Mallorca jinak: popis treku GR221, zkušenosti a tipy

Už mám zkušenosti ze dvou vícedenních treků (Peru Inca Trail, Nepál Langtang), ale ty byly organizovány na klíč a ve skupině. Letos jsem si poprvé vyzkoušel jít sám za sebe, nicméně stále v civilizaci. A relativně nalehko, protože ubytování a stravu jsem si zajistil v horských chatách zvaných refugio (rezervace www.conselldemallorca.info).

Úterý - Valldemossa

Začínal jsem v malebném městečku Valldemossa, kam mě dovezl taxík z letiště (www.taxispalmaradio.com). Večer jsem se šel projít. Google mapy mi tvrdily, že znají zkratku k moři mezi skálami, narozdíl od seznamáckých map, které mi našly jen dlouhou trasu po silnici. Google kecal, cesta byla uzavřena. Chvíli jsem šel po silnici, až jsem došel k vyhlídce - na stovky metrů vysoké skalní stěny. Vrátil jsem se a toulal se romantickými uličkami Valldemossy.

Středa - Can Boi / Deia - 25,6 km - 237 pater

V supermarketu jsem koupil dvě láhve vody, čímž se váha batohu dostala na 11 kilo, zapnul Seznam navigaci (Google byl k ničemu) a vyrazil. Trasa GR221 používá zhruba metr vysoké sloupky jako směrovky. Jakmile jsem opustil město, narazil jsem na první úskalí trasy. Dvakrát jsem přehlédl nenápadnou branku a zbytečně bloudil v okolí. Teprve na třetí pokus jsem zaregistroval orientační sloupek a přečetl si ceduli s pokyny. Z toho plyne jasné poučení: GR221 často prochází soukromými pozemky a je potřeba procházet brankami nebo přelézt plot po schodech. Cesta do Deia vedla přes krásné hory s dechberoucími výhledy. Většinou jsem šel po lesních stezkách, takže ve stínu.

Do refugia Can Boi jsem dorazil po více než 5 hodinách a 18 kilometrech s +674 a - 948 metry. Z refugia byl úžasný výhled na hory. Španělé jim vybrali nádherná umístění. Uvnitř jsem si hned dal plechovku piva na zchlazení. Počkal jsem na ubytování, zabral spodní postel a šel ven.

Času bylo dost, tak jsem šel si zaplavat k zálivu. Cesta vedla kolem vily spisovatele Roberta Gravese. Zátoka je kamenitá a vstup do moře jen přes kluzké balvany, ale plavání bylo osvěžující. Zpátky jsem šel zkratkou přes trasu označenou CC-C.

Večeře se podávala v osm. Společenská místnost byla poloprázdná - odhadem do desíti lidí. Měli jsme těstoviny s boloňskou omáčkou (také vegetariánská varianta) a k dispozici byl salát a tvrdý mallorský chleba. V pokoji jsem se seznámil s dalším nocležníkem - učitelem z Německa.

Valldemossa

Čtvrtek - Mulleta / Port de Sóller - 19,3 km - 159 pater

Snídaně byly monotónní: chleba, máslo, sýr, šunka a dva džemy. Bylo možné si doplnit pitnou vodu, ale já nechtěl riskovat střevní problémy a tak jsem kupoval balenou vodu. Zásoby jsem nakoupil cestou v obchodě Comestibles c'an Bernat. Cesta vedla k zálivu, ale pak změnila směr a zamířila do olivového háje. Trasa se vinula po úbočí kopců nad mořem s krásnými výhledy. Cestou jsem potkal kozy a nečekaně hlučné osly. Závěrečná pasáž do refugia Mulleta byl fyzicky náročná. Tato etapa mi zabrala 4 hodiny 10 minut, i když měřila jen 13 km s +405 - 432 metry.

V refugio jsem se rychle ubytoval a seběhl jsem z kopce do městečka na pláž. Naobědval jsem se v indické restauraci Red fort a šel si zaplavat. Písečná pláž s pozvolným vstupem do moře, spousta restaurací, procházky k majákům a blízko krásných hory, to musí být fajn dovolenková destinace. Moře mi přišlo chladnější, ale bylo fajn. K večeři jsme měli velké pečené kuřecí stehno s bramborami.

Typická cesta s náhodně rozmístěnými kameny

Pátek - Tossals Verds - 32,7 km - 311 pater

Ukecali jsme recepčního, aby přichystal snídani dříve, protože nás čekala nejnáročnější etapa. Jen cesta do města Soller zabrala dvě hodiny a 8 kilometrů. Musel jsem se zchladit pivem v restauraci sa Frontera. Ve městě jsem doplnil zásoby vody a vyrazil do kopců. Trasa vedla až do městečka Biniaraix po silnicích, pak ale následovalo brutální stoupání, kdy ze mě pot lil proudem a už nebyla žádná možnost doplnit vodu. Respekt stavitelům cesty, to muselo dát práce v těch skalních stěnách zbudovat stezku. Výhledy stály za tu námahu a dokonce jsem v dálce zahlédl maják u Mullety. Nechtělo se mi věřit, že jsem odtud ráno vyrazil. Jenže jsem nebyl ani v půlce cesty.

Když jsem uřícený dorazil na vrchol, potkal jsem mladou Němku z Refugia, jak si čte knížku. Naštěstí charakter trasy se změnil a stoupání již bylo mírnější. Chvíli jsem putoval po rovince lesem, ale další kilometry vedly rozpáleným údolím bez kousku stínu. Kupolovitý vysílač na Puig major se pomalu zvětšoval. Prošel jsem kolem blankytně modrého jezera až k autobusové zastávce Cúber, kde jsem si musel zvolit trasu k refugio Tossals Verds. Kratší cesta vedla přes vrchol hory s žebříky, ale moje kolena zvolila o 2 kilometry delší, zato méně strmou cestou okolo hory. Nejdříve jsem šel podél betonového koryta s pramenitou vodou, kde jsem si aspoň mohl namáčet klobouk. V lese jsem zahlédl lasičku. A samozřejmě hromadu koz. Pak mě čekaly další kopce a dlouhé klesání do refugia. Měl jsem za sebou skoro deset hodin chůze, přes 31 km a +1174 -786 metrů.

V refugio byla opět stálá sestava zhruba 7 lidí, nicméně recepční mě nahnala do malého pokoje, kde na mě zbyla jen horní postel. Nechtěla mě pustit do vedlejšího velkého pokoje, který byl prázdný, ale nakonec jsem ji ukecal. Na večeři byla obří porce ryby.

Sobota - Son Ammer / Lluc - 17,8 km - 258 pater

Po včerejšku jsem byl tak vyšťavený, že jsem toužil dostat se do hotelu co nejdříve, i za cenu, že během jednoho dne ujdu dvě etapy. Jenže můj hotel v Port d’Alcudia byl plný. Začátek cesty se shodoval s předchozím dnem, pak ale stezka v lese odbočila a zamířila k severu. Naivně jsem si myslel, že včerejšek byl nejhorší. Prudké stoupání na sluníčku až do výšky 1142 metrů nad mořem mě přesvědčilo, že se mýlím. Kopce se střídaly, horko bylo ubíjející a síly ubývaly. Konečně jsem zase zahlédl moře. Po dlouhém sestupu lesem jsem konečně dorazil do vesnice Lluc. Tahle část trvala 4 hodiny a 24 minut, měřila skoro 15 kilometrů a +753 -837 metrů.

Dal jsem si oběd a spěchal do refugia Son Amer, kde se ukázalo, že Lluc je velice populární lokace. Je zde slavný klášter, koupaliště a místo pro turistiku. Refugio bylo úplně plné. Naše parta seděla večer venku a kecala, dokud nás recepční nevyhodil kvůli nočnímu klidu.

Neděle - Pollenca - 23,3 km - 88 pater

Moje poslední etapa měla za cíl autobusovou zastávku ve města Pollenca. GR211 puritáni mohli pokračovat až k moři, ale mě tohle bohatě stačilo. První část cesty vedla lesem do mírného kopce. Belgicko-holandský pár zde zabloudil. Přehlédnout sloupek bylo snadné a také jsem si zašel pár extra kilometrů. Pak začal finální sestup. Jakmile jsem dorazil z kopců do civilizace, cesta se stala úmornou - jen horko, asfalt a žádný stín. Dvě nudné ubíjející hodiny. Vůbec jsem nelitoval, že nejdu až na konec GR221. Ve městě jsem přešel slavný římský most a naobědval se v restauraci La Brasseria. Poslední etapu jsem šel 4 hodiny 42 minut a byla dlouhá skoro 20 km a +264 -745 metrů.

Co bych udělal jinak?

Hezké oblečení bych si poslal poštou do hotelu a nenosil jej celou dobu na zádech.
Vzal bych si ponožkoboty do refugia, ať tam nechodím bosky.
Kratší trekking hole, které se vejdou do batohu. Jedna hole nepřežila cestu letadlem, takže jsem celou cestu šel o jediné holi.
Snažil bych se dostat s váhou batohu ještě o pár kilo dolů. Například bych si nebral linen a spacák, ale raději si zaplatil za povlečení v refugio.
Nespal bych v Muleta, ale našel bych si hotel v Soller, což by mi ušetřilo dvě hodiny chůze v nejtěžší etapě.
Jakmile bych sešel z kopců cestou z Lluc, zavolal bych si taxíka, případně jel autobusem ze zastávky Vall d'en Marc
Vybral bych si dřívější termín, v půlce června už bylo moc horko. Na druhou stranu, v zimě prý bývají refugia úplně plná a je nutné je rezervovat dlouho dopředu.

Náklady

Letenky včetně kufru 6595 Kč

Taxi PMI - Valldemossa 48 €
1x Allotjaments Serra de Tramuntana 112 €
4x refugio, večeře, snídaně po 30 €
Nápoje v refugio (pivo, cola, láhev vody) 2,5 € - 2,8 €
Láhev vody v supermarketu 0,39 €
Obědy v restauracích 20 € - 25 €
2x Grupotel Maritimo, polopenze 212 €
Autobus Pollenca - Entre-mar-i-estany (Alcudia) - Platja dels Francesos 4,8 € + 1,80 €
Autobus A32 Entre-mar-i-estany - PMI 8,10 €

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 2 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 1 x To chci taky zažít!

❤️ 1 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Leoš Literák

Cestopis byl naposledy aktualizován 2025-07-02T07:55:26+02:00

Leoš Literák procestoval 41 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 10 lety a napsal pro tebe 12 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

2 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

jokker

před 4 dny

Super Leoši díky za popis, Závidím❗️Langtan jsem šel taky, Inka byl můj velký sen, ale dostal jsem se na Keplera to je💣, Nemáš někde cestopis,nebo záznamy z toho Inka trailu?

Leoš Literák

před 3 dny

Díky, bylo tam krásně. Fyzicky hodně náročné, zvláště kvůli horku. Poslední rovinatá část do Pollenca mě už nebavila. Možná, kdybych jí začínal a šel opačným směrem, tak by mi nevadila. Ale to nejlepší jsem už měl za sebou.

Koukám, že v perexu se neukládají odkazy, takže:

https://www.cestujlevne.com/cest...nikem-4046

https://www.cestujlevne.com/cest...-svych-401