
ÚVODEM
Nápad na cestu do Rumunska vznikl, jak už to tak bývá, na základě levné zpáteční letenky. Někdy na podzim 2020 se objevila zpráva o otevření nové linky Bukurešť (OTP) - Praha pod vlajkou rumunské nízkonákladovky Blue Air. V té době svět řešil Covid a já rodinné problémy, ale přesto jsem na stránky dopravce zabrouzdal a jeden červnovej termín za 29,90,- eur jsem si vybral.
Uplynula zima, probíhalo jaro. Situace se výrazně nelepšila ani v jedné rovině a já na tu letenku takřka zapomněl. Až někdy v květnu, když se Rumunsko na cestovatelském semaforu zazelenalo (jako první země EU), prohledal jsem mailbox, abych vypátral, co jsem to na podzim bookoval. Termín 10.6. - 14.6. Takže co v Rumunsku za těch pár dní? Bukurešť jasně, Drákula jasně, pláž? - Konstanta? jasně. Ale zdálo se mi to málo. Přidal bych dny a přidal bych místa. Pohledem na mapu jsem projížděl Rumunsko, ty jo Banát bych dal, ale to fakt třeba s festivalem, hory a medvědy bych..., ale sám? Zvětšil jsem obzor a zavadil o Moldavsko. Jezdí tam Flixbus, paráda! Na botníku mi leží skoro rok starej voucher za 9 stovek od Flixbusu (loňská zrušená zpáteční Vídeň). Cena Bukurešť - Kišiněv 449,- Kč, takže zpátky za 900 je úplná báseň. Počkat, ale takhle blízko Ukrajině. Nejezdí tam Flix? 500,- Kišiněv, 500,- Kyjev? Nejezdí, škoda. Ale ta představa byla natolik lákavá, že jsem se jí začal zabejvat a finální utěšující plán zněl takhle: 4 dny Rumunsko, noční bus do Moldavska, 1 den Kišiněv, noční vlak na Ukrajinu, 2 dny Kyjev, 1 den Černobyl a odlet do Prahy (nechal bych propadnout zpátečku z Rumunska a za litr koupil jednosměrku od SkyUp z Kyjeva do Prahy). Plán jsem si velice oblíbil a těšil se na něj. Z více důvodů jsem ale jeho detaily a počáteční realizaci nechával až na konec května. Dobře jsem udělal. Cestovatelské podmínky se nezlepšili, osobní důvody se ještě zhoršili. Smutně jsem se rozloučil s doplánovaným prodloužením trasy a vrátil se k původnímu prodlouženému víkendu. I ten byl ale s otazníkem a tak jsem všechno odložil na začátek června. Mezitím už Blue Air linku spustili (29.května proběhl první slavnostní let i se slavobranou). Sympatické. Co je sympatické už míň, je že jaksi zapomněli oznámit, že vyřadili "pár" rotací. Z odletů Po-Pá, zbyl jen ten pátek. To, že můj čtvrtek se asi zrušil jsem zjistil náhodou, když jsem se v pátek - týden před odletem - chtěl mrknout na běžnou cenu PRG-OTP. Čtvrtek nikde. Klid, může být jenom vyprodanej. Tak jsem si zajel do menu Manage booking. Kód letenky nenalezen. Pěkný, takže email. Víkend bez odpovědi. V pondělí stále, takže volačka. Nezvedačka. FB zpráva, kontaktní formulář. V úterý pořád nic. Komentář pod příspěvek. Středa a pořád nic. Spuštění online check-inu zvýšilo obavy (kód nenalezen) a já se v pohodě smířil s tím, že z toho nic nebude. Pošlou refund a tramtadadá. Mrzutej jsem z toho nebyl, za prvé se mi to teď moc nehodilo a zadruhé se mi ani nechtělo. Dám to jindy, i s tou Ukarjinou. Jenže za pár hodin přišel zvrat.
Píplo mi upozornění na FB od Blue Air ať si zkontroluju email. V něm stálo strohé oznámení o změně letu na pátek. Aha, o den míň a vím to teď. Takže honem. Časy, vlaky, ubytka, místa, mapy... Cak, cak, cak. Ve středu večer jsem měl představu o předělaném programu. Ve čtvrtek přes obědovou pauzu v práci jsem si zaběhnul pro potvrzení o prodělání Covidu (od 1.6. nově na 180 dní, já měl Covid diagnostikovaný 17.12., o tři dny se vejdu :-) ), stáhnul potvrzení o očkování, vyplnil příletové formuláře, večer se jel rozloučit se synkem a v noci jsem naplnil batoh. V pátek ráno jsem dojel na pár hodin do práce a ve 12:00 odjel busem na letiště. Tak takhle to bylo před cestou. Jaké to bylo na cestě? Takové:
Den po dni
Pátek 11.6.2021
Na prázdném letišti jsem se usadil hodinu před odletem. Bez nadšení, jakoby s donucením a s očekáváním nějakých budoucích komplikací jsem hodinu přečkal a pak osedlal svou 22D. Let byl překvapivě plný (asi všechny ty rotace za PO-ČT nacpali sem) kromě poslední trojsedačky vzadu. Bystře sem tam před vzletem skočil a po propíchnutí mraků jsem tvrdě usnul. Probudil jsem se za hodinu a něco už nad Rumunskem. Po přistání s hodinovým posunem po 18:00 jsem opustil relativně malej a přehlednej terminál a vydal se hledat spoj do města. Hned na proti hale čerstvě dostavili vlakovou trať a tak jsem zvolil tuto možnost. Koupil jsem lístek na Gara Nord za 5 RON s odjezdem v 19:11. Vypil jsem eiskafe z automatu, zakouřil si a bylo to tak akorát. Z vlaku jsem na bukurešťském nádraží vystoupil po půl 8 a vydal se deštěm přes ulici do rezervovaného hostelu. Zaplatil jsem za 2 noci 170 RON, shodil batoh a naproti v ulici nakoupil občerstvení. Náladu jsem měl akorát tak na to se umejt a lehnout si. Tak se i stalo a někdy kolem dvaadvacaté jsem se snažil usnout. Spalo se mi blbě, ne kvůli hostelu, byl pohodlný, ale kvůli mé hlavě. Co to se mnou je? Nakonec jsem s občasným probuzením pár hodin naspal.
Sobota 12.6.2021 dopoledne
V 5 ráno jsem vylezl z postele, oblíknul se a vyrazil na pumpu pro kafe. Dopil jsem kafe, dal ranní cígo a vrátil se do ubytka na záchod a pro batoh. Před šestou jsem na protějším nádraží našel svůj vlak a v 6:00 zamával průvodčímu. V Brašově jsem vystupoval 2 hodiny a 20 minut poté. Naštěstí už bylo slunečno a tak jsem si vytyčil první poznávací procházku. Z Gara 1 na Autogara 2 jsem došel asi za hodinu. Potkal jsem pár kostelíků a zajímavých zákoutí. Když jsem došel ke stadionu věděl jsem, že vpravo je autobusák. Zaprášenej starej autobusák bez obsluhy. U bistra jsem si dal kolu a jakýsi sendvič. Obešel jsem pár mikrobusů, než jsem narazil na ten co jel v 9:50 do Branu. Řidiči jsem dal 6,50 RON a on mě v půl 11 vysadil v Branu přímo pod hradem. Prošel jsem turisticky přeplácené podhradí u brány zaplatil 45 RON, přešel jsem park a začal stoupat k hradu. Kulisa hradu i atmosféra interiéru je pěkná. Legenda o Drákulovi zde opravdu ožívá. I přesto, že tu Vlad Tepes nikdy nežil a patrně zde jen projížděl, maximálně přespal, tak je ústřední postavou celé expozice. Je toho k vidění dost, ale i tak na prohlídku hradu i nádvoří stačí hodina. I když vás brzdí školka na výletě a několik skupin Rusů. Po prohlídce jsem si odpočinul v parku na úpatí hradu, sebral kamínek opadajícího zdiva a vyrazil přes stánky na zastávku autobusu mířícího zpět do Brašova. V půl 1 jsem byl opět na Autogara 2. Zpáteční jízdenku na vlak do Bukurešti jsem měl na 14:20, vydal jsem se tedy na nádraží velkou obklikou přes centrum. Kontrast historických, socialistických i moderních budov je v centru Brašova pozoruhodný. Korunu tomu nasazuje "holywoodský" nápis BRASOV v transylvánských lesích panarámatu města. Procházel jsem parky, uličky i široké bulváry až jsem se ocitl poblíž vlakové stanice. V Delvitě jsem si koupil pivko a lehnul do trávy na kraji nádražního parku. Před odjezdem vlaku jsem ještě snědl hotdog a stihnul přečíst kapitolu z knížky. Další kapitolu jsem si nechal do vlaku.
Sobota 12.6.2021 odpoledne
V 16:59 jsme už vystupoval v Bukurešti, zase chcalo a tak jsem zamířil "domů". Na hostelu jsem se osprchoval, převlíknul a naplánoval večerní pochůzku. V 18 déšť zeslábnul a tak jsem vyrazil na deseti kilometrový okruh Bukureští. K hlavní zastávce - paláci Parlamentu- jsem kolem Opery přes řeku přišel po půl hodině. Ohromnému areálu (4 km kolem dokola) s vysokou zdí dominuje druhá největší budova na světě. Honosný parlament, který nechal v 90. letech vystavět diktátor Ceausescu je opravdu velkolepý. A to si dovolím tvrdit i přesto, že mě stráž nepustila až přímo k němu, natož dovnitř. Prej co bych tam jako takhle večer dělal. Nevadí, obešel jsem si ho z dálky a pak pokračoval dál poloprázdnými několikaproudými ulicemi do centra. V cetru to žilo. Dunění diskoték, zahrádky plné fotbalových fanoušků (jo, právě probíhá fotbalové EURO 2020 a pár zápasů hostí i Bukurešť). Prošel jsem tou změtí až ke slavnému a vyhledávanému knihkupectví Carusel. Tento třípatrový nablejskaný skvost jsem si proběhl a pak už jsem zamířil na cestu zpět k hostelu. S pár krátkými fotozastávkami jsem přišel na pokoj někdy v 9 večer. Po cigáru na balkoně, za hučení noční ulice jsem usnul.
Neděle 13.6.2021 dopoledne
Vstávání v 6 doprovodil klasický ranní rituál a odjezd vlaku do Konstanty v 7:10 byl tak akorát. Konečně jsem měl lepší cestovatelskou náladu a tak si i dvouhodinovou jízdu vlakem užil. Po 9 hodině jsem vystoupil na konečné, převlékl se do plavek, nazul žabky a s energy drinkem v ruce se vydal k pobřeží. Sluníčkové dopoledne mi nezkazila ani hlavní pamatká pod lešením. Casino Constanta v rekonstrukci. Promenádou od ní jsem dočel na první písečnou pláž a hned jsem se zašel osvěžit do ještě chkadného Černého moře. Sunday byl pro místní obyvatele v plném proudu. Lodičky pluly, rybáři lovili, dospělí žvanili v bistrech a kavárnách a děti blbli na pláži i ve vlnkách. Tak jsem si tak brouzdal asi 5 km směrem na sever. Občas jsem se šel potopit, občas sednout odpočinout do písku. V poledne jsem s nanukem v jedné ruce a se žabkami v druhé ruce došel na poslední městkou pláž a odbočil vlevo mezi budovi města. Tam jsem našel svůj Hotel Cora. Byl prázdnej a tak nebyl problém zabydlet se o pár hodin dřív. Sprcha i odložení bagáže se náramně hodilo.
Neděle 13.6.2021 odpoledne
Za pomoci wifi jsem naplánoval odpoledne. Mělo začít v 5 minut vzdálené mikrorezervaci s delfináriem. Že do Delfinária bez vstupenky neproniknu mi bylo jasné, ale že je vstupenka i podmínkou pro vstup do jezerního areálu jsem odmítl akceptovat. Zkusil jsem to obklikou. U jedné ze zadních bran u koňských stájí vysedácal dědeček hlídač. Zastavil mě na mé rádoby suverénní cestě směrem k jezeru a začal se mě vyptávat co tu pohledávám, že jsem u parkoviště zaměstnanců a jestli chci dovnitř tak musím hlavní branou. Smutně jsem mu vysvětlil, že nechci na delfínky, že jsem chtěl jen ke zvířátkům z rezervace a že nemám přebytečných 60 RON na vstupenku. Když už jsem se otáčel tak mě zastavil, položil mi ruku na rameno a zeptal se odkud jsem. Odpověď Čechia ho ponoukla odvyprávět mi jakýsi příběh z mládí a po krátkém slovanskoanglickém rozhovoru mi s napřaženou rukou ukázal směrem k jezeru. "Si symatickej, si Čech, běž tam a tam. Projdi se kolem, koukni na minizoo a brzo se tudy nenápadně vrať." S velkým díky odcházím přes stáje do areálu mikrorezervace. Na okruhu si užívám blízké kontakty s rozmanitým druhem zde volně žijící i chované zvěře. Kachny, pelikáni, pštrosy, čápy, papoušci i jiné ptactvo. Divoká prasata, zebry, srny, mufloni, lamy i jiní kopytníci. Nosál, dikobraz, vydra... prostě zajímavá směs v roztodivné symbióze. Za hodinu se zadem vracím zpět. Dědovi schovanému ve stínu stromu nabízím Camelku a srdečně se loučíme. Pokračuji na sever do turistického centra a předměstí Constany, kde je velká a nejnavštěvovanější pláž v Rumunsku. Mamaia. Na benzínce na krajnici před dlouhou avenue si kupuji bagetu a pití a procházím houštím (obsypanej sluníčky sedmitečnýma - tolik berušek pohromadě jsem neviděl a myslim, že už ani neuvidím) tam, kde právě začíná pravá letní sezóna s dovolenkovou atmosférou, tak jak ji všichni známe. Lunaparky, suvenýry, hlasitá hudba, opálení spoře odění cizinci. Celou tuhle šaškárnu, kterou nevyhledávám, ale nevadí mi, završuje asi 2 kilometry dlouhá kabinová lanovka točící se nad tíhmle cirkusem. To je můj oriantační bod. Určitě mě provede tím nejzajímavějším zde. Vykračuji si tedy pod kabekama dráhy a občas se zastavím abych si něco vyfotil, prohlédl nebo kkoupil. Třeba synovi krokodýla :-) Celkem mě ta dnešní snad dvaceti kilometrová pěší tůra vyčerpala, lehce se mi motá hlava a tak hledám poslední stožár lanovky, abych se svezl zpět a ukončil odpolední plážovou výpravu. Za 20 RON nasedám do kabinky a užívám si panoramatickou, desetiminutovou, větrněusvěžující jízdu. Lanovkový způsob dopravy jsem na svých cestách zažil jen jedinkrát v Riu a tak to beru za takové praktické zpestření a zlatý hřeb dnešního dne. I počasí si to myslí. Začíná se zatahovat a předpověď se nejspíš mýlit nebude (od 16:00 až do noci bouřky a déšť na 90-100 %).
Skáču do minibusu a na černocha se dovážím 5 zastávek k hotelu. Chystám se jít odpočinout si a k tomu si beru 3 piva a pytlík chipsů. S prvníma kapkama zalejzám na pokoj. Do 18:00 to cedí a bouří až to není pěkným. Čtu si, projíždím email, soc. sítě, bankovnictví, volám synovi a Janině a u toho jen tak ležim. Zvedne mě až hlad a nuda. To už je asi 7 večer. Pořád poprchává. Se žabkami, v šortkách a v triku (mikinu a kalhoty jsem si ani nebral) přeskakuji kaluže po cestě do marketu. Nakupuju velkou tašku všeho možného abych to u DVTV na hotelu v posteli sežral. To jsem čuně, moje životospráva v posledních měsících trpí i doma, nikdy to nebylo příliš valné, ale tady tomu nasazuji korunu. 2 nejim skoro vůbec, jen piju kafe a cajchy, kouřim kdy to jde a pak se na noc přežeru blbostmi. Slibuju si na zítra normální oběd a čistou vodu a ukládám se ke spánku.
Pondělí 14.6.2021
Vstávám o půl sedmé. Kvůli prvnímu procitnutí v 4 ráno se mi moc nechce. Ale musím se dokopat, pobalit a vyrazit. Zvládám se odhlásit v 7. Hodinovou pětikilometrovou procházkou se dostávám na Gara Constanta a nastupuji na předposlední zdejší cestu vlakem. 2 hodiny mi dělá společnost ta skvělá knížka, co jsem vzal sebou (Vědomí a realita - Horáček a Drtinová). V 10:40 vystupuji na již dobře známém Gara Nord Bucuresti, seženu si lístek na letiště a vyrážím na ten včera slíbený oběd. Předtím si ještě odskočím na dobře známé WC do dobře známého hostelu u nádraží. Po chvíli už objednávám v blízkém bistru mix mletého s Cartofli a hořčicí. K tomu první čepované. Najedl jsem se královsky a časově akorát na odjezd vlaku.
Poslední projížďka vláčkem skončila na letišti ve 12:10. Pomalu jsem se prošel letištěm ke gejtu a počkal na boarding ve 14:00. Akorát jsem dočetl knihu a v 15:15 jsme přistáli na Václavovi Havlovi a dvěma busama jsem se dokodrcal dom. Natěšenej na syna.
Hodnocení s denním odstupem:
Rumunsko je pěkná, rozmanitá země. S mentalitou obyvatel i cenami podobná té naší.
(Taky cesta letadlem je někdy dokonce kratší než má cesta do práce po D5 :-) :-/ )
Určitě stálo za to ji trochu poznat i přes můj momentálně nepříjemně nalazený osud. A stoprocentě by si zasloužila i více času a míst. Třeba někdy. Třeba brzo. Třeba i s tou Ukrajinou nebo Moldavskem.
La reverede - ČauČesku více cestopisů na http://www.daweb.one
Pokračování! : https://www.cestujlevne.com/cest...-cast-2110

Zážitky pro tebe sepsal David Hosl
16. 06. 2021, poslední aktualizace 2021-08-04T12:43:30+02:00
David Hosl žije v České republice a procestoval 38 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 7 let, napsal pro tebe 14 cestopisů . Má své stránky http://daweb.one.
Máš taky co říct? Napiš svůj cestopis na Cestujlevne.com
Krásné cestopisy bez znalosti
a nutnosti programování
Zaručená čtenost u cílové
skupiny z řad cestovatelů
Staneš se plnohodnotným
členem komunity
Poděl se o ně se svým prvním cestopisem ve světě cestovatelů na Cestujlevne.com.
Vytvoř si cestovatelský profil a staň se součástí komunity.
Další cestopisy, které napsal David Hosl
Ukrajina - Kyjev + Černobyl a na skok do Moldavska. V červnu 2021 jsem na pár dní navštívil Rumunsko, které jsem chtěl původně spojit s Moldavskem a Ukrajinou. Z toho nakonec sešlo (viz https://www.cestujlevne.com/cest...-cast-2039 ), ale myšlenku…
Běžecky po pobřeží Bulharska. Rodinné ALL IN na Rhodosu. 2v1. Rok 2020 bude v dějinách cestování (a nejen v nich) už navždycky zapsaný černým písmem. Celosvětová pandemie novým typem koronaviru a jím způsobeným onemocněním zvaným COVID-19 obrátila svět vzhůru…
Týden v Indii, týden na jihu Nepálu a 10 dní treku do základního tábora Mt. Everest. ÚvodJe rok 2019 a s ním i tradičně další moje cesta a další můj cestopis. V lednu 2018 to ode mě ,,schytal'' Blízký východ a kousek po návratu se hned začalo plánovat nanovo. Že to nebylo jen tak, je…
Eilat, Taba, Káhira, Gíza pyramids garden, skalní město Petra, Mrtvé moře, Jordán, Betlém, Jeruzalém... Divný kousek světa a dva divy světa.. ÚvodemRok se s rokem skoro sešel a jsem zase na cestě. Z plánované Afriky na podzim bohužel nakonec sešlo z finančních i jiných důvodů, ale člověk nikdy nemůže mít všechno, že? Ale cestu si…
Baví nás, jak tě baví cestopisy.
Přidáš se k nám?
Vytváření cestopisů, reakce a další prima věci na tebe už čekají, stačí si je jen založit cestovatelský profil.
Přidej se k nám
3 komentáře
Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.
Cestou tam nechtěl nikdo nic, to už byla ČR pro Rumunsko zelená. Cestou zpět taky už nikdo nic, od pondělí 14.6. Zzezelenalo i Rumonsko pro ČR.
Ale to nemohl nikdo vědět, měl jsem radši všechno s sebou...
2Zuzana: Já letěl ve stejné dny a nekontrolovali nic, v podstatě nebyl ani důvod.
Můžu se zeptat, vyžadoval Blue Air vůbec nějaké potvrzení (test, prodělání covidu), nebo ne? :) Díky