Zasněžené chrámy Kyjeva
Ukrajina v lednu? A proč ne? S dcerkou jsme si udělali Tour de Kiev po úžasných chrámech Kyjeva.
Cestopis z roku 2019 napsal Leoš Literák
V pátek odpoledne sedáme na letadlo ukrajinských aerolinií a za dvě hodiny přistáváme v Ukrajině. V lednu, kdy předpověď hlásila -14 stupňů. Jaký blázen by v takovém počasí tahal dítě do Kyjeva? Co tam vlastně budeme dělat? No, kupodivu se výlet vydařil a rádi si jej v létě zopakujeme se zbytkem rodiny. Zimní Kyjev má ale také své kouzlo.
Po vstupu do haly si beru imigrační lístky a stavím se do fronty. Jsem jediný - nikdo je nevyplňuje. Fronta je sice dlouhá, ale rychle odsypá. Půvabná vojanda nám dává razítko do pasu a papírek po nás nežádá. V hale hledám bankomat. Místo něj narážím na automat na vlak, jde platit kartou. Venku odbočíme vpravo a hledáme stanici vlaku Borispol express. Značení nic moc, ale jdeme s davem a tak najdeme venkovní přístřešek, kde u pokladny stojí fronta na lístky. My se jdeme rovnou postavit na nástupiště kryté kovovou střechou. Je zima, až praští. Většina lidí stojí na samém začátku. Když přijede vlak, pochopíme proč. Zapomeňte na Heathrow Express, tohle je spíše tramvaj se dvěma vozy. Naštěstí se prodereme dovnitř a najdeme poslední volná místa. Při vcházení jsme museli přeskočit asi 30 cm velkou díru mezi nástupištěm a vlakotramvají. Místo na nohy prakticky žádné. Stará babka za jízdy umývá podlahu, průvodčí kontroluje lístky. Cesta v přetopeném vlaku ale ubíhá svižně a světlená výzdoba některých budov nás uchvacuje.
Přeskoč díru
Express, nebo tramvaj?
Jsme na Centralnom nádraží. Teď se musíme dostat na metro Vokzalna. Co je na západě pohoda, mění se v Kyjevě na orientační pochod. Štěstí, že jsem z generace, která se ještě učila ruštinu. Fakt mi přijde vhod. Z nástupiště vejdu na rušnou chodbu. Vlevo, nebo vpravo? Směrovka na metro žádná, v místopise se neorientuju. Fajn, zkusím vpravo. Dojdeme k pokladnám a vidím schody dolů. Že by metro? Dole je ale úschovna zavazadel a hlouběji do chodby se neodvažuji pokračovat. Tak zase zpátky na opačnou stranu (vlevo od Borispol expressu). Vytahuju google mapy s offline oblastí. V budově se ale nechytá. Ve vestibulu konečně najdu bankomat.
Jdeme ven a ocitneme se na Sibiři. Na zasněžené silnici driftují taxikáři a my přeskakujeme závěje. Stále jsme neviděli jedinou směrovku na metro, ani v azbuce. Dcerka má hlad, zahlédne žluté M a tak skončíme v McDonald. Kdyby to Stalin věděl, asi by se zastřelil. Podle mapy se vydáme hledat metro. V dálce svítí zelené M a pod ním v azbuce Вокзальна. U pokladny kupuji šest žetonů a hned je vrazíme do brány. Pohled dolů z eskalátorů není pro jemné povahy. Kam se hrabe Mírák. V metru se dá naštěstí orientovat lépe. Na sloupu je seznam stanic v azbuce i latince, kam daný směr jede. My máme pokoj u Majdanu, takže bereme směr stanice Khreshchatyk.
Centralnoje
Metro je klasický sovětský styl. Nerenovovaný. Sjedeme dvě tři stanice. Kudy ven? Podle směrovek se nedokáži orientovat, tak rozhodně volím jeden směr a jdeme nekonečnou chodbou. Sice je rozdělena na dva směry, ale stejně se našim směrem řítí spěchající lidé a nutí nás uhýbat. Venku jsme se zjevili uprostřed náměstí. Čekal jsem něco jako Václavák, ale Majdan je mnohem menší. Nebo členitější. Praha má magistrálu, Kyjev zase čtyřproudý Khreshchatyk. Jdeme hledat naše ubytování, které má kombinovat apartmány s hotelovými službami. Vchod nemůžeme najít, chvíli se motáme kolem, až zahlédnu uvnitř restaurace cedulku CityApartments Kiev. Jdeme do činžáku, v mezaninu jsou dveře s nápisem 24h reception. Zamčené. Bouchám do dveří, tahám za ně, ale marně.
Jdu ven za servírkou. Někam telefonuje. Za chvíli přijde mladá holka, co neumí slovo anglicky a odvede nás do vedlejší ulice. Učí nás kód zámku. Dovede nás do našeho pokoje. Běžný standard, ale plusem jsou jedenapůl litrová voda, čaj, kafe, papuče, župany a dokonce i zubní kartáčky. Postel mohla být širší a deka teplejší. Rádi ale usínáme. Já teda ne, neměl jsem pít tolik Coly.
Nasnídáme se přímo na Majdanu kousek od hotelu v malém bistru, kde nám připraví bagetu na přání. Pak jdeme zase do metra. Ocitáme se v spleti uliček se spoustou krámků. Je to labyrint v azbuce. Hledám směrovku metro, marně. Sergeji Ivanoviči, kde udělali soudruzi chybu? Najednou zaslechnu povědomý zvuk. Ťok, ťok, ťok, pauza, ťok, ťok,ťok. Tohle jsem přece slyšel včera večer u metra Vokzalna! Jdeme za zvukem a skutečně, našli jsme poklad, totiž vchod do metra. Sedáme do metra a jedeme na Poštovní náměstí. Jen co vyjdeme ven, uvidím lanovku. Míříme k němu. Opět u kasy fronta turistů. Lanovka tu už stojí. Když se přiblížíme, masa se zrovna dá do pohybu a obsadí celou lanovku. Naštěstí zbylo jedno volné místo v prvním voze, takže si sednu a dcera na klín. Aspoň máme skvělý výhled. Cesta je ale fakt krátká, skoro bych řekl, že za ten žeton nestála.
Jsme na kopci. Jdu se kouknout na Dněpr. Dcerka objeví hezké hřiště a vůbec ji nevadí, že je pod sněhem. Naše túra po chrámech začíná u Chrámu svatého Michala se zlatou kupolí. Ohromí nás bohatá výzdoba. Není snad místo, které by nemělo malbu či nějakou ozdobu. Pravoslavné chrámy jsou jinak členěné než naše kostely. Jsou hodně široké a zadní třetinu odděluje velikánský oltář oddělující sakristii od kněžiště. Oltář je spíše pozlacená stěna se spoustou obrazů, případně soch a více či méně skrytými dveřmi.
Chrám svatého Michala se zlatou kupolí
Hned vedle chrámu je ministerstvo zahraničních věcí. Megalomanská budova mi připomněla Bukurešť. Cestou k chrámu svatého Ondřeje dáme první pauzu na zahřátí v cukrárně. Není zase taková zima, asi -4 stupně. Cestou procházíme kolem spousty stánků se vším možným. Od předražených magnetů (50-80 hřiven), po různé odznaky včetně nacistických, až třeba po beranice. Moje pražská čepice profukuje, takže si jednu zkouším. Je příjemná, ale nemám dost hřiven. Prodejce souhlasí s eury, ale kurz není pro mě výhodný. Chci navíc magnetek. Nabízí mi jen hnusné. Poučen z arabských trhů vracím čepici a odcházím. K mému překvapení mě nechá jít. Tak nic.
U Svatého Ondřeje mi ostraha říká, že chrám je uzavřen a že venkovní areál nestojí za to. Japonce ale pouští. Udělám aspoň fotku a jdeme dále. U parku vystavují svá díla místní umělci. Jsou fakt hezká. Následuje Andrijivský sestup. Vzhledem k sněhu a ledu spíše sešup. Auta ale nástrahy v pohodě zvládají. Asi jsou na vysokohorské podmínky, pane ministře Ť, zvyklí. Ulička je obklopena stánky. Podle rady z místního průvodce odbočujeme na Pozdvyženskou ulici. Chyba. Je totálně nudná. Dcerku zebou nohy. V dalším obchůdku ji jako bezdomovci vycpávám boty papírovými osuškami. Nepomáhá to. V dalším podchodu v jednom z desítek krámků kupujeme teplé vlněné ponožky. Výlet je zachráněn! Míříme na Kontraktové náměstí.
Dněpr
Chrám svatého Ondřeje
Metro opět nalézáme po sluchu, směrovky žádné. Zde nastane incident s bránou. Hodím žeton a když procházím, najednou vyjede závora a ošklivě si narazím koleno. Nechápu. Vlezu do vedlejšího turniketu a situace se opakuje. Žene se na mě babka hlídačka. Kolemjdoucí pán ji něco vysvětluje. Babka mi otevře bránu a mizím. Dávejte si bacha, abyste hodili žeton do správného turniketu. Nejspíše jsem procházel tím druhým. Vystupujeme na stanici Universitet. Nakoukneme do kostela Svatého Vladimíra. A pak konečně Zlatá brána. No, představoval jsem si něco jiného. Třeba bránu. Tohle spíše vypadá jako další chrám. Další zastávka je na oběd v restauraci Trishki. Dal jsem si lososa, dcera kuře v pita chlebu, což ji moc nechutnalo. Ale mi velmi chutnal desetiletý koňak Ararat.
Kostel Svatého Vladimíra
Národní opera
Zlatá brána
Po chvilce chůze dojdeme ke zlatému hřebu - katedrály svaté Žofie. Chvíli váhám, jaké vstupné zaplatit, ale nakonec beru plnou vstupenku a nelituju. Nejdříve se vyšplháme do věže s báječným rozhledem. Teda jindy. Dnes je pod mrakem a přes opar není vidět do dálky. Pak míříme do chrámu. Cestou si necháme zahrát tklivou lidovku na balalajku od staříka jako z Mrazíka. Pak jdeme dovnitř. Bohužel zákaz focení. A že by bylo co! Katedrála byla postavena přesně před tisíci roky a je nádherná. Projdeme si ji komplet, včetně prvního patra a výstavních expozic ve věžičkách. Třeba model starého opevněného Kyjeva je moc hezký. Škoda že nejde cestovat v čase, chtěl bych jej vidět naživo.
Katedrály svaté Žofie
Chrám svatého Michala
Schody do věže
Kde máš Nastěnku?
Nakonec seběhneme dolů na Majdan a vynoříme se kousek od apartmánu. Dcerka je unavená, tak zůstane na pokoji. Já zajdu do podzemního nákupního střediska Globus a nakoupím hadry za dobrou cenu v obchodě Defakto. Znovu ověřuji, že mě o tři čtvrtě ráno bude čekat taxi. Recepce 24h denně je klasicky zavřená. Naštěstí přes wifi a aplikaci Booking se domlouváme. Večer začíná hustě sněžit, takže se jdu projít. Bulvár Kreschatuk je uzavřen pro auta. Je to fajn.
Hotel Ukrajina
Kreschatuk
Ráno nás nabírá jeep a míříme na letiště. Jsem trochu nervózní, jestli správné. Přeci jen jsou tu dvě. Offline oblast map navíc letiště neobsahuje a bez dat jsem nahraný. Na dálnici chytneme tři sypače, které odhrnují sníh ze všech pruhů najednou. Holt nemají to tak náročné, jako D1 na velehorách Vysočině. Řidič si dodá odvahy a proplete se mezi nimi. Sice nemáme odhrnutý sníh, ale jedeme plnou rychlostí. No, svítí tu padesátka, ale řidič si jede podle sebe. Na letišti probíhá první bezpečnostní kontrola hned u vstupu. Pak zase razítko do pasu, bezpečnostní kontrola a čekání na let. V letadle přede mnou sedí rodina a dítě si sklopí sedačku. Už tak jsem měl málo místa na kolena. A teď je to děs. Doufám, že aspoň longhaul lety mají větší rozestupy mezi sedačkami. V Praze přistaneme do jara.
Výlet stál za to. Centrum Kyjeva je docela malé a dá se v pohodě chodit pěšky. Chrámy jsou moc hezké, nejlepší byla Žofie. A překvapivě jsem zjistil, že ukrajinština je docela podobná češtině. Občas jsem se docela chytal.
Náklady
- 2 letenky 112 dolarů
- 2 noci 1998 hřiven
- 1+1 lístek na vlak 140 hřiven
- 10 žetonů 80 hřiven
- večeře v mekáči 207 hřiven
- snídaně - 2 bagety, čaj, mirinda 227 hřiven
- svačina - kakao, čaj, 2 cookies 89 hřiven
- oběd 292 hřiven
- koňak 110 hřiven
- taxi 700 hřiven
Jak se ti cestopis líbil?
Leoš Literák procestoval 36 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 8 lety a napsal pro tebe 10 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil25 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Ahoj,ještě určitě stojí za návštěvu Kyjevsko- pečerska lávra, jsou tam nádherné chrámy a taky prohlídka podzemí s ostatky svatých. Hned vedle vojenské muzeum které je se vstupem
pod sochou Matky vlasti.
Lávra je super, v podzemí může člověk pozorovat lidi, jak ocucávají okýnka před ostatky svatých, případně přímo rakvičky u těch, kteří neměli to štěstí být zabudováni do zdi. Taky je zábavné sledovat svíčky v jejich rukou (koupě u vchodu povinná) a čekat, kdy kdo komu podpálí vlasy nebo kabát. Jako atrakce dobrý. 😂
Vojenské muzeum je zajímavé a je 1/4h pěšky. Po cestě se dá zkouknout vojenská technika - vozidla i letadla, vstupné zvlášť.
Do zimního Kyjeva se taky chystám, odlétáme 7. února. Ono zpáteční letenky za 550 Kč z Bratislavy, no neber to. :D . Byl jsem tam už v létě, takže se těším že teď to bude odlišné. Co se mi tehdy v létě velmi osvědčilo tak byl nákup ukrajinskjé sim karty. Asi za 100 Kč jsem dostal velkou porci dat. Takže se dají použít google mapy a odpadá složité hledání. Taky jsem dost často používal Uber, oproti taxi je to téměř zadarmo :D. A ještě jeden gastro tip. V Kyjevě se dá velmi dobře najíst v Puzata Hata. Je to takový typ jídelny po celém Kyjevě. Vaří tam typicky ukrajinské jídlo. Na tác si naberete co všechno chcete a u pokladny to potom zaplatíte. Předkrm, hlavní chod s přílohou a sladký dezert s nápojem mě stál asi 120 Kč, takže naprosto super cena. A k tomu je to všechno neskutečně dobrý.
Já od té doby, co jsme fest vymrzli v prosincovém Krakově, už upřednostňuji jen teplo. Takže zimní Kyjev je jistě fajn, za dobrou cenu, ale rozmrzat ve sprcháči 30 minut po předchozí večerní procházce venku, to není nic pro mě :D
Není špatné počasí. Je jen špatně oblečený turista ;-)
Jako já v únorové Astaně :D
Dovolím si opravit pár nepřesností. Poštova plošča není Ploštové, ale Poštovní náměstí. KievApartments budou asi Center Kiev Apartments? Sestup je Andrijivský a náměstí je Kontraktové.
Zlatá brána vypadá divně hlavně proto, že z té původní zbyl jen kousek, který obestavěli, hm... zajímavým způsobem. :) Zevnitř je určitě zajímavější než z venku je to vlastně takové malé muzeum s dobrou vyhlídkou. A jako brána i trochu vypadá, ovšem přesně z opačné strany. :D
Myslím, že najít metro Vokzalna není zase až takový problém., když člověk vyjde z nádraží hlavním vchodem a pořádně se rozhlédne. Vstup je vlevo od vchodu, jen kousek za Mekáčem, který je přes ulici. Perón s vlakem na letiště je přesně na opačné straně nádraží než hlavní vchod. Kdo ovšem vyjde zadním vchodem, bude odměněn nálezem profláklého řetězce Puzata Chata, příp. Menya Musashi.
Jinak trošku nechápu, proč autor nepoužívá nějaké rozumné offline mapy, třeba MAPS.ME nebo 2GIS (ten vyniká označením vchodů do budov).
Budu se těšit na letní pokračování a doufám, že popisy restaurací tentokrát autor šetřit nebude. :)
Dík, jdu opravit.
Vokzalna - bohužel jsem v hale neviděl žádnou směrovku a vydal se nejdříve vpravo.
Velmi příjemné počtení z mého oblíbeného města, díky! S tím metrem souhlasím, orientace tam je často dost bídná, na nádraží především, taky jsem tam poprvé běhal jak na obrtlíku :D
Já si taky nepamatuju, jestli jsem vůbec viděl v hale nějaké užitečné směrovky, ale jednu mapu jsem si prohlédl předem a druhou nahrál do mobilu. :) Mimochodem některé věci se dají naopak najít až překvapivě snadno, např. Hostel Vokzal, ke kterému od nádraží vedou nápisy na chodníku (viděl jsem i u dalšího hostelu, ale oba dva by se spíš měly někde schovat a nedávat o sobě vědět. :-D ).
Ještě jsem narazil na 2 věci: hlavní nádraží není Centralnyj vokzal, ale pasažirskyj (systém pojmenovávání nádraží jsem nějak nepochopil; třeba hlavák v Oděse je Odesa Holovna, v Bělorusku taky mají podobné názvy - Minsk pasažirskyj vs Brest centralnyj). A ulice není Pozdvyženská, ale Vozdvyženská.
Mám dotaz, jak je to s cestou na Ukrajinu s dítětem bez druhého rodiče, jsou potřeba nějaké papíry? V létě potáhnu na Ukrajinu exšvagrovou s dcerou, tak bych rád předešel případným potížím...
Radši jsem nechal ženu podkšrábnout ručně psaný papírek, že souhlasí s cestou. Ale bylo to v pohodě, nikdo to neřešil. Ani v Izraeli.
Já jak to různě čtu po netu, minimálně do západních zemí si od ženy papír podepsat nechávám.
Podškrábnout jak? Máš to v angličtíně a ověřený podpis, nebo jak. Už tady tato debata byla, ale ted mě to taky poprvé čeká, tak by mě to zajímalo. Poletím s malým na Kypr nebo Krétu bez manželky. Někde jsem už našel i nějaké formuláře, ale nevím, co je opravdu potřeba. Právě že třeba na poště to asi nepotvrdí, když je to v angličtině. A hlavně jak často to kontrolují.
Promin Leoši za ten of topic. Jinak pěkný cestopis a taky mám v plánu Kyjev navštívit, ale asi to spíš spojím s nějakým přestupem.
Rukou jsem to napsal na papírek v angličtině a žena to před odjezdem podepsala. Na úřední podpis nebyl čas.
Normál v češtině to udělám, krátké, stručné, matrika/pošta, hotovo.
No v češtině je to ale dobre tak pro odlet z ČR nebo Slovenska. Maličko pochybuju, ze by podobný dokument byl k něčemu při odletu z okolních státu kromě Slovenska.Coz je zrovna můj případ, protože většinou letam z VIE nebo BUD.
Řešila jsem to loni pro známou, která strávila léto na Malorce a děti za ní na týden letěly s její kamarádkou, odlet z Vídně. Napsala mi před odletem plnou moc v češtině a tu jsme nechali u překladatele i s mezinárodní pečátkou přeložit, cena cca 350 kč. Ve Vídni ani v Palmě nechtěli nic vidět.
Tak jestli to stálo 350 Kč, tak to je v pohodě. O této možnosti samozřejmě vím, ale myslel jsem si, že si účtují podstatně víc. Kdo má kulaté razítko tak většinou už při otevření dveří jeho kanceláře je to za 1 tis. :) Rád si vezmu kontakt, jestli ho máte :) Ještě by mě zajímalo, jestli je nutné uvést destinaci nebo stačí nějaká univerzální plná moc. Aby to člověk nemusel řešit každý půl roku. Tipoval bych spíš tu jednorázovou., ale kdo ví.
Na netu je dost vzorů, jednorázové i "trochu" delší. Vždy to je česky i anglicky, takže vypsat a dát tam teda ten štempl.
KONTAKT: 604 837 091, za dva dny od odeslání emailu mi paní volala, že má hotovo. My jsme tam tedy uváděli i místo, kam děti letí
Díky za kontakt. Myslel jsem spíš firmu,ale už jsem si to podle tel. našel. Dokonce v UH, což mám za rohem. To je výborné :)
@karel Vím že je na internetu dost vzorů. Ty jsem viděl. Slo mi spíš o ten steplm.
Už mlčím, už mlčím :D
Niemandos -) Jsme taky od Hrariště a paní spolehlivá, takže snad pomůže i Vám.
Super výlet, za tu chvíli jste toho stihli hodně. Pokud budete příště zase cestovat s dcerou, tak určitě doporučuji akvapark s dinosaurama. Je obrovský, nádherný a u barů ve vodě míchají takové koktejly, že i vy si přijdete na své :-) Kdyžtak mrkněte sem: https://www.facebook.com/petra.h...203&type=3