Cestopis

Dovolená v africké Angole

Netradiční dovolená
Cestopis z roku 2019 napsal Daniel Valchovník

Je 11. dubna 2019, za oknem linky Emirates EK793 sleduji jak pomalu dosedá můj Boeing 777-300 z Dubaje na horké africké půdě. Přemýšlím, jaké to tady bude. Letadlo je kompletně plné ve First Class i Business Class. V Economy Class je obsazených pouhých pár míst. Všichni sem totiž přilétají za obchodem nebo rodinou, turistika prakticky neexistuje. Po více jak 3 letech opět v Africe, tentokrát v Angole, která leží na jihozápadě Afriky. Na letišti platím předem schválené 30 denní obchodní/turistické vízum. Vše za poplatek 120 USD. Vše proběhlo bez problému, až podezřele hladce.

Airbus A380-800
Dubaj
Luanda
First Class Suite
Business Class

Začnu tím, že Angolu mám spojenou s únosem československých občanů, který se odehrál 12. března 1983 během občanské války. Film „Osudové okamžiky“, který byl později natočen, mám v živé paměti. Povstalecké hnutí UNITA tehdy zajalo 66 československých občanů včetně žen a dětí, kteří tam byli vysláni s úkolem obnovit provoz místní papírny. Všichni byli donuceni k pochodu, který měřil neuvěřitelných 1320 kilometrů. Někteří z nich byli drženi až rok a půl, jeden člověk nepřežil. Já tady zhruba stejný počet kilometrů najezdil za týden autem a na místních cestách to bylo opravdu o život.

Angola mne několik let fascinovala, takže byl pravý čas vydat se na cestu. Kvůli více jak čtvrt století trvajícím bojům měla Angola rozvrácenou ekonomiku. Jednalo se o jednu z nejvíce zaminovaných zemí světa. Po skončení války začala využívat přírodní zdroje, hlavně ropu, zlato a diamanty. Země je druhým největším producentem „černého zlata" na africkém kontinentu a pátým největším světovým vývozcem diamantů. Ještě před pár lety byla jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik Afriky, která investovala do oblasti cestovního ruchu a infrastruktury. Stavba 3 stadionů v hlavním městě, desítky luxusních hotelů, telekomunikací, letišť a silnic. Za minulého prezidenta José Eduarda dos Santose byly realizací pověřeny čínské stavební firmy. Není tajemstvím, že se jednalo pouze o to, aby z výnosného obchodu těžili pouze nejvyšší. Santos byl jeden z nejdéle vládnoucích prezidentů světa (38 let). Mimo jiné dcera prezidenta Isabel dos Santos patří k nejmladším a nejbohatším ženám afrického kontinentu, řadí se mezi desítku nejbohatších vůbec. Je první africkou miliardářkou v USD. Stadiony i nové luxusní hotely leží ladem, některé z nich se neotevřely vůbec a na moderních tříproudových silnicích zub času pomalu zanechává svoje. Zato luxusní nákupní střediska, která jsem navštívil a patří právě této ženě, fungují skvěle. Všichni ted věří, že s nástupem nového prezidenta Joao Laurenca zvoleného v září 2017 se opět blýská na lepší časy. Jak to v Africe většinou bývá, opět jen na chvíli a naději dříve či později vystřídá zmar. Dle mého názoru. Angola byla do roku 2010 prioritní zemí české zahraniční rozvojové spolupráce. Důvod by mne zajímal, třeba mi budou reagovat odborníci. Na místě dnes snad působí česká humanitární organizace Člověk v tísni.

Moji první zastávkou po přistání je logicky hlavní město Luanda. Luanda je díky svému umístění na pobřeží Atlantského oceánu hlavním angolským přístavem a zároveň administrativním centrem země. Když se řeklo Luanda, naskakovala mi v minulosti husí kůže a teď jsem tady. Město nese portugalský název dle ostrova, na kterém bylo založeno - Ilha de Luanda. Výhoda je, že hovořím portugalsky. Měním si angolské Kwanzy a nebýt místního kontaktu, přijdu hned na začátku o 25% z kurzu. V bance vyměníte 1 USD za 327 Kwanza, na letišti za 300 Kwanza a přes místní kontakt dostávám 430 Kwanza. Vše aktuálně v polovině dubna 2019. Příjemné, ale pro ekonomiku země jeden z dalších problémů. Zapomeňte, že vám někdo vymění Kwanzu při odletu zpět na USD. Vše nutné utratit. Zní to neuvěřitelně, ale Luanda patří mezi nejdražší města světa pro cizince. Je dokonce dražší než Tokio, Hongkong nebo New York. Kritéria se týkají nákladů přímo v centru města a zjištují cenu 200 různých položek v přepočtu na dolary. Je v něm například pronájem bytu, taxislužba, džíny, lístek do kina, litr vody apod. Zajímavostí je, že pronájem řadovky 3+1 vás měsíčně vyjde na 11 000 USD, cca 253 000 Kč. Pro mne jako cestovatele toto zcela neplatí. I když například jedno avokádo v Luandě vyjde na 1500 Kwanza, na vesnici za tu cenu jich koupím 30. To samé se týká například vody nebo dalších potravin kupovaných v místních supermarketech vlastněných právě dcerou bývalého prezidenta. Cizinci, kteří v Luandě žijí, se vysokými cenami nemusí trápit. Mají dostatečně vysoké platy a většinu nákladů za ně platí samozřejmě firma, včetně vzdělání pro děti na soukromých školách. Pokud budete bydlet v centru jako turista, za kvalitní ubytování, stravu v restauraci, dopravu taxislužbou počítejte s 1000 USD na den. Vše se dá ale zvládnout samozřejmě s nižšími nároky i za méně. Ale s tím, že to bude úplně levné, nepočítejte.

Druhý den navštěvuji zajímavou stavbu, které věnuji pozornost. Jedná se o Palácio de Ferro. Dům je navržený světoznámým architektem Gustavem Eiffelem. Stavba ze železa byla zkonstruována ve Francii a do Luandy se dostala cestou přes Madagaskar. Jinak se jedná o hlavní město jako každé jiné. Na africké poměry jde o velmi moderní metropoli, ale nemám čas se dlouho zdržovat. Problémem je doprava, taxislužba prakticky neexistuje nebo je cenově nesmyslně vysoko. Nejlepší způsob je mít auto nebo se pohybovat levně místní autobusovou dopravou, kde vás jeden úsek cesty po městě vyjde na 150 Kwanza. Nicméně vše je velmi zdlouhavé.

Hlavním cílem mé cesty jsou Vodopády Kalandula. Ty se nacházejí 400 km východně od hlavního města. Na místo se dostávám nakonec jednoduše pohodlným Range Rovererem pro 5 platících osob. Cesta mne stojí 4000 Kwanza, zabere 5 hodin včetně jedné zastávky na benzince. Až tady si uvědomuji, že největší riziko této cesty jsou řidiči a místní silnice, hlavně mimo Luandu. Během mého putování vidím tolik dopravních nehod, co za celý život! Auta v příkopu, zraněné - záchranka nikde, ohořelá auta, auta nabouraná, ale stále na silnici pojízdná - odtahová služba moc nefunguje. A hlavně silnice, kde bez jakéhokoliv upozornění vidíte stovky menších i velkých děr v asfaltu na frekventovaných úsecích. Mimochodem vesnice, kde je povolená 40km/h, jsem projížděl s řidičem až 160km rychlostí a jeden místní musel uskočit do křoví. Tady jsem měl opravdu strach a žádal o zpomalení. Jenže rozhoduje rychlost, ne lidský život, kolikrát se na cestě mezi bodem A a B otočíš, o tolik máš více peněz. Tvrdá realita této africké země. Opět si uvědomuji, jak doma většina z nás řeší úplné zbytečnosti. Mnoho řidičů je také pod vlivem alkoholu, ale tento prohřešek se konečně začíná trestat. “Se bebe, nao conduzo” je frekventovaně na značkách psáno. Volně přeloženo, “s alkoholem za volant nesedejte.” Nicméně řidičů v opilosti je na cestách stále mnoho. Během 5 hodinové jízdy jsme měli 5 policejních kontrol, poslali jednoho člověka do křoví, srazili jedno kůzle a přejeli hada. Záchranku jsem viděl pouze dvakrát, že bychom zastavili u nehody, se také nekonalo. To, že nemáte v pořádku technický průkaz nevadí, stačí, když policejní kontrole společně s doklady dáte 500 Kwanza, necelé 2 USD a můžete se rozjet. Potvrdila mi to nejen osobní zkušenost. Takto to funguje a všichni jsou spokojení. V žebříčku Transparency International o vnímání korupce skončila Angola na 164. místě ze 176 států. Na cestách mne mnoho místních považovalo za Číňana, nevím čím jsem si to zasloužil. Po pár dnech jsem rezignoval a moji novou národnost z recese přijal. Světlý okamžik nastal, když “černá ovce” z davu tipovala Rusko. O naší zemi opět věděl jen málokdo.

Konečně jsem dorazil na místo, které stojí definitivně za podívanou. 104 metrů vysoké vodopády jsou v této oblasti známy jako „Quedas de Calandula“ a jsou druhými největšími vodopády v Africe. Po Viktoriiných vodopádech na hranici Zimbabwe a Zambie. Ty jsem naposledy navštívil v roce 2008. S výškou 105m a šířkou 400 metrů patří vodopády Kalandula k opravdovým přírodním pokladům skrytým v srdci divokého pralesa a činí z vodopádů hlavní atrakci regionu. Po vodopádech Kaieteur v Guyaně - Jižní Amerika, které jsem navštívil před dvěma měsíci, další „pecka.“ Tím největším benefitem je, že nenajdete žádnou oficiální vstupní bránu, žádné vstupné, žádné turisty a žádné bezpečnostní opatření kvůli pádu. U tak velkých vodopádů, jsem toto nikde nezažil.

Ubytování nacházím v Malanje, které je hlavním městem provincie a leží 85km od vodopádů. Hotel se snídaní stojí na noc 18000 Kwanza, tedy 55 USD. Večer se zúčastňuji s mými angolskými přáteli oslavy třicátin. Oslava ve velkém stylu, obrovský dům, zahradní party, pozvaných 50 hostů a hlavně hodně zajímavého jídla, pití a angolské muziky Kuduro! Později večer jsem se k tanci přidal. Jediný běloch na oslavě, takže chvíli nebylo jasné, kdo má být středem pozornosti. Později díky únavě jsem se “po anglicku” vytratil.

Další den navštěvuji Pedras Negras v místním jazyce Pungo Andongo. Můžeme přeložit jako Černé kameny. Tento útvar se nachází v obci Kacuso, přibližně 116 km od města Malanje a patří k dalším atrakcím Angoly. Opět žádný vstup a široko daleko nikdo, jen já a čtyři Angolané. Tyto černé kameny jsou staré miliony let a jejich návštěva patřila mezi mimořádné zážitky s krásnými výhledy na okolní nedotčenou krajinu. V této oblasti se nachází také národní symbol země v portugalštině Palanca Negra - poddruh antilopy vrané - antilopa obrovská. Jedná se o druh antilopy, která prakticky v době války a zaminované země vyhynula. Zůstaly pouhé 4 kusy. V současné době se podařilo Palancu rozmnožit na 200 kusů. Nicméně přírodní rezervace ještě pro návštěvníky otevřena není. Antilopa se vyznačuje velkými vrubovanými rohy, šavlovitě zahnutými dozadu. Ve svém logu ji má angolská státní letecká společnost TAAG a například národní fotbalový tým se jmenuje Palancas Negras. Je nejkrásnější antilopou vůbec. Cesta autem sem z Malanje trvala hodinu a půl. Vlastně ani nevím, jak bych se na odlehlá místa přesouval místní dopravou. Určitě to je časově náročné. Nemám čas ztrácet čas, tak mám vše zařízené přes místní kontakty.

Posléze se vracím do hlavního města a odtud mířím do oblasti Cabo Ledo. Jedná se o velkou zátoku, která se nachází v provincii Bengo v národním parku Kissama. Cabo Ledo leží přibližně 120 km jižně od města Luanda. Cesta trvá 90 minut a stojí místní dopravou 1500 Kwanza. Vše probíhá tak, že čekáte, až se zaplní celé auto. Někdy to trvá 20 minut, někdy hodinu. Záleží, kde zrovna jste. Případně vám po půl hodině, dojde trpělivost jako mně díky nedostatku času, koupíte neobsazené místo nebo místa v autě a jedete. Odměnou je křištálově čistá voda, písčité pláže a kouzelně krásné útesy, které dělají z místa ráj na zemi. Po Svatém Tomáši a Princově ostrově, které jsem navštívil v roce 2015, další skvost. Na své si kromě milovníků přírody přijdou rybáři a surfaři. V oblasti jsou 3 hotely. Je pondělí a jsem jediný hotelový host. Vybírám si ten nejodlehlejší hotel Doce Mar v těsné blízkosti pláže. Cena na noc se snídaní je vysoká - 120 USD. Další dva hotely Resort Dona Teo a Resort Carpe Diem se cenově pohybují  o 45 USD na noc méně. Celkový servis v mnou vybraném hotelu vůbec neodpovídá, ale poloha určitě stojí zato! Kdo by dělal vrásky, když mají prázdno. Dávám si večeři, čerstvé plody moře, vyhlížím oceán a konečně si dávám první točené angolské pivo Cuca. Po 18 hodině pozoruji západ, hned druhý den ráno v šest východ slunce a je mi skvěle. Tady svoji týdenní návštěvu Angoly končím.

Ještě krátce navštěvuji rybářskou vesnici Cabo Ledo, dávám si symbolicky černé pivo Cuca 5.2% a přesouvám se zpět do Luandy. Cena benzínu je 150-165 Kwanza a naftu pořídíte litr za 135 Kwanza. Což je asi o 70% levnější než u nás doma. Po cestě musíme na moment zastavit, začalo pršet a autu nefungují stěrače. Konečně přijíždím do Luandy. Odpoledne po krátké procházce centrem města odlétám se společností Emirates přes Dubaj zpět do Prahy.

Až se někdo z vás do Angoly vydá, myslím, že bude mile překvapen. Lidé skvělí, příroda úžasná, jen ta doprava! K cestě doporučuji základy portugalštiny, místní kontakt velkou výhodou, cestovatelské zkušenosti a obezřetnost hlavně v Luandě. Nelituji. Týdenní dovolená právě tady, v mé další navštívené zemi, byla správnou volbou. Ty nejzajímavější fotografie z cest po světě naleznete na instagramovém profilu #danvalchovnik.  

Zážitky pro tebe sepsal Daniel Valchovník

20. 04. 2019, poslední aktualizace 2019-09-08T16:10:30+02:00

Daniel Valchovník žije v České republice a procestoval 137 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 2 roky, napsal pro tebe 6 cestopisů . Má své stránky http://camarq.eu.

15 komentářů

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Ahoj, v únoru mám v plánu projet Angolu, chtěl bych se optat na ty víza. nevíte, zda se dá ten poplatek 120 us zaplatit i při vstupu po zemi? Konkrétně budu vjíždět do Angoly vlastním vozem z Konga. Díky Pepa josefriha.cz

před 13 dny
Daniel Valchovník

Dobrý den, pane Řího. Víza půjdou stejným způsobem získat kromě Luandy i následovně:

Lubango

Massabi (Hranice s Kongem)

Luau (Hranice s Kongem)

Curoca (Hranice s Namibii)

před 13 dny
Avatar uživatele Áčko
Áčko

Zajímavý cestopis a super fotky!

Jen se mi úplně nezdají ty vysoké životní náklady - to přece není u tak velkého města možné. Byt za čtvrt milionu přece nemůže chtít platit žádná firma - to nedostávají v součtu ani všichni ředitelé v našem korporátu na bydlení v Praze. A platy, aby si mohli takové bydlení dovolit, tam mít 8 milionů lidí nemůže - to by pak byla Angola ekonomicky někde před Švýcarskem. Nebo to tam funguje tak, že pro turisty je tvrdě zaplacená malá bezpečná hlídaná čtvrť a do zbytku se nedoporučuje chodit, natož tam bydlet?

Odpovědět
před 5 měs
Jakub Langer

U tohoto zajímavého cestopisu bych rád ocenil i praktické info ohledně víza za 120 USD on arrival. V minulosti to bylo jedno z nejdražších víz na světě a k mání za tuším 200-250 USD na ambasádě. Docela mě zaujala délka pobytu pouhý týden. Asi jen taková ochutnávka. Věřím, že by si tajemná Angola zasluhovala týdnu více, ovšem chápu, že to s časem snad nikdo nemá snadný.

Talvez um dia nos vemos em Aruanda!

před 5 měs

Na kolik to prosím tě celkově vyšlo? :)

Odpovědět
před 5 měs
Kryštof Hájek

Super destinace, díky za tenhle cestopis! Jak říká Kickass, tohle je cestování!

před 5 měs

Co to je za hlod "převažují hlavně imperialisti" ? :-D Pobavila jste mne náramně soudružko.

Přidat odpověď
před 5 měs

Skvelej cestopis, mezi tema turistickyma slataninama a reklamou na vlastni blogy zase dukaz, ze cestovatele jeste zijou !!!! Vic takovych cestopisu na CL Dane !!!

před 5 měs
Daniel Valchovník
  • Přidal se před 2 lety
  • Napsal 12 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-04-22T09:36:59+02:00)

Dobrý den. Bohužel nemám čas zpracovávat všechny cesty. Tento rok se jednalo již o moji čtvrtou. Píši do odborných časopisů, zrovna mi vyšel článek o Japonsku. Například v únoru jsem navštívil Haiti v době pokusu o svržení prezidenta Jovenela Moiseho. Pokud se k tomu dostanu, dám dohromady.

Přidat odpověď
před 5 měs

Doufam ze jsi navstivil i Miradouro da Lua po ceste do Cabo Ledo. Pro me zajimavejsi nez Calandulas vodopady. Mistni lide z Luandy to ani nevi ze tam neco takoveho vubec je! Minuly rok jsem byl v Angole 2krat a mam ji ze vsech Africkych zemi nejradeji.

před 5 měs
Daniel Valchovník
  • Přidal se před 2 lety
  • Napsal 12 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-04-22T09:31:01+02:00)

Dobrý den Libore, ano navštívil, bohužel jen s velmi krátkou zastávkou. Přesně jak píšete, místní lidé se o přírodní krásy moc nezajímají. Mnohdy ani nevědí, že takovou nádheru v zemi mají. Já vzal na cestu 4 angolské známé - vodopadý i Pedras Negras viděli poprvé.

Přidat odpověď
před 5 měs
David Eiselt
  • Právě online
  • Přidal se před 7 lety
  • Napsal 10361 komentářů
  • Poslat zprávu

Skvělé Dane, pěkné počtení!

Místní kontakt jsi měl z dřívějška nebo jak se k takovému člověku dostat? :) Hotely přes bookovací portály či zase přes něj? Díky.

před 5 měs
Daniel Valchovník
  • Přidal se před 2 lety
  • Napsal 12 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-04-22T09:12:00+02:00)

Dobrý den, Davide, hotely až na místě. 3 roky jsem v časech minulých podnikal v Mozambiku a Zimbabwe. Výborných kontaktů mám po světě mnoho.

Přidat odpověď
před 5 měs
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy, které napsal Daniel Valchovník

❤️ Oblíbené
Čtení na 6 minut
First Class s Qatar Airways A380
Daniel Valchovník 2019-09-08T15:08:02+02:00 10 komentářů
Katar

Tentokráte jsme se vydali na cestu s leteckou společnost Qatar Airways, která byla vyhodnocena jako nejlepší na světě.

Čtení na 2 minuty
Svatý Vincenc a Grenadiny
Daniel Valchovník 2019-04-03T01:20:56+02:00 0 komentářů
Svatý Vincent a Grenadiny 2019

Jeden z mála navštěvovaných karibských ostrovů.

📖 Inspirující
Čtení na 6 minut
First Class s Emirates A380

Mimořádný cestovatelský zážitek již ve vzduchu.

Čtení na 3 minuty
Moldavská Cricova a Milestii Mici
Daniel Valchovník 2018-10-24T17:51:09+02:00 0 komentářů
Moldavsko 2018

Vinné sklepy Cricova, Milestii Mici a Orhei.

Další cestopisy