Cestopis

Za poznáním Balkánu: Severní Makedonie

Už odmalička jsem miloval cestopisy a těšil se až jednou konečně taky někam vyrazím. S batohem, sám, bez cestovky. To se mi v 18 letech konečně splnilo v Severní Makedonii a Kosovu.
Cestopis z výpravy „Za poznáním Balkánu“ z roku 2019 napsal Čeněk Šmerek

Volba zrovna na tyto dvě balkánské země padla vlastně už docela dávno, rozhodně se dá říct že mě fascinovali už hodně let a že sem jednou vyrazím bylo vcelku jasné. Nakonec jsem se odhodlal po úspěšném složení autoškoly. Byla to vcelku dobrá motivace. Když to dám, poletím. Když dám zkoušky až na po několikáté, nebudu mít na cestu peníze. A ono se to kupodivu povedlo. Dva dny po zkoušce už jsem kupoval letenky. 

Přípravy na cestu


Před cestou jsem ještě musel projít byrokratickým procesem, cestovní pas jsem měl naposledy jako malé dítě. A jako student 2.ročníku střední školy nemůžu zmizet na týden jen tak bez ohlášení. Doma vzali mou cestu do Kosova s humorem, tedy až do chvíle než jsem se pochlubil koupenými letenkami, prý nevěděli že to myslím vážně. Ale i tak to někdy v životě chodí. :) Na Balkán jsem odlétal s tím, že si tam jedu splnit některé menší sny, a to se mi povedlo. Poprvé jsem spal u někoho přes Couchsurfing, poprvé jsem spal v hostelu, poprvé jsem jel maršrutkou, poprvé v životě jsem letěl letadlem, poprvé v životě jsem dostal razítko do pasu, poprvé v životě jsem stopoval a takových věcí by se našla za ten týden ještě spousta...

Po zralé úvaze jsem si koupil letenku z Bratislavy do Skopje a zpáteční letenku z Prištiny do Budapešti. Ve Skopje jsem strávil dva dny a poté odjel vlakem do Prištiny.

Noční dobrodružství, aneb poprvé sám na Balkáně.



Ve Skopje jsem přistál patnáct minut před půlnocí a než jsem se dostal autobusem do centra, byla skoro jedna hodina v noci. U autobusového nádraží jsem vystoupil skoro sám a hledal jsem na mapě cestu ke Slavkovi, který mě u sebe ubytoval. Jsem přesvědčený o tom že bych zhruba tříkilometrovou cestu zvládl dojít pěšky, ale díky ,,ochotě" místního taxikáře jsem jít pěšky nemusel. Na taxikáře jsem si chtěl dát pozor, přesto jak už možná tušíte, jsem se nechal napálit už po hodině ve Skopje. :) V jednu v noci uprostřed Balkánu, jsem se bohužel nechal zlomit. Cesta mě stála 800 MKD, zhruba 10x tolik než by měla, alespoň podle toho co mi říkal Slavko. Budu věřit že za ně taxikář pozval ženu na večeři nebo je využil na jinou šlechetnou věc.

Další problém nastal když jsem dorazil na ulici, kde měl Slavko bydlet. Zjistil jsem totiž, že jeho adresu vlastně neznám až zas tak dobře jak jsem se domníval. Napsal jsem mu rychle SMS, že nevím kde bydlí. Na odpověď na jeho až příliš stručnou SMS, už mi však nezbyl kredit a tak jsem se vydal do ulic hledat wifi. Nakonec po další půlhodině, během které jsem našel wifi u jisté banky, Slavko mi přes internet upřesnil adresu a napadla mě smečka potulných psů, s jejichž existencí v Makedonii jsem tak úplně nepočítal a docela mě vyděsila, mě Slavko s přichystaným pivem konečně přivítal u sebe doma. Vzhledem k tomu že byli dvě hodiny v noci jsme poměrně rychle zalezli do postele. Zjištění, že mám nechat rozsvíceno na chodbě, protože mají v domě,,cockroaches", už mě potom všem vůbec nevyvedlo z míry. :)

15 minut před půlnocí jsem přistál ve Skopje. :)
Autobusové a vlakové nádraží ve Skopje uprostřed noci.

Výlet ke kaňonu Matka

Druhý den jsem měl v plánu navštívit kaňon Matka. Zprvu jsem ale Slavkovi pomohl s vařením a odměnou mi byli úžasné tortilly, které udělal. Nakonec jsem vyrazil až okolo poledne, což by bylo v pořádku, kdybych se ale dokázal zorientovat v místní dopravě. Označení nebo dokonce jízdní řád, na makedonských zastávkách nečekejte. Pouze na pár zastávkách se nachází elektronická cedule s odjezdy nejbližších autobusů. Lepší by možná bylo investovat do papírových jízdních řádů a až potom si hrát na megalomany, ale to je ještě jeden z těch menších kontrastů na které v Makedonii narazíte. Zhruba polovina autobusů jsou moderní double-deckery a druhá polovina autobusů jsou pro změnu staré střepy, starší 30 let, u kterých člověka občas až zaráží že jsou ještě pojízdné. Opět se nabízí otázka, jestli by nebylo lepší investovat trochu rozumněji. Ale to díkybohu není otázka pro mě. :)


 

Slavko je nejen milý chlápek, ale taky skvělý kuchař.
Double-decker v ulicích Skopje.
Autobus v Kaňonu Matka

Nakonec ze Skopje odjíždím až po čtvrté hodině odpoledne. Autobus jezdí do kaňonu jezdí jednou za hodinu a půl a teprve ve čtyři se mi podařilo jej i najít. Čas jsem využil k procházce po Skopje a k zhlédnutí toho co mě mělo čekat zítra. Taky jsem se na zastávce zakecal s místní paní, které až napotřetí pochopila že nejsem z ,,Chile" ale z ,,Czech Republic...Czechia". Nakonec si rozpomněla se slovy ,,Ahh, Czechoslovakia. Russia.". Být kdekoliv jinde než tady, snad bych to i pochopil. :) V kaňonu jsou k vidění krásné scenérie i pravoslavné kláštery. Rozhodně je to místo které stojí za návštěvu. Určitě doporučuji spojit návštěvu kaňonu s projížďkou na lodi, na kterou mě bohužel nezbyl čas, ale věřím že může být skvělá. 

 

Klášter sv. Ondřeje

Teprve v Kaňonu jsem si uvědomil že nevím kdy mi jedou autobusy zpět. Naštěstí u autobusové zastávky, nebo aspoň tam někde kde by měla být, potkávám skupinu tří mladých Chilanů. Docela by mě zajímalo jestli se předtím také nepotkali s paní ze zastávky. Vysvětlovalo by to jak si to mohla plést. Nakonec se přidávají i mladý Welšan s Holanďankou a v zajímavé sestavě začínáme stopovat, což v skoro nulovém provozu nebylo úplně jednoduché. Jediný kdo kolem nás kroužil byl taxikář, toho jsme ale odmítli. Zhruba po půl hodině nám konečně někdo zastavil. Po krátké debatě mi kluci z Chile přenechali místo a tak odjíždím s Welšanem a Holanďankou konečně směr Skopje. Pocit radosti ale docela brzy vystřídal pocit opětovného zklamání, když řidič po zhruba půl kilometru zastavil u krajnice se slovy "You know, that I am taxi driver?". Když jsme se vraceli k zastávce, už v dálce jsme slyšeli smích hochů z Jižní Ameriky...nedivím se. :) Nakonec jsme se vytouženého autobusu ale společně dočkali. :) Večer si ještě dávám sraz se Slavkem, který byl odpoledne v práci a jdeme spolu na pivo. Slavko byl dva týdny předtím v Praze, takže jsme se bavily hlavně o našich zemích, ale došlo i k osobnějším tématům. 

Budova ministerstva zahraničí
Pevnost Kale v noci
Se Slavkem.

Centrum Skopje a odjezd do Prištiny

Ráno jsem se rozloučil se Slavkem a vydal jsem se konečně probádat ulice města. Skopje toho má dost co nabídnout, centrum vás ohromí svou velkolepostí. V centru najdete nádherné budovy v antickém stylu, například budovu archeologického muzea a spoustu obřích soch. Jako například sochu Alexandra Velikého, velikou skoro 15 metrů, na Náměstí Makedonie. Za návštěvu stojí  i rodný dům Matky Terezy. Na druhé straně řeky potom staré tržiště s nenapodobitelnou atmosférou a mešitami, nad kterou leží pevnost Kale. Já jsem si návštěvu tržnice obohatil návštěvou jedné z mnoha restaurací, abych ochutnal i něco z místní kuchyně. V mém případě klasiku, Tavče Gravče. Které jsem si za jeden ze svých cílů zvolil už před odletem.

Rodný dům Matky Terezy.
Stará tržnice.
Pevnost Kale.
Socha jezdce na koni, alias Alexandra Velikého.
Tavče Gravče.


Před cestou jsem si o Makedonii moc informací nezjišťoval, na rozdíl od Kosova jsem měl o poměrech v Makedonii zdání jen malé. Faktem je že většina soch i budov v antickém stylu byla vybudována až v posledních 10 letech v rámci programu Skopje 2014. A tady už začínají kontrasty, u kterých si člověk uvědomuje, že je asi rád že žije v Česku. Ve Skopje narazíte na mraky potulných psů, které město nezvládá řešit, protože má pouze dva útulky. Pod železničním mostem kousek od nádraží můžete najít menší slum z plechů, kde žijí nejen dospělí ale také děti. Ale  i v jiných částech Skopje narazíte na žebrající mámy s dětmi v otrhaném oblečení. Suma sumárum, člověk nemusí být úplně Einstein aby mu došlo že sociální stát v Makedonii úplně nefunguje. I přes to všechno bylo pro bývalou vládu prioritou budovat právě tyto budovy a sochy, dohromady za 600 milionů EUR. (Místo původních 80 milionů EUR.)

Zápletka skončila ,,barevnou revolucí", během které demonstranti házeli na sochy kondomy s barvou a na kterou byl Slavko, podle toho co mi říkal, náležitě hrdý. :) Tehdejší makedonský premiér Gruevski minulý rok požádal o azyl v Maďarsku, aby se vyhnul trestnímu stíhání. Teď se ale zdá že se Makedonii, která se zatím stihla přejmenovat na Severní aby ukončila dlouholetý spor s Řeckem, snad blýská na lepší časy. Už letos by se mohla stát členem NATO a je jedním z příštích kandidátů na členství v Evropské unii.

Zmatky na nádraží, aneb vlak který neexistuje.

Tuhle část píšu hlavně pro fandy železnice, protože informace o vlaku do Prištiny jsou na internetu dost zmatené. Pokud chcete jet ze Skopje do Prištiny, je jednoznačně lepší zvolit autobus, který jezdí každou hodinu a navíc je rychlejší. Pokud jste ale fajnšmekři nebo šotouši, můžete zvolit vlak, který jede jen jednou denně. Pokud jste si o vlakovém spojení s Kosovem, stejně jako já, hledali něco na internetu, pak můžete mít pochyby zda-li je tato trať vůbec v provozu a popřípadě jak často. Vody internetu tvrdí že spíš není a pravdou je že je to s ní trochu složitější. Už dopoledne jsem se byl zeptat na nádraží na jízdenku do Prištiny, tam mi ale řekli že dnes vlak vůbec nepojede a tak jsem odcházel zklamaný. Já jsem se ale nevzdával a rozhodl jsem se na nádraží vrátit a popřípadě odjet autobusem, který má stanici stejně hned vedle vlakového nádraží. K mému překvapení vlak v uvedený čas skutečně přijel. Průvodčí mě od vlaku poslal na přepážku pro jízdenku. A tak jsem se vydal k přepážce aby mě poslali znovu nahoru, s tím že si mám jízdenku koupit ve vlaku. :) Tam už nad tím průvodčí naštěstí mávl rukou a já mohl jet. :) Další věcí je že byť se vlak tváří jako vlak Skopje-Priština, odveze vás pouze na hraniční přechod Hani i Elezit, kde musíte přestoupit do kosovského vlaku, který už vás odveze až do Prištiny.

Mezinárodní rychlík do Prištiny na nádraží ve Skopje.
Na kosovsko-severomakedonské hranici.
Přestup na hraničním přechodu.

Cesta vlakem má jednoznačně svou nenahraditelnou atmosféru, obzvlášť když jako já ze Skopje do Hani i Elezit, jedete většinu cesty ve vlaku úplně sám. Jediné na co si doporučuji dávat pozor, je vyklánění se z oken. Jen během cesty do Prištiny na vlak přilétli dva kameny, přičemž ten první letěl přímo na mě. Trefil okno pode mnou. Jak by to dopadlo, kdyby se týpek trefil, si raději nedomýšlím. Celkově se dá říct že albánská mládež má zřejmě nějakou zvláštní zálibu házet šutry na vlaky, a to píšu i přesto že jsem si jinak Albánce během pobytu v Kosovu vcelku oblíbil pro jejich pohostinnost a přátelskost. :) Ale Kosovu a tomu co jsem zažil během 5 dní, které jsem tam strávil, se chci věnovat někdy příště. :) Díky pokud jsi dočetl až sem, budu rád za postřehy co by se dalo do příště zlepšit. :)

Zážitky pro tebe sepsal Čeněk Šmerek

20. 05. 2019, poslední aktualizace 2019-05-20T21:25:04+02:00

Čeněk Šmerek žije v České republice a procestoval 17 zemí světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne je už 6 měsíců, napsal pro tebe 3 cestopisy . Má své stránky http://www.cenovycesty.cz/.

10 komentářů

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Avatar uživatele adostrian
adostrian

Dobrá práce! V Makedonii jsem byl v roce 2015, cestovali jsme busem, ale z městečka Prilep do Bitoly jsme to chtěli zkusit vlakem. Pobavilo mě, že se za tu dobu vůbec nic nezměnilo. Na nádraží v Prilepu nám odpoledne řekli, že vlak večer nepojede. Moc se nám to nezdálo, tak jsme přišli v danou dobu na nádraží - ha, vlak přece jen jede. Kup si lístek ve vlaku. Tak OK. A pak jsme průvodčímu vysvětlovali, proč nemáme lístek.. Jiné místo, jiný čas, ale stejná země - koukám, že to tam asi patří k místní kultuře :-)

Odpovědět
před 3 měs
Avatar uživatele J0x
J0x
  • Přidal se před 4 lety
  • Napsal 624 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-05-21T13:36:02+02:00)

Fakt dost dobrý, takhle bych chtěl cestovat (a psát o tom), když mi bylo 18. 😊

Jen si dovolím opravit popisek jedné fotky - není to rodný dům Matky Terezy, ale "Memorial House". Z rodného domu "zbyly" jen obrysy na ulici 300 metrů od něj. https://goo.gl/maps/sGAzybmnSxwgHBBU8

Jinak na MHD jsou dobré mobilní aplikace jako EasyWay, WikiRoutes (v té je i Skopje), Moovit nebo lokální aplikace, jako je v případě Skopje JSP - ON THE GO https://play.google.com/store/ap...in.jsp_otg (BTW už jsem se tu mockrát ptal, jestli admini plánují přidat buď průvodce mobilními aplikacemi pro cestování nebo aspoň oddělení k jednotlivým destinacím a aplikace pro jednotlivé aerolinky a letiště, ale nikdy jsem nedostal odpověď. Myslím, že by to bylo užitečné, ale jestli se pletu, tak mě opravte. 😊)

před 5 měs
Čeněk Šmerek

Díky moc. :-) Ty aplikace se budou určitě hodit do budoucna. Já používal balkanviator.com, ale to se dá využít pouze na příměstskou dopravu. A přiznám se že to s rodným domem Matky Terezy mi nějak uniklo, díky za doplnění. :-)

Přidat odpověď
před 5 měs
Avatar uživatele Libor_S
Libor_S
  • Právě online
  • Přidal se před 4 lety
  • Napsal 274 komentářů
  • Poslat zprávu

Opravdu dobrý cestopis. Ten pravopis je v pohodě až na 2 věci - shoda přísudku s podmětem a občas chybějící čárky v souvětí (to se stává téměř každému).

Divím se, proč tě taxikář nedovezl až k domu. To by měl být hlavní důvod pro použití taxi, klidně ať zavolá ze svého mobilu, zvlášť když to tak předražil. Já taxíky využívám na cestách jen vyjímečně, ale zrovna v zemích, kde jsou smečky volně žijících psů, bych v noci po mé zkušenosti z Lehu v Ladakhu raději taxi zaplatil (nebo to chce mít v ruce aspoň velký kámen, který jsem si naštěstí cestou na autobusák před 5 h. ráno včas vzal).

před 5 měs
Čeněk Šmerek

Díky moc. :-) S pravopisem mám trochu problémy, budu na tom muset zapracovat. Díky za rady. :-) Ona to byla spíš moje vina. On mě odvezl kam jsem mu řekl, ale bohužel jsem špatně pochopil adresu. Ve skutečnosti žil Slavko asi až o 100 metrů dál, než jsem si myslel a zvonky se jmény tam bohužel příliš nevedou. :-D

Přidat odpověď
před 5 měs
Avatar uživatele cestik
cestik

Výborný cestopis, ale chtěl jsi i postřehy, tak tedy zapracuj ještě na pravopisu a bude to perfektní-:)

Odpovědět
před 5 měs
Avatar uživatele Ahmad Masúd
Ahmad Masúd

Jj, přesně tak. Na 18 let hodně dobrý a rozhodně lepší než některé jiné ... Jen tak dál!

Odpovědět
před 5 měs
Avatar uživatele Karel
Karel

To je nějaký posun v čase? Celkem mi na fotkách připomínáš mladší kopii Tonica ze zdejšího fora, i to nadšení pro Balkán by tomu odpovídalo :D

Cestopis pěkný, popis fotek mám taky rád.

Odpovědět
před 5 měs
Jarda
  • Přidal se před 10 měs
  • Napsal 35 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-05-21T01:23:18+02:00)

Jedním slovem - Wow.

Více slovy - na to že si jel sám a v 18 letech, tak velká paráda. Co na 18 let, hodně lidí by se bálo tuhle cestu dát i ve 30 letech a v partě lidí. Takže máš můj respekt. K cestopisu - klidně piš víc podrobněji. Já mám nejradši podrobné cestopisy a sám je tak i píšu. Možná to někoho odradí od čtení, ale snažím se samotnou cestu a i logistiku popsat co nejpodrobněji, abych třeba pomohl lidem, kteří se budou chtít na dané místo někdy podívat. Ale to je samozřejmě jen můj názor. Pořád je tenhle cestopis 100x podrobnější, než některé "cestopisy" nebo spíš fotogalerie, co se tu objevují, takže za mě super. Moc se mi líbí, že popisuješ fotky, alespoň člověk ví, na co kouká. A dále je parádní, že píšeš i něco navíc o daném státu nebo místě a ne jenom, co si sám viděl, zažil a navštívil. Člověk si hned trochu rozšíří obzory. Každopádně pokračuj v cestování, v psaní o něm a už se moc těším na druhý díl o Kosovu.

před 5 měs
Čeněk Šmerek

Díky moc. :-) Pokusím se být do budoucna v těchhle věcech o něco podrobnější, trochu jsem se bál aby to někdo četl. Ale myslím že to asi nebude na škodu. :) Díky za radu.

Přidat odpověď
před 5 měs
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy

Čtení na 2 minuty
Minsk
cizy 2019-10-18T11:18:35+02:00 9 komentářů
Bělorusko 2019

Dlhé roky odkladaná návšteva Bieloruska a 52 septembrových hodín v Minsku.

Čtení na 1 minutu
Slavutyč & Kyjev
cizy 2019-10-17T13:21:28+02:00 0 komentářů
Ukrajina 2019

Víkendová otočka do Kyjeva a Slavutyču – jedného z najmladších ukrajinských miest, ktoré vzniklo po Černobyľskej havárii.

Čtení na 13 minut
Makedonské léto na podzim
Avatar uživatele Vojtěch Jančík
Vojtěch Jančík 2019-10-17T11:02:31+02:00 6 komentářů
Severní Makedonie 2019

Země krásné přírody, zajímavých míst a nyní také levných letenek.

❤️ Oblíbené
Čtení na 12 minut
Guinea aneb Jak se nebát navštívit 11. nejméně navštěvovanou zemi na světě? 🌍
Vojta Adami 2019-10-15T22:08:13+02:00 16 komentářů
Napříč světem 2019

Mnoho mých blízkých mě od této cesty odrazovalo, případně mě psychicky připravovali na nejhorší. Opak byl ale pravdou! Přečtěte si o mé nejúžasnější cestě + mrkněte na mé vlogy na Youtube!

Další cestopisy