Post Soviet 2021 - 1.část
Prodloužený víkend v Rumunsku
Cestopis z roku 2021 napsal David Hosl
ÚVODEM
Nápad na cestu do Rumunska vznikl, jak už to tak bývá, na základě levné zpáteční letenky. Někdy na podzim 2020 se objevila zpráva o otevření nové linky Bukurešť (OTP) - Praha pod vlajkou rumunské nízkonákladovky Blue Air. V té době svět řešil Covid a já rodinné problémy, ale přesto jsem na stránky dopravce zabrouzdal a jeden červnovej termín za 29,90,- eur jsem si vybral.
Uplynula zima, probíhalo jaro. Situace se výrazně nelepšila ani v jedné rovině a já na tu letenku takřka zapomněl. Až někdy v květnu, když se Rumunsko na cestovatelském semaforu zazelenalo (jako první země EU), prohledal jsem mailbox, abych vypátral, co jsem to na podzim bookoval. Termín 10.6. - 14.6. Takže co v Rumunsku za těch pár dní? Bukurešť jasně, Drákula jasně, pláž? - Konstanta? jasně. Ale zdálo se mi to málo. Přidal bych dny a přidal bych místa. Pohledem na mapu jsem projížděl Rumunsko, ty jo Banát bych dal, ale to fakt třeba s festivalem, hory a medvědy bych..., ale sám? Zvětšil jsem obzor a zavadil o Moldavsko. Jezdí tam Flixbus, paráda! Na botníku mi leží skoro rok starej voucher za 9 stovek od Flixbusu (loňská zrušená zpáteční Vídeň). Cena Bukurešť - Kišiněv 449,- Kč, takže zpátky za 900 je úplná báseň. Počkat, ale takhle blízko Ukrajině. Nejezdí tam Flix? 500,- Kišiněv, 500,- Kyjev? Nejezdí, škoda. Ale ta představa byla natolik lákavá, že jsem se jí začal zabejvat a finální utěšující plán zněl takhle: 4 dny Rumunsko, noční bus do Moldavska, 1 den Kišiněv, noční vlak na Ukrajinu, 2 dny Kyjev, 1 den Černobyl a odlet do Prahy (nechal bych propadnout zpátečku z Rumunska a za litr koupil jednosměrku od SkyUp z Kyjeva do Prahy). Plán jsem si velice oblíbil a těšil se na něj. Z více důvodů jsem ale jeho detaily a počáteční realizaci nechával až na konec května. Dobře jsem udělal. Cestovatelské podmínky se nezlepšili, osobní důvody se ještě zhoršili. Smutně jsem se rozloučil s doplánovaným prodloužením trasy a vrátil se k původnímu prodlouženému víkendu. I ten byl ale s otazníkem a tak jsem všechno odložil na začátek června. Mezitím už Blue Air linku spustili (29.května proběhl první slavnostní let i se slavobranou). Sympatické. Co je sympatické už míň, je že jaksi zapomněli oznámit, že vyřadili "pár" rotací. Z odletů Po-Pá, zbyl jen ten pátek. To, že můj čtvrtek se asi zrušil jsem zjistil náhodou, když jsem se v pátek - týden před odletem - chtěl mrknout na běžnou cenu PRG-OTP. Čtvrtek nikde. Klid, může být jenom vyprodanej. Tak jsem si zajel do menu Manage booking. Kód letenky nenalezen. Pěkný, takže email. Víkend bez odpovědi. V pondělí stále, takže volačka. Nezvedačka. FB zpráva, kontaktní formulář. V úterý pořád nic. Komentář pod příspěvek. Středa a pořád nic. Spuštění online check-inu zvýšilo obavy (kód nenalezen) a já se v pohodě smířil s tím, že z toho nic nebude. Pošlou refund a tramtadadá. Mrzutej jsem z toho nebyl, za prvé se mi to teď moc nehodilo a zadruhé se mi ani nechtělo. Dám to jindy, i s tou Ukarjinou. Jenže za pár hodin přišel zvrat.
Píplo mi upozornění na FB od Blue Air ať si zkontroluju email. V něm stálo strohé oznámení o změně letu na pátek. Aha, o den míň a vím to teď. Takže honem. Časy, vlaky, ubytka, místa, mapy... Cak, cak, cak. Ve středu večer jsem měl představu o předělaném programu. Ve čtvrtek přes obědovou pauzu v práci jsem si zaběhnul pro potvrzení o prodělání Covidu (od 1.6. nově na 180 dní, já měl Covid diagnostikovaný 17.12., o tři dny se vejdu :-) ), stáhnul potvrzení o očkování, vyplnil příletové formuláře, večer se jel rozloučit se synkem a v noci jsem naplnil batoh. V pátek ráno jsem dojel na pár hodin do práce a ve 12:00 odjel busem na letiště. Tak takhle to bylo před cestou. Jaké to bylo na cestě? Takové:
Den po dni
Pátek 11.6.2021
Na prázdném letišti jsem se usadil hodinu před odletem. Bez nadšení, jakoby s donucením a s očekáváním nějakých budoucích komplikací jsem hodinu přečkal a pak osedlal svou 22D. Let byl překvapivě plný (asi všechny ty rotace za PO-ČT nacpali sem) kromě poslední trojsedačky vzadu. Bystře sem tam před vzletem skočil a po propíchnutí mraků jsem tvrdě usnul. Probudil jsem se za hodinu a něco už nad Rumunskem. Po přistání s hodinovým posunem po 18:00 jsem opustil relativně malej a přehlednej terminál a vydal se hledat spoj do města. Hned na proti hale čerstvě dostavili vlakovou trať a tak jsem zvolil tuto možnost. Koupil jsem lístek na Gara Nord za 5 RON s odjezdem v 19:11. Vypil jsem eiskafe z automatu, zakouřil si a bylo to tak akorát. Z vlaku jsem na bukurešťském nádraží vystoupil po půl 8 a vydal se deštěm přes ulici do rezervovaného hostelu. Zaplatil jsem za 2 noci 170 RON, shodil batoh a naproti v ulici nakoupil občerstvení. Náladu jsem měl akorát tak na to se umejt a lehnout si. Tak se i stalo a někdy kolem dvaadvacaté jsem se snažil usnout. Spalo se mi blbě, ne kvůli hostelu, byl pohodlný, ale kvůli mé hlavě. Co to se mnou je? Nakonec jsem s občasným probuzením pár hodin naspal.
Sobota 12.6.2021 dopoledne
V 5 ráno jsem vylezl z postele, oblíknul se a vyrazil na pumpu pro kafe. Dopil jsem kafe, dal ranní cígo a vrátil se do ubytka na záchod a pro batoh. Před šestou jsem na protějším nádraží našel svůj vlak a v 6:00 zamával průvodčímu. V Brašově jsem vystupoval 2 hodiny a 20 minut poté. Naštěstí už bylo slunečno a tak jsem si vytyčil první poznávací procházku. Z Gara 1 na Autogara 2 jsem došel asi za hodinu. Potkal jsem pár kostelíků a zajímavých zákoutí. Když jsem došel ke stadionu věděl jsem, že vpravo je autobusák. Zaprášenej starej autobusák bez obsluhy. U bistra jsem si dal kolu a jakýsi sendvič. Obešel jsem pár mikrobusů, než jsem narazil na ten co jel v 9:50 do Branu. Řidiči jsem dal 6,50 RON a on mě v půl 11 vysadil v Branu přímo pod hradem. Prošel jsem turisticky přeplácené podhradí u brány zaplatil 45 RON, přešel jsem park a začal stoupat k hradu. Kulisa hradu i atmosféra interiéru je pěkná. Legenda o Drákulovi zde opravdu ožívá. I přesto, že tu Vlad Tepes nikdy nežil a patrně zde jen projížděl, maximálně přespal, tak je ústřední postavou celé expozice. Je toho k vidění dost, ale i tak na prohlídku hradu i nádvoří stačí hodina. I když vás brzdí školka na výletě a několik skupin Rusů. Po prohlídce jsem si odpočinul v parku na úpatí hradu, sebral kamínek opadajícího zdiva a vyrazil přes stánky na zastávku autobusu mířícího zpět do Brašova. V půl 1 jsem byl opět na Autogara 2. Zpáteční jízdenku na vlak do Bukurešti jsem měl na 14:20, vydal jsem se tedy na nádraží velkou obklikou přes centrum. Kontrast historických, socialistických i moderních budov je v centru Brašova pozoruhodný. Korunu tomu nasazuje "holywoodský" nápis BRASOV v transylvánských lesích panarámatu města. Procházel jsem parky, uličky i široké bulváry až jsem se ocitl poblíž vlakové stanice. V Delvitě jsem si koupil pivko a lehnul do trávy na kraji nádražního parku. Před odjezdem vlaku jsem ještě snědl hotdog a stihnul přečíst kapitolu z knížky. Další kapitolu jsem si nechal do vlaku.
Sobota 12.6.2021 odpoledne
V 16:59 jsme už vystupoval v Bukurešti, zase chcalo a tak jsem zamířil "domů". Na hostelu jsem se osprchoval, převlíknul a naplánoval večerní pochůzku. V 18 déšť zeslábnul a tak jsem vyrazil na deseti kilometrový okruh Bukureští. K hlavní zastávce - paláci Parlamentu- jsem kolem Opery přes řeku přišel po půl hodině. Ohromnému areálu (4 km kolem dokola) s vysokou zdí dominuje druhá největší budova na světě. Honosný parlament, který nechal v 90. letech vystavět diktátor Ceausescu je opravdu velkolepý. A to si dovolím tvrdit i přesto, že mě stráž nepustila až přímo k němu, natož dovnitř. Prej co bych tam jako takhle večer dělal. Nevadí, obešel jsem si ho z dálky a pak pokračoval dál poloprázdnými několikaproudými ulicemi do centra. V cetru to žilo. Dunění diskoték, zahrádky plné fotbalových fanoušků (jo, právě probíhá fotbalové EURO 2020 a pár zápasů hostí i Bukurešť). Prošel jsem tou změtí až ke slavnému a vyhledávanému knihkupectví Carusel. Tento třípatrový nablejskaný skvost jsem si proběhl a pak už jsem zamířil na cestu zpět k hostelu. S pár krátkými fotozastávkami jsem přišel na pokoj někdy v 9 večer. Po cigáru na balkoně, za hučení noční ulice jsem usnul.
Neděle 13.6.2021 dopoledne
Vstávání v 6 doprovodil klasický ranní rituál a odjezd vlaku do Konstanty v 7:10 byl tak akorát. Konečně jsem měl lepší cestovatelskou náladu a tak si i dvouhodinovou jízdu vlakem užil. Po 9 hodině jsem vystoupil na konečné, převlékl se do plavek, nazul žabky a s energy drinkem v ruce se vydal k pobřeží. Sluníčkové dopoledne mi nezkazila ani hlavní pamatká pod lešením. Casino Constanta v rekonstrukci. Promenádou od ní jsem dočel na první písečnou pláž a hned jsem se zašel osvěžit do ještě chkadného Černého moře. Sunday byl pro místní obyvatele v plném proudu. Lodičky pluly, rybáři lovili, dospělí žvanili v bistrech a kavárnách a děti blbli na pláži i ve vlnkách. Tak jsem si tak brouzdal asi 5 km směrem na sever. Občas jsem se šel potopit, občas sednout odpočinout do písku. V poledne jsem s nanukem v jedné ruce a se žabkami v druhé ruce došel na poslední městkou pláž a odbočil vlevo mezi budovi města. Tam jsem našel svůj Hotel Cora. Byl prázdnej a tak nebyl problém zabydlet se o pár hodin dřív. Sprcha i odložení bagáže se náramně hodilo.
Neděle 13.6.2021 odpoledne
Za pomoci wifi jsem naplánoval odpoledne. Mělo začít v 5 minut vzdálené mikrorezervaci s delfináriem. Že do Delfinária bez vstupenky neproniknu mi bylo jasné, ale že je vstupenka i podmínkou pro vstup do jezerního areálu jsem odmítl akceptovat. Zkusil jsem to obklikou. U jedné ze zadních bran u koňských stájí vysedácal dědeček hlídač. Zastavil mě na mé rádoby suverénní cestě směrem k jezeru a začal se mě vyptávat co tu pohledávám, že jsem u parkoviště zaměstnanců a jestli chci dovnitř tak musím hlavní branou. Smutně jsem mu vysvětlil, že nechci na delfínky, že jsem chtěl jen ke zvířátkům z rezervace a že nemám přebytečných 60 RON na vstupenku. Když už jsem se otáčel tak mě zastavil, položil mi ruku na rameno a zeptal se odkud jsem. Odpověď Čechia ho ponoukla odvyprávět mi jakýsi příběh z mládí a po krátkém slovanskoanglickém rozhovoru mi s napřaženou rukou ukázal směrem k jezeru. "Si symatickej, si Čech, běž tam a tam. Projdi se kolem, koukni na minizoo a brzo se tudy nenápadně vrať." S velkým díky odcházím přes stáje do areálu mikrorezervace. Na okruhu si užívám blízké kontakty s rozmanitým druhem zde volně žijící i chované zvěře. Kachny, pelikáni, pštrosy, čápy, papoušci i jiné ptactvo. Divoká prasata, zebry, srny, mufloni, lamy i jiní kopytníci. Nosál, dikobraz, vydra... prostě zajímavá směs v roztodivné symbióze. Za hodinu se zadem vracím zpět. Dědovi schovanému ve stínu stromu nabízím Camelku a srdečně se loučíme. Pokračuji na sever do turistického centra a předměstí Constany, kde je velká a nejnavštěvovanější pláž v Rumunsku. Mamaia. Na benzínce na krajnici před dlouhou avenue si kupuji bagetu a pití a procházím houštím (obsypanej sluníčky sedmitečnýma - tolik berušek pohromadě jsem neviděl a myslim, že už ani neuvidím) tam, kde právě začíná pravá letní sezóna s dovolenkovou atmosférou, tak jak ji všichni známe. Lunaparky, suvenýry, hlasitá hudba, opálení spoře odění cizinci. Celou tuhle šaškárnu, kterou nevyhledávám, ale nevadí mi, završuje asi 2 kilometry dlouhá kabinová lanovka točící se nad tíhmle cirkusem. To je můj oriantační bod. Určitě mě provede tím nejzajímavějším zde. Vykračuji si tedy pod kabekama dráhy a občas se zastavím abych si něco vyfotil, prohlédl nebo kkoupil. Třeba synovi krokodýla :-) Celkem mě ta dnešní snad dvaceti kilometrová pěší tůra vyčerpala, lehce se mi motá hlava a tak hledám poslední stožár lanovky, abych se svezl zpět a ukončil odpolední plážovou výpravu. Za 20 RON nasedám do kabinky a užívám si panoramatickou, desetiminutovou, větrněusvěžující jízdu. Lanovkový způsob dopravy jsem na svých cestách zažil jen jedinkrát v Riu a tak to beru za takové praktické zpestření a zlatý hřeb dnešního dne. I počasí si to myslí. Začíná se zatahovat a předpověď se nejspíš mýlit nebude (od 16:00 až do noci bouřky a déšť na 90-100 %).
Skáču do minibusu a na černocha se dovážím 5 zastávek k hotelu. Chystám se jít odpočinout si a k tomu si beru 3 piva a pytlík chipsů. S prvníma kapkama zalejzám na pokoj. Do 18:00 to cedí a bouří až to není pěkným. Čtu si, projíždím email, soc. sítě, bankovnictví, volám synovi a Janině a u toho jen tak ležim. Zvedne mě až hlad a nuda. To už je asi 7 večer. Pořád poprchává. Se žabkami, v šortkách a v triku (mikinu a kalhoty jsem si ani nebral) přeskakuji kaluže po cestě do marketu. Nakupuju velkou tašku všeho možného abych to u DVTV na hotelu v posteli sežral. To jsem čuně, moje životospráva v posledních měsících trpí i doma, nikdy to nebylo příliš valné, ale tady tomu nasazuji korunu. 2 nejim skoro vůbec, jen piju kafe a cajchy, kouřim kdy to jde a pak se na noc přežeru blbostmi. Slibuju si na zítra normální oběd a čistou vodu a ukládám se ke spánku.
Pondělí 14.6.2021
Vstávám o půl sedmé. Kvůli prvnímu procitnutí v 4 ráno se mi moc nechce. Ale musím se dokopat, pobalit a vyrazit. Zvládám se odhlásit v 7. Hodinovou pětikilometrovou procházkou se dostávám na Gara Constanta a nastupuji na předposlední zdejší cestu vlakem. 2 hodiny mi dělá společnost ta skvělá knížka, co jsem vzal sebou (Vědomí a realita - Horáček a Drtinová). V 10:40 vystupuji na již dobře známém Gara Nord Bucuresti, seženu si lístek na letiště a vyrážím na ten včera slíbený oběd. Předtím si ještě odskočím na dobře známé WC do dobře známého hostelu u nádraží. Po chvíli už objednávám v blízkém bistru mix mletého s Cartofli a hořčicí. K tomu první čepované. Najedl jsem se královsky a časově akorát na odjezd vlaku.
Poslední projížďka vláčkem skončila na letišti ve 12:10. Pomalu jsem se prošel letištěm ke gejtu a počkal na boarding ve 14:00. Akorát jsem dočetl knihu a v 15:15 jsme přistáli na Václavovi Havlovi a dvěma busama jsem se dokodrcal dom. Natěšenej na syna.
Hodnocení s denním odstupem:
Rumunsko je pěkná, rozmanitá země. S mentalitou obyvatel i cenami podobná té naší.
(Taky cesta letadlem je někdy dokonce kratší než má cesta do práce po D5 :-) :-/ )
Určitě stálo za to ji trochu poznat i přes můj momentálně nepříjemně nalazený osud. A stoprocentě by si zasloužila i více času a míst. Třeba někdy. Třeba brzo. Třeba i s tou Ukrajinou nebo Moldavskem.
La reverede - ČauČesku více cestopisů na http://www.daweb.one
Pokračování! : https://www.cestujlevne.com/cest...-cast-2110
Jak se ti cestopis líbil?
David Hosl procestoval 43 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 9 lety a napsal pro tebe 16 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
2Zuzana: Já letěl ve stejné dny a nekontrolovali nic, v podstatě nebyl ani důvod.
Můžu se zeptat, vyžadoval Blue Air vůbec nějaké potvrzení (test, prodělání covidu), nebo ne? :) Díky
Cestou tam nechtěl nikdo nic, to už byla ČR pro Rumunsko zelená. Cestou zpět taky už nikdo nic, od pondělí 14.6. Zzezelenalo i Rumonsko pro ČR.
Ale to nemohl nikdo vědět, měl jsem radši všechno s sebou...