Madeira: Perla Atlantiku
14 nezapomenutelných dní na ostrově věčného jara plných trackování po pouštních oblastech i zelených údolích, výletu za delfíny a mnoho dalšího..
Cestopis z roku 2019 napsal David _23
Začátkem..
K tomuto tripu nás navedl především tento portál a to nabídkou výhodných letenek loni před Vánoci. Za 7700 kč zpáteční (PRG-FRA-FNC) s Lufthansou včetně odbavené kufru pro 2 osoby? Na to jsme nemohli říct ne! Tentokráte však nebudu svůj cestopis koncipovat jako vyčerpávající výpis našich denních aktivit, protože to by vzhledem k délce dovolené uspalo i mě samotného, ale zaměřím to spíše jako popis míst, která jsme měli to štěstí vidět či navštívit a případně přidat nějaké tipy pro ty, kteří by snad uvažovali o návštěvě tohoto krásné ostrova. Což by měl být každý!
Několik poznámek na úvod..
Pro ubytování bych doporučil oblast Canico - je to výhodné hned z několika důvodů, skvělá lokace mezi letištěm a Fuchalem, rychlé napojení na místní dálnici (VR1), dobře dostupné služby pro turisty (restaurace, prádelny, obchody) a hlavně asi nejlepší počasí na ostrově (zapříčiněné větší vzdáleností od hor, tedy méně mraků a více slunce).
Anglicky se domluvíte dobře naprosto všude, od uklízeček, taxikářů, řidičů autobusů, obsluhy na čerpačce až pro prodejce suvenýrů v největším zapadákově.
K parkování v centru Funchalu můžete využít placené zóny nebo parkovací domy, včetně těch sloužících pro obchoďáky (například La Via nebo Pingo Doce). Cena se účtuje po hodinách (od 1,60 EUR) a neměla by překročit 10 EUR za celý den. Parkování v obchodním domě La Via je v neděli zdarma. Obchodní domy Pingo Doce jsou něco jako náš Albert, je jich několik rozprostřených po celém ostrově a můžete zde zakoupit i suvenýry (alkohol, medový chléb..) za rozumné ceny.
Na Madeiře se nachází pouze jedna dálnice, označená VR1, vedoucí z Canicalu kolem letiště, přes Funchal až k vesnici Riberia Brava. Je zde maximální rychlost 90km/h, neměli by ti být radary a osobně jsem aktivitu policie za 14 dní téměř nezaznamenal. Při průjezdu Funchalem se však často tvoří kolony, pravděpodobně zapříčiněné nepochopitelným systémem napojovaní (ze STOPky..). Kromě této "dálnice" je zde síť hlavních silnic označených jako VE1 - 4, na těch je povoleno většinou 80, resp. 70km/h. Ty jsou rovněž ve velmi dobrém stavu, často nedávno zbudované a zahrnují množství tunelů. Doporučuji se snažit při cestě hlavně na západ a sever ostrova (Porto Moniz) využívat hlavně je, i když by to mělo znamenat zajížďku třeba 10km. Cestovat skrze ostrov, ať už šilené přes kopce na Paul de Serra nebo klikatice v Camache je sice super zážitek, ale netřeba si ho dopřávat každý den.
Východ slunce - Canico
Pronájem vozidla a řízení na ostrově..
Pronájem vozidla jsem začal řešit časně, již více než měsíc před odletem. Postupně jsem probíral ty (dle mého názoru) nejlepší portály (billiger-mietwagen.de, mietwagen.check24.de, holidayautos.com či klasika kayak s expedií). Ceny postupně klesaly, jenže jsem čekal tak dlouho, až jsem proměškal nabídku na Nissan Qashqai od Sixtu za 280 EUR nebo Ford Focus za 120 EUR od Surprice car rental (chvilku jsem o nich uvažoval i přes jejich negativní recenze). Nakonec, asi 10 dní před odjezdem, ceny začaly mírně stoupat, proto jsem přes Holidayautos.com vzal auto od společnosti Centauro. A nemohl jsem udělat lépe! Nemají sice pobočku přímo na terminálu, ale v hale na Vás čeká delegát s cedulí, který vás odvede na místo, kde si počkáte na minibus do půjčovny. Co se týče vozového parku, mají převážně značky Fiat (500, Tipo, 500x), potom Fordy C-Max, Seat Ibiza a Jeep Renegade. Já měl skupinu F4, což kromě Nissan Qashqai (který na ostrově ve flotile nemají) znamenalo Ford C-Max, z čehož jsem nebyl příliš nadšený, ale podařilo se mi vyjednat free upgrade na Jeep Renegade 1.6 diesel. Půjčovna funguje tak, jako všude jinde. Pokud nemáte plné pojištění (které je možné na místě dokoupit), chtějí KREDITNÍ kartu, na které blokují deposit 77 EUR za palivo (full-full policy, pokud vrátíte s plnou, depozit odblokují) a 1200 EUR na poškození. Přístup naprosto rychlý, profesionální a přátelský. Rozhodně doporučuji.
Co se tankování týče, aktuální ceny paliva (2.10.2019) jsou 1,276 EUR za litr dieselu a 1,492 EUR za litr natural 95. Se spotřebou paliva je to asi různé, podle toho, jakým stylem řídíte a jaké máte auto. Zjednodušeně bych mohl říct, že na ostrově prakticky neexistují rovinky. Tedy stále jezdíte (alespoň trochu) z kopce nebo do kopce. Od toho se samozřejmě odvíjí spotřeba, která v našem případě po více než 1200 ujetých km byla 6.6 litrů nafty!
Pokud jde o samotné ježdění, je to poměrně chaos a chvílemi jsem si opravdu připadal jako zpátky v Albánii. Místní při předjíždění nepoužívají blinkry, když už ho použijí, často ho zapomenou vypnout, takže pak vidíte auto v pravém pruhu, které bliká doleva, ale nikoho nepředjíždí. Ulice v městečkách (a hlavně Funchalu) jsou úzké, často velmi strmé a plné ostrých zatáček. Parkování mimo města či na předměstích je pak ve stylu "parkuj kde chceš". Opravdu. V zatáčkách, před výjezdy z garáží, v ulicích koncipovaných pro dvě auta, ze které rázem uděláte ulici pro jedno auto, prostě tam, kde zrovna potřebujete. V turistických centrech měst jsou pak ale většinou vyznačené modré zóny, kde jsou parkovací automaty, nebo parkovací domy.
Mimo města je doprava slabá, hlavně na západní a severní straně ostrova, což ale přijde vhod například v situaci, kdy ze Santany míříte nahoru na Paul de Serra ve strmém 30° stoupání (nezapomenutelný zážitek). Tam by jste rozhodně kvůli protijedoucímu autobusu stavět nechtěli.
Zelená klikatice..
Pozor na domácí zvířátka..
Jenom další ostrá zatáčka nad útesy..
Ponta de Sao Lourenco
Nyní přecházíme na samotné aktivity. Náš první trail do pouštní země nikoho. Celkově má 7 km s minimálním převýšením. Jedná se o nenáročný trail vedoucí krajinou, která byla po kolonizaci ostrova odlesněna a téměř zbavena vegetace. Je součástí Madeira Natural Park a evropského projektu Natura 2000. Po cestě se Vám naskytně několik výhledů na strmé skalní stěny, kvanta přátelských a zvědavých ještěrek i pohled na východní stranu ostrova. Na konci cesty (3.5km) je oáza v podobě obchůdku s chlazeným pitím a toaletami, případně i možností nechat se člunem odvést zpátky na výchozí bod - parkoviště. Nad oázou se tyčí obří kopec s vyhlídkou - Ponta do Furado - na který je sice vstup zakázán, ale kdyby to mysleli vážně, určitě by tam nedělali ty schody a zábradlí. Rozhodně bych doporučil vyšlápnout si ten smrťák až na vrchol. Na cestu nezapomeňte dostatek pitné vody, namazat se opálovákem, protože sluníčko se opravdu činí.
„Pokud se chcete vyhnout největšímu náporu turistů nebo jen najít místo na parkování, přivstaňte si a vyrazte již ráno před 9. nebo až odpoledne kolem 15. hodiny.“
Levada do Rei
Naše první leváda a hned přes deštivou sobotu. Obecně bych během deště asi nedoporučoval chodit na tyto levády, byť jsme sami potkali několik nám podobných šílenců. Nejde ani tak o to, že by nešlo odejít, spíš si to moc neužijete, zmoknete a bude Vám zima. Tato leváda má asi 12km a projdete se až k jejímu začátku - napojení z horské říčky. Rozhodně nejzajmavější na cestě je fakt, že budete v jednom bodě doslova probíhat vodopádem, což je zážitek, který se Vám nenaskytne každý den. Rovněž je to opět nenáročná procházka s minimálím převýšením. Rozhodně není tolik vytížená.
Madeirský triple - Levada do Alecrim, Levada das 25 Fontes a Levada do Risco
V tento den jsem naplánoval trasu skrze 3 turistické trasy a levády. Začátek je ze stejného místa jako se jde 25 fontán a kde je po ránu poměrně problém zaparkovat. Hned za závorou uhnete doprava na lesní cestu a jdete podél již vyschlé levády mezi stromy. Je to příjemná zhruba 3.5km dlouhá nenáročná procházka, turisty téměř netknutá. Na konci se nachází místo s posezením nad vodopádem a pokud si dáte pozor na kluzkých kamenech, vyplatí se dojít pár metrů proti proudu na další vodopád. Po cestě zpět asi po půl kilometru dojdete k odbočce, která Vás nasměru dolů do údolí. Po chvilce se Vám naskytne mimořádný pohled, velký kámen, který poslouží jako rozhledna a ze kterého vykouknete mezi zeleň. A to doslova. Na všechny strany vidíte zelené kopce a návrší údolí Rabacal. Poté pokračujete dále do údolí, chvílemi je cesta opravdu výživná a to i přesto, že jdete z kopce. Po chvilce dorazíte k odbočce, ze které můžete sejít asi 300m k vodopádu (Lagoa do Vento). Dále pak pokračujete do údolí, kde dojdete k Hájovně (Forsthaus Rabacal). Zde si můžete odpočinout, dát si studené nápoje i teplé jídlo a připravit se na další cestu.
Z Hájovny se můžete vydat po značené cestě za vodopádem Risco (asi 1km) nebo rovnou na levádu 25 fontán. Rozhodně bych doporučil navštívit oboje. Cesta k vodopádu Risco trvá asi jen 10 - 15 minutek, jde se v klidu po rovince. Dostanete se na vyhlídku u vodopádu, dále však byla trasa z důvodu bezpečnosti uzavřena, přestože kdysi vedla přímo za vodopádem. Ten je sám o sobě se svojí výškou 100 metrů naprosto úchvatný! Následující cesta k 25 fontánám je relativně po rovince, přesto však v některých úsecích je velice úzká a potkávat tak další návštěvníky v protisměru (hlavně dopoledne) nemusí být úplné terno. Cestou od fontán Vás pak cedule vede nahoru do schodů přes vrcholek, klidně ale můžete jít stejnou cestou, kterou jste přišli (po rovince kolem hory, což je delší, ale podstatně méně náročná trasa). U 25 fontán bude přelidněno, na to se rovnou připravte, je to asi nejvíce exponovaná levadá na Madeiře, kam se svážejí celé autobusy německých důchodců. Po návratu do Hájovny Vás čeká nemilé stoupání zpět na parkoviště. Trasa po silnici měří asi 2.5km s převýšením přes 250 metrů (údajně by měla vést i nějaká trasa skrze lesy, která bude určitě kratší, ale o to prudší). Pokud však nemáte sil, nezoufejte. Za Hájovnou staví minibus (dodávka), která Vás za 3 EUR na osobu hodí zpátky na parkoviště. Jezdí zhruba každých 15 - 20 minut.
Caldeirao Verde
Při cestě na tento trail se rozhodně zastavte v městečku Santana a v jejím Parque Tématico navštivte ikonické domečky. Poté se vydáte úzkou nekonečnou cestou až k nově zbudovanému parkovišti na začátku trasy. Parkovné stojí 3 EUR na den a platí se v automatu tom větším bílém baráčku. Někteří cestovaté psali, že auto nechali někde o 2km dříve a cestou na začátek této trasy šli nějakým vavřínovým lesem (v případě zájmu je potřeba samostudium). Leváda je opět relativně snadná bez razantnějšího převýšení, ale délkou má kolem 16km. A to je ta kratší varianta. Před jejím koncem a vodopádem s lagunou, obklopenou obřími skalními stěnami, jejichž vrcholky jsou zakryty mraky (super zážitek), se dá ještě pokračovat na Levada de Inferno (asi další celkem 5km tam a zpět). Na cestu bych doporučil čelovky nebo baterky. Eventuelně by se to mohlo dát jít s baterkou na mobilu. Cestou projdete asi 4 tunely, některé určitě několik set metrů dlouhé, ve kterých bývá občas opravdu těsno (pozor na hlavu).
Pico Ruivo
Toto byl jeden z mých nelepších zážitků na celé Madeiře. Autem můžete pohodlně vyjet až na vrchol třetí nejvyšší hory - Pico de Areeiro, kde se nachází vojenský radar a odkud lze (za dobrých podmínek) pozorovat nezapomenutelné východy slunce nad mraky. Vyčleňte si na to den s dobrým počasím a slabým větrem, odměnou Vám bude nejen východ slunce, ale i nádherný trail na nejvyšší horu Madeiry, Pico Ruivo (1862 m). Trasa měří celkem asi 14 km a zdoláte převýšení téměř 1200 metrů. Je plná schodů a brutálních stoupání na záčatku a konci, uprostřed se jde skrze asi 3 celkem krátké tunely, vystačíte si zde s baterkou na mobilu. Ty výhledy po cestě ale i na samotném vrcholku ostrova jsou naprosto nepopsatelné a dechberoucí, to prostě musíte zažit! Strmé skalní stěny tyčící se nad zeleným údolím, dálný pohled na Paul de Serra a její větrníky i moře mraků kam jen oko dohlédne. Celý trail je vedený jako HARD a předpokládá se tak alespoň nějaká fyzická kondice, ale potkal jsem zde nemalé množství postarších lidí u kterých bych ani netipoval, že dojdou na konec. A zvládli to! Tuto trasu rozhodně nesmíte vynechat!
"Vezměte si dostatek vody (já spotřeboval více než 2.5 litru!), eventuelně můžete v domečku pod vrcholkem dokoupit nápoje (voda, pivo, cola), ale za lidové ceny (0.33l voda 2 EUR, 0.5l cola 4 EUR).."
Grutas de Sao Vicente
Jeskynní komplex v Sao Vicente nabízí unikátní vhled do světa lávových tunelů. Téměř kilometr dlouhá komentovaná trasa Vás zavede skrze několik lávových tunelů. Rozhodně zajímavá návštěva atypických jeskyň, kde se nevyskytuje vápník ale pouze čedič. Dalším bodem je návštěva Volcano centra, kde máte základní informace o tom, jak taková sopečná činnost funguje, jak probíhala na ostrově a je zde i interaktivní mapa všech aktivních vulkánů na světě. Následuje také promítání 3D filmu.
Porto Moniz Natural Pools
Po cestě do Porto Moniz Natural Pools rozhodně využijte hlavní silnici vedoucí přes Sao Vicente skrze tunely a nikoliv cestu po západní straně ostrova nebo přes Paul de Serra. Po cestě se můžete zastavit v městečku Saixal a vykoupat se na pláži s černým pískem. Nejsou zde převlékací kabinky. Po příjezdu do Porto Moniz Natural Pools můžete zaparkovat hned u toho a platit parkovné, nebo o kousek dál je obrovské parkoviště zbudované na louce, kde se dá parkovat zdarma. Samotný vstup do Natural Pools je zpoplatněn, částka je však vzhledem k zážitku směšně nízká (přes sezónu, tj. do 1.10. by to mělo být 3 EUR za osobu, půjčení lehátka 1,50 EUR - vše na den!). V areálu jsou převlíkací kabinky, skřínky (hodinky s čipem nutno vyzvednout na pokladně), sprchy i restaurace (poměrně slušně vaří za přijatelné ceny). Nechat se srážet vlnami z ochozů do bazénku je zábavná atrakce, pozor ale na zranění od ostrých kamenů. Vstupů do bazénků je mnoho, v nich je potom větší hloubka (určitě přes 2.5 metru).
Za delfíny a velrybami
Dlouho očekávaný výlet, pro který jsme se nakonec na základě dobrých recenzí rozhodli využít služeb H2O Madeira a rozhodně jsme nelitovali. Pyšní se 99% úspěšností za poslední 3 roky a nabízejí i možnost šnorchlovaní s delfíny. Člun pro 10 lidí a 2 členy posádky (kapitán + fotograf) a týpek nahoře nad skále s dalekohledem, co dává bacha! Ani ne deset minut po odjezdu jsme narazili na první velké stádo kamarádských Delfínů skákavých, poté jsme viděli matku s mládětem Vorvaně obrovského (kteří se bohužel vlivem další pozorovací lodi s neprofesionálním přístupem potopili dříve, než jsme k nim mohli přijet blíže), Kulohlavce a nakonec v dáli i Delfína Kapverdského (ti bohužel nebyli příliš kamarádští). Celkově to byl úžasný 2 hodinový zážitek a hoši z H2O Madeira jsou opravdoví profesionálové, kteří se snaží zajistit nejen co nejlepší zážitek pro Vás, jakožto klienty, ale zároveň nijak nestresovat a neriskovat zdraví zvířat. Zároveň sami dělají krásné fotky, které Vám poté během několika dnů zdarma zašlou na email.
Monte Palace Tropical Garden a Carreiros do Monte
Na světový den turismu jsme vyrazili na návštěvu zdejší tropické botanické zahrady (pozor, neplést s normální botanickou zahradou, která se nachází poblíž). Na vrcholek až ke vchodu Vás vyveze od moře lanovka, ke vstupnému dostanete poukaz na ochutnání místní pálenky dole v kavárně a pak se můžete jít kochat krásou těchto zahrad. Je to opravdu unikátní zbírka celosvětových rostlin, najdete zde stromy, keře a květiny z Austrálie, Islandu, Kalifornie, Jižní Ameriky.. prostě odevšad! Architektura parku je pak z části koncipovaná v Asijském (asi Japonském) stylu, takže zde rovněž najdete pagody a různé sošky. prostředku dominoje jezero s vodopádem, u kterého si můžete v klidu posedět a užít parádní atmosféru. Na konci pak vylezete těsně pod Kostelem Nanebevzetí Pany Marie, který také stojí za návštěvu. To hlavní, proč se sem ale vydat jsou "Carreiros do Monte" neboli Monte tobogán. Sjezd v proutěných košících po silnici v asi 2km trase uprostřed provozu? Naprostá bomba! Jedna z věcí, kterou i přes ne zrovna lidovou cenu, rozhodně nesmíte vynechat. Na konci trasy je připraveno asi 20 taxikářů, kteří Vás za nekřesťanských 5 EUR na osobu rádi odvezou ty necelé 2km do centra. Jsou velice otravní a neodbytní, ale pokud se Vám nechce cestu šlapat po svých (je to sice z kopečka, ale i tak to prý zabere přes 30 minut), dá se využít místní autobus. Jízdenka stojí do 2 EUR a autobus staví až přímo na promenádě u moře. Nezapomeňte si před zastávkou zazvonit!
Mercado dos Lavradores
Legendární tržnice ve Funchalu, trochu přípomíná Barcelonskou La Boqueriu, akorát že zde, pokud si přivstanete, ideální v pátek ráno, uvidíte i samotnou přípravu ryb. Pro mě něco naprosto nevídaného. V dolní části s ovocem a zeleninou lze zakoupit spíše obyčejné plodiny (batáty, cibule, jablka..), naboře pak začíná představování exotičtějšího ovoce (jablkový banán, dračí ovoce..), které můžete vždy zdarma ochutnat. Venku před vchodem pak doporučím navštívit Gelato zmrzlinárnu, kde kromě opravdu vynikající zmrzliny, ze které vám mimochodem klidně udělají i dobrou kávu (vyzkoušejte!), můžete zakoupit za poměrně slušné ceny i alkoholické suvenýry na doma. Konkrétně například láhve bílého vína z Madeiry, které se mi kromě tohoto krámku téměř nikde nepodařilo koupit (červené mají všude), ale i různé sardinky, sýry, chleby atd..
Museu da Baleia
Pokud na Vás vyšel zrovna deštivý den a nevíte, kudy z nudy, doporučil bych rovněž návštěvu Museu da Baleia - Muzeum velrybářství. Recenze nás upozorňovali na to, že tam jde spíš o vychvalování lovu jako takového, který je dnes zakázán, ale buďme realisté, v té době si lidé prostě nemohli skočit do Tesca pro kilo masa. Prostě co neulovili, to nejedli! Muzem je relativně nově zbudované a je součástí výzkumného centra. Na pokladně obdržíte audioprůvodce (v angličtině) a půjdete si prohlédnout celkem dva sály. V tom prvním se nachází expozice popisující velrybářství jako takové, od jeho zrodu, kdy sem na začátku 40. let přijela první osádka z Azor, přes hojná léta až po zákaz lovu na konci 80. let. Je zde mnoho zajímavostí o tom, jak takový lov probíhal v (z dnešního pohledu) prehistorických podmínkách, jaké používali nástroje, lodě, signály. Rovněž je zde rozvedeno fungování (na svou dobu) moderní továrny na zpracování velryb. Ve druhém sále se pak na několika projekcích (některých i 3D) dozvíte vše o velrybách, jejich vývoj z prehistorických dob, složení těla, jak a díky čemu plavou, kudy, kam a proč plavou atp.. Mají to super moderně zpracované, jednoduché na pochopení. Doporučuji návštěvu!
Cabo Girao a Camara de Lobos
Poslední zde zmíněnou zastávkou je útes Cabo Girao, nacházející se nad vesničkou Camara de Lobos. Cabo Girao je se svými 580m druhým nejvyšším útesem v Evropě a na vrcholku se nachází prosklená plošina, ze které máte výhled nejen pod sebe, ale i do širokého okolí. Po krátké zastávce můžete pokračovat do vesničky Camara de Lobos, dle průvodce jedna z nejchudších na celém ostrově, což poznáte ihned, když se v samotném centru u přístavu snažíte zaparkovat a zběsile Vám tam začne nějaký maník ukazovat, že to máte zaparkovat tady - no OK, asi hlídač. Tak si to zaparkujete a ještě než stihnete otevřít dveře, už ho tam máte se slovy "Coins". Řekli by jste, že jde vybírat za parkování? Ani omylem, obyčejný žebrák, na parkování tu mají automat. Docela smutná vizitka hned na úvod. Ale v samotném centru to není o moc lepší. Kromě mnoha restaurací, do nichž se Vás snaží naháněci dotáhnout, zde není téměř nic zajímavého k vidění. Pokud však půjdete podel nabarvených dveří, dostanete se do restaurace Coral, kde se můžete za poměrně solidní cenu nacpat obrovským steakem!
Tímto bych vyčerpávající výčet zážitků uzavřel. Samozřejmě je zde spoustu dalšího, co stojí za návštěvu, ale nepřišlo mi to tolik poutavé, aby si to zasloužilo vlastní miničlánek. Z tohoto seznamu můžeme zmínit například návštěvu Starého Města ve Funchalu, kde bylo v rámci projektu artE pORtas abErtas různě pomalováno na 200 domovních dvěří (nevýhodou této čtvrti je obrovské množství restaurací a otravných naháněčů). Dále pak návštěva košíkářství v obci Camacha, kde kromě rozsáhlého obchodu můžete navštívit i aktuální košíkářskou dílnu a vidět tak mistry přímo při práci. V neposlední řadě jsou i ve Funchalu věci, které by jste měli vidět, například Sao Lourenco Palace (sídlo guvernéra, uvnitř je také Military museum), před jehož vchodem se o všední dny střídá čestná stráž, hned vedle je socha João Gonçalves Zarca, který ostrov objevil (mimochodem hned na rohu se nachází podnik Golden Gate Grand Cafe, který by jste rozhodně neměli vynechat), nebo katedrálu Sé. Osobně mi však Funchal nijak extra k srdci nepřirostl..
Závěrem bych rád ještě důrazně doporučil místní restauraci, jejíž návštěvu si určitě nenechte ujít. Taková typická restauračka pro místní, kde nemají ani menu v angličtině, ale majitel se může přetrhnout, aby jste se cítili dobře a najedli se vynikajícího jídla. Rád Vás obslouží v angličtině, s výběrem pomůže a jako bonus máte výhled na celé Machico. Můžete si dát tradiční Madeirskou kuchyni, chléb Bolo do Caco a Espetadu. Řeč je o restauraci O Grelhador v Machicu a ze všech restaurací, které jsme navštívili, se tato zapsla skutečně nejlépe!..
Závěrem, pokud jste to dočetli až sem, doufám, že jsem Vás namotivoval k návštěvě tohoto krásného ostrova věčného jara. Předem se omlouvám za gramatické chyby, jsme jenom lidi. Pokud by jste měli nějaké dotazy, případně bych někde uvedl nějakou nepravdu, prosím, dejte mi vědět. Díky!
Jak se ti cestopis líbil?
David _23 procestoval 8 zemí světa světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil13 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Velmi pěkné čtení a shrnutí, jen doplním, kdo má rád plody moře, tak skvělá rybárna je: https://www.tripadvisor.cz/Resta...lands.html
Chutnalo nám tam tak, že jsme tam byli jak při našem červencovém, tak listopadovém výletu na Madeiru. Dá se to dobře navázat k výletu na na polostrov Sao Lourenco.
Od Santany doporučuji zajet na tu lanovku, která jede ze skal k pobřeží do zahrádkářské kolonie, krásné útesy, zeleň, vodopády, připomínalo nám to Havaj.
Naše dojmy z listopadu zde: https://www.mojecesty.com/clanky...deire.html
To Katka: Listopad je úplně v pohodě, byl jsem v listopadu na Madeiře dvakrát, pokud bys směrovala termín na přelom prosince a listopadu tak uvidíš nádherně vyzdobený Funchal, ta vánoční výzdoba je tam famózní a má to velké kouzlo.
Tondo děkuji za odkaz a typy!! Zrovna ta rybárna se bude stopro hodit - možná právě tam dáme "vánočního kapra" :D
Mimochodem obdobná lanovka se nachází i v městečku Achadas da Cruz. Vede strmě dolů (to je snad 30° spád ze skály), kde se nachází promenáda (Calhau das Aschadas) podél moře, kde mají být úchvatné výhledy na západ slunce. Na mapě je lanovka označena jako "Teleféricos Porto Moniz". Problém je, že poslední jízda jede v zimě v 18:00, což je na západ slunce brzy. Ale zážitek z jízdy to může být super.
A co se tam pije? Rum?
Mimo jiné. Jinak taky vše co teče..
Tento cestopis je jako na objednávku na Madeiru vyrážím přesně za měsíc.
Plán mám už zhruba na papíře,otazníky mám u těch Levád jelikož jich je tam opravdu mnoho a každá má něco do sebe.
Já budu bez auta tj.jako základnu jsem zvolil Funchal + dvě noci v Porto Moniz.
Ahoj,
vím, že z letiště do Funchalu jezdí autobus, dá se pořídit zpáteční jízdenka za přijatelnou cenu.
Rozhodně se přidej do FB skupiny "Česká" madeira - vím, že tam bylo několik cestovatelů, kteří to projeli jen veřejnou dopravou, určitě budou ochotní se podělit o rady a pomoci!
Ohledně levád bych určitě nevynechal Sao Laurenco, potom ten "triple" (jak jsem to pojmenoval) a potom výšlap z Pioc de Areeiro na Ruivo - tady asi budeš mít problém dostat se MHD, takže taxi nebo se s někým domluvit. Já tam jel sám a i tak jsem tak potkal asi 5 čechů / slováků..
Užívej a snad ti vyjde počasí!
Sao Lourenco i Pico Ariero určitě stojí za vidění, ale levády to opravdu nejsou. ;) Jako nejlepší zástupce levád se obvykle uvádí Caldeirao Verde a 25 Fontes, tu první můžu doporučit, na druhý jsem nebyl. Samozřejmě všude platí vyrazit co nejdřív brzo ráno, baterku a pláštěnku s sebou. Svoje surreálný kouzlo měl třeba i Fanal v ranní mlze - viditelnost tak 5 metrů a občas se pár metrů od tebe objeví 300kilová kráva. Ale na tu mlhu to chce asi štěstí. ;) U Achadas není nutné využít lanovku (v době mojí návštěvy zrovna probíhala údržba), dá se sejít dolů k pobřeží pěšky, je to asi 500m převýšení na 2km/45min.
Davide boží!! Moc děkuji za cenné rady, které zanedlouho využiji :) Máš to opravdu věcně a prakticky sepsané - tohle miluju ♥
Jen dotaz - kdy přesně jste tam byli? Píšeš, žes letenky kupoval před Vánoci - to znamená v tu dobu? Termín by mě opravdu zajímal. A cena 7 700 je cena za jednu letenku? Jak dlouhý byl váš let včetně toho stopu?
Jinak ještě jednou moc děkuji! Jo a samozřejmě - cestuj a piš! Už teď se těším na další inspiraci :)
Ahoj, díky za pozivitní feedback!
Letenky jsem kupoval loni v prosinci, ale až na letošní září, konkrétně termín 18.9. - 2.10. Cenově to vyšlo 7700 tam i zpět pro 2 osoby, což bylo nabídka, která se neodmítá. Letěli jsme to celé s Lufthansou, ráno v 6 odlet z Prahy, necelou hodinku do Frankfurktu, tam 3 hodiny čekání a odlet na Madeiru. To trvá asi 3 a půl hodinky, takže přílet byl kolem 13:30. Zpátky odlet ve 14:30 z FNC a přílet do PRG ve 23:20 cca. Opět zhruba 3 hodiny stop-over ve Frankfurtu.
Uf, jsem se lekla, že někomu 7 700 za osobu přijde jako super cena :D Ale pro dva to už super je :) Září muselo být nádherné, trošku se děsím prosince.... Ale zase za 5 700 Kč za TŘI letenky - i sněžit nám tam asi klidně může :D
Ještě jednou díky, i za doplnění!!
Píšete, že jste půjčeným Jeepem najeli 1200 km, utratili jste za 103 EUR a průměrná spotřeba auta byla 14,8 l/100 km. Trošku divné počty.
My jsme letos v září na Madeiře najeli 1050 km s průměrnou spotřebu 7l/100 km (Fábia) a zaplatili jsme cca 110 EUR (dvě nádrže a něco).
Ahoj, díky za pozorný příspěvek!
Samozřejmě je to hloupost. Nechápu, jak jsem to v tom vzorečku pohnojil. Realita je taková, že to bylo 80l nafty a spotřeba 6.6 l/100km.
Díky!