Post Soviet 2021 - 2.část
Ukrajina - Kyjev + Černobyl a na skok do Moldavska
Cestopis z roku 2021 napsal David Hosl
V červnu 2021 jsem na pár dní navštívil Rumunsko, které jsem chtěl původně spojit s Moldavskem a Ukrajinou. Z toho nakonec sešlo (viz https://www.cestujlevne.com/cest...-cast-2039 ), ale myšlenku vidět i tyto 2 postsovětské státy jsem neopustil. Netrvalo dlouho a už jsem si pomalu začal proklikávat možnosti. Začátkem července se mi cesta na displeji mobilu poskládala tak nějak sama, po krátkém telefonátu jsem měl tentokrát i parťáka. 29.7. - 1.8. Já a Kuba, Vídeň - Kyjev, Kišiněv - Praha. Zaplatili jsme pár šlupek za letenky a tím položili pevné základy.
Detailnější plánování bylo postupné. Nejdřív jsem prohledal a pořídil přípoje. Praha - Vídeň vlakem. Kyjev - Kišiněv nočním busem. Zbývalo vyplnit volnej čas. Černobyl byl jasnej od začátku, zbytek jsem si musel nastudovat, zvážit a rozhodnout. Po pár dnech byl itinerář kompletní, co šlo booknout online, tak se vyřídilo hned. Pár drobností včetně covid nařízení bylo k řešení na později. Do půlky července jsem domluvil i special day tour s Chernobylx.com a tím to končilo. 2 týdny do odletu jsem se k cestě, kromě testu den před odletem, nevracel. Za 1) nebyl důvod; za 2) měl jsem na práci dost důležitější věci. Datum odletu se kvůli všem těm starostem, které poslední dobou řeším, přiblížil velmi rychle. 28.7. ve středu večer dorazil Kuba za mnou do Králováku a 29.7. brzo ráno jsme mohli vyrazit...
Čtvrtek 29.7.2021
Začali jsme nejkratším spojem celé plánované cesty. Busem č. 425, který jede od našeho domu k Zámku. Tam jsme přestoupili na 637 a jeli na nádraží do Berouna. Vlakem z Berouna jsme dorazili na hlavák do Prahy. Tam jsme u Sherwoodu pozevlili, pokouřili, posnídali a pak vykročili směrem k nástupištím. V 8:49 odjížděl náš Regio Jet do Vídně. Cesta Low coast třídou probíhala první 2 hodiny hladce. Než jsme dostali hlad. Dle přiloženého menu jsme stáhli aplikaci k objednávání občerstvení. Appka ale hlásila vše vyprodané. Kuba se vydal zeptat stewardů. Přišel s nepořízenou. Přišel s informací, že občerstvení do lowcoastu se dnes nekoná a že stewardka je kravka. Vydal jsem se tedy ke stewardům do kupé já. První hned vyskočila kravka. Potvrdila mi informaci, že jídlo ani pití se do poslední vagonu prostě dnes nosit nebude. Že si můžeme připlatit 400,- a změnit vagón. S jakou nadřazeností a zalíbením, páni. Kravka je slabé slovo. Nehodlal jsem to víc řešit a vydal se zpátky. Většina našeho vozu si o blbce myslela své. Párkrát nám to přišla během jízdy ještě sama potvrdit. No hlady jsme neumřeli, ale znáte to, princip :-)V půl 2 jsme přeskočili ve Vídni z Regio Jetu na Airport Jet. Tam jsme si zkušenost s průvodčím napravili. Omylem jsme si koupili v automatu poloviční jízdné. Prošedivělej rakouskej vlakvedoucí s úsměvem nakonec mávnul rukou. Nějakých deset euro, že? To je prozákaznickej přístup! Ve čtvrt na 3 jsme byli na Schwechatu. Cigára, checkiny, security, gejty a klasická hoďka na letišti za námi. Ve frontě před nástupem do letadla nám madam odkontrolovala pojištění a vakcinaci, pak jsme se mohli poskládat v letadle a na čas vzlétnout. S Kubou jsme si improvizovaně sesedli do druhé řady, za roztěkaného Belmonda. Neodolal jsem, když se rozjel servisovej vozejk. Objednal jsem si pivo a lasaně. Ach, nakonec jsem utratil za občerstvení (11,-€) víc než za letenku (9,9,-€). Proklínám kravku, proklínám RegioJet! V Kyjevě (v Boryspilu) jsme přistáli na čas. V 19:00 už jsme před terminálem hledali spoj do centra města. Vlak za 80,-UAH odjížděl v 19:45 a na hlaváku v Kyjevě končil ve 20:40. Za mírného stmívání jsme se vydali zorientovat před budovu nádraží, vybrat prachy z bankomatu a pomalu jsme vykročili směrem do centra k naší zdejší ubikaci. K Hostelu Veselka jsme přišli už za tmy a spocení v cca 22:00. Po checkinu a sprše jsme se vydali hledat hospodu a něco k snědku v okolí našeho hoodu, jímž se na ty 2 dny stala stavba Zoloti vorota (Golden Gate). Poblíž jsme našli market s příjemnou Natašou a příjemnýma cenama zboží. Kuba koupil pirožky a vodku. Já nějaké mleté a pivko. Sesvačili jsme to na schodech Zoloti a před půlnocí jsme znaveni sotva vylezli schody do hostelu, abychom zničeni upadli do kómatu.
Btw. 2 autobusy, 4 vlaky, 1 letadlo a přes 20km v nohách!
V půl 2 jsme přeskočili ve Vídni z Regio Jetu na Airport Jet. Tam jsme si zkušenost s průvodčím napravili. Omylem jsme si koupili v automatu poloviční jízdné. Prošedivělej rakouskej vlakvedoucí s úsměvem nakonec mávnul rukou. Nějakých deset euro, že? To je prozákaznickej přístup! Ve čtvrt na 3 jsme byli na Schwechatu. Cigára, checkiny, security, gejty a klasická hoďka na letišti za námi. Ve frontě před nástupem do letadla nám madam odkontrolovala pojištění a vakcinaci, pak jsme se mohli poskládat v letadle a na čas vzlétnout. S Kubou jsme si improvizovaně sesedli do druhé řady, za roztěkaného Belmonda. Neodolal jsem, když se rozjel servisovej vozejk. Objednal jsem si pivo a lasaně. Ach, nakonec jsem utratil za občerstvení (11,-€) víc než za letenku (9,9,-€). Proklínám kravku, proklínám RegioJet! V Kyjevě (v Boryspilu) jsme přistáli na čas. V 19:00 už jsme před terminálem hledali spoj do centra města. Vlak za 80,-UAH odjížděl v 19:45 a na hlaváku v Kyjevě končil ve 20:40. Za mírného stmívání jsme se vydali zorientovat před budovu nádraží, vybrat prachy z bankomatu a pomalu jsme vykročili směrem do centra k naší zdejší ubikaci. K Hostelu Veselka jsme přišli už za tmy a spocení v cca 22:00. Po checkinu a sprše jsme se vydali hledat hospodu a něco k snědku v okolí našeho hoodu, jímž se na ty 2 dny stala stavba Zoloti vorota (Golden Gate). Poblíž jsme našli market s příjemnou Natašou a příjemnýma cenama zboží. Kuba koupil pirožky a vodku. Já nějaké mleté a pivko. Sesvačili jsme to na schodech Zoloti a před půlnocí jsme znaveni sotva vylezli schody do hostelu, abychom zničeni upadli do kómatu.
Btw. 2 autobusy, 4 vlaky, 1 letadlo a přes 20km v nohách!
Pátek 30.7.2021
Donutili jsme se vstát v 6:15, abychom zavčas vyrazili na svozový bod dnešního výletu. Tím bylo KFC u hlaváku. Takže procházka co včera. I s kafem a cígem u stánku. Takže KFC = WC. V 7:30 na minutu přesně přifrčel polepený mikrobus. Řidič Roman a průvodkyně Angelina, a nás 11 účastníků zájezdu jsme lehce před 8 vyrazili směrem z centra Kyjeva. Na dvouhodinové cestě do Černobylské zóny jsme dali 2 pauzy na občerstvení a toaletu. V deset jsme tedy zastavili u první brány do oblasti jaderné katastrofy. Tam jsme se převlékli z krátkých nohavic a žabek, nakoupili jsme si zásoby, vyčůrali se, dostali jsme informace od průvodkyně a instrukce od vojáka a mohli jsme za dobrodružstvím. První zastávka byla nedaleká vesince. Tedy spíše pozůstatky z ní. Většinu toho co z ní bylo před 40 lety si již čas a příroda vzala zpět. Stromy prorostly střechou, dětská hřiště zrezavěla. Ale doktorovo domek s chlívkem bych tu vzal, shodli sme se s Kubou, že za 100 tisíc by to nebyl špatnej kauf. Zkusim to pohledat na srealitách. Po půl hodinovém průzkumu vesnice a lesa jsme se sešli u auta a vyrazili dál.
Následovala expozice strojů jež řešili následky výbuchu, prohlídka města Černobyl a výtečný oběd v jediné místní hospodě. Po obědě (buchta included) jsme se vydali k samotné elektrárně. Jen co se v dálce objevila stříbrná kopule sarkofágu, rozpípali se nám dozimetry. Ven z auta, vyfotit si reaktory, jsme mohli už jen v dlouhém rukávu. Elektrárnu jsme objeli kolem dokola a udělali fotky z několika míst.
Pak jsme zamířili k Pripjati. Před 26.dubnem 1986 to bývalo rozkvetlé moderní město s budoucností, s počtem obyvatel přes 50000. Po 27.dubnu se z Pripjati stalo město duchů. Dnes je to spíše les s temnými obrysy paneláků a rozpadajících se budov. Některé místa, ale nadále dokonale připomínají děs onoho osudného dne. Rozházené oblečení v nemocnici, otevřené knihy na lavicích ve škole a další mrazivé scény. Těch míst bylo na procházce až až. Dozimetr se propípal až do závěrečné a ikonické části. Černobylský lunapark je opravdu něco. Tady ten šok vygraduje a zapíše se do paměti. Píp, píp.
Po cestě ven ze středu zóny jsme projeli vysoce radioaktivním red forestem. Military zónou a lesem s divokými koni jsme se dostali k radaru Duga (největšímu vojenskému satelitu světa). Železné monstrum zakončilo náš zajímavý i zábavný den v Černobylu. Zbývalo projet chech pointy, změřit své radiace a dostat se k východu. Tak se i stalo kokem 18:00. Cestou zpět se podřimovalo. Kdyby mi to nezkazil pohled na mrtvolu pod kolem kamionu, kolem které jsme projížděli, prospal bych ji celou. Takhle jsem myslel na méně příjemné věci tady i na ty doma. No těšil už jsem se na pivo. Po 19:00 jsme zastavili v Kyjevě před KFC. Rozloučili jsme se s Angee i ostatními a zamířili jsme k marketu na hlavní třídě.
Kuba se najedl a občerstvil vodkou z džusem. Já vzal zavděk pivečkem. Víte kolik stojí lahváč Prazdroje? 91,90,-. A víte kolik 0,5l domácí vodka Hlibny dar? 79,90,-. :-o Jelikož jsme měli do tmy pár hodin času, začal jsem hrotit testování na Covid (protichůdné informace o tom zda je povinnost testu z červených zemí i pro očkované - nedává to smysl, ale potvrdilo se při odletu, že to tak opravdu je). Došli jsme kilometr nad nádraží dle jednoho tipu. Tam ovšem zavřeno, ptali jsme se místních, i v lékárnách a pár indicií posbírali. Ale usoudili jsme, že bude lepší nechat to na zítra ráno. No tak jo. Zaskočili jsme do Eco marketu, pokoupili nějaké lokální lahůdky jako salám, sýr, rybky, kaviár, naložené rajčátka a pečivo. Samozřejmě já pivo. Samozřejmě Kuba vodku. Celé jsme si to donesli ke Zlaté bráně a tam to v ruchu pátečního noční Kyjeva zbaštili. Piknik! Fajn zakončení dne.
Btw. Na tour jsme jeli s https://chernobylx.com/ . Kdo by měl zájem může objednat se slevou při uplatnění kódu "davidx"!
Sobota 31.7.2021
Vstával jsem po 7, Kubu jsem budil před 8. Nakonec jsme někdy před devátou, po nějakých nutných procesech na recepci a wifi, opustil náš hostel Veselka.
Obvyklou, již vyšlapanou cestou jsme se přes návštěvu chrámu Sv. Vladimíra dokodrcali na nádraží a z něj pokračovali dalších pár km do Diva centra, kde by nám snad už dnes test udělat mohli. A ano! Udělají - v 11:00, antigen, výsledek za 20 minut, cena 650,- UAH vč. EN certifikátu. Takže jsme měli čas skáknout si do blízkého Ultramarketu. Očumování regálů - Jakubovo nejoblíbenější činnost. Tady si ji užil plnými doušky :-) Samozřejmě jsme se i občerstvili. V 11 jsme se tedy otestovali a než jsme vypili kafe ve vedlejší kavárně, tak mi pípnuly negativní výsledky. Poděkovali jsme, objednali UBER a mohl začít program pro dnešní den.
Milej řidič, jež za mlada absolvoval vojenský výcvik v Československu, nás s několika zastávkami - Zoloti vorota (poprvé v denním světle), chrám sv. Michaela a další - vysadil na Majdanu. Unikátní a překrásné náměstí s velkým významem v dávné i nedávné historii země. Osvěžili jsme se v parném dni v kašně, prošli jsme náměstím pro pivo a sušenou rybu, párkrát jsme poseděli, parkrát se vyfotili a pak jsme v nadšení z dalších míst vlezli do metra.
Lístky na metro za 5 hřiven s lámaným anglickým vysvětlením, kam máme jet, jsme si koupili v kase v podchodu. Jeli jsme na druhou stranu než jsme měli. A tak se podíváme alespoň na olympijský stadion, kde hraje i Dynamo Kyjev. Kubovi jsem to před cestou slíbil a tak jsem se z toho už i přes časový skluz nemohl vykroutit. Stavba to je sice pěkná, ale jestli to stálo za zničené žabky a magnatek ve fan shopu, to soudit radši nebudu :-)
Metrem zpět jsme se s přestupem dostali na další plánovaný bod. Nejhlubší stanici metra na světě - Arsenala. Byli jsme fascinovaní pohledem na dlouuuuhé jezdící schody. No, ale oni pak přišly pak ještě jedny a možná ještě delší! Vyjeli jsme z metra asi v půl 3. Následovala procházka, nejdřív normálně po chodníku k památníku obětem holokaustu, a pak křovím, lesíkem a přes dálnici směrem k řece. Na ostrov, na kterej jsme měli namířeno jsme se svezli 1 stanici metrem. Že to bude až taková paráda jsem teda nečekal. Dovolenková destinace uprostřed města! Hudba, stánky, bary, lidé v plavkách, pláže, loďky, paddly, jachty, vrtulník, atrakce, hřiště, gymy... pokud by bylo místo Dněpru moře, myslel bych, že jsme na Ibize :-) Voda v Dněpru samozřejmě není ta z nejčistčích, ale na několik osvěžení v parném odpoledni přišla velmi vhod. Občas jsme se cákali, občas jen tak leželi na pláži, párkrát jsme se přesunuli, včetně piv a chutné večeře. Pláže plné namakaných chlápků, hezkých holek a milých lidí jsme opustili po sprše a převlečení, po osmnácté hodině.
Z ostrova jsme se jinou klidnější - seniorskou částí dostali metrem. K dalšímu bodu putování jsme věděli jen směr. Houštím jsme došli až k nějaké zamčené bráně. Podlezli jsme ji a dobře jsme udělali. Mohli jsme si vychutnat Kyjevskopečerskou lávru bez turistů. Mniši a jeptišky se potulovali ulicemi ke svým modlibám. Z rozjímání jsme museli vyrušit babushku, aby nám ukázala kudy ven. Bylo tak půl osmé, když jsme opustili toto další zajímavě nečekané místo uprostřed rušného Kyjeva. To už jsme byli poblíž Rodina Matka neboli Matka Vlasti.
Socha větší než ta Svobody se tyčí nad řekou uprostřed velkého udržovaného parku s několika memoriály. Byl čas jen na fotku na otočku. Proklusali jsme parkovým areálem k nejbližší hospodě, abychom se připojili na wifi a objednali ubra. Z hospody se vyklubala posh restaurace v krásném venkovském stylu s velmi příjemnými servírkami v našich letech. Dostali jsme malinovku na uvítanou, pomoc s lokalizací pro ubra, pivko na čekání a malinovici a fotku na rozloučenou. Komfortní styl.
Btw. Vitaliji Klitshko, pane starosto, máte moc hezké město!
Neděle 1.8.2021
Na autobusák nás dovezl další milej ukrajinckej člověk. Mladík z Kyrgystánu, co miluje Prahu. Vysadil nás po 21:00. Došli jsme si nakoupit zásoby na cestu, počůrat mcdonald a po posledním cigáru jsme si vlezli do našeho moldavského autobus. Ve 22:00 jsme odjížděli a na položených sedadlech spali až do první zastávky v 1 v noci na nějaké benzínce. Lilo tak, že benzíkou protékala říčka. Po 20 minutách jsme pokračovali dál. Opět nejspíš celý autobus pousínal a spal až do 4:00, kdy jsme přijeli před hraniční závoru. Tady doteď jakštakš ucházející cesta končila. Jak obrazně tak doslova. Důkladná kontrola na ukrajinské hranici trvala snad hodinu. Kontrola na moldavské hranici nějak podobně (tady jsem měl strach jesli vlastně nemáme mít víza - opomenul jsem se podívat). A to ale nebylo zdaleka všechno. Další 3 kontroly následovali vždy po 20 minutách po rozbitých betonových panelech. Byli-li to nějaké military check pointy, nebo okresní samosprávy to netuším. Ale vždycky nám sebrali pasy a po půl hodině je přinesli s jinýma papírkama uvnitř (razítko jsme dostali až na letišti). Od 4 do 8 jsme tedy najeli necelých 100km a užili si nekonečně nudy na různých kontrolách. Já si aspoň dopsal ukrajinskej cestopis.
Asi v 8:15 jsme ve final station na gara nord v Kišiněvě. Žízniví, hladoví a s absťákem. Ale živí. A co asi ten chudák druhej řidič co se zabouchl na hranicích mezi kufry v podpalubí?? Minimálně otřes mozku si z té cesty musel odnést. Jeho starost, my měli teď starost o záchod. I turecká díra přišla vhod. Pak jsme se vydali přes market (jo no) do místních bulvárů. Prvním směrem bylo tržiště. Nebo spíš venkovní opravna mobilů a elektroniky. Obstánek se nabízela tahle služba. Zvláštní. Zvolili jsme druhý směr cesty. Nabídku odvozu na letiště za 200,-LEI jsme neakceptovali a šli dál k nejbližší zastávce MHD. Páru mladých jsme se doptali na cestu. (Sice poradili blbě, ale aspoň se snažili. To většina ostatních moldavanou nekomunikuje vůbec. Tváří se strašně odevzdaně a nekamarádsky. A to asi i mezi sebou. Je mi jich trochu líto. Nejchudší země Evropy. Kromě žigulíků a vína nemají nic. Takovej trochu zapomenutej svět.)
Nicméně povedlo se nám dostat autobusem do centra velké šedé metropole a po půl hodině jsme našli trolejbus na letiště. Za 2 koruny padesát. V pohodě. V 10 jsme byli na letišti a měli jsme čas i na levnej a přesto výtečnej oběd. Hodinu jsme pak strávili ve frontách na odbavení a na kontrolu. Než jsme nastoupili na let, utratili jsme poslední drobné v Duty Free.
Karton cigár za 14,- eur byli dalším milým překvapením letiště (to se snad vyplatí si sem pro ně letět na otočku, má-li wizz air akci). Odlétali jsme ve 13:00 z těch třiceti stupňů a vystoupili jsme ve 14:00 (hodina posun času) v Praze. Prošli jsme kontrolou a dojeli domů! Dopobáčenija
Originál cestopisu a odkaz na fotoalbum zde: https://daweb.one/daway/post-soviet-2021
Jak se ti cestopis líbil?
David Hosl procestoval 40 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 8 lety a napsal pro tebe 15 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil12 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Tak k tomu Regiojetu...
Letenky Viden - Kyjev (10,-e) jsem kupoval samozrejme driv nez vlak. Z PRG nic podobneho na ten termin ani nebylo. V pohode. 5 hodin do Vidne mi vubec nevadi (verejenou dopravou jsem najezdil uz statisice km). Kdyz jsem hledal vhodny spoj tak mi vyskocil Flix a Regio. Regiojetem bud za 400 nebo 700 (nebo tak nejak). U obou bylo obcerstveni (sorry ze jsem zvolil levnejsi ;-) ). Na strankach bylo info o obcerstveni taky, na jizdence taky, a menu na sedadlech...
To, ze se obcerstveni nekona nam oznamila az namyslena pizda stevardka a vylozene si to uzivala. Pak to svadela na to, ze melo vedeni poslat SMS (neposlali). Urcite by je zabilo nam neco prodat u kuchynky. (Vagony pred nama meli normalni servis). Hele ja nikoho neurazim, to ona urazela nas. Me by to ani nenasralo, za 5 hodin hladem nechcipnu, kdyby to vysvetlila normalne a bez frnaku (a napred to nevysvetlovala vubec - prolitla vagonem a delala, ze dotazy - a ze jich/nas nebylo malo - neslysi). Dal se o tom bavit nechci. Jediny co nam vylozene zkazilo naladu na ceste bylo tohle (byla tahle...). Ted znova.
Blby, ne? Ze zrovna na zacatku cesty a na "domaci pude". Takhle by se proste profik chovat nemel.
Btw... Když to tak čtu, vodka je na Ukrajině drahá. Ta značka i před rokem nebo dvěma stála plus mínus stejně, sem tam ve výhodném balení s "pulkou" - prázdnou sklenkou zdarma, nic levnějšího se tam koupit nedá. Navíc v nočních hodinách, pokud to pořád platí, aspoň ve Lvově si člověk chlast legálně nekoupí, stejně tak jako třeba v Pise, a to ani u majitelů arabských večerek, asi si mysleli, že jsem provokatér.
Stejně mě baví, jak někdo, kdo nemá na jízdenku na letiště, musí nutně létat z Vídně. :-))
To je logické, když cesta do/z Vídně je levnější než jinam... :-)
No trmácet se odněkud přes Prahu, abych tam nasedl na vlak do Vídně a letěl odtud.. Tak drahý zase letenky z Prahy nejsou :D
Minimálně pro moravaky to smysl má a kdybych byl Brňák tak létám dvakrát častěji než teď. Jsem stejně rychle v Praze jako ve Vídni. Navíc především Leo na léto zdražil vlaky. S cenami letenek - na vyloženě koupací destinace Vídeň vychází mnohem levněji než Praha nebo i Krakow a i těch míst kam se dá letět je více. Když jsem viděl cenu letenek s Ryanem Praha Malaga, tak jsem se málem vyvrátil. Z Vídně letím tamtéž za 7.90e, takže v tomto kontextu se nedivím, že někteří méně majetní (vůbec toto netvrdím o pisateli cestopisu) vymýšlejí jak eliminovat drahé MHD na vídeňské letiště.
a ještě socko třídou a bude urážet stevardku - buran!
Pokud pominu to s těma stevardkama, sockotridu RegioJetu miluju, ten vagón v konfiguraci 2+1, kdy kupuju sedadlo sám pro sebe a jako bych seděl na gauči, i když trošku omselem. Když jsem tam vlezl kdysi poprvé, myslel jsem, že je to omyl a že se nacházím v první třídě nebo v nějakém VIP.
Jestli se zaměstnanci Regiojetu svévolně rozhodli, že ten den nebudou plnit své pracovní povinnosti vůči části zákazníků a ještě to dávali neomaleně najevo, tak si nadávky (a nejen je) zaslouží. Pokud k tomu vedly nějaké momentální provozní důvody, mohli to s omluvou vysvětlit. Jeden z mála buranů na tomto fóru je právě lma, takže je směšné, když zrovna on někoho takto nazývá.
Ty sis dovolil jet ve Vídni "omylem" vlakem za půlku? Se divím, že si tě místní mravokárci nevzali na paškál. Ještě by ses dozvěděl, že jsi odpad společnosti. Obecně ve Vídni jsem revizora zažil jedině v mezinárodním rychlíku, co končil na letišti. Jinak v místních vlacích nikdy. Jinak + za cestopis.
Tak jsme na cestujlevne, ne? :)))
To s tim polovicnim jizdnym ve vlaku na letiste nebyl zamer. Prvni nabidka v automatu (meli jsme na prestup par minut - sebehnout, koupit a vybehnout).
A ze jsou naky tridy ve vlaku Praha-Viden jsem neresil. Nejsem narocnej a obcerstveni bylo vsude. Vzal jsem nejlevnejsi. Netusil jsem ze nebude a co hur - netusil jsem, ze stevardi se podle zakoupene tridy i k lidem chovaj. Regiem jsem jel poprve a mozna i naposled.
Uz jsem na to skoro zapomnel a ted se mi zas ta krava a zkazenej zacatek tripu vybavuje :/ :D
Já to ve tvém případě myslel sarkasticky (i kdyby jsi jel za polovinu záměrně, určitě bych tě neodsoudil), protože před několika dny tady byla pranýřována jiná uživatelka, která si dovolila jet několika trajekty za kacku, když použila známou fintu koupit si lístek na první ostrov a vystoupit až na tom posledním, kde to už nikdo nekontroluje.
Tady to vypadá, že všichni uživatelé jsou andělé, ale asi sedí doma, když vylezu na ulici tak potkávám většinou samé podvraťáky.