Za L-410 do Chorvatska
Jarní výlet za českým letadlem v Chorvatsku, krásným Dubrovníkem i ne tak krásnou Tuzlou v Bosně...
Cestopis z roku 2022 napsal Kryštof Hájek
Pandemie Covidu mě uzemnila na víc než rok a půl. Počáteční šok z toho, že se mi zhroutil můj cestovatelský svět, plíživě, ale velmi jistě vytlačovala touha po dalším létání. Po pár výletech během podzimu 2021, které byly více či méně konvenční, začala být chuť po něčem speciálním už neudržitelná.
V prosinci přišel úspěšný výlet za Antonovem An-148 na Ukrajinu, ale ten si ve světle událostí nechám nejspíš jen pro sebe. Tento cestopis věnuji poslednímu výletu do jarního Chorvatska za leteckou linkou, kterou mám v hledáčku už opravdu velmi dlouho.
Malá chorvatská aerolinka Trade Air provozuje několik vnitrostátních linek s letadly české výroby: 19místnými L-410 původem z Kunovic. A i když L-410 už v zápisu mám vícekrát, tohle mi zkrátka nemohlo uniknout, už kvůli "skákací" lince hned se dvěma mezipřistáními, která příjemně rozšíří statistiky navštívených letišť.
Přes Maďarsko do Osijeku
Tak jako mnohokrát letecký výlet začínám na hlavním nádraží v Praze. Když holt potřebuju letět z polního letiště kdesi v chorvatské Horní Dolní, je třeba se obětovat a kus cesty se kodrcat po zemi. Beru první ranní vlak ČD do Budapešti a cesta je to více než příjemná. Po celých 7 hodin jsem v kupé úplně sám.
Do maďarské metropole tak dorážím příjemně odpočatý a díky velmi slušným službám JLV i najedený. V Budapešti už jsem byl, takže není nač se honit. Projdu se po nábřeží s výhledem na Parlament, chvíli bloudím centrem, ale nemůžu si pomoct, Budapešť se asi nikdy nestane mým nejoblíbenějším městem. Centrum je sice pěkné, ale stačí popojít trochu dál a člověk se ocitne zpět v 90. letech. Navíc je těsně před volbami, takže na mě neustále z plakátů shlíží Viktor, což jen urychlí můj úprk na hotel.
Maďarský parlament
Ikarus před nádražím Keleti
Szabadság Híd
Dvojka zajíždí do krátkého tunelu na nábřeží
Ostatně, stejně musím vstávat v 5 ráno. Čeká mě 3,5hodinová cesta vlakem do 5. největšího města Maďarska Pécse, česky Pětikostelí. Musím říct, že InterCity maďarských drah také dýchá atmosférou devadesátek a po návštěvě toalety dokonce zavanou i časy středověku. Jedou jen 4 vozy, takže je narváno, naštěstí místenky fungují, a tak aspoň sedím. Ale před devátou ranní v Pětikostelí vystupuji s velkou úlevou.
Mám tu 4 hodiny, bojím se, že to bude moc, ale Pécs se ukáže jako pěkné město s krásným historickým centrem. Ostatně místní křesťanské pohřebiště ze 4. století je dokonce zapsáno na seznamu UNESCO. I místní nejviditelnější památka neorománská bazilika sv. Petra a Pavla rozhodně stojí za návštěvu. Po obědě už je čas se vypravit zpět na nádraží na regionální mezistátní vlak do chorvatského Beli Manastiru.
ÍCéčko Budapest-Pécs
Katedrála sv. Pavla a Petra
Centrální náměstí a mešita v pozadí
Bývalá německá jednotka je v dobrém stavu a cesta tak připomíná 21. století. Vlak se postupně vyprazdňuje a na hraniční přechod dojíždím jako jediný cestující. Pasová kontrola na maďarské straně je formalita, ale po dojezdu do Beli Manastiru už na cestující na peronu čekají chorvatští celníci, kteří si nás všechny (tedy mě) odvádějí do malé budky u staniční budovy. Zjevně tu na takové davy nejsou zvyklí, neumí rozchodit čtečku pasů a počítač pod nánosy prachu taky vypadá, že posledního turistu zažil ještě za krále Klacka.
Navazující spoj do Osijeku jede za 10 minut, což naštěstí pan vrchní velitel chápe a nakonec mě pouští i bez čtečky a počítače. Do doby krále Klacka se přenáším i během jízdy vlakem chorvatských železnic, byť slovo vlak to připomíná jen zvenčí. Zevnitř spíš stodolu. Ale co už, přežil jsem 5 hodin v rychlíku z Agry do Dillí, přežiju i 15 minut v motoráku do Osijeku.
Osijek, stotisícové město v nejodlehlejší části Chorvatska, kam turista nezabloudí jak je rok dlouhý. Mají tu ale hezkou promenádu podél Drávy, pěkné minicentrum Tvrda, které lze projít za 10 minut a taky tu jezdí naše tramvaje, což vždy potěší.
Uličky historického centra Tvrda
Podvečer u Drávy
Novější centrum Osijeku
T3R.PVO
Chorvatský milk-run aneb OSI-RJK-SPU-DBV
Ale dost bylo cestování po zemi. Proto tady nejsem. Čeká mě hlavní bod výletu, chorvatský milk-run flight z Osijeku do Dubrovníku na samém jižním konci země s mezipřistáními v Rijece a Splitu, přičemž celou dobu poletím jedním a tím samým letadlem.
Z Osijeku mi to letí sice až po 9. hodině, teoreticky bych asi stihl dojet i autobusem, který zastavuje ve 3 km vzdálené obci Klisa, ale nechce se mi riskovat, že let zmeškám, a tak nakonec beru taxík za 100 HRK. Na letiště to je z centra 17 km, takže cena zase tak přemrštěná není.
Vím, že jsem na ty devadesátky asi nějaký zatížený, ale osijecké letiště mě do těchto dob opět přenáší. Trochu zatuchlé, trochu nemoderní, trochu zbytečné... Ale funguje a stejně sem létá jen Trade Air s malými L-410, celkem 2-3 lety denně. Zkrátka - stačí to.
Odbavení proběhne standardně jako na všech jiných letištích, Trade Air vyznává politiku free seating, takže se můžu posadit kam chci. Na ploše už čekají dvě L-410, jedna čistě bílá, jedna v barvách po LR Airlines, která bude pro dnešní den naším letadlem.
Počasí opravdu přeje a na následující skoro 4 hodiny jsem natěšený jako za dávných dob, kdy jsem postával u plotu v Kněževsi a radoval se z každého letadla.
První 50minutový let do Rijeky je z větší části docela nuda. Vede nad rovinatým severním Chorvatskem, kde slunečné počasí přebíjí silný ranní opar, takže není moc vidět. Vzduch se však s blížícím se pobřežím pročistí a nabídne opravdu dechberoucí výhledy na Rijeku při přiblížení na místní letišťátko.
Do Rijeky nás letí celkem 6.
Zračna luka Osijek
Pohled na celý terminál
Interiér stále ještě s českými popisky
Jadran na dohled!
Rijeka jako na dlani
V Rijece probíhá doplnění paliva, během kterého musíme vystoupit do terminálu. Místní letiště není moc rušné ani v létě, během zimy má podobně jako Osijek pouze linky Trade Airu, sem ale létají jen 3x týdně.
Z nás 6 cestujících tu nikdo nevystupuje, ale přistupuje dalších 10, čímž se naše L-410 skoro kompletně plní. Mimochodem, na každém letu dostanete vodu zdarma, což je servis, který překvapí.
Nástup do naší L-410 v Rijece
Osiřelé rijecké letiště
Následuje 45minutový let do Splitu, celý podél rozeklaného chorvatského pobřeží s horami v pozadí a desítkami ostrovů na obou stranách. V rámci Evropy jde určitě o jednu z nejhezčích vyhlídkových tras letadlem. Naše L-410 stěží vystoupá do 2 500 metrů, což je k výhledům naprosto ideální výška. Však posuďte sami:
Trajekt na ostrov Rab
Poblíž Zadaru
Přiblížení na letiště Split, které pod listy vrtule je patrné
Nad Trogirem
Ve Splitu
O něco větší kámoš na letu z/do Záhřebu
Ve Splitu opět doplňujeme benzin, takže zase ven z letadla do terminálu, což mi samozřejmě vůbec nevadí, protože zvenčí se - logicky - letadlo fotí nejlépe. Ve Splitu vystupuje 11 lidí, přistupuje 10, takže load factor je stále dost slušný, což mě docela překvapilo. Zjevně tyhle linky nějaký smysl mají i během zimního letového řádu.
Po chvilce opět nastupujeme, věci si během mezipřistání můžeme nechat na palubě, takže mojí sedačku mi nikdo nesebere :) Poslední asi 40minutový skok do Dubrovníku opět uchvátí krásnými výhledy na členité a fotogenické pobřeží Dalmácie.
Po startu přelétáváme přímo nad Splitem
Nový Pelješki most, díky kterému už při cestě do Dubrovníku nebude nutné přejíždět území Bosny
Letovisko Neum a prakticky celé bosenské pobřeží na jedné fotce
Přiblížení a Dubrovník jako na dlani
Roztomilý čumák L-410
V Dubrovníku potkáváme další Dášenu do/ze Záhřebu
Jak mi učaroval Dubrovník
Z letiště jezdí do centra jak příměstské autobusy MHD, které však na můj let nenavazují, tak oficiální shuttle mikrobus za 25 HRK. Ten naopak navazuje na všechny odlety a přílety, takže za 15 minut po přistání už jsem na cestě do 20 km vzdáleného Dubrovníku.
Mám tu den a půl, což je na mé poměry v takhle malém městě docela dost a trochu se bojím, co tu vlastně budu dělat. Z obav mě vyvedou hned první minuty ve městě. Dubrovník mě opravdu nadchnul, vlastně si ani nepamatuju, kdy by se mi nějaké město podobné velikosti hned na první takhle pohled líbilo.
Staré opevněné centrum je opravdu nádherné. Úzké uličky, schodiště a velmi hustá koncentrace památek na malém prostoru spolu s neporušenými monumentálními hradbami a výhledy na moře prostě udělají své. Jistě, můj pohled je trochu pokroucený návštěvou mimo sezonu, kdy bylo v centru jen minimum turistů, v létě tu musí být hlava na hlavě a tak příjemné to určitě nebude.
Každopádně se dost divím, že Dubrovník není na turistické mapě Evropy o dost výš. Svědčí o tom i letové řády aerolinek, které sem létají prakticky výhradně přes léto jako lety pro koupáky. Přitom Dubrovník je naprosto ideální destinací na prodloužené víkendy kdykoliv během roku.
Nejen historické centrum, ale i zbytek města je opravdu pěkný. Rezidenční oblasti jsou hezky upravené, na poloostrově Babin Kuk jsou pěkné, i když malé a tudíž v létě nejspíš značně přelidněné pláže a na fotogeničnosti přidává i členitá topografie se spoustou zálivů, poloostrovů, a kopců.
Franitškánský klášter a hlavní třída Stradun
Starý přístav
Výhledy
Pláže na poloostrově Babin Kuk
Dubrovník mimo sezonu má nespornou výhodu i při výběru ubytování. Za krásných 1 650 Kč pořizuji pokoj v 5* hotelu Rixos Premium.
Hotel Rixos Premium
Výhled z pokoje
Neopakovatelné kouzlo má centrum Dubrovníku za tmy:
Druhý den pobytu v Dubrovníku trávím většinou v běžných obytných čtvrtích, procházkami po dubrovnických pahorcích i okolo nového přístavu.
Nový přístav
Autobusové nádraží
Přes Bosnu domů aneb Odjedeš na jih, vrátíš se ze severu
Oříšek v plánování celé cesty byl návrat domů z Dubrovníku. Dlouhou dobu jsem byl rozhodnut koupit nejrychlejší spojení s KLM/Croatia Airlines přes Záhřeb a Amsterdam zpět, ale 4,5 tisíce se mi zdály trochu moc. Navíc bez nového letiště a nové aerolinky. To pardon.
Hledám proto v širokém okolí letiště, které není na mém seznamu. Do Mostaru nic nelétá a tudíž mi vychází severobosenská Tuzla. V neděli po poledni odtud letí Wizz Air do Vídně tak akorát, že s pohodlnou rezervou stíhám Regiojet zpět do Prahy.
Koupeno.
Necelý měsíc před odletem zrušeno.
Jediný další let odpoledne (ráno zamítám, nestihl bych projít Tuzlu) vede do švédského Malmö. Fajn, proč ne, tohle letiště taky nemám. V pondělí odpoledne ale musím do práce, což však není problém, protože z Kodaně, která je od Malmö 15 minut vlakem, letí ranní Eurowings. Koupeno. Nezrušeno. Hurá!
Červeně = letecky, žlutě = vlakem, modře = autobusem
Trojitá hranice a epická cesta napříč Bosnou
Z Dubrovníku kupuji přes Flixbus spojení autobusem na páteční odpoledne do města Čapljina na jihu Bosny. Spoj sice jede až do Sarajeva, což by dávalo mnohem větší logiku využít, ale já se chci projet po Bosně i vlakem a Čapljina – Sarajevo je aktuálně jediná trať, kudy se jezdí.
I když do Čapljiny nás čeká jen 114 km, trojité přejíždění hranic kvůli úzkému pásu bosenského pobřeží u Neumu cestu znatelně prodlužuje. Z Chorvatska do Bosny. Vystoupit z autobusu, do fronty, pas, nastoupit, pokračujeme. Ještě že nás jede jen 15.
Za 15 minut jízdy z Bosny zpět do Chorvatska. Vystoupit, do fronty, pas, nastoupit. Naštěstí u neumského koridoru je na každé hranici pouze jedna celnice. Na vstupu do Bosny bosenská, na vstupu do Chorvatska chorvatská. Výstupní celnice tu nejsou.
Za půl hodiny u Metkoviće nás ale už čeká komplet kombo. Chorvatská celnice při opouštění Chorvatska. Vystoupit, do fronty, pas, nastoupit. Za 5 minut bosenská celnice. Vystoupit, do fronty, mamma mia, však už to znáte.
Jízdní řád s těmito zdrženími evidentně nepočítá, do Čapljiny přijíždíme se zpožděním hodinu a půl až po půl deváté večer. Beru tu nový a velmi pěkný hotel President na okraji města.
Ráno v 6 mi jede jeden ze dvou denních vlaků do Sarajeva. Bosenské železnice se na dálkových spojích pyšní moderními vozy Talgo z roku 2007 a svezení v nich je opravdu pohodlné a na úrovni. Sice pomalé, ale o to mi nejde.
Železniční trať prochází spektakulární krajinou hlubokých údolí, nejkrásnější část ale přichází až u města Konjic. Tady trať vlásenkovitě stoupá z 300 metrů až skoro do 900 metrů nad mořem, což nabízí opravdu skvělé výhledy.
Ráno na nádraží v Čapljině
Vozy Talgo zvenčí...
... a zevnitř
Do Sarajeva přijíždíme po skoro 3 hodinách cesty. Na autobusovém nádraží kupuju u největšího místního dopravce Centrotrans jízdenku do Tuzly na poledne, takže mám asi 4 hodinky. To je tak akorát, v Sarajevu už jsem taky byl, takže není třeba se nikam hnát. Jen si připomenout pěkná místa, dát si skvělé čevapi na Baščaršiji a pomalu se odebrat zpět na nádraží.
Tramvají do centra...
... lanovkou se vyvezu na Trebević...
... trochu projdu centrum...
Ano, Sarajevo opravdu rozumí. 90. léta tu byla hodně škaredá
Old-schoolový autobusák
Sníh a pes v Tuzle
Cesta autobusem do Tuzly trvá asi 3,5 hodiny a taktéž vede krásnou krajinou hor. Příjezd do třetího největšího města Bosny vede kolem jedné z největších uhelných elektráren na Balkáně, jež se zdrojem silného znečištění. Ostatně Tuzla patří k městům s nejhorším ovzduším v celé Evropě.
Je sobota odpoledne, místní autobusák je docela daleko od centra a ještě dál od mého Hotelu Tuzla, neohroženě tedy mířím na zastávku MHD. Jízdenky se v trafice neprodávají, snad v autobuse. Po 20 minutách čekání to nevydržím a jdu pěšky. Jízdní řády tu nejsou, v protisměru něco jelo, takže něco pojede asi i v mém směru, ale nervy na to, abych zjišťoval kdy to pojede, nemám.
Aspoň si projdu historické centrum čítající jednu pěší zónu, pár oprýskaných nízkých domů, mešitu a kostel. Ve víkendové Tuzle chcípl pes. Šedivá sídliště, šedivá obloha a neutěšené centrum mě přes Konzum ženou do hotelu. Zítra je taky den a celý ho budu mít na poznání lepší stránky Tuzly a jejího okolí. Snad.
Vylidněné centrum Tuzly
Cestou do hotelu
Hotel Tuzla je jeden ze dvou velkých ve městě. Atmosféra devadesátek tu dýchá na každém kroku, ale pokoj je čistý a prostorný, proč ne.
Ráno se probouzím do zděšení. Je jaro. Jel jsem na jih. Vzal jsem si tudíž jarní oblečení. Tenisky. Promokavé tenisky. Za okny je 10 cenťáků sněhu a další neohroženě padá z oblohy dál. Letí mi to za 8 hodin... Snídani v hotelu natahuji co to jde, zvažuju, že si připlatím pozdní check-out, ale vítězí touha se zachovat aspoň trochu cestovatelsky a prochodit i zbytek města. Podle předpovědi má přestat sněžit za chvíli a mokro v botech holt budu muset přežít.
Hned se vypravuji k Panonským jezírkům v centru města, umělých slaných jezer populárních pro trávení volného času. Teď pod nánosem sněhu. V hezkém parku potkávám spoustu pejskařů, proto mě nijak zvlášť nepřekvapí, když se se mnou jeden z mnoha psů chce kamarádit.
Z cizích psů mám sice respekt, ale když je poblíž majitel, nemám zas takový problém. Po chvilce zjišťuji, že domnělý majitel mého psího kámoše odhání. Ten se rozeběhne proti mě a s vervou po mě začne skákat. To už, pravda, trochu znejistím.
Ať se hnu kamkoliv, pes mé kroky následuje. Či spíš se mi snaží zabránit, abych kamkoliv chodil. Nějak se přes něj proderu, aby na nás (respektive na něj) za pár metrů zaútočila smečka dalších toulavých psů. Je mi to líto, ale tohle je jejich byznys, snažím se tedy rychlým krokem mířit přes silnici zpět do centra, ale můj psí kámoš smečce uteče a tentokrát už se mě drží opravdu jako klíště. Popravdě mi to není vůbec příjemné, zkouším dvěma kolemjdoucím vysvětlit situaci a optat se, zda tu funguje něco jako odchytová služba, přeci jen "můj" pes nevydá jako toulavý, ale spíš zatoulaný. Nikdo tu ale nemluví anglicky a na Balkáně jsou beztak toulaví psi zcela běžným jevem, takže to asi nikoho ani nezajímá.
Notně zmáčený sněhem se před psem schovávám do kostela, po čtvrt hodince vycházím, pes nikde. Jdu na hlavní náměstí, kde ho opět potkávám. Bohužel i on mě. Tentokrát se schovávám do hospody a protože už je víceméně čas oběda, dávám si další skvělé čevapi. Zdržuji se co nejdéle. Jednak tu je sucho a jednak tu není cizí toulavý pes.
Po necelé hodině dokonce vysvitlo slunce, vydávám se zpět do víru... no, chtěl jsem napsat města, ale to by bylo pro centrum Tuzly příliš honosné označení.
Ujdu ani ne 300 metrů, když tu se u pošty setkávám... ano, uhodli jste správně, s psím kámošem. Snažím se na něj vlídně mluvit, ale pejskař nejsem a neumím rozklíčovat jeho chování. Vydává divné zvuky, které by bylo možné si vyložit i jako vrčení. Zkouším ho zcela ignorovat a razím si rychlou cestu do dalšího místa úniku, pro které jsem si vybral obchodní centrum.
Celé ho procházím, druhou stranu vyjdu ven a rozhodnu se, že 3hodinový nudný pobyt na letišti nakonec bude lepší variantou než 3hodinový úprk před cizím psem v nevzhledné a sněhem promáčené Tuzle.
Ranní překvapení v Tuzle
Centrum Tuzly
Hlavní mešita
Autobus číslo 11 do vesnice Dubrave, která se nachází asi 1 km od letiště, mi ujíždí před nosem, ale popravdě, stejně by se mi ten kilometr ve sněhu nechtěl brodit. Beru tedy taxík, stojí 20 BAM, což je přesně částka, která odpovídá popisu na oficiálních stránkách.
Letiště v Tuzle má typicky low-costový malý terminál, ostatně nic jiného než 2-3 linky Wizz Airu denně sem nelétá. Dost mě překvapuje nutnost zaplatit 2 BAMy jako odletovou taxu u přepážky, stejně jako placený internet tamtéž. Zaplatíte 3 BAM, pán vám dá papírek s heslem, které je platné po 1 hodinu.
Nebudu lhát, ale opravdu se těším do civilizace. Podvečerní let nabídne hezké západy Slunce, při průletu nad Českem trochu zalituji, že ho jen přelétávám, ale po příletu do Malmö je zase všechno v pořádku.
Sice už je tma, ale centrum si zběžně projdu a jen se utvrzuji v tom, že Švédsko prostě můžu. Všechno pěkně a decentně upravené, veřejný prostor plánovaný s rozmyslem, všechno funguje, zkrátka po Tuzle balzám na duši :)
Letiště Tuzla
Západ Slunce, pohled na winglet a bílou peřinu hluboko pod námi dokáže člověka potěšit
Autobus do města na letišti v Malmö
Ranní Malmö
Ráno už mě čeká jen jízda vlakem přes Öresundský most, což je otázka 15 minut. Vlaky z Malmö do Kodaně jezdí ráno v intervalu jako metro, kodaňské letiště je přitom první dánskou zastávkou.
Jízda vlakem přes moře je vskutku pěkným začátkem již pracovního dne. Odpoledne už budu muset brázdit pražské koleje, teď si ale užívám jízdu po těch švédsko-dánských.
Příjezd na letiště v Kodani jsem si naplánoval asi na hodinu a půl před odletem. Tohle letiště znám a řadím ho nejlepším v Evropě, nač si tu nechávat větší rezervu.
Aha. Proto. V terminálu mě překvapí opravdu velké množství lidí, které až po chvilce rozklíčuji jako frontu na security. Na tabulích se ukazuje odhadovaný čekací čas na 86 minut. Vzápětí klesá na 50 minut. No dobře, uvidíme, jak rychle to půjde a kdyžtak holt budeme předbíhat. Nakonec čekání zabralo asi 45 minut, ale fronta byla dobře organizovaná a zaměstnanci průběžně podávali informace, že se nemáme obávat zmeškání svých letů.
Ke gatu nakonec dorážím více než včas, naše letadlo akorát přiletělo z Prahy, nakonec ještě čekáme asi 20 minut na opozdilce právě kvůli security. Příchod Eurowings do Prahy pomalu vrací spojení v dobrých časech a za slušné ceny na velká evropská letiště, ale chtělo by to ještě výrazně přidat, ideálně 2x denně do každé destinace.
Nádraží Malmö C
Můj kočár do Prahy
Po startu z Kodaně, tam, kde se Öresundský most mění v Öresundský tunel
Neratovice na přiblížení do Prahy
Jak bych výlet zhodnotil? Proletění se s L-410 po Chorvatsku nemá chybu a určitě si ho užijí i neletečtí nadšenci pro nádherné výhledy. Letadla nevystoupají na 2 500 metrů a fotogenické chorvatské pobřeží tak budete mít jako na dlani.
Cesta zpět přes Tuzlu možná byla trochu chyba, ale na druhou stranu aspoň jsem uspokojil i své železniční choutky jízdou vlakem po Bosně, objevil dvě nová letiště a zjistil, že do Tuzly se vracet nemusím. No, nelituji toho.
Kolik to celé stálo?
Letenky
- Osijek - Rijeka - Split - Dubrovník s Trade Air koupené jako jedna letenka: 43 EUR
- Tuzla - Malmö s Wizz Air: 59 BAM
- Kodaň – Praha s Eurowings: 19 EUR
Jízdenky
- Praha - Budapešť s ČD: 514 Kč
- Budapešť - Pécs s MÁV: 2 399 HUF
- Pécs - Beli Manastir - Osijek s MÁV+HŽPP: 1 490 HUF
- Dubrovník - Čapljina přes Flixbus: 299 Kč
- Čapljina - Sarajevo s ŽFBH: 14,30 BAM
- Sarajevo - Tuzla s Centrotrans: 25 BAM
- Malmö - letiště Kodaň s DSB: 133 SEK
Jak se ti cestopis líbil?
Kryštof Hájek procestoval 73 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 7 lety a napsal pro tebe 13 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil5 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Perfektní poutavý cestopis pro letecké fandy a nadšence, ale také pro ty, jež se rádi kochají pohledem z okna za letu. Ony pohledy na dramaticky členité dalmatské pobřeží za dobrého počasí musejí být vážně úžasné. Hvala vam!
Také jsem o těchto domácích chorvatských linkách chvíli uvažoval, zatím zůstalo jen u představ. Moc se mi nepozdávalo to odlehlé letiště OSI a zejména doprava na něj. Tady vidím, že dostat se na něj není zase tak obtížné. Dále jsem se někde dočetl, že i když se lety Trade Air koupí přes web Croatia Airlines, míle by v rámci Star Alliance stejně žádné získány nebyly. Ale hlavně jde o zážitek, samozřejmě.
S Dubrovnikem jsem měl tu čest loni po přejezdu z Černé Hory a k okouzlení středověkým městem také došlo. Ostatně jako zřejmě u všech.
A následná cesta Hercegovinou i Bosnou byla dobrým tahem. Sám jsem zatím poznal jen profláknuté Sarajevo a Mostar, ale možná by stála za prozkoumání i historická města Travnik a Jajce. Nebo projet legendární trať Tuzla - Banja Luka s obávaným přestupem v Doboji ...
Díky, no ono se nemusí letět přímo z OSI. Trade Air létá i PUY-SPU a ZAG-PUY, což jde klidně nakombinovat s DBV-SPU-RJK a výhledů bude ještě víc :) Navíc do Záhřebu teď lítá Ryanair z Bratislavy, do Puly zase z Vídně, takže se tam nějak dostat dá.
Taky jsem na to koukal. Jestli se udrží zimní rozvrh, tak to jde stihnout za cenu jednoho dne dovolené. Ve čtvrtek večer Praha-Zadar. Ze Zadaru busem do Trogiru. Pak let s Trade Air Split - Zagreb a buď pozde večer do Bratislavy, nebo počkat do neděle. Chci se zeptat, check-inn pro Trade Air dělají pořád Croatia Airlines? Dik. Jina dneska v Pise jsme stáli vedle L-410 OK-WDC na lince Pisa-Elba.
V Tuzle jsem byl 4 roky zpátky. Tvoje hodnocení mi přijde možná až příliš pozitivní. Město je fakt o ničem. My teda aspoň máme docela rádi psy. Ale místo psa se k nám, ale nachomejtnul asi 10 letý spratek, který nejdřív chtěl peníze a když je nedostal, tak se pokusil mi sebrat z batohu čouhající vlaječku, kterou jsem měl jako suvenýr, to jsem mu natáhnul.
V té době bylo letiště v rekonstrukci a terminál byl prakticky jen kontejner s jedním regálem dutyfree.
Krásná trasa a velmi mile mě překvapil i seznam nákladů, které bych čekal o řád vyšší :)