Sever Baskicka aneb jak jsme se pokusili vyjíst všechny pintxos bary v okolí
Na severu Španělska leží oblast txakoli a pintxos oplývající. Čtyřdenní výlet k pobřeží Atlantiku během kterého jsme zažili i svatojánské oslavy v ráji surfařů Mundaka
Cestopis z roku 2019 napsal Jan Bouchner
Bilbao
Druhý týden pokukuji po letenkách do Toleda a během vyhledávání spojů kontaktuji kamaráda, který už půl roku pracuje v Barceloně, jestli by se nepodělil o pár výletních tipů. Návštěvu Toleda mi nerozmlouvá, zároveň však tvrdí, že víc jeho zahraničních kolegů si v minulosti chválilo pobyt v Baskicku. Hlavní důraz klade na výborné jídlo a pití. Čím víc informací si sám poté dohledávám, tím pevněji jsem přesvědčen o tom, že za měsíc letíme právě sem.
Baskicko leží na severu Španělska mezi Pyrenejemi a Biskajským zálivem a jeho břehy omývají vlny Atlantského oceánu. Od Španělů se Baskové liší vzhledem (častokrát jsme si v ulicích Bilbao řekli, že támhleten strýc s igelitkou může být Čech stejně jako Bask) a také vlastním jazykem euskara. Údajně jde o původní praobyvatele Pyrenejského poloostrova.
Do Bilbao přilétáme jen s příručními zavazadly v jedenáct hodin večer a chvíli po výstupu z letadla už sedíme v autobuse číslo A3247, který nás po dvaceti minutách jízdy vysazuje v centru. Následuje krátká procházka během které mapujeme podniky v okolí a také fotbalový stadion San Mámes. Vlahý červnový večer láká k delšímu průzkumu, více si jej ale užijeme, až budeme čerství.
„Bilbao je takové španělské Brno. Centrum má skvělou atmosféru a to nejzajímavější z něj se dá v klidu projít pěšky za dva dny s pravidelnými zastávkami na skleničku vína a něco malého na zub.“
Ráno snídáme v kavárně na dohled květinové soše psa Puppyho střežícího atypickou stavbu - titanovými pláty obložené Guggenheimovo muzeum moderního umění. Muzeum bylo v původně čistě průmyslovém městě dostavěno v roce 1997 a od té doby se začíná psát nová vlna turismu, na které se vezeme i my.
Puppy na stráži před muzeem
Guggenheimovo muzeum moderního umění
Po snídani kráčíme promenádou podél řeky a potkáváme další novou stavbu most Zubizuri (Bílý most), který přecházíme a dostáváme se do oblasti starého města s domy z minulého století. Naším cílem je velká krytá tržnice La Ribéra. Tu na první pokus zaměňujeme za vstup do metra, takže korzujeme dál úzkými ulicemi s typickými balkóny, až si uvědomíme zásadní fakt. Je 11:03! Dle dovolenkových měřítek to znamená, že je ten pravý čas objednat si první dopolední víno. Pankáč se zelenou hlavou v jednom z mnoha barů v ulici nám rozlévá mladé bílé víno txakoli a my se zakusujeme do prvního pintxos (zdejší varianta tapas).
most Zubizuri
budova nádraží po cestě do starého města
nové výškové budovy od Japonce Isozakiho
rybárna kousek od La Ribéra
pintxos
Po občerstvovačce pokračujeme dál k náměstí Plaza Nueva, kde si dáváme skvělou zmrzlinu, a delším obloukem trefujeme napodruhé již zmiňovanou tržnici La Ribéra. Barák po strop narvaný pintxos všech druhů, barev, vůní a čerstvými rybami, až z toho smysly přecházejí. Abychom jen pořád někde něco nejedli nebo nepili, což je popravdě řečeno náš jediný plán na večer, vydáváme se tramvají a následně metrem na menší výlet do okrajovější části Bilbao, do rybářského městečka Portugalete.
pohled na město od tržnice La Ribéra
pintxos
suterén tržnice La Ribéra
zákrm po obědě
pintxos
Portugalete je známé mostem spojujícím jeho břeh s břehem města Getxo. Přes ústí Biskajského zálivu jezdí sem a tam kabina přepravující lidi i auta. U vstupního turniketu přikládáme přednabitou městskou kartu, která zafungovala v tramvaji i metru, a záhy se vznášíme nad vodou. V Getxo narážíme na ne moc hezkou městskou pláž, ale pro smáčení nohou ideální.
po výstupu z metra v Portugalete
gondolový Biskajský most
městská pláž v Getxo
Nazpět do Bilbao jedeme autobusem. I tady využíváme onu kouzelnou městskou kartu. Po dojezdu zjišťujeme, že jsme se nevědomky octli v právě probíhajícím průvodu LGBT, a tak spolu s ostatními účastníky chvíli potrsáváme před Katedrálou sv. Jakuba otřásající se pod nápory decibelů z reproduktoru. V místním měřítku jde o takový Prague Pride konaný někde v Třebíči.
tanečky před Katedrálou sv. Jakuba
Večer trávíme po Baskicku. Obcházíme jeden podnik za druhým, v každém si dáme deci vína, které zakusujeme všemi možnými i nemožnými druhy pintxos. Tour de bar jako vyšitá. Jednou jedinkrát opouštíme svou komfortní vinnou zónu a na doporučení ochutnáváme zdejší cider - sidra, což je neuchopitelná chuťová exkurze. Opakovaně si to budou objednávat lidé, kteří rádi popíjejí jemně sycený ocet.
Bar, který navštěvujeme ten večer již podruhé, má před zavíračkou. Sedíme na chodníku, dopíjíme poslední deci txakoli a plánujeme zítřejší přesun do San Sebastian. S talířem se zbytky obložených chlebíčků za námi přichází milá paní hospodská a povídá něco v tom smyslu, že to přeci nebude vyhazovat. Samozřejmě vím, jak jsme získali její sympatie. Před cestou jsme se na internetu dočetli, že pokud někde v baru použijete naučenou baskickou frázi Eskerrik asko, což po našem znamená "děkuji pěkně", tak (nyní cituji) "Když poděkujete právě takto místo španělských slov muchas gracias, Baskům se rozzáří tváře." Babu se mě na tu frázi několikrát ptala. Já jsem ji ten večer několikrát trpělivě zopakoval. Její chvíle nadešla při první návštěvě onoho baru, kdy hospodské po zaplacení suverénně odvětila: "Escorto asci!". A byli jsme její.
doplňujeme energii po cestě do Portugalete
právě popíjíme nápoj sidra :(
Následující den si půjčujeme Fiat 500 a křtíme jej na "Špíďu". Doma jezdíme ve Škodovce Rapid, totiž Píďovi (vím, naše fantazie ve Španělsku se už úplně urvala ze řetězu). První zastávkou na cestě do San Sebastian je ostrůvek Gaztelugatxe, který znají všichni, co koukali na poslední díly seriálu Game Of Thrones. Soudě podle štrúdlu, ve kterém se na začátku táhneme, s námi na GOT koukala polovina severního Španělska. Člověk si samozřejmě říká, že bez těch lidí by to bylo lepší, ale bez těch lidí, mezi které se řadíme i my, bychom o tomhle kusu Země neměli pravděpodobně vůbec žádné ponětí. Navíc to bylo po cestě, takže dost zbytečného brblání, přemítání o dani za turismus a jedeme dál - kopcovitou až hornatou krajinou obsypanou lesy. Projíždíme sice Španělskem, ale stejně tak bychom mohli projíždět Vysočinou. Krajinný ráz by byl podobný.
Další zastávkou na trase do San Sebastian je městečko Mundaka, kde si rukama nohama objednáme výborný oběd, anžto na mé lekce španělštiny v Duolingo už měsíce sedá prach a obsluha mluví anglicky hůř než Bohuslav Sobotka. Vzhledem k pokročilejší hodině se rozhodneme najít si zde hotel a udělat si jen malý výlet autem po okolí.
Mundaka je jedno z nejznámějších baskických surfových letovisek. Má parádní městskou pláž. Spíš menší, takže ideální na línou odpolední koupačku spojenou se sběrem mušlí a popocházením sem a tam po kolena ve vodě, což tam provozují snad všichni místní místo ranního joggingu.
Svatojánská noc
Zážitky jsou často dílem náhody. Po návratu z výletu si razíme cestu skrz chumel lidí. Většinu zastupují rodiče s dětmi oblečenými do černých kápí. V přístavu si zároveň všímáme navrstveného harampádí (staré židle, dřevotřískové desky, stoly, matrace...). Píšu kamarádovi do Barcelony, jestli neví, co má tohle všechno znamenat. Odpovídá obratem:
Challenge accepted. Přepínáme se do party módu a zázemí pro nadcházející večer nacházíme v přístavní hospodě. Loděnice zdejšího veslařského klubu v sousedství se mění na improvizovaný bar. Slaví celé městečko, je to nádhera. Atmosféra připomíná vesnické zábavy, kam jsem jezdíval v nižších ročnících ještě na gymplu. Padá tma a my se vydáváme na pláž, kterou jsme navštívili už odpoledne za světla. Je odliv. Bosí se procházíme místy, kde ještě před pár hodinami byla voda a vlhký písek mezi prsty příjemně chladí. Z povzdálí k nám doléhají zvuky píšťal a bubnů.
Vracíme se do centra oslav a ocitáme se v dalším průvodu, který tentokrát není duhový. Zvuky píšťal a bubnů nabírají na intenzitě, chlapi v čele tančí sem a tam s dřevěnou konstrukcí na ramenou a dav se dává do zpěvu. Na vrcholu konstrukce je uvázaná figurína čarodějnice. Průvod postupuje a my jsme jeho součástí. Uprostřed hlavního náměstí se na delší čas zastaví, prostor dostávají děti v černých kápích a tančí předem připravenou choreografii. Všechno to pozorujeme s němým úžasem a myšlenkami na inkvizici.
Noc celý ten magický zážitek podtrhává. Svatojánská noc. Nyní je nám už jasné k čemu poslouží ona hranice... ehm, hromada harampádí. Jednou pochodní je celá masa zapálena, oheň se rychle šíří a čarodějnice končí v jeho útrobách. Lidé se chytají za ruce a zpívají a tančí okolo ohně.
Ráno startujeme "Špíďu" stále ještě plni dojmů z proběhnuvší noci.
San Sebastian
San Sebastian je menší město než Bilbao, působí však honosněji. Pláž je stokrát rozlehlejší než v Mundaka. Z jedné strany ji svírají hory a z druhé rybářský přístav. Po příjezdu "z venkova" nám nějakou chvíli trvá, než se rozkoukáme a naladíme na zdejší lázeňskou atmosféru. "Špíďu" už nemůžeme nechat stát jen tak někde u pláže, takže hledáme podzemní parkoviště. Na nábřeží potkáváme dvě skupinky poutníků mířících k hrobu svatého Jakuba Staršího do Santiago de Compostela.
Ubytováváme se ve starém městě přímo v centru vynikajících pintxos barů. Náš druh se přirozeně stahuje co nejblíž krmítku. Během odpoledne navštěvujeme mořské akvárium, na vzdálenost jednoho metru vidíme žraloka a večer následujeme již jednou prověřený noční program z Bilbao.
Mezi všemi podniky, co jsme navštívili, stavím na piedestal La Mejillonera. Jejich mušle zalité cibulí a česnekové brambory s pikantním smetanovým dressingem jsou přesně to ono, co si musíš dát na závěr cesty do hotelové postele. Je to trochu takový kebab na Národní.
Po ranním povalování v hotelu se odvalíme na pláž a celé dopoledne se koupeme. Ve dvě pak v Bilbao, kde celý tenhle vydařený výlet začal, vracíme "Špíďu" a po návštěvě Guggenheimova muzea odjíždíme naší známou Á-třicet dva-čtyřicet sedmičkou na letiště.
Eskerrik asko za přečtení!
A až budete příště plánovat výlet do Madridu, Toleda, Barcelony nebo třeba Valencie (a nebudete v tréninku nebo na dietce), vzpomeňte si na tenhle cestopis a Baskicko. My tam určitě pojedeme znovu.
Jak se ti cestopis líbil?
Jan Bouchner procestoval 27 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 7 lety a napsal pro tebe 4 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil5 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Perfektní report, díky za něj. Pro mě velmi čtivé a nenásilně zábavné!
Po Baskicku pokukuju už dlouho, tak díky za další inspiraci :)
Ahoj, komentář jsem zaznamenal až teď a děkuju velmi, že se líbilo a inspirovalo! Baskicko jsi, předpokládám, během těch posledních 3 týdnu a po "znovuzoranžovění" asi nestihl, co? Já se dneska vrátil po 4 dnech z Lisabonu a mám pocit, že bych mohl napsat podobnej cestopis jako tenhle. Jídlo skvělý, město krásný, lidi příjemný. Ale ona už toho tady většinu napsala Monika - https://www.cestujlevne.com/cest...sabon-1299 :)
Ahoj. Kde jste si, resp. u koho, půjčovali auto? Jestli jsem to vyrozuměla správně, tak to bylo někde v Bilbau ve městě, když jste pak jeli na letiště? HOdilo by se mi to umístění půjčovny, abych nemusela kvůli tomu na letiště.
Díky.
Ahoj, auto jsem našel přes appku rentalcars.com. Myslím, že ten poskytovatel byla firma Europcars. Rezervoval jsem to ještě v Čechách. Adresa pro vyzvednutí je: Bilbao Train Station, 2, Plaza Circular, Bilbao, Spain - Mainland, 48008, takže je to de facto v centru v nádražní budově. My jsme první dvě noci spali po hostelech a teprve potom si auto vyzvedli.
Kanceláře půjčoven (je jich tam víc) jsou všechny v oné budově. Konkrétně ta naše byla někde v prvním patře, tzn. museli jsme vejít do budovy a pak vyjet eskalátorem nahoru skoro až na nástupiště.
Souhlas s Kryštofem. Hned jsem dostal chuť vyrazit.