Na nepatrné ploše Libanonu (sotva 10.500 km2) se najde mimořádná různorodost krajinná, kulturní i náboženská. Vždyť v které jiné zemi můžete ráno lyžovat a týž den se koupat v moři; kde jinde vedle sebe žijí v ohromující směsici křesťané, muslimové i příslušníci jiných náboženství? Mimořádné je bohužel také bezpečnostní napětí, které na libanonském území již mnoho let panuje a které v posledních ještě eskalovala válka v sousední Sýrii. Cestu do Libanonu je proto nutné dobře zvážit a vždy sledovat aktuální vývoj.
Kosmopolitní Bejrút, dříve nazývaný „Paříž Východu“, ztratil mnoho ze svého někdejšího glancu vzhledem ke škodám za občanské války ve 2. polovině 20. století i pokračujícímu sektářskému násilí. Staré památky tu nečekejte, dostatek příležitostí na zábavu i noční život naopak, možná překvapivě, ano.
Více než milionová metropole Libanonu má vzhled moderní (na první pohled), avšak většinou poměrně omšelý i poškozený (po bližším prozkoumání). Nevynechejte večerní procházku po nábřežní promenádě, prozkoumejte postupně obnovovanou čtvrť v okolí válkou zničeného Place des Martyrs (Náměstí hrdinů) a zajděte do Národního muzea se skvělými starověkými sbírkami, hlavně z fénického období.
Impozantní zbytky jednoho z nejstarších souvisle osídlených města světa najdete u pobřeží asi 40 km severně od Bejrútu. Rozsáhlý archeologický areál obsahuje pozůstatky z doby fénické, perské, řecké, římské i byzantské nadvlády. Působivou dominantou jsou zbytky křižáckého hradu.
Ten pravý arabský „nářez“ vás čeká v úzkých uličkách a na tržištích ve třetím největším městě Libanonu Sajdá (Sidon), asi 40 km jižně od Bejrútu. V labyrintu staré části se ztratíte docela určitě, vždy se ale najde někdo, kdo vám ukáže cestu ven. Na ostrově spojeným s pevninou molem opět majestátně „sedí“ křižácký hrad. Krásný je interiér bývalého karavanseráje Khan el Franj ze 17. století.
Kdysi jeden z nejvýznamnějších přístavů celého Středomoří Tyros (Sur) dobyl v roce 333 př. Kr. Alexandr Veliký až po dlouhém obléhání a za trest jej pak srovnal se zemí. I tak je však dnešní archeologický areál impozantní – jak dochovanými artefakty, tak tím, že tam nejspíš nikoho nepotkáte. Při cestě do Týru a okolí však buďte opatrní a zjistěte si předem, jaká je situace: oblast obývají příznivci militantního hnutí Hizballáh a západní cizinci tu nemusí být vítáni.
Druhé největší libanonské město leží na severním pořeží, je obýváno především sunnitskými muslimy. V okolí Tripolisu funguje řada provizorních táborů pro palestinské a syrské uprchlíky a situace ve městě i v celé oblasti je dlouhodobě napjatá – odložte návštěvu raději na klidnější časy. Až nastanou tak spatříte krásné ukázky mamlúcké (islámské) architektury včetně řady mešit; pohledovou dominantu Tripolisu tvoří citadela na výrazném kopci.
Zbytky antického „Města slunce“, Heliopolis, obklopené dnešním moderním sídlem Baalbek, patří k nejkrásnějším archeologickým lokalitám starověku v celém prostoru kolem Středozemního moře. Dochované sloupy Jupiterova chrámu vyrážejí dech svými obřími rozměry; menší Bakchův chrám je zase skvěle zdobený a řadí se mezi nejdochovalejší starověké chrámy vůbec.
Také při cestě do Baalbeku, situovaném v neklidném šíitském údolí Biká’a, je třeba se mít na pozoru a návštěvu přizpůsobit aktuální bezpečnostní situaci.
Pitoreskní ruiny raně islámského palácového města Andžaru z období umajjovské dynastie se tyčí k nebi na pozadí (v zimě zasněženého) pohoří Antilibanon. I kdybyste již měli vykopávek dost, Andžar nevynechejte – je to zase něco jiného než starověké lokality Byblos či Baalbek. Přilehlé městečko obývají převážně arménští křesťané.
Divoké údolí Kadisha se zakusuje do západních svahů pohoří Libanon a vytváří obtížně prostupný kaňon. Vedle scénických kvalit je údolí zajímavé především kvůli řadě starobylých křesťanských klášterů – nedostupný terén poskytoval věřícím vítanou ochranu. Kláštery jsou většinou „živé“, často leží na odlehlých místech, některé jsou dokonce vytesané do skal. V oblasti existují značené trasy umožňující putování mezi jednotlivými kláštery.
Jeden z mála zbytků cedrových hájů, které kdysi pokrývaly většinu pohoří Libanon, najdete nad městečkem Bsharri, na jižním úbočí nejvyššího masivu v zemi. Většina cedrových lesů byla vykácena již ve starověku, mj. pro stavbu lodí. V lokalitě El Arz nad údolím Kadisha, v nadmořské výšce kolem 1.900 metrů, přežívají asi dvě stovky těchto majestátních, prastarých stromů (až 2.000 let). Symbol cedru najdete i na libanonské vlajce.
| Led | Úno | Bře | Dub | Kvě | Čer | Čvc | Srp | Zář | Říj | Lis | Pro | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Průměrné počasí | |||||||||||||
| Průměrná teplota | 17 °C | 18 °C | 20 °C | 21 °C | 23 °C | 26 °C | 28 °C | 29 °C | 28 °C | 26 °C | 22 °C | 18 °C | |
| Teplota vody | 19 °C | 18 °C | 18 °C | 19 °C | 21 °C | 25 °C | 28 °C | 29 °C | 28 °C | 26 °C | 23 °C | 22 °C | |
| Sluneční svit | 4 h | 5 h | 6 h | 8 h | 10 h | 12 h | 12 h | 11 h | 10 h | 8 h | 7 h | 5 h |
Libanon leží v oblasti subtropického podnebí, vzhledem k velmi členitému povrchu země však existují značné regionální rozdíly. Léta jsou dlouhá, avšak většinou bez extrémních teplot, při pobřeží se teploměr jen zřídka přehoupne přes 35 °C. Zimní období přináší srážky, ale teploty v nízkých nadmořských výškách zůstávají poměrně vysoké (v lednu u moře čekejte denní průměry kolem 15 °C). Pohoří Libanon i Antilibanon pokrývá v zimě sníh, který v nejvyšších polohách zůstává ležet až do května!
Na poměry Blízkého Východu má většina území Libanonu celoročně poměrně dost srážek, které ovšem velkou většinou spadnou v období od listopadu do března – v létě se déšť prakticky nevyskytuje.
Ideálním obdobím je jaro, konkrétně měsíce duben a květen. V tento čas můžete skutečně zažít tolik omílané klišé, tedy ráno lyžovat (v pohoří Libanon) a odpoledne se vykoupat v moři. Nepochybíte ani návštěvou v letních měsících; naopak doporučujeme se vyhnout období kolem zimního slunovratu (prosinec až únor).
Historie v kostce Dějiny lidského osídlení na území dnešního Libanonu jsou velmi dlouhé, pobřežní osady byly osídleny již nejméně před 8.000 lety. Ve starověku oblast obývali Féničané, významná byla dvousetletá vláda Peršanů (6. až 4. století př. Kr.). Ještě před rozmachem křesťanství ovládli Libanon Římané a zanechali tu některé obdivuhodné památky (Baalbek). Libanonské území patřilo zprvu sice k „pevnostem“ raného křesťanství, ovšem poloha v …
Libanonská lira Úřední měnou je sice libanonská lira (LBP), ale jako de facto platidlo slouží americké dolary (USD). Mnoho obchodních míst udává ceny pouze v dolarech, i proto, že kurs USD:LBP zůstává víceméně bez výkyvů (1:1500). S libanonskými lirami tak vůbec nemusíte přijít do styku. [imageFill 13858] Směnárny a platba kartou Směnárny nejspíš nebudete potřebovat, je praktické mít u sebe vždy dolarové banky menší hodnoty (1, 5, 10 USD).…
Jak do Libanonu Vzhledem k aktuální geopolitické situaci, kdy hranice s Izraelem je dlouhodobě uzavřená a v Sýrii zuří válka, je reálně možné do Libanonu přicestovat pouze letecky nebo lodí. Letecká doprava má samozřejmě prioritu s tím, že jediné letiště s pravidelnými lety leží jižně od Bejrútu (Rafik Hariri International Airport). Přímé linky z Prahy byly v roce 2016 obnoveny na sezónní bázi (ČSA), nejobvyklejší…
Libanonská kuchyně Zelenina a luštěniny doplněné masem (nejčastěji skopovým či jehněčím), dost ryb a to vše značně kořeněné (tymián, koriandr, bazalka), nikoli však pálivé – to je základ libanonské kuchyně. Jídla jsou chutná, pestrá a neztloustnete po nich. V restauracích se obvykle začíná výběrem z mnoha předkrmů servírovaných na malých miskách (mezze). Následuje maso (samozřejmě nikdy ne vepřové) doplněné zeleninou, závěr obstará nějaká…
Treking Hornatý a pestrý terén Libanonu teoreticky skýtá dobré podmínky pro výlety v přírodě, počítejte však s omezenou infrastrukturou. Jedinou dálkovou trasou, která je v terénu vyznačena, představuje Lebanon Mounatain Trail (LMT); táhne se od severu k jihu v délce asi 470 kilometrů, převážně pohořím Libanon. Za trekařskou mekku platí město Bsharri pod nejvyššími polohami pohoří Libanon. Turisticky dostupný jako denní…
Zdraví Zásadní komplikace by vás potkat neměly, doporučujeme jistou opatrnost v nakládání s vodou – kvalita tekutiny z kohoutku je velmi rozdílná. V horách není třeba mít obavy, ale ve městech se lépe obejdete (a problémům předejdete) spíše s vodu balenou. Kriminalita Běžná pouliční kriminalita sice existuje, především v Bejrútu, ale nepředstavuje zásadní problém. Mnohem horší je to s napjatou politickou situací, která…
Vízum Vízová povinnost pro české občany sice teoreticky existuje, v praxi se však realizuje vyplněním příjezdové karty a bezplatným udělením razítka do pasu na hranici (tedy na letišti v Bejrútu). Je dobře mít u sebe pro úředníky vytištěnou hotelovou rezervaci. Váš pas musí platit ještě alespoň tři měsíce a nesmí obsahovat žádné izraelské razítko – pokud by takové celníci objevili, do země vás nepustí! Při splnění těchto předpokladů nebyly s…
Dějiny lidského osídlení na území dnešního Libanonu jsou velmi dlouhé, pobřežní osady byly osídleny již nejméně před 8.000 lety. Ve starověku oblast obývali Féničané, významná byla dvousetletá vláda Peršanů (6. až 4. století př. Kr.). Ještě před rozmachem křesťanství ovládli Libanon Římané a zanechali tu některé obdivuhodné památky (Baalbek).
Libanonské území patřilo zprvu sice k „pevnostem“ raného křesťanství, ovšem poloha v širší oblasti, odkud odvozují svůj původ tři velká světová náboženství (judaismus, křesťanství a islám), přinášela nekončící konflikty. Územím několikrát úspěšně prošli křesťanští křižáci, po většinu středověku však převládal islám – spory mezi různými náboženskými a etnickými sektami přetrvávaly a nezřídka se řešily násilným způsobem.
Po 1. světové válce se Libanon stal součástí francouzského mandátního území, to však nemělo dlouhého trvání. Nezávislost země de facto byla prohlášena v roce 1941. Nový stát byl však od začátku nestabilní a spory mezi různými frakcemi vyvrcholily v roce 1970 vypuknutím občanské války, který trvala dlouhých 16 let. Po jejím ukončení byla země v ruinách a obnova probíhala pomalu – i díky několika vojenským konfliktům se sousedním Izraelem. V posledních letech vzrostlo napětí kvůli masivnímu přílivu utečenců z válkou zmítané Sýrie. Celkový počet běženců, kteří v roce 2016 na území Libanonu přežívají, tvoří včetně relokovaných Palestinců nejméně jeden a půl milionu, tedy čtvrtinu populace.
Pestrá náboženská struktura Libanonu je zjevně hlavní příčinou nekončících sporů a násilí. Z etnického hlediska jsou sice skoro všichni Libanonci Arabové, ovšem různých vyznání. Dnes mají mírnou převahu muslimové (54 %; zhruba napůl sunnité a šíité). Křesťané (hlavně maronité a pravoslavní) tvoří asi 40 % libanonské populace, jsou na tom však vesměs ekonomicky lépe, což přispívá ke frustraci některých muslimů.
Svéráznou etnicko-náboženskou skupinu tvoří drúzové (asi 6 %, blízcí islámu). Miliony Libanonců žijí roztroušeny v mnoha diasporách po světě, nejvíce v Latinské Americe.
Jednotlivé náboženské skupiny slaví svátky podle svého vyznání: křesťané Vánoce a Velikonoce (některé křesťanské směry se stále drží juliánského kalendáře – arménské Vánoce 6. ledna), muslimové dodržují ramadán, atd. Velmi proto záleží na tom, ve které oblasti se pohybujete. Celonárodní sekulární svátek, Den nezávislosti, připadá na 2. listopadu.
Platí totéž co u svátků: kulturní poměry se zásadně liší podle náboženské příslušnosti. Obecně lze říci, že velká města v čele s Bejrútem jsou více „pozápadněná“ než venkovské oblasti, ale neplatí to stoprocentně: na promenádě v Bejrútu potkáte jak ženy a dívky oblečené podle poslední evropské módy, tak i uměřeně se chovající (a vypadající) muslimské rodiny. Především šíitské oblasti (údolí Biká’a, jih země) mohou být velmi konzervativní co do oblečení, vztahů mezi pohlavími na veřejnosti apod. a je třeba se tomu přizpůsobit.
Existuje-li vůbec nějaký jednotící kulturní prvek Libanonu, pak je to hudba. Po 2. světové válce se objevilo několik interpretů, především zpěváků/zpěvaček, jejichž věhlas daleko přesáhl hranice země. Hity zpěvačky Fairuz uslyšíte nejen v Libanonu, ale v celém arabském světě hrát stále kolem dokola. Doprovod často tvoří strunné nástroje, jako je loutna a podobné.
Mezinárodní proslulost si získal každoroční festival v Baalbeku (klasická i moderní hudba, opera, tanec), konaný v impozantním prostředí ruin římských staveb.
Oficiálním jazykem země je arabština, většina obyvatel používá její libanonskou verzi. Za druhý jazyk, jehož základy ovládá asi polovina populace, platí francouzština; teprve pak přichází angličtina. Zdaleka ne všude se tedy domluvíte anglicky! Základní komunikace ve veřejném prostoru (ukazatele na silnicích, názvy ulic, vývěsní štíty větších obchodů, názvy institucí apod.) je vedle arabštiny většinou naštěstí také v latince, ale neplatí to stoprocentně.
Statisticky sice Libanon vykazuje i v posledních letech poměrně značné příjmy ze zahraničního turismu, nejčastěji však přijíždějí lidé z bohatších arabských států. Návštěvníků z Evropy je málo a většinu tvoří nejspíš obchodníci, na vině je nestabilní bezpečnostní situace.
Základní turistické služby jako ubytování, doprava a stravování jsou přesto slušně rozvinuté a jejich poměrně vysoká kvalita (alespoň ve srovnání s jinými zeměmi Blízkého Východu) odráží solidní hospodářský výkon Libanonu.
Na území Libanonu, velkém jen jako Středočeský kraj, se najdou pozoruhodně různorodé typy krajin. Pobřeží Středozemního moře, dlouhé asi 220 kilometrů, lemuje pouze úzká nížina a místy se rovnou z vody zvedají strmé horské srázy. Ty šplhají až do výšky přes 3.000 metrů (nejvyšší bod země, hora Kornet es-Saudá, má kótu 3.088 m) a vytváří výrazné pohoří Libanon táhnoucí se rovnoběžně s pobřežím, tedy severojižním směrem. Hory jsou v zimě a dlouho do jara pokryté sněhem.
Stejný severojižní směr udržuje pohoří Antilibanon na hranici se Sýrií, které vrcholí masivem hory Hermon (2.814 m) v politicky citlivé zóně na pomezí Libanonu, Sýrie a Izraele. Libanon a Antilibanon mezi sebou svírají údolí Biká’a, které je díky srážkovému stínu většinou suché, místy téměř pouštní.
Libanon má pozemní hranici pouze se dvěma státy, oba hraniční úseky jsou problémové a v současnosti je nelze překročit. V Sýrii zuří válka a jižní hranice s Izraelem je již několik desetiletí kvůli nepřátelským vztahům mezi oběma státy uzavřená. Nejbližším „mořským“ sousedem je Kypr, jehož východní pobřeží je z Libanonu vzdálené jen 200 kilometrů.
Úřední měnou je sice libanonská lira (LBP), ale jako de facto platidlo slouží americké dolary (USD). Mnoho obchodních míst udává ceny pouze v dolarech, i proto, že kurs USD:LBP zůstává víceméně bez výkyvů (1:1500). S libanonskými lirami tak vůbec nemusíte přijít do styku.
Směnárny nejspíš nebudete potřebovat, je praktické mít u sebe vždy dolarové banky menší hodnoty (1, 5, 10 USD). Jednak se můžete setkat s klasickým „nemám zpátky“, navíc platba stodolarovkou (především starší bankovky) často vzbuzuje podezření, zda se nejedná o padělek, a může být odmítnuta.
Karetní terminály jsou běžné na větších obchodních místech i v hotelích od střední třídy výše, samozřejmě však nikoli např. na tržištích či v hromadné dopravě. Bankomatů potkáte mnoho a většinou jsou spolehlivé; pozor na volbu, zda chcete vydat USD či LBP.
Pobyt v Libanonu ulehčí vaší kapse výrazně více, než je tomu v ostatních zemích Blízkého Východu s výjimkou Izraele. Počítejte s průměrnou cenovou hladinou asi o třetinu vyšší než v Česku.
Příklad cen:
Bakšiš se očekává v podnicích střední a lepší cenové úrovně, naopak v „lidových“ restauracích a bufetech nikoli. Taxikáři budou rádi za decentní zaokrouhlení ceny – tu si dojednejte předem.
Smlouvá se na tržištích, často v hotelích, výjimečně i jinde. Pokud chcete koupit něco dražšího, napřed zkuste zjistit, kolik podobná věc stojí v kamenném obchodě, a pak jděte na trh – měli byste se dostat nejméně o čtvrtinu níže. Nebo se pokuste všimnout si, kolik platí místní; ideální je samozřejmě mít znalého kamaráda. Pokud na bazaru přijmete první obchodníkovu nabídku, budete považováni za hlupáky.
Bejrút je výrazně dražší než zbytek země; omezíte-li pobyt ve městě na kratší dobu, v peněžence to pozitivně poznáte. Jezděte sdílenými taxíky (tedy s dalšími pasažéry) namísto s „privátní“ taxislužbou – rozdíl je zhruba pětinásobný. Jen o něco menší je rozdíl mezi stravováním „na ulici“, případně ve fast foodech, oproti normálním restauracím. Nenechte se napálit nereálnými cenovými nabídkami, například na trhu či v letištním taxíku.
Co se ubytování týká, tak větší pozornost výběru toho správného místa má smysl věnovat jen v Bejrútu – v menších místech beztak moc možností mít nebudete. Veřejná doprava je mnohem lacinější než cestování vypůjčeným autem, a to i při více lidech.
Nízkorozpočtová varianta, která vychází z ubytování v levných hotelích (můžete narazit na opravdové „blešárny“), z přesunů veřejnou dopravou a stravování „na ulici“, případně z vlastních zdrojů, vyjde asi na 40 USD osoba/den.
Zlatá střední cesta, založená na lepším ubytování, občasné stravě v restauraci a sem tam i jízdě v privátním taxi, s tím, že si můžete dopřát více zábavy (v Bejrútu je možností habaděj), vyroste na 50 až 60 USD osoba/den.
Pro opravdu pohodlný pobyt v Libanonu, tedy s bydlením v lepším hotelu, s přesuny pomocí vypůjčeného auta, bez omezení možností zábavy a sportu (například lyžování, placené pláže u moře, večerní show apod.) a s občasným využitím místních průvodců, počítejte nejméně se 100 USD osoba/den.
Vzhledem k aktuální geopolitické situaci, kdy hranice s Izraelem je dlouhodobě uzavřená a v Sýrii zuří válka, je reálně možné do Libanonu přicestovat pouze letecky nebo lodí. Letecká doprava má samozřejmě prioritu s tím, že jediné letiště s pravidelnými lety leží jižně od Bejrútu (Rafik Hariri International Airport). Přímé linky z Prahy byly v roce 2016 obnoveny na sezónní bázi (ČSA), nejobvyklejší varianta s přestupem vede přes Istanbul. Běžné ceny atakují hranici 10.000 Kč.
V provozu je sice také pravidelná lodní linka z Tripolisu do tureckého přístavu Taşucu (západně od Mersinu), pro běžné cestovatelské itineráře však nemá velký užitek. Lodní trajekty z Bejrútu na Kypr podléhají neustálým změnám a je nutné se informovat o aktuální situaci.
Doby, kdy v Libanonu fungovala železnice, už dávno odvál čas, země je příliš malá na vnitrostátní leteckou dopravu, a tak jedinou možností pro přesuny je doprava silniční.
Mezi městy jezdí jak větší autobusy (pohodlnější) s relativně pevnými jízdními řády, a také o něco lacinější sdílená taxi („servís“; méně pohodlné, ale většinou rychlejší). V druhém případě jde obvykle o rachitické staré mercedesy nebo toyoty, kam se vmáčkne šest pasažérů a odjíždí se až když je auto plné (což může v odlehlejších oblastech dost dlouho trvat); platí se před výstupem.
Přes očekávanou malou nátoč kilometrů je půjčení auta poměrně drahou záležitostí (nejméně 40 USD/den) a bude se vám hodit, zejména pokud chcete prozkoumat odlehlejší části pohoří Libanon. Výjimečně doporučujeme dobře prozkoumat pojistku: na libanonských silnicích totiž panují značně divoké poměry a téměř nepotkáte vozidlo, které by nebylo trochu „bouchlé“. Drobné i větší oděrky karoserie, uražená zrcátka apod. sice v provozu nikdo neřeší, pokud by se to však stalo vám (dost pravděpodobné), půjčovně by se to nemuselo líbit.
Ve venkovských oblastech počítejte s mizernou kvalitou cest a také s protisměrným provozem cyklistů, skútrů, pěších s různými kárami, dobytka apod. – za tmy tyto objekty samozřejmě nejsou osvětlené. Ve městech není od věci auto zaparkovat na „hlídaném“ parkovišti za cca 1–2 USD, naháněči si vás obvykle najdou sami. Vzhledem k nebezpečí únosů nezastavujte neznámým lidem ani na odlehlých místech.
Zelenina a luštěniny doplněné masem (nejčastěji skopovým či jehněčím), dost ryb a to vše značně kořeněné (tymián, koriandr, bazalka), nikoli však pálivé – to je základ libanonské kuchyně. Jídla jsou chutná, pestrá a neztloustnete po nich.
V restauracích se obvykle začíná výběrem z mnoha předkrmů servírovaných na malých miskách (mezze). Následuje maso (samozřejmě nikdy ne vepřové) doplněné zeleninou, závěr obstará nějaká výtečná sladkost, jako je baklava.
K nejběžnějším „lidovým“ pokrmům patří hummus (kaše z vařené cizrny), tabúleh (rajčatový salát s bulgurem), baba ganuš (základem je opečený lilek), všude se setkáte s různými variantami kebabů a shwarmy.
Nejběžnějším nápojem k jídlu je arabská káva, běžný je i mátový čaj. Z alkoholických nápojů je oblíbený arak, země produkuje i víno – konzumuje se převážně jen v křesťanských komunitách. V konzervativnějších muslimských oblastech (údolí Biká’a) není k dostání žádný alkohol a není vhodné se nad tím pohoršovat.
Pouliční vývařovny, kebabové stánky a různé verze fast foodů od mezinárodních po lokální najdete všude – a v menších místech dost možná nic jiného. Dobrou volbou je vždy najíst se ve stánku na tržišti; počítejte s tím, že s evropským obličejem tam budete středem pozornosti.
V Bejrútu na Corniche (nábřežní promenádě) dáte za večeři klidně i víc než v západní Evropě, tedy od 20 USD, jinde se v podniku střední třídy najíte a napijete za 12–15 USD. Stravu v jednoduchých jídelnách typu bývalých českých nádražních bufetů pořídíte za méně než polovinu.
Hornatý a pestrý terén Libanonu teoreticky skýtá dobré podmínky pro výlety v přírodě, počítejte však s omezenou infrastrukturou. Jedinou dálkovou trasou, která je v terénu vyznačena, představuje Lebanon Mounatain Trail (LMT); táhne se od severu k jihu v délce asi 470 kilometrů, převážně pohořím Libanon.
Za trekařskou mekku platí město Bsharri pod nejvyššími polohami pohoří Libanon. Turisticky dostupný jako denní výlet je i nejvyšší bod země (Kornet es-Saudá, 3.088 m), tedy pokud jej na nezřetelné náhorní planině najdete. Řada pěkných tras prochází i blízkým údolím Kadiša. Problémem je špatná dostupnost spolehlivých map v jakékoli podobě
Zemi, obdařenou více než 200 kilometry scenéricky krásného pobřeží bychom mohli předem považovat za ráj pro plážové povaleče, leč v Libanonu to tak úplně neplatí. Jednak je velká část pobřeží strmá, kamenitá, s obtížným přístupem do vody, a za druhé tam, kde jsou fyzické podmínky příznivější, patří velká část pobřeží soukromníkům. Přístup k vodě je tak často nemožný nebo zpoplatněný (hotelové resorty). Veřejné pláže, kam je přístup zdarma, bývají nezřídka znečištěné odpadky.
Dokonce i v nejproslulejším přímořském letovisku v zemi, Jounieh severně od Bejrútu, najdete jen velmi málo volného přístupu k vodě – nejspíš budete muset zaplatit vstup na některou z hotelových či restauračních pláží (typicky 8–10 USD včetně lehátka a slunečníku).
Nejlepší volně přístupné pláže se najdou kolem Batrounu (asi 60 km severně od Bejrútu) a u města Tyros na jihu země. Jižně od Tyru se rozkládá zřejmě nejkrásnější písečná pláž v zemi, jde ale o problematickou oblast – na jihu přímo sousedí s palestinským uprchlickým táborem Rašidíja.
Ano, lyžování. Sjezdové a dokonce i běžecké – to by na Blízkém východě možná leckdo nečekal. Jenže mimořádná geografie Libanonu umožňuje i tyto hrátky.
Všechny lyžařské resorty se nachází v pohoří Libanon, mezi největší patří Mzaar Kfardebian (jen hodinu jízdy z Bejrútu), Laqlouq a mezinárodně asi nejznámější Les Cedars („Cedry“). Posledně zmíněné místo má díky vysoké nadmořské výšce – svahy začínají v 1.900 metrech – nejdelší sezónu, lyžuje se obvykle od konce listopadu až do dubna. Veškeré lyžařské vybavení si, stejně jako to dělají místní, půjčíte na místě.
Pro milovníky historických pamětihodností je Libanon zemí zaslíbenou – již jen prostý počet památek světového dědictví UNESCO, jichž je v zemi miniaturních rozměrů pět, dává tušit kvalitu. V Libanonu můžete navštívit prvotřídní lokality z antického období (Baalbek, Tyr), jsou tu i skvělé památky raně islámské (Andžar). Starobylou atmosféru si zachovala centra některých měst (Sajdá), velmi starou historií dýchají také ruiny v Byblu. Naopak v metropoli Bejrútu mnoho klasických pamětihodností nenajdete – město zaujme spíše připomínkami (ne vždy veselými) nedávných dějin i žhavé současnosti.
Zásadní komplikace by vás potkat neměly, doporučujeme jistou opatrnost v nakládání s vodou – kvalita tekutiny z kohoutku je velmi rozdílná. V horách není třeba mít obavy, ale ve městech se lépe obejdete (a problémům předejdete) spíše s vodu balenou.
Běžná pouliční kriminalita sice existuje, především v Bejrútu, ale nepředstavuje zásadní problém. Mnohem horší je to s napjatou politickou situací, která periodicky vyúsťuje v ozbrojené střety – nikdy nevíte, kdy a kde nepokoje propuknou. Některé skupiny používají jako nátlakový prostředek také únosy cizinců a vymáhání výkupného. Většina západních států proto před nikoli nezbytnými cestami do Libanonu varuje a některé oblasti doporučuje nenavštěvovat v žádném případě.
Nehrajte si na hrdiny a rozhodně se vyhněte „výletům“ do uprchlických táborů (jižní Bejrút, okolí Tyru, okolí Tripolisu) – místní vás tam stejně nebudou chtít pustit. Bezpečnostně problémové je i samo město Tripolis, tamější atmosféra by se vám určitě nelíbila.
V údolí Biká’a není vhodné opouštět hlavní silnici, nejlépe se úplně vyhněte severní části oblasti (Hermel a okolí). Návštěva Baalbeku by však měla proběhnout bez potíží. Nejjižnější část země, nárazníková zóna u hranic s Izraelem jižně od města Tyros, je pro cizince nepřístupná – tam vás hlídky jednoduše nepustí. Avšak již celý prostor jižně od města Sajdá je „pevností“ hnutí Hizballáh a na západní cizince tu mohou pohlížet s nevraživostí.
Je dobře si vždy předem zjistit aktuální situaci, například dotazem v hotelu nebo debatou s ostatními cestovateli. Doklady nebo alespoň kopii pasu mějte vždy u sebe.
České velvyslanectví v Libanonu sídlí na adrese 17, 419th Road (St. Bechara Church Street) 21007, Baabda, Mount Lebanon, telefonní číslo pro nouzové situace je +961 (0)3 332 291. Libanonské velvyslanectví najdete v centru Prahy na adrese Lazarská 2, telefon: 224 930 495 nebo 224 930 029.
Vízová povinnost pro české občany sice teoreticky existuje, v praxi se však realizuje vyplněním příjezdové karty a bezplatným udělením razítka do pasu na hranici (tedy na letišti v Bejrútu).
Je dobře mít u sebe pro úředníky vytištěnou hotelovou rezervaci. Váš pas musí platit ještě alespoň tři měsíce a nesmí obsahovat žádné izraelské razítko – pokud by takové celníci objevili, do země vás nepustí! Při splnění těchto předpokladů nebyly s udělováním „víz“ dosud hlášeny žádné problémy. Žádat o skutečné vízum předem na libanonském velvyslanectví v Praze se proto jeví jako zbytečné, ale za telefonický dotaz (224 930 495, Lazarská 6, Praha 1) na aktuální situaci nic nedáte.
Žádné očkování se nevyžaduje, ale s hepatitidou chybu neuděláte a stejně ji budete nejspíš potřebovat pro cesty do jiných zemí.
Libanonské předpisy jsou poměrně liberální – je možné volně vyvážet i dovážet všechny „věci osobní potřeby“, hotovost není omezena. Na příletu se občas kontrolují zavazadla, do potíží by vás samozřejmě dostaly jakékoli drogy (nepředpokládáme), ale také cokoli, co připomíná pornografii – to mohou být i odvážnější módní časopisy.
S problémy se spíše můžete potkat po příletu do Česka. Jednak jsou cestující přijíždějící z Libanonu české pohraniční kontrole i celníkům a priori podezřelí, za druhé pokud v Libanonu koupíte cokoli cennějšího, tak jste povinni v Česku doplatit DPH nad stanovenou hodnotu a clo podle sazebníku stejně jako při dovozu z jakékoli jiné země mimo EU.
Cestovatelé k nám chodí nejen pro rady, ale i levné letenky. Najdi si i ty svou letenku do Libanonu.
Mít kde složit hlavu není od věci. Podívej se na nabídku hotelů, hostelů i apartmánu v Libanonu.
Jsi milovník roadtripů? Podívej se na nabídku dostupných vozů k vyzvednutí nejen na letišti.
Pokud dáváš přednost hotovému řešení, naplánuj si dovolenou v Libanonu s cestovní kanceláří.
Jsme největší cestovatelská komunita v Česku a na Slovensku. Máš dotaz nebo hledáš spolucestovatele? Zeptej se ve fóru!
Založ nové témaTohoto průvodce pro vás připravili
