. Fotogenické místo, ale jinak na mě příliš nazapůsobila. Prý je lepší stavit se večer, přes den je zajímavá jen růžovou barvou asfaltu.

 

Nábřeží řeky Tejo
Rua Nova de Carvalho

Na trase nevynecháme Time out Market, tržnici v industriálním stylu, kde v jedné části můžete nakoupit suroviny a v druhé se příjemně najíst. Jsme tu kolem desáté a jednotlivé stánky se teprve připravují na nával strávníků při obědové pauze. Kupujeme si jen kafe a dortík.

 

Tržnice
Tady se nají opravdu hodně lidí
Samé dobroty

To ještě netušíme, že nás čeká dost nezáživný úsek po celkem rušné ulici. S upřeným pohledem na most, který je vidět i z velké dálky, se k němu snažíme přiblížit, ale trvá to celou věčnost. Kousek od mostu je další bod programu, umělecké centrum LX Factory. Život této bývalé polorozpadlé továrně vdechlo víc než 150 obchůdků, galerií i kaváren. Všudypřítomný streetart vytváří nezapomenutelnou atmosféru.

 

Kavárnička v LX Factory
Toalety
Streetart
Streetart

Konečně se přímo nad námi tyčí most a já mám pocit, že stojíme pod Nuselským mostem v Praze. Z dálky to tak nevypadalo, ale most je opravdu obří a začíná daleko od břehu řeky. Zanedlouho se napojujeme na stezku pro pěší a cyklisty, kterou z jedné strany obklopuje zeleň a z druhé řeka. Jde se příjemně a už vidíme Památník Objevitelů. Je dost vysoký a tak si výtahem vyjedeme vychutnat výhled. Stojí nás to 6 euro za jednoho. Přímo pod památníkem je náměstí s vyobrazenou mapou světa, celkem působivý pohled. Odpočíváme při poslechu pouličního umělce a přemýšlíme zda máme dostatek energie dojít k věži Belém.

 

Ponte de 25 Abril
Pohled od muzea MAAT
Památník Objevitelů
Mapa světa z výšky

Únava vítězí nad touhou po poznání a Belémskou věž pro tentokrát vynecháme. Rušnou ulici oddělující Památník Objevitelů od městské části Belém překonáváme pomocí podchodu, ve kterém se realizuje několik stánkových prodavačů a pouličních hudebníků. Nedaleký gotický Klášter Jeronymitů nám na chvíli poskytuje útočiště, zasedáme do lavic a nasáváme duchovní atmosféru.

 

Trochu hudby
Klášter Jeronymitů

Nohy bolí a tak si u zeleného stánku s novinami dobíjíme městskou kartičku a nasedáme do tramvaje č.15. Je narvaná k prasknutí, ale to k tomu prostě patří. Opět inspirovaná fotkami na instagramu, hledám ulici Infante Santo s typickými dlaždicovými mozaikami. Vede pořádně do kopce, elán a energie postupně vyprchává. Kolem barevných stěn procházíme vlastně už bez očekávaného nadšení a fotografický záznam podle toho taky vypadá. Pro inspiraci se tedy raději podívejte na fotky na IG.

 

Mozaika na ulici Infante Santo
Námořnický motiv

Cíl dnešního dne splněn, teda ještě nás čeká dostat se do hotelu a tak se vydáváme uličkami směrem zpět do centra. Po 26 nachozených kilometrech lezeme do postele a dobíjíme energii na další den.

 

Typické mozaikové fasády
Zákoutí
Palmová zahrada

DEN 3.

Ráno balíme baťůžky (kdo lítá s Ryanair ví, že se musí sbalit do opravdu mrňavého zavazadla) a opouštíme hotel. Letí nám to až večer, máme tedy celý den na prozkoumání čtvrti Alfama, kde je toho opravdu hodně k vidění. Velké množství historických staveb, žluté tramvaje, barevné fasády a vyhlídkové terasy dělají z této čtvrti nejfotogeničtější místo, které jsem kdy viděla. Tento den je tedy ve znamení focení čehokoliv co moje amatérské oko zaznamená.

Za nejhezčí vyhlídkové místo bych označila Miradouro de Santa Luzia s pohledem na řeku a střechy blízkého centra města. Na této romantické terase si užíváme lehký piknik a jen tak posedáváme a nikam nespěcháme. Je nádherně, blankytná obloha bez mráčků a teplota se šplhá ke dvaceti stupňům. Závidím Portugalcům jejich lednové počasí a radši si nepřipouštím, že za pár hodin zase oblečeme zimní bundy a čepice.

 

Miradouro de Santa Luzia
Romantická terasa
Romantická zákoutí
Piknik s výhledem

Jen kousek odsud je další vyhlídka Portas do Sol, která už nemá takové kouzlo jako Miradouro de Santa Luzia a výhled je v podstatě totožný. Mnohem zajímavější jsou toalety umístěné po touto terasou. Oblouk s vyobrazeným komiksovým příběhem o historii Lisabonu, zpestřuje čekání ve frontě a skoro zapomenete proč jste sem vlastně šli.

Na zajímavé záchody jsme narazili ještě jednou a to přímo na náměstí Praca do Comérico. Cedule před vchodem se nedala ignorovat, i když cena byla dvojnásobná než kdekoliv jinde. Designové žluté "umyvadlo" může použít několik návštěvníků najednou, výstavka barevných toaletních papírů ale byla jen na ukázku.

 

Toalety pod Portas do Sol
Nejvíc sexy záchody na planetě
Umyvadlo pro hromadné mytí
Výstavka toaleťáků

Zadejte si do googlu Lisabon a určitě na Vás vyskočí obrázek Katedrály Sé se žlutou tramvají v popředí. Tak tuhle fotku jsem nutně potřebovala taky. V plném sobotním provozu kdy do záběru lezou lidi, projíždějí auta, motorky a tramvaje jiné barvy než té přesně žluté, kterou chcete, si na správný záběr počkáte opravdu dlouho. Žlutá tramvaj je jako magnet, kdykoliv projede okolo, přitáhne pozornost kolemjdoucích a rozzáří ulici.

 

Katedrála Sé
Žlutá tramvaj č.28
Růžová je dobrá

Už v den příjezdu, kdy jsme zmetra vystoupili na náměstí Rossio, nás upoutaly ruiny kláštera tyčící se vysoko nad náměstím. Naše další kroky míří právě sem. Ke klášteru se můžete vyvézt výtahem Santa Justa, který je zajímavý svou kovovou konstrukcí připomínající architektonický styl Eiffelovy věže. My se rozhodneme pro zdolání kopce po svých. Vstupenka do kláštera Convento do Carmo stojí 3 euro. Vstoupíme dovnitř a chvíli posedíme na schodech sestupujících do prostoru kostela bez střechy a jen s náznaky obloukových oken, které tu kdysi byly. I přesto, že hned za obvodovými zdmi jsou rušné ulice živého města, je tu ticho a posvátný klid, který využíváme k odpočinku.

 

Santa Justa
Convento do Carmo
Convento do Carmo

Mám ráda kopcovitá města s vyhlídkovými místy, kde můžete jen tak posedět a zírat do dálky. Lisabon předčil moje očekávání. Je to nejkopcovitější město v jakém jsem kdy byla. Rovinu najdete jen u řeky Tejo, dál od ní se město zvedá do kopců při jejichž zdolávání si pořádně zafuníte. Kopcovitý terén pomáhají překonat tři lanovky, Elevador da Bica, Ascensor da Glória a Ascensor do Lavra. Vyzkoušeli jsme jen jednu znich. Pokud nemáte městskou kartu, zaplatíte za svezení 3,80 euro. Nám se z kartičky po přiložení k terminálu u vstupu do lanovky strhlo 1,50 euro jako za použití jakéhokoliv jiného dopravního prostředku ve městě.

 

Ascensor da Glória
Ascensor da Lavra
Elevador da Bica
Pohodička v parku
Dolů to jde i pěšky
OpuOpuštěné domy potkáte po celém Lisabonu

Loučíme se s Lisabonem, nasedáme do metra a frčíme na letiště. Letí nám to z terminálu č.2 kam přejíždíme letištním autobusem asi za deset minut. Město ve mně zanechává nezapomenutelný dojem a vím, že Lisabon byl jen začátek našeho portugalského dobrodružství.

Zážitky pro tebe sepsala Tereza Šofrová

10. 02. 2019, poslední aktualizace 2019-02-10T22:41:33+01:00

Tereza Šofrová Na Cestujlevne je už 1 měsíc, napsala pro tebe 1 cestopis .

2 komentáře

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Tereza Šofrová

V Lisabonu se fotí samo, je to jen na mobil, iphone.

Odpovědět
před 5 dny

Pěkné fotky, čím je to focené?

Odpovědět
před 6 dny
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy

Čtení na 21 minut
Toulky Indonésií 3. část: Jávské sopky a vodopády
Avatar uživatele Jiří Macháček
Jiří Macháček 2019-02-16T22:08:48+01:00 0 komentářů
Indonésie 2018

Famózní rodinný výlet k "Tisíci vodopádům" a 2 sopky za 20 hodin s hektickým přesunem navrch.

Čtení na 12 minut
Pomedzi dažďové kvapky za madridským slnkom
Jana Jasmi 2019-02-16T16:05:40+01:00 0 komentářů
Španělsko 2018

Madrid nám ukázal toľko skvostov a pripravil toľko nezabudnuteľných zážitkov, že by bolo hriech nenapísať cestopis. Ak chcete spoznať Madrid mojimi očami, prajem Vám príjemné čítanie :)

Čtení na 5 minut
Austrálie - Road trip po Great Ocean Road
Gabriela Sládková 2019-02-13T19:00:07+01:00 0 komentářů
Austrálie 2015

Dvoudenní putování po jedné z nejscéničtějších cest světa.

Další cestopisy