Na lyže do Švédska v době COVIDové
Lyžování i krásy švédských měst i přírody v době COVIDu. Jak jsme ujeli přes 4000 km při lockdownu a zavřených hranicích okresů:-)
Cestopis z roku 2021 napsala Katka S
Letošní výběr lyžařské destinace byl silně ovlivněn dobou COVIDu. Všichni mě sice přesvědčovali, že letos to na lyže nebude, ale když já se tak nerada vzdávám… Bansko v Bulharsku jsem vyloučila rovnou. Byly jsme tam před třemi lety a už v té době tam vše bylo hodně za hranicí kapacity, hlavně jediná lanovka zdola – ráno tam byly pekelné fronty, stejně tak jako u skibusu, který měl odlehčit náporu lanovce. Chvíli jsme přemýšleli o Rumunsku, ale ani tam se bez karantény nedalo nakonec jet. Při zkoumání mapy mi padl zrak na Švédsko a hned jsme začali vymýšlet plány. Dcera sice ze začátku tvrdila, že jsme se už úplně zbláznili, ale nápad byl tu a už ho jen dopracovat. Opatření kvůli COVIDu se dále zpřísňovala, takže padl plán jet přes Dánsko a pak i přes Německo. Zůstala tedy finální varianta Polsko-trajekt-Švédsko, aneb je třeba jet přes co nejméně zemí… Protože jsem do posledního okamžiku nevěřila, že všechno klapne, jedeme tentokráte trochu jinak. Jsem zvyklá vše mít připravené předem, teď máme jen plán cesty, zabalené věci a všechna možná potvrzení – že jsme COVID měli, že teď COVID nemáme, že máme očkování, potvrzení o překročení hranic okresu z důvodu cesty do zahraničí apod.
V pátek v poledne vyrážíme na cestu, raději s předstihem – kontroly na hranicích okresu mohou být nevyzpytatelné a my musíme být nejdéle o půlnoci v přístavu Świnoujście. Cesta je však nakonec úplně hladká a my máme ještě asi 3 hodiny volno. Jako zastávku tedy volíme město Štětín, cestou ještě kupuji lístky na trajekt v 1 hodinu ráno.
Štětín je město (a přístav) položené na Odře v severozápadním Polsku, hlavní město Západopomořanského vojvodství a historická metropole Pomořanska. Město bylo založeno slovanskými osadníky nejspíše již v 7. století, avšak městská práva získal v roce 1243. V letech 1919–1957 byla část Štětína pronajata Československu. Své části Štětína se Československo vzdalo v roce 1956 ve prospěch Polska. Polsko naproti tomu roku 1957 odstoupilo Československu území v Krkonoších (obec Mýtiny), u Karviné (dnes jsou obě území součástí České republiky) a v Pieninách (dnes součást Slovenska).
Prohlídku začínáme u monumentální katedrály, která je zasvěcena sv. Jakubovi. Tato katedrála byla za války téměř úplně zničena, ale podařilo se ji zrekonstruovat a vrátit jí původní vzhled. Zde právě končí večerní motlitba, tak máme možnost si ji prohlédnout zevrubně i zevnitř.
Katedrála sv.Jakuba
Pokračujeme dále přes největší dominantu města, kterou je rozsáhlý zámek pomořanských knížat z 15. století. V areálu zámku je za jiných okolností možné navštívit i zámecké muzeum a my jsme zde odlovili jednu polskou kešku.😎
Zámek pomořanských knížat
Ze zámeckého balkonu se nabízejí nádherné pohledy na řeku Odru či na Věž sedmi plášťů, jedinou dochovanou součást původního městského opevnění. Brána pruské cti, nacházející se na protější straně ulice, je o něco mladší, ta byla postavena Švédy. A kousek od ní je Kostel svatého Petra a Pavla, obrovská pozdně gotická stavba.
A už je čas se pomalu vracet k autu a odjíždíme směrem k trajektu. Zde ještě asi hodinu stojíme ve frontě před otevřením brány, ale nakonec parkujeme na určeném místě a vydáváme se hledat místo na spaní. Je už půlnoc a těšíme se, až budeme moci zalehnout. Naštěstí je málo lidé a my okupujeme tři půlkruhová sedadla v baru, který je zavřený. Místa jsou přímo na přídi a je krásně vidět ven, čehož jsme si tedy večer moc neužili. Ještě zabookuji ubytování na další den a pak už všichni usínáme. Po relativně slušném spánku (ale já jsem schopná usnout kdekoli…) se probouzíme do slunečného rána.
Při výjezdu z trajektu jen krátká celní kontrola a pak už míříme do Uppsaly. Tohle místo jsme zvolili pro odpolední a večerní prohlídku, nocleh a výchozí bod pro poslední úsek cesty Švédskem.
Uppsala je 4.největším městem v zemi. Leží así 70 km severně od Stockholmu, je to hlavní město kraje, komuny a historické provincie stejného jména. Městem protéká malá řeka Fyrisån, která se na jih od města vlévá do jezera Mälaren. Uppsala je sídlem arcibiskupa a luteránské arcidiecéze. Je také univerzitním městem a důležitým centrem biomedicínského průmyslu. Jsou zde dvě státní univerzity (Uppsalská univerzita, Švédská univerzita zemědělských věd) a sídlí zde řada firem v oblasti farmacie a biotechnologií.
My dorážíme okolo 15 hodiny odpoledne a po rychlém ubytování v centru města (hotel Uppsala City Center) jdeme poznávat krásy města. Mezi nejznámější dominanty města patří Uppsalská katedrála (Domkyrkan), která je vysoká 118,70 metru a nádherná je nejen zvenčí, ale i zevnitř. Překvapující a moc působivý je poměrně moderní oltář. A v zadní lodi pak velmi realistická modlící se vosková figurína, které jsme se fakt vyděsily obě. Zkoušíme najít kešku u hradu, ale bez úspěchu.
Další dominantou je Uppsalský hrad (Uppsala slot), pocházející ze 16. století, který nechal vybudovat Gustav Vasa (shodou okolností zítra končí v Moiře Vasův běhJ). Ještě ulovíme v zahradách kešku a spoustu fotek kýčovité oblohy😁
Už je ale večer, tak ještě procházka po nábřeží – kde jsou normálně otevřené restaurace plné lidí, nikdo nenosí roušky, COVID zde prostě neexistuje… Zakoupíme večeři a jdeme odpočívat do hotelu. Další den se budíme s krásným výhledem na majestátní Uppsalskou katedrálu, kterou máme přímo před okny hotelu. Po snídani ještě pár dokumentačních fotografií a vyrážíme směrem do hor. Cestou je vidět naprosto úžasná příroda, míjíme spoustu jezer, která jsou z různě velké části zamrzlá. Silnice jsou velmi slušně upravené a sníh na nich vidíme jen místy. Zastavujeme a fotíme se u jednoho z mnoha jezer. Je vidět, jak je ve Švédsku osídlení obyvateli řídké, i ve vysloveně turisticky zajímavých místech jsou domečky docela daleko od sebe. Zde musím vyzdvihnout i architekturu, vše je v jednotném stylu, krása.
Další zastávkou je Östersund. Östersund je město ve středním Švédsku, hlavní město provincie Jämtland, ve kterém žije 50 tisíc obyvatel. Rozkládá se na březích pátého největšího švédského jezera Storsjön. Östersund je známý pořádáním akcí mezinárodního významu v biatlonu – každoročně se zde jezdí závody Světového poháru v biatlonu. V letech 1970 a 2008 a 2019 se zde konalo Mistrovství světa v biatlonu. Takže náš cíl je jasný – navštívit biatlonový stadion. Na věž se bohužel nedostaneme, je zavřeno. Ale i tak je skvělé se podívat po areálu, který člověk dosud znal jen z TV.
Dále pokračujeme po relativně slušné silnici a poslední zastávkou jsou vodopády Ristafallet. Ty jsou popisovány jako jedny z nejkrásnějších ve Švédsku vůbec. V době naší návštěvy byly z poloviny zamrzlé, což jim ale na kráse vůbec neubralo – spíše naopak. Bylo to kouzelné místo s romantickou atmosférou.
A teď už najít ubytování – což podle popisu majitele apartmánu (přes Airbnb) možná nebude úplně hračka. Musíme najít schránku, opsat trojmístný kód, ten zadat do odkazu doručeného sms zprávou a pak snad budou i klíče k bydlení. Překvapivě vše zafungovalo, ale trochu nám to připomínalo hledání kešek nebo různé únikovky (rozdíl byl pouze v tom, že my se potřebovali dostat dovnitř ne venJ). Ale stálo to za to, apartmán super s výhledem na jezero a na lyžích dojedeme až před dveře. A tímto zítra začíná lyžařská část dovolené, ze které bych ráda napsala pár postřehů o tom, co bylo trochu jinak, než jsme zvyklí (rozuměj srovnáváno s lyžařskými areály u nás, v Rakousku, Itálii, Švýcarsku a Francii).
- Hory tu vypadají úplně jinak, jsou zaoblené nahoře bez špiček. Lyžuje se v nadmořské výšce mezi 350 až asi 850 m.n,m. (kabinka do nejvyšších částí cca 1200 mnm) jela jen poslední den, prý kvůli COVIDu).
- Už dlouho jsme nejezdili na takovém množství přírodního sněhu, který pořád padal. Takže dvě rána jsme měli možnost jet v krásném měkoučkém prašanu.
- Švédové jsou zjevně podstatně méně zhýčkaný národ než my (opět tím myslím nejen Čechy…). Když je něco v docházkové vzdálenosti od lanovky, klidně můžete jít 800 metrů do kopce s lyžemi na ramenou. Lyžuje se opravdu za každého počasí, a to i děti. Jeden den jsme zažili opravdu vítr s poryvy cca 140 km/h a jezdilo se stále. Vadilo to pouze některým lanovkám…
- Na dost místech byly místo sedaček kotvy, a to i na poměrně dlouhé vzdálenosti. Asi dokud slouží, není třeba je měnit za sedačky. Totéž platí i o některý o dost starších modelech sedaček, které by navíc vzhledem k častému větru zasloužily zakrytí bublinou. Ale slouží, tak není potřeba je měnit.
- Zažili jsme v Åre jeden den Světového poháru ve slalomu žen. Fronty na lanovky v exponované časy a na exponovaných místech byly do poloviny posledního kopce. To už si také skoro nepamatuji… Ale stačilo změnit destinaci – moc se nám líbil blízký areál Duved – Tegefjäll, který byl cca 10 minut skibusem od Åre – a po frontách ani památky.
- Cenově jsou permanentky opět srovnatelné s areály, co jsme dosud poznali (v sezóně cca 1000 Kč/den), vše funguje online – nákup, vyzvednutí v boxu Skistar.
- Přítel ocenil to, že jedna sedačka jezdila už od osmi hodin ráno. To nám s dcerou je tedy upřímně jedno, protože dřív než v devět mě na svahu stejně nikdo nevidělJ Ještě prý kdyby konec lyžování byl alespoň v 17:00…
Åre
Světový pohár ve slalomu žen
Kolo...
Åre
Åre
Åre
Poslední den odjíždíme po check-outu si nejprve prohlédnout centrální část Åre (jak jsme bydleli přímo na sjezdovce, tak lokalitou jsme byli maličko mimo centrum). Je to krásné horské městečko s půvabnou atmosférou. Najdeme dvě kešky a pokračujeme k nádraží, kde jsem chtěla vidět původně zvažované ubytování. To na chůzi v přezkáčích opravdu nebylo…
Dále pokračujeme k největším švédským vodopádům Tännforsen. Ten se nachází na řece Åreälven asi 15 minut autem od Åre. Vodopád má celkový pokles 38 metrů a široký je téměř 60 metrů. Největšího průtoku dosahuje v měsících květnu a červnu, kdy ve Skandinávských horách taje sníh. Průtok dosahuje 400 m³ za sekundu. Ale i v tutu zimné dobu to teklo opravdu hodně, navíc led okolo vodopádu vykouzlil nádherné útvary. Jen ty popisované vzácné rostliny jsme pod vrstvou sněhu neviděli😎
Po prohlídce vodopádů se již vydáváme na cestu zpět. Navigace hlásí 1137 km a skoro 14 hodin cesty do přístavu v Trelleborgu, ještě cestou kupuji lístek na trajekt. Navíc přes 2/3 cesty nejsou po dálnici, takže to utíkat rychle určitě nebude. Naštěstí jsou silnice opravdu dobře upravené a proslolené, ale opravdu jen ty hlavní tahy. Některé vedlejší vypadají, že se nepoužívají celou zimu…
První zastávkou na cestě je malé městečko Mora. Jedná se o malé historické město, kde nejstarší nalezené budovy pocházejí ze 7. století. V roce 1520 se zde zastavil Gustav Vasa, aby připravil povstání proti dánským vojskům, která obsadila Švédsko. Během 18. století byla oblast postižena hladem a mnoho občanů opustilo své domovy do Stockholmu a jižního Švédska. My se ale jdeme jenom na chvíli podívat na kostel na náměstí a místo, kde končí známý Vasův běh. A jak jinak, i zde je samozřejmě keška.😁
Po krátké procházce a protažení končetin pokračujeme dále, cesta moc neubíhá. Ale i přes jeden úsek se sněhovou vánicí (který jsem úspěšně zaspala) máme dobrý čas, tak se zastavujeme ještě na noční prohlídku Malmö. Tedy spíš brzkou ranní, v pět hodin v neděli tu fakt není ani noha. Rychle projdeme náměstí s nádhernou budovou radnice, kostel a hrad – to je asi tak vše, co jsme i my schopni v tuto hodinu zvládnout.
A pak už míříme k trajektu, dojíždíme s předstihem asi hodiny. Zde je odbavení plně automatické, což s sebou nese trochu potíží s načtení pasů… Nakonec se nalodíme a ubytujeme se v zadní části jídelny na docela pohodlných lavicích. Ještě tepla snídaně (kromě nás tam byli snad jen řidiči kamiónů) a spánek.
Při odjezdu z trajektu žádná kontrola COVIDů ani jiných dokumentů, tak už pokračujeme domů a 600 km se nám zdá být jako kousek😎 A cestou nás ještě vítá krásná duha…
Jak se ti cestopis líbil?
Katka S procestovala 33 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 3 lety a napsala pro tebe 4 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil14 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Určite je to proti Alpám zaujímavá zmena, ja by som to brala.
Hlavne ten prírodný sneh.
Zastaralé vybavenie majú aj vo Švajčiarsku.
V predraženom St.Moritzi som si "užila" aj 2 km dlhé kotvy a rozhrkané sedačky.
Mne sa najviac rátal ale ten SP v lyžovaní, vidím tam Vlhovú na bedni.
My byli ve Švýcarsku v prosinci v Lenzerheide-Arosa (v té době to taky byla jedna z mála možností, kam vyrazit) a bylo to super, vybavení právě velmi dobré a moderní. A sowboarďačka ocenila lavičky u lanovek nahoře, které byly skoro všude. Jinak vedle Vlhové jsme stáli u lanovky, bohužel jela asi o 2 před námi. A na bedně samozřejmě taky😊
Tak to je 👍 👍👍
Či Petra, či Ester alebo Martina, vždy sa teším každému úspechu 🙂
My sme boli nachystaní na SP žien v St. Antone, ale korona všetko prekazila ☹️.
A teda vlastne v St. Antone nato, aké je to mega stredisko sa veru tiež nájdu staré 2miestne "trieskačky" na niektorých miestach.
No to verím, že v Lenzerheide je to top.
a lavičky pre snowboardistov je skvelý nápad. To by bolo všade dosť vhodné.
Podľa mapy je to obrovské, tak to musela byť paráda.
Tak hlavne nech nám už nadchádzajúcu zimu otvoria všade.
Díky všem za milé komentáře😁Bylo to dost o tom vypadnout na chvíli do "svobody" bez roušek a dalších opatření...A řekli jsme si, že jindy bychom se tam nevydali-přesně z těch důvodů, že blíž máme lepší lyžování. Turecko i Gruzii jsem zvažovala taky, ale to už není na auto a letecky se mi moc nechtělo, přeci jen jsem potřebovala být konkrétní den zase zpět.
I když jsem sjezdovky už před pár lety pověsil na hřebík, tenhle pěkný cestopis jsem si s chutí přečetl!
Paráda, moc příjemný cestopis! Díky za něj, připomněl mi mojí zatím poslední cestu letadlem v prosinci 2019, která směřovala právě na lyže do Åre. Alpy jsou sice Alpy, ale Åre je rozhodně příjemné lyžařské zpestření :)
Já teda lyžuju je ale jak to čtu, tak zůstanu v Alpách.
Jen tak pro zajímavost, kolikrát si letos byl a v těch Alpách?
Já letos nebyla, ale to Švédsko je z hlediska lyžování fakt nouzovka.
Až po Tatrách, Blansku, Turecku, Kavkazu.
Já to beru tak, že všechno je lepší než nic. Tedy i to Švédsko je lepší, než sedět doma.
Jo ale je to fakt daleko, dlouhá pozemní cesta a ještě dost zastaralá infrastruktura.
Pokud jde hlavně o poznávací cestu a to lyžování jako doplněk tak OK.
jinak je lepší na lyže letět třeba do Turecka, nebo Gruzie pokud to aktuálně jde.
@Naděžda: "Až po Tatrách, Blansku, Turecku, Kavkazu."
Je milé že Blansko řadíš mezi lyžařské destinace jako Tatry, Turecko a Kavkaz. Kde v tam přesně lyžuje? Někomu by stačilo překonat hlídky třeba jen na hranicích 1-2 okresů a byl by na sjezdovce ;-)
Super. Sice vůbec nelyžuju, takže ta část mi je na nic, ale jinak paráda. Každý povedený výlet mimo ten náš blbákov se cení. A takový zimní trip do Švédska je zajímavý.
Hezký a zajímavý cestopis v době Covidu na ne úplně tradiční místo, díky za něj¨.