Kolumbie: Země se spoustou NEJ
Jak cestovat po krásách této země s pouhým kartáčkem na zuby a španělským slovníkem...
Cestopis z roku 2018 napsala Anet.N.
Bogotá
Naše 20 denní dobrodružství začalo na letišti v Bogotě, kde celému letadlu nedorazily zavazadla z Istanbulu. Po pár hodinách dohadování máme formulář s údajem, že za cca 4 dny dostaneme kufry na námi zadané místo a to byl Medellín. Naše příruční zavazadla obsahovala kartáček na zuby, nafukovací polštářek, učebnici gramatiky do kapsy, slovník španělštiny a dámské plavky. Vše co potřebujete k přeživší v této malebné krajině!
Krosny nebyly zátěží, tak jsme mohli vyrazit prozkoumat Bogotu. Hned jsme museli vyzkoušet typické kolumbijské jídlo a to je kuře s dalšími třemi přílohami - rýže, salát, nachos. Nebyl čas, ztrácet čas, takže naše další cesta vedla na nádraží, kde jsme vzali bus směr Ibague.
Náměstí v Bogotě
Místní prodej všeho
Typický hlavní chod
Bogotá
Salento
Nepřítomnost krosen nám trochu zkomplikoval trek v Salentu, jelikož vše potřebné do cca 8°C a výšek nad 3 000 m.n.m. bylo někde v Turecku. Kolumbijci jsou ale připraveni na vše, takže jsme si v hostelu zapůjčili za pár pesos gumáky a koupili si frajerský maskáčový set proti dešti. Počasí v Ibague je velmi proměnlivé, což je důlěžité vědět, když si například trek prodloužíte o pěkné viewpointy a vidíte z nich pouze mlhu :) V Salentu se dají půjčit horská kola a projet si okolí, nebo vyrazit na procházku mezi nějvětší palmy na světě a nebo zkusit trek s přespáním na Kolibří farmě. My vyzkoušeli všechny varianty a nejdobrodužnější z nich byl trek na Valle de Cocora směr Estrella de aqua. Celodenní výšlap do 3 170 m. jsme zakončili přespáním na Kolibří farmě, což trochu připomínalo horor Sirotčinec. Na farmě nám udělali výbornou večeři, ikdyž po celém dni bychom snědli asi cokoliv a uložili jsme se do bývalé školy ke spánku. Ráno nás probudilo crvrlikání kolibříků a farma se proměnila na čtyřhvězdičkový hotel v džungli. Cesta zpět vedla podél řeky, kde bylo spoustu krásných mostů a ta přiroda okolo byla fascinující. Byli jsme velmi rádi za gumáky a nepromokavé boty, jelikož některé úseky se nedali projít suchou nohou. Potkali jsme pár turistů, kteří v keckách přeskakovali kaluže a naivně věřili, že tak dojdou ke kolibří farmě :)
Salento je velmi malebné městečko s barevnými domečky a dýchá tam na Vás ta pravá kolumbijská atmosféra. Ráno se tam procházejí muži v sombrérech a ženy v háčkovaných pončech, ale né kvůli turistům, ale proto, že tam tak žijí:)
Výhledy ze sedla kol - Salento
Pouliční osvěžení za pár pesos
Cocora de Valley
Místní flóra
Cesta pralesem
Kolibří farma a náš ***** hotel
Medellín
Další naše cesta vedla do Medellínu. Na nádraží jsme si koupili lístek a v domnění, že cesta trvá 8 hodin (řekli nám to tak) jsme si to naplánovali tak, že tam dorazíme nějak k ránu. Omyl. Nevěřte jim:) Na místě jsme byli zhruba ve 3 ráno. A to jsem si přesně přála. Být ve 3 hodiny ráno v jednom nejnebezpečnějším městě v Kolumbie...ehm psali to tak na internetu. Procourali jsme tedy nádraží, nasnídali se a v brzkém ránu vzali taxík někam do hotelu, který jsme si vyhlídli přes booking. Taxikář nám dal jasné instrukce kam jít a kam raději ne. Rozdíl mezi těmi místy byla jen křižovatka. Obešli jsme pár ubytování v okolí a do třetice vybrali nějaké schůdné, kde jsme si šli na chvíli odpočinout po probdělé noci v autobuse a na nádraží. Kolem poledne jsme vyrazili okouknout okolí. Já samozřejmě vyděšená z internetu kolem sebe viděla samé zloděje a zabijáky...což mě ale naštěstí po chvíli přešlo a fotila jsem jak divá bez toho abych se vždy 15x kolem sebe rozhlédla:) Projeli jsme se známou lanovkou nad městem a ten pohled na betonové království opravdu stál za to!! O graffitech na každém rohu ani nemluvě - mistrovská díla!! Udělali jsme si neplánovaný výlet za město, když jsme mysleli, že lanovka vede na úplný vrchol, což byl omyl a ona vedla několik km. za město...do toho přišla pořádná bouřka a oni nám uzavřeli lanovku zhruba na hodinu, takže jsme se nemohli dostat zpět. Přečkali jsme tam a vrátili se zpět do města. Začalo se už stmívat a město chytalo zase jinou atmosféru. V některých místech se začali objevovat "zombie" a my už začali dávat za pravdu nějakým článkům na internetu. Každopádně nemáme žádnou špatnou zkušenost, ale tím asi nechci tvrdit, že bych tam vyrazila na rodinnou dovolenou :) Medellín má své kouzlo a dle mého, by měl patřit do stopoveru ve Vaší cestě.
Medellín Graffity
Medellín
Betonové město
Medellín
Medellín
Graffity tour Medellín
Na letišti v Medellínu na nás měli čekat naše ztracené krosny. Email jsme sice žádný nedostali, ale v Bogotě nám bylo slíbeno, že tam určitě touto dobou budou. Na letišti samozřejmě o ničem nevěděli a dokonce nám bylo řečeno, že ani neví, kde by je tam měli hledat, a že spojit se s letištěm v Bogotě prostě jen tak nejde. Na informacích sice vůbec nevěděli co s námi, ale byl tam jeden z mála lidí co uměl anglicky, takže jsme prostě neodešli, dokud se někam nedovolal a nezjistil co dál. Bylo nám řečeno, že kufry stále nejsou v zemi a máme počkat další 3 dny, a že nás pak budou kontaktovat kde jsme a domluvíme se, kam krosny poslat. Nezbývalo nám nic jiného než se s tím už smířit a dokoupit nějaké to oblečení a pokračovat dále a to směr Guatapé.
Guatapé
Pronajali jsme si auto a vyrazili do nádherného městačka se spoustou malých ostrůvků. Vylezli jsme si na horu, kde by měl být THE BEST VIEW IN THE WORLD (psali to tam skoro všude, kde jsme byli :)) Byla to sice taková místní turistická atrakce (píšu místní, jelikož po celé Kolumbii cestují hlavně kolumbijci), ale výhled z ní byl opravdu krásný, ikdyž počasí nebylo nejlepší. Ubytovali jsme se v městečku, kde bylo spoustu restaurací a barů a naprosto bezpečno. Bloudili jsme tam v pozdních nočních hodinách a stále skvělá atmosféra. Další den jsme si nechali poradit od místních a navštívili řeku, kam se chodili místní koupat. Příroda v okolí byla úžasná a řeka krásně čistá a osvěžující. Okolí Guatapé bylo nádherné a nedotknuté turismem, který i tak je v Kolumbie zatím malý.
Guatapé
Guatapé
Guatapé
Vánoční výzdoba
Místní kostel a vánoční výzdoba
Typická snídaně
Santa Marta - Taganga
Vrátili jsme naše malé autíčko a přeletěli do Cartageny, kde jsme se setkali s našimi kamarády. Vyzvedli si nás na letišti v půjčeném vozu a vyrazili jsme společně do pobřežního městečka Taganga nedaleko Santa Marty. Nedočkavý na moře jsme vyrazili na naší první koupačku. Pláž byla nedaleko města, malinká a kamenitá, ale přesto uspokojila naše základní potřeby. Ubytovali jsme se ve skvělém airbnb, kde jsme měli celý apartmán pro sebe. Na střeše jsme měli krásné posezení plné hamak a konečně začala pořádná pohoda s drinkama a poznáváním okolí. Leguáni se nám procházeli okolo apartmánu a my hned žhavili naše foťáky.
Cartagena Graffity
Cartagena Graffity
Typický oběd na pobřeží
První koupačka v Taganga
Taganga
Taganga
Tayrona
Naše cesta dále vedle do národního parku Tayrona, kde jsme zaplatili nekřesťanské peníze za vstup. Zarezervovali jsme si kemp na noc, ponechali auto na parkovišti a vyrazili jsme procourat park. První kemp byl super. Krásná příroda, stany přímo na pláži, vše potřebné k hygieně a na vaření k dispozici. U vstupu nám spíše doporučovali ten vzdálenější kemp, kam jsme směřovali až druhý den, ale v porovnání byl ten první více friendly. Druhý den nás čekal trek džunglí a koupání v moři. Pláže v Tayroně jsou krásné, ale... Vlny jsou tam obrovské a všude je zákaz koupání. Na koupání je tam vyhrazena zahrádka s plavčíkem. Takže pro nás velké zklamání. Ale to by nebyli naši chlapci, aby se nevykoupali někde jinde, takže i my nakonec byli jakžtakž spokojeni. Ubytovali jsme se v druhém kempu, kde teda už bylo mnohem více lidí a na vše byly neskutečné fronty. Nechtělo se nám tam trávit moc času, tak jsme ještě zvolili návštěvu indiánské vesničky na kopci. Cesta džunglí byla krásná, cíl byl lehké zklamání. Vesnička tam sice byla, ale bohužel neobydlená, což nám nikdo neřekl :) Prohlídli jsme si teda okolí a vrátili se zpět do kempu. Nejzajímavější na kempu byl jejich domací mazlíček kajman, který se koupal v nedaleké řece, jen pár metrů od stanů a lidí. Poslední den jsme cestou narazili na dalšího kajmana, který měl dokonce i jméno Pepe a slyšel na něj, takže ho k nám zavolal jeden mísťnák a my měli jedinečnou příležitost si ho nafotit z blízkosti pár metrů.
Národní park Tayrona
Tayrona
Tayrona
Takových pláží je tam spousta
Nádherné výhledy
Tayrona
Naši přátelé se museli vydat na cestu zpět a my zůstali v Tagange a zajistili si třídenní potápěčský kurz. Mezitím jsme zvládli asi 50 telefonátů na letiště v Bogotě, kdy jsme dostali informaci, že krosny už máme v Kolumbii a že nám je 100% pošlou do Tagangy do 3 dnů. Což nám bylo řečeno v době před návštěvou národního parku, kdy jsme věděli, že tam ještě budeme zhuba 6 dní a máme kdyžtak zálohu. Po třech dnech krosny nikde, tak jsme se teda jeli potápět a dali jim ještě čas. Ubezpečovali nás, že krosny jsou na cestě a máme počkat. My je zase ubezpečili, že 11.11. opouštíme tuto oblast a pokud krosny nedorazí, tak se mineme...
Potápění v Tayroně bylo super. Odvezli nás na opuštěné pobřeží, kde jsme byli 2 noci. S námi tam byla pouze jedna kolumbijská rodinka, která nám večer udělala rybu a kafíčko. Spali jsme v hamakách s výhledem na oceán. Byl tam pouze suchý záchod a žádná sprcha, ale my byli naprosto spokojený. Dopoledne jsme se potápěli a odpoledne si došli na opuštěnou pláž, kam se dalo dostat jen lodí, což ale nikdo neudělal, takže byla pouze pro nás. Po návratu do Tagangy jsme zjistili, že krosny nikde a my už se museli vydat dále.
Místní nabídka večeře
Naše potápečské vybavení
Naše ubytování
Ubytování místních
Naše soukromá pláž
Tayrona
Minca
Naše další cesta vedla do Mincy. Městečko v horách, která má nádherné kouzlo. Půjčili jsme si krosku a cestování hned získalo jiný rozměr. V okolí Mincy fungují mototaxi, jelikož je tam spousta ubytek daleko od sebe. My měli motorku svou, takže jsme si mohli vybrat ubytování kdekoliv. Bydleli jsme v úžasné džungli a z té podnikali výlety na motorce po okolí. Chtěli jsme zdolat místní nejvyšší horu Cerro Kennedy a to se nám povedlo jen z části. Na úplném vrcholu totiž má základnu armáda, takže Vás tam nepustí, ale jde jen o pár metrů, takže i tak byli výhledy neuvěřitelné. Cesta byla dosti kamenitá a náročná, ale o to celý výlet byl zajímavější. Další den jsme se vykoupali u vodopádu Pozo Azul a Marinka. Měla jsem doporučené jedno krásné ubytování, které se tedy musí řešit dost dopředu, ale my měli štěstí a uvolnil se jim jeden pokoj, takže jsme si dopřáli nádherné ubytování. Casa Viejas Hostel Lodge mohu jen doporučit! Tyto místa mají své kouzlo a kdyby tam nebylo tolik komárů, tak tam zůstanu doteď :D. Okolí Mincy a samotné město by neměl nikdo vynechat na cestě po Kolumbii.
Cerro Kennedy
Heliport na nejvyšším bodě u Mincy
Cesta na vrchol
Počasí se měnilo každou chvíli
Místní zábava - TV
Minca
Cartagena
My už se ale museli vracet pomalu zpět domů, takže jsme vyrazili do Cartageny. Po spoustě telefonátů jsme konečně zjistili, kde jsou naše krosny. V Medellinů a to už asi 12 dní!!! Takže i v době, kdy jsme je tam hledali...domluvili jsme se tedy, ať nám je pošlou zpět do Bogoty a my si je tam vyzvedneme na cestě domů. V Cartageně jsme strávili jednu noc. Přístavní město je moc pěkné. Má bohatou historii a rozhodně je tam co k vidění. Naše první kroky vedly do parku, kde se mi konečně splnil sen a to vidět Lenochoda ve volné přírodě. Sice to bylo v parku, ale i tak tam byl volně :)) Ukázal nám ho místní chlápek. Prý se tam jednou objevili a líbí se jim tam, takže tam zůstali. Bylo tam i spousta malých opiček a leguánů. My projeli v Kolumbii spoustu pralesů, národních parků a nejvíce zvířat nakonec našli v městském parku....jaká ironie :) Dále jsme si prošli historické centrum, večer okusili slavné místní koktejly, které jsme si vychutnávali při pouliční zábavě, která je tam na každém rohu. Všude se zpívá, tančí a jí. Schází se tam celé rodiny a místní atmosféra je úžasná. Druhý den nás čekal přelet do Bogoty, kde jsme si vítězoslavně vyzvedli krosny na letišti. Odvezli si je do hotelu, čistě se oblekli ( skoro poprvé po třech týdnech :D) a vyrazili do města. Ochutnali jsme naposledy dobroty kolumbijské kuchyně, místní pivo a koktejly a šli spát, jelikož jsme odlétali zpět už brzy ráno.
Cartagena v noci
Místní opičky
Lenochod
Lenochod
Lenochod
Veverka
Na letišti nás ještě pobavili u odbavovací přepážky, kdy nám řekli: "jéé ty kufry známe, ty jsme posílali do Medellínu". My to raději už ani nekomentovali :) Let jsme měli stejný, takže Bogota -> Istanbul -> Vídeň a autíčkem zpět domů do České republiky.
Setkání po třech týdnech :)
Cesta domů...
Shrnutí
Kolumbie je nádherná země s krásnou přírodou a úžasnými lidmi. Před odletem jsme museli všechny ubezpečovat, že to tam bude v pohodě a že nám nehrozí žádné nebezpečí, což teď můžeme na 100% potvrdit. Kdyby se tam někdo chystal, rádi poskytneme nějaké tipy ;) Termín naší dovolené byl 24.11.-15.12.2018.
Žďára a Anet ;)
Jak se ti cestopis líbil?
Anet.N. procestovala 20 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 3 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil21 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Pěkné. Těším se, na podzim letím taky (doufám) a zde budu čerpat inspiraci.
Držím palce ať to vyjde :) Kolumbie je skvělá a určitě stojí za návštěvu!
Snad jen dodam, ze Kolumbie stoji za vice navstev, protoze behem jednoho pobytu nelze tuto latinskoamerickou krasku objet celou 😉 . Mne se to nepodarilo ani behem ctyr navstev. Stale schazi horni tok reky Magdalena (udoli s mestem Neiva) a pak i vychodni cast z Bogoty do Bucaramangy. Doufam, ze tato cast vyjde na podzim (diky zdrave Italii, VIP servisu od Iberie a konecne kdyz zase bude ‘Locombia’ de los brazos abiertos!)
Ještě jedna otázka. Je potřeba mezinárodní řidičák nebo stačí ten EU?
My ho měli a myslím, že potřeba tam je.
Za ty krosny je urcite nejaky narok na odskodneni ne? Vim ze znamemu kdyz cekal ve Vietnamu, tak druhy den volali z aerolinky, at si nakoupi obleceni myslim do 200EUR a schova si uctenky. Nakonec ten kufr nenasli, takze dostal jeste vice, ale na neco je podle me narok uz pri zpozdeni
Řešili jsme to opravdu dlouho, ale z Turkish Airlines jsme nedostali ani korunu:/ AXA mně vrátila asi 400Kč. za účtenky, ale vzala jen některé. Věřím, že u jiné společnosti by možná nějaké odškodnění bylo, ale u TA vůbec...
Ahoj, děkuju za cestopis, taky se chystám do Kolumbie. Zajímá mě jestli má význam brát si s sebou věci na jako karimatky a spacáky? Jdou ty treky projít na vlastní pěst a pak spát někde v přírodě nebo je tam dostatek penzionu? Jak dobře je to tam značené?
My to s sebou neměli, ale určitě to tam půjde. Míst na přespání je tam spoustu a ceny jsou velmi přívětivé. Příklad je například ta Kolibří farma, kam jsme dorazili večer a bez problémů nás tam ubytovali. Všechny ty cesty jsme šli sami bez guide. Stačí pouze nějaké offline mapy :)
Ahoj, my byli v Kolumbii letos v březnu a šli jsme trek v NP Los Nevados. Trek začíná v Cocora Valley, které navštívila i autorka tohoto cestopisu. Itinerář treku takový:
1. den: Cocora Valley - Finca Primavera (horská chata, možnost přespání)
2.den: Finca Primavera - Escuela el Salto (škola s pokoji k přespání)
3.den: Escuela el Salto - Juntas (z Juntas autobus do města Ibague)
Na treku není potřeba stan, dá se přespat na zmíněných místech. Na ubytovnách jsou i deky, takže spacák také není potřeba. Na ubytovnách se dá i najíst. Cena za přespání včetně teplé večeře a snídaně byla v přepočtu 500 CZK.
Cesty jsou dobře značené, takže není potřeba průvodce. Jen teda doporučuji si vždy ráno přivstat, túra je celkem fyzicky náročná, tak aby jsi stihl dojít do tmy.
Hezka pripominka par mist v Kolumbii i onoho Valle de Cocora, ktere jsem doposud nemel prilezitost navstivit. Drobna skoda, ze pocasi bylo ponekud destive, ale zase svahy nad Tagangou se pekne zazelenaly. Mimojine bych doporucoval trochu orezat a vyrovnat fotky ...
Moc krásně napsané, tleskám, po dlouhé době čtivý cestopis, nikoliv potřeba travelhackersky machrovat:-) A na mladou generaci výborný sloh i gramatika!;-)
Děkuji :)
Tyjo tohle se mi stát s těma krosnama tak si vezmu týden dovolenou a zahltím všechny cestovatelský fóra hejtem na tu leteckou společnost :D
Ja bych si z toho spis vzal poučení a příště letěl s prirucakem :D
To jsme přesně udělali a letos letěli s příručákem do Brazílie :)
Ahoj, Kolumbie pěkné čtení. Byl jsem v Kolumbii letos v červnu a musím potvrdit že je to krásná, pohodová a bezpečná země. Všechny popisované místa jsem navštívil a az na drobnosti souhlasim. Příště bych vynechal NP Tayrona (přelidněno, draho), Bogotu (špína, nebezpečno) a naopak přidal bych víc dnů v Medelínu. Ten má úžasnou pozitivní atmosféra, je čistý a lidi chtějí komunikovat. Má zajímavý zeleninový trh, super hospody, bary, ideální teplotu a metro! Ve favele jsme sledovali zápas Kolumbie-Argentina 2-0 což byl životní zážitek! Pak jsme šli po tmě cca 1,5 km na metro, vše bylo v pohodě. Salento a kávový trojúhelník je super, dostali jsme se přes 4.000 m.n.m. nejlepší je že kromě Cartageny a Tayrony v podstatě bez cizinčů.
Kolumbie je super.
Ahoj,
pěkný cestopis. Chtěl bych se zeptat na dvě věci
.1. Proč jste bydleli v Tagange? Je tam něco speciálního, nebo jen kvůli ubytku?
2. A druhá věc je, že píšeš "zdolali jsme Cerro Kennedy ". Tím zřejmě myslíš, že jste tam dojeli na motorce, protože co jsem našel, tak se tam většinou chodí na 2 až 3 denní trek. Nic ve zlém, ale výraz zdolali v případě že tam dojedeš na motorce. mi nějak nejde přes uši. Ale možná se to mezi motorkáři používá :-) Můžu se zeptat, kolik jste zaplatili za tu motorku a je potřeba kroska i na transport do Minci do toho tebou doporučovaného ubytka?
Díky za odpověď
Zdar.
V Taganze jsem byli kvůli potápění. Jinak město nic moc. Tam se večer opravdu nevyplácí courat po okolních plážích. Nicméně ubytko v Tayroně, které nám tam zajistila potápěčská škola bylo úžasný.
Cesta na Cerro Kenedy je motokrosová dráha plná malých vodopádů, mokrých šutrů a bahna. Vyjít tenhle kopec pěšky asi s brekem zvládne i 7 leté dítě a z našeho ubytka to odhaduji na den. Ale vyjet to ve 2 na 200cc motorce se slítanejma gumama byla celkem frajeřina. Tak proto. ;-)
Ze Santa Marty do Minci vede silnice. Do našeho ubytka už budeš potřebovat motorku, nebo mototaxi, kterých tam jezdí mraky. Místňáci krosky nepoužívají a taky to zvládnou, takže asi tak. Ta naše mašina stála cca 400kč na den. A taky to byl pěknej vrak, každopádně účel splnila :-)
Diky :-)