Sobota v Krakově

Naše cesta začala v pátek 8. 2. 2019 v Praze na Hlavním nádraží. Do Krakova jsme se měli vypravit nočním vlakem, bohužel se s námi rozhodli jet i fanoušci Baníku Ostrava, kteří ten den byli v Praze na návštěvě utkání, prvotní zážitky z cesty tedy byly zajímavé. Po nastoupení do lehátkového vozu nás čekala další nemilá překvapení, kromě toho, že chodba vagonu smrděla jako chcíplý pes, tak lehátka byla extrémně nepohodlná, byla až příliš tvrdá, lůžkoviny byly špinavé a kupé bylo přetopené, upřímně kdybych seděl, asi bych se (ne)vyspal úplně stejně, vagon pochopitelně ani nebyl zvukově izolovaný, tudíž nás vzbudil každý vlak, co projel kolem. :D  Navíc se někdo rozhodl strhnout troleje, tak jsme měli víc jak hodinu zpoždění. Co se tedy týče nočních vlaků, tak si raději připlaťte za lůžko nebo si nepřiplácejte nic a seďte, lehátko za to nestojí.

Po příjezdu do Krakova nás ale čekalo milé překvapení, nádraží v Krakově bylo moderní, čisté a již časně ráno bylo všude otevřeno. Ubytovaní jsme byli přes Airbnb v prostorném apartmánu v centru města. Po našem ubytování jsme se vydali přes Rynek Glowny na hrad Wawel, bohužel v tuto roční dobu zde jsou otevřené jen tři exhibice, z nichž jsou zajímavé dvě, nicméně i tak to bylo moc dobré, navíc nás překvapily poměrně dost nízké ceny tak nějak všeho (až na pivo :D). V zámku jsme nějakou tu hodinku strávili, načež jsme se vydali na nějakou tu ochutnávku toho polského jídla, kterou nám zpříjemnili protipotratoví aktivisté. Zašli jsme do podniku, co se jmenoval Pierogarnia Krakowiacy. Jedná se o podnik, který se překvapivě zabývá výrobou tradičních polských pirožků. Upřímně pirohy pro nás byly tak trochu zklamání, ohodnotil bych je tak na 6,5/10, ochutnali jsme různé pirohy, plněné jablky a kachnou, cibulí a slaninou, ale i se zelím, všechny slané verze byly poměrně nevýrazné. Poté jsme si ale objednali sladké pirohy, které byly o poznání chutnější. Po poměrně sytém obědě jsme se vydali prozkoumat starou socialistickou čtvrť Nowa Huta, která se (údajně) chlubí svou nezaměnitelnou socialistickou architekturou z 50. let, kamarádka mě poučila, že naše socialistické baráky jsou z 70. let a prý jsou úplně jiné, ale mně všechny připadaly stejné, Nowa Huta na mě tedy moc nezapůsobila. Po ní jsme se vydali do čtvrti Kazimierz, kde jsme strávili nějaký ten část procházkami a hlavně návštěvou Haličského židovského muzea, toto muzeum mohu rozhodně doporučit, jedná se o výstavu fotografií dobových a současných stavů jednotlivých míst místní kdysi velice mocné, bohaté a hlavně početné židovské komunitě v Haliči, se kterou druhá světová válka udělala poměrně rychlý proces. Bohužel jsme na Krakov měli jen jeden den, takže jsme toho více navštívit nestihli. Po krátké noční procházce a nákupu jídla na příští den do vlaku jsme se vydali na večeři do restaurace Chata, kde vaří opravdu výborně. Následně jsme se přesunuli na pokoj, kde nás ještě čekala ochutnávka nějakých těch místních lihovin a šli jsme spát. Ráno nás čekala akorát dlouhá cesta vlakem do Prahy.

Shrnutí je tedy takové, že pokud chcete jet do Krakova, tak si na něj rozhodně vyhraďte víc než jen jeden den, my bohužel více času neměli. Co se týče dopravy, tak jak jsem již řekl, nejezděte lehátkovým vozem u ČD, ne jen že je chování personálu JLV hrozné (to platí i o jídelním voze), ale na lehátku se spí prostě mizerně, možná by se na tom dalo spát, kdybyste si vzali spacák. Co se cen týče, tak jsou nižší než u nás. Krakov tedy rozhodně za návštěvu stojí, mohu ho jen doporučit. Jednalo se o příjemnou změnu po náročném zkouškovém.